Cestopis Zakynthos 2011

Informace o ostrově Zakynthos

Řecký ostrov Zakynthos nebo také Zanté, je třetí největší (406 km²) a nejjižnější z Jónských ostrovů. Spolu s Kefalonií a Lefkadou tvoří skupinu ostrovů na jih od Korfu v Jónském moři. Leží pouhých 16 km od pobřeží Peloponéského poloostrova. Traduje se, že jméno dal ostrovu princ Zakynthos, syn trójského krále Dardana. Podle jiné verze je zase jméno ostrova odvozeno ze starořeckých výrazů "za" (v řečtině mnoho) a "kynthos" (v řečtině kopec), což přesně charakterizuje ráz zdejší krajiny. Podle tradice zde nejraději trávili svůj čas bohyně Artemis a bůh Apollón.
Je jedním z nejhezčích řeckých ostrovů. Ostrov je nazýván "Ostrovem vůní" nebo také "Květinou Východu" a to díky hojné vegetaci, kterou dává ostrovu subtropické klima a bohaté zimní srážky. V létě teploty dosahují nad 35°C, moře je příjemné teplé, průzračné a čisté. Zvlášť na jaře je kvetoucí zahradou, kde je vzduch prosycen vůní bylin. Je to ostrov s horami (nejvyšší vrchol Vrachionas měří 756 m), zalesněnými kopci, ale i háji citrusů, olivovníků a vinic. Ve vnitrozemí ostrova jsou malebné vesničky, které si zachovávají svou původní tradiční atmosféru.
Nejznámější a jednou z nejkrásnějších a nejzobrazovanějších pláží Řecka je pláž Navagio (Ztroskotání) s vrakem pašerácké lodi ležící na písku. Dostanete se k ní jedině po moři. Západní pobřeží je tvořeno vysokými skalními vápencovými útesy, malebnými zátokami, křišťálovým mořem, ostrůvky a jeskyněmi. Nejznámější z nich jsou "Modré jeskyně" neboli Blue Caves na severním mysu Skinari, kde slunce vytváří s průzračnou vodou optické efekty. U jihovýchodního cípu ostrova je největší hloubka moře v celém Středomoří tzv. "Inousská propadlina", která je hluboká 4500 m. Největší atrakcí ostrova jsou vzácné středomořské želvy Caretta caretta (Loggerhead sea turtle), které patří k ohroženému druhu a staly se neoficiálním symbolem ostrova. Dospělí jedinci dosahují velikosti až 1 m a váží 80 - 150 kg. Písečné pláže zálivu Laganas patří mezi hlavní hnízdiště těchto chráněných mořských želv, které již po staletí chodí v letních měsících na pláže klást vajíčka do písku. V roce 1999 byl na Zakynthosu vyhlášen vůbec první řecký Národní mořský park Zakynthos. Tento národní park je domovem nejen želv, ale také ohrožených tuleňů středomořských, Monachus monachus (Mediterranean Monk Seal). Tento živočich žije v koloniích na přilehlém ostrůvku Pelouzo, kam je ovšem přístup zakázán. Pláže a jeskyně budou, ale o ni za čas možná ne. Zakynthos patří k nejzelenějším řeckým ostrovům. Letecky trvá doprava na Zakynthos přibližně 2:05 hod. Pláže jsou převážně písčité nebo oblázkové, vstup do vody je většinou pozvolný.
Ostrov zažil v srpnu 1953 velké zemětřesení. Byly zaznamenány celkem 3 otřesy, přičemž ten třetí, o síle 7.9 Richterovy stupnice byl nejsilnější. Zemětřesení srovnalo 95% povrchu se zemí. Neporušeně zůstaly stát jen tři budovy - katedrála sv. Dionýsa, budova Národní banky a kostel sv. Nikolase. Na ostrově žije asi 42 000 stálých obyvatel, z toho 13 000 v hlavním městě Zakynthos. V Řecku je časový posun + 1 hod. oproti našemu času. Úředním jazykem je řečtina, ale všude se bez problémů domluvíte anglicky.

Pátek 29.7.2011 - jak to začalo, let na ostrov Zakynthos, Alikanas

Dne 14.7.2011 jsem v ostravské cestovní agentuře Favorit koupil zájezd pro dvě osoby do Řecka na ostrov Zakynthos. Zájezd pořádá cestovní kancelář Akvila Travel z Olomouce. Tentokrát jsem vyrazil na dovolenou s mamkou, které jsem zájezd koupil jako dárek k narozeninám. Vybral jsem letovisko Alikanas (Alykanas) a Apartmánový komplex Kali Pigi ***. Letoviska jsem vybíral dlouho, hlavně jsem chtěl, aby tam byla písečná pláž. Zájezd byl na 12 dní, s odletem z Ostravy, bez stravy, což nám nevadilo, aspoň si můžeme dát každý den na co máme chuť. Byl to last minute, odlet 29.7. Poté co jsem zájezd našel na internetu a zavolal do Favoritu, museli dostupnost ověřit na cestovní kanceláři. Bohužel bylo jen jedno volné místo v letadle. Takže mám počkat tak dvě hodiny jestli se jim podaří ještě zajistit jednu letenku. Funguje to totiž tak, že jedno letadlo má koupené více cestovních kanceláří a každá má v letadle určitý počet sedadel. Akvile zůstalo jedno volné sedadlo a tak museli shánět u dalších cestovek, jestli by jim jednu letenku nepřenechali. Naštěstí se podařilo a po 12 hodině mi zavolali, že letenka. Hned jsem jel do Favoritu zájezd zaplatit. Dostal jsem pouze cestovní smlouvu. Na mail mi týden před odletem přišly pokyny k zájezdu, respektive dle čísla cestovní smlouvy jsem si soubory stáhnul z jejich webových stránek. Cestovka je na trhu již 20 let, tak snad bude vše v pořádku.

Je tady den D. Odlet máme z letiště Ostrava, Mošnov, již v 5:10 ráno. Vstávám ve 2 hodiny, což se mi moc nechce, ale nic jiného mi nezbývá. Aspoň se budeme moci už odpoledne koupat v moři. Ve 3 hodiny nás Martin veze na letiště. Bojím se, že budeme na letišti první. Než jsme dojeli na letiště, už mi volal na mobil zástupce CK, kde jsme (na letišti máme být 2 hodiny před odletem). Pak jsem zjistil, že už jsme byli poslední a chlápek už chtěl jít domů. K mému překvapení už bylo na letišti spousta lidí. V letištní hale u stánku Akvila Travel nám zástupce cestovky vydal letenky, kartičky zdravotního pojištění, které bylo již v ceně, doklad o pojištění záruky, ubytovací poukaz (voucher) a visačky na kufr. Zavřel okýnko a šel se domů dospat. Jedním letadlem letěli turisti z několika cestovních kanceláří. Máme let č. QS 548. Nechali jsme si dobavit zavazadla. Povolená hmotnost byla 20 kg na osobu nebo 40 kg celkem, ale v jednom kufru max. 32 kg. Já jsem měl jako obvykle hodně, tzn. 24 kg (tahal jsem nějaké věci na potápění), tak mi pracovnice u přepážky říká, že druhý kufr už může mít pouze 16 kg, no mamka měla 18 kg, ale prošlo to. Dostali jsme palubní lístky, řadu 22 sedadla A,B (u okýnka a uprostřed, jelikož sedadla byla po třech).

Poté co jsme dopili tekutiny, které jsme nemohli vzít do letadla, jsme prošli osobní kontrolou. Před nástupem do letadla nám jediným vyměnili nevím z jakého důvodu palubní lístky a dostali jsme řadu 21. Venku prší. Letadlo je plné do posledního místa - cca 180 cestujících. Letíme letadlem Airbus A 320. Je tady strašně málo místa na nohy. Přesně v době odletu, tzn. v 5:10 nám kapitán letadla oznámil, že letecký vzdušný prostor nad Evropou je přeplněný a že odlet se odkládá o hodinu a deset minut. Zůstali jsme namačkaní v tom letadle, ani pití u sebe. Myslím si, že to museli vědět už dříve a klidně nás mohli nechat sedět ještě na letišti, kde je to pohodlnější. V 6:15 konečně dostáváme povolení k odletu. Mamka sedí u okýnka. Letíme ve výšce 11 km, teplota venkovního vzduchu -40°C, doba letu 2:05 hod. Letíme přes Slovensko, Maďarsko, Hercegovinu a Albánii. Leteckou dopravu zajišťuje společnost Travel service. Během letu podávali občerstvení. Byla to slabota, jen obložená bageta a na pití měli pouze chlazené nápoje, víno, pivo, džusy, žádný čaj nebo káva, které by ráno přišly vhod. Celou cestu bylo zamračeno, až někde nad Albánií se nebe rozjasnilo. Když už jsme se blížili, letěli jsme kolem břehů Zakynthosu. Přistáli jsme v 8:20 našeho času (9:20 řeckého) na letišti Zakynthos International Airport Dionisios Solomos, které se nachází 6 km jižně od hlavního města a pouze 1 km od největšího letoviska Laganas. Venku bylo slunečno a 25°C. Hned po vystoupení z letadla nás ovanul horký vzduch.

Je to malé letiště. Do budovy nás odvezl autobus. Vyzvedli jsme si kufry a bez jakékoliv kontroly jsme vyšli do vestibulu. V letištní hale už čekala delegátka, slovenka Martina, s cedulí Akvila Travel. Dostali jsme papír se všeobecnými informacemi a nasměrovala nás do autobusu s označením "E", který nás zaveze do hotelu. Martina s námi nejela, protože čekala na další letadlo z Prahy. Informační schůzka, které se většinou nikdy neúčastním, protože stejně nabízí jen předražené zájezdy, se měla uskutečnit následující den v 10:30, kdy už dávno budeme ležet u moře a ne čekat u hotelu na delegátku. Autobus rozvážel cestující po jednotlivých letoviscích a hotelích. My jsme byli nejdál od letiště, takže asi za hodinu jsme dojeli k hotelu Kali Pigi v letovisku Alikanas. Vystoupili jsme zde pouze my a ještě jeden mladý pár. Už nás čekala u autobus majitelka nebo provozní nevím, nechtěla ani vidět pasy nebo vouchery na ubytování. Pokoje už byly připravené, což bylo fajn. Dostali jsme pokoj č. 117 v přízemí s balkonem s výhledem do zahrady a k jednomu z bazénů.
 
Je to vlastně komplex Danny´s Hotel and Kali Pigi Apartments, které patří jednomu majiteli. V komplexu se nachází dva bazény, dětské brouzdaliště, jacuzzi, supermarket, snack bar, který je otevřený celý den, cocktail bar, biliár, dětské atrakce, lehátka a slunečníky zdarma.
      
Vše je v krásné udržované zahradě plné kvetoucích stromů, květin, oleandrů,... 
  
Ubytování mě mile překvapilo. Pokoj byl poměrně velký, byla to v podstatě garsonka, pokoj s kuchyňským koutem, kde byla kuchyňská linka, lednice s mrazničkou, elektrický vařič, topinkovač, varná konev, základní nádobí (talíře, sklenice, hrnky, příbory, jeden hrnec a pánvička). Chyběl pořádný nůž, přípravek na mytí nádobí. Dále byla v pokoji šatní skříň, dve postele a přistýlka, gauč, stolek, židle, televize i když signál nic moc a většina stanic byla v řečtině. Nábytek byl poměrně moderní. Koupelna byla společná s WC, sprchovací kout, umyvadlo. Klimatizace je za poplatek, myslím 5 eur za týden. Ručníky byly k dispozici. Povlečení a ručníky mají dle pokynů měnit 2 x za pobyt. Pokoje uklízí každý den, i když je to jen takové šmrncnutí. Zamete, přetře mopem a jde. Ale to už jsem trochu odbočil. Na balkoně jsme měli stůl a tři židle.
     
Vybalili jsme se, něco málo jsme snědli a šli jsme k moři. Podle instrukcí by měla být pláž 400-500 metrů od hotelu. Nikde žádné značení. Jdeme už více než kilometr a pořád nic. Nevěděli jsme kudy, tak jsme to vzali po hlavní cestě, kolem rodinných domů. Mamka už byla naštvaná, že je to tak daleko. Já jsme si poříd říkal, že jsme asi netrefili tu správnou cestu. Asi po 15 minutách tápání jsme zahlédli moře. Hned jsme se do něho vrhli. Voda byla nádherně azurová, křišŤálově průhledná a neuvěřitelně teplá. Na břehu byly oblázky a potom hned písek. Voda je mělká a tak jsme šli 100 metrů a pořád jsme měli vodu po pás. Je tady malá pláž a trochu stínu. Podle všeho jsme došli na jinou pláž než tu kterou jsme hledali, protože jsme fakt ušli asi 2 km.
    
Pláž podle prospektů má být 3 km dlouhá, písčitá s lehátky a slunečníky a táhnout se až do dalšího letoviska Alikes. Šel jsem se projít po okolí jestli za kopcem neuvidím tu hlavní pláž, ale taky nic. Tak jsem trochu znejistěl.
     
