.jpg)
Neděle 13.1.2013 - NP Yala West, Tangalle
Dneska vstáváme už v 5 hodin. Hrůza. V noci bylo horko, tak jsme zapínali klimu. Ráno jsme měli jen čaj s citronem. Řidič džípu nás měl v 5:30 vyzvednout u hotelu, ale byl zmatený, nevěděl kde to je, tak jsme museli dojít pěšky až ke skalní svatyni. Odjíždíme nakonec až v 6. Do Parku je to 14 km. Už během cesty vidíme 2 slony. 
A to jsou taky poslední, které jsme dnes viděli. Ještě jsme zahlédli jednoho krokodýla, vodní buvoly a krávy. Jedeme ještě za tmy, ale pomalu se rozednívá. Přijíždíme k místu, kde se kupují vstupenky. Nachází se 500 metrů před vstupem do parku. Otevřeno je od 5 hodin ráno do 6 večer. Už je tady množství džípů a dlouhá fronta na lístky. Buddi nám přinesl mezitím snídaňový balíček a šel se postavit do fronty na lístky. V balíčku jsme měli 2 toasty s mazacím sýrem, vajíčko uvařené na tvrdo, plátek ananasu, banán a malou vodu. Než přišel zpátky, byli jsme po snídani. Kolem aut se motá jedno prase divoké. 
Do parku vjíždíme po 7 hodině. Navštěvujeme Národní park Yala, resp. jeho část určenou pro návštěvníky Yala West, které se taky říká Ruhunu National Park. Je to největší a také nejnavštěvovanější národní park na Šrí Lance. Leží na JV ostrova. Otevřený je Safari se zde pořádá pouze v džípech, ze kterých se nesmí vystupovat. Tentokrát musíme mí střechu uzavřenou, zato jsou otevřené boky a auto je hodně vysoké a stupňovité. Má 6 sedadel a prosklenou přední část, takže je z něj výhled na všechny strany. 
Nejlepší doba pro pozorování zvířat je ráno, takže doporučuji vyjet z hotelu už v 5 ráno. Na prohlídku Vám stačí bohatě půl den, možná ani to ne. Parkem se prohání jeden džíp za druhým. Všechny auta se shlukly u jedné skály, kde někdo zpozoroval leoparda. Park je totiž proslulý největší populací leopardů na světě. Údajně jich zde žije 35 kusů. Takže není divu, že když se někde objeví, všichni ho chtějí vidět, vyfotit a proto se k němu sjedou všechna auta. Auta křižující parkem se při potkávání zastavují a navzájem si vyměňují informace. Pokud se objeví nějaká mimořádnost, za chvíli tam směřují všichni. Jedná se o levharta skvrnitého cejlonského. Tenhle byl opravdu na vrcholku skály asi 500 od nás. Ovšem bez dalekohledu nebo teleobjektivu jsme viděli jen jakousi tečku v dáli. 
Všichni tady stojí, popojíždí, aby měli co nejlepší pozici pro focení a čekají až sleze dolů. Občas se to poštěstí, že se Vám leopard prochází před autem. V našem případě jsme viděli jen samá auta, jedno na druhém a spíše než nějaké zvíře jsme viděli cizí zadky. Ztratili jsme tady 45 minut v davu a stejně jsme nic neviděli. Fakt hrůza. Byli jsme z toho úplně znechucení. Takovou představu o safari jsem opravdu neměl. Jen stojíme v koloně aut a čekáme jestli se leopard neuráčí přiblížit. Neuráčil. Potom už jsme řidiči řekli, aby jel dál, že to nemá význam. Pokud chcete mít z místních cest žaludek až v krku a vidět jen ptáky, vodní buvoly a prasata, pak sem jeďte. V opačném případě to nemá podle mně vůbec smysl. Je to ztráta času, peněz, nervů a zdraví. Se safari to nemá nic společného. Možná má někdo opačný názor, já mu ho neberu. Říkám jen co si myslím. Na to, že je park také proslulý velkou populací slonů, tak jsme žádné, kromě těch dvou ranních u silnice cestou do parku nepotkali. Přitom je období sucha, kdy by se tady měli hojně vyskytovat (leden - květen) a chodí se napít k lagunám. Ale zase abych parku úplně nekřivdil, okolní krajina je moc hezká, je tady spousta vodních lagun s množstvím různorodých vodních ptáků. Seznam fauny a flóry v parku je pěkně zpracovaný zde. Nejčastěji jsme potkávali vodní buvoly, divoká prasata, pávy korunkaté.
