Budapešť, Györ 2012 - Cestopis

Čtvrtek 27.9.2012 - cesta do Budapešti, hotel Benczúr, synagoga, Bazilika sv. Štěpána, Andrássyho třída

Tentokrát jsme se rozhodli strávit prodloužený víkend v perle na Dunaji, tedy v hlavním městě Maďarska, Budapešti. Ještě mi zůstaly dva vouchery na ubytování z programu Holiday plus - Connex platné do konce roku 2012, tak je bylo potřeba využít.

Z Ostravy jsme vyrazili autem, které vyšlo ze všech možných variant nejlevněji, ve čtvrtek 27.9. ráno v 7:20. V Makru jsme natankovali plnou nádrž a jeli jsme směr Frýdek Místek, Makov, Bytča. Na hranicích jsme koupili slovenskou 10 denní dálniční známku za 10 eura pokračovali dále na Bratislavu. Na slovensko-maďarském hraničním přechodu Rajka/Rusovce bylo potřeba koupit maďarskou dálniční známku. Týdenní dálniční známka má platnost 9 dní a stojí 2975 HUF (cca 10,5 eur). V době naší návštěvy byl kurz 100 HUF = 9,23 Kč. HUFem rozuměj maďarský forint. Nedá se koupit předem třeba na Slovensku jak jsme se ptali cestou, ale pouze na pumpách nebo hraničním přechodu s Maďarskem, označené e-Matrica/e-vignette. V podstatě se nejedná o nálepku, kterou si nalepíte na sklo auta, jak jsme zvyklí u nás, ale u okýnka nahlásíte svou SPZ auta a na jak dlouhou ji chcete a úředník Vám vytiskne pokladní lístek s Vaší SPZ, platností a cenou a tu vozíte v autě pro případ kontroly. Kontrolovat Vás údajně můžou jak manuálně tak elektronicky. Asi mají Vaši SPZ v systému a pak nějak snímají kamerami SPZ projíždějících aut a porovnávají se systéme. Tak si to aspoň vysvětluji já. Jen je třeba si dávat pozor na slovenské zloděje na hraničním přechodu. První budka s nápisem Vignette, na kterou jsme narazili a zastavili že koupíme dálniční známku, tak chtěl slovák POUZE eura a v přepočtu to vycházelo mnohem více než v HUFech. Když jsem se ho zeptal, že chci platit v HUFech, otráveně mě nasměroval o 200 metrů dále. Tam se situace opakovala, kdy baba, teď už maďarka měla na stolku rozložený ceník v eurech (samozřejmě s vyššími cenami) a když jsem se ji zeptal na možnost platit ve forintech, otráveně odhrnula ceník a ejhle pod ním ležel druhý ceník v HUFech. No sláva. Zaplatil jsem 2975 forintů a pokračovali jsme dál. Z Bratislavy do Budapešti to bylo něco kolem 200 km. Cestou jsme udělali pár odpočinkových zastávek a do Budapešti jsme dojeli až k hotelu ve 14 hodin a stavem tachometru 498 km. Přes město jsme zapli navigaci v mobilu, abychom moc nebloudili a poměrně slušně jsme dojeli do cíle.

Zaparkovali jsme na ulici u hotelu, kde jsme viděli parkovací automaty a šli jsme na recepci se ubytovat. Ubytováni jsme byli ve 3* hotelu Benczúr Superior v klidné části města, kde jsou samá velvyslanectví, a v dobré dostupnosti metra. Hotel se nachází na ul. Benczúr utca 35 (utca je ulice, někdy se taky značí jen ut) vedle hlavní Andrássyho třídy a 3 minuty pěší chůze od Náměstí hrdinů a Městského parku.
 
I když jsme měli poukazy na ubytování zdarma na 2 noci, podmínkou je zaplatit si povinně polopenzi v ceně 10 eur za snídani a 25 eur za 3 - chodovou večeři na osobu a noc. I tak to vyšlo levněji než kdybychom si platili všechno. Jednu noc jsme si museli dokoupit, měli jsme objednané předem přes internet i zaplacené, v nějaké slevové akci za 61 eur za pokoj pro 2 osoby se snídaní. Dostali jsme pokoj 321 ve 3. patře. Snídaně se bere automaticky a na večeři jsme dostali vouchery. Ale co nás dostalo, bylo parkování. Za parkování na hotelovém parkovišti i pro ubytované hosty chtěli 13 eur za den. Parkování na ulici je zpoplatněno od 8 do 18 hodin 160 HUF na hodinu, což i tak vychází levněji než v hotelu. Když jsme šli pro věci do auta a přeparkovat, tak jsem se ptal místních, kupodivu uměli aspoň trochu anglicky, zda se dá někde parkovat zdarma. Poslali mě asi 5 minut pěší chůze k Městskému parku, kde je obrovitánské bezplatné parkoviště pro osobní auta. Když jsme zaparkovali a vyndali věci z kufru, všimli jsme si značek zákazu zastavení na tomto parkovišti v termínu 28.9.-30.9. Měla se tam konat nějaká akce, tak chtěli už předem zajistit, aby tam auta neparkovala. Naštěstí je parkoviště tak rozlehlé, že zákaz se vztahoval jen na určitou část, takže jsme auto zaparkovali tam, kde značky nebyly a měli jsem 4 dny klid.

Hotel je moderní. Je zde připojení na internet přes WIFI zdarma v lobby hotelu, v restauraci, kromě pokojů, kde je za poplatek, nebo lze využít jeden počítač u recepce s přístupem na internet zdarma. Kód k WIFI je HotelBenczur. Pokoje jsou taky moderní, pěkně zařízené, všechny mají balkon, klimatizaci, kterou se nám ovšem nějak nepodařilo spustit, minibar, TV se satelitním příjmem, kde bylo asi 53 programů, z toho se daly sledovat pouze 3 a to National Geographic, Animal planet a ještě jeden o zvířatech, kde tomu člověk nemusel rozumět, protože všechno bylo v engeleš mengeleš. Byl zde i sejf zdarma, kde se daly zamknout věci. Koupelna byla se sprchovým koutem. Opravdu moc pěkné ubytování, mile mě to překvapilo.
  
Poté co jsme se ubytovali a vybalili, vypravili jsme se do města. Na recepci nám dali mapku města, ale nebyla nic moc. Bydleli jsme mezi dvěma zastávkami metra M1 a to Hösök Tere a Bajza utca. Obě ve vzdálenosti do 5 minut pěší chůze pěknou diplomatickou čtvrtí plnou zeleně.

Při vstupu do metra vždy stojí člověk, který kontroluje zda jste si cvakli jízdenku, případně si můžete u něj jízdenku koupit. Za jeden lístek chtěl chlapík 330 HUF. Tento lístek slouží na všechny druhy MHD ve městě. Buď ho můžete použít na jednu jízdu tramvají, autobusem,... bez přestupu nebo v metru na jízdu i s přestupem. My jsme si venku v trafice koupili bloček s deseti jízdenkami za světe div se 2800 Ft. Pokud se chystáte navštívit hlavně centrum a budete jednotlivé pamětihodnosti obcházet pěšky, vystačí deseti jízdenkový bloček dvěma osobám v pohodě na celý víkend. Jedna jízdenka v trafice stojí 320 Ft, takže i tak je levnější než u kontrolora v metru. Veškeré informace o jízdních řádech a jednotlivých linkách najdete na webu http://bkv.hu/. Právě linka M1, která probíhá pod Andrássyho třídou je první podpovrchovou dráhou na evropském kontinentu. Její současná trať je o něco delší než byla ta původní. Její stanice si zachovaly původní vzezření jako před 130 roky. Stěny jsou obloženy kachličkami s nápisy stanic, stojí zde pěkné kovové sloupy, dřevěné budky apod. Na každé stanici malá výstavka zachycuje nejzajímavější dobové stavby. Už při vstupu do podzemí Vás zaujmou kovaná zábradlí schodišť. Vlaky metra na této lince mi připomínají spíše důlní vozíky. Na ostatních trasách jak jsme se mohli přesvědčit později jezdí už klasické vlaky, podobné těm ruským co jezdily ještě nedávno v Praze, ovšem jsou nechutně špinavé a počmárané. Všechny zastávky hlásí pouze v maďarštině. Ještě že máme mapu nebo si to můžeme přečíst na nástupištích.
   
Vystupujeme na půvabném náměstí Vörösmarty tér, kde se nachází hned u východu z metra elegantní a vyhlášená cukrárna a restaurace Gerbeaud. Přímo na náměstí si můžete vychutnat vynikající kávy a zákusky. Náměstí se nachází ve staré Pešti. Jen pro doplnění, Budapešť je rozdělena Dunajem na rovinatou Pešť a svahovitý Budín. V jeden celek známý jako Budapešť splynula obě dříve samostatná města, spolu s Óbudou (Starým Budínem) roku 1873. Břehy Dunaje spojuje devatero mostů. Na náměstí je plno lidí, je to jakési centrum dění. Informační turistické centrum zde má svůj stánek, kde jsem získal konečně pořádnou mapu města a ještě k tomu rozdávali malé čokoládky. Mňam.

