Vysoké Tatry 2011

Čtvrtek 2.6.2011 - Lanovkou na Skalnaté pleso, oběd na Bilíkové chatě, Vlkolínec a cesta domů

Ráno jsme dobalili zbývající věci. Check out máme ve 12 hodin. Jdeme na snídani. Venku je pod mrakem, 16°C a na kartě na lanovky nám zbývají ještě body, tak jsme se rozhodli zajet autem do Tatranské Lomnice a vyvézt se lanovkou na Skalnaté pleso a zpátky. Informace o lanovkách najdete zde. Provozní dobu lanovek uvádím tady. Ceník najdete v tomto odkazu.
Jedeme první lanovkou v 8:30. Chtěli jsme se projít kolem plesa, ale začíná silně pršet a je velká mlha, takže jedeme hned dolů. Během cesty lanovku několikrát pro silný vítr a bouřku zastavili, takže jsme se pohoupali v kabince. Vracíme se na hotel. Díváme se chvíli na televizi. V 10:15 se vystěhováváme z hotelu. Doplácíme pobytovou taxu nebo lázeňský poplatek, každý 6 eur. Na recepci se nás ptá jestli ještě někam pojedeme lanovkou. Pokud bychom nejeli, vrátili bychom čipové karty jim a neplatili nic. Jelikož jsme ještě chtěli vyjet pozemní lanovkou na Hrebienok na oběd, naúčtovali nám každému 2 eura s tím, že až nebudeme kartu potřebovat, máme ji vrátit v pokladně lanovky a 2 eura nám vrátí zpátky. Tak se nakonec i stalo. Z Hrebienku jsme došli 5 minut na Bilíkovu chatu.
 
Chata je uvnitř celá ze dřeva, vyzdobená vycpanými zvířaty, parohy, starými lyžemi apod.
     
Z jídelního lístku jsem si vybral čiernohorský rezeň, což bylo vepřové maso v bramborovém těstíčku za 5,30 a martin si dal kuřecí soté s bramborovou plackou a oblohu za 6,40 eur. K pití jsem si dal ovocný čaj a Martin malé pivo Zlatý Bažant. Natiskl jsem si tady poslední razítko.

Lanovkou se vracíme kolem poledne zpět do Smokovce a jedeme vyzvednout rodiče. Ti jsou ještě na obědě. Ve 12:15 opouštíme Tatry. V Rožomberoku odbočujeme do 9 km vzdálené obce Vlkolínec. Je to malá vesnička v jihovýchdoním cípu národního parku Velká Fatra na úpatí kopce Sidorovo v nadmořské výšce 718 metrů. Vlkolínec ukrývá přes 40 dřevěnic s doškovými střechami a představuje tak nejzachovalejší a nejucelenější soubor původních lidových staveb ve střední Evropě. Největší rozvoj vesnice zaznamenala v 18. stol. kdy zde žilo až 345 obyvatel. Dnes zde žije už jen 29 posledních obyvatel. Vlkolínec ale i tak zůstává jediným trvale obydleným skanzenem na Slovensku. Od roku 1993 je zapsán dokonce na seznamu UNESCO. Vstupné je pro dospělého 2 eura a 1 euro je poplatek za parkování, k tomu dostáváme pohlednici obce.

Hlavní ulici tvoří dvě řady usedlostí s dlouhými otevřenými dvory, které splývají s přilehlými políčky, horní částí obce protéká v dřevěných korytech potok. Dřevěné stavby mají podezdívky z lámaného kamene, stěny ohozené hlínou a natřené vápnem, střech z dřevěných šindelů. Roku 1770 postavili místní zvonici, roku 1860 studnu a o 15 let později kostel Navštívení Panny Marie.
                
Kolem 15 hodiny odjíždíme už domů do Ostravy. Cestou jsme se zdrželi díky havárie u Kysuckého Nového mesta. Tvořily se kolony a tak jsme tady ztvrdli asi 45 minut. Domů jsme přijeli v 17:45.

Všechny fotky pobytu v Tatrách najdete na stránkách http://martinboys.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry_2011/