LETEM SVĚTEM

Úvod Indonésie a rady na cestu

21.6.2009 jsme opět s Martinem vyrazili na vlastní pěst do vzdálených končin naší planety. Tentokrát padla volba na Indonésii. Naším cílem bylo vidět a nasát z její atmosféry co nejvíce. Věřím, že cestopis z této nádherné země bude pro Vás přínosem.
A proč vlastně tentokrát Indonésie? Indonésie je země, která nemá co do velikosti, rozsahu a pestrosti sobě rovné. Žádné místo na zeměkouli nenabízí příležitostnému cestovateli tak jedinečnou rozmanitost krajiny a kultury a právě to nás na tom tolik přitahovalo. Indonésie je největším souostrovím na světě s rozlohou více než 1 900 000 km². Celý archipelag se táhne v délce přes 5 200 km od asijské pevniny až po Austrálii, mezi Indickým a Tichým oceánem.
Indonésie je největším muslimským státem na světě, ale žije tu i početná populace křesťanů, hinduistů a buddhistů. Indonéština (Bahasa Indonesia) je oficiální jazyk, kterým mluví všech 230 milionů Indonésanů. Zároveň mnoho z nich ovládá i jazyk svého kmene, hovoří přibližně pěti sty jazyky a dialekty. Ale v turistických oblastech a větších městech jsme neměli problém se domluvit anglicky. Ostrovy vzniklé převážně sopečnou činností nabízí nádhernou přírodu, úžasný podmořský svět, oslnivě bílé pláže, průzračné moře a zajímavou kulturu. Navíc v Indonésii, jako i v jiných částech Asie, pořídíte spoustu věcí velice levně, zejména ubytování, kterého zde existuje obrovské množství, potravu i dopravu, takže dovolená tady určitě nezruinuje Váš rozpočet. Indonéskou měnovou jednotkou je indonéská rupie (Rp), která se už dále nedělí. V době naší návštěvy bylo 1000 Rp asi 1,60 Kč. V Indonésii lze platit kreditními kartami, ale my jsme měli převážně vše v hotovosti. Zejména v některých odlehlých oblastech se Vám může stát, že nepůjde kartou zaplatit nebo nebude k dispozici bankomat.
Podstatné bylo zvolit, kdy se na cestu vydat. Podle mnohých doporučení je lepší navštívit Indonésii v období sucha, která je od května do října. V období dešťů (listopad - duben) bývají problémy s dopravou, řeky jsou rozvodněné. Celé souostroví leží v tropické rovníkové oblasti s teplotami mezi 21 - 33°C a rok se v podstatě podle monzunových větrů dělí na období suché a vlhké. My jsme zvoli termín 21.6.-5.8.2009. Možná někomu může připadat 6 týdnů jako dlouhá doba, ale uteklo to bohužel strašně rychle.

Vzhledem k rozlehlosti celé země si musíte vybrat pouze určitou část, pokud na to nemáte třeba rok. My jsme zvolili ostrov Sulawesi (dříve nazývaný Celebes) a to kvůli potápění v NP Bunaken, který je mezi potápěči považován za top lokalitu na světě a také kvůli jedinečné kultuře Torajů žijících v horách uprostřed země. Samozřejmě jsme nemohli vynechat nádherný hinduistický ostrov Bali a s ním sousedící ostrov Lombok, který není dosud tak navštěvován jako Bali. Přesto nabízí nádhernou přírodu a moře, zejména v okolí ostrůvku Gilli. Lákal nás málo navštěvovaný a o to zajímavější ostrov Flores se známým vulkánem Kelimutu se třemi barevnými jezírky a . No a když už dojedete až na ostrov Flores, tak by byla škoda nenavštívit ostrovy Rinca a Komodo, které jsou domovem největšího ještěra na světě, varana komodského. Oblouk ostrovů východně od bali se souhrnně nazývá Nusa Tenggara. Posledním navštíveným ostrovem byl ostrov Jáva, zejména jeho východní část se sopkou Bromo, a centrální část, kde se nachází ohromující budhistický komplex Borobudur, hinduistický chrám Prambanan a bývalé královské město Yogyakarta.
