Cestopis Nový Zéland

Sobota 29.01.2011 - Hahei, Whitianga, Hot Water Beach, Waihi Beach

Celou noc prší a prší, bubnuje do plechové střechy a já celou noc uvažuji nad tím, že nám proprší celé tři týdny. Ráno jsme vyšli ven za chatu, venku už sice neprší, ale pod našim bydlením (asi 4 metry) se z toho deště urval v noci svah a sjel dolů na cestu, kterou zavalil. Všichni co chtěli projet museli jezdit přes náš penzion.

V 6:30 snídáme a chystáme se vyrazit na Cathedral Cove - zátoka s jeskyní přístupná jen za odlivu masivní skalní bránou (severně od Hahei) a Cathedral beach. Je to od bydlení 5 min autem na parkoviště s vyhlídkou. Dále se má jít 45 minut pralesem. Cestou odbočujeme k moři na Gemstone bay. Je to jen vyhlídka u moře. Vracíme se zpět na cestu a pokračujeme dál pralesem. Po 15 min chůze byla cesta zavalena spadlým stromem a ujetým břehem. Snažili jsme se to přeskočit, Martin B. však hnusně spadl a odřel si o strom celé lýtko do krve. Zvažovali jsme co dál, jestli se vrátit, nebo zkusit ještě jeden pokus. Nakonec jsme to tři přeskočili a jen já jsem stál na původní straně sám. Rozhodoval jsem se zda počkat, nebo pokračovat dál. Nakonec ve mně zvítězila zvědavost co bude dál. Část trasy vedlo přes louky a pak zase zpět do pralesa. Nevím zda to byl prales a nebo buš, byl to prostě takový hustý les se stromy co u nás vůbec nejsou. Je zde neuvěřitelné množství stromů co mají listy jako naše kapradiny, ale měří i více než 4 metry. Cesta byla chvílemi úzká cca 1 m a pod náma byl sešup přes prales až asi někam k moři, v cestě bylo plno prasklin, vypadalo to docela chvílemi nebezpečně. Všude z kopců stékala voda. Odhadem 5-10 minut před koncem byly dolů dřevěné schody, na nich všude byly kupy bahna a tekla voda. Takže vůbec nešlo sejít dolů. Tady náš první výlet končí a my se vracíme zpět k autu. Mezitím už vylezlo slunce a udělalo se nádherné počasí.
  
Na bydlení se vracíme v 9 hod a během půl hodiny opouštíme bydlení a jedeme malý kousíček na Hahei Beach (byli jsme zde včera večer) a poprvé si užíváme moře. Jelikož nás čeká zajímavější program, tak jsme jen tak chodili po pláži, koukali na vlny které dosahovaly až dvou metrů.

Popojíždíme o pár kilometrů dál na Hot Water Beach. Tady při odlivu (resp. 2 hodiny před a 2 hodiny po maximální odlivu) vyvěrá v písku teplá voda na povrch, teplota dosahuje 60-65°C. Jelikož vrchol odlivu je pokaždé v jiný den, je lepší se podívat na web. Občas se stává, že se nenajde horká voda, pokud odliv není dostatečný.Je to velká písčitá hezká pláž, ovšem tento úžasný efekt je pouze na cca 50 m pláže. Lidé si sem nosí lopatky a hloubí si takové mini bazénky, ve kterých si užívají teplé vody. Lopatky si lze za mírný poplatek zapůjčit v nedalekém kiosku. Při hloubení musí člověk být opatrný, protože může narazit na opravdu horký pramen a opařit se. Jelikož je tento efekt pouze za odlivu (ten je 2x denně a každý den je trochu v jinou dobu) tak je zde docela dost lidí. Na pláži jsou i zvláštní kameny, něco jako lávové kameny, vysoké mohou být kolem 2,5-3 m a za přílivu bývají údajně celé pod vodou. Mezi pláži a parkovištěm jsou malé písečné duny.
   
