LETEM SVĚTEM

Pondělí 28.11.2005 - Bangkok - Wat Suthat, Zlaté návrší, Wat Rachanaddaram

Ráno vyrážíme na prohlídku Bangkoku v okolí ulice Khao San.
Přecházíme (respektive přebíháme) silnici, protože jinak se to ani nedá. Přecházení silnice je dobrodružství, protože řidiči nerespektují přechody, nevyhazují blinkry. V každém směru má 6 jízdních pruhů. Každý si tady jezdí, jak se mu chce. Jedna z prvních věcí, které vidíme, jsou všude se válející nebo kráčející psi. Psi žijí v Thajsku jinak než u nás. Svobodně a divoce. Často nikomu nepatří, každopádně si dělají, co chtějí, jdou si, kdy chtějí a kam chtějí. Lidí si zpravidla nevšímají. Nikde také nejsou žádná hovna (a není to proto, že by je někdo sbíral).
Ze všeho nejdřív navštěvujeme chrám Wat Suthat, před kterým se nachází zvláštní červená konstrukce z teakového dřeva, tzv. Velká houpačka (Giant Swing) - Sao Ching Cha. Byla využívaná při bráhmanském obřadu věnovaném bohu Šivovi, jenž prý každý rok sestupuje na zemi. Při obřadu se mladíci rozhoupávali až do výše 25 metrů a pokoušeli se uchopit zuby vysoko zavěšený váček se zlatem. Při rituálu často docházelo k tragickým nehodám, a proto byly ve 30. letech zakázány. Jeho průběh sledovala královská rodina. Vstup do chrámu je 20 THB. Procházíme se po nádvoří, které je překrásně upravené. Mramorová podlaha je tak čistá, že by jste z ní mohli i jíst.
Pozorujeme thajce, jak se modlí, zapalují svíčky a vonné tyčinky. Sledujeme jak místní chřestí s nějakými hůlkami. Chvíli je nechápavě sledujeme. Potom se k nám přistaví jeden thajec a velice ochotně nám vysvětluje jak to funguje. Vezmete nádobu s tyčinkami, které jsou očíslované. Štěrkáte s nimi do té doby, než jedna vypadne. Podle toho jaké je na ní číslo si vytáhneš ze skříňky lísteček, na kterém je jakýsí výklad štěstí a to dokonce ve třech jazycích: thajsky, anglicky a čínsky. Za to všechno vhodíte do kasičky minimálně 5 bahtů. Překvapilo mě, jak ten thajec dobře ovládal angličtinu. Mě vypadlo číslo 1.

Překlad: Brzy se ti splní přání, obdržíš pomoc (podporu), uskutečníš své plány. Lépe nespěchat. Rodina působící ti radost, znovuzískání trpělivosti. Najdou se ztracené osoby. Štěstí se postupně blíží. Najdeš ženu, se kterou se můžeš dobře oženit.

