LETEM SVĚTEM

Úterý 13.12.2005 - Let do Mae Hong Sonu, „Dlouhé krky“

Dneska konečně nikam až tak nespěcháme a tak vstáváme až v 8. Balíme věci a snídáme vajíčka uvařená v horkých pramenech. S hrůzou vylézám ven pro svůj pas. Ale majitel už s úsměvem pasem mává, jako by se nechumelilo. Motorka byla otočená, tím podřeným ven a na ní opět cedule „For rent" – k pronajmutí. Předání otlučené motorky proběhlo OK, dokonce nás pan majitel hodil za stovku na letiště :-). Byl to příjemný pán. Z bezpečnostních důvodů musí každý při vstupu na letiště projít rentgenem, včetně zavazadel, na která nalepí štítek „zkontrolováno", abychom už dovnitř nemohli dát žádnou bombu a stoupáme si do dlouhé fronty na odbavení. Nechali jsme si zvážit zavazadla (v normě), vystavit palubní lístek a prošli jsme si letiště. Je moc pěkné. Ve 12 hodin začali odbavovat na bráně č. 3. Autobus nás převáží k našemu letadlu. Jak už jsem psal letěli jsme s Thai Royal Airways, let č. TG192.

Byli jsme rádi, že to je tahle společnost, protože nám připadá seriózní, ale hned při vstupu do letadla respektive jeho vznesení se z Chiang Mai jsme zjistili, že na Radima z vrchu kape olej, takže bylo zřejmé, že o zábavu budeme mít v letadle postaráno. Olej kapal z prostor klimatizace, ale bůhví, kde se tam vzal :-). Když přišla letuška a zjistila to, několikrát se omlouvala a snažila se to nějak (neúspěšně) řešit, takže jediným řešením bylo to, že nám průběžně podávala ubrousky, kterými jsme utírali tekoucí olej. Asi v půlce letu Radim zkoušel pohnout oním dílem, ze kterého proudí vzduch v domnění, že třeba se to zlepší. Chyba lávky. Olej začal téci ještě více. Štěstí, že nás letuška zásobila dostatečným množstvím ubrousků. Jakoby to tušila :-). Byli jsme rádi, že let trval jen 20 minut :-). Za chvíli bychom možná plavali v oleji. Během letu jsme dostali malý zákusek, džus a ke čtení byly k dispozici noviny (i v angličtině). Letěli jsme nad horama ve výšce 3600 m. Dalším dramatickým okamžikem bylo přistání ve městě Mae Hong Son. Mae Hong Son se nachází v nejzápadnější části severního regionu Thajska.
Když jsme přistávali měli jsme dojem, že letadlo se furt řítí poměrně slušnou rychlostí, tak jsme brzdili i ušima. A to jsme ještě nevěděli, že zabrzdí až na samém konci. To jsme zjistili druhý den. Když jsem viděl z kopečku nad Mae Hong Sonem přistávací dráhu v celé její kráse, tak se divím, že tu vůbec nějaké letadlo přistane. Je to vypočítané snad na milimetr. Jedno letadlo jsme zrovna viděli i přistávat a skutečně zabrzdí těsně před koncem přistávací dráhy, který je lemován hezkým kopečkem :-), takže to opravdu dál nejde. Na druhé straně jsou pro změnu domečky, takže je to fakt zajímavé. Odbavení skoro žádné. Bereme batohy a dle plánku v průvodci se vydáváme sehnat ubytování. Procházíme kolem nemocnice, což je pro mě záchytný bod, který budu brzo potřebovat (3. injekce).
Ubytováváme se v Palm House (250 THB/den). Platí se až při odchodu. Bydlíme v přestavěné garáži :-), ale vcelku slušné, na místní poměry až moc). Máme tam velkou předsíň, dva pokoje, 4 postele, stůl, židle, koupelnu s teplou vodou, ručníky, mýdlo, toaletní papír. Všechno je čisté. Asi zatím nejlepší co jsme měli. A je to kousek od jezera Jong Kum Lake.
Když jsme se ubytovali jdeme se najíst. Dávám si „Moulee-curry from Southern India (ookei) in coconut milk, potato, chicken" (45 THB), tedy volně přeloženo indické kari z kuřecího masa v kokosovém mlíku a brambory. Byla to vlastně polévka, k tomu mi přinesli rýži (5 THB) a pivo za 35 THB. Naše pivo je určitě chutnější a některá piva jsou až nepitná. A jsou dražší než naše. Ale zase tu mají sympatickou velikost lahví velkého piva. Buď 630 ml anebo 640 ml, záleží na výrobci.