Odpoledne se zvedl vítr a začaly se dělat vlny. Kolem 17 hodiny se vracíme zpátky na hotel. Cestou jsme natrefili na ručně kreslený plánek, kde jsme zjistili, že jsme byli na Old Alikanas Beach (Xehoriatis) a že New Long Alikanas Beach je opravdu někde jinde. Aspoň jsme omylem objevili něco jiného. Nebylo tady ani nějak moc lidí, což bylo příjemné. Bolí mě hlava, tak si beru na pokoji prášek od bolesti.
Vydali jsme se prohlédnout si letovisko, na večeři a porozhlédnout se za kolik se dá půjčit auto. Jsou tady asi 4 autopůjčovny a pak ještě pár půjčoven motorek a čtyřkolek. Za malé auto typu Kia Piccanto, Hyundai, Chevrolet matiz chtějí na 3 dny v průměru 90 eur vč. pojištění, neomezeného počtu kilometrů. Za dva dny kolem 65 eur.
Alikanas (Alykanas) je klidné letovisko obklopené olivovými hájemi se spoustou zeleně. Je tady několik barů, taveren, restaurací, všechny převážně po obou stranách hlavní silnice, která se táhne celým letoviskem, což mi trochu vadí. Když jsem byl na Lefkadě, tak byla u moře pěší promenáda a většina restaurací se soustředila zde s výhledem na moře. Jsou tady asi 4 supermarkety, tři obchody se suvenýry, pekárna, kde večer už nic nemají, jeden obchod se zeleninou a ovocem, lékárna a toť asi vše. 
   
Na Alikanas navazuje letovisko Alikes, asi 20 minut pěší chůze. Je to v podobném stylu. Obě pláže jsou propojené v jednu dlouhou písečnou 3 km dlouhou pláž s pozvolným vstupem do moře. Na pláži se nabízí různé vodní sporty, vodní skutry, padáky tažené za motorovým člunem a další. Obě letoviska se nachází v severovýchodní části ostrova asi 15 km od hlavního města Zakynthos. V pozadí se táhne vysoké pohoří Vrachionas s nejvyšší horou Vrachionas (756 m). Vesnička Alikes (Alykes) byla pojmenována podle solných jezer (solivaru), z kterých se kdysi získávala mořská sůl (Alykes = solné doly). Tyto solivary zůstaly zachovány do dnešní doby. Viděli jsme je z vrcholků pohoří, když jsme měli půjčené auto. Typické pro Alikanas jsou koňské drožky, které vyráží do ulic kolem 17 hodin. Slouží jako "horse taxi" a pro okružní jízdy turistů. Jsem překvapený jak hodně jsou využívané. Cena je kolem 5 eur.
   
Jdeme k pláži New Long Alikanas Beach. Přímo u pláže se nachází Alikanas Beach Bar, kde jsme si dali první večeři. Mamka si dala suvlaki, což je v podstatě naše ražničí, k tomu hranolky, placku pitta a přílohu za 6,70 eur. Já jsem měl už z domova chuť na musaku, k tomu byly hranolky, cena 6,50 eur. Musaka je poskládáná z předem zpracovaných vrstev lilku, brambor, směsi z mletého masa a korunována je sýrovým bešamelem. Občas ji dělávám i doma, ale je to dost pracné. K pití jsme si dali malou karafu bílého vína za 5 eur a vodu, 1,5 l za 1,5 eura.
  
V obchodě jsme pak koupili balení 6 vod za 1,60 eur, 2 malé marmelády po 0,30 eur, 4 jogurty 1,85 eur, 2 housky po 0,80 eur, frankfurtské párky 6 ks na snídani za 2,55 eur, k tomu hořtici za 1,45 eur, krabicový pomerančový džus za 1,20 eur a 2 l Coca Coly za 1,80 eur. Vrátili jsme se na hotel a šli spát, protože jsme ráno brzo vstávali.

Sobota 30.7.2011 - Alikanas

V noci fouká celkem silný vítr. Dneska vstávám až v 8:30. Na snídani jsme si udělali párky s hořticí a pečivo. Posnídali jsme jako každý další den na balkoně. Společnost nám dělala jedna místní kočka. Mamka nemůže najít část peněz, které si dala do kabelky a zamkla do kufru. Všechno jsme prohledali a nenašli.
  
Dneska jsme vyrazili na bližší pláž Alikanas Long Beach. Cesta vede přes olivový háj, kde se pasou kozy. Jsou tady každý den na stejném místě. 
  
Je to asi 400 metrů od hotelu. Na pláži není téměř nikde stín, jedině pod dvěma palmami, tak jsme hned pod jednou zaujali místo. Je možno si půjčit slunečník a k tomu dvě lehátka za cenu 5-7 eur / den. Přitom v supermarketech prodávají slunečníky za 7 eur :-). Pláž je uklizená, písečná s pozvolným vstupem do moře. Dneska fouká vítr, takže jsou trochu vlny. Ale jinak je moře čisté.
    
Prošel jsem větší část pláže. Na jednom konci je přístav, kde je několik soukromých lodí a rybářských člunů a každý den odsud odjíždí vyhlídková loď s proskleným dnem k Modrým jeskyním a k vraku na pláži Navagio.
  
Směrem na druhou stranu vede pláž až do sousedního letoviska Alikes, s nímž je propojená. Pláž se táhne v délce 3 km. Podél pláže jsou asi dva hotelové komplexy a jedna nebo dvě restaurace. V pozadí se táhne pohoří Vrachionas a na obzoru vidíme sousední ostrov Kefallonia. Zdá se mi, že je tady poměrně málo turistů, na to že je sezona.
  
Ve 14 hodin se vracíme na hotel. V obchodě u hotelu jsme si koupili lahvové pivo, řecké, Mythos za 1,20 eur. Není jako naše české, ale mi chutná. Na pokoji jsme znova všechno prohledali, ale po penězích jako by se zem slehla. Uklízečku nepodezříváme, protože než by se do toho kufru dostala tak by mohl kdokoliv přijít. Takže spíš se s nějakými věcmi uložily jinam a nevíme kde. Uvařil jsem si čínskou polévku a k tomu jsem si udělal toast. Pak jsme se na chvíli natáhli. V 17 hodin jsme šli jen k hotelovému bazénu. Tady jsou lehátka a slunečníky zdarma. K dispozici jsou dva bazény, u toho jednoho je vždy méně lidí, což je fajn, než poslouchat uřvané děti.
  
V 7 hodin jsme vyrazili do města, abychom si na zítra, resp. na dva dny půjčili auto. Máme v plánu objet celý ostrov. V jedné půjčovně Giant Rentals, kde jsem se včera neptal, mi nabízí malý 5 dveřový Chevrolet Matiz na dva dny za cenu 66 eur. Ve druhé půjčovně už je cena 80 eur, ve třetí dokonce 85 eur, protože nemají na zítra k dispozici malá auta a velké je pro nás zbytečné. Rychle se vracíme do první půjčovny Giant Rentals, aby nám to auto ještě někdo nevyfouknul. Je po nich velká poptávka. Vzali jsme žlutý Chevrolet Matiz (800cc), 5 dveřový, s klimatizací a rádiem, okna v elektrice. Měl by mít i nízkou spotřebu a všude se s tím vejdu. Půjčuji si auto na dva dny za cenu 66 eur. V ceně je pojištění, neomezené kilometry. V nádrži je 1/4, takže musím hned ráno dotankovat a se stejným stavem nádrže se auto vrací. Musíme ho vrátit do pondělí do 20:15. Ještě jsme dostali mapu ostrova. Bohužel se nedalo platit kartou, protože měl údajně pokažený terminál. Auto jsem zaparkoval na hotelovém parkovišti. V Řecku se během dne nesvítí.
V supermarketu jsme koupili dvě housky po 0,75 eur a v obchodě se zeleninou 2 rajčata (0,80 / kg), 2 papriky, broskev a nektarinku, celkem za 3 eura.
Na večeři jsme se nechali nalákat do Poseidon Taverny, bylo tady poměrně dost lidí. Působí takovým trochu nedodělaným způsobem, ale jídlo měli dobré. Oba jsem si dali rybu, red snapper fillet, k tomu byl brambor, rýže, zelenina a salát za 7,10 eur, malou karafu bílého vína za 2,90 eur.

Jako předkrm skoro všude bez optání přinesou veky a máslo a pak si zaúčtují 0,80-1 euro za osobu. I když jsme v jedné restauraci potom řekli, že to nechceme, aby to odnesli, na účtu se to stejně zobrazilo, takže od té doby už jsme to brali a másla a někdy i pečivo jsme si vzali na hotel. Je to takové hodně jednoduché. Když jsme byl v Řecky kdysi, místo másla dávali olivovou pastu, to bylo jiný kafe, ale máslo ... Celkem jsme zaplatili 20 eur. Následně ještě přinesli meloun, za ten už si teda neúčtovali nic, to byla pozornost podniku. A dali nám vizitku a z druhé strany byl anglicko - řecký slovníček. Celkem praktická věc.
Jinak u všech restaurací stojí venku naháněči,kteří se snaží nalákat lidi do jejich restaurace. Někteří slibují víno zdarma apod. V polovině dovolené už mě to celkem obtěžovalo. Dnes večer bylo chladněji než včera.

Neděle 31.7.2011 - Katastari, Makris Gialos, Ag. Nikolas, Blue Caves, mys Skinari, Volimes, pláž Navagio, klášter Anafonitrias, Porto Vromi, Exo Chora, Porto Limnionas, Porto Roxa, Plakaki, Keri

Na snídani jsme si dali párky. V 8 hodin vyjíždíme autem na první část okruhu kolem ostrova. Ze všeho nejdřív jsme museli zajet na benzín, benzínová stanice JET OIL. Tady za Vás natankuje obsluha. Chtěl jsem nejdříve za 15 eur, ale místo toho načepoval 15 l, takže jsem zaplatil 26,50 eur. Nejdříve jsem si myslel co budu s tolika benzínem dělat, když má mít auto malou spotřebu a že zbytečně hodně benzínu v nádrži při vrácení nechám, ale nakonec to vyšlo na chlup přesně.
Níže je mapa ostrova s vyznačenými místy, které jsme postupně navštívili. V lepším rozlišení zde.

Z Alikanas přes sousední letovisko Alykes jsme vyrazili do vnitrozemí do vesnice Katastári. Cestou do Katastári nás zaujaly plantáže olivovníků, mandlovníků, citrusů a vinice.  Vesnice samotná leží ve stínu mohutně vyhlížejícího pohoří Vrachiónas. Není to tak dávno, kdy část tohoto druhého největšího správního střediska ostrova po vydatných zimních deštích doslova pohřbily masy půdy. Z vyhlídky u silnice kousek za Katastári bylo možné přehlédnout dlouhý záliv s letovisky Alykés a Alikanás. Zaujaly nás rovněž solné pánve, kterým se řecky řekne Alykes. Rovněž byl během cesty hezký pohled na pohoří Enós sousední Kefalónie. Ve stržích pod silnicí se pasou stáda koz. Podél silnice je několik lomů, jedna z mála celoročních pracovních příležitostí na ostrově. Na hodně místech jsou vidět odlesněné kopce a porost poznamenaný opakujícími se požáry.
 
Pokračujeme podél pobřeží dále na sever ostrova. Silnice se pomalu serpentinami vrací zpět k pobřeží, kde se nachází dvě pláže. Na první z nich pláž Xýngia (Ξύγκια) nás již zdálky upozornil charakteristický sirný zápach. Jedná se o přírodní sirné mořské lázně. Je třeba najít malou oblázkovou pláž s mléčně zbarvenou mořskou vodou. Teplota pramenů není regulována dle našich představ, připravte se tedy na něco okolo 18°C a před koupelí nezapomeňte odložit stříbrné šperky (černají)! My jsme se tady nezastavovali.
Udělali jsme zastávku až u pláže Makris Gialos. Již ze silnice se na ni naskýtá krásný výhled. Bílé oblázky, skalnaté pobřeží, průzračná křišťálová voda a ostrůvek Mikro Nisi.
 
Zaparkovali jsme u jedné taverny a šli se podívat na nedaleký ostrůvek s nenápaditým jménem „Mikró Nisí" (=malý ostrov). Moře a okolí ostrůvku je výzvou pro milovníky podmořského světa. Dali jsme se do plavek, vytáhl jsem z auta ploutve, masku, šnorchl a vyrazil pod vodu. Mamka se jenom koupala. Pohled pod vodu byl moc krásný, spousta barevných rybek, menších, větších, hvězdice, ježci, barevné korály na skalách. Fakt paráda. Takové jsem neviděl ani při potápění o 3 dny později. A navíc jsme zde byli úplně sami.
   
