LETEM SVĚTEM

Pátek 28.9.2012 - Parlament, Margaretin ostrov, Hradní čtvrť

V 7:30 jsme se vydali na naši první hotelovou snídani. Moc jsem od toho neočekával a o to více jsem byl mile překvapený výběrem jídla. Snídaně podávají mezi 7 a 10, o víkendech až do 10:30. Už tady bylo plno lidí. Měli obrovský výběr pečiva, sladké máslové croissanty, slané pečivo, sýrové pagáče, různé koláče. Samozřejmě müsli, jogurty, mlíko, různé druhy sýrů a salámů, klobása, míchaná vajíčka, opečená klobása a slanina, ovšem tu trochu víc přesolili, dva druhy obložených chlebíčků, spousta čerstvé zeleniny a ovoce, různé pomazánky, dobrá byla tvarohová s červenou paprikou, čaje, káva, džusy. Opravdu jsme se po ránu pořádně najedli a dokonce se dalo odnést si nějakou tu svačinku s sebou. Byl tady ubytovaný i celý zájezd poláků, kteří svačinami na celý den opravdu nešetřili a někteří byli vybaveni a plastovými dózami, aby se jim to nepomačkalo.

Když jsem před odjezdem sledoval na internetu předpověď počasí na následující dny, strašili zimou a deštěm. Naštěstí jim to nevyšlo a po celou dobu bylo krásné slunečné počasí. Po snídani jsme vyrazili na metro a dojeli s jedním přestupem na zastávku Kossuth tér. Hned u východu z metra se nachází impozantní budova Parlamentu (Országház).
  
Maďarský parlament je neopomenutelnou součástí Budapešti. Nachází se hned u Dunaje a jeho hlavní brána směřuje na náměstí Kossuth tér. Je jednou z nejkrásnějších a nejstarších legislativních budov v Evropě a třetí největší parlamentní budovou na světě. Parlament byl vybudován v neogotickém slohu a inspirací mu byl částečně jeho londýnský "kolega". Byl postaven v letech 1884-1904 podle projektu Imre Steindla a jde o nejrozlehlejší budovu Maďarska. Má asi 691 místností, na délku měří 268 metrů a na šířku 123 metrů, přičemž jen výška samotné kupole je 96 metrů. Zabírá 18 000 čtverečných metrů. Maďarský Parlament je sídlem národního shromáždění. Na zdech se nachází 16 soch maďarských králů, vladařů a panovníků. Součástí Parlamentu je knihovna s asi půl milionem knih a dokumentů a velká čítárna.
Návštěva parlamentu je povolena, ačkoliv se na první pohled zdá, že Vás stráž k budově ani nepustí. U brány č. 10 (vedle hlavního vstupu) už se tvoří fronty. Vše je oplocené. Šel jsem se zeptat, kde si můžeme zajistit lístky a chlap z ochranky nás poslal ke dveřím označených písmenem X. Budova má celkem 27 vstupních bran. Jak jsem později zjistil, asi jsme předběhli všechny ty lidi stojící ve frontě na lístky, ale byla to vina toho bodyguarda, že nás pustil a neposlal nás na konec fronty. Druhá fronta, která se tvoří hned vedle je pro lidi, kteří už lístky mají. Prohlídky probíhají každý den v patnáctiminutových intervalech , ve všední dny mezi 8-18 hod., v sobotu mezi 8-16 hod., v neděli mezi 8-14 hod. Každý den je možné si také Parlament prohlédnout v angličtině v 10, 12 a 14 hod. Na 10 hodin už bylo bohužel plno, takže na nás vyšla 12 hodina. Normální cena vstupného je 3500 Ft, ale občané členských zemí EU mají prohlídku s průvodcem zdarma. Stačí se prokázat pasem, občanským průkazem nebo řidičským průkazem. Alespoň nějakou výhodu z té Unie máme. Lístky si jako individuální turisti nemůžete předem rezervovat, můžete si je pouze koupit v pokladně max. 15 minut před začátkem prohlídky.

