.jpg)
30.6.2009 - vesnice Londa, Lemo, Suaya, Tampangallo
Snídaně jsou v podstatě každý den stejné. Pravá torajská káva, toasty s marmeládou a smažené banány v nějakém těstě. Ale aspoň nás to na nějakou dobu trochu zasytí. Před 8 hodinou nám přistavili k recepci motorku. Není to automat jak jsme měli domluvený, ale musí se řadit nohou, nádrž není plná, ale máme si koupit benzín a že nám to odečte z ceny. Fasujeme helmy a vyrážíme. Kupujeme 3 litry benzínu (1 litr = 6,000 Rp), takže při návratu platíme za půjčení motorky opravdu 82,000 Rp / den. Martin poprvé řídil manuál a ne automat. Dnes máme v plánu prozkoumat oblast jižně od Rantepaa a navštívit tradiční vesnice a skalní hroby Torajů. Při cestování po vesnicích průvodce není nutný, Torajané jsou přátelští a zvyklí na turisty. Všechna místa jsou docela blízko vedle sebe a tak se jich dá během dne navštívit několik. Je krásné projíždět kopcovitou krajinou plnou rýžových polí.
Naši první zastávkou je osada Londa, vzdálená asi 6 km od Rantepaa. Leží 2 km od silnice Mezi Rantepaem a Makale. Za vstup do osady (ostatně jako do většiny vesnic a památek v okolí) se platí vstupné 10,000 Rp. Je ještě brzo ráno, trochu mlhavo a tak to tady působí poněkud ponuře. V husté zeleni pod vysokou skálou, ke které vedou schody se nachází dvě rozsáhlé jeskyně s hroby s rakvemi a pár omšelých figurek tau-tau. Kolem dokola jsou roztroušené lebky. Údajně zde byla pohřbívána torajanská aristokracie. Některé rakve jsou zavěšeny ve výšce, tzv. závěsné hroby. Do jeskyně se bohužel bez silné baterky nedostaneme. Naštěstí přichází skupinka turistů, kteří si najali místního průvodce s petrolejovou lampou, takže se s nimi vydáváme dovnitř jeskyně. Jsou tady zase jen rakve a lebky. Působí to hodně depresivně. 
Kolem skály vede chodník na druhou stranu, odkud lze vidět skoro úplně nahoře ve skále otvor na rakve. Jak je tam dostávají netuším. Tato vesnice na nás neudělala moc velký dojem.
Pokračujeme po příšerné cestě do prudkého kopce do vesnice Tilanga, kde mají být nějaké prameny na koupání. Místo toho je tady v lese jen nějaká koupací nádrž se studenou vodou, do které jsme teda nevlezli.
Dalším cílem je vesnice Lemo, která patří mezi největší pohřebiště v Tana Toraja. nachází se 11 km od Rantepaa. Cesty vedou přes vesnice, kolem rýžových polí. Je pod mrakem a mží. 
Opět platíme vstupné 10,000 Rp za osobu a místo vstupenky se zapisujeme do knihy návštěv. Na strmé skalní stěně je celá řada balkónů vytesaných pro sošky tau-tau, které na nás shlíží s nataženýma rukama jako živé postavy. Jsou v životní velikosti a vytesané ze dřeva a mají podobizny svých zemřelých majitelů. Sošky tau-tau si mohou dovolit pouze bohaté rodiny. Ve skalách je vytesaná hrobka, kde uloží mrtvolu a každý má svoji vlastní do skály vytesanou a nebo většinou dřevěnou sošku, která se dívá na zem. Symbolizují, že mrtvá duše pozůstalé rodině žehná a s její pomocí mohou dosáhnout úspěchy. Několik desítek hrobů je vytesaných přímo do skály. Na jednom místě u skály je postaveno lešení z bambusu, po kterém zde budou ukládat další rakev. Místo je obklopeno rýžovým polem. Procházíme se kolem. 
