LETEM SVĚTEM

Středa 14.12.2005 - Nam Tok Mae Surin NP

Dneska vstáváme až v 8 hodin. Ráno jsme (na základě rad toho jihoafričana) zajeli na autobusové nádraží a turistickou polici pro nějaké kvalitnější mapy Mae Hong Sonu a okolí, ale kde nic, tu nic. Policajt nám řekl, že zrovna včera mapy došly. Radim chtěl vyrazit někam na tůru do hor. Domluvili jsme se, že se tam ráno odveze na motorce a já se potom vrátím zpátky a projdu si město. To, co hledal, jsme stejně nenašli a dojeli jsme k Fern Resortu. Kousek odtud je vstup do Nam Tok Mae Surin National Park. Vede tady „trekový" okruh, asi jediný, který jsme našli v mapě. Když mi Radim namluvil, že to bude pohoda, rozhodl jsem se jít taky. Zaplatili jsme každý vstup 20 THB, dostali jsme plánky a vyrazili jsme na takovou „lehčí" procházku přírodou. Celou cestu nám dělali kromě komárů (na které zabíral OFF) společnost ještě dva psi, kteří vyrazili se dvěmi dalšími turisty už od Fern Resortu. Značení v parku rovná se nule. Škrábali jsme se do kopců, prošli jsme kolem vodopádu, párkrát se přebrodili řekou, ale jinak v pohodě.
Dokonce jsme viděli i "divoké" banány v přírodě, akorát byly trošku vysoko, takže jsme na ně nedosáhli... Škoda. Zaujalo nás, že z celého trsu banánu na jeho konci vyrůstá jakýsi list či květ, či co to bylo (biologové prominou :-). Je to trošku zase něco jiného, než když si to člověk koupí utržené a připravené v krámu. Cestou jsem našel krásného velkého brouka s dlouhými tykadly, nevím co to je za druh. Byl už mrtvý, tak jsem si ho vzal (a dovezl až do Čech).
Na konci trasy jsme se zastavili ve Fern Resortu na oběd. Dal jsem si „Chicken curry with herbs & spice local Shan style" za 80 THB, k tomu rýže za 10 THB a soda za dvacku. Chuťově to bylo dobré, akorát kuřecí maso tam bylo i s kostma a kůží a různé listy a výhonky byly tak tvrdé, že se nedaly jíst (možná se ani nejí :-).
Taky jsme chtěli zkusit rafting. Cestou zpátky se jdeme podívat na místo, kde údajně se má provozovat, ale po řece ani stopy. Tak nevím. Ve městě jsme narazili na poměrně drahé agentury, ve srovnání s tím, co píší v průvodci, mnohonásobně dražší, takže jsme se na to vyprdli. Motorku vracíme o deset minut později než máme. Je to v pohodě, akorát je to první půjčovna, kde si motorku prohlíží, jestli je v pořádku. Dnes naštěstí ano. V kapse mám vítr a tak opět měním dalších 100 dolarů (4070 THB). V „7elevnu" si kupuji jogurt (ovocný mix), vodu a buchty s kokosovou náplní. Pak mě čekalo další (už třetí) očkování a tak jsem vyrazil do místní nemocnice Srisangwarn (u letiště). Dostal jsem Rabipur 0,5 a zaplatil jsem 403 THB.
Na večeři jsem měl chuť na něco „normálního" tak jsme zašli do pizzerie. Dal jsem si pizza kapsu (120 THB) a pak jsem si ještě v obchodě koupil nanuk Matným (35 THB). Na večerním trhu jsem koupil krabičku ze stromu manga, vykládanou barevnými kameny. Večer jsem chtěl ještě zajít na internet přečíst a poslat maily, ale za 10 minut zavíral. Teda tyhle jejich highspeed internety... nechtěl bych jako zažít jejich slow variantu. Nestihl jsem ani poslat SMS. Zaplatil jsem 5 bahtů a odkráčel jsem na pokoj.
Radim na zítra plánuje půjčit si kolo (pokud se zadaří a nějaké sežene), a vyjet na vrchol Doi Pui (1722 m.n.m., cca 32 km do kopce). Je tu krásně, spousta nádherných kopců, jen tu nemají pořádnou turistickou mapu a značení, takže se tu obtížně někam leze.

výdaje