Aktualizace 6/2018: Jak mně upozornila jedna moje spolužačka, která se do Budapešti vydala na základě mého cestopisu v létě 2017, zjistila, že členové EU již vstup do Parlamentu zdarma nemají. A opravdu. A to již od roku 2013 obyvatelé EU platí také vstupné a to ve výši 2400 Ft a obyvatelé mimo EU již 6000 ft. Rovněž se od 1.1.2018 změnily časy prohlídek v angličtině a to následovně: 10:00, 12:00, 12:30, 13:30, 14:30 a 15:30. Bližší informace najdete zde: http://hungarianparliament.com/tours/ a také tady jsem našel nejaktuálnější: https://www.jegymester.hu/eng/Production/480000/Parliament-visit

Co s načatým dnem? Máme dvě a půl hodiny času. Na náměstí Kossuth tér jsem si vyfotil sochu maďarského politika, spisovatele a revolucionáře Lajose Kossutha.

Rozhodli jsme se mezitím navštívit Margaretin (Markétin) ostrov. K němu jsme se dostali po jednom z mnoha mostů klenoucích se přes Dunaj a spojující pešťskou a budínskou část města. Je to 637 metrů dlouhý Markétin most (Margit híd), nejstarší most ve městě. Most spojuje nejen oba břehy Dunaje, ale také i Margaretin ostrov, který jej dělí na dvě části. Ty spolu svírají úhel 150°. Most je tedy lomený. Což lze nejlépe vidět seshora. Původně měl být rovný s malou odbočkou směrem k mostu, ta však nemohla být postavena vzhledem k nedostatku financí a tak byla trasa mostu změněna do své současné podoby. Dokonce se uprostřed mostu nachází i tramvajová zastávka. Z druhé strany ostrova je potom Árpádův most (Árpád híd).
 
Margaretin ostrov, maďarsky Margitsziget, je rekreační oblastí města s množstvím parků, termálními lázněmi, plaveckým bazénem a sportovním stadionem. Původně šlo o tři samostatné ostrovy, které byly v 19. století spojeny v jeden. Je dlouhý 2,5 km. Byl pojmenován po princezně Margit (Markéta), dceři krále Bély IV., která žila v klášteře na ostrově ve 13. století. Obydlen byl už ve 12. století. O sto let později zde vyrostl dominikánský a františkánský klášter. Církevní budovy však vzaly za své během turecké nadvlády. Ve druhé polovině 19. století tady byly objeveny termální prameny, které se zasloužily o vznik zdejších lázní.
Při vstupu na ostrov z Markétina mostu procházíme kolem stadionu a první co nás zaujalo byla "zpívající fontána". Je to největší kašna v Budapešti. Voda stříká různými směry a hodně vysoko a každých 30 minut tady hraje z amplionu k tomu hudba.

Tím, že je ostrov tak rozlehlý, tak tady půjčují šlapací kola nebo dražší elektro vozítka za 4400 Ft na hodinu. Co mě tady zaujalo a z čeho by si mohli vzít u nás příklad je, že kolem celého ostrova vede běžecká trať a každý si může vybrat jestli chce běžet po asfaltu, po přírodním materiálu a nebo po speciálním tartanovém měkkém pásu určeným přímo pro běžce. U nás lidi běhají po tvrdém asfaltu mezi auty a myslí si, co nedělají pro své zdraví. Ostrov je lemován románskými chodníky, rostoucími květinami, starými rozvalinami.

Prvními ruinami, na které jsme při procházce ostrovem narazili, jsou ruiny Františkánského opatství z konce 13. století. Budovy byly zničeny v 16. století během turecké nadvlády.

Ruiny dominikánského kláštera ze 13. století jsou mnohem pozoruhodnější. Král Béla IV. založil klášter po invazi Mongolů. Jsou tady udělané kovové mosty, ze kterých si lze objekt prohlédnout.

Zajímavá byla "růžová zahrada". Sice jsme tady neviděli ani jednu růži, ale ostatní květiny, které zahradu zdobily byly moc pěkné. V pozadí už vyčuhuje osmiúhelníková 57 metrů vysoká vodárenská věž či chcete-li vodojem, maďarsky Víztorony, chráněná průmyslová památka UNESCO postavená v roce 1911. Uvnitř se pořádají různé výstavy. Na ni je přilepený přírodní amfiteátr, kde během letních měsíců pořádají operní a baletní představení.
  
