LETEM SVĚTEM

Pondělí 26.2.2007 - Angkor Wat, Banteay Srei, Banteay Samre

V 8 hodin ráno nás před hotelem vyzvedává drožkář jak jsme se dohodli. Nejdříve jedeme k nejslavnějšímu, nejpůsobivějšímu, nejimpozantnějšímu a zaslouženě také nejnavštěvovanějšímu z angkorských chrámů, chrámu Angkor Wat. Je nepochybně vrcholným dílem khmerského stavitelství a je považován za největší náboženskou stavbou na světě. Jeho typická silueta, pět věží ve tvaru lotosových poupat, je téměř synonymem pro celý Angkor. Je sice trochu zamračeno, ale to mu v žádném případě neubírá na jeho majestátnosti.

Angkor Wat byl určen k uctívání božstva (je zasvěcen Višnuovi) a současně sloužil jako mauzoleum pro panovníka. Kromě několika dlouhých galerií a menších staveb ho tvoří tři vnitřní platformy s 5 věžemi. Impozantní hlavní věž se tyčí 42 metrů nad nejvyšší platformou. Angkor Wat je často navštěvován pro pozorování východu a západu slunce.

Byl postaven v letech 1112 - 1152 králem Súrjavarmanem II. jako pocta bohu Višnuovi, za jehož inkarnace se khmerští králové považovali. Stavbou chrámu si tak Súrjavarman II. zajistil nesmrtelnost. Pracovalo na něm 300 000 dělníků a 6 000 slonů. Samotný chrám Angkor Wat je obehnán vnější zdí, podél které je 190 metrů široký vodní příkop. Všechny chrámy v Angkoru se dívají na východ, kromě jediného Angkor Watu, který je otočen k západu, aby směřoval k hlavní cestě a aby využil řeky k obranným účelům. Proto je Angkor Wat obehnán širokým vodním příkopem. Na jeho hladině plují místní na loďkách.
 
Po kamenném mostě z masívních bloků pískovce jsme se dostali do hlavní brány a k první vnější galerii, která je zdobena reliéfy. Je možné vidět tančící apsary. Nebeské tanečnice z hinduistické mytologie. Tyto tanečníce bavily Bohy a byly věnované jako odměna válečníkům jenž zemřeli hrdinnou smrtí. V khmérské architektuře byl tento prvek používán často. Byl charakterizován důrazem na lehkost pohybu tanečnic bohatě zdobených šperky a s ukázkou jejich účesu. V západní vstupní věži gopuře se nachází socha boha Višnu.
     
Odsud se nám otevírá hlavní pohled na pověstný chrám. Do výše cca 70 metrů se tyčí hlavní věž uprostřed, kterou obklopují čtyři další o něco menší věže. Vytváří se tak krásný symetrický obraz, který má zpodobňovat bájnou horu Meru, sídlo bohů. Tvar věže pak připomíná lotosový květ.
  
Od hlavní brány následuje další téměř 500 metrů dlouhý chodník k samotnému vchodu do chrámu. Přístupová cesta je dvakrát delší než průčelí chrámu. Byla schválně vybudována tak, aby z hlediska perspektivy ještě více vynikla impozantnost chrámu a příchozí spatřil chrám v jeho plné kráse. V okolí se nachází další stavby, např. knihovna.
 
Chrám má rozlohu 235 m² a chrámové průčelí dosahuje šíře 187 metrů.
   
Samotný chrám je tvořen třemi vysokými stupni, na jejichž obvodových zdech jsou pečlivě vytesané basreliéfy - série výjevů z eposu Mahabharata i Rámajána, triumfální bitvy královského vojska, vyobrazení nebe a pekla, bitva bohů a démonů a další bohové v jiných příbězích. Téměř každičký centimetr čtvereční byl vyzdoben pečlivě tesanými skulpturami, abstraktními vzory nebo výjevy z bájného eposu Rámajána a většina tesaných reliéfů je velmi dobře zachována. Projít celý chrámový komplex během jediné návštěvy je dost vyčerpávající. Zvlášť pokud máte zájem si detailně prohlédnout všechny reliéfy. Přicházíme na první galerii Angkor Watu, po jejímž celém obvodu je zobrazena Ramayana, příběh prince Rámy a jeho manželky Sity. Tu v další části vystřídá příběh Mahabharata.
   