Je zde plno stánků se suvenýry, protože toto místo je hodně navštěvované turisty. Kupujeme jeden pohled s buvolem za 3,000 Rp, známky se musí koupit až v Rantepau. V jednom stánku si kupuji 2 miniaturní dřevěn figurky tau-tau. Jsou oblečené a vlasy mají vyrobené z ananasu. Cenu se mi daří usmlouvat z 20 na 15,000 Rp. U parkoviště si prohlížíme poprvé podrobněji tradiční domy tongkonany. S těmito domy se potkáváme úplně všude.
Naší další plánovanou zastávkou je vesnice Suaya. Jedeme přes vesnici Sangalla, ale zde jsme bohužel zapoměli odbočit a dojeli jsme až do vesnice Makula, kde se nachází horké prameny. Je to v podstatě bazén s teplou vodou. 
Musíme se vrátit. Před policjení stanicí je třeba odbočit vlevo. Dojeli jsme konečně do vesnice Suaya, kde se nachází královské pobřebiště. Zase platíme vstup 10,000 Rp. Tentokrát dostáváme lístky. Je tady jedna skalní stěna se spoustou sošek tau-tau. Vyšplhali jsme se nahoru na skálu odkud byl pěkný výhled na okolí. Jinak tady nic zajímavého není.
Odsud se vracíme asi 1 km po hlavní cestě a odbočujeme na cestu k osadě Tampangallo. Chvíli bloudíme a hledáme cestu, někde to zančené je, potom zase ne. Vstupné opět 10,000 Rp. Nedostávám lístek, ani to nikam nepíše. Tak to má asi do kapsy. Martin už tam nešel, že to je všechno na jedno kopyto. A myslím si, že udělal chybu. Paní, která mi prodala lístek mě zavedla k jeskyni Tampangallo. Úzkým průchodem vstupuji do jeskyně, která je z jedné strany otevřená do rýžových polí. Jsou zde přírodní hroby (natural graves), závěsné hroby ve výšce, nachází se zde rakve, spousty lebek, kostí a sošek tau-tau. Některé rakve už jsou hodně ztrouchnivělé. Musím říct, že tahle jeskyně na mně udělala veliký dojem. Strávil jsem tady asi půl hodiny. 
Kousek před vesnicí asi 500 m, se nachází tzv. dětské hroby. Cesta k nim je značena nápisem baby graves. Za vstup platíme 10,000 Rp a musíme se zapsat do sešitu. Vstupné vybírá taková malá holčička. Jdeme do lesa, kde je jeden velký strom a v něm jsou otvory zadělané dvířky z nějakého chroští. Malé děti, nevím do jakého věku, se totiž ještě někde pohřbívají do dutin stromů, které později zarostou. 
Původně jsme měli v plánu vesničku Kambira, kde jsou taky dětské hroby, ale nic víc než tady bychom tam asi neviděli, takže se vracíme do Rantepaa.
Jedeme směr Makale, což je hlavní město oblasti Tana Toraja. Cestou do prudkého kopce jsme spadli z motorky. Martin se pěkně pomlátil a podřel, já jsem stihl nějak uskočit a vyvázl jsem bez zranění. Podřeli jsme motorkua vykřivili brzdu. V jedné vesnici, kde zrovna nějací borci opravovali motorku, jsme je poprosili, jestli by nám to nějak nespravili. Během pár vteřin to nějakým nářadím vyrovnal a jeli jsme dál do Rantepaa. 
Začíná pršet. Chtěli jsme ještě zajet do města, ale raději jsme si řekli, že motorku vrátíme a pojedeme bemem. Naštěstí si nikdo ničeho nevšiml a my jsme dělali jako že nic. Martin se maskoval, aby ho neviděli pomláceného a nedocvaklo jim co se stalo.