Další zajímavou památkou je dost tajemně působící premonstrátská děkanská kaple sv. Michala postavená ve 12. století v románském slohu. Během tureckých válek v roce 1541 byla úplně zničena. Ruiny byly odkryty v roce 1923 a malý kostel byl rekonstruován v letech 1930-1931. V její věži visí jeden z nejstarších zvonů v Maďarsku. Zvon byl ulitý v 15. století mistrem Johnem Strousem a našli ho v roce 1914 mezi kořeny stromu vyvráceného bouřkou.

Kolem kaple je promenáda bust maďarských umělců, spisovatelů, básníků. Samozřejmě se tady nachází několik restaurací, bister, dva luxusní hotely na břehu Dunaje i když ten jeden působí opravdu komunistickým dojmem - Danubius Health Spa Resort Margitsziget. Na severním konci ostrova se nachází malá "japonská zahrada" se zakrslými stromy, jezírky v nichž plavou kačeny a želvy a umělým vodopádem, který přetéká přes střechu domu.
 
Po nábřeží kolem Dunaje, kde jsem si všiml nástupních mol pro lodě, které plují po Dunaji asi jako MHD, protože tam visely i jízdní, tedy plavební řády, jsme se vrátili zpátky na Margaretin most. Je z něj krásný výhled na Parlament, ke kterému míříme tak i na budínskou část s hradem, Rybářskou baštou, Matyášovým chrámem a dalšími památkami kam půjdeme odpoledne.
   
Před 12 hodinou jsme se postavili do fronty pro ty, co již lístky mají. Ve 12 si nás převzala maďarská průvodkyně mluvící anglicky. Naše skupinka měla odhadem 40 lidí a během 50 minut, co prohlídka trvala, jsme se míjeli s nejméně dvěma dalšími skupinami. Před vstupem, který je u brány č. XII. musí všichni projít bezpečnostní kontrolou jako na letišti. Hned po vstupu do budovy nás okouzlil nádherný interiér. Nachází se tady maketa Parlamentu vyrobená ze 100.000 kusů sirek. Impozantním dojmem působilo hlavní slavnostní schodiště, které vede od hlavního vstupu k hale s kupolí. Zdobí ho fresky a sochy. Jen pro zajímavost, délka všech schodů v budově Parlamentu měří asi 20 km. Což je naprosto neuvěřitelné.
  
Asi pro všechny byla nejzajímavější hala pod hlavní kopulí (Dome Hall) vysokou 96 metrů se 16 sochami maďarských vůdců (králů), kde je možné si od roku 2000 prohlédnout originální uherské korunovační klenoty - svatoštěpánskou královskou korunu, žezlo, jablko a renesanční meč. Vše je za bezpečnostním sklem a chráněné vojenskou stráží. Jedině v této místnosti se nesmí fotit s bleskem. Jinak je to všude povoleno.
 
Prošli jsme severním nebo jižním křídlem, to už si přesně nepamatuji. Navštívili jsme další místnost, kde se nacházela krásná obrovská váza z maďarské porcelánky Herend. Její zajímavostí je, že se mezi motivy na váze nachází různé texty.
  
Z dalších místností, které jsme navštívili byla hlavní zasedací sněmovní místnost parlamentu. Jak nám naše průvodkyně řekla, měli jsme štěstí, protože obvykle návštěvníky vodí do druhé zasedací místnosti, ale tam zrovna dnes probíhala nějaká akce, tak vodili turisty do té hlavní. Co nás zaujalo na chodbách před vstupem do místnosti, byly rozmístěné kovové odkládací držáky na doutníky, kde si politici odkládají cigarety když jdou hlasovat. Po návratu je snadno najdou, když si zapamatují číslo držáku. Stěny místností jsou zdobeny 22-23 karátovým zlatem. Určitě zaujmou i krásná malovaná skleněná okna.
 
Po prohlídce Parlamentu, která byla opravdu zajímavá, jsme vykročili k Náměstí svobody (Szabadság tér). Je to jedno z nejimpozantnějších náměstí hlavního města. Lemují ho mimořádně zajímavé budovy, například budova Národní banky, secesní budova někdejší burzy, dnes sídlo Maďarské televize. Nachází se zde pomník sovětským vojákům padlým při obléhání Budapešti v roce 1945. Jako toaletu jsme využili místní Toi Toi budky. Nevím, jestli byly myšlené jako veřejné toalety nebo je tady měli nějací řemeslníci, protože většinou všude ve městě byly toalety zpoplatněny až 20 korunami.
 
