15.7.2009 - Pura Lingsar, Suranadi, Narmada, Sade, Kuta
Na snídani jsou čokoládové jaffle, což je v podstatě sendvič, vajíčko na tvrdo, čaj nebo káva. V okolí hlavního města navštěvujeme tři hinduistické památky v Lingsaru, Narmadě a Suranadi a potom se přesouváme na pláž Kuta na jihu Lomboku.
Jako první zastavujeme v Lingsaru u chrámu Pura Lingsar. Za parkování se platí 2,000 Rp, vstupné není žádné. Chrám byl postaven kolem roku 1714. Na vnějších nádvořích se nachází dva rybníky s lekníny. Svatyně je zajímavá tím, že je společným místem, kde se schází jak hinduisté tak i muslimové včetně hnutí Wektu Telu. Nijak zvlášť mě ovšem toto místo neoslovilo.
Dalším navštíveným místem je Suranadi asi 7 km od Narmady. V Suranadi je chrám, postavený u vyvěrajícího sladkovodního pramene, ve výšce 300 m nad úrovní moře. Chrám je nejstarší a jeden z nejposvátnějších hinduistických chrámů na ostrově. Vstupné se neplatí. Vedle se nachází místní školka. V potoce se ženy koupou a perou. Vedle v lese mají žít dva sloni, jediní na ostrově, ale už tady asi nejsou.
Pokračujeme do města Narmada. Parkujeme u hlavní silnice naproti velké tržnici, kde je i zastávka bem a stanoviště drožek cidomo. jelikož rád navštěvují místní trhy, protože tam vždy panuje zajímavá atmosféra, nemohl jsem si tento nechat ujít. Hned u vchodu bylo holičství pod širým nebem. Trh byl plný zeleniny, ovoce, masa, ryb, koření, zákusků. Koupili jsme malý sáček oříšků za 1,000 Rp, zkouším ovoce chlebovník (nanka) a ještě jsme koupili na zkoušku 2 kousky něčeho sladkého po 500 Rp, ale nebylo to vůbec dobré.
Na druhé straně silnice se rozkládají zahrady Taman Narmada, vstupné je 10,000 Rp pro cizince a 4,000 Rp pro místní. Když se chcete koupat v místním plaveckém bazénu tak si musíte připlatit další 4,000 Rp. Je to v podstatě cíl výletů místních rodin. Jsou tady stánky s jídlem, koupaliště, můžete se projet na loďce po jezeře. Zahrady byly vybudovány v roce 1805. Jsou obehnány vysokou zdí. Areál je pěkně udržovaný. Nachází se tady balijský chrám Pura Kalasa, ale je zavřený. Když se vydáte stezkou dozadu za jezero, tak dojdete k akvaduktu, který tady vystavěli Holanďané během jejich okupace.
Odtud pokračujeme dále na jih, přes tkalcovskou vesnici Sukarara, hrnčířskou vesnici Penunjak a zastavujeme se v tradiční sasacké vesnici Sade, 6 km severně od Kuty. Leží hned u hlavní silnice. Vstupné je formou daru, dáváme 10,000 Rp a zapisujeme se do návštěvní knihy. Hned se na nás vrhnul průvodce, že nás provede vesnicí, ale odmítáme ho, protože nevíme, kolik zase bude vydřiduch za to chtít.
Vesnice je malebná, nachází se zde typické tradiční sasacké, lombocké domy Bale Balaq ze dřeva, bambusu, s doškovými nebo rákosovými střechami z travin alang-alang a základy mají z buvolího hnoje. Jak se vyrábí taková střecha můžete vidět třeba tady. Každý dům má kuchyň, obývací část a spací část. Je možné dé domů nahlédnout, do kuchyně, kde na venkovním ohništi připravují jídla. Na turisty jsou zvyklí, protože se jich tady zastavují spousty.
Nachází se zde i typická stavení lumbungy, které stojí na 4 sloupech a slouží jako sklad rýže a dalších potravin.