Vydali jsme se do centra města Rantepao, které se nachází 2 km od našeho hotelu. Pěšky se nám nechtělo. Bema jezdí pouze do 20 hodin. Proto jsme si najali motorikšu za 10,000 Rp. Samotné Rantepao toho moc nenabízí. Je tady spousta různého ubytování, obchody, restaurace, kostel.Dochází nám peníze tak ve směnárně La Tunrung na ulici Jl. Landorundun 27, tel. 0423-21029 měníme 240 USD v drobnějších bankovkách 10,20 a 50 USD. Kurz je 9,856, takže jsme dostali 2,365,440 Rp a mohli jsme se rozšoupnout. Zašli jsme do vedlejší restaurace R.M. CHRISTO (Rumah Makan Christo) na stejné ulici Landorundun. Musím říct, že tady výborně vaří, příjmený majitel i obsluha. Dali jsme si velké pivo Bintang za 22,000 Rp, Martin si dal Steak ayam (kuřecí), opečené brambory, zelenina a arašídová omáčka za 30,000 Rp a já si dávám na doporučení majitele a kuchaře v jedné osobě, který uměl anglicky, steak z buvola, který se řekne kerbau na skvělé omáčce s cibulí, které mi přinesli na horké steakové pánvi, spolu s pečenými brambory a zeleninou za 30,000 Rp. Měl jsem strach, aby to maso nebylo tučné, tak mi ho nejdříve přinesl ukázat v syrovém stavu. Jídlo bylo opravdu vynikající. Všechna čest. A to z venku působilo jako takové obyčejné bistro. Každý ještě dostáváme malou barevnou vodu. Od této chvíle se restaurace stala naší oblíbenou a byli jsme tady ještě několikrát. 
Hned vedle je internet za 4,000 Rp na hodinu. Ale ještě před tím si jdeme koupit rezervované letenky z Rantepaa do Makassaru na pátek 3.7. Kancelář cestovky se nachází přímo v centru u kruhového objezdu naproti supermarketu Abadi. Vyhledali jsme Veryho. Když jsme řekli Very, všichni věděli kdo to je. Jeho tel. 0852-55168899. Nestačíme se divit, ale opravdu nás má napsané v rezervačním sešitu. Jak se dozvídáme společnost Aviastar už nelétá. Leteckou dopravu nyní zajišťuje letecká společnost SMAC (P.T. Sabang Merauke Raya Air Charter). Lístky si můžete rezervovat v Makassaru na letišti v kanceláři PT. Letadlo lítá pouze 2x týdně, v úterý a v pátek. Z Makassaru odlétá v 10 hodin a zpátky z Rantepaa do Makassaru letí v 11:30. Let trvá 55 minut. Lítá jen takové malé letadlo typu CASA pro 22 osob. Je povolena max. hmotnost zavazadla pouze 10 kg, za nadváhu se připlácí 5,000 Rp / kilo. Letadlo letí i při malém počtu pasažérů, ale pouze za dobrého počasí. A tady se počasí rychle mění. Letí se mezi horami, takže by to mohlo být nebezpečné. Cena letenky je 204,000 Rp + taxy + 50,000 Rp si účtují za dopravu od hotelu na letiště Pong Tiku Airport. Odjezd od hoteluje v 9 hodin ráno. Celkem tedy platíme 275,000 Rp / os. Na letence, kterou nám Very vystavil je pouze cena 204,000 Rp. Na letišti se ještě platí odletová taxa 10,000 Rp. Při normálních vnitrostátních letech 30,000 Rp. Za oba tedy platíme 57 USD (550,000 Rp). Kdyby se náhodou v ten den nelítalo, peníze nám vrátí zpátky, ale říkal, že nic nenasvědčuje tomu, aby se nelítalo.
V supermarketu Abadi kupujeme 2 velké vody, pomerančový džus, čokoládové trubičky, nějaké sýrové preclíky a torajskou kávu arabica, 56,000 Rp. Potom se vracíme pěšky podél hlavní cesty na hotel. Jsou to asi 2 km. Když se chci jít okoupat, zase nejde bojler s teplou vodou. Tak musím jít na recepci, aby to opravili. Oni aby ušetřili nebo co, tak vždycky někde vypnou kompresor. Tak skoro pokaždé, když se chceme jít umýt, musím běžet na recepci, aby nám to zapnul. Ale pak už jsem viděl kde se to zapíná, tak příště už jsme si to zapínali sami. Náš hotel je v noci krásně nasvícený.
