Cestopis Nový Zéland

Neděle 06.02.2011 - Buller Gorge Swing Bridge, Westport, Cape Foulwind, Tauranga Bay, Punakaiki

Ráno jsme si přivstali a vstáváme v 6 hod, abychom v 7 hod hnedka mohli vyjet. Čekal nás dlouhý přesun přes Westport do Punakaiki. Je 20°C.

První zastávka byla v civilizaci v McDonaldu na kafe a internet. Další zastávkou byl závěsný lanový most Buller Gorge Swing Bridge v kaňonu Buller Gorge. Nachází se 14 km západně od Murchinson na silnici SH 6 (2 hodiny jízdy z Nelsonu 1 hod z Westportu). Je to čistě lanový závěsný most, nejdelší lanový most pro pěší na NZ, měří 110 m a je ve výšce 17 m nad vodou. Tato atrakce stojí 5 NZD. Závěsných mostů jsme během následujících dní ještě prošli mraky a zadarmo, takže to možná byla zbytečná zastávka, ale co už. Pro Petra to byly nejhůře utracené dolary na dovolené. Po prvních 5 m se chtěl vrátit, protože most se celý houpal do všech směrů, byl úzký a nekonečně dlouhý. Na konci mostu je výstava historických strojů, ale je to celkem o ničem. Toto asi byla jediná část dne, kdy bylo hezky.
 
Ve Westportu jsme si zašli na oběd, tradičně na fish and chips za 5,60 NZD a taštičku plněnou masem a sýrem za 3,40 NZD.
 
V supermarketu New World jsme doplnili proviant a odtud pokračovali 10 km k majáku na Cape Fouldwind, kde již není původní dřevěný maják, ale novostavba majáku. Takže tady není vlastně nic zajímavého, kromě ptáků Weka, které jsme krmili na parkovišti. Je mlha a prší, takže není toho moc vidět. Odsud to je cca 5 min k Tauranga Bay (zátoka se stejným jménem je také na Severním ostrově). Tady je to už zajímavější, je zde kolonie lachtanů forsterových. Toto setkání s lachtany však není takové zajímavé a komorní jako v Abel Tasmanu, je zde plno lidí, a díváme se na ně pouze z vyhlídkové plošiny na skále. Lachtani mají čipy a bylo vidět i plno malých lachtanů. Počasí není nic moc. Moře burácí a tříští se o skaliska. Informační brožura zde.
   
V 16:25 dojíždíme na naše další bydlení do Punakaiki, v NP Paparoa, konkrétně do Te Nikau Retreat, což bylo naše snad nejhezčí ubytování. Uvnitř to vypadá dost dobře, paní domácí peče chleba a mufiny. Máme dva pokoje v patře, obložené dřevem, koupelna s wc je na pokoji, krásný obývak, udržovaná kuchyň ...... Celé bydlení se nachází mimo hlavní cestu, asi 3 km od Pancake Rocks, dole v buši mezi palmami  nikau, které se nachází pouze na NZ. Na pláže to je přes buš 8 min. Při příjezdu nám krapalo. Ubytování stálo 90 NZD / pokoj.
  
Hned po příjezdu jsme zapli pračku a šli dolů na pláž k zálivu Maybille Bay. Je to tzv. malý Truman track palmovým lesíkem přímo od naší chaty k pískovcovým skalám, ze kterých se spouští vodopád. Cesta jedním směrem asi 15 minut.  Pláž je kamínková, frakce cca 8 mm a zrovna je odliv. Na pláži jsou zvláštní kameny, které jsou díky působení vody terasovíté, i břeh je takto vymletý. Vrátili jsme se zpět do chaty a šli jsme přehodit prádlo do sušičky. Už neprší, ale je takové pošmourno a zataženo. Informační brožuru NP Paparoa najdete zde.
   
Znovu jsme nasedli do auta a jedeme cca 5 min k Pancake Rocks and Blowholes. Toto jsou tzv. palačinkové skály, název je odvozen od toho jak vápencové skály vypadají jako by navrstvené na sobě a Blowholes podle toho jak voda vystřikuje za přílivu mezi skálami. Bohužel jsme přijeli zrovna v době odlivu a další den ráno při odjezdu byl také odliv.  
    
Na parkovišti jsme se sešli s Petrou a Pavlem a popojeli jsme cca 1km a přistavili na odpočívadle. Tady má být jeskyně Punakaiki Cavern se světluškami (svatojánskými muškami), anglicky glowworm. Je to velice spoře značené, ale našli jsme to. Je to hned u silnice taková skála. Po cca deseti schodech se sešlo dolů, pak jsme vyšplhali chodníčkem do jeskyně, což byla spíše taková kapsa a tou se šlo dovnitř 100-200 m, některá část byla spíše než jeskyně průrvou ve skále. Místy to bylo tak uzké, že jsme museli jít bokem a předklonění. Nakonec jsme objevili asi šest nebo osm světlušek. Na druhou stranu to bylo zajímavé, do jeskyně bez průvodce, trošku adrenalinu ..... Ještě že jsme měli baterky a čelovky, jinak by jsme byli ztraceni. Radek si koupil čelovku, Petr ji celou dobu nosil, Radek ji pořád hledal, no a když ji vytáhl, tak po zapnutí zjistil, že si do ní nekoupil baterky. Příprava jako hrom. Po vylezení z jeskyně jsme ještě šli na pláž, tedy spíše si umýt boty od hlíny.

My jsme se vrátili zpět na ubytování, Petra s Pavlem jeli hledat místo kde přespí, ale domluvili jsme se, že se staví večer za náma a že posedíme. Radek si zakoupil kartu na internet a šel volat domů, my jsme si dali na večeři pizzu a Petr ohříval fazole. Tady se mu zúročily jeho jazykové znalosti. Nenašel žádný klasický otvírak na konzervy. Navázal tedy konverzaci s jednou paní:
Petr: "Hello, sorry help me please" (a ukázal na konzervu)
Ona: (ona ji otevřela)
Petr: "Thanks"
Ona: "Welcome"
Ona: (cosyk pravila) ".... German .... I am hungry"
Petr: "I am hungry too"
Ona: "engelešmengeleš" (maďarsky)
Petr: (došlo mu že neřekla hungry ale Hungarian)
Petr: "No no, sorry I am from Ostrava"
Ital: (smíchy se počůral)
Z paní se vyklubala po Radkově překladu Beata, Maďarka co si vzala Novozelanďana Glena a bydlí spolu v Aucklandu a jsou se synem Alexem na dovolené. Došla i Petra s Pavlem, a seděli jsme skoro do jedné hodiny a jako správní češi jsme popíjeli. Petr se pořád ptal co říkají. Přispěl do placu svou maďarskou historkou "Kurva suňogok". Beata znala jak slovo suňogok (komár), tak i slovo kurva a tak ji museli pouze vysvětlit jak k této historce přišli oni. Ona pak zase celou historku překládala Glenovi ve tvaru "fucking mosquito". Popíjeli jsme na střídačku becherovku, whisku a slivku. Petra s Pavlem se u nás osprchovali a paní domácí jim ukázala kde mají zaparkovat, kde po nich nebude nikdo chtít peníze za parkování. Mezitím jsme prádlo v sušičce sušili asi 3x a stejně pořádně neuschlo, tak jsme ještě dosušovali přes noc na pokoji.

Dnešní den byl dlouhý, ale zajímavý, hlavně Palačinkové skály, jen škoda že jsme nechytli příliv a hezké počasí.

Najeli jsme 388 km.