LETEM SVĚTEM

Sobota 12.1.2013 - Buduruwagala, Tissa, Kirinda, Kataragama

Ráno je mi trochu lépe, jen průjem přetrvává. Věci samozřejmě neuschly. Vařím si další Coldrex, Imodium, černé uhlí. Na snídani jím jen suché toasty a piju černý čaj. Tři toasty jsem si zabalil na cestu. Nic jiného jíst nemůžu. Konečně neprší. U snídaně jsme se setkali s dalšími Čechy. Pár s malou holčičkou, kteří mají řidiče z Buddiho cestovky. Na průjem mi Buddi nechal donést skleničku čisté citronové šťávy, abych to najednou vypil, že prý to pomáhá. To jsem ještě neslyšel. Za zkoušku nic nedám. Maximálně se zase po.... Měli jsme v plánu jet ráno vlakem z Ella do Haputale, kde by nás Buddi počkal autem. Jízdná řády vlaků najdete zde. Oficiální stránky šrílanských drah.

Horský úsek mezi Haputale, Ellou a Badullou (44 km) byste si neměli nechat ujít. Koleje vedou čajovými plantážemi, přes mostíky, kolem vodopádů. Ovšem nám se to bohužel nepodařilo, protože vlak dle plánu nejede. Nepřijel z Colomba, zůstal viset někde před Nuwara Eliya kvůli popadaným stromům na trati. V období dešťů je to prý časté. Všude na Šrí Lance jsou povodně, údajně už je 9 mrtvých. Ten vlak mě fakt hodně mrzí. Ale co naděláme. Po 8 hodině vyjíždíme tedy autem. Drobně prší. Jak jinak. Přijíždíme do města Bandarawela. Vlak stojí na nádraží a nevyjel na trať. Odtud pokračujeme po silnici A16 do Haputale, což je asi 9 km z Bandarawely. Mlha, že by se dala krájet. Sotva vidíme před sebe. Další bod programu, vyhlídka Lipton´s Seat, vzdálená z Haputale 14 km škrtáme. Pro návštěvu tohoto místa musí být jasná obloha, potom výhled na panorama celého jihu ostrova stojí za to. Ale ve špatném počasí, které panuje dnes to nemá smysl. Jedná se o jednu z nejkrásnějších vyhlídek na Šrí Lance s místem velkého rozhledu, konkurující "Konci světa". Musí se sem přijet brzo ráno, protože už kolem 10 hodiny se tvoří mraky a brání výhledu. Dá se jít buď pěšky z Dambatenne (tady se nachází továrna na výrobu čaje Lipton, ale nemá smysl sem chodit) asi 2 hodiny nádhernými čajovými plantážemi, nebo se dá dojet autem nahoru a potom jít ještě 1,5 km pěšky. Vstupné je 5 USD.
Jenom jsme opustili Haputale, asi tak 2 km pod městem, svítí slunce jak urvané, je pěkný výhled do krajiny a také se před námi vynořila ukázková duha.

Opět projíždíme městem Beragala a pokračujeme po stejné cestě jako před dvěma dny. Kolem 10 hodiny projíždíme znova kolem vodopádů Diyaluma. Tentokrát je máme možnost vidět za slunečného počasí. V okolí pozorujeme opice a nějakého varana, který leze po stromě. Po dlouhé době se udělalo hezké počasí, tak došlo na velké praní a sušení prádla. Místní běžně perou prádlo v řece a potom ho suší rozprostřené kde se dá, na kamenech, na střechách, na trávě, na živých plotech, na mostech apod. U vodopádu prodávají, tak jako na spoustě jiných míst vařenou kukuřici.
  
Před 11 hodinou projíždíme městem Buduruwagala, jižně od města Wellawaya na silnici A2. Z ní odbočuje doprava boční, ovšem značená silnice k 5 kilometrů vzdálenému chrámu Buduruwagala. Do okola je pěkná příroda, jezera se spoustou vodních ptáků vč. pelikánů, množství motýlů a ještěrek.

Vstupné pro cizince je 5 USD, ale Buddi koupil pro nás lístky za cenu 200 Rs za každého, protože to kupoval jako na cestovní agenturu. Ale kdybychom si je kupovali sami jako turisti tak zaplatíme těch 5 USD. Venku je příšerné horko a dusno. Směrem ke skále s reliéfy se před námi naparuje nádherný páv. S těmi se na Šrí Lance celkem běžně setkáte ve volné přírodě. Kromě něj zde poletuje množství pestrobarevných motýlů. Když jsme se přiblížili k veliké skále, stanuli jsme úžasem. Do skály je vytesáno sedm propracovaných reliéfů. Patnáctimetrové sochy, které nechal vytesat král, pochází z 10. století a patří k největším na Šrí Lance. Pro přiblížení je nutné se zout a nesmí se k nim stavět zády. Všem sochám dominuje velký stojící Buddha.
     