Z náměstí vede jedna z nejznámějších ulic Budapešti Váci utca. Je to jedna z hlavních nákupních ulic ve městě, kde se nachází známé značky, plno restaurací a kaváren. Kromě toho jsou zde krásně zdobené staré domy.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat židovskou Velkou synagogu (Dohány Utcai Zsinagóga či Nagy Zsinagóga), která se nachází v ulici Dohány. Tato monumentální stavba je největší synagogou v Evropě a zároveň také druhou největší synagogou na světě. Vznikala v letech 1854-1859 podle plánů vídeňského architekta Ludwiga Foerstera. V synagoze je místo pro téměř 3000 věřících. V Maďarsku a hlavně pak v Budapešti žije nejpočetnější židovské společenství ve východní Evropě. Honosná budova je postavená s použitím byzantsko-maurských stavebních prvků. Při stavbě byly použity nažloutlé a terakotové cihly. Budova má bohatou keramickou výzdobu a věže zakončené cibulovitými kopulemi. V přilehlém muzeu se nachází ojedinělá sbírka židovských památek a předmětů od dob římského impéria až do 20. století. Při vstupu do synagogy se vybírá nemalé vstupné.
  
Na druhé straně než je vstup do synagogy a je zde v podstatě východ, se nachází Raoul Wallenberg Memorial Park, pojmenovaný po švédském diplomatovi, který pomohl několika desítkám tisíc maďarských Židů uniknout před deportací v letech 1944-45 a tím jim zachránil život. V parku se nachází zvláštní kovová skulptura nazvaná Strom života (Tree of life). Jména obětí, kteří zmizeli nebo zemřeli během nacistického teroru jsou vyryté na téměř všech listech Stromu života. Vrba je tradičním stromem smutku a truchlení.

V Budapešti se nachází údajně 22 synagog. My jsme prošli ještě kolem jedné na ulici Rumbach Sebestyén utca - Rumbach utcai zsinagóga.

Potom jsem neodolal výkladní skříni se zákuskami v kavárně Madách Kávézó na náměstí Madách Imre tér. Sedli jsme si venku a já si dal zákusek za 750 Ft a k tomu dobrou silnou kávu za 450 Ft a Martin si vybral jeden z koktejlů na které měly happy hour s 50% slevou. Zombie za 950 Ft. Chvíli nám trvalo než jsme se s číšnicí domluvili co který koktejl obsahuje.
 
Poté co jsme si chvíli odpočinuli jsme přešli k náměstí Deák Ferenc tér, kde už to vonělo různými pochutinami. Jsou tady postavené dřevěné stánky, kde prodávají různé dobroty. Od trdelníků, pizzy, různých maďarských specialit apod. Takový menší noční trh, jaký znám z Asijských zemí.
 
Nedaleko odtud se nachází Szent István Bazilika (Bazilika Sv. Štěpána) na náměstí Szent István tér. Na náměstí stojí dvě fontány zasvěcené Sv. Štěpánovi a jeho ženě Gizelle. Je to největší chrám v Budapešti, dovnitř se vejde až 8500 lidí. Zasvěcený je prvnímu maďarskému králi, Sv. Štěpánovi. Jeho 96 metrů vysokou kupoli je vidět téměř ze všech stran Budapešti. Se stavbou chrámu se začalo v roce 1851, v roce 1867 výstavbu chrámu převzal význačný stavitel Miklós Ybl. Stavbu dokončil v roce 1905 József Kauser. Bazilika postavená v klasicistním slohu střeží nejcennější relikvii Maďarů: mumifikovanou pravou ruku uherského krále sv. Štěpána, po němž se bazilika jmenuje. Nachází se ve speciální kapli, která již byla v tuto dobu uzavřena. V pravé věži se nachází největší kostelní zvon v zemi, který váží asi 9 tun. Vstup do baziliky je zdarma. Platí se pouze za vstup na věž. Chrám je otevřený denně od 7 do 19 hodin.
  
Jen pár metrů od baziliky se nachází začátek nejvýznamnější téměř 2,5 km dlouhé Budapešťské ulice Andrássyho třídy (Andrássy út), po které jsme se vydali. Trochu mi připomíná pařížské bulváry. V Andrássyho třídě se nachází řada divadel, restaurací, kaváren a dokonce i Státní opera. Na konci Andrássyho třídy je Náměstí hrdinů (Hösök tere) a vstup do městských sadů (Városliget), v nichž se nachází známé Széchenyiho lázně, které jsme navštívili v sobotu odpoledne.
Budovy po obou stranách Andrássyho třídy jsou krásně zdobené reliéfy, vyřezávané sloupy. V domě č. 3 se nachází poštovní muzeum. Chtěli jsme nahlédnout do domu číslo 12 - Krausz Palace, kde má být pěkná fontána a stěny zdobené sgrafity, ale bohužel byl vchod zavřený, takže jsme jen nakoukli přes prosklené dveře.
Další atrakcí, ke které jsme přišli byla Maďarská státní Opera (Magyar Állami Operaház). Bohužel už se stmívalo, takže se mi nepodařilo udělat moc pěkné fotky. Ještě jsme se sem vrátili jednou za světla. Z evropského měřítka byla v roce 1884 otevřena na svou dobu jedna z nejimpozantnějších operních budov. Její klasicistní a neorenesanční formy navrhl nejvýznamnější maďarský architekt 19. století Miklós Ybl. Pompézní foyer, elegantní schodiště a hlediště ve tvaru podkovy patří k nevšedním zážitkům turistického ruchu. Na její půdě působili tak významné osobnosti hudebního světa jako byl skladatel a dirigent Gustav Mahler a Otto Klemperer. Hlavní fasádu zdobí sochy velkých světových skladatelů včetně Mozarta, Beethovena, Verdiho. Po stranách hlavního vchodu se nachází sedící sochy maďarského skladatele a klavírního virtuóza Ference Liszta a prvního ředitele Opery Ference Erkela. Hlavní vstup střeží také dvě impozantní kamenné sfingy. Budapešťská Opera je srovnatelná s operními domy ve Vídni či Paříži.
  
V této části ulice se nachází obchody luxusních značek jako Louis Vuitton, Ermenegildo Zegna, Gucci, Burberry, nebo Roberto Cavalli.
Další ulice, která křižuje Andrássyho třídu, Nagymezö utca, je nazývaná Pešťská Broadway, protože plní funkci divadelní čtvrti Budapešti. Nachází se tady Budapešťské Divadlo Operety (Budapesti Operettszínház), kde dávají kromě operety i muzikály, Divadlo Thália színház a noční klub Moulin Rouge, který poznáte podle typického větrného mlýnu jako v Paříži. Nachází se tady taky Dům maďarských fotografů - Mai Manó Ház, v domě kde bydlel fotograf Mai Mano a spousta dalších divadélek. Tato část města má svou atmosféru.
    
O kousek dál se nachází dvě malá náměstí, Jókai tér a Liszt Ferenc tér, kde stojí socha skladatele. Celé náměstíčko je plné zeleně a najdete tady spoustu kaváren a restaurací.
 
Jelikož jsme na dnešní den neměli v hotelu večeři, rozhodli jsme se najíst tady. Většina restaurací má venkovní terasy umístěné v zeleni, všude venku mají vyvěšené jídelní lístky a obsluha se nás snaží nalákat, abychom si sedli zrovna u nich. Jsem překvapený, že restaurace jsou téměř plné. Asi tady dobře vaří, říkám si. Ceny jsou všude hodně podobné, a ne nízké. V průměru za jídlo od 2500 Ft po 7000 Ft. V jedné restauraci dokonce nabízí ke dvěma večeřím láhev vína. Nakonec jsme si zvolili restauraci Karma cafe & restaurant a neprohloupili jsme. Seděli jsme venku. Chvíli trvalo než jsme si něco vybrali. K pití jsme si dali místní čepované pivo Dreher, velké za 710 a malé za 450 Ft. Objednali jsme si dvě různá jídla a podělili jsme se, abychom ochutnali z obou dovu. Jedno měli mezi maďarskými jídly, vepřovou panenku (sice jsem si pořád nemohl vzpomenout co znamená v angličtině tenderloin, než mi to přinesli) zabalenou ve slanině, servírovanou s konfitovanými husými játry a pečenými brambory s lečem za 3150 Ft. Druhou pochutinou byla za 2890 Ft křupavá růžová kachní prsa se zakysanou smetanou ochucenou divokým česnekem a gratinované sýrovo sladké brambory. Musím říct za oba, že jídlo bylo naprosto famózní. Zajímalo by mě, co by na to řekl Pohlreich a jeho Ano šéfe. K celé ceně si ještě připočítávají 12% nějakou daň, nejspíš dýško. Takže tuto restauraci můžu určitě doporučit. U nás bych si za takové ceny jídlo asi nedal, ale určitě těch peněz nelituji. A když jsem se koukal na stoly kolem sebe, jenom jsem slintal. Jedna dobrůdka vedle druhé a jak krásně nazdobené a naservírované. Dokonalá pastva pro oči i pro chuťové pohárky.
 