Před cestou jsme měli koupené zpáteční letenky, které byly nutné i k vyřízení víza. Podařilo se nám sehnat levné letenky z Londýna do Kuala Lumpur v Malajsii, přes malajskou leteckou společnost Air Asia, kterou jsem měl osvědčenou z předchozích cest po Asii. Je to nízkonákladová společnost, která zajišťuje lety po celé Asii, ale létá už i do Austrálie a do Evropy. Chodí mi od nich nabídky na mail a zrovna přišla nabídka, kdy zahajovali první let z Asie do Evropy, právě do Londýna a tak měli zaváděcí ceny. Takže nás zpáteční letenka včetně zavazadel a jídla vyšla na 9.900 Kč. Kupovali jsme ji už 26. listopadu 2008. Při odletu ze země se platí odletová taxa mezinárodní ve výši 100,000 Rp (u domácích letů je 30,000 Rp). Ceny letenek se řídí podle sezony, nejvyšší jsou od počátku července do konce srpna, kdy je v Indonésii nejlepší počasí, proto doporučuji zajistit co nejdříve. V únoru 2009 jsme si ještě koupili letenky opět se společností Air Asia a to z Kuala Lumpur do Manada na ostrově Sulawesi, kde naše cesta začínala, za cenu 1.350 Kč a z Yogyakarty do Kuala Lumpur za 586 korun. Potom jsme si sehnali letenky do Londýna z Brna se společností Ryan Air za 1.660 Kč a z Londýna do Prahy s Easy Jetem za 1.250 korun. Zajistili jsme si první noc se snídaní v Kuala Lumpuru za cenu 800 Kč / pokoj.
Očkování jsme nějaké měli z minulých let jen mi nějaké už expirovalo takže jsem absolvoval očkování na břišní tyfus a meningokoka. Očkování proti žloutence A a B mi stále platí. Žádné očkování není povinné, ale určitě je doporučené očkování proti břišnímu tyfu, žloutence A a B, tetanu, obrně, užitečné je i očkování proti vzteklině. Antimalarika jsem s sebou měl pro všechny případy, ale neužíval jsem je předem. Hodně lidí to špatně snáší a mají zkaženou celou dovolenou a to jsem neměl zapotřebí. Indonésie sice leží v malarické zóně, ale například na Bali je riziko nákazy velice malé. Je dobré používat moskytiéry (skoro ve všech ubytvnách byly moskytiéry nad postelí nebo síta v oknech), repelenty a za soumraku nosit dlouhé světlé oblečení. Důležité je nepít vodu z kouhoutku a používat vždy balenou, převařenou nebo chemicky ošetřenou vodu a to jak k pití tak i k čištění zubů.
Dále jsme měli předem rezervované auto Daihatsu Feroza pro pobyt na Bali u autopůjčovny Bali Car rentals. Dle itineráře jsme si auto rezervovali na 5 dní, s tím, že to šlo následně kdykoliv prodloužit. Cena včetně kompletního pojištění byla 25 USD za den. Platilo se až při vyzvednutí auta na letišti platební kartou. Určitě mohu autopůjčovnu doporučit, byli jsme spokojeni, vše proběhlo dle domluvy.
