LETEM SVĚTEM

Pátek 9.12.2005 - Elephant Conservation Center, Wat Phra That Lampang Luang, horké prameny

Ráno se probouzím na zvonění mobilu v 6 hodin na dávku antibiotik a ještě polehávám do 7 hodin. Ranní teplota je 36,8°C. Věřím, že to je reakce na očkování proti tetanu a ne malárie. V 8:30 si u paní domácí půjčujeme motorku za 200 THB/den s plnou nádrží a opět vracíme s plnou. Zastavujeme se na snídani v „7elevnu" – hamburger, buchtičky a voda, to vše za 54 THB. Vymotáváme se z města (a uháníme po silnici č. 11 směr Chiang Mai. Asi 35 km od Lampangu odbočujeme u velké cedule "Elephant Conservation Centre" na pravé straně.
Prohlížíme si místní mapu areálu na ceduli, ale nejsme z ní moudří. Zdá se, že v okolních lesích jsou jednotlivé části centra rozptýlené na velké ploše. Později zjišťujeme, že jde o různá zařízení pracující se slony, Elephant Conservation Centre je jen jedno z nich. Parkujeme motorku na vyhrazeném parkovišti, protože dál už musíme využít kyvadlovou dopravu (shuttle bus) za 20 THB, která projíží parkem. Je to takový jakoby otevřený vláček na elektrický pohon. Vstupenka stojí 50 THB. Stíháme sloní show v 10 hodin, potom je ještě v 11 a v jednu odpoledne. Koupání slonů probíhá v 9:45 a ve 13:15. Naštěstí to mají rozepsané na tabuli. Dočítáme se, že centrum má od doby svého založení otevřeno celoročně. Ale ve všech průvodcích se píše, že mají od března do května zavřeno, což není pravda. Dosud to nikdo nebyl schopen opravit. V ceně vstupenky je jeden kupon na stravu pro slony (4 tyčky cukrové třtiny), další si už musíte koupit za 10 THB. Přecházíme s dalšími turisty k místu s lavičkami jako hledištěm, kde probíhá vlastní představení. Sedáme si a sledujeme úchvatnou ukázku sloní inteligence a obratnosti. Vedeni svými cvičiteli, ošetřovateli a vodiči v jedné osobě (mahauty) dokáží sloni neuvěřitelně šikovně manipulovat s kládami, posouvat je, kutálet, nosit, pokládat na sebe, zarovnávat. Kromě práce s dřevem také předvedli hru na bicí a xylofon a malbu štětcem.
Po představení slony krmíme. Jejich choboty jsou nesmírně chápavé, jemné a šikovné. Jsme jimi úplně nadšeni.
Platíme si 50 THB za desetiminutovou projížďku na slonu (jinak 400 THB pro dva na půl hodiny). Říkáme si, že deset minut stačí až nad hlavu. Na slona se nastupuje z takové věže, nesmí se mu šlápnout na hlavu a pak se člověk usadí na lavičku připevněnou na zádech, která se během cesty klátí ze strany na stranu. V Thajsku žije slon indický (tihle sloni jsou vlastně drobečkové – váží jen 2-3 tuny, africký slon má prý 5 tun) a tenhle navíc patří k menším. Slon veden pokyny staršího domorodce sedícího mu za krkem, vyráží. Jeden chlápek nás fotí. Je mi to jasné, budeme „na talíři". Musíme se chvílemi pevně držet a hlavně z kopce se bojím, aby se slon nepřekotil. Při cestě do strmých stezek se slon často zastavuje a odpočívá. Později nám ten Thajec říká (domluva je náročná), že tahle slonice se jmenuje Mi a že jí je 58 let. Podle toho, co jsme slyšeli během představení, má tedy těsně před důchodem. Brodíme se i přes nějaký potok. Během cesty jsme najednou slyšeli hroznou ránu – to si jen sloneček ulevil a ono když takový sloní koblížek spadne z metru a půl, tak už je to pořádná rána. Na konci projížďky sesedáme na vysokou dřevěnou rampu. Těch 15 minut nám úplně stačí.
Jako bych to něříkal, nejsme sice na talíři, ale v rámečku z recyklovaného papíru. Chce za to 200 bahtů (120 Kč). Fotka je sice moc povedená, ale drahá a tak razantně odmítáme. O ceně nechce ani smlouvat, to mi kazí pro změnu náladu. Ne že by mě smlouvání bavilo, naopak, nesnáším to, ale když už jsme v zemi, kde je smlouvání běžné a vyžadované, tak by mohl u takto poměrně drahého suvenýru slevit. Ne! Vytahuje fotku z rámečku, dává ji pod stůl a vyráží fotit další farangy. Naštvaně odcházíme. V malé ohrádce si prohlížíme slůňata narozená v loňském roce se svou matkou. Jsou úžasná. Kdyby je hlídač nekontroloval, tak by ti malí prevíti okousali celou střechu z palmového listí nebo co to je.