Po skvělé večeři jsme se vydali na náměstí Oktogon, kde jsme nasedli na metro a jeli na hotel. Celkem hodně jsme toho za odpoledne stihli a už jsem se těšil co nás čeká další den.

Pátek 28.9.2012 - Parlament, Margaretin ostrov, Hradní čtvrť

V 7:30 jsme se vydali na naši první hotelovou snídani. Moc jsem od toho neočekával a o to více jsem byl mile překvapený výběrem jídla. Snídaně podávají mezi 7 a 10, o víkendech až do 10:30. Už tady bylo plno lidí. Měli obrovský výběr pečiva, sladké máslové croissanty, slané pečivo, sýrové pagáče, různé koláče. Samozřejmě müsli, jogurty, mlíko, různé druhy sýrů a salámů, klobása, míchaná vajíčka, opečená klobása a slanina, ovšem tu trochu víc přesolili, dva druhy obložených chlebíčků, spousta čerstvé zeleniny a ovoce, různé pomazánky, dobrá byla tvarohová s červenou paprikou, čaje, káva, džusy. Opravdu jsme se po ránu pořádně najedli a dokonce se dalo odnést si nějakou tu svačinku s sebou. Byl tady ubytovaný i celý zájezd poláků, kteří svačinami na celý den opravdu nešetřili a někteří byli vybaveni a plastovými dózami, aby se jim to nepomačkalo.

Když jsem před odjezdem sledoval na internetu předpověď počasí na následující dny, strašili zimou a deštěm. Naštěstí jim to nevyšlo a po celou dobu bylo krásné slunečné počasí. Po snídani jsme vyrazili na metro a dojeli s jedním přestupem na zastávku Kossuth tér. Hned u východu z metra se nachází impozantní budova Parlamentu (Országház).
  
Maďarský parlament je neopomenutelnou součástí Budapešti. Nachází se hned u Dunaje a jeho hlavní brána směřuje na náměstí Kossuth tér. Je jednou z nejkrásnějších a nejstarších legislativních budov v Evropě a třetí největší parlamentní budovou na světě. Parlament byl vybudován v neogotickém slohu a inspirací mu byl částečně jeho londýnský "kolega". Byl postaven v letech 1884-1904 podle projektu Imre Steindla a jde o nejrozlehlejší budovu Maďarska. Má asi 691 místností, na délku měří 268 metrů a na šířku 123 metrů, přičemž jen výška samotné kupole je 96 metrů. Zabírá 18 000 čtverečných metrů. Maďarský Parlament je sídlem národního shromáždění. Na zdech se nachází 16 soch maďarských králů, vladařů a panovníků. Součástí Parlamentu je knihovna s asi půl milionem knih a dokumentů a velká čítárna.
Návštěva parlamentu je povolena, ačkoliv se na první pohled zdá, že Vás stráž k budově ani nepustí. U brány č. 10 (vedle hlavního vstupu) už se tvoří fronty. Vše je oplocené. Šel jsem se zeptat, kde si můžeme zajistit lístky a chlap z ochranky nás poslal ke dveřím označených písmenem X. Budova má celkem 27 vstupních bran. Jak jsem později zjistil, asi jsme předběhli všechny ty lidi stojící ve frontě na lístky, ale byla to vina toho bodyguarda, že nás pustil a neposlal nás na konec fronty. Druhá fronta, která se tvoří hned vedle je pro lidi, kteří už lístky mají. Prohlídky probíhají každý den v patnáctiminutových intervalech , ve všední dny mezi 8-18 hod., v sobotu mezi 8-16 hod., v neděli mezi 8-14 hod. Každý den je možné si také Parlament prohlédnout v angličtině v 10, 12 a 14 hod. Na 10 hodin už bylo bohužel plno, takže na nás vyšla 12 hodina. Normální cena vstupného je 3500 Ft, ale občané členských zemí EU mají prohlídku s průvodcem zdarma. Stačí se prokázat pasem, občanským průkazem nebo řidičským průkazem. Alespoň nějakou výhodu z té Unie máme. Lístky si jako individuální turisti nemůžete předem rezervovat, můžete si je pouze koupit v pokladně max. 15 minut před začátkem prohlídky.

Aktualizace 6/2018: Jak mně upozornila jedna moje spolužačka, která se do Budapešti vydala na základě mého cestopisu v létě 2017, zjistila, že členové EU již vstup do Parlamentu zdarma nemají. A opravdu. A to již od roku 2013 obyvatelé EU platí také vstupné a to ve výši 2400 Ft a obyvatelé mimo EU již 6000 ft. Rovněž se od 1.1.2018 změnily časy prohlídek v angličtině a to následovně: 10:00, 12:00, 12:30, 13:30, 14:30 a 15:30. Bližší informace najdete zde: http://hungarianparliament.com/tours/ a také tady jsem našel nejaktuálnější: https://www.jegymester.hu/eng/Production/480000/Parliament-visit

Co s načatým dnem? Máme dvě a půl hodiny času. Na náměstí Kossuth tér jsem si vyfotil sochu maďarského politika, spisovatele a revolucionáře Lajose Kossutha.

Rozhodli jsme se mezitím navštívit Margaretin (Markétin) ostrov. K němu jsme se dostali po jednom z mnoha mostů klenoucích se přes Dunaj a spojující pešťskou a budínskou část města. Je to 637 metrů dlouhý Markétin most (Margit híd), nejstarší most ve městě. Most spojuje nejen oba břehy Dunaje, ale také i Margaretin ostrov, který jej dělí na dvě části. Ty spolu svírají úhel 150°. Most je tedy lomený. Což lze nejlépe vidět seshora. Původně měl být rovný s malou odbočkou směrem k mostu, ta však nemohla být postavena vzhledem k nedostatku financí a tak byla trasa mostu změněna do své současné podoby. Dokonce se uprostřed mostu nachází i tramvajová zastávka. Z druhé strany ostrova je potom Árpádův most (Árpád híd).
 
Margaretin ostrov, maďarsky Margitsziget, je rekreační oblastí města s množstvím parků, termálními lázněmi, plaveckým bazénem a sportovním stadionem. Původně šlo o tři samostatné ostrovy, které byly v 19. století spojeny v jeden. Je dlouhý 2,5 km. Byl pojmenován po princezně Margit (Markéta), dceři krále Bély IV., která žila v klášteře na ostrově ve 13. století. Obydlen byl už ve 12. století. O sto let později zde vyrostl dominikánský a františkánský klášter. Církevní budovy však vzaly za své během turecké nadvlády. Ve druhé polovině 19. století tady byly objeveny termální prameny, které se zasloužily o vznik zdejších lázní.
Při vstupu na ostrov z Markétina mostu procházíme kolem stadionu a první co nás zaujalo byla "zpívající fontána". Je to největší kašna v Budapešti. Voda stříká různými směry a hodně vysoko a každých 30 minut tady hraje z amplionu k tomu hudba.

Tím, že je ostrov tak rozlehlý, tak tady půjčují šlapací kola nebo dražší elektro vozítka za 4400 Ft na hodinu. Co mě tady zaujalo a z čeho by si mohli vzít u nás příklad je, že kolem celého ostrova vede běžecká trať a každý si může vybrat jestli chce běžet po asfaltu, po přírodním materiálu a nebo po speciálním tartanovém měkkém pásu určeným přímo pro běžce. U nás lidi běhají po tvrdém asfaltu mezi auty a myslí si, co nedělají pro své zdraví. Ostrov je lemován románskými chodníky, rostoucími květinami, starými rozvalinami.

Prvními ruinami, na které jsme při procházce ostrovem narazili, jsou ruiny Františkánského opatství z konce 13. století. Budovy byly zničeny v 16. století během turecké nadvlády.

Ruiny dominikánského kláštera ze 13. století jsou mnohem pozoruhodnější. Král Béla IV. založil klášter po invazi Mongolů. Jsou tady udělané kovové mosty, ze kterých si lze objekt prohlédnout.

Zajímavá byla "růžová zahrada". Sice jsme tady neviděli ani jednu růži, ale ostatní květiny, které zahradu zdobily byly moc pěkné. V pozadí už vyčuhuje osmiúhelníková 57 metrů vysoká vodárenská věž či chcete-li vodojem, maďarsky Víztorony, chráněná průmyslová památka UNESCO postavená v roce 1911. Uvnitř se pořádají různé výstavy. Na ni je přilepený přírodní amfiteátr, kde během letních měsíců pořádají operní a baletní představení.
  
Další zajímavou památkou je dost tajemně působící premonstrátská děkanská kaple sv. Michala postavená ve 12. století v románském slohu. Během tureckých válek v roce 1541 byla úplně zničena. Ruiny byly odkryty v roce 1923 a malý kostel byl rekonstruován v letech 1930-1931. V její věži visí jeden z nejstarších zvonů v Maďarsku. Zvon byl ulitý v 15. století mistrem Johnem Strousem a našli ho v roce 1914 mezi kořeny stromu vyvráceného bouřkou.