Celou cestou po východním pobřeží už od Alikanas budete stále lákáni na vyjížďku k Blue Caves, ale odolejte a dojeďte až do přístavu Agios Nikolaos, ušetříte, protože je nejblíže k jeskyním. Další možností je vyrazit na plavbu od majáku na mysu Skinári.
Sjeli jsme k přístavu Agios Nikólaos Volímon (Άγ. Νικόλαος Βολιμών). Přístav vesnice Volímes dnes spíš než z rybolovu profituje z lovu turistů, mířících sem za plavbou k Modrým jeskyním mezi přístavem a mysem Skinári. Je tady spousta stánků, kde nabízí vyjížďky na loďkách do Modrých jeskyní, údajně nejkrásnější jeskyně v celém Jónském souostroví a na pláž Navagio. Nalodit se tu můžete i na trajekt k sousednímu ostrovu Kefalónia (plavba do přístavu Pesada trvá asi 1,5 hod.). Zajímavostí je malý skalnatý ostrov předsunutý před přístavem. V minulosti byl prý při převádění ostrovů v důsledku administrativní chyby opomenut, a tak se jeho vlastníkem paradoxně stal (či zůstal) Vatikán. Jistě si tedy dokážete představit opatření, jaká by Vás při vstupu na tento skalnatý a nevýznamný kousek země čekala...
    
U přístavu je velké parkoviště. Máme štěstí, protože zrovna jedna loďka bude vyplouvat v 10:20, takže nemusíme vůbec čekat. Natáhli jsme na sebe plavky, vzali foťák, koupili lístky (10 eur na osobu) a nastoupili na loď. Plavba trvá jednu hodinu s 10 minutovou pauzou na koupání. Na lodi je s námi skupinka 4 německých turistů. Je to malá nezastřešená loďka a sluníčko pěkně peče. Zato má prosklené dno, takže máme možnost pozorovat i život pod vodou.
   
Unikátní Modré jeskyně (Blue Caves, Γαλάζιες Σπηλιές) se nachází téměř v samotném severním cípu ostrova u severního mysu Skinári. Patří mezi divoké scenérie pobřeží, a je v nich zářivě modrá voda, jakoby vycházející odněkud z hlubin moře.
      
Naskytl se nám pohled na úchvatnou scenérií jeskynních kleneb tvořených erozí masivu po několik tisíců let. Nezapomenutelná podívaná, příroda se tu opravdu vyřádila... Bílé vápencové útesy, bizardní skalní oblouky a jeskyně, do nichž se díky skalním oknům láme denní světlo a barví vše do neuvěřitelně pestré škály modrých tónů. Barvy a hra stínů a světel, která sem pronikají zvenčí jsou opravdu impozantní. Za správné konstelace má voda neuvěřitelně světle tyrkysovou, zářící barvu. Největší z jeskyní, jak jinak než Modrá jeskyně, byla objevena koncem 19. století. 
     
Jeskyně lákají samozřejmě i potápěče. Pod hladinou se nachází zcela jiný, neprozkoumaný svět. Světelné paprsky pronikají vodou do tmavých prostor a odhalují členitá skaliska a mořské dno. Jeskyně nejsou dostupné po souši, takže je nutné se na jejich prohlídku vypravit po moři. Pouze k jedné jeskyni lze sejít pěšky a to od větrných mlýnů u Skinari po zastřešených schodech dolů.
  
Jelikož jsme měli malou loďku, tak kapitán zajížděl i do nitra jeskyní (na rozdíl od velkých výletních lodí, odplouvajících z hlavního města, které jedou pouze kolem). Občas jsem měl pocit, že zavadíme hlavou o strop jeskyně. V jeskyních byly stalaktity. Kapitán nás také upozorňoval na červené korály přilepené ke skalám.
      
Projížděli jsme různými skalními oblouky.
    
Lépe je plavbu absolvovat jako my v dopoledních hodinách, protože slunce Vám tak zůstane za zády a odraz lámajících se slunečních paprsků bude nejintenzivnější a barvy uvnitř jeskyní nejzářivější. Mamce na člunu nebylo zrovna nejlíp, i když mě se zdálo že to skoro vůbec nehoupalo. Dal jsem ji Travel gum a potom se ji trochu ulevilo. Taky bylo trochu nepříjemné, když člun zajel do jeskyně a byly cítit výpary z benzínu nastartovaného motoru.
  
Během zastávky na plavání nám zastavil v jedné jeskyni. Vyskákali jsme do vody. Němci i se šnorchly a ploutvemi a chtěli proplouvat nějakými jeskyněmi. Tento výlet se mi fakt hodně líbil.
  
Pokračujeme dále na sever. Ve vísce Koríthi je odbočka, která nás zavedla na samotný severní cíp ostrova, mys Skinári (Schynari)(Ακρωτήρι Σκιναρίου). Nejsevernější výběžek ostrova Zakynthos nabízí mimo jiné působivou podívanou na mohutné pohoří Enós v jihovýchodní části sousedního ostrova Kefalónie (vyšší než naše Krkonoše!). Jeden dobový spis uvádí, že oblast Skinári byla osídlena již koncem 15. století. Dnes se tu nachází maják (Φάρος, Lighthouse), který ovšem není přístupný. Vede odsud cesta a schody, po kterých se dá sestoupit k mořské hladině a lodičkou se vydat k Modrým jeskyním.
 
Opodál stojí dva větrné mlýny, které byly zrekonstruovány a slouží jako hotel. Současně je zde taverna s krásným výhledem. Vedou odsud zastřešené schody k jedné z jeskyní komplexu Modré jeskyně (Blue caves).
    
Něco málo jsme posvačili a přejeli jsme na západní stranu ostrova. Na západní straně ostrova se dramaticky mění tvář krajiny. Odlesněné kopce a porost poznamenaný opakujícími se požáry střídají šťavnatě a svěže zelené borovice, příkré útesy spadají hluboko k tmavě modře zbarvené hladině moře.
Dorazili jsme do tradiční horské vesnice Volímes (Βολίμες), jejíž historie sahá až do 15. století, má přes tisíc obyvatel a je správním střediskem oblasti. Na první pohled zaujme několik kostelíků s typickými zvonicemi a místní lidová architektura. Vesnice proslula díky výrobě místní speciality – druhu měkkého sýru („ladotýri"), krajkářství, tkalcovství (pestré tkané koberce visí na plotech všude kolem a hlavním motivem je jak jinak než želva caretta caretta) a prodeji tradičních zemědělských produktů, med, olivový olej, domácí hrozinky. Místní obyvatelé se na několika místech podél cest a poblíž turistických atrakcí snaží upoutat zájem návštěvníků suvenýry, textiliemi a zemědělskými produkty. Chtěli jsme si zde dát oběd, ale nenašli jsme žádnou tavernu.
      
Jedeme se podívat shora na vyhlídku na pláž Navágio - Pláž ztroskotání (Ναυάγιο, Smugglers cove, Smuggler's Wreck nebo Shipwreck). Vstup na vyhlídku je zdarma. Je tady parkoviště a opět stánky s olivovým olejem, olivami, medem, ochutnáváme nějaké sladkosti a rozinky. Je tady vyhlídka odkud se dá podívat dolů a potom cesta, která vede dost dolů, ale k vraku se dostat nedá.
  
Přístup na pláž je pouze lodí.  Je možné si pronajmout loďku v přístavu Porto Vromi nebo využít služeb lodní taxi (10-12 eur / osoba), které na Navagio jezdí každou půl hodinu. Rovněž sem zajíždí loďky z Agios Nikolaos Volimon a potom velké turistické lodě, které zde zakotví. Všechny velké lodě vyráží z přístavu ve městě mezi 9. a 10. hodinou ráno, takže se dostanou na Navagio někdy kolem 12 hod., kotví tam cca 90 min. a pak pokračují dál. Myslím, že kdybyste si půjčili auto a zajeli do Porto Vromi na západním pobřeží a tak kolem 13:30 se vypravili menší lodí na Navagio (stojí to podle sezóny 10-12 euro za dospělého, děti polovic), tak se těm velkým lodím vyhnete. Dokonce je zde i malá vyhlídková plošina visunutá nad moře.
Navagio je nejznámější pláží na ostrově Zakynthos a jednou z nejvýznamnějších pláží v Řecku vůbec. Tato nádherná pláž se nachází na západní části ostrova, nedaleko od vesnice Anafonitria. Původní název byl Agios Georgios, ale od roku 1983 nese pláž jméno ztroskotané lodi Panagiotis, na které se kdysi pašovalo ilegální zboží. Rezivějící vrak lodi leží uprostřed pláže s bělostným pískem a tyrkysově křišťálovou až mléčně zabarvenou vodou, kterou způsobují vápencové útesy. Úchvatný obraz dotváří bělostný skalní masív, který obklopuje celou pláž. Těžko uvěřit, že tu vrak není odpradávna. Pašeráci byli poměrně novodobí. Ke ztroskotání lodi došlo teprve počátkem 80. let minulého století díky závadě na motoru, která loď učinila neovladatelnou. Zbytek potom dokonalo nepříznivé počasí. Pětičlenná posádka, která se zachránila, pašovala necelé dva tisíce neproclených kartonů cigaret a alkohol. Zatímco byla pronásledovaná řeckým námořnictvem ve špatném počasí, ztroskotala a byla vyvržena na pláž. Ještě na počátku minulého století zde byla jen maličká kamenitá pláž. Do dnešní podoby ji začala formovat eroze. K prvnímu velkému sesuvu terénu došlo ve 20. letech (nově vzniklé pláži se tehdy říkalo „Spirilí"), druhý proběhl až po ztroskotání a vtiskl pláži dnešní podobu.
   
Pokračujeme do vesničky Anafonitria (Αναφωνήτρια). Ještě že máme v autě klimatizaci, protože je neskutečné horko. Chloubou menší horské vesnice je klášter Panny Marie (Μοναστήρι Παναγίας της Αναφωνήτριας)a ačkoliv je datum jeho založení neznámé, pravděpodobně se jedná o nejstarší dosud stojící stavbu na ostrově. Podle legendy k založení postačila ve skalách nalezená ikona Panny Marie s Ježíškem, která se sem dostala při ztroskotání obchodní lodě z Konstantinopole. Svého času zde ve funkci představeného působil i Daniel Sigoúros, později známý jako sv. Dionýsios, patron ostrova Zakynthos. Právě tady prý trávil poslední, významné roky svého života. Místo pocházející z období 15. století je zasvěceno Panně Marii a tvoří ho několik budov. Jednou z nich je pozůstatek původní obranné věže, dnes zvonice. Věž obdélníkového půdorysu z roku 1669, která slouží jako brána a v minulosti plnila především obrannou funkci. Dokladem je 6 otvorů, kudy se případným útočníkům dostalo uvítání vařící vodou.
    
Uvnitř kláštera se nachází vzácné ikony a malby. Přestože je klášterní kostel jen kopií původní budovy, jeho stěny jsou pokryty zajímavými freskami ze 17. stol.. Samozřejmostí je ikona sv. Dionýsia se schránkou uchovávající jeho trepky (něco jako papuče) – 15. stol.. Bohužel kostel byl uzamčen. Snad prý na požádání, ale nevím koho, nikdo tady nebyl, Vám kostel otevřou. Nachází se zde i hřbitov. Klášter již dnes není obydlený.
  
Vedle kláštera se nachází několik stánků se suvenýry a taverna, ale je hodně drahá. Ještě musíme s obědem chvilku vydržet.

Od kláštera vede odbočka do zátoky Pórto Vrómi, hlubokého zálivu tvořícího přirozený přístav (v minulosti i úkryt nejen před nepřízní počasí), odkud se můžete vydat k pláži Navágio lodí. Voda je zde průzračná, ale poněkud studená. Chtěl jsem šnorchlovat, ale studená voda mně docela odradila, takže jsem se jen okoupal. Mamka do vody raději ani nešla.
   
Odsud jsme se stejnou cestou museli vyškrábat serpentinami zase nahoru a po hlavní silnici přes vesnici Mariés (Μαριές), která je  jednou z prvních vesnic na ostrově kam bylo za éry Tibéria přineseno křesťanství samotnou Máří Magdalénou, jejíž loď byla na pouti do Říma donucena díky nepřízni počasí zakotvit u břehů ostrova, jsme dojeli do další typické horské vesničky Exo Chora (Έξω Xώρα). Nevelká horská vesnice, jejíž jméno znamená doslova „mimo město" byla odedávna jednou z nejbohatších vesnic hornaté části ostrova. Mimo kostel Ág. Nikólaos s pěknou zvonicí se pyšní i prastarým olivovníkem (jehož stáří bylo odhadnuto na 2000 let) a loukou s několika neobvyklými kamennými studnami. Přes nezanedbatelnou nadmořskou výšku si obec na nedostatek spodní vody opravdu stěžovat nemůže. Zastavili jsme přímo na návsi u starého olivovníku, kde se zastavují téměř všichni turisti. Na náměstí se nachází dům s červenou fasádou, který jako jeden z domů v roce 1953 přežil zemětřesení.
    
V místní taverně na náměstí jsme si konečně dopřáli oběd. Mamka si objednala pastitsio, něco jako lasagne, ale těstoviny a k tomu byly hranolky. Já jsem si dal hovězí burger, byly to dva kusy, na způsob sekané a k tomu hranolky. K pití jsme si dali čepované velké pivo. Jako předkrm přinesli opět chleba a máslo, řekl jsem ať to odnese, aby nám to zase nezaúčtovali a stejně v konečném účtu bylo 2 x 1 euro, celkem jsme platili 18 eur. Nemohli jsme to ani dojíst kolik toho bylo, tak jsem jeden burger a hranolky vzal s sebou. Na to nám ještě jako pozornost podniku přinesli každému zákusek, byl dobrý, osvěžující, škoda jen, že jsme byli tak přejezení.
   