V T.A.T.u si vyzvedáváme nějaké mapy okolí. Půjčujeme si motorku, tentokrát silnější Hondu 125, to aby se nám lépe padalo (150 THB/den). Kupujeme benzín (1,5l za 40 THB) a ve 4 hodiny odpoledne vyrážíme za zdejší „atrakcí" - dlouhokrké ženy nebo taky "žirafí ženy". Vesnice Ban Huai Seau Tao se nachází asi 20 minut jízdy od města. Silnici tam desetkrát překročí nějaký místní potok, což místní vyřešili tak, že se potok prostě přebrodí, tudíž jsme desetkrát brodili i s motorkou. A to jsme si mysleli, že nás už nic horšího než Doi Suthep či Doi Inthanon nemůže potkat! Pomalu si ale začínáme zvykat. To je drsná autoškola (nebo spíš motokola). Je to úplně mimo civilizaci, ale cestou jsme potkali i školu. Jedná se o kmen Padaung (podskupinu kmene Karenů), který uprchnul z nedaleké Barmy (15 km), kde je pronásledován zdejší mocí. Ženy tohoto kmene si "protahují" krky mosaznými kruhy, které váží až 6 kg, jak jsme se dověděli od jedné zdejší obyvatelky.
Viděli jsme i, jak takový kruh vypadá před použitím. Je to spirála, která se přetáhne přes hlavu a pak se postupně utahuje kolem krku. Tím se docílí "protažení" krku. Krční spirály jsou složeny ze 2 sad mosazných kruhů. První sada sedící na ramenech ženy, zahrnuje několik kroužků, které slouží jako základna pro druhou sadu, která je podložena malým polštářkem pod bradou. Tyto 2 sady jsou spojeny dohromady šroubem, ale mohou být odděleny kvůli čištění. Začíná se ve věku 5 let. Obvykle první sada váží přibližně 1 kilogram. Každé 3 roky se přidávají další kruhy až do dosažení věku 25 let nebo než se dívka vdá. Když se jednou kruhy nasadí, zůstávají na krku po celý život bez sundávání. Kdyby se totiž najednou odstranily, oslabená krční páteř by nevydržela tíhu lebky a žena by se udusila. Četl jsem, že ve skutečnosti ženy nemají protažený krk, ale mají zdeformované klíční kosti a hrudní kost pod tíhou mosazné spirály, která zapříčiní "efekt dlouhého krku". Kroužky na nohou a zápěstích se staly populární později. Bylo zajímavé, to vidět, ale člověk z toho má smíšené pocity. Krom toho, že to nevypadá zrovna moc hezky z mého pohledu, tak je tady ještě etický problém. Je z toho vyloženě turistická atrakce, v jednom průvodci to dokonce označuji jako lidskou ZOO a tohle přirovnání nemá daleko k pravdě. Lidi tam žijí "normálně" ve své vesnici a turisti je tam chodí okukovat, což znamená, že vlastně až tak normálně nežijí, protože jim tam furt někdo chodí, furt se na ně čumí a chce se s nima fotit (taky jsme se fotili...). Snažili jsme se aspoň chovat co nejvíce korektně, když jsme fotili, ptali jsme se a koupili jsem si u nich nějaké suvenýry, Radim CD s nějakou (snad) tradiční hudbou a já hudební nástroj za 60 THB. Nevím jak se to jmenuje, ale je to něco jako fujara. Pobíhají zde děti, které mají dlouhé uši, vytahané od náušnic a žebrají od nás peníze.
Chýše mají střechy pokryté listím. Při vstupu do vesnice se platí jakési "vstupné" 250 THB, z čehož jde část na podporu uprchlíků z Barmy a část jde na živobytí vesničanů. I když se na to lze asi dívat různě, vidím to tak, že je nikdo nenutil k tomu, aby vystavovali své krky a mají z toho nějaký prospěch, takže je to prostě něco za něco. Pokud by jim to moc vadilo, tak by to snad nedělali, i když jsem četl, že je Thajci zneužívají jako levné pracovní síly, takže je otázkou, jestli mají moc na výběr a nejsou tak trošku thajští zajatci a není to z nouze ctnost. Každopádně je dalším zajímavým faktem to, že díky turistům si tenhle kmen udržel tradici dlouhých krků, protože už údajně vymírala a zachovala se jen díky tomuto. Asi přišli o jiné zvyky, ale v dnešní společnosti to tak prostě už chodí a "vývoj" se dá asi těžko zastavit.
Vracíme se zpátky do Mae Hong Sonu. V jedné restauraci inzerují „Barbecue-fondue" za 69 THB na osobu a můžete sníst kolik chcete. Dávám si k tomu pivo za 60 THB. Stojí skoro stejně jako jídlo. Servírka před nás postavila na stůl nádobu se žhavým uhlím, kterou přikryla jinou nádobou a konev s vodou, která se lije do takového žlábku v té nádobě. V té se vaří zelenina, ryby a na hrnci se opéká maso, které je nakrájené na nudličky. Na výběr bylo hovězí, vepřové, kuřecí, mořské plody, ryby. K tomu spousta příloh, zeleniny, ovocné saláty, zálivky, salát z nudlí, rýže, asi čtyři druhy omáček, pálivé i nepálivé. Paráda. V restauraci se bavíme s jedním jihoafričanem, který tady žije už 6 měsíců s jednou servírkou, a radí nám kam vyrazit.
Pak si ještě kupuji za 15 THB 100% džus Khru Urai Band s vitaminem C (270ml). Moc dobrý. V „7elevnu" dokupuju šampon za 20 THB a buchty na snídani za 15 THB.

výdaje