Súľovské skaly 7.7.-8.7.2012

Jsou před námi dva dny volna a tak jsme se rozhodli někam vypadnout. Nápady dochází a nakonec mi můj rehabilitační pracovník, ke kterému chodím, doporučil navštívit skalní město Súľovské skaly na Slovensku, blízko Žiliny. Není to zase tak daleko, tak jsme si řekli vlastně proč ne. Den předem jsme na netu začli hledat nějaké ubytování na 1 noc. Většinou se ceny pohybovaly kolem 8-10 eur za osobu a noc, akorát se lišily kvalitou. Problém byl v tom, že byl prodloužený víkend, 4 dny volna, tak většina ubytování byla obsazených, nebo ještě nevěděli do kdy se předchozí návštěvníci zdrží a pod stan a za ty peníze se mi do kempu nechtělo. V Obci Súľov je nabídka asi 10 ubytování.
Jedna z možností, kterou jsme zvažovali, bylo ubytování v rodinném domě v Súľove, Penzión Súľovské skaly, kde se nachází 3 samostatné pokoje a každý má svoje vlastní sociální zařízení, kuchyňský kout a TV. Cena vycházela na 8 eur na osobu a noc, a při obsazení pouze na jednu noc, což byl náš případ, se příplácelo euro navíc, tedy 9 eur. Vypadalo to podle fotek a hezky a hlavně to bylo blízko, jen pán majitel, když jsme mu volali ještě nevěděl, jestli bude pokoj volný. Ještě jeden odkaz na ubytování.
Za 10 eur na osobu se nabízelo ubytování v Penziónu Súľov, ovšem tady byly sociálky na chodbě což jsme hned zamítli.
Potom je další možnost v autokempu Autocamp Súľov, kde máte na výběr chatky, ale tam se platí za celou chatku 26 eur pro 3 osoby a koupelny venku, stejně tak stany vychází hodně draho, místo pro stan 3 eura, poplatek za auto 2,5 eur + poplatek za osobu a noc 3 eura a ještě lázeňský poplatek 0,35 eur a spíte mezi davem stanů a koupelny a záchody společné. To fakt ne. Pak nabízí ještě ubytování v Penziónu Pútnik, který patří k areálu a je tam i jedna z mála restaurací v Súľově, ale cena je 20 eur / osoba / noc.
No a zústalo nám jedno ubytování, kde jsme nakonec skončili, i když to taky vypadalo všelijak, ale volal pan majitel zpátky, že předchozí hosté ráno odjíždí a bude možné se tedy ze soboty na neděli ubytovat. To nám spadl kámen ze srdce. Je to Apartmán MARCEL, Súľov č.p. 99 mezi rodinnými domy s krásným výhledem na okolní kopce Súľovských skal. Možnost ubytování až 6 osob, cena za osobu 10 eur na noc. Takže za 2 osoby jsme zaplatili 20 eur vč. rekreačního poplatku a měli jsme celou vilku sami pro sebe. Paráda.
   
Navíc je kompletně vybavená, včetně ručníků, povlečení, peřin, mýdla, toaletního papíru,... Je tam samostatná předsíň, kuchyň s kuchyňskou linkou, nádobím, mikrovlnka, varná konev, lednice s mrazničkou, jídelní stůl + židle.
  
Odtud vedou schody nahoru kde je podkrovní ložnice se 4 postelemi a skříněmi, ovšem tam by se v tom horku spát nedalo.

Dole se nachází obývák s rozkládacím gaučem, kde se můžou vyspat další 2 osoby, křeslo, konferák, šatní skříň a TV se satelitním příjmem včetně českých stanic.
 
No a samozřejmě pěkná koupelna se sprchovým koutem a pračkou a samostatná toaleta. Prostě paráda a za tu cenu, není co dodat. Navíc se nic neplatilo předem, nějaká záloha.
 
Ale to jsem trochu předběhl. Ubytování máme zamluvené a vydáváme se na cestu. Vyrážíme brzo ráno směr Frýdek-Místek, Ostravice, Bílá, hraniční přechod Bumbálka, Makov až do Bytče. Cesta je velice pohodlná, aut málo. Z Bytče jedeme po silnici směrem na Povážskou Bystrici a v obci Predmier je třeba odbočit na Jablonové, odkud je to už jen asi 6 km do obce Súľov. Celkem 105 km. Súľovské skaly jsou součástí Strážovských vrchů a nachází se v Horním Pováží na severozápadním Slovensku.
Súľovské skaly jsou jedny z nejznámnějších skalních měst na Slovensku. Již při vjezdu do Súľova nás ohromily skalní bloky tyčící se podél cesty.
  