Trochu už nám vyhládlo, tak jsme si zaskočili na menší oběd do čínského bistra, které i v Budapešti patří k těm levnějším možnostem stravování. Jinak musím podotknout, že Budapešť je, asi jako každé hlavní město, hodně drahá a to po všech stránkách. Za 720 HUF, tedy asi 66 korun jsme si dali maso se zeleninou a rýží a najedli jsme se z toho oba dva.
Došli jsme až na Rooseveltovo náměstí (Roosevelt tér) na nábřeží Dunaje. V mapě nikde není označeno, je zde značeno pouze náměstí Széchenyi István tér. Potom jsem se doma kdesi na netu dočetl, že bylo přejmenováno podle sochy "největšího Maďara", která na náměstí stojí. Kromě ní se tady nachází Maďarská akademie věd (Magyar Tudományos Akadémia), nejstarší a nejvýznamnější budova tohoto náměstí. Dokonalý neorenesanční vzhled jí propůjčil berlínský stavitel Stüller, podle jehož návrhu byla v letech 1862-1864 postavena. V budově Akademie je mimo úředních místností i okázalá, slavnostní aula zdobená freskami Károlye Lotze, slouží také jako koncertní síň, navíc jsou zde přednáškové a zasedací síně, mimořádně cenná vědecká knihovna. Autory alegorických soch v impozantním vestibulu a na průčelí budovy jsou umělci Miklós Izsó a Emil Wolf.

Druhou významnou budovou tohoto náměstí je secesní budova Gresham Palace postavená v roce 1907 na základě projektů sourozenců Jozsefa a László Vágó a Zsigmonda Quintera z pověření londýnské pojišťovací společnosti Gresham. Budova byla na svou dobu vybavená nejluxusnějšími apartmány a kancelářemi. Mezi řadou kamenných soch je na vrcholu průčelí budovy reliéf zakladatele londýnské burzy sira Thomase Greshama. V paláci byl v roce 2004 otevřen nejluxusnější a nejdražší hotel v Budapešti – Four Seasons Hotel Gresham Palace.

Přímo naproti hotelu se klene přes Dunaj Řetězový most (Széchenyi lánchíd). Ve skutečnosti jde o visutý most. Je nejstarším a nejznámějším mostem v Budapešti. Nechal ho postavit šlechtic a politik István Széchényi po velkých záplavách ve 30. letech 19. století. 375 metrů dlouhý a 16 metrů široký most vznikal v letech 1839 - 1849. Během druhé světové války byl však zničen a obnovy se dočkal až roku 1949, tedy sto let po svém dokončení. Dva kamenné pilíře drží robustní železnou konstrukci, která váží téměř 5200 tun. Rozpětí mezi pilíři měří 202 metrů. Velký řetěz, který byl použit se klene přes řeku. Jednotlivé spoje řetězu jsou velmi podobné těm, které můžeme spatřit na řetězu jízdního kola. Z mostu se nám naskýtá krásný výhled na Dunaj tekoucí pod námi. Na mostě je dvouproudová vozovka a chodník pro pěší. Trochu mi svým vzhledem a konstrukcí připomíná londýnský Tower bridge. Na obou stranách mostu střeží most dvě kamenné sochy lvů.
  
Když jsme přešli most na druhou stranu, tedy na stranu Budy, ocitli jsme se na kruhovém Náměstí Adama Clarka (Clark Ádám tér). Jméno náměstí získalo po Adamu Clarkovi, konstruktérovi Řetězového mostu. Adam Clark také vykopal tunel pod Hradním vrchem, aby usnadnil přístup do míst v Budě za kopcem. Tunel je na chlup stejně dlouhý jako Řetězový most.

Na náměstí se nachází zvláštně vyhlížející oválný kámen, maďarský (uherský) nultý kilometrovník. Všechny silniční vzdálenosti v Maďarsku se měří odsud.

