LETEM SVĚTEM

7.7.2009 - Ubud, rýžové terasy Tegalalang, Gunung Kawi, Tirta Empul, jezero Batur, Lovina

Ráno se budím už v 7 hodin. Dopisuji deník, protože včera v noci už se mi nechtělo, byl jsem docela unavený za celý den. Na terase si dáváme snídani a kocháme se pohledem na rýžové pole. Dostali jsme banánovou palačinku, ovoce a čaj. Chtěli jsme si ještě trochu projít město.

Navštěvujeme lotosový chrám Pura Saraswati. Vstup je zdarma. Chrám se nachází v krásné vodní zahradě, uprostřed je jezero s lotosy. V chrámu se nachází kostýmy a rekvizity pro barongové představení.
   
Potom se ještě jdeme podívat do Ubud Palace (Puri Saren Agung), bývalý královský palác s pěknými balijskými tradičními domy.
 
Pozorujeme místní ženy, jak kladou na silnici, automobily, motorky, před domy apod. obětní dary zvané canang. Jsou to malé tácky z banánových listl, sešpendlené bambusovými třískami a na nich je směs rýže, ovoce, květin a kadidla. K tomu zapalují vonné tyčinky. Oběti pro bohy jsou vždy umístěny na vyvýšených podstavcích (někdy jsou speciální oltáře) a pro démony jsou rozsypány po zemi. Věřící je postříká svěcenou vodou a odfoukává kadidlový kouř směrem k nebi, tím se dostává obětní dar k danému bohu a dosáhne se toho, že buh okamžitě sestoupí na zem, aby si na oběti pochutnal. Potom canang ztrácí svou svatost a je ponechán na místě aby shnil nebo aby ho sežrali mravenci a psi. Takovéto dary věřící přináší každý den.
 
Pokračujeme autem na sever asi 13 km od Ubudu do vesnice Tegalalang. Podél cesty se kocháme pohledy na rýžová pole. Asi 3 km za vesnicí je u cesty vyhlídková plošina, odkud si prohlížíme nádherně vymodelované rýžové terasy a zalesněnou říční rokli.
    
Pokračujeme směrem do hor do města Tampaksiring, asi 20 km severně od Ubudu. V jeho okolí jsou dvě zajímavá místa. Východním směrem se nachází chrámový komplex Gunung Kawi. Jde o královské hrobky (candi) z 11. století, vytesané do skály. Vstupné je 6,000 Rp včetěn zapůjčení sarongu a šerpy (saš) - žlutý pásek, který slouží na uvázání kolem pasu, a parkovné 2,000 Rp. Sestupujeme po prudkém schodišti podél stánků se suvenýry a občerstvením, procházíme bránou vytesanou do skály. Hned za bránou jsme zahnuli nejdříve vlevo k hrobkám královen. Byly vytesány do skály tak, aby připomínaly průčelí chrámů. Původně byl povrch těchto candi vyzdoben kamennými plastikami, dneska jsou vidět jen obrysy falešných dveří.
  
Potom je nutné překročit, samozřejmě přes most, posvátnou řeku Pakrisan. Tady se nachází chrámový komplex Gunung Kawi s nádvořími a celami vytesanými do skály. Dá se nahlédnout i dovnitř. Tento komplex byl pravděpodobně postavený pro svaté muže, kteří dohlíželi na 5 hrobek králů, které se nachází v zadní části komplexu. Jsou v lepším stavu než hrobky královen. Je to impozantní místo ukryté v zeleném údolí. Celý komplex byl pravděpodobně vystavěn k uctění památky nějakého krále a jeho manželek. Vedle se ještě nachází budhistický komplex, který slouží k modlitbám a meditacím. Máme možnost jednu pozorovat.
   
Pokračujeme přes rýžové pole, kde vede vyšlapaný chodník až k malému vodopádu.

Vracíme se k autu a pokračujeme k druhé zajímavosti a tou jsou posvátné prameny a hinduistický chrám Tirta Empul. Vstupné je 6,000 Rp. Balijci ze všech koutů ostrova sem přichází, aby se duchovně očistili a vyléčili si tělesné neduhy koupelí ve zdejších posvátných zřídlech, která jsou považována už od r. 962 za nejposvátnější na celém Bali.

Na vnějším nádvoří chrámu posvátného pramene Pura Panti Pasek Gelegel se nachází tradiční veřejné lázně. Jsou to v podstatě do země zabudované koupací bazénky z červených cihel, do nichž přitéká voda z pramenů ve vnitřní svatyni. Lidi stojí ve vodě šíleně dlouho frontu vinoucí se jako had a čekají až se dostanou ke kohoutkům odkud přitéká voda, aby se zde omyli. Trochu mi to připomíná Indii. Prostory jsou zvlášť oddělené pro muže, ženy a kněží.
  
