Cestopis Nový Zéland

Pondělí 31.01.2011 - Okere Falls Scenic Reserve, Rotorua, Te Puia

Ráno v půl osmé snídáme a za hodinu odjíždíme dál. Dnes je pod mrakem, 19°C a fučí. První zastávku je Okere Falls scenic reserve. Je to walk kolem rozbouřené řeky a vodopádu, oběma směry stejný, o délce jedním směrem 2 km. Dole u vodopádu je jeskyně a v ní jsou malůvky na stěnách. 
 
Dále pokračujeme do města Rotorua. Už takových 10 km před městem je strašně cítit sirovodík. Město je tady tímto zápachem proslaveno. V 11 hod jsme dojeli do bydlení BASE Rotorua, ale ještě není připraveno, mohli jsme si však nechat kufry na recepci. Ubytování stálo pro 4 osoby (2 pokoje se sociálkou) 140 NZD. Byla zde společná kuchyň s jídelnou, venkovní malý bazén. Tohle ubytování bylo jedno z nejhorších na naší cestě, protože bylo hodně hlučné.

Udělalo se pěkně a až do večera svítí sluníčko. Rotorua a její okolí patří mezi nejnavštěvovanější místa na Novém Zélandu. Zdejší oblast je známá geotermální aktivitou. Narazíme tu na gejzíry, kouřící krátery a činná bahna naznačující neustálou podzemní aktivitu. Ve vzduchu je cítit zápach sirovodíkových plynů. Rotorua je také důležitým centrem maorské kultury. Maorové zde tvoří asi třetinu místního obyvatelstva. Zde bychom mohli navštívit NZ Maori Arts and Crafts Institute (Te Puia) nebo Whakarewarewa Thermal Village. Přímo v Rotorua je k vidění dřevěný kostelík St Faith´s Anglican Church, původní lázeňský dům Tudor Towers, Guvernérské zahrady Government Gardens, Polynesian Spa - 26 různých bazénů s horkou minerální vodou.

Jedeme k parku Te Puia, který je asi 3 km jižně od Rotorua. Mapku umístění uvádím zde. Je zde ještě možnost jít kousek vedle do Whakarewarewa Thermal Village. Nakonec jsme se rozhodli po dlouhém uvažování, jít do Te Puia. Park je sice dražší (53,70NZD), ale má zde být více k vidění než v druhém parku. Cena je uvedena včetně kulturního vystoupení Maorů. Nyní již mohu říct, že za tu cenu to nestálo a bohatě by stačil ten druhý park, kde je nižší vstupné, taky maorské vystoupení, akorát se nedostanete do bezprostřední blízkosti dvou gejzírů, jen je můžete vidět z větší dálky z vyhlídkové plošiny. Přijeli jsme tak tak, protože představení začíná ve 12:15 (pak ještě v 10:15 a 15:15). Cena bez kulturního představení je 43 NZD. Prvně nás přišla přivítat nějaká Maorka, vybrala z naší skupiny jednoho muže (Johna) a ten měl být před Maory náš zástupce. Za chvíli z budovy vyšli Maorové a jeden nám šel naproti s oštěpem v ruce, kulil oči a vyplazoval jazyk. Maorská žena mu představila Johna a byli jsme pozvání do budovy - Te Aronui a Rua Meeting House (sněmovní dům). Museli jsme se zout. Na pódiu pak skupina cca osmi Maorů předváděla tance, písně (waiata), hru na kytaru. Muži předvedli tradiční maorský zastrašující tanec Te Rauparaha Haka, při kterém tleskají do stehen, podupávají, vyplazují jazyk a poulí oči. Tanec měl demonstrovat fyzickou zdatnost a obratnost válečníků. Ženy zase ukázaly tance poi, při kterých  se koule z rákousu (raupo) připevněné na konci provázku roztáčejí dokola v rytmických pohybech.

  
Po vystoupení, které trvalo cca 45 min, jsme si prošli repliku tradiční maorské vesnice, 5 vyřezávaných waharoa (vstupní brána), Rotowhio Marae a přes 20 m dlouhá válečná kanoe (waka taua). Marae je centrum jakékoliv tradiční maorské osady, tady v Te Puia bylo děním venkovního kulturního představení.
   
Pak jsme prošli celý park s vřídly, kouřícími skálami, bublajícím bahnem, gejzíry a horkými jezírky. Největší NZ gejzír je Pohutu, tryská pravidelně každou hodinu zhruba 20 minut do výšky 20-30 m. S ním sousedí gejzír Prince of Wales Feathers (Chochol prince Waleského) a Kereru gejzír. Ten začíná tryskat krátce před gejzírem Pohutu do výšky 12m. 
 
Byl zde i Kiwi House (Nga Manu Ahurei), pavilon kde byla tma a za sklem bylo možno vidět kiwiho. Dále jsme ještě navštívili rekonstruovanou maorskou vesnici Pikirangi Village, kde byly původní chýše Maorů, ukázka prací s dřevem a další ruční práce. Bylo to docela zajímavé, až na tu cenu. 



Vrátili jsme se na bydlení BASE Rotorua, pokoje již byly nachystané a tak jsme hodili věci na pokoje a vyrazili do města na oběd. Dali jsme si zase fish and chips a pokračovali k Tudor Towers, původní lázeňský dům z 19. stol., přes Government  Gardens, kde se nachází "Bath House" dnes Rotorua Museum. V parku se hrál kriket jako za starých anglických časů.
 
Kolem jezera Rotorua se dostáváme do původní maorské čtvrti Ohinemutu, kde se nachází historický dřevěný kostelík St Faith´s Anglican Church z r. 1914. Má bohatě zdobený interiér, ale fotit nás uvnitř nenechali. U kostela jsou i maorské stavby podobné těm, které jsme viděli v Te Puia. Nejzajímavější je sněmovní dům Tamatekapua. Před a za kostelem je hřbitov. Rakve nejsou v zemi, ale je kolem nich postavený jakoby takový sarkofág. Většina lidi se narodila v 19 stol. a nebo umřela na počátku 20. stol. Hroby před kostelem patří většinou dětem a nebo mladším lidem. Hodně jich zahynulo ve válce a nebo zde byli pochování námořnící, popř. duchovní. Naproti kostela žijí Maoři dodnes. Některá stavení vypadají jako lepší garáže. Mezi domky protéká nějaký horký pramen a občas to i bublá a kouří. A lidé horké prameny využívají k vytápění svých domovů.
   
Dále jsme šli do městského parku Kuirau Park, který je normálně přístupný. Zde je plno ohraničených bublajících jezírek, bahen, kouřových skalek. Objevili jsme tady dvě místa kde se dá sednout a močit nohy v teplé vodě. Museli jsme uznat, že jsme tady zadarmo viděli skoro to stejné (až na gejzír) jako dopoledne, akorát zadarmo. No a když jsme se pořádně zorientovali, tak jsme zjistili že park máme cca 5 min od bydlení.

Bydlení je dnes trošku horší kvality, mám spíše na mysli kuchyň. Je velká pro plno lidí a není zrovna udržovaná. Taky šváb na kuchyňské lince mne zrovna nepřesvědčil o tom, že tady budu jíst bez zbytečných obav. Pokoj máme všichni svůj, přesto máme čtyřlůžáky, ale jsme na nich po dvou. Lehce mi vadí, že stěny jsou z nějakých tvárnic, které jsou pouze natřené a je to bez omítky. No hlavní je, že máme svůj záchod, koupelnu, je to čisté, čistou postel, tak je vše OK a co víc bych chtěl. Až na ten hluk v noci.

Dnes jsme najeli pouze 88 km.