Kolem kaple je promenáda bust maďarských umělců, spisovatelů, básníků. Samozřejmě se tady nachází několik restaurací, bister, dva luxusní hotely na břehu Dunaje i když ten jeden působí opravdu komunistickým dojmem - Danubius Health Spa Resort Margitsziget. Na severním konci ostrova se nachází malá "japonská zahrada" se zakrslými stromy, jezírky v nichž plavou kačeny a želvy a umělým vodopádem, který přetéká přes střechu domu.
 
Po nábřeží kolem Dunaje, kde jsem si všiml nástupních mol pro lodě, které plují po Dunaji asi jako MHD, protože tam visely i jízdní, tedy plavební řády, jsme se vrátili zpátky na Margaretin most. Je z něj krásný výhled na Parlament, ke kterému míříme tak i na budínskou část s hradem, Rybářskou baštou, Matyášovým chrámem a dalšími památkami kam půjdeme odpoledne.
   
Před 12 hodinou jsme se postavili do fronty pro ty, co již lístky mají. Ve 12 si nás převzala maďarská průvodkyně mluvící anglicky. Naše skupinka měla odhadem 40 lidí a během 50 minut, co prohlídka trvala, jsme se míjeli s nejméně dvěma dalšími skupinami. Před vstupem, který je u brány č. XII. musí všichni projít bezpečnostní kontrolou jako na letišti. Hned po vstupu do budovy nás okouzlil nádherný interiér. Nachází se tady maketa Parlamentu vyrobená ze 100.000 kusů sirek. Impozantním dojmem působilo hlavní slavnostní schodiště, které vede od hlavního vstupu k hale s kupolí. Zdobí ho fresky a sochy. Jen pro zajímavost, délka všech schodů v budově Parlamentu měří asi 20 km. Což je naprosto neuvěřitelné.
  
Asi pro všechny byla nejzajímavější hala pod hlavní kopulí (Dome Hall) vysokou 96 metrů se 16 sochami maďarských vůdců (králů), kde je možné si od roku 2000 prohlédnout originální uherské korunovační klenoty - svatoštěpánskou královskou korunu, žezlo, jablko a renesanční meč. Vše je za bezpečnostním sklem a chráněné vojenskou stráží. Jedině v této místnosti se nesmí fotit s bleskem. Jinak je to všude povoleno.
 
Prošli jsme severním nebo jižním křídlem, to už si přesně nepamatuji. Navštívili jsme další místnost, kde se nacházela krásná obrovská váza z maďarské porcelánky Herend. Její zajímavostí je, že se mezi motivy na váze nachází různé texty.
  
Z dalších místností, které jsme navštívili byla hlavní zasedací sněmovní místnost parlamentu. Jak nám naše průvodkyně řekla, měli jsme štěstí, protože obvykle návštěvníky vodí do druhé zasedací místnosti, ale tam zrovna dnes probíhala nějaká akce, tak vodili turisty do té hlavní. Co nás zaujalo na chodbách před vstupem do místnosti, byly rozmístěné kovové odkládací držáky na doutníky, kde si politici odkládají cigarety když jdou hlasovat. Po návratu je snadno najdou, když si zapamatují číslo držáku. Stěny místností jsou zdobeny 22-23 karátovým zlatem. Určitě zaujmou i krásná malovaná skleněná okna.
 
Po prohlídce Parlamentu, která byla opravdu zajímavá, jsme vykročili k Náměstí svobody (Szabadság tér). Je to jedno z nejimpozantnějších náměstí hlavního města. Lemují ho mimořádně zajímavé budovy, například budova Národní banky, secesní budova někdejší burzy, dnes sídlo Maďarské televize. Nachází se zde pomník sovětským vojákům padlým při obléhání Budapešti v roce 1945. Jako toaletu jsme využili místní Toi Toi budky. Nevím, jestli byly myšlené jako veřejné toalety nebo je tady měli nějací řemeslníci, protože většinou všude ve městě byly toalety zpoplatněny až 20 korunami.
 
Trochu už nám vyhládlo, tak jsme si zaskočili na menší oběd do čínského bistra, které i v Budapešti patří k těm levnějším možnostem stravování. Jinak musím podotknout, že Budapešť je, asi jako každé hlavní město, hodně drahá a to po všech stránkách. Za 720 HUF, tedy asi 66 korun jsme si dali maso se zeleninou a rýží a najedli jsme se z toho oba dva.
Došli jsme až na Rooseveltovo náměstí (Roosevelt tér) na nábřeží Dunaje. V mapě nikde není označeno, je zde značeno pouze náměstí Széchenyi István tér. Potom jsem se doma kdesi na netu dočetl, že bylo přejmenováno podle sochy "největšího Maďara", která na náměstí stojí. Kromě ní se tady nachází Maďarská akademie věd (Magyar Tudományos Akadémia), nejstarší a nejvýznamnější budova tohoto náměstí. Dokonalý neorenesanční vzhled jí propůjčil berlínský stavitel Stüller, podle jehož návrhu byla v letech 1862-1864 postavena. V budově Akademie je mimo úředních místností i okázalá, slavnostní aula zdobená freskami Károlye Lotze, slouží také jako koncertní síň, navíc jsou zde přednáškové a zasedací síně, mimořádně cenná vědecká knihovna. Autory alegorických soch v impozantním vestibulu a na průčelí budovy jsou umělci Miklós Izsó a Emil Wolf.

Druhou významnou budovou tohoto náměstí je secesní budova Gresham Palace postavená v roce 1907 na základě projektů sourozenců Jozsefa a László Vágó a Zsigmonda Quintera z pověření londýnské pojišťovací společnosti Gresham. Budova byla na svou dobu vybavená nejluxusnějšími apartmány a kancelářemi. Mezi řadou kamenných soch je na vrcholu průčelí budovy reliéf zakladatele londýnské burzy sira Thomase Greshama. V paláci byl v roce 2004 otevřen nejluxusnější a nejdražší hotel v Budapešti – Four Seasons Hotel Gresham Palace.

Přímo naproti hotelu se klene přes Dunaj Řetězový most (Széchenyi lánchíd). Ve skutečnosti jde o visutý most. Je nejstarším a nejznámějším mostem v Budapešti. Nechal ho postavit šlechtic a politik István Széchényi po velkých záplavách ve 30. letech 19. století. 375 metrů dlouhý a 16 metrů široký most vznikal v letech 1839 - 1849. Během druhé světové války byl však zničen a obnovy se dočkal až roku 1949, tedy sto let po svém dokončení. Dva kamenné pilíře drží robustní železnou konstrukci, která váží téměř 5200 tun. Rozpětí mezi pilíři měří 202 metrů. Velký řetěz, který byl použit se klene přes řeku. Jednotlivé spoje řetězu jsou velmi podobné těm, které můžeme spatřit na řetězu jízdního kola. Z mostu se nám naskýtá krásný výhled na Dunaj tekoucí pod námi. Na mostě je dvouproudová vozovka a chodník pro pěší. Trochu mi svým vzhledem a konstrukcí připomíná londýnský Tower bridge. Na obou stranách mostu střeží most dvě kamenné sochy lvů.
  
Když jsme přešli most na druhou stranu, tedy na stranu Budy, ocitli jsme se na kruhovém Náměstí Adama Clarka (Clark Ádám tér). Jméno náměstí získalo po Adamu Clarkovi, konstruktérovi Řetězového mostu. Adam Clark také vykopal tunel pod Hradním vrchem, aby usnadnil přístup do míst v Budě za kopcem. Tunel je na chlup stejně dlouhý jako Řetězový most.

Na náměstí se nachází zvláštně vyhlížející oválný kámen, maďarský (uherský) nultý kilometrovník. Všechny silniční vzdálenosti v Maďarsku se měří odsud.

Z náměstí se můžete nechat vyvézt pozemní lanovkou Budavári Sikló k hradnímu paláci na náměstí Szent György tér. Připomíná lanovku na Petřín. Jsou to dva proti sobě jedoucí tramvaje tažené vzájemně na laně. Je dlouhá pouhých 95 metrů. Jezdí téměř nepřetržitě od 7:30 do 22 hodin. Pokud se Vám nechce dát stejně jako nám 900 Ft za krátkou jízdu, můžete nahoru vyjet hradním autobusem č. 16 (Várbusz) nebo stejně jako my romantickou procházkou chodníkem a schody vedoucími podél lanovky odkud se naskýtají výhledy na Dunaj a Řetězový most.
 
Hradní čtvrť (Budai várnegyed) se rozkládá na Hradním vrchu (Várhegy) ve výšce 180 m nad mořem. Je celkem kilometr a půl dlouhá a místy pět set metrů široká. V Hradní čtvrti se nachází nejvýznamnější památky města - Staré město, Královský palác, Matyášův chrám, Rybářská bašta, Národní galerie. Dále různá muzea, několik kostelů, množství historických budov, náměstí a spousta restaurací a kaváren. A navíc je odsud nádherný výhled na město.