Dokonce jsme měli příležitost sledovat námluvy pávů. Jak se páv natřásal před pávicí. Samec rozprostřel svůj vějíř z pavích per na odiv partnerce a tančil pro ni milostné variace. 
Na ptáky je park opravdu bohatý. Často jsme pozorovali barevné ledňáčky, nesyta indického, který vypadá jako čáp, ale je hodně barevný a má žlutý zobák, dále zejozoba asijského, který vypadá jako šedivý čáp, vodouše bahenního, množství volavek, čejku černoprsou, krásně barevnou vlhu proměnlivou, papoušky alexandry malé. 
Na jednom stromě jsme zahlédli i zoborožce malabarského. 
Bez Buddiho a řidiče bychom přehlédli i varana bengálského na stromě. 
Setkali jsme se i s kurem bankivským, který je národním ptákem Šrí Lanky, i když vypadá jako náš kohout, jen mi přišel více barevný. 
Potom nás řidič zavezl k jednomu jezeru, kde se u splavu vyhřívalo několik krokodýlů bahenních. Až 4 metry dlouhá zvířata leží líně u vodních ploch a čekají na kořist. Vy to ale nebudete, z aut se nesmí vystupovat! Jednou to Buddi porušil, to když musel na toaletu. S krokodýly jsme se setkali v parku vícekrát. 
Cesty v parku jsou hrbolaté, málem z nás vytřásly duši. Auto se s divokým poskakováním prodírá po děrovaných cestách. Musíme se vyhýbat větvím stromů. Jednou jsme se hnali ještě k nějaké skále, kdy řidič dostal echo od jiného řidiče, že by tam měl být leopard, ale zase nic. Kdesi v dáli pobíhal šakal obecný a pár axisů indických, jelenů s bílými tečkami na těle.
Po 10 hodině opouštíme park. Jsme docela zklamaní. Ale možná budete mít při své návštěvě více štěstí. Jsem rád, že jsme předtím navštívili Hurulu Eco Park, kde jsme mohli pozorovat množství divokých slonů ve volné přírodě.
Před půl 11 jsme se vrátili na hotel, dobalili jsme věci, dali jsme si kafe a svačinu. V 11 hodin odjíždíme do letoviska Tangalla, kde máme další ubytování. Cestou se zastavujeme v Tisse v hotelu Lake Side Tourist Inn na oběd. Martin si dal nějakou rybu s hranolkama za 720 Rs, otec nudle se zeleninou a kuřecím masem za 407 Rs a salát z cibule, mrkve a rajčete. Já jsem si kvůli svému žaludku raději nedal nic.
Ve 12:15 odjíždíme přes město Hambantota po silnici A2, která kopíruje jižní pobřeží. Celá trasa do Tangalla měří 73 km. U cesty mě zaujala dopravní značka upozorňující na slony, tak mi to nedalo, abych si ji nevyfotil. 
Zastavujeme se ve městě Ambalantota. Buddi s Martinem a otcem vlezli do dvou obuví, aby koupili pro otce cukle, které se mu roztrhaly, ale bohužel nic nesehnali. Pokračujeme dále přes město Ranna, které se nachází v nadmořské výšce pouhých 7,5 m.n.m. Přes silnici se plazí velký had, ale nepodařilo se mi ho vyfotit, byl rychlejší a zmizel v trávě. Dneska je hodně horko a svítí sluníčko. To nás už provázelo do konce dovolené. Nejhorší to bylo ve vnitrozemí.
Ve 13:50 přijíždíme do města Tangalle (Tangalla), které se nachází ještě v nižší nadmořské výšce 3,1 m.n.m. Pochází odsud současný prezident. Zdejší pláže se táhnou na obě strany několik kilometrů od Tangally a patří k nejkrásnějším na jižním pobřeží. Jsou lemované palmami. Pláže jsou písečné a můžete tady pěkně lenošit. 10 km východně od Tangally ve městě Rekawa se nachází hnízdiště mořských želv, které sem připlouvají každou noc, kolem půlnoci, naklást vejce. Vesničané za vstup na pláž ale vybírají vstupné.