Poslední, ovšem důležitou věcí bez které by se naše cesta nemohla uskutečnit bylo vízum, které je pro pobyt v Indonésii nutné. Jeho cena byla 900 Kč (pro jeden vstup). Při vícenásobném vstupu je cena 2000 Kč. Vyřizovali jsme jej na Indonéské ambasádě v Praze. S yvřízením nám pomohl kamarád,který v té době v Praze pracoval, abychom tam nemuseli jezdit. K vyřízení víza je zapotřebí pas platný ještě nejméně 6 měsíců po návratu, 1 vyplněná žádost s nalepenou pasovou fotografií, itinerář cesty v angličtině po dnech, kopie letenky nebo lodního lístku do/z Indonésie (proto jsme si museli již koupit i letenku z Jávy do Malajsie)a doklad o dostatečném množství peněz na dobu pobytu ve výši min. 2500 USD, dokládali jsme výpis z účtu. V pase je nutné mít minimálně 2 volné stránky. Turistické vízum je buď na 30 nebo na 60 dnů. A do země se musí vstoupit do 90 dnů od jeho vystavení. My jsme potřebovali 60 denní, tudíž bylo nutné jej vyřídit předem. 30 denní vstupní vízum za 25 USD je možné od 28.5.2007 pořídit i po příjezdu do Indonésie na předem daných letištích a přístavech, oficiálních místech vstupu do země, tzv. immigration gateways. Pokud vstupujete mimo tato oficiální místa, je nutné rovněž mít vízum již z domova. Zde uvádím seznam měst/letišť, kde můžete vstoupit do Indonésie a požádat o vízum po příletu: Surabaya, Yogyakarta, Solo, Kupang, Jakarta, Makassar (dnes již Ujung Pandang), Denpasar, Medan, Manado, Mataram, Balikpapan, Pekanbaru, Padang. Vízum bylo myslím připraveno do 3 dnů. Dostali jsme k tomu praktickou česko-indonéskou konverzaci se slovníčkem :-).
Pro dopravu po Indonésii jsme používali všechny možné dopravní prostředky. Leteckou a lodní dopravu mezi ostrovy (i když indonéské letecké společnosti nejsou zrovna považovány za nejbezpečnější), vlakovou dopravu na Jávě, autobusovou dopravu, měli jsme dvakrát půjčené auto (na Bali a na Lomboku), půjčenou motorku na Sulawesách. Pro půjčení auta nebo motorky je nutné mít mezinárodní řidičský průkaz, který Vám na počkání vystaví u nás na dopravním inspektorátu za 50 korun a platí 1 rok. A nezapomeňte, že se řídí vlevo, což nám ze začátku činilo trochu potíže. Teda Martinovi, mě ne, já jsem raději neřídil jen navigoval :-) Půjčení automobilu a motorky je v Asii levnou záležitostí. U lodní i autobusové dopravy je občas třeba počítat se zpožděním, kdy některé spoje vyjíždí až když mají dostatečný počet pasažérů (úplně obsazený). Kromě autobusů se hojně hlavně ve městech používají minibusy, kterým se tady říká bemo. Jsou sice narvané, ale bývají rychlejší a levnější než autobusy. Jízdné se platí přímo ve voze. Je dobré sledovat kolik platí místní, aby Vás jako turisty neošidili.  Bývají barevně označené a většinou mají vepředu za sklem popsanou trasu kudy jedou. Ale ne vždycky se to podaří. Také jsme používali taxíky, mototaxíky, kterým se tady říká ojek. Nejde o nic jiného než o motorku s řidičem a jedním místem pro pasažéra. Často se také najímají minibusy i s řidičem, kterému se většinou pokud si ho najmete na více dnů hradí i ubytování a strava. Někteří si to zajišťují sami. Svezli jsme se i v becaku (vyslovuje se beťak), což je vozík poháněný jízdním kolem, kdy řidič šlape vzadu a vozík je vepředu, aby jste měli výhled. Je to v podstatě rikša, ale řidič neběží, ale šlape na kole. Tady je cenu si nutné domluvit předem. Za cestu do kopce si účtují více. Využili jsme toho v Makkasaru na Sulawesách při prohlídce města. V Manadu, Yogyakartě a na Lomboku jsme se setkali s další zajímavostí a to je koňská drožka nazývaná cidomo. Často jsou pěkně pomalované. 