Nyní se již dostáváme k samotnému chrámu, jeho věžím a nádvořím. Chrám se rozkládá na několika stupních. Šplháme na některé věže chrámu. Schody jsou hodně strmé, naštěstí je zde většinou kovové zábradlí nebo provazy. Z vrcholků se naskýtají nádherné výhledy po celém komplexu.
       
Opět vše je krásně zdobené. Zejména vyřezávané sloupy, reliéfy např. tanečnic apsar.
  
V křížovité arkádě se nachází nádrže, ve kterých předpokládám byla kdysi voda.
  
Po vyčerpávající prohlídce chrámu nám docela vyhládlo tak jsme si v jednom bistru dali oběd. Dvoje smažené nudle s kuřecím masem (byly to nudle z čínských polévek) za 3 USD. I tady jsme to usmlouvali z původní ceny 2 USD za jedny nudle :-) A na pití dvě plechovky Fanty za 1 USD. Stánků s občerstvením je po celém areálu spousta.
Už nás tady čekal náš řidič. Chtěli jsme navštívit údajně jeden z nejkrásnějších a nejpropracovanějších chrámů, chrám Banteay Srei, který se ovšem nachází již mimo hlavní areál a je vzdálený odsud 30 km. Všichni řidiči si za cestu ke vzdálenějším chrámům (mimo centrální park Angkoru) účtují k základní ceně za den příplatek. Původně chtěl 10 USD navíc. Nakonec jsme se dohodli na 7 USD a že nás zaveze ještě k jednomu dalšímu chrámu. Benzín se prodává podél cest přímo z barelů nebo už rozlitý do lahví od pití.
  
Cesta byla dlouhá, trvala asi 1 hodinu. Cesty jsou hodně zničené. Sice se opravují, ale jak jsme si všimli, tak na stavbách pracují většinou jen ženy. A chlapi odpočívali na parním válci.
 
Aspoň jsme měli možnost během jízdy pozorovat kambodžskou krajinu, místní vesnice, život místních lidí v obyčejných chatrčích. Podél cest na polích chovají krávy a prodávají proutěné věci. Většinou domy stojí na vysokých kůlech kvůli vodě i teplu.
    
Po hodině jsme se konečně dokodrcali k chrámu Banteay Srei(volně přeloženo Ženská citadela) a musím říct, že jsme ani chvíli nelitovali, že jsme vážili v tom horku takovou cestu. Je postavený z červeného pískovce a slavný je hlavně svými precizními reliéfy z hinduistického eposu Rámájana a bohatou florální výzdobou. Díky svým nádherným propracovaným reliéfům je považován za nejkrásnější v Angkoru. Není příliš velký, ale je přenádherný a určitě stojí za to se sem vypravit. Je jedním z nejlépe dochovaných angkorských chrámů, který byl po odminování oblasti nedávno konečně zpřístupněný. Stěny chrámu jsou hustě pokryté jedněmi z nejkrásnějších, hlubokých a složitě vyřezávaných reliéfů ze všech angkorských chrámů. Tím že je postavený z červeného pískovce, tak za slunečných dní úplně září. Nejlepší barvy jsou před 10:30 a potom po 14 hodině.
       
Odpoledne je tady méně turistů. Chrám byl objeven francouzskými archeology relativně pozdě až v roce 1914.  Chrám zavírá v 17 hodin a platí do něj stejný pass jako do ostatních chrámů, takže není nutné kupovat žádné další vstupenky. Připletli jsme se k jedné skupině turistů a poslouchali jsme jejich průvodce. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že chrám byl postavený v roce 967 n.l. brahmínem (hinduistickým knězem), poradcem krále Rajendravarmana, protože králi bylo teprve 5 let  a později pak za vlády krále Jayavarmana V. V chrámu se nikdy nebydlelo, sloužil pouze k ceremoniím.
Do areálu chrámu vstupujeme bránou ve východní věži zvané gopura, odkud vede k dalším objektům dlážděný chodník lemovaný hraničními kameny. Tento chodník byl v minulosti krytý.
   