Naše ubytování se nachází 7 km od města Tangalla přímo na pláži Tangalle Beach. Od hlavní silnice vede cesta k hotelu palmovým hájem. Nocleh na dvě noci máme v Manahara Beach Cottage & Cabanas, Mahawela Road, Morakatiyara, Nakulugamuwa, Tangalle, tel. +94 47 2240585. Recepce působí hned ne příliš přívětivým dojmem. Ubytování se nabízí ve 4 samostatných cabaňas a dvou poschoďových po dvou pokojích v krásné zahradě stíněné kokosovými palmami s výhledem na moře. Zahrada je od pláže oddělená plotem. Na zahradě je také menší bazén a lehátka. Umístění je fakt perfektní. Ubytování už tolik ne. Máme samostatnou chatku s verandou, kde je stolek a dvě židle. Chatka má okna, větrák i klimatizaci, 3 postele, všechny s moskytiérou, skříň ovšem bez polic a věšáků, takže nepoužitelná, proto máme věci rozprostřené kde se dá. Dále je tady jeden psací stůl, židle. Koupelna je společná s toaletou, nahoře opět volně otevřeno do pokoje. Sprcha je oddělná závěsem. "Teplá" voda se musí zapnout knoflíkem, ale stejně neteče. Už jsme si na to pomalu zvykli. Ale co je nejhorší, pokoj je vlhký a zatuchlý, pořád je to cítit a nedaří se to ani vyvětrat.
Jídelna se nachází v přízemí rozestavěné budovy, kde mají vzniknout další pokoje. Takže při jídle si připadáme jako na staveništi. V roce 2004 byl celý komplex zničený při tsunami a potom nově postavený. Tsunami si v roce 2004 vyžádalo kolem 35 tis. lidských životů a zničilo dvě třetiny pobřeží. Celkově si od nás toto ubytování vysloužilo 4 body. Martin s taťkou se šli okoupat do moře. Pláže je dlouhá, hezká, čistá, písečná, moře má mírný vstup do moře a vlny jsou jen malé. Ale je pod mrakem a docela fouká silný vítr, tak do vody ani nejdu. Čtu si na lehátku v zahradě a poslouchám šplouchání moře. 
Při sprchování, kdy teče pouze studená voda, je mi zima. Zase mám průjem, kterého se nemůžu zbavit. Nasadil jsem tedy Ercefuryl a Smectu, tak snad to zabere. V restauraci jsem si objednal na večeři obyčejnou planou vařenou rýži za 165 Rs a uvařil jsem si na pokoji černý čaj. Večer už lítají komáři. K dispozici je připojení k wifi (bez hesla), tak volám domů přes skype, ale signál je nějaký slabý, protože mě špatně slyší. K večeru jsme se chtěli projít k pláži, ale branka je přivřená a je tam kláda na zemi, aby sem neběhali toulaví psi z pláže. Martin s taťkou si objednali večeři formou bufetu za 900 Rs na osobu + 10% taxy, protože jiná možnost stravování tady není. Muselo by se do jiných hotelů. Večeře se má podávat od 19, ale lidi už se slízají po půl sedmé, tak jdeme taky. Všechny chatky jsou kupodivu plné na rozdíl od jiných míst. K večeři je zeleninová polévka, nicméně má chuť nějaké vývaru a je planá. Jako hlavní chod je na výběr žlutá a červená rýže, kuřecí "kosti" v marinádě, nějaká pálivá ryba, pálivý papadam, míchaný zeleninový salát a pálivá fazolová směs. Mají tu prosklenou lednici, kde mají piva, vína a nealko nápoje. Já se jen tak dívám a na pokoji mám zbytek rýže. Z ovoce nabízí ananas a mango. Já jsem večer dojedl část rýže a uvařil jsem si další čaj. V noci jsem si nastavil na 23:30 budík kvůli tabletce. Jinak spím celkem dobře.