Z náměstí se můžete nechat vyvézt pozemní lanovkou Budavári Sikló k hradnímu paláci na náměstí Szent György tér. Připomíná lanovku na Petřín. Jsou to dva proti sobě jedoucí tramvaje tažené vzájemně na laně. Je dlouhá pouhých 95 metrů. Jezdí téměř nepřetržitě od 7:30 do 22 hodin. Pokud se Vám nechce dát stejně jako nám 900 Ft za krátkou jízdu, můžete nahoru vyjet hradním autobusem č. 16 (Várbusz) nebo stejně jako my romantickou procházkou chodníkem a schody vedoucími podél lanovky odkud se naskýtají výhledy na Dunaj a Řetězový most.
 
Hradní čtvrť (Budai várnegyed) se rozkládá na Hradním vrchu (Várhegy) ve výšce 180 m nad mořem. Je celkem kilometr a půl dlouhá a místy pět set metrů široká. V Hradní čtvrti se nachází nejvýznamnější památky města - Staré město, Královský palác, Matyášův chrám, Rybářská bašta, Národní galerie. Dále různá muzea, několik kostelů, množství historických budov, náměstí a spousta restaurací a kaváren. A navíc je odsud nádherný výhled na město.

Pro příznivou polohu byly tyto části města obydlené již ve 13. století. Béla IV. po tatarském vpádu se rozhodl změnit charakter kopce Buda a nechal tady vybudovat pevnost, hrad a přenesl sem své sídlo. Pevnost byla původně zasazena do svahu. V průběhu staletí pak docházelo k jejímu rozšiřování až do současné velikosti. Většina budov si zachovala svoje původní prvky z období svého vzniku. Ve stejné budově tak můžeme vidět středověké hradby, renesanční okna i barokní fasádovou výzdobu. Díky tomu byl v roce 1988 hrad a Královský palác zapsán na seznam UNESCO.
Hrad Buda nebo taky Budínský hrad (Budai Vár) je jedním z nejkrásnějších a nejmalebnějších míst ve městě co jsme viděli. Centrální částí hradu je Královský palác (Királyi Palota) a budovy v rámci jeho areálu. Královský palác je jedním ze symbolů Maďarska. Od 13. století byl neustále obléhán - obývali ho střídavě Turci i Habsburkové. Třikrát byl téměř zničen, avšak vždycky byl znova vystavěn, ač ne do původního stavu. Dnešní podobu získal po druhé světové válce. Dříve hrad sloužil jako sídlo vládců Maďarska. Dneska se zde nachází Národní galerie Maďarska (Magyar Nemzeti Galéria), Historické muzeum města Budapešť (Budapesti Történeti Múzeum) a státní (národní) Széchenyiho knihovna - Országos Széchenyi Könyvtár.
Z promenády před Národní galerií se nám naskýtá nádherný výhled na panorama Budapešti. V roce 1900 byla před palácem odhalena socha prince Evžena Savojského, která je připomínkou vítězství v bitvě u Zenty v roce 1697. Bohužel ve fotografování hradu nám brání množství dřevěných prodejních stánků, které tady staví na nějakou víkendovou akci.
 
Celému komplexu vévodí mohutná neoklasicistní kopule královského paláce. Původně palác zdobila kopule neobarokní, ale ta byla během druhé světové války zničena a nahrazena novou.

Severozápadní nádvoří je ozdobeno Matyášovou fontánou z roku 1904, která je dílem Alajose Stróbla. Fontána zpodobňuje krále Matyáše I. Korvína s jeho milovanou Ilonkou.

Tzv. Lví bránou, která byla pojmenována podle soch 4 lvů, kteří ji od roku 1901 stráží se dostanete na zadní nádvoří.

Ke královskému paláci vede z Habsburského schodiště na náměstí Szent György tér ozdobná brána z roku 1903. Palác střeží také bronzová socha mytického ptáka turula, který zde byl umístěn na památku tisíciletého výročí příchodu maďarských kmenů do Panonie roku 896.

Na náměstí Szent György tér, kde se nachází horní stanice lanovky je i krásný neoklasicistní Sándorův palác postavený v roce 1806, nyní sídlo úřadu prezidenta republiky. Před ním nemůže samozřejmě chybět prezidentská stráž.