Pro příznivou polohu byly tyto části města obydlené již ve 13. století. Béla IV. po tatarském vpádu se rozhodl změnit charakter kopce Buda a nechal tady vybudovat pevnost, hrad a přenesl sem své sídlo. Pevnost byla původně zasazena do svahu. V průběhu staletí pak docházelo k jejímu rozšiřování až do současné velikosti. Většina budov si zachovala svoje původní prvky z období svého vzniku. Ve stejné budově tak můžeme vidět středověké hradby, renesanční okna i barokní fasádovou výzdobu. Díky tomu byl v roce 1988 hrad a Královský palác zapsán na seznam UNESCO.
Hrad Buda nebo taky Budínský hrad (Budai Vár) je jedním z nejkrásnějších a nejmalebnějších míst ve městě co jsme viděli. Centrální částí hradu je Královský palác (Királyi Palota) a budovy v rámci jeho areálu. Královský palác je jedním ze symbolů Maďarska. Od 13. století byl neustále obléhán - obývali ho střídavě Turci i Habsburkové. Třikrát byl téměř zničen, avšak vždycky byl znova vystavěn, ač ne do původního stavu. Dnešní podobu získal po druhé světové válce. Dříve hrad sloužil jako sídlo vládců Maďarska. Dneska se zde nachází Národní galerie Maďarska (Magyar Nemzeti Galéria), Historické muzeum města Budapešť (Budapesti Történeti Múzeum) a státní (národní) Széchenyiho knihovna - Országos Széchenyi Könyvtár.
Z promenády před Národní galerií se nám naskýtá nádherný výhled na panorama Budapešti. V roce 1900 byla před palácem odhalena socha prince Evžena Savojského, která je připomínkou vítězství v bitvě u Zenty v roce 1697. Bohužel ve fotografování hradu nám brání množství dřevěných prodejních stánků, které tady staví na nějakou víkendovou akci.
 
Celému komplexu vévodí mohutná neoklasicistní kopule královského paláce. Původně palác zdobila kopule neobarokní, ale ta byla během druhé světové války zničena a nahrazena novou.

Severozápadní nádvoří je ozdobeno Matyášovou fontánou z roku 1904, která je dílem Alajose Stróbla. Fontána zpodobňuje krále Matyáše I. Korvína s jeho milovanou Ilonkou.

Tzv. Lví bránou, která byla pojmenována podle soch 4 lvů, kteří ji od roku 1901 stráží se dostanete na zadní nádvoří.

Ke královskému paláci vede z Habsburského schodiště na náměstí Szent György tér ozdobná brána z roku 1903. Palác střeží také bronzová socha mytického ptáka turula, který zde byl umístěn na památku tisíciletého výročí příchodu maďarských kmenů do Panonie roku 896.

Na náměstí Szent György tér, kde se nachází horní stanice lanovky je i krásný neoklasicistní Sándorův palác postavený v roce 1806, nyní sídlo úřadu prezidenta republiky. Před ním nemůže samozřejmě chybět prezidentská stráž.

Blumcáme se uličkami starého města, všude samé kavárničky. Došli jsme až na náměstí Szentháromság tér (náměstí svaté Trojice), které je jakýmsi centrem Hradní čtvrti a kde se nachází socha sv. Trojice, budova Staré radnice a hlavně Matyášův chrám.

Matyášův chrám (Mátyás templom) je otevřený denně. Za vstup do chrámu se platí vstupné. Někde jsem se dočetl, že ti, kteří si nepřejí chrám prohlídnout, ale chtějí se jen pomodlit nebo vychutnat chvíli ticha, mohou vstoupit do svaté kaple po celý den zdarma. Ale bohužel se nám to nějak nepodařilo. Oficiálně byl pojmenován chrám Matky Boží. Lidově je ale znám jako Matyášův chrám po králi Matyášovi Korvínovi, který nechal postavit jižní věž. Tento katolický chrám je důležitou historickou budovou a snad nejkrásnější a nejznámější katolický chrám v Budapešti. Dominuje pohledu na Hradní čtvrť z pešťské strany. Kostel má výrazné prvky gotické architektury, i když původně tomu tak nebylo. Kostel sv. Matyáše byl původně postaven maďarským králem Ištvanem prvním (St. Istvan) na počátku 11. století a byl zasvěcen Panně Marii. O dvě století později byl kostel zničen během invaze Mongolů. Poté se Buda stal hlavním městem, když byl znovu postaven na troskách kostela Panny Marie a stal se zároveň i hlavní katedrálou v zemi. Následně byl pak jednolodní kostel několikrát rozšířen o velký počet bočních kaplí. Tato rekonstrukce probíhala na objednávku Matyáše Hunyadi, známý jako Matyáš Korvín, na jehož počest byl církví pojmenován kostel svatého Matyáše. Byli zde korunováni dva poslední maďarští králové (Habsburkové): František Josef I. v roce 1867 a Karel I. (král uherský jako Karel IV.) v roce 1916. Interiér chrámu je zdoben prací dvou vynikajících malířů 19. století. Byl jím Károly Lotz a Bertalan Székely.
  
Další pamětihodností, nacházející se hned vedle Matyášova chrámu je Rybářská bašta (Halászbástya). Vyniká svou bílou pískovcovou barvou, kterou nejde přehlédnout. Začala se budovat v roce 1895 podle projektu stavitele Frigyese Schuleka v místě středověkého trhu s rybami a ochranného valu rybářského cechu. Odtud pramení i její název. Stavba v neorománském stylu plní pouze okrasnou funkci. Hlavně je z ní krásný výhled na téměř celé město. Na horní vyhlídkovou terasu se sice vybírá vstupné ale je zde spousta míst odkud je úplně stejný výhled a zadarmo. Nachází se zde restaurace Halászbástya étterem s pěkným výhledem na Pešť.
    
Socha, která se nachází mezi baštou a kostelem ztvárňuje krále Štěpána.

Pokračujeme v prohlídce Hradní čtvrti. Pitoreskními uličkami, které mi připomínají uličky na pražském Hradě jsme došli až na náměstí Bécsi kapu tér. Také se mu říká náměstí Vídeňské brány (Vienna Gate Square) podle jediné existující brány starého města. Je to severní brána Hradní čtvrti. Vyšli jsme nahoru a pokochali se naposledy pohledem na město zase z jiného úhlu. Toto náměstí sloužilo ve středověku jako sobotní tržiště pro nežidovské obchodníky.
  
Na náměstí se nachází luteránský kostel, velká a pěkná budova Národního archivu a půvabné domečky č. 5-7. Nejslavnější je dům č. 7. Byl postavený na místě středověkého domu. Kněz a učitel, který zde žil, ho přestavěl v roce 1807. Krásné mříže zdobí okna a dveře schodiště ve vstupní bráně. V první polovině 20. století tady žil Baron Lajos Hatvany, patron umění. V roce 1935 a 1935 byl zde jeho hostem třikrát spisovatel Thomas Mann.
  
Bránou opouštíme Hradní čtvrť a jdeme na metro na zastávku Széll Kálmán tér. Tato červená linka metra jako jediná projíždí pod Dunajem. S přestupem vystupujeme na zastávce Opera. Znova, tentokrát za světla se kocháme pohledem na budovu Opery. Vstupujeme dovnitř, ale bez vstupenky na prohlídku s průvodcem se dále než do foyer nedostaneme. Ale už samotné schodiště a foyer působí okázalým dojmem.
 
Odtud pokračujeme pěšky po Andrássyho třídě až na hotel. Zastavujeme se ještě na "Broadwayi" také za denního světla. Zase to tady na nás působí jinak než včera večer.
  
Na náměstí Oktogon, které získalo svůj název podle osmiúhelníkového tvaru kupujeme v trafice 2 lístky na metro po 320 Ft, protože by nám do konce pobytu chyběly.
Procházíme kolem chmurné, šedé budovy, Domu teroru (Terror Háza), který se nachází přímo na Andrássyho třídě č. 60. Pro značnou část Maďarů znamenala v minulém století Andrássyho ulice č. 60 úzkost a strach v jejich srdcích. Nejprve v roce 1944, kdy se dům stal sídlem fašistického režimu, poté do roku 1956, kdy byl centrem komunistické tajné policie. Dnes je budova stylizována do Muzea, využívající i sklepní prostory, a ukazující i nástroje tehdejších výslechů. Muzeum se tak nachází v místnostech, kde byli lidé skutečně vyslýcháni, mučeni a kde umírali. Dům má připomínat svým návštěvníkům hrůzy totalitního režimu tak, aby se více nemohly opakovat. Na domě jsou na fasádě fotky lidí, nejspíš těch co tady zahynuli. A před ním je zvláštní skulptura z kovu a řetězů.