Pokračovali jsme do vesnice Ágios Léon (Άγ. Λέων). Odsud vedo odbočky k zálivům Porto Limnionas a Porto Roxa. Ať již zvolíte Pórto Limniónas nebo Pórto Róxa, čekají Vás chladivé vody lagun s křišťálově čistou vodou, pravý ráj pro milovníky šnorchlování. Nejdříve jsme sjeli k zálivu Porto Limnionas. K vodě se musí od parkoviště sestoupit po schodech z kopce dolů. Byla tady hlava na hlavě a špatný přístup do vody a ke všemu ještě mořští ježci. Voda byla sice čistá, ale opět studená jako led. Vzal jsem si ploutve a masku, ale podvodní život téměř žádný. Vyškrábali jsme se zpátky nahoru k parkovišti, kde je i restaurace. 
 
Odsud jsme pokračovali asi 1,5 km k zátoce Porto Roxa. Tady jsou asi dvě taverny a parkoviště určená pro jejich zákazníky. Je tady i písečná pláž se slunečníky. Vybrali jsme se k vodě, ale nešli jsme se už koupat, bylo to podobné jako v Porto Limnionas, přístup do vody po kamenech, plno lidí a voda studená, i když čistá. Udělal jsem pouze fotky a vrátili jsme se k autu.
  
Druhou cestou se vracíme do Agios Leon a přes vesnici Kilioméno a Agalas jsme zajeli podle zančení opět serpentinami na vyhlídku do Plakaki. Úzká asfaltka nás dovedla až na úplný konec světa, odkud vede cesta dolů k moři. K moři už jsme nešli, jen jsme se kochali krásným výhledem na moře a skály vystupující z moře.
 
Stejnou cestou jsme se vrátili do vesnice Agalas. Bohužel jsme ve vesnici minuli odbočku na Keri, která z naší strany nebyla vůbec, pouze z opačné, což jsme si fakt nemohli všimnout a dojeli jsme asi po 4 kilometrech na jinou křižovatku, kde jsme zjistili že jedeme špatně, takže jsme se zase ty 4 km vrátili a pozorně sledovali cedule a opravdu odobočka na Keri ve vesnici byla, ale pouze při příjezdu z této strany.
Propletli jsme se úzkymi uličkami vesničky Keri (Κερί). Již v centru vesnice jsou tabule s nápisy „Lighthouse" a „Φάρος" (=maják) - Faros. Tuhle zajížďku rozhodně podnikněte, podívaná od majáku na nekonečné moře je skutečnou pastvou pro oči. Spousta lidí sem přichází pozorovat západ slunce. Je odsud výhled na skály Myzíthres čnící z moře.
  
Vpravo od parkoviště vede vyšlapaný chodník, odkud lze pozorovat členité skalnaté pobřeží a monumentální strmé útesy tyčící se nad mořem. Něktří lidé už tady čekají s fotoaparáty na západ slunce.
  
Keri Caves představují mořské jeskyně na nejjižnějším výběžku ostrova, kde nedaleko pobřeží dosahuje moře obrovské hloubky. Nad mořem se tyčí monumentální skalní útesy.
Vrátili jsme se autem jen o něco níže, kde se nachází taverna "Keri Lighthouse" na okraji strmého srázu, 150 metrů nad mořem. Z terasy restaurace je atraktivní podívaná na skály Myzíthres (Μυζήθρα je termín pro měkký tvarohový sýr a obě skály, čnící z moře, mohou jeho homole při troše fantazie připomínat).
 
U taverny je ještě jedna zajímavost a to největší řecká vlajka na světě. Dokonce je zapsána v Guinnessově knize rekordů. Na 50 metrovém stožáru vlaje obrovská vlajka, která zaujímá plochu 670m2.
   
Zpátky se vracíme přes hlavní město Zakynthos do našeho letoviska Alikanas. U hotelu jsme ve 20 hodin. Zašel jsem ještě na zítra koupit pečivo, 4 housky za 1,50 eur, 3 pohledy po 0,40 a 3 známky po 0,80 eur. Na večeři jsem dojedl ten karbenátek z oběda s chlebem a hořticí.

Pondělí 1.8.2011 - Macherado, Porto Koúkla, Ag. Sostis, Laganas, poloostrov Vassilikos - Porto Zoro, Banana Beach, Ag. Nikolaos, Porto Roma, pláž Gerakas, hlavní město Zakynthos, Bochali

Vstáváme v 7 hodin. Na snídani topinky s mazacím sýrem, salám a rajče. V 8:10 odjíždíme od hotelu, abychom poznali další kouty ostrova Zakynthos.
Ze všeho nejdříve jsme navštívili vesnici Maherado (Macherádo, Μαχαιράδο), která leží téměř v samotném srdci ostrova. Je třetím největším správním střediskem ostrova s téměř 800 obyvateli. Největší pozornost poutá kostel Agía Mávra (Černá Madona) s krásnou kostelní věží, významná stavbu ostrovní architektury. Samostatně stojící zvonice v benátském stylu se tyčí do 37 m výšky a když se její zvony rozezní, prý jsou slyšet po celém Zakynthosu.
   
Církevní stánek ze 14. století ukrývá ve svých prostorách vzácné náboženské památky typu ikon, z nichž jedna, ikona Černé Madony, původem z Egypta (podle legendy z 3. stol. před n.l.) má prý zázračnou moc, a nástěnných maleb. Pravidelně je toto duchovní místo navštěvováno místními, ale i poutníky a turisty. Dnešní vzhled budovy kostela je z druhé poloviny 19. století, původní podobu z roku 1632 poničilo zemětřesení. Bohatý interiér kostela doplňují četné fresky a ikony (některé pokryté tepaným zlatem a stříbrem) zobrazující biblické výjevy a svaté. Překrásný ikonostas i fresky jsou zdobeny 22ti karátovým zlatem. Nechybí děkovné dary věřících (olejové lampy a šperky - dokonce náhrdelník od řecké královny Olgy) a kovové destičky s prosbičkami o uzdravení. Jako u spousty řeckých kostelů i zde naleznete galerii, která byla dříve vyhrazena ženám a dětem.
   
Odtud pokračujeme směrem na jih přes vesnici Lithakia k Laganskému zálivu na pláž Porto Koúkla. Je považována za jednu z nejlepších pláží na ostrově i když mně nijak zvlášť neoslovila. Vedou k ní schody od jedné taverny, kde jsme zaparkovali. Je to malá úzká pláž se slunečníky, voda je čistá a teplá tak jsme tam hned skočili, abychom si trochu zaplavali. 
  
V pozadí se nachází Želví ostrov Marathonísi. Marathonisi je ostrůvek na jihovýchodě ostrova Zakynthos s pláží spadající do národního parku ochrany mořských želv Caretta caretta, které sem každoročně připlouvají klást svá vejce. Je nazýván též jako "želví ostrov". Na Marathonisi se dostanete lodí z blízkých letovisek Agios Sostis nebo Laganas. Je tady jedna z nejkrásnějších pláží a prý krásné šnorchlování se spoustou podmořského života. Dokonce zde můžete pod vodou zahlédnout i želvy pokud máte štěstí.

Odsud pokračujeme do vedlejšího letoviska Agios Sostis, které je z pláže na dohled, zejména ostrůvek Ag. Sostis. Ag. Sostis je velmi oblíbené menší letovisko propojené s rušnějším letoviskem Laganas. Pláž je tady písečná s pozvolným vstupem do moře. Je tady malý přístav a ostrůvek Agios Sostis, který je s pevninou spojený dřevěným můstkem. Na ostrůvku se nachází pláž a kavárna. Údajně je zde nezapomenutelné šnorchlování. Nevyzkoušel jsem takže nemohu posoudit.
     
V sousedním letovisku Laganas, jsem vyhledal potápěčské centrum Eurodivers, abych si domluvil na středu potápění. Nachází se přímo na pláži Laganas mezi Mambo Restaurant a Takis Supermarket. Komunikoval jsems  nimi již z domova před cestou a tudíž jsem věděl, že poskytují pick up service. Mají ještě jednu pobočku v letovisku  Tsilivi. Na recepci jsem si domluvil odvoz od hotelu, jelikož na potápění se vyjíždí z Laganas, což je z našeho letoviska asi 25 km. Měli by mě vyzvednout v 8:15 před hotelem. Potkal jsem tady jednoho Čecha, který tady pracuje, občas jako instruktor, potom pomáhá dole v restauraci a přes zimu se tady živí sběrem oliv. Ještě tady pracuje jeden Čech jako instruktor a jmenuje se Richard.
 
V Laganas, což je nejrušnější letovisko na ostrově plné obchodů, restaurací, barů, diskoték, jsme si v jednom bistru dali na oběd 2 x gyros pitta + malé lahvové pivo (0,25 ml) za 5 eur. Pláž v Laganas je dlouhá 5 km, písečná a je součástí Národního mořského parku, který chrání ohrožené želvy caretta caretta, které kladou svá vejce také na této pláži.

Pokračujeme dále, míjíme hlavní město Zakynthos, projíždíme letoviskem Argasi a už jsme na poloostrově Vasilikós. Úzká a klikatá páteřní komunikace poloostrova Vasilikós se vine podél východního pobřeží v délce 14 km a nabízí neopakovatelnou podívanou na nedaleký Peloponés, zelená úbočí okolních strání, nádherné moře a sjezdy k plážím zvučných jmen. Poloostrov Vasilikos je jednou z nejhezčích částí ostrova s nedotčenou přírodou plnou piniových a olivových hájů, poblíž překrásných dlouhých písčitých pláží s průzračnou vodou. Nachází se tady nejznámnější pláže ostrova - Porto Zoro, Agios Nikolaos, Gerakas či Banana Beach. Máme v plánu několik pláží navštívit.
Naši první zastávkou je nevelká, zato překrásná písečná pláž Porto Zoro, asi 17 km od hlavního města. Sjezd k pláži je dost prudký. Parkoviště je obsazené, takže parkuji podél cesty. Pláž oplývá průzračně čistou vodou. Nachází se zde možnost ubytování ve studiích určených k pronájmu a jedna taverna. Porto Zoro nabízí jedinečný výhled na moře a skalní masív z něho vystupující. Ze začátku při vstupu do moře jsou kamínky, potom už jen písek.
    
Potkal jsem zde jedny Čechy z Jičína. Zrovna vylovili z moře malého kraba s ulitou, tak jsem si ho vyfotil.
  
Odtud jsme zamířili dále na jih k pláži Banana Beach. Je to dlouhá písčitá pláž s křišťálovou vodou a mnohými je považována za jednu z nejpůvabnějších pláží na ostrově Zakynthos. Tyrkysová barva moře a bílý písek mi spíše připomínaly Karbik než Řecko. Několik plážových barů nabízí příjemné posezení se slunečníky a lehátky. Z terasy restaurace nad pláží je krásný výhled. Okoupali jsme se a pokračovali k další pláži.
      
Další zastávkou ke koupání byla pláž Ág. Nikólaos. Nese jméno po malebném kostelíku na skalnatém ostrohu na konci pláže a je jedním z míst, kam s oblibou zamíří i místní. Parkoviště je úplně plné, takže opět parkuji podél cesty. Na pláží je neskutečné množství lidí. Je tady spousta lehátek a slunečníků, plážových barů a vodních atrakcí, jako jízdy na banánu, lety padákem, vodní skútry apod. 
   
Jsou tady dvě pláže oddělené plážovým barem a schůdky. Druhá pláž je menší s  průzračnou vodou, vzadu skaliska, přední pláž je divočejší. Šli jsme se okoupat. Nad pláží se nachází i nějaké hotelové komplexy.
   
V plážovém baru Koukis Beach bar jsme si dali výborné frapé s mléčnou pěnou za 3 eura.
  
Šli jsme se projít i ke kostelíku na skalním výběžku. Je odtud pěkný výhled na moře i na pláž Ag. Nikolaos. 
   
Další zastávkou byla pláž Pórto Róma, atmosféru dokresluje stylová taverna nad mořem. Je tady málo lidí, voda je opět průzračná a na pláži je drobný štěrk. Tady jsme do vody nešli, jen jsem udělal několik fotek a jeli jsme k poslední pláži dnešního dne.
 
Poslední koupací zastávkou byla nejjižněji ležící pláž Gerakas, která se nachází na konci silnice. Dále už cesta nevede. Jsou tady dvě parkoviště, ale obě jsou téměř plná. U cesty se nachází několik restaurací. Pláž se nachází je v ochranné zóně Mořského národního parku Zakynthos - National Marine Park of Zakynthos, a tak jako pláž Dáfni, Sekánia, Kalamaki a Marathonissi je jedním z hnízdišť karety obecné - Caretta caretta. Všude jsou cedule informujích o národním parku a o želvách. Ochránci ze sdružení na ochranu želv tu rozdávají informační letáky.
    