Ve vnitřním nádvoří potom vidíme nádrž s čistou, průzračnou pramenitou vodou, která vybublává vrstvou černého písku. Nádrž má za úkol prameny chránit a v ní je zakázáno se koupat. Právě odsud potom vytéká voda do veřejných koupacích nádrží níže. My jsme se těšili na koupel v nějakých termálních pramenech, ale když jsme to tady viděli, jak tam všichni lezou, bůh ví s jakými chorobami, plísněmi a čert ví s čím ještě, tak nás chuť na koupání rychle přešla.

Na vnitřním nádvoří chrámu probíhaly meditace, lidé přinášeli a vyráběli obětiny, různé košíky s ovocem, mističky z banánových listů sešpendlené bambusovými třískami a plní je květinami, rýží, ovocem a kadidlem.
    
Všude kolem je spousta warungů (jídelen). V jedné z nich na břehu nádrže, ve které plavali barevní kapři jsme si dali oběd, protože bylo už kolem poledne. Já jsem si dal Sapo Tahu, což byla vlastně polívka s orestovaným japonským Tofu nakrájeným na kostičky s  hrachovými lusky a houbou jidášovo ucho a křepelčí vejce. Chutnalo to zajímavě (20,000 Rp). Tofu jsem jedl asi poprvé v životě. Vyrábí ze sójových bobů a samo o sobě nemá v podstatě žádnou chuť. Chuť do sebe natáhne až z toho, s čím se připravuje. Mi to připomínalo pravý ovčí sýr. Martin moc na ty experimenty není, takže sáhl po osvědčeném Mie Goreng, smažené nudle s vejem, kuřecím masem a zeleninou za 15,000 Rp, malé pivo za 12,000 Rp a já jsem si dal chlazený zelený čaj ve sklenici za 2,500 Rp.
Cestou k autu jsme ještě viděli jak nějaká skupinka světila nové auto.
 
Pokračujeme do vesnice Penelokan, která se nachází v nadmořské výšce 1.450 m n.m. Jméno vesnice doslova znamená "Vyhlídkové místo" a pohled z ní je skutečně velkolepý. Hluboko dole leží kráterové jezero Batur a po obou stranách jezera se tyčí vrcholky sopky Gunung Batur (1.717 m) a Gunung Abang na východní straně (2.153 m). Gunung Abang je nejvyšším bodem na okraji kráteru  a zároveň je třetí nejvyšší horou na Bali.
Baturská oblast vznikla před 30 000 lety výbuchem obrovské sopky. Kolem horního okraje kráteru a kolem jezera Batur na dně kráteru se rozkládá několik vesnic. My jsme se zastavili právě ve vesnici Penelokan. Za vstup do oblasti kráteru, i když jim třebas jen projíždíte, se platí poplatek 3,000 Rp včetně nějakého pojištění na osobu. Pokladna je hned u silnice jak přijíždíme z Ubudu, takže tomu nejde asi nijak uniknout. Zastavujeme na parkovišti a jdeme se podívat na jezero. Pěkná vyhlídka přímo z hrany kráteru je od hotelu Lake View a dalších restaurací např. Ramana. Výhled na sopku a jezero je naprosto úžasný. Obří kaldera má průměr neuvěřitelných 13 km. Ze dna hlavního kráteru se zvedá činný vulkán Gunung Batur (Gunung Lebah - hora v údolí), která má 4 vlastní krátery. Všude kolem je plno ztuhlé lávy z předchozích erupcí. Jezero Danau Batur je největším jezerem na Bali. Má délku 8 km a široké je 3 km a nachází se 500 pod okrajem hlavního kráteru, který má délku 13 km. Jezero je sídlem bohyně bohyně jezera Déví Danu a proto je pro Balijce velice posvátné.
   
Bohyně je uctívána v chrámu Pura Ulun Danu Batur, který se nachází na okraji kráteru asi 4 km severně od Penelokanu. Chrám je naší další zastávkou. Původní chrám se nacházel na břehu jezera, ale v roce 1926 byl po zemětřesení společně s vesnicí Batur přemístěn na současné místo. Chrám je druhým nejvýznamnějším chrámem na Bali po komplexu Besakih. Vstupné neplatíme žádné. Právě probíhají chrámové oslavy odalan, které se konají v každém chrámu jednou za 210 dní nebo jednou za rok a trvají 3 dny. Turisté mají v tu dobu vstup do chrámu zakázán, ale zkoušíme proniknout dovnitř a nikomu to nevadí, dokonce se s námi někteří dávají do řeči. Je tady úžasná atmosféra. Lidé se modlí a obětují různé dary. Někteří je přináší už s sebou, jiní je připravují teprve na místě.
     