Konečně jsme došli na hotel. Musím říct, že mě dneska už fakt bolí nohy. Dali jsme si sprchu a vydali se na naši první večeři v hotelu v rámci polopenze. Podávala se pouze na zahradě, myslím tím venkovní terase, protože v hotelové restauraci už několikátý den probíhala nějaká konference. Ale bylo hezky a ještě poměrně teplo, takže nám to nevadilo. Byli jsme tady sami. Polopenzi téměř nikdo neměl. Ani my bychom si ji nebyli objednávali, kdyby to nebyla podmínka pobytu zdarma, a stravovali bychom se pokaždé někde jinde. Ale výhodou zase bylo, že jsme to mohli využít buď na oběd nebo večeři. Zkrátka jsme dostali každý dva vouchery a kdy si to vybereme bylo jen na nás. Na večeře (resp. oběd) měli pro polopenzisty speciální jídelní lístek, který se skládal z několika předkrmů, hlavních chodů a dezertů. Ty jídla byly každý den stejná, ale my jsme tu byli jen na 2 večeře, takže se to dalo prostřídat, ale kdybych tu měl být týden, tak nevím z čeho bych vybíral.
Z předkrmů byl na výběr: 1) mozzarella s pestem a olivami, 2) zahradní salát s jogurtovým dresingem, 3) Alföldi gulyás - gulášová polívka, 4) vývar s játrovými knedlíčky a hráškovými lusky, 5) ovocná polévka s vlašskými ořechy.
Z hlavních chodů jsme měli na výběr: 1) palačinky plněné divokým kancem s houbami na smetaně 2) dušený sumec s noky, 3) bylinkové kuřecí maso s rukolou, grilovanými rajčaty s balzamikovým octem a s olivovým olejem, 4) smažená vepřová kotleta bez kosti s bramborovým salátem a sušená slanina, 5) boloňské špagety.
No a konečně z dezertů to byly 1) palačinky buď s kakaem, nebo džemem nebo tvarohem, 2) zmrzlina s ovocem, 3) ovocný salát a 4) "Somlói galuska".
Martin si vybral dneska gulášovou polévku, která byla fakt výborná, dobře ochucená, hodně masa, brambor, mrkve a pastniňák, což je zelenina podobná petrželi, k tomu nám přinesli pečivo, které využil i k hlavnímu chodu, u kterého žádná příloha nebyla a to ten kuřecí steak s rukolou. Akorát mu v tom nechutnal ten balzamikový ocet. Já jsem si objednal tu nasládlou ovocnou polévku. Už jsem ji jednou v Maďarsku měl, když jsme byli v Egeru, myslím že byla višňová a tenkrát mi hodně chutnala a je to něco, co si u nás nedám. Co mě ovšem překvapilo když mi ji přinesli, že byla úplně studená. Chutnala jako studený ovocný jogurt. Nahoře ještě byla šlehačka, ale tu jsem už pro jistotu sundal.

Jako hlavní chod si dneska Martin vybral to bylinkové kuřecí maso s rukolou, grilovanými rajčaty s balzamikovým octem a s olivovým olejem a já jsem pro dnešek zvolil toho dušeného sumce. Byl na způsob perkeltu v takové šťávě a k tomu domácí noky promíchané s míchaným vajíčkem a grilovanou zeleninou. Fakt to bylo moc dobré.
 
Maďarská kuchyně je vyhlášená a tak si myslím, že tady asi chutná všechno dobře. Až na ty palačinky, které si martin dal jako dezert. Byly to dvě seschlé, tvrdé palačinky, které nešlo ani ukrojit. Nejspíš byly udělané předem a jen přihřáté v mikrovlnce nebo nevím.

Já jsem vyzkoušel ten tradiční maďarský dezert se zvláštním názvem "Somlói galuska", za kterým se skrýval naprosto úžasný dezert. Oni to nazývají také Somló Sponge Cake. V podstatě je to nějaký piškot s náplní z ořechů, pudingu, džemu, rumu, čokolády a nevím co ještě. Jo a nahoře byla šlehačka. Nekrájí se to, proto se to jmenuje galuska, tj. haluška a nabírají se velkou lžící nerovnoměrné halušky. A Somloi to je kraj v Maďarsku. V doslovném překladu jsou to halušky zo Somló a čte se to Šomló. Receptů najdete na netu spoustu. Taky to jednou vyzkouším.

Po večeři jsme se šli projít na Náměstí hrdinů, které se nachází ani ne 5 minut chůze od našeho hotelu. Maďarsky se mu říká Hösök tere. Náměstí se nachází na samém konci dlouhé Andrássyho třídy vedle Městského parku. Je to jedno z nejnavštěvovanějších míst v Budapešti. Je obklopeno dvěma impozantními budovami. Vlevo to je Muzeum krásných umění (Szépmüvészeti Muzeum), kde se nachází světoznámá sbírka španělského umění a další umělecké skvosty a vpravo Výstavní hala (Mücsarnok), kde pořádají dočasné výstavy.
   
Na náměstí se dále nachází Památník milénia (Millenniumi emlékmű) postavený u příležitosti oslav tisíciletého výročí příchodu Maďarů do Panonské nížiny. Uprostřed památníku stojí 36 metrů vysoký korintský sloup se sochou archanděla Gabriela nesoucího v jedné ruce svatoštěpánskou královskou korunu a ve druhé apoštolský dvojitý kříž. Je symbolem římskokatolické víry. Sloup z pravé i z levé strany svírá čtvrtkruh kolonády. Mezi sloupy kolonády stojí sochy velikánů maďarské historie, vojevůdců a význačných králů. Rohové pilíře zdobí symbolická sousoší (práce, blahobytu, vědy, slávy a míru). Před pomníkem je hrob Neznámého vojína, kterému návštěvník může vzdát svůj hold. K němu pokládá věnec každý cizí státník, který navštíví Maďarsko. Jsem překvapený kolik lidí se tady večer srocuje.
   
Ještě jsme zabruslili do Městského parku (Városliget), který je největším parkem v Budapešti. Hned na začátku se nachází umělé kluziště (Városligeti Műjégpálya) s pěknou nově opravenou neorenesanční budovou z roku 1893. V zimě se stává jedním z největších městských kluzišť v Evropě. Dnes zde probíhala nějaká akce. Za kluzištěm, které je nyní pokryté betonem je krásně nasvícený hrad Vajdahunyad.
  
Prošli jsme se až k Széchenyiho lázním, kolem zoologické zahrady až k jezírku, kde se na ostrůvku nachází restaurace Robinson étterem.
Zašli jsme přeparkovat auto, aby to někoho nelákalo ho vykrást, když zjistí, že stojí delší dobu na stejném místě. Ve čtvrt na osm jsme se vrátili na hotel. Martin šel ještě na chvíli na internet. Já jsem si dopsal deník a koukal se na televizi.

Sobota 29.9.2012 - Tržnice, vrch Gellért, Szechényiho lázně

Dneska jsme byli na snídani v 8 hodin. Oproti včerejšku byla obohacena o chleby ve vajíčku, vajíčkový salát a Fornetti s různými náplněmi. Mňam.
Ráno to vypadalo, že bude dnes zataženo, ale vybralo se to a byl opět krásný slunečný den. Nevím na co jsem s sebou vozil tolik oblečení, když jsem téměř všechno odchodil v kraťasech a tričku.
Metrem jsme dojeli na zastávku Kálvin tér a vyrazili jsme jako většina místních do Centrální tržnice Központi Vásárcsarnok nebo taky Nagycsarnok na náměstí Fövám tér na břehu Dunaje. Budova tržnice vypadá na první pohled jako nádraží. Je největší a zároveň i nejhezčí z tržnic hlavního města. Byla postavená podle projektu stavitele Samu Pecze na přelomu 19. a 20. století. Její přestavba byla provedena v roce 1994.
  
Patří mezi nejoblíbenější nákupní centra a výběr je tu opravdu velký. Pod jednou střechou tu najdete prodejce nejrůznějších maďarských kulinářských specialit, ovoce, salámů, vín a také suvenýrů. Můžete tak ochutnat prakticky cokoliv z pověstné maďarské kuchyně za přijatelné ceny anebo si nakoupit suvenýry. Otevřeno mají v pondělí 6.00-17.00 hod., úterý-pátek 6.00-18.00 hod., v sobotu 6.00-14.00 hod. a v neděli je zavřeno. Nachází se na 3 poschodích. Úplně dole je supermarket, nahoře spíš oblečení, ale nejzajímavější je přízemí, kde se nachází stánky se vším možným k jídlu. My se motáme hlavně kolem stánků s klobásami, které tedy stejně jako červené chilli papričky visí téměř všude. Některé části jsou zaměřené na zeleninu, jiné právě na salámy, najdete tady pekárny, stánky s drůbeží, kořením, alkoholem. Za 280 Ft jsem koupil svazek červených chilli papriček na pověšení, 10 kusů pálivých paprik za 300 Ft (kupodivu skoro všichni měli jen sladké papriky) a několik druhů různých klobás za 2540 Ft, které už teď zpětně můžu říct, že jsou vynikající. Jiné jsem ani nečekal. Prostě byla to pastva pro oči. Na takovém trhu bych se dokázal procházet celý den. Škoda jen, že něco takového nemáme u nás. Ty farmářské trhy u Futura jednou za 14 dní nestojí za nic.
    