Ovšem stala se nám docela nepříjemná věc, a to, že nám vypověděla kamera. Displej hlásí chybu kondenzace vlhkosti a nechce načíst kazetu. To způsobila ta včerejší vlhkost, kdy jsem měl kameru v tom dešti v batohu pod dvěma pláštěnkami. Včera jsem ji nepoužíval, tak jsem to nezjistil. Stále jsme se snažili kazetu nově vložit, ale bezúspěšně. Už jsem se pomalu smiřoval s tím, že nám kamera odešla. Musel jsem se spokojit pouze s fotografiemi. Nechali jsme kameru otevřenou a snažili se ji nechat vysušit. Kazetu se nám podařilo vložit až později v autě, kdy jsme ještě otevřenou kameru sušili větrem za jízdy. Strávili jsme tady asi 30 minut, což bohatě stačí.
Cestou zpátky u jednoho domu suší na zemi rozprostřené "green beans", vypadá to jako vanilkové lusky. Buddi zastavil auto a paní nám dává přes okýnko ochutnat. Suší se to, aby se to dalo lépe vyloupat. Obsahuje proteiny a používá se do vaření. Chutí připomíná náš hrášek, jen lusky jsou tenčí a delší a kuličky menší.

Napojujeme se zpátky na hlavní silnici A2 a pokračujeme dále na jih k pobřeží. Přes cestu leze chameleon, na jiném místě lehce jedovatý had. Buddi zastavil, aby jsme si mohli prohlédnout a jiné auto, které nás předjíždělo ho před našima očima přejelo v přímém přenosu. Ti menší hadi, kteří nemají tak silnou kůži, když se snaží přelézt silnici, tak na tom rozpáleném asfaltu ztrácí svou mrštnost, jsou pomalí, protože je to pálí, a často se stávají oběťmi silničního provozu. Občas zase potkáváme u silnice varany.

Ve 12:30 přijíždíme do města Tissamaharama, kterému se zkráceně říká Tissa. Leží na břehu krásného umělého jezera Tissa Wewa, lemovaného staletými stromy. Zastavili jsme na hrázi na jižní straně jezera, kde vede i silnice. Z jezera vyrůstají zvláštně tvarované stromy. Jezero je rájem vodních ptáků. Pozorujeme množství volavek a dva barevné papoušky alexandry malé, kteří se snaží dostat do otvoru ve stromě. Kolem jezera je spousta místních, kteří tady pořádají o víkendech pikniky. Mají rozložené koše s jídlem a hodují.
    
Ve městě toho moc zajímavého k vidění není. Snad jen dágoba Sandagiri (Santagiri) a Tissa Maha Dagoba, neboli velká stúpa (Tissamaharama Temple) ze 3. století př.n.l. Je bílá a vysoká téměř 56 metrů. Jenom jsme se k ní prošli, cestou obdarovali 20 rupiemi jednu žebračku a vrátili se zpátky na parkoviště.
 
Ve stánku kupujeme 1/2 kila banánů za 35 Rs (5 Kč), jednu sladkou housku za 40 Rs a dvě pětilitrové vody za 320 Rs.
Z Tissy se přesouváme k moři do letoviska Kirinda na JV pobřeží, kde máme zajištěno ubytování na 2 noci. Z Tissy je to asi 10 minut jízdy autem. Všude v okolí si lze najmout džípy na safari do NP Yala. Ve 13:30 přijíždíme na hotel Ceylon Heritage Kirinda, Espic Village, tel. 00 (94) 474934455, 00 (94) 777790768. Nachází se asi 5 minut pěší chůze k moři v pěkné zahradě s bazénem. Jsou tady přízemní bungalovy s verandou. Jsme tady jediní hosté. Máme pokoj s klimatizaci, lednicí, televizí, 3 postele, ručníky, ovšem chybí šatní skříň a okno. Je tady plno nějakého hmyzu. Koupelna má sprchu, umyvadlo, toaletu, voda teče pouze chladná, ale v tom horku to nevadí.
   