Chrám se skládá z několika svatyň, knihoven, nádvoří a galérií obklopených vodním příkopem.
  
Tři svatyně věnované bohům Višnu a Šiva jsou téměř na úrovni země, nejde tedy o pyramidový typ chrámu, obklopené na každé straně knihovnami a několika budovami. Rytiny na knihovnách popisují scénky z hinduistické epické básně Mahabharata napsané mezi 400 př.n.l. a 200 n.l. Vše je propracované do naprostých detailů.
      
Než jsme se vydali k poslednímu chrámu vyfotili jsme se s naším řidičem. Za půl dolaru jsem si koupil nanuk a Martin usmlouval 2 bílé plátěné košile za 8 USD.

Poslední chrámovou zastávku děláme u Banteay Samre, také mimo hlavní areál asi 4 km východně od East Mebon. Je to dobře zrestaurovaný a docela zajímavý chrám a není tady tolik turistů. Pochází z počátku 12. století n.l. z doby krále Suryavarmana II. a je rovněž z červeného pískovce. Je to hinduistický chrám zasvěcený bohu Višnuovi.
      
Cestou k hotelu chceme koupit bagety, které jsou tady pozůstatkem francouzské kolonizace a prodávají je přímo na ulici Siem Reap (1 kus za 1000 rielů), ale jsou tvrdé. Možná jsou opravdu ještě z doby francouzské nadvlády :-) Řidič nám zastavil v jednom supermarketu, ale chleba bohužel nemají. Koupili jsme jen 2 jogurty po 0,40 USD a pivo Chang v plechovce za 0,70 USD. Potom námještě zastavil na poště, kde jsme koupili známku za 2200 rielů a posíláme si domů pohled. U hotelu jsme zaplatili našemu řidiči za celý den 17 USD i s příplatkem za vzdálenější chrámy. Na recepci jsme si koupili lístky na ráno na autobus do hlavního města Phnom Penh. Jezdí i loď, ale chtějí nehorázných 25 USD pro cizince, místní jezdí samozřejmě za nižší ceny.  Autobusy jsou za 6 USD s klimatizací, za 8 USD s klimatizací, toaletou a občerstvením a za 10 USD včetně průvodce. Vybrali jsme si ten za 8 USD. Ještě telefonicky ověřuje zda mají volné místo. Máme sedadla 21 a 22. Autobus vyjíždí v 7:30 a v 6:30 nás na recepci vyzvedne pick-up, který nás odveze na autobusové nádraží. Vzdálenost do Phnom Penhu je 360 km a cesta trvá mezi 5-7 hodinami.
I když jsem byli unavení, vyrazili jsme ještě do města. V jednom obchodě jsem viděl moc pěkné rifle za 15 USD a nechce mi nic slevnit, tak s pláčem obchod opouštím. Nakonec jsem se tam přece jenom vrátil a usmlouval jsem to aspoň na 14 USD. Martin si koupil v jiném obchodě příruční batoh za 5 USD. V obchodech to bylo se smlouváním horší. Ještě koupil 10 sošek slonů jako suvenýry. Původně chtěli za jednoho slona 5 USD, nakonec zaplatil za všechny slony 10 USD. Pěkně nás chtěli natáhnout. Měli jsme už hlad, moc jsme toho přes den nejedli, tak jsme vešli do jedné pizzerie. Venku píšou happy hour 2 za cenu 1. Tak jsme si objednali každý pizzu medium za 7 USD a k tomu dvě piva, každé za 0,5 USD. Pizza byla fakt dobrá, jedna se 4 druhy sýra a druhá se saláme, sýrem, houbami,... Překvapení nás ovšem čekalo při placení, když číšník po nás chtěl 16 USD. Ona ta akce happy hour se nevztahovala na pizzu ale na pivo či co. U jednoho stánku jsme si na zítra na cestu a na snídani koupili 4 bagety po 500 rielech (tedy celkem 0,50 USD) a plněné borůvkové caky, 10 ks za 1,20 USD. U jiného stánku jsme neodolali a koupili si ještě hroznové víno za dolar (kilo za 2,5 USD). Večer jsme si sbalili věci a o půl 11 odcházíme spát.