Neustále nás obtěžují pouliční prodavači. Stále nabízí jejich výrobky. Je možné pozorovat při práci místní ženy, jak tkají šátky a látky na primitivních stavech. Kupuji pro tetu ručně dělaný šátek za 50,000 Rp, který jsem usmlouval ze 100,000 Rp.
Místní děti žebrají peníze. Ale i přesto to byla zajímavá zastávka.
Přijíždíme do Kuty na jižním pobřeží Lomboku, 54 km od Mataramu u Indického oceánu. Je to malá rybářské vesnička, která se stala turistickým letoviskem. Pobřeží v okolí vesnice je pěkné, jsou tady hezké písečné pláže, ale jsou tady vysoké vlny, takže moře je vhodné i pro surfaře.
Ubytováváme se v hotelu Matahari Inn. Nachází se v hezké zahradě s bazénem. Snídaně je na výběr buď kontinentální (toast, marmeláda) nebo palačinka. Standardní pokoj se studenou vodou, větrákem je za 175,000 (dali by i za 150,000 Rp), ale pokoje jsou zatuchlé. Raději jsme si připlatili za pokoj Class A, je to velký pokoj v patře, s balkonem, koupelna s teplou vodou, větrák za 250,000 Rp, ale dali nám to za 200,000 Rp. S klimatizací je o 50,000 Rp dražší.
100 metrů vedle je také doporučovaný hotel Kuta Indah.
Vypravili jsme se autem na pláže směrem na západ od Kuty podél pobřeží, které patří mezi nejkrásnější na ostrově. Strmě do kopce jsme se vyškrábali k restauraci Ashari, odkud je krásná vyhlídka na Kutu a okolní pláže a moře.
Chceme dojet k pláži Selong Belanak, 18 km od Kuty, ale cesta je v dezolátním stavu, takže se otáčíme a jedeme na pláže směrem na východ od Kuty. Velmi pěkná pláž je u Segeru, vzdálená asi 1 km od Kuty. Zastavujeme se na pláži kousek dál za luxusním letoviskem, kde z moře trčí skaliska. Na pláži jsme sami. Jsou docela velké vlny.
Cesty jsou zde trochu bludiště a špatně značené. Pokračujeme k pláži Pedau, asi 5 km. Je to bezvadná pláž s bílým pískem a moře je tady mnohem klidnější, protože se nachází v zátoce. Přiběhlo k nám asi 6 místních dětí a předvádí se a chtějí, abychom je fotili a vymýšlejí různé pózy. A nic za to nechtějí. Vždycky se jen podívají na fotku na displeji fotoaparátu, strašně se smějí a už vymýšlejí další skopičny.
Poslední pláží, kterou dnes navštěvujeme je pláž Tanjung Aan hned vedle pláže Pedau. Obě pláže jsou od sebe oddělené skalnatým výběžkem Batu Kotak. Pláž je pěkná, s bílým pískem, ale obtěžují tady místní prodavači.
Před 6 hodinou se vracíme do hotelu, zašli jsme se ještě okoupat do bazénu, ale voda je hodně studená. Na večeři jdeme na pláž Kuta Beach. Je tady poměrně draho, dráž než v našem hotelu a je to kus pěšky a na silnici není žádné pouliční osvětlení. V restauraci u pláže, kde je nejvíce lidí si dávám filet z barakudy jako BBQ a k tomu opečené brambory a oblohu za 35,000 Rp a Martin si dal "pizza" kapsu Calzone plněnou masovou směsí, sýrem, rajčaty za 22,000 Rp. Dostal ji o půl hodiny dříve než já jídlo a vůbec jsem si nepochutnal. První část ryby se nedala vůbec jíst, nevím co to bylo, nešlo to ani nakrájet. Na pití jsme si dali velké pivo Bintang za 24,000 Rp.
Po tmě jsme se vrátili zpátky na hotel.