LETEM SVĚTEM

Pondělí 26.12.2005 - Krabi, pláž Ao Phra Nang

Ráno vstáváme až o půl desáté. Snídám chleba s máslem, marmeládou a čaj. Když jsem psal o nadšení z mořského národního parku Phang Nga, tak musím říci, že ne menší měrou jsem byl nadšen i z letoviska Krabi, které je sice totálně pod nadvládou turistů, ale zdejší pláže a hlavně tedy prostředí mě učarovalo. A ne náhodou je to postaveno pocitově na roveň Phang Nga. Ono to totiž není zase až tak příliš od sebe geograficky vzdáleno a geologicky jsou to, tuším, stejné útvary, takže co lze spatřit v Phang Nga, lze v určité variantě vidět i v Krabi, ovšem se všemi pozitivními i negativními důsledky zdejšího rozvinutého turismu.

Před jedenáctou vyrážíme k moři. Jediná silnice procházející turistickým centrem je lemována restauracemi, obchody, hotely a hlavně malými penziony. Cestou míjíme zvláštní značky, značící únikové cesty v případě tsunami, které tady taky zaútočilo v loňském roce.

Na zdejších plážích je úchvatné zejména to všudypřítomné okolí krasových útvarů.

Rozhodli jsme se pro návštěvu nedaleke pláže Ao Phra Nang, na kterou se dá ovšem dostat (ostatně jako ke všem plážím v okolí Krabi) pouze tzv. vodním taxi, což není nic jiného než malé loďky s motorovým pohonem rozvážející turisty po okolních plážích. Ceny jsou přesně dané.

My platíme 60 THB na osobu. Nasedáme tedy na longtail boat a spolu s dalšími lidmi vyjíždíme podél pobřeží. Člun, který nás veze, stejný jako ostatní longtail boaty, je celý dřevěný, dlouhý, s plátěnou stříškou na tenké kovové konstrukci uprostřed. Na zádi stojí Thajec a ovládá obrovský motor připevněný na otočném kloubu shora na zádi. Z motoru vede do vody několik metrů dlouhá hřídel zakončená lodním šroubem. Řidič může hřídel natočit kterýmkoliv směrem, zvedat či ponořovat a tak loď dobře ovládat. Velikým záporem tohoto jinak zajímavého řešení je veliká, ale opravdu veliká hlučnost. S nadsázkou se o tom motoru vyjadřuji, že ho vyndali z náklaďáku. Nemá žádné odhlučnění, často ani žádnou kapotáž. Je dost silný, a tak vyrážíme slušnou rychlostí.

Cestou míjíme ostrůvek Poda, krásné skalní útvary. Nejprve stavíme v zálivu Ao Ton Sai a na plážích East (Východní) Railae a West (Západní) Railae s bílým pískem, kde několik lidí vystupuje.

Kolem nás projíždějí lidé na kajaku, který si lze zapůjčit. Pak po asi celkově po dvaceti minutách připlouváme k mysu Laem Phra Nang, kde vystupujeme. S úžasem nad čistotou vody a krásou bílé písečné pláže zůstáváme stát. Pláž je opravdu nádherná. Pomalu jí procházíme až na druhý konec. Nakonec se usazujeme asi uprostřed pláže. Jsme nadšeni z tohoto místa a prvně (nikoli naposledy) vyslovujeme myšlenku, že odteď už se nám nebude nikde u moře líbit, tak nesrovnatelné nám to tady přijde se vším, co jsme v životě viděli doposud. Velice čistá, příjemně teplá voda. Spolehlivě svítící slunce. Skvělý písek, který kalí vodu jen na konci vlnek rozlévajících se po pláži. Velmi málo lidí. Krásná krajina.

Naproti nám, asi sto metrů daleko, ční z moře obrovská skála, porostlá ve svých nedostupných horních částech zelení. Plaveme k ní. Blízko u skály není nijak hluboko, místy se dá i stát. Postupně přijížději další lidé. Jen ty longtail boaty dělají neustálý randál. Od místa, kde ležíme, je k oné skále naproti natažený řetěz (s pneumatikami, aby plaval), který má bránit průjezdům lodí touto úžinou. Většina Thajců to však ignoruje a proplouvají přímo tudy, stačí na chvilku, v místě, kde jsou pneumatiky trochu potopené, nadzvednout hřídel se šroubem z vody. Ohrožují tak plavce a kazí pobyt na pláži hlukem, který dělají. Nikde není žádná hlídka, policie, plavčík, nikdo.

Jak už jsem v úvodu naznačil, pláž je to ale opravdu krásná a bylo to z toho jihu asi jedno z nejkrásnějších míst. Drobná pláž Ao Phra Nang se rozkládá na kouzelném kousku mysu s pozadím tvořeným útesy a palmami. Pláž přitahuje milovníky slunění díky jemnému prachovému bílému písku, ale přitahuje i milovníky šnorchlování, díky útesům, které se rozkládají zhruba 200 metrů od pobřeží. U pláže jsou dva skryté hotelové komplexy, které nenarušují okolní krásu. Osvěžujeme se v moři - ovšem pokud se dá považovat třicetistupňová voda za osvěžující...

