LETEM SVĚTEM

25.7.2009 - přesun autobusem z Bajawy přes Ende do Moni

Budík dnes máme na 5:30. V 6 už jsme dostali snídani, toasty, marmeláda, vajíčková omeleta, čaj. Vyklízíme pokoj, platíme ubytování za dvě noci 350,000 Rp a nezapočítali nám ty 4 večeře (54,000 Rp). V 6:30 má vyjíždět přímý autobus z Bajawy do maumere, přes vesnici Moni, kam máme namířeno. Je to public bus společnosti Surya Agung, který v 6:30 vyjíždí z autobusového terminálu ve Watujaji, 2 km od Bajawy, ale projíždí kolem našeho hotelu, takže se tam nemusíme štrachat. Cena je 70,000 Rp za osobu. V autobuse jsme jediní, ale jen do chvíle, kdy jsme přijeli k benzínce, kam přijíždí druhý autobus Sinar Agung a přestoupili lidi. Naše batohy a všechna další zavazadla dávají na střechu. Jedeme přes vesnici Mataloka. Tady se autobus kompletně naplnil lidmi a vším možným i nemožným, včetně pytlů s rýží, různými balíky. Autobus totiž současně slouží jako poštovní autobus. Přijímá a vydává balíky, aniž by majitelé museli autobusem cestovat. Takže v průběhu cesty různě sbíráme a vydáváme balíky, na které už lidi poslušně čekají u cesty. Dveře jsou za jízdy otevřené, protože klimatizace ani větráky tady nejsou. Jedno dítě před námi na sedadle zvrací a pytlíky s blitíčkem jeho otec průběžne vyhazuje z okna. Hudba je tak nahlas, že neslyšíme vlastního slova, ale místním to nevadí. Za jízdy běžně kouří. Ze začátku zastavujeme každou chvíli, občas i couvá, když někdo ještě mává s nějakým balíkem, ale potom už konečně se trochu rozjel. Zastávky jsou příležitostí pro různé obchodníky, kteří se oknem autobusu snaží cestujícím prodat různé zboží. 

Cesta je klikatá. Projíždíme pěknou krajinou s výhledem na některé sopky. Před městem Ende jedeme podél Savuského moře a pobřeží. Pláž je pokrytá černým lávovým pískem. Trasu 100 km jsme urazili se všemi zastávkami za 5 hodin. V 11:30 zastavujeme na stanovišti bem kousek od přístavu, vedle benzinové pumpy, kde je naštěstí i toaleta. Ende je největší a nejdůležitější přístav na Floresu. Za 5 minut na to zastavujeme u warungu u silnice. Zastávka trvá 30 minut. Většina cestujících včetně řidiče si zašli na oběd. My jsme si tam nic nevybrali, tak jsme čekali venku schovaní pod stromem, protože bylo příšerné horko.

Potom pokračujeme klikatou cestou, dlouhou 50 km do vesnice Moni. Z autobusu jsou nádherné výhledy na krajinu, rýžová pole, strže, rokle podél cesty, dole protéká řeka. Na některých místech opravovali povrch vozovky. Za hodinu a půl jsme dorazili do Moni, malé horské vesnice uprostřed zelených rýžových políček a svahů, téměř na úpatí sopky Kelimutu, ke které míříme. Dnes tvoří vesnici většinou různé ubytovny, losmeny a restaurace. Především slouží jako základna výletu na Kelimutu.

Řidič každého vysadí, kde si řekne. Nechali jsme se vysadit na konci vesnice směr Maumere u hotelu Flores, který je hned u silnice. Zašli jsme se zeptat na ubytování. V průvodci z roku 2002, který máme k dispozici se píše, že hotel vypadá, jako by byl neustále renovován. Na tom se bohužel ani v roce 2009 nic nezměnilo :-) Ale zase pokoje patří k nejhezčím v Moni. Jsou velké, pokoj se studenou vodou a se snídaní stojí 250 (200,000) Rp a steplou vodou 300,000 Rp. Jdu se ještě podívat na jedno ubytování, ke kterému vede ukazatel přímo u cesty naproti hotelu Flores. Jsou to Palm Bungalows, vzdálené asi 300 metrů od silnice. Martin čeká s bágly u cesty. Mají tady 3 bungalovy za 75,000 Rp a jeden za 100,000 Rp (pro 3 osoby). Cena je včetně snídaně, která obsahuje banánovou palačinku, ovoce, čaj nebo kávu. Bamusové bungalovy s plechovou střechou a verandou mají dřevěnou podlahu, moskytiéru (je tady dost komárů), ručníky, umyvadlo, vanu, studenou vodu a klasické WC. Nachází se v pěkném prostředí s výhledem na hory. A majitelé jsou navíc velice milí. 
  