Tržnice se nachází na pešťském předmostí Mostu svobody (Szabadság híd). Odtud už nám stačilo jen přejít přes most a vyrazit na další bod našeho programu, vrchol skály Gellért, která se vypíná přímo před námi. Vrch Gellért je 140 metrů vysoká dolomitová skála čnící nad Dunajem na straně Budy. Podle legendy každou noc navštěvovaly vrch čarodějnice a jezdili na hřbetě lidské bytosti. Svůj název vrch získal po biskupovi Gellértovi, který přišel do Maďarska z Itálie kolem roku 1000. Král Štěpán ho sem pozval, aby pomohl konvertovat Maďary ke křesťanství. Uvnitř hory se nachází vnitřní rezervoár pitné vody zásobující Budapešť.
 
Most svobody, původně známý jako Most Františka Josefa (byl otevřen za přítomnosti císaře), byl postaven v letech 1894-1896. Roku 1946 se dočkal obnovy a při rekonstrukci byly ponechány veškeré sochy, motivy sokola i erby. Jako jediný z budapešťských mostů tedy zůstal zachován v původním stavu. Je třetím nejjižnějším veřejným silničním mostem v Budapešti. Most má 333,6 m na délku a 20,1 m na šířku. Na mostě jsou dva velké pilíře, na každém z nich je mytický pták Turul. Tyto ptáky můžete rovněž spatřit na maďarském erbu. Z mostu je opět krásný výhled na Dunaj.
  
Na druhé straně mostu se nachází elegantní lázeňský Hotel Gellért v secesním stylu a v něm termální lázně Gellért Gyógyfürdö. Na stejném místě stály lázně již dříve. V roce 1916 zde vznikl nejstarší lázeňský hotel v Budapešti. Čtyřhvězdičkový hotel na břehu Dunaje nabízí krytý i venkovní bazén, termální bazény, parní lázně, turecké lázně, sauny, různé masáže. Díky zachovalému secesnímu vybavení se řadí mezi nejnavštěvovanější zdejší lázně. Vířivé vany se sochami, mozaikou i samotná budova s barevnými okny jsou stylovým místem pro odpočinek. Najdete tady mramorové sloupy, nebo například kamenné lví hlavy, které chrlí vodu. O zdejším vřídle se již zmiňují historické prameny ze 13. století. Hoteloví hosté mají vstup do lázní zdarma.

Naproti vchodu do lázní Gellért se nachází jeskynní kostel Szt. Gellért Sziklakápolna - Sziklatemplom vysekaný do skály. Otevřený je od 8 do19 hodin. Ještě před 2 lety byl vstup zdarma, nyní už se i zde platí vstupné 500 HUF, takže jsme jen nahlédli do vstupních prostor. Kostel vznikl v přírodním jeskynním systému, stejně jako jeskyně v Lurdech. V centrální kapli si můžete prohlédnout sochu sv. Pavla, s jeho havranem na rameni.
   
Po vnější prohlídce kostela jsme se vydali do prudkého kopce po značené stezce na vrchol hory. Vrch Gellért je velmi oblíbeným místem, jelikož je odtud fantastický výhled na město. Nahoře se nachází gigantická 14 metrů vysoká Socha Svobody (Szabadság szobor). Je postavena z bronzu na 26 metrovém podstavci, díky čemuž ji lze vidět téměř ze všech částí města. Jejím autorem je vynikající sochař Zsigmond Kisfaludi Strobl. Byla odhalena v roce 1947 na počest výročí osvobození. I když období následující po skončení války bylo zároveň počátkem sovětské diktatury, po změně politického režimu socha nebyla rozebrána, zůstala na původním místě Gellértova vrchu. Stala se symbolem Budapešti. U nohou ženské postavy, vysoko držící palmovou ratolest jsou dvě další sochy. První symbolizuje alegorii pokroku, druhá boj se zlem.
  
Za tímto kolosem, který měl sloužit jako památník předčasně zemřelého syna diktátora Horthyho, se nachází Citadela, původně vojenská pevnost vystavěná Habsburky po revolučních bojích v letech 1848-1849, nyní muzeum. U budovy Citadely se nachází zbraně užívané za obou světových válek i obrazy Budapešti, jenž zachycují její vzhled v minulých letech. Za patřičné vstupné se dá jít i dovnitř. Na cestě kolem Citadely míjíme spoustu stánků se suvenýry. Opět se nám odsud naskýtají nádherné výhledy na Parlament, hrad a Dunaj.
     
Druhou stranou jsme sešli až k úpatí vrchu Gellért, naproti Alžbětina mostu. Tady se tyčí socha svatého Gellérta, biskupa, jenž zemřel mučednickou smrtí v 11. století. V pravé ruce drží kříž. Legenda praví, že Gellérta zavřeli do sudu pobitého hřeby a poté jej svrhli z vrchu do Dunaje. V pozadí sochy je sloupoví a pod ním vyvěrá malý vodopád.
 
Přes Alžbětin most (Erzsébet híd) jsme se vrátili zpátky na pěšťskou stranu. Moderně působící most byl pojmenovaný podle manželky císaře Františka Josefa, královny Alžběty, která byla tragicky zavražděna. Byla velmi populární královnou Rakouska - Uherska. Byl dokončen v roce 1903. Tehdy byl nejdelším mostem zavěšeným na lanech na světě. V roce 1945 jej Němci vyhodili do povětří, a tak byl úplně zničen. Obnovy se mu dostalo roku 1964. Alžbětin most je budapešťským druhým nejnovějším mostem a jedním z nejelegantnějších. Nachází se v nejužší části Dunaje mezi Řetězovým mostem a Mostem Svobody. Je dlouhý 290 metrů.
 
Ještě jednou jsme se prošli ulicí Váci až k náměstí Vörösmarty tér s cukrárnou Gerbaud.
     
Zamířili jsme na nábřeží Dunaje, kde se nachází Duna-korzó. Prošli jsme jeho část, která je lemována drahými restauracemi a luxusními hotely. Naskýtají se odsud pěkné výhledy na řeku a Hradní vrch. Z Rooseveltova náměstí jsme se vrátili zpátky na náměstí Vörösmarty a odtud metrem k hotelu.
 
Odpoledne jsem se vydali do Městského parku (Városliget), kde jsme se byli projít včera večer. Városliget je největší ze všech parků v Budapešti. Byl založen v 18. století. Nachází se zde zimní kluziště a jezero s loďkami, které si v létě můžete pronajmout. V areálu parku je ZOO (Állatkert), lunapark Vidámpark, něco jako Prátr ve Vídni, Velký cirkus (Fövárosi Nagycirkusz) - stálá budova Budapešti, Muzeum dopravy (Közlekedési Múzeum) a jiné. Hlavně je to místo odpočinku se spoustou zeleně. O víkendech je tady otevřeno plno stánků.
Nejdříve jsme se vydali do restaurace Gundel étterem, kde mají vyhlášené palačinky podle tradiční receptury. Těšil jsem se na ně už z domova až si je dám. Na internetu prezentují cenu 1200 HUF, na billboardu před restaurací je to už 1600 HUF a na venkovním jídelníčku dokonce 1750 HUF + 12% spropitné. Což mě trochu namíchlo. 120 korun jsem byl ochotný dát za palačinku s náplní z vlašských ořechů, rozinek, citronové kůry a rumu, podávanou s čokoládovou omáčkou, ale skoro 200 už mi přišlo hodně. Restaurace patří údajně mezi TOP5 restaurací v Budapešti. Minimálně cenami pokrmů určitě. Aspoň by si ale mohli udělat pořádek v těch cenách. Historie podniku sahá až do roku 1894. Nachází se hned vedle ZOO.
Ale našim hlavním bodem odpoledního programu za pěkného slunečného podzimního dne byla návštěva jednoho z největších lázeňských komplexů v Evropě - Széchenyiho lázně (Széchenyi Gyógyfürdö). Lázně se nachází v krásné neobarokní budově se žlutou fasádou přímo v Městských sadech. Od roku 1913 hostí ty, kteří si zde regenerují zejména nemocné klouby a pohybové ústrojí. Zdejší vřídlo objevili v roce 1879. Je nejhlubším a zároveň nejteplejším pramenem (74-75°C) v hlavním městě. Roku 1927 byl komplex rozšířen a postavena plovárna.

Už samotný vestibul lázní působí honosným dojmem. V pokladně si kupujeme celodenní lístek za 3550 HUF s uzamykatelnou skříňkou na věci. Potom je ještě dražší varianta a sice celá uzamykatelná kabina. V nabídce jsou lístky na ranní, odpolední i večerní koupání.
  
Poté co jsme se převlékli (chvíli nám trvalo než jsme přišli na to, jak se skříňka zamyká a odmyká), vydali jsme se na průzkum lázní. Komplex je to poměrně rozsáhlý, k dispozici jsou i plánky. Bazény s minerálními vodami různých teplot (od 18 do 38°C) se nacházejí jak uvnitř, tak venku. Kromě nich se tu nachází i vířivky, sauny nebo parní lázně. Některé bazény jsou součástí zdravotnického komplexu, jiné jsou k dispozici i široké veřejnosti. Nejdříve jsme byli ve venkovní části dokud je hezky. Jsou tady dva velké termální bazény s různými podvodními atrakcemi, které pouští střídavě v určitých intervalech, různé masážní trysky, protiproud apod. Většina lidí se tady jen rochní. Potom je tady jeden velký plavecký bazén, kde už je ovšem voda chladná a vstup je pouze s koupací čepicí nebo pro plešaté. Já už jsem měl smůlu i když jsem byl ostříhaný na krátko. Otevřené bazény jsou pro příjemně teplou vodu vyhledávané i v zimních měsících. Někteří místní si tady dokonce přinesli voděodolné šachy a během hovění si v teplé vodě se věnovali hře. Právě v tom jednom venkovním bazénu je napsáno, že tady člověk může být maximálně 20 minut. Samozřejmě nesmí chybět restaurace a nějaké to občerstvení. Za poplatek si můžete přiobjednat speciální masáže.
   
