LETEM SVĚTEM

Neděle 30.9.2012 - Györ

Dneska jsme byli na snídani už v 7:30. Ničím novým nás už nepřekvapili, akorát pečivo bylo při neděli staré a neměli sýrové pagáče, které jsme si chtěli vzít na cestu.
Zvažovali jsme co s načatým dnem, zda ještě zůstat v Budapešti nebo se vydat na cestu. Jelikož všechno co jsme měli v plánu jsme v pohodě stihli, rozhodli jsme se pokračovat pomalu domů, s tím, že cestou uděláme ještě zastávku ve městě Györ. Zaplatili jsme na recepci 2 povinné polopenze tedy 140 eur a v 8:30 už jsme byli na cestě. Vymotali jsme se z města a na čerpačce ještě před dálnicí, kde je benzín dražší jsme vzali za 5000 Ft (11 litrů po 438 HUF za litr). Nějaké peníze jsme si ještě chtěli nechat na Györ. Do Györu to bylo 120 km, takže po dálnici jsme tam byli coby dup.
Györ (na mapách ho najdete i pod názvem Ráb), kterému se přezdívá "Město tří řek" (Dunaj, Rába a Rábca) je už bezmála 1000 let biskupským sídlem, poblíž kterého v roce 1809 svedl Napoleon vítěznou bitvu. Dnes je město oblíbené mezi turisty hlavně díky svému nádhernému baroknímu centru plného kostelů, muzeí, paláců a úzkých uliček. Nabízí historii, mnoho restaurací, kaváren a obchůdků. Ve městě je také nově zrekonstruovaný termální areál, který jsme teda osobně nenavštívili. Ač je to druhé největší město v Maďarsku, tak oproti Budapešti na mně působil jako jeho miniaturní příbuzný. Ale nic mu to neubírá na kráse.
Zaparkovali jsme zadarmo přímo v centru u řeky Ráby poblíž katedrály a vydali jsme se asi na hodinovou procházku městem. Prohlídku jsme započali v nejstarší části Győru, na Kapitulním vrchu (Káptalandomb), což je původní městské jádro. Prošli jsme kolem Györi Hittudományi Föiskola. Vedle se nachází Biskupský hrad (Püspökvár) a biskupský palác. Na něj navazuje bílá Věž svatých. Naproti se nachází Bazilika z 11. století, kde právě probíhá mše, tak jsme jen po tichu nahlédli dovnitř.
     
Došli jsme na náměstí Bécsi kapu tér, kde se nachází útulné domečky, včetně muzea Múzeumház a hned vedle je kamenná brána do hradu, kde se nachází nějaká expozice. Na náměstí stojí další kostel, tentokrát je to kostel Karmelitánský - Kármelita templom a socha maďarského dramatika Károly Kisfaludiho.
   
Kolem hradeb vedou vydlážděné chodníčky a schodišti se dá dojít až dolů k řece.

Přes most Rába kettös híd jsme přešli na druhou stranu řeky, kde se nachází židovská novorománská synagoga na osmiúhelníkovém půdorysu - Györi zsinagóga.

A druhým mostem Petöfi híd jsme se vrátili zase zpátky. Prošli jsme kolem karmelitánského kláštera z roku 1732 a úzkými uličkami starého města s barevnými malebnými domky s rohovými balkony (pro historické centrum města typické) jsme došli až na hlavní náměstí Széchenyi tér.
   
Náměstí Széchenyi s památkově chráněnými domy bylo ve středověku hlavním náměstím. Na náměstí lemovaném opravenými domy se nachází benediktinský kostel svatého Ignáce z Loyoly (Loyolai Szent Ignác Bencés templom). První kostel jezuitů byl postaven v letech 1634-1641. Od roku 1802 ho užívali benediktini. Dvě věže pochází až z 18. století. uprostřed náměstí ze země tryská vodotrysk. Na náměstí stojí taky velmi pěkný Mariánský sloup (Mária oszlop) z roku 1686. Čtyři barokní sochy zobrazují svatého Istvána, Jana křtitele, svatého Antona Padovského a patrona Rakouska, svatého Leopolda. Na vysokém sloupu nahoře stojí Panna Mária, patronka Uherska, na hlavě má uherskou korunu a na rukách malého Ježíška.
    
Náměstí zdobí také muzeum Jánose Xantuse, které nabízí historii Györu a okolí od starověku až po současnost. Nachází se v nádherném barokním paláci v původní rezidenci arciopatství.
 
Prohlídku města jsme zakončili jak jinak než v restauraci. Přímo na náměstí se nachází několik restaurací s venkovním posezením. Vybral jsem restauraci Pálffy Étterem a to hlavně kvůli vývěsní tabuli, kde inzerovali palačinku Gundel za 750 HUF, kterou jsem tak chtěl ochutnat v Budapešti v restauraci Gundel, která je tím vyhlášená, ale chtěli za ni 1960 HUF. Je mi jasné, že to nebude úplně stejné, ale aspoň se tomu bude snad trošku blížit. K tomu jsme si dali každý presso za 320 HUF a já ještě nakonec ovocný čaj v konvičce za 330 HUF. Nevím, jak má chutnat originál té palačinky, ale tahle byla dobrá, s ořechovou náplní, ta byla zajímavá a čokoládovou polevou.
 
Po obědě se vracíme k autu a pokračujeme domů.
 
Za poslední HUFy (6344) jsme opět před nájezdem na dálnici koupili benzín (437 HUF/litr), ale stejně nám to ještě domů nestačilo a na Slovensku v Bytči jsme ještě dokupovali za 10 eur. Domů jsme přijeli kolem 17 hodiny. Za celý výlet jsme najeli rovných 1000 Km.
Když bych měl náš výlet nějak shrnout, tak musím říct že jsem byl opravdu nadšený. A to jak památkami, tak jídlem. Takže se mi do paměti uložily další nezapomenutelné zážitky. Ani cesta nebyla tak hrozná jak jsem se obával, kupodivi utekla poměrně rychle. Proto pokud ještě váháte, zda Budapešť navštívit, můžu nyní říct, že rozhodně to stojí za to.