Na této pláži se neprovozují žádné vodní sporty a platí tu stejná pravidla jako na plážích v laganaském zálivu. Moře je mělké, průzračné a díky ideální poloze a tvaru pobřeží chráněné před větrem a vlnami. K pláži vedou dřevěné schody. Pláž je dlouhá s jemným pískem, ohraničená skalními útesy s nádhernou přírodní scenérií. Některými je považována za nejkrásnější pláž Středomoří.  Často je označována za nejlepší pláž na ostrově a dokonce byla časopisem The Times Newspaper zvolena jako jedna z top pláží v Evropě.
   
Je tady spousta slunečníků a lehátek a mezi nimi se nachází hnízda s nakladenými vejci želv. Každé takové místo je označeno dřevěnými kolíky, oplocené šňůrou a je u toho cedule, kde je napsáno, kdy byla vejce nakladena a ještě nějaké další informace. Takováto hnízda jsou po celé pláži.
    
Mořské želvy Caretta caretta si pobřeží Zakynthosu vybraly jako místo, kde se již po staletí v letních měsících rozmnožují a kladou vejce do písku nekonečných pláží. Želvy dosahují velikosti až 1 m a váhy 80-150 kg. Od června do srpna vytvoří asi 1300 hnízd podél pláží v zálivu Laganas, kde se po 60 dnech vylíhnou malé želvičky. Pláže jsou v zájmu záchrany tohoto ohroženého živočišného druhu chráněny speciálními zákony a některé z nich byly vyhlášeny národní přírodní rezervací. Je nezbytné, aby návštěvníci respektovali určitá pravidla. Veřejnosti není dovolen přístup na pláže Gerakas a Kalamaki mezi západem a východem slunce (19:00-7:00), je omezeno zapichování slunečníků do písku, nesmí se ničit klece chránící monitorovaná hnízda, není dovolen přístup aut, psů, koní na pláže, nesmí se v noci rozdělávat oheň na pláži ani jinak svítit, kempovat, nechávat odpadky, a ležet blíž k vodě tak do 5 metrů, protože dále kladou želvy vejce, zbourat po sobě hrady postavené z písku a jiné zábrany, které by želvám vadily při vycházení z moře nebo naopak při návratu malých želv do moře. Provoz letiště je omezen jen na denní dobu, v nočních hodinách se nelétá.
Snědl jsem si housku se salámem a šel se dnes naposledy okoupat do teplého moře. Bohužel želvu jsme tady žádnou nepotkali.
V autě jsme se převlékli a zašli ještě do budovy označené jako Akvárium. Čekal jsem, že aspoň tady nějako karetu zahlédnu, ale bohužel tu byl jen krunýř, potom maličké želvičky co asi zahynuly, vodní želvy, které známe z našich zverimexů, akvárium s rybami a pouze informační panely o želvách, toť vše.
  
Podél pobřeží se vracíme směrem na sever a zastavujeme se v hlavním městě Zakynthos. Ve správním středisku ostrova žije přibližně 13 000 obyvatel. Vůně moře, jasmínu a okrová barva fasád domů jsou tím nejtypičtějším z města, vybudovaného podivuhodně do podoby divadelního amfiteátru od přístavu vzhůru po úbočích pahorku s benátskou pevností. Tak jako v případě mnoha dalších ostrovů, kde je název hlavního města totožný s názvem ostrova, obyvatelé častěji využívají, je-li řeč o městě, termínu Chóra (Χώρα).
Řada památek této metropole se silným italsko-benátským rázem byla zničena nejen zemětřeseními v dávné minulosti, ale hlavně tím nejničivějším v roce 1953. A přestože z celé nádhery zůstaly bez poškození stát jen tři budovy, obyvatelé dokázali centrum města opět obnovit do původní podoby. A tak můžeme obdivovat nejen výstavní paláce Městské knihovny, Muzea byzantského umění, mnoho kostelů, projít se po dlážděné pobřežní promenádě „Stráta Marína" (ulice K. Lomvárdou) nebo páteřní ulice Alexandrou Róma, lemované domy s výstavními fasádami a stinnými podloubími v benátském stylu. Její pokračování, třída 21. května (21is Maíou), končí na starobyle vyhlížejícím náměstí sv. Marka (Plateía Ág. Márkou) s budovou Solomosova muzea - sbírka ukrývá předměty z umělcova života, rukopisy, osobní předměty, fotografie, nábytek, oblečení a další, a katolické katedrály sv. Marka (Ág. Márkos).
Zaparkovali jsme u cesty na pobřežní promenádě Strata Marina v blízkosti přístaviště přímo u kostela svatého Dionýsa (Εκκλησία του Αγ. Διονύσιου). Je to snad nejznámější pravoslavný kostel ostrova z období počátků 18. století, zasvěcený jeho patronu, svatému Dionýsovi. Je největším kostelem na ostrově. Krásná zvonice v popředí nápadně připomíná tu na náměstí svatého Marka v Benátkách. Uvnitř kostela jsou krom krásných maleb, řezbářských skvostů a zlaceného zdobení dokonce ukryty ostatky samotného štědrého světce Dionýsa, jehož k ostrovu pojí skutečnost, že se tu narodil. A možná právě díky ochranné ruce samotného strážce ostrova, byl kostel svatého Dionýsa jednou z nemnoha budov, které nebyly zničeny katastrofálním zemětřesením v 50. letech minulého století. Do kostela každoročně přicházejí poutníci uctít památku dobrotivého mnicha a oslavují svátky jeho narození i smrti. Původní kostel s ostatky světce byl zničen při zemětřesení koncem 19. století. Jeho rozsáhlá rekonstrukce z počátku 20. století (včetně dostupných opatření na ochranu před novými otřesy) byla dokončena v srpnu 1948 a jen o 5 let později obstála při nejtěžší zkoušce. Bohatá výzdoba interiéru (část původních pokladů je vystavena v přilehlém klášteru), kaple se stříbrnou schránkou a ostatky světce a okázalá, téměř 40 m vysoká zvonice s krásným nočním osvětlením je jen několik málo důvodů, proč se sem vydat.
       
Odsud jsem popojeli do přístavu, kde kotví spousta jak soukromých tak turistických lodí. Dokonce místní obyvatelé se tady koupou v moři.
   
Naproti přístavišti se nachází velkoryse pojatý, k moři otevřený prostor náměstí D. Solomóse (Plateía Solomoú), ohraničený budovami Městské knihovny, Muzea byzantského umění, renesančním kostelem Ág. Nikólaos tou Mólou, budovou radnice a Národní banky. Socha na náměstí nepatří nikomu jinému než právě řeckému národnímu básníkovi Dionysiosovi Solomósovi. Tento slavný řecký básník, který pochází právě z ostrova Zakynthos, složil národní hymnu.
  
Muzeum byzantského umění ukrývá především náboženská umělecká díla a malby známých malířů zdejšího kraje z různých historických období zakynthoských dějin. Budova muzea je relativně novou stavbou, neboť vznikla až po ničivém zemětřesení v 50. letech minulého století.
Na náměstí se nachází také kostel Ag. Nikolaos tou Molou postavený v roce 1561 a je nejstarší stavbou na náměstí. Je to jediná benátská stavba, která se dochovala. Tento kostel má velkou historickou hodnotu a velkou důležitost, protože zde sloužil patron ostrova Sv. Dionysios.
  
Potom jsme vyjeli na kopec Bochali (Mpohali, Μπόχαλη) se stejnojmennou vesnicí, který je součástí pohoří Vrachionas. Z Bochali je překrásný výhled na hlavní město Zante a celou zátoku. 
  
Posedět a odpočinout si můžete v některé z tradičních taveren nebo kaváren v blízkosti kostela Bohorodičky (Ναός Ζωοδόχου Πηγής) a vychutnat si tak úchvatný pohled na město. 

Trochu zvláštní jméno kostela „Zoodóchos Pigí" znamená vlastně „životadárný pramen" a je jedním z přídomků právě pro Pannu Marii.Dnes tu v oblasti pod ruinami benátské pevnosti, jejíž pozůstatky si částečně usurpovala příroda, žijí movití ostrované, kterým se ještě neomrzel okouzlující výhled na město, moře a vzdálené peloponéské břehy. Tady se psaly dějiny ostrova. Na místě mezi dochovanými valy a hradbami pevnosti z druhé poloviny 17. století stávala stará městská akropole, pod níž město setrvalo až do příchodu Benátčanů. Teprve potom se začalo budovat na pobřeží v okolí dnešního přístavu.
 
Vracíme se do našeho letoviska Alikanas, které je vzdálené asi 15 km. Benzín vyšel přesně. Zapoměl jsem se při půjčení auta podívat na stav tachometru, ale podle toho, že jsem kupoval 15 litrů benzínu a spotřeba mohly být tak 6 l / 100 km, tak jsme za ty dva dny ujeli asi 250 km. Zašel jsem vrátit auto do půjčovny, nic mi nepotvrzoval, že jsem auto vrátil. Jen si ho prošel, zkontroloval, podíval se na stav nádrže a dal za sklo ceduli FOR RENT a šel ho trochu umýt.

Pohledy, které jsme dva dny vozili s sebou jsem konečně nechal v supermarketu na hotelu, že to předá poště, která chodí každý den. Dnes už můžu říct, že všechyn pohledy došly, ale ani na jednom nebylo razítko. Každé pondělí, což je právě dnes, probíhá v hotelu od 20:30 řecký večer. Cene je 7 eur za osobu, zahrnuje jídlo, hudbu, tance, pití si každý platí sám. Právě chystají stoly, pečou na grilu masa. Je to potom formou švédského stolu. Na hotelu jsem se okoupal, dopsal jsem deník za dnešní den, a snědl jsem nektarinku a broskev.
Zašli jsme na menší nákup, 6 vajec za 1,30, balíček 8 croissanů za 2,25, sardinky na snídani za 1,10, malé máslo 125 gr za 2,15, půl litrové pivo v plechovce za 0,75. V zelenině jsme koupili dvě rajčata, dvě papriky, broskev a nektarinku.
V bistru Pepe jsem si ještě dal vepřový gyros v pittě s hranolkama za 1,80 eur. Je tady plno lidí. Ve 22 hodin se vracíme na pokoj. Zábava je v plném proudu, všechno jídlo už je snězené. Trochu mi to připomíná večírky ROH. Hudba hrála dlouho do noci.

Úterý 2.8.2011 - Alikanas

Dneska vstáváme v 8 hodin. Na snídani máme jogurt a croissany. V 9 hodin jdeme na pláž Old Alikanas Beach - Xehoriatis. Všude všechno krásně kvete, rozléhá se zvuk cikád. Dokola jsou olivové háje. Je to příjemná asi 10 minutová procházka, ale v horku když se vracíme zpátky, tak je to docela únavné.
       
Na pláži jsme zabrali místo pod bambusem, kde bude stín. Dokonce jsou tady i nějaká plastová lehátka zdarma, tak jsem jedno využil, ale pěkně tlačilo. Hladina moře je klidná, moře je průzračné. Chvíli se opaluji, pak si zase čtu a luštím křížovky.

Na oběd jsme si zašli do restaurace-baru Shoestring,který se nachází nad pláží. Je odsud krásný výhled na pláž a moře.
  
Mamka si dala frappe za 2,10 a já jsem si  z denního menu vybral koláč na slano plněný houbami, slaninou a vajíčkem, byla to 1/4 a k tomu byly hranolky a salát se sladkokyselou zálivkou za 5,10. Seděli jsme asi hodinu a četli si ve stínu stromů ještě noviny z letadla.
  
Potom jsme se vrátili na pláž, ale od 14:30 se zvedl vítr a začaly se dělat vlny. V 15:45 se vracíme zpátky na hotel. V obchodě jsme koupili 6 vod za 1,60, 4 housky po 0,40 a láhev růžového vína za 2,80 eur. Přichystal jsem si věci na zítřejší potápění a dopsal deník. V šest hodin jsme vyrazili do města na suvenýry. Jsou tady jen 3 obchůdky a zboží je horší jak u nás u Vietnamců. Na večeři s i mamka dala kuřecí salát, kde byly rajčata, okurky, salát, majonéza a kousky kuřete za 4,90 a já tzatziky s olivami a k tomu byla pitta za 3 eura a aby toho nebylo málo tak jsem si objednal ještě jednu pittu s kuřecím souvlaki za 2 eura. Na pití jsme si dali velké pivo mythos za 2,20, bohužel měli pouze lahvové. Tzatziky jsou vlastně spojení řeckého hustého jogurtu a strouhaných okurek. K tomuto základu se přidává trocha česneku, olivového oleje. Podává se jen tak namazané na pitu (chlebová placka) nebo jako doplněk k hlavním jídlům.
 
Zvedá se vítr. V obchodě kupujeme na snídani párky za 2,55 eur. Na pokoji jsme si sedli na balkon, dali jsme si víno a luštili křížovky.
 