Co se týče té vnitřní části, tak ta mě zase tolik nenadchla, protože tady byl hrozný smrad zkažených vajec, které způsobuje ta termální voda a navíc jsem si domů dotáhl zánět močáku. Je tady 15 různých bazénků, kde je voda od 18 do 38 °C. Taky jsme se odvážili do jednoho s ledovou vodou, ale opravdu jen na chviličku. Oproti pár otužilcům, kteří tam vydrželi o poznání déle. Taky se tady nachází několik různých typů saun. Po téměř 3 hodinách máchání už jsme toho měli dost. Šli jsme se osprchovat, ovšem tekutá nebo jakákoliv jiná mýdla tady nečekejte. Musíte si přinést vlastní. Což jsme neměli, takže jsme se museli znovu koupat na hotelu. Bylo to zajímavé zpestření po 3 dnech chození po památkách, ale na ten smrad dlouho nezapomenu.
 
V restauraci Sörsátor, která se nachází v parku v něčem co připomíná cirkusový stan si Martin dal dvě velká čepovaná piva značky Soproni po 590 Ft. Mimo jiné tady čepují i slovenský Zlatý Bažant a pořádají tady různé koncerty.
Naši poslední dnešní zastávkou byl hrad Vajdahunyad vára, který vévodí Městskému parku. Dřevěná stavba na umělém ostrůvku Széchenyi působí trochu jako strašidelný hrad. Byl koncipován jako směsice architektonických stylů spojených do jednoho komplexu. Jde o repliku hradu Vajdahunyad (dnes Hunedoara), který dal Jan Hunyadi ve 13. století postavit na území dnešního Rumunska. Dnes se zde nachází Zemědělské muzeum Magyar Mezögazdasági Múzeum. Tahle stavba se mi fakt hodně líbila.
         
Na večeři jsme si sedli zase na venkovní terase, i když dnes už se dalo sedět i vevnitř. Dnešní jídla jsme si trošičku pozměnili. Já si dal tu vynikající gulášovou polívku a Martin ten vývar s játrovými knedlíčky a fazolkami. Jako hlavní chod jsem si dneska dal to co měl Martin včera tedy to kuřecí maso na bylinkách s rukolou a Martin testnul jejich boloňské špagety. Byly s masem a sýrem. Jako dezert jsme objednali jedno Somló a jednu zmrzlinu s ovocem.
 
Na pokoji jsme si zabalili věci a koukali TV.

Neděle 30.9.2012 - Györ

Dneska jsme byli na snídani už v 7:30. Ničím novým nás už nepřekvapili, akorát pečivo bylo při neděli staré a neměli sýrové pagáče, které jsme si chtěli vzít na cestu.
Zvažovali jsme co s načatým dnem, zda ještě zůstat v Budapešti nebo se vydat na cestu. Jelikož všechno co jsme měli v plánu jsme v pohodě stihli, rozhodli jsme se pokračovat pomalu domů, s tím, že cestou uděláme ještě zastávku ve městě Györ. Zaplatili jsme na recepci 2 povinné polopenze tedy 140 eur a v 8:30 už jsme byli na cestě. Vymotali jsme se z města a na čerpačce ještě před dálnicí, kde je benzín dražší jsme vzali za 5000 Ft (11 litrů po 438 HUF za litr). Nějaké peníze jsme si ještě chtěli nechat na Györ. Do Györu to bylo 120 km, takže po dálnici jsme tam byli coby dup.
Györ (na mapách ho najdete i pod názvem Ráb), kterému se přezdívá "Město tří řek" (Dunaj, Rába a Rábca) je už bezmála 1000 let biskupským sídlem, poblíž kterého v roce 1809 svedl Napoleon vítěznou bitvu. Dnes je město oblíbené mezi turisty hlavně díky svému nádhernému baroknímu centru plného kostelů, muzeí, paláců a úzkých uliček. Nabízí historii, mnoho restaurací, kaváren a obchůdků. Ve městě je také nově zrekonstruovaný termální areál, který jsme teda osobně nenavštívili. Ač je to druhé největší město v Maďarsku, tak oproti Budapešti na mně působil jako jeho miniaturní příbuzný. Ale nic mu to neubírá na kráse.
Zaparkovali jsme zadarmo přímo v centru u řeky Ráby poblíž katedrály a vydali jsme se asi na hodinovou procházku městem. Prohlídku jsme započali v nejstarší části Győru, na Kapitulním vrchu (Káptalandomb), což je původní městské jádro. Prošli jsme kolem Györi Hittudományi Föiskola. Vedle se nachází Biskupský hrad (Püspökvár) a biskupský palác. Na něj navazuje bílá Věž svatých. Naproti se nachází Bazilika z 11. století, kde právě probíhá mše, tak jsme jen po tichu nahlédli dovnitř.
     
Došli jsme na náměstí Bécsi kapu tér, kde se nachází útulné domečky, včetně muzea Múzeumház a hned vedle je kamenná brána do hradu, kde se nachází nějaká expozice. Na náměstí stojí další kostel, tentokrát je to kostel Karmelitánský - Kármelita templom a socha maďarského dramatika Károly Kisfaludiho.
   
Kolem hradeb vedou vydlážděné chodníčky a schodišti se dá dojít až dolů k řece.

Přes most Rába kettös híd jsme přešli na druhou stranu řeky, kde se nachází židovská novorománská synagoga na osmiúhelníkovém půdorysu - Györi zsinagóga.

A druhým mostem Petöfi híd jsme se vrátili zase zpátky. Prošli jsme kolem karmelitánského kláštera z roku 1732 a úzkými uličkami starého města s barevnými malebnými domky s rohovými balkony (pro historické centrum města typické) jsme došli až na hlavní náměstí Széchenyi tér.
   
Náměstí Széchenyi s památkově chráněnými domy bylo ve středověku hlavním náměstím. Na náměstí lemovaném opravenými domy se nachází benediktinský kostel svatého Ignáce z Loyoly (Loyolai Szent Ignác Bencés templom). První kostel jezuitů byl postaven v letech 1634-1641. Od roku 1802 ho užívali benediktini. Dvě věže pochází až z 18. století. uprostřed náměstí ze země tryská vodotrysk. Na náměstí stojí taky velmi pěkný Mariánský sloup (Mária oszlop) z roku 1686. Čtyři barokní sochy zobrazují svatého Istvána, Jana křtitele, svatého Antona Padovského a patrona Rakouska, svatého Leopolda. Na vysokém sloupu nahoře stojí Panna Mária, patronka Uherska, na hlavě má uherskou korunu a na rukách malého Ježíška.
    
Náměstí zdobí také muzeum Jánose Xantuse, které nabízí historii Györu a okolí od starověku až po současnost. Nachází se v nádherném barokním paláci v původní rezidenci arciopatství.
 
Prohlídku města jsme zakončili jak jinak než v restauraci. Přímo na náměstí se nachází několik restaurací s venkovním posezením. Vybral jsem restauraci Pálffy Étterem a to hlavně kvůli vývěsní tabuli, kde inzerovali palačinku Gundel za 750 HUF, kterou jsem tak chtěl ochutnat v Budapešti v restauraci Gundel, která je tím vyhlášená, ale chtěli za ni 1960 HUF. Je mi jasné, že to nebude úplně stejné, ale aspoň se tomu bude snad trošku blížit. K tomu jsme si dali každý presso za 320 HUF a já ještě nakonec ovocný čaj v konvičce za 330 HUF. Nevím, jak má chutnat originál té palačinky, ale tahle byla dobrá, s ořechovou náplní, ta byla zajímavá a čokoládovou polevou.
 
Po obědě se vracíme k autu a pokračujeme domů.
 
Za poslední HUFy (6344) jsme opět před nájezdem na dálnici koupili benzín (437 HUF/litr), ale stejně nám to ještě domů nestačilo a na Slovensku v Bytči jsme ještě dokupovali za 10 eur. Domů jsme přijeli kolem 17 hodiny. Za celý výlet jsme najeli rovných 1000 Km.
Když bych měl náš výlet nějak shrnout, tak musím říct že jsem byl opravdu nadšený. A to jak památkami, tak jídlem. Takže se mi do paměti uložily další nezapomenutelné zážitky. Ani cesta nebyla tak hrozná jak jsem se obával, kupodivi utekla poměrně rychle. Proto pokud ještě váháte, zda Budapešť navštívit, můžu nyní říct, že rozhodně to stojí za to.