Blumcáme se uličkami starého města, všude samé kavárničky. Došli jsme až na náměstí Szentháromság tér (náměstí svaté Trojice), které je jakýmsi centrem Hradní čtvrti a kde se nachází socha sv. Trojice, budova Staré radnice a hlavně Matyášův chrám.

Matyášův chrám (Mátyás templom) je otevřený denně. Za vstup do chrámu se platí vstupné. Někde jsem se dočetl, že ti, kteří si nepřejí chrám prohlídnout, ale chtějí se jen pomodlit nebo vychutnat chvíli ticha, mohou vstoupit do svaté kaple po celý den zdarma. Ale bohužel se nám to nějak nepodařilo. Oficiálně byl pojmenován chrám Matky Boží. Lidově je ale znám jako Matyášův chrám po králi Matyášovi Korvínovi, který nechal postavit jižní věž. Tento katolický chrám je důležitou historickou budovou a snad nejkrásnější a nejznámější katolický chrám v Budapešti. Dominuje pohledu na Hradní čtvrť z pešťské strany. Kostel má výrazné prvky gotické architektury, i když původně tomu tak nebylo. Kostel sv. Matyáše byl původně postaven maďarským králem Ištvanem prvním (St. Istvan) na počátku 11. století a byl zasvěcen Panně Marii. O dvě století později byl kostel zničen během invaze Mongolů. Poté se Buda stal hlavním městem, když byl znovu postaven na troskách kostela Panny Marie a stal se zároveň i hlavní katedrálou v zemi. Následně byl pak jednolodní kostel několikrát rozšířen o velký počet bočních kaplí. Tato rekonstrukce probíhala na objednávku Matyáše Hunyadi, známý jako Matyáš Korvín, na jehož počest byl církví pojmenován kostel svatého Matyáše. Byli zde korunováni dva poslední maďarští králové (Habsburkové): František Josef I. v roce 1867 a Karel I. (král uherský jako Karel IV.) v roce 1916. Interiér chrámu je zdoben prací dvou vynikajících malířů 19. století. Byl jím Károly Lotz a Bertalan Székely.
  
Další pamětihodností, nacházející se hned vedle Matyášova chrámu je Rybářská bašta (Halászbástya). Vyniká svou bílou pískovcovou barvou, kterou nejde přehlédnout. Začala se budovat v roce 1895 podle projektu stavitele Frigyese Schuleka v místě středověkého trhu s rybami a ochranného valu rybářského cechu. Odtud pramení i její název. Stavba v neorománském stylu plní pouze okrasnou funkci. Hlavně je z ní krásný výhled na téměř celé město. Na horní vyhlídkovou terasu se sice vybírá vstupné ale je zde spousta míst odkud je úplně stejný výhled a zadarmo. Nachází se zde restaurace Halászbástya étterem s pěkným výhledem na Pešť.
    
Socha, která se nachází mezi baštou a kostelem ztvárňuje krále Štěpána.

Pokračujeme v prohlídce Hradní čtvrti. Pitoreskními uličkami, které mi připomínají uličky na pražském Hradě jsme došli až na náměstí Bécsi kapu tér. Také se mu říká náměstí Vídeňské brány (Vienna Gate Square) podle jediné existující brány starého města. Je to severní brána Hradní čtvrti. Vyšli jsme nahoru a pokochali se naposledy pohledem na město zase z jiného úhlu. Toto náměstí sloužilo ve středověku jako sobotní tržiště pro nežidovské obchodníky.
  
Na náměstí se nachází luteránský kostel, velká a pěkná budova Národního archivu a půvabné domečky č. 5-7. Nejslavnější je dům č. 7. Byl postavený na místě středověkého domu. Kněz a učitel, který zde žil, ho přestavěl v roce 1807. Krásné mříže zdobí okna a dveře schodiště ve vstupní bráně. V první polovině 20. století tady žil Baron Lajos Hatvany, patron umění. V roce 1935 a 1935 byl zde jeho hostem třikrát spisovatel Thomas Mann.
  
Bránou opouštíme Hradní čtvrť a jdeme na metro na zastávku Széll Kálmán tér. Tato červená linka metra jako jediná projíždí pod Dunajem. S přestupem vystupujeme na zastávce Opera. Znova, tentokrát za světla se kocháme pohledem na budovu Opery. Vstupujeme dovnitř, ale bez vstupenky na prohlídku s průvodcem se dále než do foyer nedostaneme. Ale už samotné schodiště a foyer působí okázalým dojmem.
 