Středa 3.8.2011 - potápění s Eurodivers v Laganském zálivu, Keri Caves a Octopus Reef

Dnešní den mě čeká potápění po dvou letech pauzy, tak doufám, že bude všechno v pořádku. Budík mám na 7 hodin. Na snídani jsem si dal párky. V 8:15 dle domluvy mě u hotelu vyzvedává Julia Fieldsend, majitelka potápěčského centra Eurodivers, kde jsem si na dnešek domluvil dva ponory z lodi. Komunikoval jsem s nimi již z domova přes maily, resp. s jejím mužem Ianem. Jsou to angličané, kteří žijí půl roku tady v Řecku a půl roku jsou v Anglii. Mimochodem na ostrově se nachází v současné době celkem 6 potápěčských center: Blue Dolphin Dive Academy, Diver´s Paradise v Laganas, jehož majitelem je Řek Fanis Nikoloudakis, se kterým jsem také komunikoval přes maily a rovněž nabízeli dokonce bezplatný pick up service. Dalším potápěčským centrem je Diving Center Turtle Beach v Limni Keriou, které má řeckého a německého majitele, potom St Nicholas Beach Diving Centre ve Vasilikos a poslední je Nero-Sport Diving Center v Limni Keriou.
V autě už sedí jeden Angličan, rovněž ubytovaný v Alikanas, který má za sebou již 160 ponorů. Cestou ještě nabíráme jednu Polku z Varšavy, která už se s nimi potápěla dva dny, má vlastní výstroj a na krku 116 ponorů. Trochu jsme pokecali. Ještě jsme měli vyzvednout čtyři Slováky, ale ti u hotelu nečekali.
Nejdříve jsme jeli do Tsilivi, kde maji jednu pobočku. Tu má na starosti Ian. Musel jsem vyplnit potřebné formuláře ohledně mého zdravotního stavu, zkušeností, osobní údaje, prohlášení odpovědnosti atd. Potom jsem si vybral výstroj, dlouhý oblek, BCD (žaket) a automatiku. Ploutve, boty do ploutví, masku, šnorchl a počítač jsem měl vlastní. Nabalili jsme to do tašek. Nikdo po mě nechtěl vidět ani potápěčský deník, ani licenci. Zatím jsem nic neplatil. Nasedli jsme do auta a pokračovali jsme do Laganas, kde mají druhou pobočku (tady jsem si ponor rezervoval) a odtud vyjíždějí na moře.
  
Centrum se nachází přímo na pláži mezi Mambo Restaurant a Takis supermarket. Přímo nad Beach restaurant. Všude mají informační tabule, takže to nemůžete přehlédnout.

Tady už čekají další účastnící zájezdu, mezi nimi i nějací Češi a Slováci, což je fajn. Chystáme věci a postupně je nosíme na člun. Menší nafukovací člun mají ukotvený v moři, takže přes vodu tam musíme vše nanosit mimo plných lahví, ty už mají na lodi. Potom člun dotlačí k větší lodi, kterou pojedeme. Musíme tam dojít po moři, naštěstí vody je tak po pás. A opět všechny věci vyskládat na loď. Na lodi byly pouze láhve a olova.

Loď je krytá, je tady i WC. Je nás tady asi 14 potápěčů, pár šnorchlařů a asi 3 divemastři. Jeden čech, který řídil loď a současně dělá i instruktora, ale dneska pod vodu nešel a druhý český instrukto Richard. Dal jsem se do řeči s jedním Čechem, který měl za sebou asi 14 ponorů a tady si dodělával AOWD kurz.
Vyplouváme na moře. Během plavby na první dive site si sami musíme připravit celou výstroj, na co z Indonésie nejsem zvyklý. Tam za Vás všechno udělají, nastrojí výstroj, všechno na loď nanosí i odnosí, pomůžou Vám nastrojit, vstoupit do vody, vylézt z vody, opět předělat láhev na další ponor apod. Tady ani náhodou, všechno si člověk musí udělat sám. Na jednu stranu je to dobře, protože co si nachystá to má a ví že to má připravené správně. Na druhou strany za ty peníze by ten servis mohl být kompletnější. K pití jsou k dispozici balené malé vody. Trochu tápu při přípravě výstroje, předce jenom už to jsou dva roky co jsem nebyl pod vodou a tak některé věci odkoukávám od druhých nebo se ptám toho českého instruktora. Nikdo nám zatím neřekl kam plujeme, kde se budeme dnes potápět, jak to bude probíhat nic.
 
Plujeme kolem ostrova Marathonisi, v Laganském zálivu a podél pobřeží, kde se nachází jeskyně Keri Caves, skalnaté útesy, podobné jako v Blue Caves, kde jsme byli s mamkou na lodi před několika dny. Dělám z lodi nějaké fotky.
     
Obecně se lze v Řecku potápět pouze s certifikovaným potápěčským centrem kvůli ochraně antických památek pod vodou. Na ponory se jezdí lodí ke skalnatým ostrohům na jihu ostrova. Každá cesta trvá asi 40 min, ponor asi kolem 50 minut. Máme k dispozici 25 litrové lahve a zátěž v ceně ponoru a to včetně cesty lodí na místo a vzduchu. Ve vodě je údajně možno vidět bohatý podmořský život od sardinek až po murény, chobotnice, sépie, barakudy, tuňáky, groupery - kanici, langusty, raky, papouščí ryby, různé barevné útesové ryby a při troše štěstí i mořskou želvu. Já jsem neviděl vůbec nic. Kromě nějaké hvězdice, mořské houby a pár dorbných rybek :-( Lahůdkou jsou potom ponory v jeskyních a podmořských komínech, z nichž některé jsou dost úzké, ale právě v nich rostou červené korály. Ceny ponorů jsou závislé na množství ponorů a se zvětšujícím se množstvím klesá cena za jeden ponor.
Eurodivers zajišťuje pro certifikované potápěče půldenní výlety, které se skládají ze dvou ponorů na dvou různých místech v oblasti Keri Caves v Laganas Marine Reserve. Potápěčská místa se nachází kolem poloostrova Keri, který je tvořen vápencem. Pod vodou se nachází podmořské stěny, útesy, jeskyně, kaverny, drop-offs až do 100 metrové hloubky a podovodní oblouky. Výhodou je teplota vody, která je v průměru 27°C na hladině a díky křišťálové vody bezvadná viditelnost mezi 20-40 metry.
Všechna potápěčská centra v podstatě jezdí na tytéž potápěčské lokality, kterých je zde asi 20.


První ponor máme na lokalitě Keri Caves. Kotvíme v zátoce pod obrovskými útesy, které ční do 100 metrové výšky. A je tady velký otvor ve skále, nějaká jeskyně. Rozdělili nás do skupin. Na první ponor jsme 4, dvě dvojičky a divemaster je Julia. Řekla nám pár základních informací, jak bude ponor vypadat, kde budeme plavat, co můžeme pod vodou vidět a připomenula nám potápěčské signály.
 
V 11:15 skáčeme do vody poblíž jeskyní. Bohužel se mi nedaří zanořit se a to jsem si vzal 6 kg závaží, což vždycky běžně stačilo. Bohužel byl nějaký problém s inflátorem, kdy vypouštěcí tlačítko nefungovalo úplně jak mělo, resp. skoro nereagoval. Neuvědomil jsem si, že můžu použít i rychlovýpustný ventil na žaketu. Všichni už byli pod vodou. Julia se vynořila, řekl jsem ji co mám za problém, chytla mě za ruku a stáhla mě pod vodu. Stejný problém se opakoval ještě jednou v jeskyni. Plavali jsme ke skalní stěně, kde se útesy táhnou pod povrch a sestupujeme asi do 10 metrů. Nacházíme se na vápencovém útesu s charakteristickými velkými balvany. Sledujeme stěnu do hloubky 16 metrů a obeplouváme útes. Jak už jsem řekl život téměř nulový, kromě hvězdice a mořské houby, na kterou jsme si sáhli. Pár drobných rybek, hejno o něco větších rybek, jeden nahožábrý plž. Trochu jsem to i očekával, jen jsem přesto doufal, že uvidíme nějakou tu želvu, nebo chobotnici, ale nic. Potom jsme vpluli v 10 metrech úzkým průchodem do útesové stěny, kde jse vstup do jeskyně "Bat Cave" - netopýří jeskyně. Proplouváme tunelem z 10 m do 5 metrů. Vidíme barevné korály (červený korál) a houby na stěnách jeskyně. Nacházíme se v rozsáhlé komoře uvnitř hory se vzduchem nad námi. Najednou byla voda úplně studené a jako mlíko, nebylo vůbec nic vidět. To proto, že jsme dosáhli vrstvy sladké vody na hladině moře. Jsou to poslední 2 metry před hladinou. Julia měla sice baterku, ale byla to spíše taková bludička. Je nutná silná baterka !!! Chyba byla, že jsme baterku neměli všichni. Viděl jsem pořád jen záblesk té baterky jinak nic. Mléčnou vodní vrstvou nepronikalo žádné světlo. Sice nás upozorňovala před ponorem, že v určitou chvíli nebude nic vidět, ale že to bude až takové, to jsem fakt nečekal. Přišlo mi to dost nebezpečné. No a jak už jsem říkal, tak jsem najednou začal stoupat vzhůru a neuměl se zanořit díky ventilu zpátky. Najednou jsem se vynořil v nějaké jeskyni, kde pronikalo škvírou ve stěně světlo zvenčí a osvěcuje jeskyni a barvilo vodu do krásné modré barvy. Od srpna do října hnízdící netopýři v jeskyni lítají kolem. My jsme žádné neviděli. Dostal jsem se do obrovské komory nad hladinou. Podařilo se mi jen ponořit hlavu, níž to nešlo, viděl jsem někde odlesk baterky ale to bylo všechno. Byl to hodně nepříjemný pocit. Kdyby se nevynořili nahoru, tak nevím jak bych trefil bez baterky ven, jelikož viditelnost pod vodou se rovnala nule. Potom se tady vynořila další skupinka potápěčů, tak se mi trochu ulevilo, v nejhorším bych pak pokračoval s nimi. Sledoval jsem i vystupující bubliny. Ale nakonec se vynořila i Julia se svojí partou a pak mě zase stáhla pod vodu. Museli jsme sestoupit do 5 metrů. Připadal jsem si jak nějaký neschopný začátečník, ale nebyla to má vina, snad jen to že jsem si nevzpoměl na ten rychlovýpustný ventil. Propluli jsme úzkým tunelem a vynořili se na hladinu. Celý ponor trval 32 minut a max. hloubka byla 16,2 metru. Po ponoru nám pomohli na loď. Museli jsme si předělat výstroj a láhev na další ponor. Přidal jsem si další 2 kg závaží. A poradili mi použít rychlovýpustný ventil k zanoření.
Když se všichni vynořili pokračovali jsme lodí na druhé místo ponoru, kterým byl Octopus Reef. Na lodi jsem snědl housku, dal jsem si vodu. Cestou na druhou lokalitu jsme lodí projeli nad potápěčksou skupinou. To byla teda obrovská chyba, kdyby se někdo omylem vynořil tak ho vrtule našeho člunu rozmetá na kousky. A přitommísto bylo řádně označené. Lidé z druhé lodi volali, ale asi nic neslyšel. Takové chyby se nesmí stávat. Možná to ještě mělo nějakou dohru, nevím.
   
Loď kotví v mělké kryté zátoce, blízko písečné pláže. Voda má nádhernou tyrkysově zelenou barvu. Z jeskyně se linou sirné výpary, které vnímám jako smrad ze zkažených vajec.
    
Zanořujeme se ve 13:05. Na jednoho divemastra nás tentokrát bylo 10 potápěčů. To byl teda mazec. Vytvořili jsme dvojičky. Nafasoval jsem toho Angličana se 160 ponory, co jel se mnou v autě. Julia šla s nějakými žáky samostatně. Vstupujeme do 6-8 metrů. Dole jsou kousky vápencového útesu a písek. Vrchol útesu je ve 12 metrech, svažuje se do 16 metrů. Utesová stěna je z vápence. Když první potápěč dosáhl 100 barů, otáčíme se a vystupujeme výše. Plošina písku bývá částo plná chobotnic ukrytých v dírách, proto Octopus reef, ale žádnou jsme bohužel neviděli. Objevují se velké balvany, plaveme přes písečnou plošinu ke stěně útesu. 50 minutový ponor zakončujeme prozkoumáváním mělkých jeskyní mezi 1,5-3,5 metry, u některých je vzduch nad námi, nejsou uzavřené. Jen je nás 11 potápěčů, takže se víří písek a některé tunely kterými proplouváme jsou hodně úzké, tak tak se do nich vejdeme. Mělká voda, 1,5 metru, mě často vynáší k hladině a to už mám na sobě 8 kg závaží. Jsou tady systémy, sítě tunelů proplétajících se dovnitř a ven z hor, se stalagmity a stalaktity lemující některé komory. Maximální hloubka tohoto ponoru byla 13,4 metru.  
Když oba ponory shrnu, tak mě celkem zklamaly. Byl jsem zvyklý na něco jiného. Bohužel i jeden Slovák říkal, že to očekával, že to bude o ničem, ale když už byl tady, tak proč to nezkusit. Říkal jsem si to samé. Aspoň jsem si to zase trochu připomenul.
Po ponoru musíme vše odstrojit a plujeme zpátky do Laganas. Dopisuji si deník a nechávám si jej podepsat Julií a tím druhým divemastrem, jehož jméno neznám pouze jeho PADI No. 626867. Julia rozdávala meloun, který bohužel nejím.
   