Ze všeho nejdříve jsme se jeli ubytovat. Ubytování jsme našli poměrně snadno, nachází se mezi rodinnými a je odtud krásný výhled na skály. Majitelé nebo spíš bych řekl rodiče majitele bydlí v rodinném domku přes cestu. Paní nás ubytovala, hned jsme ji i zaplatili ať na to nemusíme myslet, ale mohli jsme platit i při odjezdu. Auto jsme nechali zaparkované u domu, protože do centra vesnice, resp. k začátku turistické trasy to je kousek.

Východiskem do Súľovských skal je parkoviště před obcí Súľov, resp. u chaty Súľov, přímo u hlavní silnice v nadmořské výšce 360 m. Za parkování se platí 1,5 eur. Ale je možno zaparkovat zdarma v centru obce nebo nechat auto jako my u ubytování a dojít pěšky, není to daleko.
Areálem Súľovských skal vede naučný chodník Súľovské skaly, asi 5 km dlouhá naučná stezka se 17 značenými zastávkami. Stezka začíná a končí u parkoviště u silnice.
 
My jsme ovšem začali naši túru v 10:40 u kostela, kde jsme se napojili na červeně značený chodník, vycházející od parkoviště a vzali jsme to opačným směrem než většina návštěvníků.

Mírně stoupáme nad obec Súľov až na Lúku pri Kamennom hríbe, nazývanou též Smrček, v nadmořské výšce 450 m.

Odtud pokračuje okružní naučný chodník dále po červené na Lúku pod hradom Súľov a na hrad Súľov. My jsme se ovšem rozhodli pokračovat podél žlutých značek po jedné z nejhezčích a nejnavštěvovanějších tras, která nás zavede k několika zajímavým přírodním výtvorům. Pokračujeme po vrstevnici, částečně po louce až k mohutnému amfiteátru, který tvoří slepencové věže Roháča. V pozadí na hřebeni můžeme pozorovat řadu skalních věžiček vymodelovaných v měkkém slepenci vlivem povětrnostních podmínek. Celé území, resp. pohoří je tvořené třetihorními slepenci.
  
Po 45 minutách jsme došli na Lúku pod Roháčom (480 m.n.m) kde jsme se u rozcestníku vydali na malou 15 minutovou odbočku doprava po žluté k jeskyni Šarkania diera.

Cesta vede lesem do prudkého kopce. Poslední část zdoláváme po kovových schodech a žebřících zčásti zabezpečenými řetězy. Míjeli jsme se s dalšími turisty. Najednou se před námi objevil ohromný otvor do jeskyně Šarkania diera. Nepravá jeskyně vznikla mechanickým rozpadem slepence v puklinách a je známá vzácnými archeologickými nálezy paleontologickými i kulturními z mladší doby kamenné. Nálezy jsou uchované v Považskom múzeu v Budatíně.
    
Po prohlídce obří jeskyně a menší svačině jsme se stejnou cestou vydali zpátky k rozcestníku na Lúku pod Roháčom a opět po žluté tentokrát na druhou stranu vystupujeme bukovým lesem, později skalní rozsedlinou zabezpečenou několika žebříky. Poslední metry poměrně prudkým terénem vedou serpentínami po spadaném kluzkém listí až k Obrovské skalní bráně v Slopoch. Obrovská brána  vznikla rozšířením pukliny ve slepencích. Je vysoká 8 metrů a působí skutečně mohutným dojmem.
 
Po pár minutách jsme došli k rozcestníku Pod Roháčom v nadmořské výšce 718 m.

Odtud pokračujeme po červené směrem k hradu Súľov. Jde se více méně po rovině lesem. Cestou míjíme zajímavé skalní útvary a viklany.
  
Občas jsou menší odbočky z hlavní trasy k vyhlídkám, odkud se naskýtají neuvěřitelné výhledy na bělostné skály a skalní jehly.
  
Kolem sedla Pod Bradou jsme došli až k lúke pod Súľovským hradom (525 m). Pár metrů odtud se nachází pramen pitné vody. Po zelené značce stoupáme do kopce až k hradu Súľov.
   
Poslední metry výstupu překonáváme serpentínami zabezpečenými řetězy, kovovými žebříky a ocelovými kruhy. Mezi stromy se rýsují zříceniny hradu a mohutné skalní bloky. Ještě několik metrů a dostáváme se na malou plošinu s informačním panelem Súľovský hrad (680 m). Jedná se o nejvyšší bod naučného chodníku.
 
Hrad pochátzí z první poloviny 15. století. Byl postavený mezi třemi skalními útvary. Skládal se z dolního a horního hradu. Jeho původní název byl Roháč. Vzhledem ke svojí poloze byl využívaný na hlídání a pozorování cest. Střežil severní hranici Uherského království. Roku 1550 byl zničený požárem, ale byl opravený v původním rozsahu. Ještě v roce 1730 jej obývala vojenská posádka. Střežení hradu skončilo roku 1780 a od té doby na hradě nikdo nebydlel a ani sa o něho nestaral. Od zemětřesení v roce 1858 zůstal objekt značně poškozený a postupně chátrá. Nyní zde můžete vidět jen části zdiva nalepené na skalách. Hradní zdi doslova splývají s okolními skalami.