Samozřejmě, že mi ta fotka pořád vrtá hlavou. Vracíme se zpátky k fotografovi, jestli by nám neprodal jenom tu fotku, bez rámečku. Řekl, že za 100 bahtů, ale musíme počkat, jde lovit další turisty. Čekáme. Náhodou jsem tu naši fotku viděl pod tím stolem, kam ji odložil, tak jsem ji hned vzal. Když se vrátil, ptal se kolik jich chceme. Jednu. Vytisknul ji z fototiskárny, dali jsme mu stovku a zmizli. Nakonec jsme nad ním vyzráli.
V místní restauraci si dáváme oběd. Rýži s mořskými plody (krevety, olihně), ale moc jich tam nebylo. Pokapávám si to limetkou a ochucuji chilli. Cena 120 THB. No nejsme na ulici, ale v turistickém centru.
Ve čtvrt na dvě spěcháme k malému rybníku, kam zrovna schází asi deset slonů se svými cvičiteli za krky a koupou se. Je to začátek představení pro turisty, které jsme akorát stihli. Vytahujeme foťáky a fotíme báječně se koupající slony.
Po koupeli jdou sloni se svými cvičiteli po silnici jeden za druhým a drží se vždy toho před sebou chobotem za ocas. První dva sloni nesou gong a jeden na něj do rytmu bubnuje. Nakonec všichni sloni někam odcházejí.
Čekáme na autobus, aby nás zase odvezl zpátky k bráně. Cestou máme zastávku v místní sloní nemocnici. Jdeme tam. Tady léčí slony zdarma, se státní podporou. Pak ještě existují soukromé nemocnice. Je tam např. slon s ovázanou nohou, který někde u barmských hranic šlápl na nášlapnou minu. Už několik let se ho snaží vyléčit, ale zlepšuje se to jen nepatrně. I další případy, ke kterým tam měli i fotografickou nástěnku, jsou často otřesné. Často k těm zraněním dochází při ilegálních pracech v lese. Obvykle tady v centru ani nevědí, jak se to těm slonům stalo, protože kdyby se příliš vyptávali, majitelé by se báli a příště by slona třeba nepřivedli. Jedna zaměstnankyně centra, která není Thajka, ale běloška, se baví s nějakými turisty. Postávám kolem a pochytávám pár zajímavostí. Říká, že někdy jsou sloni nebezpeční. Jako každý tvor má i slon své nálady a bolesti, zvláště nemocný slon v nemocnici, a jsou chvíle, kdy není dobré připlést se mu do cesty. Problém, jak říká, je, že na slonu se většinou nepozná, kdy to na něj jde, narozdíl prý od koní, na kterém se dá včas poznat, že se vás chystá nakopnout. Povídá ještě, že tady v centru sloni nepracují, práce se slony je v Thajsku už několik let zakázaná. Často se ale nelegálně k práci používají. Tady ve středisku slony dopoledne cvičí a předvádějí turistům a odpoledne je vodí do lesů, kde na dlouhých řetězech zůstávají sami. Říká, že sloni potřebují les a že dlouhá chůze po asfaltu, jak je to např. v Ayutthayi a v Bangkoku při vození turistů, jim nesvědčí. Stejně tak sloni, turistickými kancelářemi (během několikadenních organizovaných výletů za horskými kmeny) používaní k hodinové projížďce, jsou přetěžováni celodenním vozením.
Mají tady i sloní hřbitov, na který jsme se jeli podívat (docela velké jsou ty "hrobečky" :-). Na každém z nich bylo jakési datum a číslovka. Všechna data měla většinou na místě letopočtu nějaká čtyřicátá léta. Datum úmrti slona to být nemohlo, protože výcvikové středisko je tam někdy od konce devadesátých let, tak jsme si mysleli, že to bylo narození a u toho byl udaný věk. Jenže, byla tam i data, která by pak značila, že slon zemře třeba za pár let :-). O thajském letopočtu jsme dříve nic neslyšeli, takže jsme nevěděli, co to znamená (a vstupenky jsme důsledně nestudovali), takže jsme tehdy pojali podezření, že mají svůj letopočet. No, a brzy se to vyjasnilo, bylo to skutečně úmrtí, ale thajského letopočtu, takže např. rok označený jako 42 není 1942 našeho letopočtu, ale 2542 thajského, což jest 1999 našeho. A už to vše do sebe krásně zapadá :-). Thajci nepočítají letopočty podle Krista (proč taky, že ano), ale podle Buddhy, tudíž v Thajsku máme právě rok 2548, což se píše i všude na všech dokladech, které kde dostáváme. Totiž přesněji, v Thajsku platí dva kalendáře – gregoriánský (západní) a buddhistický. Buddhistická éra začala 543 (někdy uváděno 563) let před gregoriánskou, a proto chcete-li převést gregoriánský letopočet na buddhistický, přičtěte číslo 543.
Odpoledne se ještě na motorce přesouváme k architektonickému klenotu severního Thajska, chrámu Wat Phra That Lampang Luang, který je hojně navštěvovaným poutním místem. Vstupné se neplatí. Hlavní objekty vyrostly na konci 15. století.
Schodiště lemované hadími těly nágů vás zavede ke slavnostní bráně s bohatou štukovou výzdobou. Tak trochu připomíná svatební dort.