Opět musíme odvést tu otrockou práci, vše přeskládat zase na ten malý nafukovací člun, tentokrát i všechny použité láhve a potom vše vodou vynosit na břeh k potápěčskému centru. Divím se, že ještě nemají, tak jako na mnoha lodích v Egyptě kompresor na plnění lahví vzduchem přímo na lodi a musí to přenášet každý den horem dolem. Možná je to drahé nevím, ale určitě by to stálo za to. Umývají výstroj a obleky. Na bázi si dávám do deníku ještě razítka.
  
V 15:40 odjíždíme autem do pobočky v Tsilivi. Za oba ponory platím 58 eur + 6 eur za každý ponor za půjčení tří součástí výstroje, tzn. 12 eur, celkem 70 eur. Za dopravu autem z Alikanas mi započítal 5 eur místo původních 8 eur, které jsem měl dle mailové komunikace platit. Dostali jsme každý malé lahvové pivo. Potom nás Ian rozvezl do hotelů, protože Julia musel hlídat nějaké děti. Na pokoji jsem byl v 16:50. Byl jsem docela utahaný, v autě už se mi zavíraly oči. Umyl jsem svoji výstroj sladkou vodou, dopsal deník. Mamka byla dneska celý den u bazénu, k moři ani nešla. Na oběd si uvařila polívku. Samozřejmě, že ji to nedalo a znova prohledala celý pokoj a peníze našla v kufru, který jsme měli převrácený na ruby již několikrát. Samozřejmě je neschovala do kabelky jak plánovala ale do jiného sáčku a náhodou ho chytla tak šikovně že to z toho vypadlo, jinak bychom to zase nebyli našli.
V 18:30 jsme vyrazili na večeři. Už jsem měl docela hlad. Jdeme do restaurace nedaleko našeho hotelu, kde nás dívčina co láká hosty, tahá už do našeho příjezdu a slibuje víno zdarma. Doufám, že to nedopadne jako v jiné restauraci,kde nás taky nalákali na víno zdarma a pak nic, museli jsme si ho objednat. Navíc tady v té restauraci je pokaždé plno lidí, tak uvidíme. Mamka si objednala čerstvou celou rybu na grilu - sea bass - gro(u)per, kanic - k tomu hranolky, rýže se zeleninou a zelný salát za 9,30 eur, já jsme si dal jehněčí kotletky na grilu (4 kousky) se stejnou přílohou a k tomu mátovou omáčku, která ovšem byla příšerně kyselá, tak jsme poprosil číšníka, jestli by mi ji nevyměnil za česnekovou šťávu - 8 eur. K tomu nám donesli opravdu zdarma půl litru růžového stolního vína, ale musel jsem se připomenout a jako předkrm tradičně veku a máslo (po 0,80 eur).
    
Po večeři jsme ještě v obchodě koupili chleba za euro, 2 malé cibule k vajíčkům na snídani, 7days malé croissany s vanilkovou náplní za 1,30 a broskvový džus za 1,30. Po 22 hodině jsme se vrátili na hotel.

Čtvrtek 4.8.2011 - Old Alikanas

Dneska trochu pospávám. Vstávám až v 8 hodin. Na snídani jsme si udělali míchaná vajíčka. Sůl jsme si odsypali v jedné restauraci ať nemusíme kvůli jedné snídani kupovat celé balení. V 9:30 jdeme na pláž Old Alikanas. Místo ve stínu dneska již bylo obsazené Němci. Lehli jsme si vedle. Koupali jsme se a opalovali. Prošel jsem se po pláži.
Ve 13 hodin jsme si v restauraci Shoestring nad pláží dali oběd. Mamka kalamáry na česneku, udělané na pánvi a citron, bez přílohy za 8,80 eur a já čerstvé smažené sardinky za 8,30 eur. Bylo toho 5 velkých kusů s kostrou a kůstkami, čekal jsem že to budou takové ty malé, co se jedí celé. K tomu byl citron a salát. Donesl nám k tomu 4 krajíčky chleba a nakonec zaúčtoval 2 x 0,70 eur. Na pití jsme si dali velký čepovaný Mythos za 2,80. Mamka si moc nepochutnala, že to bylo gumové. Mi to chutnalo, ale za tu cenu toho bylo málo. Mamka prohlásila: ještě že tak. Já, který nemám rád ryby, ne proto že by mi nechutanlo rybí maso, ale kvůli kostem, tak jsem si kupodivu pochutnal. Ale bylo toho hodně tak jsme se s mamkou podělili.
   
Po obědě se vracíme na pláž. Pozoruji tady malou ještěrku.

V 15 hodin jdeme na hotel. Mamka šla na pokoj a já jsem byl do 17 hodin u bazénu.
  
Na večeři jsme si udělali nudlovou polévku a jogurt s croissany. Každý den je zatím slunečno, obloha bez mráčků, teploty přes 35°C. Na balkoně jsme hráli kostky. Poprvé jsem zapnul televizi, ale většina programů byla v řečtině, některé s anglickými titulky, a některé měly špatný obraz. Tak jsem to brzo zase vypnul a raději si četl.

Pátek 5.8.2011 - Alikanas

Vstáváme v 7:30. Na snídani jsem si dal chleba s máslem a marmeládou. Z postele mě děsně bolí každou noc záda. Mamka už od příjezdu kašle a v noci nespí. Před 9 jsme vyrazili na pláž New Alikanas zkratkou přes olivový háj, kde se pasou kozy. Zabrali jsme si místo pod palmou ve stínu. Moře je dnes klidné. Šel jsem se kousek projít po pláži. Směrem k marině jsou dvě restaurace, jedna poměrně drahá ve srovnání s ostatními a ve druhé podávají pouze snídaně a snacky a mají tady bazén. Mamka sbírá mušle.
    
Po 13 hodině, kdy už se nedalo po horkém písku ani přejít bosou nohou do moře jdeme zpátky na hotel. Cestou jsme se zastavili na lehký oběd v jednom baru, který mjaí angličani. Je tady i bazén a ubytování. Každý jsme si dali malou pizzu za 2,50 eur, byl to spíš snack a lahvový Heineken za 3,50 eur.
   
V potravinách jsme koupili chleba za euro, bílý jogurt za 1,55 a 2 dcl brandy z rozinek Attiko Amphoraraisin Brandy 7*, řecký výrobek za 3,15 eur. Ale na rozdíl od Metax to bylo dost sladké. Na pokoji jsem si dopsal potápěčský deník, udělal sardinkovou pomazánku na zítřejší snídani a od půl páté do 6 jsem se šel opalovat k bazénu.
Večer před večeří jsme zašli do lékárny koupit nějaké kapky na kašel, měli pouze sirup Antis za 5,08 eur, ale moc to nepomáhalo. Ještě v 19:30 ukazuje venkovní teploměr neuvěřitelných 34°C.
Na večeři jsme dne zašli do restaurace Mantalena restaurant a grill, založené v roce 1978. Je tady pěkné posezení pod pnoucím se hroznovým vínem. A běhá tady plno koček. Na přivítání každý dostane na účet podniku panáka Ouza, typického řeckého nápoje.
  
Jako předkrm jsme zvolili Feta psiti - sýr Feta v alobalu s rajčaty, paprikou, cibulí, kořením, olivovým olejem a grilované na dřevěném uhlí za 4 eura a Saganaki což je smažený místní sýr, s oreganem a citronem za 4 eura. K tomu nám přinesli tradičně 4 chleby a 2 másla za euro.
 
Mamka si jako hlavní chod objednala grilované kuře, stehno, k tomu byla rýže + salát + tzatziky + pitta za 8,50 eur. Já jsem si vybral plněné kuře. Byl to velký kus kuřecích prsou, ale opravdu velký, měl jsem co dělat abych to snědl. Nádivka byla z rýže, mletého hovězího masa, česnek a nějaké bylinky. K tomu pečené brambory a fazolky. Měli to nazvané jako Zakynthos dish, tedy jako nějaká specialita ostrova Zakynthos. Cena 8,50 eur. Na pití jsme si vybrali menší láhev vína 375 ml - Callinico, polosladké za 4,50 eur. Jen při placení nám zaúčtovali velkou láhev vína, ale následně se opravili.
  
V potravinách jsme koupili pomerančový džus za 1,20. V 9 hodin jsme se vrátili na pokoj. Předělal jsem si na posteli matrac z přistýlky. Byla sice o něco menší, ale záda mě ráno z ní nebolely, tak už jsem si to tak nechal do konce dovolené.

Sobota 6.8.2011 - Alikanas, Taverna Lemon Tree Garden "Psaropoula"

V noci jsem špatně spal. Často jsem se budil. Bylo strašně dusno tak jsme částečně otevřeli dveře, aby bylo aspoň trochu vzduchu. Měli jsme strach mít otevřeno jelikož jsme bydleli v přízemí. Venku je v noci chladno. Vstali jsme v 7:30. Na snídani jsme si dali sardinkovou pomazánku a rajče. Dali jsme na zem ručníky, aby nám je vyměnili. Šli jsme opět na pláž New Alikanas a opět jsme měli štěstí na jediné místo ve stínu pod nízkou palmou na pláži. Koupali jsme se a opalovali, nic jiného se taky ani dělat nedá. Snědl jsem si hrušku, kterou jsme utrhli v hotelové zahradě.
 
Ve 13:20 se vracíme na hotel. Uklízečka je teprve vedle v pokoji. Potom nám vyměnila ručníky, ale neměla to vplánu, protože musela pro ně někam jít. Kdybychom je nehodili na zem, tak nám je nevymění. Ptala se jestli chceme převléct i postele. Jen zametla, rychle šmrncla podlahu mopem, vyměnila sáčky v odpadkových koších a šla. Koupelnu neumyla za celou dobu našeho pobytu. Na oběd jsme si dali nudlovou polévku. Ve 13 hodin měla být u bazénu schůzka s delegátkou ohledně odletu, ale nešli jsme tam, stejně to vypsala potom na nástěnku. Pokoje je nutné vyklidit do 9 hodin, klíče nechat ve dveřích. Odjezd na letiště od hotelu v 11:45, odlet 15:15 a přílet do Ostravy v 16:30 našeho času. Dopsal jsem si deník a odpočíval. Potom jsem dojedl sardinkovou pomazánku, mamka si dala bílý jogurt. V 16:30 jsme šli k abzénu do 17:40.
Po 18 hodině jdeme do restaurace Lemon Tree Garden - Taverna "Psaropoula" v Old Alikanas. Nachází se v krásné zahradě, kde rostou citronovníky, pomeranče. Nabízí tradiční řeckou kuchyni a čerstvé mořské plody a ryby. Ve čtvrtky tady mají vždy živou hudbu. Jsme tady první. Postupně přichází další hosté. Respektive přijíždí. Nechávají se přivézt koňskou drožkou za 5 eur. Jsem překvapený kolik lidí přijelo kočárem.
     
Sedíme přímo pod pomerančovníkem. Na pití jsme si objednali 1/2 litru bílého stolního vína v karafě za 3,50 eur. Já jsem si na doporučení dal celou rybu na grilu, musím říct, že byla fakt výborná, k tomu brambor a salát za 10 eur. Mamka si dala jehněčí kotletky na grilu (6 ks), brambor, salát a majonéza smíchaná s česnekem jako dressing za 9,50. Jelikož těch brambor bylo málo, tak jsme si přiobjednali veky a k tomu donesli i máslo za 1,60. Zbyky jsme krmili místní kočku.
   
Po večeři jsme si dali ještě dezert. Mají na výběr asi 10 dezertů: cheese cake (sýrový koláč), apple pie (jablkový koláč), lemon pie (citronový koláč), Kataifi, ořechový, karamelový, baklavu (listové těsto, ořechy, med, sladký sirup),... Vybral jsem lemon pie za 3,60 a Banoffee pie taky za 3,60 (banán, karamel). Oba byly teda hrozně sladké. Mamka si ještě dala řeckou kávu za 2 eura v džezvě.
    
Při placení jsme dostali 3 pohlednice. Vracíme se pěšky zpátky, aby nám trochu vytrávilo, jelikož jsme se teda pěkně přejedli. Cestou nás doprovází toulavý pes, kterého každý den vidíme na pláži New Alikanas. Na pokoji jsme ve 21:30.

