Cestopis Nový Zéland

Pátek 04.02.2011 - Trajekt na Jižní ostrov, Picton, Nelson, Pohara Beach 

V 5:45 nám zvoní budík a já jsem docela rád, že jsem přežil dnešní noc. I když jsme nevyspaní, tak se všichni těšíme až opustíme tento strašný brloh. Já jsem ten den pojal docela zvesela. Choval jsem se stejně přirozeně ráno, jako mladí večer. Chodil jsem po chodbě, zpíval si nahlas, dveřma bušil co to šlo, ale mám obavu, že v opici našich mladých spolubydlících nic slyšet nebylo. V 6:50 opouštíme hotel a míříme do přístavu Interisland Feery Terminal, kde nás čeká zabookovaný trajekt na Jižní ostrov. Trajekt máme zahrnut v ceně auta. Dle rezervačního kódu nám vystavují palubní lístky. Převoz auta hradí autopůjčovna Apex, mi jsem si platili pouze lístky za osoby, což dělalo 69 NZD za osobu. Ale vše jsme měli již uhrazené v rámci půjčení auta. V 7:15 se naloďujeme a v 8:25 vyplouváme. Ze začátku se loď trochu houpe. To bylo asi první část trasy na otevřeném moři, po vplutí mezi fjordy už nic cítit nebylo.

Plujeme se společností Interislander. Druhou společností, která zde jezdí je Bluebridge. Plavba je dlouhá 92 km, a trvá 3:10. Loď má deset pater, a však pouze některá jsou pro cestující. Některá jsou pro posádku a dolní patra jsou pro auta a autobusy. Maximální počet pasažérů je 1650. Z počátku plavby bylo zatažené počasí. Abychom zabili čas, tak jsme párkrát prošli celou loď, a poslední třetinu, kdy se jelo mezi fjordy, jsme strávili na nejvyšší palubě. Byl to poměrně dobrý zážitek, protože byl krásný výhled na hory po obou stranách vody. Na lodi je i wi-fi připojení za 7 NZD.
 
V 11:40 vyjíždíme z lodě ve městě Picton na Jižním ostrově a jedeme k akváriu, kde nás má čekat Radkova sestřenice Petra s přítelem Pavlem. Žijí již několik let v Austrálii. Budou s námi cestovat tři dny. Na Zéland dojeli asi dva dny po nás a budou zde asi o týden míň než my. Pronajali si obytnou dodávku. Domluva klapla a my se potkali u Akvária a jedeme směr město Nelson a dále do NP Abel Tasman. Venku je 27°C.

Cestou se zastavujeme u mostu Pelorus Bridge.

V Nelsonu musíme nakoupit potraviny a benzín. V supermarketu si za 9,19 NZD kupujeme sprej proti sandflies. Jsou to písečné mušky, miniaturní mušky, spadající do kategorie moskytů, které mají velmi rády vlhko, šero a především milují cizince, kteří na rozdíl od Novozélanďanů nemají v těle vypěstovány protilátky. Nejsou slyšet ani příliš vidět, za to místa na těle, která navštívily, jsou hodně cítit. Svědění po kousnutí sand flies je intenzivní a přetrvává i několik dní. Repelenty dovezené z domova se absolutně míjejí účinkem. Se sand flies se potkáte na Jižním ostrově na hodně místech. Na oběd si kupujeme pečené kuře a bagetu. Oběd jsme si tentokráte snědli v trávě na jednom parkovišti u vyhlídky Hawkes Lookout. 
 
Pak jsme pokračovali dále na naše bydlení do Pohara Beach, asi 8 km od města Takaka. Nachází se v zátoce Golden Bay, která se táhne od severního okraje NP Abel Tasman až k písečné kose Farewell Spit. Zde přistál Abel Tasman a byl tak prvním Evropanem, který vstoupil na půdu Nového Zélandu a setkal se s domorodými Maory. Počasí je tu v letních měsících teplé, pláže klidné a voda průzračná.
 
Bydlíme v The Nook in Golden Bay v Pohara Beach. Je to taková malá dřevěná chata mezi stromy, 5 min autem od pláže. Je to pěkné ubytování,v pěkném místě, jen pokojíky jsou strašně malé. Přišlo mi to, jako by chatu postavili v padesátých letech a zastavil se tady čas. Jinak kuchyň je čistá, plně vybavená, koupelna a záchody taky. Musí se však šetřit s vodou, mají ji málo. Je zde obývací pokoj s krbem. Venku je zahrada s grilem. Jo a pokoje se nezamykají, prostě nejsou klíče :-) Taky docela zvláštní. Bydlet zde budeme dva dny. Cena byla 30 NZD/osoba/noc. 

Petra s Pavlem spí v autě a zaparkují jej někde poblíž. Pani domácí chce totiž za parkování 15 NZD za osobou. Ještě k večeru se jdeme koupat na pláž. Je krásně teplo a pláž je široká a dlouhá. Voda má 23°C. Z trávy k vodě to je při odlivu takových 100 m a když jsem šel ve vodě, tak ještě po cca 100-200 m jsem pořád dosáhl na dno. Dál v moři se dělaly úžasné vlny, které perfektně nadhazovaly.

Po okoupání jsme se vrátili na večeři domů, Petra pojedla s námi, ale paní domácí se to asi moc nelíbilo. Hlavně pořád chodila kontrolovat, jestli u nás nepřespávají zadarmo. Nevím, kde by si v těch malých pokojích lehli. Ve 21:30 ještě vyjíždíme jednou a jedeme na pláž k molu na lovy beze zbraní, za tučňáky. Naše snažení s baterkou trvalo víc jak hodinu a výsledkem byly tři navštívená místa, mrtvý tučňák v kamenech a jeden živý pták, podle všeho to byl kormorán.

Za dnešní den jsme najeli 265 km autem a 92 km na lodi.