Rýma už mi trochu ustala. Ale jak Buddi zjistil, tak nefunguje kuchyň (prý dnes odešel kuchař), takže jsme se na jeho popud rozhodli večer navštívit Kataragamu, zítra ráno absolvovat safari a poté se přesunout do Tangalle, kde bychom měli místo jedné noci dvě. Podle harmonogramu jsme měli mít dvě noci v Kirindě, ale když nešla kuchyň a když jsme ještě později zjistili, že v místním moři se nedá ani koupat, bylo rozhodnuto. Buddi byl v tomto hotelu poprvé. Vybrali jsme si ho my sami podle internetu.
Oblékli jsme plavky a vydali se na pláž k moři. Pláž je dlouhá, písečná, nejsou tady žádní lidé, ale taky se tady nedá koupat. Jsou velké vlny a silné proudy nám podráží nohy. Zajímavé jsou malebné skály a balvany v moři i na pláži, které doplňují ráz krajiny. Na jednom konci pláže se tyčí na balvanovité skále chrám Kirinda Temple (Kirinda Raja Maha Viharaya).
    
Kousek od břehu jsou údajně nádherné korálové útesy. Kirinda je východiskem k cestám za potápěním u nádherných útesů, kde se nachází i několik vraků, žijí tu žraloci, rejnoci, tuňáci, sépie. V okolí leží i několik vraků. Ovšem bývají silné proudy. Klid je jen v březnu a dubnu. Potápěčská sezóna na celém východním pobřeží trvá od dubna do září (vrchol je od června do srpna). V říjnu totiž na východě a severu ostrova končí turistická sezóna a přichází monzunové deště. Hotely se zavírají a hoteliéři musí čekat na další turisty až do února příštího roku. Rozhodli jsem se vrátit na hotel a jít se koupat do bazénu.
Ve 4 hodiny jsme s Buddim vyjeli do města Kataragama, které je vzdálené asi 30 km od Kirindy a 15 km od Tissy. Je to jedno ze tří nejuctívanějších náboženských míst na ostrově. Je to poutní město buddhistů, hinduistů i muslimů. Každopádně doporučuji město navštívit večer, kdy se koná každodenní večerní obětování púdža. Je dobré přijet před 19 hodinou. Parkujeme na parkovišti nedaleko hlavního vstupu. Už je tady pěkně živo. Ulice se plní poutníky, kteří jsou oblečení převážně do bílého, pokud chtějí vstoupit do chrámu. V okolí parkoviště a podél trasy vedoucí k chrámovému okrsku je množství stánků s ovocem, květinovými girlandami, kokosovými ořechy a dalšími věcmi, ze kterých věřící připravují obětiny pro bohy.
  
Kolem stánků přicházíme k posvátné řece Menik Ganga, kde se místní koupou. Než poutníci vstoupí přes most na Posvátný okrsek měli by v řece vykonat posvátnou koupel. Ovšem když to tady pozorujeme, tak řeku spíše místní využívají k praní a umývání všech partií svých těl.
  
Za řekou se nachází tzv. Posvátný okrsek, parková zóna s mnoha chrámy a svatyněmi, odpočívadly a stovkami hulmanů posvátných. Vstup je zdarma. Hned za mostem navštěvujeme mešitu ul-Khizr s množstvím opic. Muslimové nám podávají ruce a ptají se nás na jméno. Vedle se nachází svatyne Shiva Kovil.
  
Odtud vede dlouhá hlavní ulice k hlavnímu komplexu Maha Devale, kde se prolíná buddhismus s hinduismem. Před vstupem na hlavní nádvoří se musíme zout a boty odložit do úschovny, kde se platí dobrovolný poplatek. Od teď už chodíme všude na boso i do vzdáleného buddhistického chrámu. Nádvoří je obehnané zdí s pěknou bránou a vše je zdobené pávy, což je symbol Kataragamy a sloními hlavami. Kataragama je božstvem buddhisticko hinduistickým a je jedním z nejuctívanějších bohů. Věřící přináší krásně zdobené koše s ovocem, které odkládají do jakýchsi skříněk na hlavním nádvoří, nejspíš aby je ochránili před opicemi, než je ponesou obětovat do chrámu. Někteří své výtvory teprve připravují.
  
Ústřední svatyně patřící Kataragamovi, kterou poznáte podle zdobených stříbrných dveří, je ještě uzavřena. I přesto se před svatyní již tvoří dlouhá fronta věřících s mísami ovoce. V areálu je několik menších svatyní, kde probíhají různé rituály. Na nádvoří roste posvátným strom bo obehnaný zlatou mříží a i jeho větve podepírají zlaté tyče. Lidé zapalují svíčky na speciálních svícnech. Krávy, které jsou tady stejně jako v Indii posvátné, lidem přímo z rukou užírají ovoce a květiny, které mají připravené jako obětiny, takže je samozřejmě odhání. Vyjídají i zbytky ovoce z odpadkových košů.
   