Odtud pokračujeme pěšky po Andrássyho třídě až na hotel. Zastavujeme se ještě na "Broadwayi" také za denního světla. Zase to tady na nás působí jinak než včera večer.
  
Na náměstí Oktogon, které získalo svůj název podle osmiúhelníkového tvaru kupujeme v trafice 2 lístky na metro po 320 Ft, protože by nám do konce pobytu chyběly.
Procházíme kolem chmurné, šedé budovy, Domu teroru (Terror Háza), který se nachází přímo na Andrássyho třídě č. 60. Pro značnou část Maďarů znamenala v minulém století Andrássyho ulice č. 60 úzkost a strach v jejich srdcích. Nejprve v roce 1944, kdy se dům stal sídlem fašistického režimu, poté do roku 1956, kdy byl centrem komunistické tajné policie. Dnes je budova stylizována do Muzea, využívající i sklepní prostory, a ukazující i nástroje tehdejších výslechů. Muzeum se tak nachází v místnostech, kde byli lidé skutečně vyslýcháni, mučeni a kde umírali. Dům má připomínat svým návštěvníkům hrůzy totalitního režimu tak, aby se více nemohly opakovat. Na domě jsou na fasádě fotky lidí, nejspíš těch co tady zahynuli. A před ním je zvláštní skulptura z kovu a řetězů.

Konečně jsme došli na hotel. Musím říct, že mě dneska už fakt bolí nohy. Dali jsme si sprchu a vydali se na naši první večeři v hotelu v rámci polopenze. Podávala se pouze na zahradě, myslím tím venkovní terase, protože v hotelové restauraci už několikátý den probíhala nějaká konference. Ale bylo hezky a ještě poměrně teplo, takže nám to nevadilo. Byli jsme tady sami. Polopenzi téměř nikdo neměl. Ani my bychom si ji nebyli objednávali, kdyby to nebyla podmínka pobytu zdarma, a stravovali bychom se pokaždé někde jinde. Ale výhodou zase bylo, že jsme to mohli využít buď na oběd nebo večeři. Zkrátka jsme dostali každý dva vouchery a kdy si to vybereme bylo jen na nás. Na večeře (resp. oběd) měli pro polopenzisty speciální jídelní lístek, který se skládal z několika předkrmů, hlavních chodů a dezertů. Ty jídla byly každý den stejná, ale my jsme tu byli jen na 2 večeře, takže se to dalo prostřídat, ale kdybych tu měl být týden, tak nevím z čeho bych vybíral.
Z předkrmů byl na výběr: 1) mozzarella s pestem a olivami, 2) zahradní salát s jogurtovým dresingem, 3) Alföldi gulyás - gulášová polívka, 4) vývar s játrovými knedlíčky a hráškovými lusky, 5) ovocná polévka s vlašskými ořechy.
Z hlavních chodů jsme měli na výběr: 1) palačinky plněné divokým kancem s houbami na smetaně 2) dušený sumec s noky, 3) bylinkové kuřecí maso s rukolou, grilovanými rajčaty s balzamikovým octem a s olivovým olejem, 4) smažená vepřová kotleta bez kosti s bramborovým salátem a sušená slanina, 5) boloňské špagety.
No a konečně z dezertů to byly 1) palačinky buď s kakaem, nebo džemem nebo tvarohem, 2) zmrzlina s ovocem, 3) ovocný salát a 4) "Somlói galuska".
Martin si vybral dneska gulášovou polévku, která byla fakt výborná, dobře ochucená, hodně masa, brambor, mrkve a pastniňák, což je zelenina podobná petrželi, k tomu nám přinesli pečivo, které využil i k hlavnímu chodu, u kterého žádná příloha nebyla a to ten kuřecí steak s rukolou. Akorát mu v tom nechutnal ten balzamikový ocet. Já jsem si objednal tu nasládlou ovocnou polévku. Už jsem ji jednou v Maďarsku měl, když jsme byli v Egeru, myslím že byla višňová a tenkrát mi hodně chutnala a je to něco, co si u nás nedám. Co mě ovšem překvapilo když mi ji přinesli, že byla úplně studená. Chutnala jako studený ovocný jogurt. Nahoře ještě byla šlehačka, ale tu jsem už pro jistotu sundal.