Hned za bránou stojí rozměrný, ze všech stran otevřený Wihan Luang v klasickém lannském slohu s krásnou třívrstevnou střechou. Uvnitř se nachází ústřední bod, kterému se říká ku a najdeme ho jedině ve svatyních severního Thajska. Tato posvátná stavbička má podobu pozlacené cihlové věže ve tvaru plamene a ukrývá významnou socu Buddhy zvanou Phra Chao Lang Thong. Pokud jste vysocí, tak si dejte pozor, abyste se nepraštili do hlavy o panely zavěšené u stropu, na kterých jsou trochu vybledlé, přesto působivé malby. Vihán ještě ukrývá pět sedících Buddhů.
Na nádvoří se nachází strom bódhi se svatyní, která je prý příbytkem duchů, a lidé sem někdy přivádí nemocné, aby se tu uzdravili. Malý nenápadný viharn je sídlem sošky Phra Kaeo Don Tao, nadmíru uctívané družky Smaragdového Buddhy v Bangkoku (údajně je vytesaná ze stejného kusu nefritu), kvůli které sem míří zástupy poutníků. V hlavním čedí poutá pozornost pramen vlasů patřící údajně Buddhovi a popel z pravé části jeho čela a krku. Ještě nemůžu nezmínit malý mondop Ho Phra Phuttabat. Tabule venku upozorňuje, že ženy sem mají vstup zakázán. Jakýsi Thajec mě zavírá uvnitř, ukazuje mi otisk Buddhovy šlépěje. Ale co je mnohem zajímavější, je, že skrz malý otvůrek ve dřevěných dveřích, se na bílé plachtě uvnitř odráží veškeré dění z venku, obrys čedí, lidé, prostě všechno.
Cestou nás zaujaly ukazatele HOT SPRINGS, tedy horké prameny. Ptáme se tedy místních policistů na cestu, očividně nám nerozumí. Copak mluvím tak špatně anglicky? Ne, to oni nemluví skoro vůbec. Přistavuje se k nám jedna průvodkyně, která ovládá angličtinu i thajštinu. Nakonec jim všechno přetlumočí a policisté nám dokonce nakreslí i plánek cesty. Jedeme přesně podle plánku, asi 10 km.
Cestou míjíme rýžová políčka. Přes cestu nám přechází stádo krav, tak musíme stát a počkat až milostivě přejde.
Konečně jsme tady. Upozorňuje nás na to závora a pokladna, kde chtějí 20 bahtů. Nikdo zde ale nesedí, tak procházíme bez placení. Jsme hrozně zvědaví na tryskající gejzíry ze země. Místo toho je tady pouze velká nádrž s bublající smradlavou vodou (síra). Ale má aspoň dle našeho odhadu 70 stupňů. Venku sedí dvě Thajky a klábosí. Čekají, až se jim uvaří vajíčka na večeři, které mají ponořené v síťce jedné menší nádržce. Dokonce i sprchy mají důmyslně napojené na horkou vodu. Takže Hot springs ve vesnici Ban Pong Ron určitě nedoporučuji. Ale aspoň jsme cestou zpátky viděli nádherný západ slunce.
Tankujeme do plna (2,5l za 65 THB). V Lampangu se zastavujeme na vlakovém nádraží pro jízdní řád a v „7elevnu" doplnit zásoby. Sprite, salám (něco jako náš dietní), zkouším tmavý chleba, pudinkové šátečky, muffiny a buchty. To vše za 115 bahtů. Cítím, že už mám zase zimnici. No jasně teploměr ukazuje 37,3°C. Mimochodem Lampang, druhé největší město v severním Thajsku, je pyšné na to, že je jediným městem v Thajsku, kde se pro dopravu ve městě používají koňmi tažené kočáry. Ovšem tento způsob dopravy jsme nevyzkoušeli. Vracíme v pořádku motorku a hlad nás vyhání něco sníst. Jdeme na večeři do Riverside Restaurantu, který patří majitelce našeho penzionu. Taky ji tam potkáváme. Od stolu máme pěknou vyhlídku na řeku. Dokonce zde hraje živá hudba s moc pěknou zpěvačkou. A zpívá anglicky. Skladby, které známe i my. Restaurace je plná bílých západních turistů. Objednávám si BBQ (barbeque z kuřecího, hovězího a vepřového masa), jsou to 3 špízy, obloha za 120 THB a hranolky (French fries) za 50 THB. Přísahám, že mi přinesli na taliři 5, no tak dobře 7 hranolků. „Ať se propadnu do Západního Německa jestli lžu". Nakonec platím jen 120 THB, asi mi ty hranolky nehranolky zapomněli započítat. Ještě že tak. Jelikož ráno chceme vyrazit před 6 hodinou, kdy asi budou všichni ještě spát, jdeme zaplatit ubytování a motorku. Belgičanka vytáhla naši kartičku, ale započítala nám pouze jednu noc a motorku, tedy 500 THB. Zase jsme dvě stovky ušetřili. Balíme věci. Zdá se mi, že těch věcí je pořád jaksi víc.

výdaje