Než začne púdža jdeme nejdříve, bosi, k buddhistické svatyni Kiri Vihara, ke které vede tak půl kilometru dlouhý chodník lemovaný stánky s lotosovými květy a oleji, které nalévají do nějakých lamp. Jde se po písku. Množství lidí v bílém a mezi nimi se proplétají krávy. Navíc je sobota, den volna. Po krajích sedí množství žebrajících. Chrám není nijak zajímavý, je to v podstatě velká dágoba.
     
Stejnou cestou se vracíme zpátky k chrámu Maha Devale, kde v 18 hodin začíná samotná púdža neboli večerní bohoslužba. Hlavní svatyně se otevírá poutníkům, kde je v určitých interval pouští po skupinkách dovnitř. Uvnitř odevzdávají dary Kataragamovi. Jak se stmívá, tak je všechno pěkně nasvícené a barvité a má to svou atmosféru, kterou při ranní a dopolední púdži nezažijete.
 
Mahauti přivádí ke svatyním své slony. Sloni se před každou svatyní ukloní, pokleknou. Potom jim kněz i mahautovi požehná, nalepí na čelo značku a slon dostává i nějaké ovoce.
   
Je to opravdu zajímavá podívané. Motám se tady se stativem, abych udělal nějaké noční snímky. Zajímavé je pozorovat jak místní rozbíjí kokosové ořechy.

Před hlavní svatyní leží dva kameny oplocené zábradlím. Do jednoho je vyznačený trojzubec neboli vel, se kterým je Kataragama často zobrazován. Do druhého potom kopí. Věřící sem přichází Kataragamovi obětovat kokosy. Nejdříve je zapálí, zvednou do výšky a odříkávají modlitby. Až dohoří, tak s ním prudce praští o kámen. Když se kokos nerozbije, je to považované za nepříznivé znamení a věřícího čeká nějaké neštěstí. Naopak když se rozlomí na dvě poloviny, tak jeho přání se splní. Zatím se to všem podařilo.


Po půl sedmé se vracíme k autu. Proti nám přichází další a další procesí věřících. Auto máme bohužel zablokované jiným autem a nemůžeme vyjet a řidič není nikde na blízku. Jdeme se tedy mezitím navečeřet. Je tady plno stánků s tretkami jako na jarmarku a taky stánky s jídlem. Za 200 rupií jsem si dal smaženou rýži se zeleninou, k tomu jednu paratu za 25 Rs, Martin 2 paraty a ujídá z mojí rýže, které byla hromada. Taťka s Buddim si dali kuřecí polévku za 100 Rs. Chtěl kuře s rýží, ale nějak při objednávání došlo k nedorozumění. Chtěli jsme si dát pečené kuře, ale musí se koupit celé a stálo 1300 Rs a mělo tak sotva kilo. K pití nám přinesli vodu, ale tu z pochopitelných důvodů nepijeme. Talíře mají zase obalené v igelitových sáčcích, aby je potom nemuseli umývat.
   
U prodejce losů ověřujeme zda jsme se nestali milionáři. Z 5 losů jsme uhodli pouze na jednom jedno číslo, což je výhra 20 Rs, tak jsme za to koupili nový los. Auto je opět zatarasené, tentokrát jiným autem a ještě hůř než předtím. Naštěstí brzo nějaký řidič přišel a jedno auto posunul. Vracíme se do Kirindy. Doprava v noci je hrozná. Na silnicích je více psů než lidí. Přes cestu leze želva. zastavujeme a Martin ji přenáší na druhou stranu silnice do trávy přes plot, aby ji nepotkal stejný osud jako toho hada. Na hotelu dáváme Buddimu peníze na zítřejší safari 40 USD (5200 Rs/os.) vč. džípu a vstupného a doplácíme mu zbývající část z dohodnuté ceny za dopravu, ubytování atd. (400 USD/3 os.). Teprve teď jsme zjistili, že se nemáme čím přikrýt, takže ještě sháním přikrývky. Nějaké deky nám dali. Vařím si ještě mátový čaj s ve 21:30 jdu spát, protože zítra vstáváme hodně brzo. Jelikož je kuchyně nefunkční, tak nám Buddi domluvil místo snídaně balíček v jiném hotelu v Tisse, kde jsou ubytováni ti druzí Češi, a že nám je doručí do NP Yala.