Od Hot Water Beach jedeme na cestu směřující k dalšímu bydlení, tedy směr Waihi. V 10:45 jsme dojeli na místo, kde chybělo cca 900 m do napojení na cestu SH25. Tady jsme však zůstali odříznuti, protože díky velkého deště se rozlila řeka a na cestě může být cca 1,5 m vody, beru to podle značky u cesty. Zůstali jsme odříznuti na tomto výběžku poloostrova. Začali jsme uvažovat co budeme dělat, měli jsme totiž zaplacené ubytování ve Waihi Beach. Z tohoto výběžku totiž nevede žádná jiná cesta. Vrátili jsme se tedy do původního bydlení zkusit si domluvit bydlení na další noc. Na recepci nám přislíbili, že bydlení nechají zerezervované pro ty co tady spali včera, protože noví hosté se nemají jak sem dostat. Trochu nás uklidnili tím, že v 15:30 bude odliv a moře snad pohltí více vody z řeky a hladina tedy opadne.
 
Jako náhradní program jsme si vybrali návštěvu města Whitianga, kam jezdí osobní přívoz z Ferry Landing. Spojuje obě místa přes záliv Mercury Bay, který se spojuje s Whitianga Harbour. Přívoz stojí jedním směrem 2 NZD, oběma směry 4 NZD a lístky se kupují na lodi.
 
Ve městě jsme si dali v bistru oběd, menu pro 4 osoby, což byla 4 x smažená ryba, hranolky, hot dog a bramborová placka, to vše za 20 NZD. Nakoupili jsme ještě nějaké potraviny v supermarketu a vydali se přívozem zpět k autu.
 
Na zpáteční cestě jsme odbočili na vyhlídku Shakespeare Lookout. Zde je místo a památník k přistání kapitána Cooka v roce 1769.

Jedeme zpět zkusit zda voda neopadla a neprojedeme. Je 14:15 a voda je pořád přes celou cestu, spadla sice o metr, ale i tak to pořád nejde projet. Policie radila, že kolem páté hodiny odpoledne by to možná šlo projet. Někteří co mají vyšší auta a džípy, to už projíždějí. Bylo zde i pár bláznů co to riskli i s osobákem, vodu do auta nenabrali. Já pořád špekuluju a rád bych projel. Ostatní jsou proti. Raději tedy počkáme 3 hod a auto nám vydrží do konce dovolené.

Vracíme se tedy zpět na pláž Hot water Beach, kde jsme prožili hezké odpoledne v lednu u moře. Sluníčko svítilo, vlny v moři byly úžasné, serfaři jezdili na vlnách. Byl to super relax. V 16:30 jsme se sebrali a jeli znovu zkusit štěstí. Cesta je sice stále pod vodou, ale už je to průjezdné a auta jezdí z obou směrů. Cestou zastavujeme u supermarketu na nanuky a vodu. Bydlíme ve Waihi Beach (10 km od města Waihi) v přízemí v domku u staršího pána, který vlastní Hibiscus Bed & Breakfast. Je to krásné bydlení, kluci mají samostatnou ložnici, a my spíme v obývaku na dvojposteli, je zde kuchyň s připravenou snídaní v lednici, koupelna se záchodem, posezení před domem, pláž je za domky přes cestu. Je zde veškeré vybavení, lednice, mikrovlnka, prostě všechno. Toto ubytování můžu určitě doporučit. Majitel je velice příjemný pán. Cena za celý apartmán byla 160 NZD. Mapka zde.
 
Jelikož jsme přijeli v 19 hod, tak už to není na koupání v moři, ale byli jsme se ještě projít na pláži. Jsou zde zvláštní mušle, některé jsou dlouhé kroucené, některé naopak velké pevné bílé a pak je zde "Klingonský znak". Večer jsme zjistili, že jsme se docela během dne přismáhli, vůbec jsme se totiž nenamazali. Máme připálené hlavně obličeje, uši, nosy, podkolenní jamky, nárty a ruce. Docela to i pálí. Večeříme venku na zahradě, udělali jsme si vaječinu se šunkou a opečené tousty. Večer zjišťuji, že mi nefunguje nabíječka na foťák. Jedna mi odešla na Bali, kde jsem si koupil novou. Od této chvíle fotí převážně Radek, který si koupil před dovolenou novou zrcadlovku. Já si svůj šetřím, kdybych potřeboval něco vyfotit a Radek nebyl na blízku. Dnes to byl napínavý a vzušující den, plný hezkých zážitků a skvělého moře na konci ledna.

Za celý den jsme najeli 137 km.