Neděle 7.8.2011 - Alikanas

Dneska vstáváme v 7:40. Dneska se v noci vzduch vůbec nehýbal. Měli jsme si zaplatit tu klimatizaci. Říkal jsem si, že to bude zbytečné, ale vyplatila by se. Teď už to nemá význam. Na snídani jsme si uvařili párky. V 9 hodin jsme se vydali na pláž New Alikanas. "Naše" palma je dnes obsazená, vedle je ještě jedna menší, aspoň že tak. Je neděle a tak je na pláži více lidí než obvykle. Hodně místních, kteří si vozí vlastní motorové čluny za autem. Opalujeme se a koupeme. Objevil se tady zase ten toulavý pes ze včerejšího večera. V moři, v plytké vodě v písku se nachází malé ploché rybky na dně, které vypadjí jako písek a splývají se dnem. Umí se zahrabat do písku. Nikdy jsem si jich tady nevšiml a tak si ode dneška dávám větší pozor na to kam šlapu. Dneska už neumím v tom horku na slunci vydržet a pod palmou je toho stínu málo. Ve 12:40 jdeme zpátky na hotel. Osprchoval jsem se, dali jsem si polívku. Začal jsem pomalu balit nějaké věci do kufru. Pak jsem si dal chleba se sýrem a salámem a hráli jsme na balkoně kostky a luštili křížovky. Pak jsme ještě šli do 17:40 k bazénu, ale už jsem dneska byl jen pod slunečníkem. Po 18 hodině jsme vyrazli od města na nákupy. Koupili jsme několik balení oliv, řeckou kávu, sladké Kataifi.
Večeři jsme si dnes dali v restauraci La Caretta, mají plno lidí a tak dlouho čekáme na jídlo. Na pití jsme si objednali půl karafy červeného víno za 3,50 eur, já jsem dostal chuť na pizzu, tak jsem si vybral s mletým masem, houbami, cibulí, olivami a sýrem za 7 eur. Nejdříve se mi zdála malá, ale potom jsem ji nemohl ani sníst. Mamka si vybrala za 7 eur zapečené špagety s mletým masem, šunkou, slaninou, houbami, cibulí a sýrem a taky měla co dělat aby to snědla. Skoro polovinu nechala. Jako předkrm přinesli bagety a másla, ale nazapočítali nám je. Potom ještě přinesli meloun jako pozornost podniku, který jsme s díky odmítli. Ve 21:45 se vracíme na hotel.
    

Pondělí 8.8.2011 - Alikanas

Vstáváme v 7:40. V noci mě budil komár a to i přesto, že jsem měl na sobě Off. Na snídani jsme si dali chleba se sýrem, salámem, rajče a čaj. Dneska jsme už k moři nešli a zůstali jsme celý den u bazénu. Jsme tam první. Koupeme se a opalujeme.
    
Prošel jsem si celý hotelový areál a udělal několik fotografií místní flóry.
          
Na lehátku luštím křížovky a když jsem vstal, že si půjdu zaplavat do bazénu, šlápl jsem v trávě na vosu. Rychle jsem nohu namočil do bazénu, na pokoji potom jsem na to ještě dal gel po bodnutí hmyzem.
Kolem 13 hodiny jsme si zašli na oběd do baru u bazénu. Podávají tady i jídla. Je tady plno lidí. Mamka si dala gyros v pittě za 1,80 eur a já kebab v pittě (váleček z mletého masa), k tomu stejně jako u gyrosu hranolky, cibulem rajče, salát za 1,80 eur. Na pití jsme si dali míchané koktejly,mamka mojito za 4 eura a já multiple orgasm (Vodka, Bailey´s, Kahlua, Amaretto, mléko a šlehačka) za 4 eura. 
   
Seděli jsem tady asi do půl třetí. Pozorovali jsme lidi kolem, hlavně jedno anglického otesánka, kteří bydleli hned vedle nás. Připomínal mi toho kluka ze seriálu Bylo nás pět. Neumí plavat, stále je v kruhu, nemá sílu ani vylézt z vody, vždycky se jen tak vyvalí na bok na břeh jak vyvržený vorvaň. Ale nedělal nic jiného než jedl a pil. Nejdříve mu rodiče koupili Coca Colu, potom mu maminka nechala oplatek, který dostala ke kávě a nejvíce mě dorazilo, když jsme odcházeli, tak mu přinesli čokoládovou palačinku.
  
Na balkoně krmíme kočku loveckým salámem. Hrajeme kostky a pak jdeme na chvíli zase ještě k bazénu. Je to naše poslední koupání. V 5 se vracíme na pokoj a v 6 jsme se vydali do města. Na cestu jsme koupili něco jako naše Bebe oplatky a čokoládové cakes, Martinovi 5 Star Tirnavou, něco jako Metaxa, 38% alkoholu, je to v takové dárkové plechovce z produkce rodiny Katsaros, nejstarší destilérka Ouza na světě z roku 1856. Mamka ještě koupila olivové pasty, ze zelených oliv i z černých oliv.
Na večeři jsem zašli naposledy do restaurace Mantalena, kde jsme opět na uvítanou dostali panáka Ouza. Tentokrát jsme si objednali malou láhev bílého vína Cooperative, Verdea (375 ml) za 4,50. Chtěli jsme polosuché, ale přinesl suché, ale bohužel jsem si toho všiml už pozdě. Nakonec nám zase naúčtovali velkou láhev 8,50 stejně jako minule, tak jsem je na to zase upozornil. Nevím jestli to nebylo schválně a zkoušejí, kdo se ozve. Jako předkrm veky s máslem za euro, mamka měla chuť ještě jednou na Feta psiti, sýr Feta na grilu v alobalu za 4 eura. Dali jsme si to na půl. Potom jsme si objednali Fisherman´s meze - Mantalena´s mix plate of sea food pro 2 osoby. Byl to mix smažených mořských plodů, olihně, krevety, sardinky (malé rybičky co se jedly celé), white bait (větší sardinky), treska jako filet bez kostí. Ochucené to bylo oreganem a citronem. Bylo toho opravdu hodně, ale bylo to dobré. K tomu byly pouze 3 ks brambor, takže jsme požádali ještě o chleby a citron, ale ty námnaštěstí nezapočítali. Kostmi z ryb jsme nakrmili místní kočky. Na účet jsme čekali minimálně 10 minut, potom jsem se znova ozval, zapoměli na to, přitom chodili pořád kolem nás. A na to započítali znova tu velkou láhev vína, tak to mě už fakt dožrali.
   
V supermarketu prodávali napodobeniny parfémů, za 6 eur. U některých byl tester a u kterých nebyl a oevřeš balení tak to musíš koupit. Ptal jsem se pokladní na testr k jedné vůni, řekla že nemá. Já na to, že to nemám jak vyzkoušet a ona nic. Nezájem. Tak jsem ji to vrátil a odešel. Dost jasně jsme dali najevo co si  nich myslíme. Na pokoj jsme se vrátili po 21 hodině. Dneska je zase v hotelu řecký večer, teprve připravovali maso. Dobalili jsme nějaké věci a šli spát.

Úterý 9.8.2011 - odlet domů

A je tady náš poslední den dovolené. Už se celkem těším domů, protože už jsem se poslední dny nudil.Nemám moc rád dovolené typu ležení na pláži. Raději pořád něco poznávám. I když neříkám, že si rád jeden dva dny neodpočinu na pláži. Ostrov jsme projeli za dva dny, potápění jsem si splnil a potom už nebylo co dělat.
Mamka má budík na 7 hodin. V noci se nedalo spát, v hotelu vyhrávali a zpívali v rámci řeckého večera do půl jedné. Potom se plno lidí vracelo bůh ví odkud a navíc bylo strašné horko. Dobalili jsme poslední věci. Na snídani jsme si vzali chleba s mazacím sýrem a salámem. V obchodě jsem byl dokoupit jednu vodu ať máme na celý den, cena 0,80 a když se koupí balení 6 vod, tak je cena 1,60 eur. Trošku divné počty. Pokoje máme vyklidit do 9 hodin. Uklízečky sice už pomalu pobíhají, ale zatím sedíme na balkoně než nás někdo nevyhodí. Hrajeme kostky a luštíme křížovky. V 10:10 jsme "nuceni" opustit pokoj, aby ho mohli uklidit pro další hosty. Sedíme ve stínu u hotelové restaurace, kde čekají i další lidé z jiné cestovky. Luštím křížovky a hrajeme kostky. Autobus přijel přesně v 11:45, byl prázdný, bez delegáta, šlo tam plno Rumunů, my a ještě jedni Češi. Ptám se řidiče jestli jede na letiště, říká že ano. Naložil kufry a jedeme. Sedíme vepředu. Vyzvedáváme z hotelů další lidi. U jednoho hotelu v Tsilivi, kde čekalo plno lidí z Ostravy a nenastoupili, jen další Rumuni a jejich delegát, tak mi došlo že není něco úplně v pořádku a že asi sedíme v jiném autobuse než bychom měli být. Ještě se ptal, jestli jsou všichni z jejich CK, ale neříkali jsme nic, aby nás někde nevysadil a jak bychom se potom dostali na letiště. Dojeli jsme až ne letiště, popadli kufry a vytratili se do letištní haly. Za chvíli přijela naše delegátka a postupně lidé z našeho zájezdu. Delagátka přišla k nám a říká: "Vy jste mi odjeli jiným autobusem." Povídám, že autobus přijel přesně na čas, byl prázdný, bez delegáta a jel na letiště, tak že jsme nemohli vědět že to není náš autobus. Když přijel náš autobus k hotelu, tak mu dle seznamu chyběli 4 lidé, tak volal řidič delgátce, ta zase volala do hotelu a majitel hotelu ji řekl, že se mu zdá, že už jsme nastoupili do autobusu před ním. Nakonec vše dobře dopadlo. Rumunský delegát chtěl po těch druhých Češích 15 eur za autobus, nedali mu nic a naše delegátka ještě říkala, že si to vyjasní s jejich řidičem, že jejich povinností je se ptát lidí z jaké jsou cestovky a vědí, kterou CK mají nasmlouvanou a tudíž nás neměl do autobusu ani pustit a potom by se tohle nestalo. Ale nám je to jedno, hlavně že jsme na letišti.
Postavili jsme se do řady na odbavení. Odbavili nám zavazadla, mamčin kufr měl 17,8 kg a můj 22,3 kg. Dostali jsme palubní lístky, poslední řadu č. 32, sedadla C a D, což jsou obě dvě v uličce. Kufry nejdou hned, jak je běžné, pásem dál, ale musí se zanést k rentgenu, kde jsme si odstáli další frontu a teprve potom jsme se kufrů zbavili. Jednomu pánovi zabavili nůž, který měl v kufru, ne v příručním zavazadle. Prý je nadměrně velký a má nepovolený rozměr. Nenadělal nic, sice se s nimi dohadoval, ale bylo mu řečeno, že pokud bude dělat problémy, může být i zatčený policií. Šel jsem si ještě vyfotit letiště zvenku.
 
V hale je pouze jeden bufet, ale nic pořádného tady nemají, takže jíme naše keksy. Nechceme jít dál, protože už bychom museli vyhodit vodu a do odletu zbývá ještě dost času a láhev mám skoro plnou. Ale jedni Češi přišli s tím, že si vodu můžeme vzít dál přes osobní kontrolu. Tak jsme to zkusili. A prošlo to, jen bylo nutné láhev vyndat z batohu a vzít si ji do ruky při průchodu rámem. A nikomu nevadilo že nemá 100 ml v zabaleném sáčku, ale 1,5 litru. Tyhle pravidla fakt nechápu, jak je to možné a z jiných zemí je to tak hlídané a musí se to vyhazovat.  Asi řecký bordel. Dokonce jsem prošel i bez toho, aniž by mi někdo zkontroloval pas.  
Je to malé letiště, kde jsou dva free shopy a jedna restaurace. V jednom free shopu byly ochutnávky sýrů a vína.

Na tabuli odletů není naše letadlo s odletem v 15:15 vůbec vypsáno, přitom pozdější lety tam jsou. Není tam ani poznámka, že by třeba bylo zpožděno. Tak doufáme, že opět zařádil nějaký tiskařský šotek. Ale zase na druhou stranu kdyby letadlo neletělo, tak by nás neodbavili. Někteří cestující volali i delegátce, ale ta tvrdila, že letadlo z Ostravy odletělo. Ptal jsem se letištních úřednic a ty mi tvrdili že přistane později z důvodu přeplněného vzdušného prostoru. Přistálo teprve v 15:15 a teprve tehdy ho vypsali na tabuli s odletem 15:50 místo původně plánovaných 15:15. No tak aspoň že přiletělo. Chvíli trvalo než cestující vystoupili, přehodili kufry, uklidili, doplnili palivo apod. O zpoždění letu ovšem nikdo nic za celou dobu nehlásil. Letištním autobusem nás převezli k letadlu.
   
Zpátky letíme letadlem Boeing 737-800, sedíme úplně vzadu. K dispozici byla dnešní Mladá fronta a Blesk. Nakonec startujeme až v 16:15. V letadle pouštěli Toma a Jeryho, což bylo fakt jen pro děti. Občerstvení bylo ještě bídnější než cestou tam, malý rohlík se salámem, nealko nápoje, víno, pivo a na rozdíl od ranního letu teď podávali i kávu a čaj. Na letišti v Ostravě jsme přistáli v 17:05, teplota vzduchu 20°C. Tady už nás čekal jeden známý s mým autem a zavezl nás domů. Doma jsem byl v 18:05.

Veškeré fotografie z této dovolené najdete na http://martinboys.rajce.idnes.cz/Zakynthos_2011