Před vstupem do každého chrámu se musíte zout a boty nechat venku. Někde jsou skříňky, kam si je můžete uložit. Prah by jste měli překročit a nestoupat na něj, protože Thajci věří, že jeden z devíti duchů obývajících budovy žije právě v prahu. Když jdu na WC vidím, jak se zde líně povaluje pes, teda on spí a je oblečený.
Potom se kolem pevnosti Mamakan, což je oktogonální stavba, jedna ze 14 původních strážních věží městských hradeb s děly dostáváme ke Zlatému návrší (Golden Mount)  a chrámu Wat Saket. Šplháme se po umělém pahorku až na vrchol, kde se tyčí zlacená věž. Z galerie se otevírá strhující panoramatická podívaná na Bangkok. Vstup je 10 THB. Až do 60. let minulého století se Zlaté návrší řadilo k nejvyšším bodům v Bangkoku, než ho zastínily mrakodrapy.
Nedaleko odtud se nachází komplex posvátných staveb Wat (pro neznalé chrám) Rajnadda (Ratchanaddaram), kde se nachází stupňovitá budova Loh Prasat neboli kovový klášter. První co vidíme, je ovšem lešení, kterým je celý chrám obehnaný. Přesto vystoupáme až nahoru. Každá úroveň stavby je protkána chodbičkami vedoucími severojižním nebo západovýchodním směrem (mimochodem v každém směru a v každé úrovni je jich 15), s malými meditačními celami na každé „křižovatce". Klášter na Srí Lance, podle kterého je tato stavba postavena, má prý tisíc takovýchto cel, zde jich je „jenom" asi tak polovina. Nádvoří chrámu má zaujímat největší trh s amulety v Bangkoku. No jestli myslí ten jeden stánek co tady je, tak teda nevím.
V jednu hodinu už dostáváme hlad, tak jdeme do jedné restaurace poblíž Památníku demokracie. Klimatizace nám v tom 31 stupňovém horku přijde vhod. Oba dva si dáváme stejné jídlo a to „Fried noodle Thai style with shrimp" (pad-thai-kong-sod) za 70 THB, což není moc drahé, na to že to je v restauraci. Ovšem porce nebyla moc velká. Klidně bychom snědli každý ještě jednu. A co to vlastně bylo? Krevety, nudle, cibule, nějaké výhonky nejspíš bambus, mrkev, ořechy, cukr krystal, limeta na pokapání a něco jako naše zelí. K tomu jsme si dali pivo Singha (ještě tu mají pivo Leo, Tiger a Heineken). Velké pivo nemá jako u nás 0,5 l ale 0,63 l a 6% alkoholu. Alkohol je obvykle dražší než jídlo. Tady stálo pivo stejně jako jídlo, tedy 70 THB. První překvapení je, že nám mezi příborem něco chybí. Ano nůž. Ale nůž na thajské tabuli nečekejte. Nůž je zbraň a jako takový na stůl, u nějž sedí přátelé, nepatří. Ale člověk opravdu ani k ničemu nůž nepotřebuje, vše je přichystáno tak, ať se lze obejít bez nože a vystačit si jen s vidličkou a lžící. Vidlička se drží v levé ruce a lžička v pravé ruce. Vidlička se používá pouze k nabírání jídla na lžičku, lžičkou pak jíte. Jíst přímo vidličkou do pusy se považuje za neslušné a je to opravdu velké společenské faux-pass. To jsem se samozřejmě dočetl až večer v průvodci. Takže když jsme jedli poprvé, tak jsme samozřejmě jídlo strkali do pusy vidličkou čímž jsme hned způsobili trapas :-). A krevety jsme vylamovali rukama. Ale Thajci vypadají tolerantní. Každopádně se nesmí jíst levou rukou, protože ta se používá k omývání pozadí... Občas můžete k pokrmu dostat i jídelní hůlky. Ale s hůlkami to kurňa přece umíte z našich vietnamských bister, ne?!
A když už jsem u toho jídla, tak vězte, že thajské jídlo pálí. A hodně. A největší blbost je snažit se to pálení uhasit pitím. Pocit pálení se tím naopak umocní, vy začnete rudnout, začnou vám téct slzy a vůbec na Vás bude veselý pohled. Občas se ale může stát, že thajský kuchař s ohledem na Vaše zjemnělé jazýčky jídlo připraví bez chilli. Potom je namístě dodatečně požádat o chilli a pozorovat výraz tváře thajské obsluhy. Nejdřív asi uvidíte údiv a pak uznalý, spokojený úsměv.
