Cestopis Srí Lanka (Šrí Lanka, Cejlon)

Pondělí 31.12.2012 - Let do Dubaje

Vstáváme v 6 hodin a v 7:57 už sedíme v kupé vlaku Regio Jet do Prahy. Jen co jsme se usadili stevardka nabízí zdarma kávu nebo mátový čaj, časopisy a noviny a každý jsme dostali jednu malou vodu. Během celé cesty běhá po vagóně a je možno si zakoupit různé občerstvení za rozumné ceny, případně požádat o kávu zdarma. Dokonce jsme zjistili, že je možné přímo ve vlaku u stevardky zakoupit lístek z vlakového nádraží na letiště na autobus Airport Express za 60 Kč, tedy za stejnou cenu jako u řidiče. Aspoň máme ušetřený čas sháněním jízdenky. Cesta utíká rychle a v 11:33 jsme v Praze na hlavním nádraží. Stíháme autobus AE v 11:35, jezdí každých 30 minut, tak máme štěstí že nemusíme nikde mrznout. Autobus je plný, takže nemáme šanci si sednout a stojíme celou cestu až na letiště. Cesty jsou rozkopané kvůli výstavbě nové trasy metra. Na letiště jsme přijeli ve 12 hodin. Zabalili jsme do batohů nepotřebné zimní věci a ve 12:50 společnost Emirates, se kterou letíme otevírá odbavovací přepážky. Každý jsme dostali kartu Emirates, při odbavení nám bylo přiděleno číslo a na tuto kartu se načítají body za všechny lety uskutečněné s Emirates. Po netu je nutné se do jednoho měsíce zaregistrovat a body lze načíst za lety až dva měsíce zpětně. Platnost bodů je 3 roky. Hned jsme dostali i palubní lístky na let z Dubaje do Colomba. Při pouhém tranzitu v Dubaji není třeba vyplňovat imigrační kartu. Zatím mám nejmenší váhu batohu za celou dobu cestování 16,3 kg. Nevím jak se mi to podařilo, stejně to mám dost těžké. Ještě že jsem si zabalil batoh do stahovací fólie a netrčely mi žádné popruhy, Martin s otcem museli totiž podepsat, že pokud se jim něco zničí, urve, tak nedostanou žádnou náhradu a museli dát batohy do zvláštního vozíku. Snad je nezapomenou naložit do letadla. Jinak za zabalení zavazadla do slídy chtějí na letišti 95 korun a za sáček na tekutiny, které jsou na všech letištích kde jsem dosud byl zdarma, 5 kaček. Poprvé jsme dostali i visačku Emirates na příruční zavazadla. Let je pro 220 lidí a obsazeno je 190 míst. Dojedli jsme rohlíky z domova, v letadle snad bude jídla dost. Zavolal jsem ještě naposledy z Česka domů. Poté co jsme prošli bezpečnostní kontrolou k našemu Gate, tak v čekací hale s námi byla i Heidi Janků s manželem Ivo Pavlíkem a nejspíš matkou. Nejdříve jsem si myslel že letí se svými rodiči, než jsem se potom na internetu dočetl, že Heidi byla na 5 dní na dovolené v Dubaji se svým manželem. Ten její manžel by mohl být totiž klidně jejím otcem. Někteří si ji nenápadně fotí, mi to přišlo trapné. V 15:05 nás pouští do letadla. Letíme Boeingem 777-200.

Máme řadu 23, přímo na křídle, takže prd vidíme ven. Sedadla jsou 3-4-3. Překvapivě je tady poměrně málo místa na nohy.

K dispozici je pouze deka, polštář a sluchátka k zábavnému systému během letu, kdy každý má před sebou obrazovku, kde je velká nabídka filmů, hudby, hry, zprávy, trasa letu, dvě kamery letadla - přední a spodní. Ptal jsem se letušky jestli mi může přinést papuče, tak se na mně dívala jak na blázna. V Korean air jsme totiž dostali každý balíček a v tom byly papuče, zubní pasta a kartáček. Pak mi řekla, že papuče bohužel nemají, že mi může přinést ponožky. No aspoň něco. V balíčku byly ponožky, takové onuce, a klapky na oči. V 15:50 se odlepujeme od země. Do Dubaje máme před sebou 4474 km a 5 hodin letu. Během letu sleduji trasu naší cesty na mapě, ale musím říct, že Korean měl ty mapy lépe propracované. Nejdříve nám přinesli letušky horké ručníky navoněné citronem na otření rukou a pak jsme každý dostali papírové menu, kde bylo napsáno jaké jídlo nás čeká a nemine. Takové menu jsme potom dostali při každém letu.

Nad Tatrami jsme proletěli menšími turbulencemi. Nejdříve roznášeli sýrové krekry a pití. Na výběr byla červená i bílá francouzská vína v láhvi, vodka, několik druhů skotské i irské whisky včetně 12-ti leté Glenfiddich. Já jsem si dal Jamesona a 7UP. Ještě měli piva, různé džusy a samozřejmě vodu. Výhodou je, že na palubě Emirates jsou alkoholické i nealkoholické nápoje k dispozici po celou dobu letu i v ekonomické třídě, jen si stačí říct. Kdo si neřekne tak mu nutí jen džusy a vodu. Jinak vodu si může každý sám čepovat celou cestu ze speciálních kohoutků vedle toalety, kde jsou i kelímky, které nemají snad ani půl deci, takže tam můžete stát celou cestu. Ty alkoholické nápoje jsou balené v 50ml skleničkách z plastu, ale vypadá to jako sklo. Přelétáváme nad Maďarskem, Rumunskem, Tureckem (Černé moře), Sýrií, Irákem na mapě značený jako Mesopotamia do Dubaje. V 17 hodin podávají večeři, viz. menu. Já jsem si dal jehněčí, na pití jsem vyzkoušel červené víno ročník 2011 balené ve 2 dcl lahvích. Jídlo musím říct že bylo opravdu dobré.

Máme i kovové příbory, ale s tím jsem se setkal už několikrát a vždycky mě to překvapuje že to z bezpečnostních důvodů dovolí. Kdysi se dávaly pouze plastové, aby někdo nemohl nožem napadnout posádku letadla. K večeři jsme dostali i malé čokoládky. Otec od Martina si 2 čokoládky dal do kapsy košile, kde se mu jak jinak než rozpustily. Po celou dobu letu roznášely letušky vodu a džusy. O půlnoci Dubajského času, tedy ve 21 hodin našeho času (v Dubaji je časový posun zimní +3 hodiny proti ČR, letní +2 hodiny) začala letuška odpočítávat od 10 do nuly a popřála šťastný Nový rok. Silvestr jsme tedy oslavili dvakrát. Jednou v letadle (dubajský čas) a podruhé na letišti v Dubaji (půlnoc našeho času a 3 hodiny ráno času dubajského). Z letadla vidíme pár ohňostrojů nad Dubají. Asi nemáme volnou dráhu na přistání, protože jsme několikrát obkroužili letiště a vytáhli a zatáhli podvozek. Přistáváme ve 21:20 našeho času, 0:20 Dubajského na letišti Dubai International Airport na Terminálu 3 ve Spojených Arabských Emirátech. Půl hodiny před plánovaným příletem.

Zobrazit místo Praha-Colombo na větší mapěa