Na pláži nejsou žádné bufety, jen dvě restaurace patřící k hotelům. Rychlé občerstvení zajišťují dřevěné loďky ukotvené u břehu. Nabízejí různé bagety, sendviče, smažené nudle, nápoje, ovoce. Po pláži chodí chlápek s grilem, na kterém připravuje kukuřici.

Nad pláží se zvedá vysoký vápencový útes s Tham Phra Nang (Princezninou jeskyní). Nachází se zde nedaleko dokonce i laguna, která vznikla propadnutím stropu jeskyně. Díky tomu je ale laguna špatně přístupná a vyžaduje to k její návštěvě krom jiného dobrou obuv, což Radim naneštěstí zrovna neměl, takže si musel tento zážitek nechat ujít. Jinak, k pláži Ao Phra Nang můžu ještě podle informací z průvodce dodat, že název dostala po princezně ("phra nang" znamená ctěná paní, aspoň to píší :-), která, jak věří místní lidé, zde žila a dohlížela nad úrodností moře. Její loď údajně ztroskotala blízko pláže ve 4. století před Kristem. Dnes sem rybáři přinášejí obětiny v podobě vonných tyčinek, ovoce a vody, aby měli zaručen hojný úlovek. I název laguny "Sa Phra Nang" se překládá jako "Princeznina laguna".

Na pláži je poměrně dost turistů, ale není tu extrémně rozvinutá infrastruktura díky tomu, že je pláž přístupná pouze po moři, a tak si i přes to množství turistů zachovává stále své jisté kouzlo. Pláž sousedí ještě s dalšími plážemi, kde už je té infrastruktury o poznání více.

V 11 hodin bylo podle teploměru v místní restauraci ve stínu 32°C, a to je konec prosince :-). V poledne mě hlad přivádí k jedné lodičce, kde si dávám tradiční thajské nudle Pat Thai s kuřecím masem, zeleninou a ořechy za 50 THB a odpoledne ještě bagetu s tuňákem, vejcem, salátem a zeleninou za 60 THB.

Kolem 18 hodiny se vracíme opět lodí na pláž Ao Nang, kde bydlíme (60 THB). Začíná pomalu zapadat sluníčko a obloha se zabarvuje do červena. Je to až kýč, ale nádhera. Nemůžeme odtrhnout oči od rudého obzoru. Thajci z nás mají asi srandu, ale chtěl bych je vidět na sněhu... V zapadajícím sluníčku se tu pláž snažíme vyfotit, ale nestíháme, slunce zapadá moc rychle a ideální podmínky pomíjejí během minut, neřku-li desítek sekund. Nakonec ale ta fotka není špatná.

Indovi platíme druhý nocleh. Dáváme si odsolovací sprchu a vyrážíme do večerního ruchu dát si něco k snědku. Já si dávám žraloka na grilu s oblohou, k tomu pálivou omáčku a brambor v alobalu pečený na grilu a ozdobený tatarskou omáčkou a k tomu sodu s citronem. Radim si nechal doporučit kraba v kari omáčce a taky se s ním pěkně potrápil, jako já tenkrát v Chumphonu.

Po večeři jsem si chtěl zajít na pokoj pro kameru, ale na pokoji (respektive před pokojem) jsem zjistil, že nemám klíče. Klíče jsem nechal zevnitř, ale dveře jsem přitom zamknul. Takže bylo na další zážitek zaděláno... Ind má kancelář zároveň ve svém bytě, což je jeden z pokojů v naší ubytovně, ale bohužel tam není. O Indovi jsme naštěstí věděli, že má nedaleko obchod, kde šije různé obleky apod., takže jsme ho šli navštívit :-). To bude mít radost, že nás zase vidí. Když jsme se ho dopátrali (nebyl v krámu), šel s náma k pokoji, asi snad prokletému či co, a začal hledat náhradní klíče. Co čert nechtěl, když přinesl velký svazek klíčů, našel náhradní klíče ke všem pokojům, k některým dokonce více duplikátů, ale k našemu pokoji náhradní klíč chyběl. To u něj vyvolalo naivní otázku, zda-li umíme zámek otevřít bez klíčů :-). Po záporné odpovědi a jednom marném pokusu říkal, že tedy zkusí sehnat nějakou pomoc. Že se vrátí do 20 minut. A přinesl nám plastové židle, ať nemusíme stát :-). Pobíhal sem a tam, ale žádna pomoc se zjevně neblížila. Když se už poněkolikáté vrátil, tak říkal, že pokud se kdosi, kdo nám má údajně přijít pokoj otevřít neobjeví do půlnoci, tak máme přespat v jiném pokoji, od nějž nám dal klíče. Tak to bylo fakt zase veselé. Nakonec to ale vše skončilo šťastně a prohledal všechna možná zákoutí a odkudsi vyhrabal ještě pár dalších svazků klíčů a snad posledním z nich jsme nakonec pokoj vítězoslavně odemknuli. Myslím, že po tomhle večeru musely Indovi na hlavě nutně přibýt nějaké šediny :-). V „7elevnu" si dokupuji malou zubní pastu Colgate za 12 THB a Sprite. Chci zajít na internet, ale všude chtějí 1 baht/minutu, ale nacházím jeden, kde má stejnou cenu, ale za hodinu chce 40 THB. Rozesílám pár mailů, čtu zprávy z domova a o půl jedné odcházím na pokoj.

výdaje