Vyrábějí nádherné obrovské věže zvané banteny. Jsou to jakési pyramidy plné ovoce, květin, koláčku, celých kuřat, zeleniny a jiné. Ženy, které jsou oblečený v krásných oděvech přináší tyto pyramidy, některé dokonce je nesou na hlavě a kladou je na oltář a potom se modlí. V některých svatyních zůstává banten přes noc, aby bohové měli dostatečnou možnost se z darů potěšit a potom je ženy, které je připravily odnesou domů. Nelze jej použít znova, ale může být odstrojen a rodiny, které ho darovaly ho můžou sníst.
 
Chrám má velký počet svatyň. Nejvýznamnější je pagodovitá svatyně meru s jedenáctipatrovou střechou na vnitřním nádvoří, která je zasvěcena právě bohyni jezera Déví Danu a božstvu Gunung Agung. Je odtud i krásný výhled na jezero.
 
Na nádvořích hraje několik gamelanových orchestrů, lidé oslavují, modlí se. Někteří mají na čele zrnka rýže.
 
Pokračujeme autem až do nadmořské výšky 1700 m a potom klesáme k moři až na 0 m n.m. Přes druhé největší město na Bali Singaraja pokračujeme do turistického letoviska Lovina. Lovina se rozkládá podél osmikilometrové pláže s černým vulkanickým pískem. Zahrnuje 6 vesnic. Lovina má pověst letoviska pro batůžkáře. Cestou nás na křižovatce zastavil chlal na motorce a dává nám vizitku s hotelem ať ho následujeme. Jelikož žádné ubytování rezervované nemáme, tak si říkáme že to prubnem. Jedná se o Gede Homestay bungalows v části Anturan. Bungalovy jsou pěkné v malé zahradě přímo u pláže za 150,000 Rp na noc se snídaní, ale je to daleko od centra dění. Za centrum se pokládá část Kalibukbuk, kde je nejvíce restaurací, ubytoven, barů, obchodů a potápěčských center.
Prošli jsme ubytoven více. Nakonec se ubytováváme v Padang Lovina Hotel za 100,000 Rp včetně snídaně. Nachází se v pěkné zahradě blízko pláže asi 100 metrů, na pokoji máme koupelnu s teplou vodou a větrák. Lepší pokoje v 1. patře mají i balkon. Je možno využívat bazén ve vedlejším hotelu Pulestis, který vlastní stejný majitel. Tady měli taky pokoje za stejnou cenu 100,000 Rp, ale měly venkovní koupelnu s kameny na podlaze. Věci jsme nechali jen tak na pokoji a  šli se okoupat do moře.  Lovinská pláž je zajímá tím, že má černý lávový písek. Je lemovaná palmami. Pozorujeme západ slunce, který je naprosto úchvatný. V dálce jsou vidět hory východní Jávy, která už je odtud co by kamenem dohodil. U pláže se nachází památník delfína.
    
Jelikož je Lovina dobrou potápěčskou základnou, rozhodli jsme se další den podniknout potápění na ostrově Menjangan, neboli Jelení ostrov, který je údajně vyhlášenou lokalitou na Bali. Prošli jsme více potápěčských center, v jednom mi přišli takoví podvodníčci a vůbec nebyli ochotní. Nakonec jsme se dohodli v potápěčském centru Sunrise Dive, vedle našeho hotelu na ul. Jl Bina Ria. Právě renovují novou kancelář. Tel. 0362-41182. Z původní ceny 75 USD se nám to podařilo usmlouvat na 60 USD za 2 ponory včetně výstroje, dopravy minibusem, lodi, vstupu do parku a oběda. Dokonce je možnost výběru jídla. Ceny se pohybují mezi 70-75 USD, někde nechtěli o ceně ani jednat. Počet lidí na jednoho divemastra max. 5.  Všude nabízí ranní vyjížďky v 6 hodin na moře na pozorování delfínů a východ slunce za 65,000 Rp, ale prý to za nic nestojí. Rozhodli jsme se prodloužit si půjčení auta o jeden den, abychom stihli to co máme ještě v plánu. Voláme do autopůjčovny z hotelu. Vyrazili jsme na večeři. V restauracích je tady dráž než bylo jinde. Nakonec jsme si dali večeři v restauraci Spice Dive na pláži. Přímo na písečné pláži u moře jsou postavé stolky se svíčkami. Dal jsem si palačinku plněnou kuřecím masem a houbami zapečené sýrem a hranolky za 32,500 Rp a Martin si dal kuře na víně se zeleninou a rýží za 32,500 Rp.
 
Každý jsme si dali 2 míchané nápoje po cca 29,000 Rp. Na pláži měli přímo bar, kde míchali nápoje. Pěkne foukal vítr od moře, šumění moře, bylo to fakt příjemné :-).