         
Co se týče ubytování, tak s tím určitě problémy v Indonésii mít nebudete a navíc je hodně levné a to i v hlavní sezóně. Jediné ubytování, které jsme měli zařízené předem byla první noc po příletu do Kuala Lumpur. Jinak jsem ubytování hledali vždy až na místě při příjezdu do nějakého města. Občas jsme využili služeb různých dohazovačů, kteří pak dostávají provize od hotelu, do kterého Vás dovezou. Ceny se dají většinou usmlouvat pokud nemají plno. Kvalita ubytování se různí od luxusních hotelů hlavně v turistických letoviscích až po obyčejné guesthousy, hostely, někdy se jim tady říká losmeny. Vždycky jsme se snažili mít pokoj s vlastní koupelnou a toaletou. V některých ubytovnách jsme se setkali s koupelnou typu "mandi", kdy se políváte vodou nabranou nádobkou z velké vany. Stejným způsobem se zalívají i záchody. Indonésané nepoužívají toaletní papír, omývají se vodou, takže je dobré si přinést vlastní, ale běžně jej koupíte i v obchodech. Na hodně místech je pouze studená voda. Většina ubytoven má ventilátory, v oknech sítě proti hmyzu, moskytiéry. Společnost nám často dělaly drobné ještěrky gekoni, kteří neublíží, ale naopak chytají různý hmyz. V hodně ubytovnách a hotelech je v ceně zahrnuta snídaně. Určitě si nezapomeňte adaptér na elektrické zásuvky.
    
Indonésii jsme si také jako cíl dovolené vybrali kvůli potápění. Po dlouhých letech jsme se dokopali k tomu, abychom si u nás udělali potápěčský kurz a mohli jsme při našich toulkách po světě poznávat i krásy podmořského světa. Kurz jsme úspěšně dokončili těsně před dovolenou u Honzy Janse ze Svazu potápěčů Moravy a Slezska, klub Alvin v Ostravě Třebovicích. Tímto bych mu chtěl za vše poděkovat, je to skvělý instruktor. A hlavně mu děkuji, že měl se mnou trpělivost, protože z počátku mi to vůbec nešlo. Ale když jsem se poprvé ponořil v moři, bylo to úplně o něčem jiném.  Právě v Indonésii se nachází jedny z nejlepších lokalit na světě. Vůbec první ponor v moři jsme uskutečnili na ostrově Bunaken v mořské rezervaci Bunaken na severu ostrova Sulawesi (Celebes) u města Manado. Právě toto místo zaujímá v hodnocení potápěčských lokalit jedno z předních míst na světě. Další ponory jsme absolvovali na ostrově Bali (Padang Bai a ostrov Menjangan) a u ostrova Nusa Penida, kde jsme zažili nezapomenutelné potápění s obrovskými mantami.
     
Je dobré vědět, že díky své rozlehlosti se Indonéské souostroví dělí na tři časová pásma, takže i při pobytu v Indonésii na různých ostrovech se můžete setkat s posunem času. Sumatra, Jáva, Kalimantan Barat a Kalimantan Tengah spadají do západního pásma (SEČ + 7 hodin), Sulawesi, Bali, Lombok, ostrovy Nusa Tenggara, jižní a východní Kalimantan spadají do centrálního pásma (SEČ + 8 hodin) a Západní Papua spadá do východního pásma (SEČ + 9 hodin).
• Západní indonéské časové pásmo (Waktu Indonesia Barat, WIB) zahrnuje ostrovy Sumatra, Jáva a západní část ostrova Kalimantan (provincie Západní a Střední Kalimantan) a menší ostrovy nacházející se poblíž těchto ostrovů (např. Nias, Mentawajské ostrovy, Bangka, Belitung, Natuna, Madura atd.). Toto pásmo se řídí časem GMT + 7.00 hodin (rozdíl mezi ČR a tímto časovým pásmem je v období zimního času + 6.00 hodin, v období letního času + 5.00 hodin)
• Střední indonéské časové pásmo (Waktu Indonesia Tengah, WITA) zahrnuje ostrovy Sulawesi, Bali, Lombok, Sumbawa, Sumba, Flores, Timor a provincie Jižní a Východní Kalimantan. Toto pásmo se řídí časem GMT + 8.00 hodin (rozdíl mezi ČR a tímto časovým pásmem je v období zimního času + 7.00 hodin, v období letního času + 6.00 hodin)
• Východní indonéské časové pásmo (Waktu Indonesia Timur, WIT) zahrnuje souostroví Moluky (provincie Moluky a Severní Moluky) a indonéskou část ostrova Nová Guinea (provincie Papua a Západní Irian Jaya). Toto pásmo se řídí časem GMT + 9.00 hodin (rozdíl mezi ČR a tímto časovým pásmem je v období zimního času + 8.00 hodin, v období letního času + 7.00 hodin)