Jako hlavní chod si dneska Martin vybral to bylinkové kuřecí maso s rukolou, grilovanými rajčaty s balzamikovým octem a s olivovým olejem a já jsem pro dnešek zvolil toho dušeného sumce. Byl na způsob perkeltu v takové šťávě a k tomu domácí noky promíchané s míchaným vajíčkem a grilovanou zeleninou. Fakt to bylo moc dobré.
 
Maďarská kuchyně je vyhlášená a tak si myslím, že tady asi chutná všechno dobře. Až na ty palačinky, které si martin dal jako dezert. Byly to dvě seschlé, tvrdé palačinky, které nešlo ani ukrojit. Nejspíš byly udělané předem a jen přihřáté v mikrovlnce nebo nevím.

Já jsem vyzkoušel ten tradiční maďarský dezert se zvláštním názvem "Somlói galuska", za kterým se skrýval naprosto úžasný dezert. Oni to nazývají také Somló Sponge Cake. V podstatě je to nějaký piškot s náplní z ořechů, pudingu, džemu, rumu, čokolády a nevím co ještě. Jo a nahoře byla šlehačka. Nekrájí se to, proto se to jmenuje galuska, tj. haluška a nabírají se velkou lžící nerovnoměrné halušky. A Somloi to je kraj v Maďarsku. V doslovném překladu jsou to halušky zo Somló a čte se to Šomló. Receptů najdete na netu spoustu. Taky to jednou vyzkouším.

Po večeři jsme se šli projít na Náměstí hrdinů, které se nachází ani ne 5 minut chůze od našeho hotelu. Maďarsky se mu říká Hösök tere. Náměstí se nachází na samém konci dlouhé Andrássyho třídy vedle Městského parku. Je to jedno z nejnavštěvovanějších míst v Budapešti. Je obklopeno dvěma impozantními budovami. Vlevo to je Muzeum krásných umění (Szépmüvészeti Muzeum), kde se nachází světoznámá sbírka španělského umění a další umělecké skvosty a vpravo Výstavní hala (Mücsarnok), kde pořádají dočasné výstavy.
   
Na náměstí se dále nachází Památník milénia (Millenniumi emlékmű) postavený u příležitosti oslav tisíciletého výročí příchodu Maďarů do Panonské nížiny. Uprostřed památníku stojí 36 metrů vysoký korintský sloup se sochou archanděla Gabriela nesoucího v jedné ruce svatoštěpánskou královskou korunu a ve druhé apoštolský dvojitý kříž. Je symbolem římskokatolické víry. Sloup z pravé i z levé strany svírá čtvrtkruh kolonády. Mezi sloupy kolonády stojí sochy velikánů maďarské historie, vojevůdců a význačných králů. Rohové pilíře zdobí symbolická sousoší (práce, blahobytu, vědy, slávy a míru). Před pomníkem je hrob Neznámého vojína, kterému návštěvník může vzdát svůj hold. K němu pokládá věnec každý cizí státník, který navštíví Maďarsko. Jsem překvapený kolik lidí se tady večer srocuje.
   
Ještě jsme zabruslili do Městského parku (Városliget), který je největším parkem v Budapešti. Hned na začátku se nachází umělé kluziště (Városligeti Műjégpálya) s pěknou nově opravenou neorenesanční budovou z roku 1893. V zimě se stává jedním z největších městských kluzišť v Evropě. Dnes zde probíhala nějaká akce. Za kluzištěm, které je nyní pokryté betonem je krásně nasvícený hrad Vajdahunyad.
  
Prošli jsme se až k Széchenyiho lázním, kolem zoologické zahrady až k jezírku, kde se na ostrůvku nachází restaurace Robinson étterem.
Zašli jsme přeparkovat auto, aby to někoho nelákalo ho vykrást, když zjistí, že stojí delší dobu na stejném místě. Ve čtvrt na osm jsme se vrátili na hotel. Martin šel ještě na chvíli na internet. Já jsem si dopsal deník a koukal se na televizi.