Úzkým otvorem ve skále, za pomocí ocelových kruhů vystupujeme na místo kdysi horního hradu. Na závěr se ještě musíme protáhnout malým úzkým výklenkem. 
 
Z vrcholu hradu je parádní výhled. Na severu dominuje hřeben Javorníků, na západě Maníny, za nimi Vršatec. Na jižní straně se vypínají Strážov, Kľak, Žibrid, Martinské hole a v nejbližším okolí Súľovské skaly. Na některé se dokonci snaží vylézt horolezci a horolezkyně. Vychutnáváme se výhled na okolí. Pod námi se rozkládá obec Súľov.
       
Po zelené začínáme pomalu sestupovat, už mě začíná bolet levé koleno. Ještě že mám s sebou turistické hole, jinak bych to nesešel asi vůbec. Místy je nutné se přidržovat skal. V průvodci to sice označují za středně náročnou trasu, mi teda přijde hodně náročná a do toho ještě to bolavé koleno. Podél trasy se naskýtají úchvatné výhledy na skalní jehly, které mi aspoň na chvíli dávají zapomenout na bolest kolene.
   
Pokračujeme k nejznámnějšímu skalnímu městu Súľovských vrchů, které sa díky skalním útvarům, věžičkám a hřebínkům nazývá Organy.
  
Jejich nejznámnější částí a současně jedním z nejkrásnějších útvarú Súľovských skal je Gotická brána, zastavení č. 4 v nadmořské výšce 572 m, ke které je nutné odbočit z hlavní stezky malou odbočkou po zelené značce. Lehce se to dá minout. Tento 13 metrů vysoký a 5 metrů široký skalní otvor je završený lomeným obloukem. Svůj název Gotické okno získalo podle toho, že připomíná gotický sloh.
Skály dookola připomínají obrovské betonové útvary. Jsou tvořené z třetihorních slepenců vyzdvižených do výšek z někdejšího moře, které omývalo oblast dnešních západních Karpat. V těchto místech je třeba zvýšit pozornost, neboť kousek od chodníku je hluboká propast.
 
Odtud už prudkým klesáním po skalách a nakonec soutěskou v lese, kde nám to pěkně klouže po kořenech stromů zakrytých listím, se dostaneme do Tiesňav, u parkoviště, kde začíná i končí naučný chodník. Přišli jsme sem celí zničení v 17 hodin. Krátký okruh (Naučný chodník se 17 zastávkami) zabere průměrnému turistovi 3,5 hodiny. Pokud si ho chcete prodloužit jako my o Obrovskoubránu a jeskyni Šarkania diera, pak je třeba počítat minimálně s 5 hodinami.

Cestou zpátky na náš apartmán jsme se zastavili na jedno pivo ve Sport Baru přímo v centru obce. Dali jsme si polotmavé pivo Master 0,4l za 1,2 eur.

Vrátili jsme se na pokoj, kde jsme se okoupali, chvíli jsme si odpočinuli a vydali jsme se ještě na večeři. Nechtělo se nám nijak daleko chodit takže jsme zašli do autokempu,kde se nachází i restaurace Pútnik. Sedli jsme si na venkovní krytou terasu, ovšem jídlo z jídelního lístku nás nijak zvlášť neuchvátilo, tak jsme si dali každý jenom polívku, já vývar za 1,50 eur a Martin česnekačku za 1,80. K tomu jsme si dali každý pivo, Martin Zlatého Bažanta za 1,20 a já ochucené citronové pivo Radler za 1,80. Trochu posilněni jsme se vrátili do centra obce, kde se nachází hospoda a venku dělali na grilu krkovičku. Tak jsme si každý objednali za 2,50 eur krkovičku, k tomu byl chleba, okurek a hořtice a Martin si dal ještě dvě pivka, nějaká místní značka za 0,85 eur.

Večer jsme se dívali ještě na pokoji na televizi a kolem 11 jsme šli spát.
Na snídani jsme si uvařili párky, které jsme si přivezli z domu. Uvažovali jsme kam ještě v okolí vyrazit, ale nakonec jsme se rozhodli jet pomalu domů a cestou jsme ještě udělali pár zastávek. Zastavili jsme se na Bumbálce, kde jsme si udělali asi 4 km procházku k Masarykově chatě. Podél cesty rostly maliny a borůvky tak jsme ozobávali. Potom jsme se ještě zastavili na přehradě Šance a prošli se po hrázi. A tím se náš pěkný výlet zakončil.