Taky jsme zkoušeli nějaké thajské polévky. Jsou to různé extravagantní směsice nejprapodivnějších surovin, které dají ve výsledku vynikající (a peprné :-) jídlo. Zajímavostí je, že Thajci jedí polévku i druhé jídlo současně. K tomu mají misku s rýží a jídlo si dávají do misky s rýží, nikoliv naopak (tedy jako my, rýži do jídla). Má to prozaický důvod. Thajci si totiž objednávají ke stolu obvykle o jeden druh jídla více, než je stolovníků a berou si, na co mají chuť. Každý má však svoji misku s rýží a tam si přidá, co mu zrovna šmakuje.
Všude se nachází obrazy současného krále Rámy IX., který za pár dní (5. prosince) slaví své narozeniny. Dělá maximum pro rozvoj turismu a svobodu Thajska. Ale o největší rozvoj Thajska se zasloužil král Rama V. asi někdy na začátku 20. století – zavedl školství (do té doby byly školy jen pro mnichy), postavil železnici Sever – Jih, zavedl elektřinu... Z Rámy V. se stal takový polobůh – Thajci si obrázky s jeho podobiznou zdobí domy, mají ho na amuletech a tak. Ostatní králové prý byli spíš despotové.
Památník Demokracie byl postaven na paměť státního převratu v roce 1932. Jednotlivé prvky symbolizují datum zřízení thajské konstituční monarchie. Ale vůbec se nám nelíbí a nestojí za to, ztrácet o něm byť i jen jedno další slovo.
Kupujeme pohledy, cena se pohybuje v rozmezí 5-6 THB, podle velikosti a známky 12-15 THB. Kolem 15 hodiny se zatáhlo a začalo pršet, takže jsme zalezli na pokoj.
Večer jsme vyrazili se projít po ulici Khao San, koupit něco k snědku do našeho obchodu „7eleven" – voda, malá pizza a sladké pečivo. Už druhý den jsem měl chuť na pizzu, tak jsme zašli do pizzerie, dal jsem si střední pizzu za 199 THB, celkem drahé, no ale co už. Slečny, které nás obsluhovaly byly velice ochotné, když jsme přišli otevíraly nám dveře a s úsměvem se klaněli. Na takový přístup není člověk od nás zvyklý. Radim si dal potom na ulici nudle. Ještě si dávám žlutý meloun za 10 THB.
Konečně posíláme pohledy domů. Očekáváme, že přijdou za dlouho, možná až po našem návratu do Čech - jak jsme za pár dní překvapeni, když máme v mailu zprávu, že pohledy už došly.
Zatím jsem stihnul vyzkoušet různé ovoce (papája, smažený banán, ananas, guava, mango, kokos, žlutý meloun ). Celý kus strčí do igelitového sáčku, v ruce ho naseká na menší kousky (bez prstů) a jí se špejlí.
Jídlo je tu opravdu pestré a pro nás netradiční. Možná to víte, možná ne, ale Thajci jsou ve své kuchyni mimo jiné proslavení tím, že míchají různé chutě dohromady, třeba sladké a pálivé apod. A taky používají hodně koření a ostrá koření. Například chilli rvou snad do všeho. Dokonce se jí i ovoce s chilli kořením! A jakkoliv to zní prapodivně, nechutná to špatně. Samozřejmě jsem to musel vyzkoušet, když už jsem v Thajsku. Už nevím, co vše jsem takto zkoušel, ale třeba jsem si dával thajskou bramboru (tvrdí, že je to ovoce a opravdu to chutná jako ovoce) a chilli rozmíchané v cukru. Večer si ještě kupujeme lístek na autobus do Kanchanaburi. Lístky zde prodává snad úplně každý. My si vybíráme P.S.J. Travel & Tour na Khao San. Pro jednoho to vychází na 150 THB, ale nemusíme se nikde trmácet na autobusové nádraží. Minibus nás má ráno v 7 hodin vyzvednout od cestovní kanceláře.
Radim si ještě kupuje Sang Som – zdejší domácí rum, který se tady pije jak voda. Je to pálené z rýže a ani nejde vyčíst, kolik to má procent. Ale asi hodně – smrdí to jak líh. No tak tohle vypít bude opravdu dobrodružné. Pít to samotné je zkouška odvahy. Kupodivu po naředění ovocným džusem je to lehce stravitelné a navozuje to příjemný klid před spánkem :-).

výdaje