Jeden borec mě zavezl na motorce pro Martina a batohy. Nabízí nám oběd, dáváme si smažené nudle a smaženou rýži, i když cenu nevíme, ale nemělo by to stát moc. Na druhý den jsme si domluvili na 5 hodin a ráno 2 ojeky (mototaxi), každý za 40,000 Rp za obě cesty ke Kelimutu i s čekáním. Je to prý dobrá cena. Bere se 25,000 Rp i více za jednu cestu. Aspoň si něco přivydělají.
Odpoledne se jdeme projít do vesnice. Podél cesty jsou rýžová pole s vodnímu buvoly.
  
Není tady žádný obchod, jen stánky se základními věcmi. Kupujeme 2 vody po 6,000 Rp, pivo za 20,000 Rp, pomerančové keksy za 5,000 Rp a dvě buchty, jednu jahodovoua druhou moka, každou za 1,000 Rp. Není tady pošta, internet, směnárna. Na internet jela jedna bába do Maumere. Nejdříve jdeme k vodopádu (air terjun). Odbočka k němu je z hlavní cesty u restaurace Rainbow Café na začátku vesnice Moni při příjezdu z Ende. Vede k němu prudký chodník. Vodopád je moc hezký a dá se v něm dokonce koupat, což jsme vyzkoušeli až k večeru. Vedle vytéká horký pramen, ale nedá se tam koupat, je to malé.
  
V okolí Moni se nachází 2 horké prameny, kde se dá koupat. Jeden "bazén" pro 6 lidí je někde v rýžovém poli, ale není tam údajně moc horká voda a hlavně přesně nerozumíme, kde to má být. K duhému se jde po hlavní cestě směr Ende, kde je odbočka vlevo směr Kelimutu po hlavní cestě. Cesta se dá zkátit po schodech u restaurace Kelimutu a Saoria Wisata Bungalows. Mimochodem Saoria Wisata Bungalows patří k nejluxusnějšímu ubytování v Moni. Bungalovy se nachází v kopci nad silnicí.

Po silnici směr Kelimutu jsme došli do první vesnice a v ní je odbočka vlevo k horkým pramenům, kde voda dosahuje teploty 40°C. Tak jsme se těšili, že se zde vyhřejeme. Ale chuť nás přešla hned jak jsem to viděli. Jsou to 2 nádrže, jedna pro muže a jedna pro ženy. Jezdí tady lidé z celého okolí na motorkách po práci, aby se okoupali, umyli zuby a všechno ostatní. Prostě místní to používají jako koupelnu. Používají, mýdlo, šampony a to všechno plave ve vodě.
     
Stejnou cestou se vracíme zpátky. Pěšky je to celkem daleko. Okoupali jsme se pod vodopádem. Cestou nám zastavuje chlap na motorce a nabízí auto dopravu do Labuan Bajo za 100 eur na osobu, tak odmítáme. Později jsme ho potkali znova, říká že má 2 lidi a že by nás přibral, za cenu 700,000 Rp za osobu. My si trváme na své ceně 700 za oba dva. Říkal, že se domluví a že v 19 hodin přijede k nám na pokoj a řekne nám, jestli ano nebo ne. Byl přesný jak hodinky, spí totiž vedle v chajdě a paní majitelka našich bungalovů je jeho teta. Takže tedy 700,000 Rp za oba, v 9 hodin ráno odjezd 6 lidí, z toho 2 vystoupí v Ende a 4 budeme pokračovat do Bajawy, kde přespíme, ráno ty dva další turisty vezme na výlet do dvou vesnic Ngada, kde my už jsme byli. Pak nás naloží a pojedeme přes Ruteng do Labuan Bajo. Za soukromé auto je to dobrá cena. Nevím, kolik budou platit ostatní. Na večeři jsem si dal smažené nudle se zeleninou (opět neznám cenu). Nemají tady restauraci, vaří doma. Trošku tady měli problém s vodou, 3x to musel jít někam zapínat. Chvíli to šlo a pak zase ne. Ale jinak to bylo super.