LETEM SVĚTEM

Pondělí 2.9.2013 - Chata pri Zelenom plese

V noci se nám spalo výborně, ani zima nebyla. Vstáváme kolem 7 a před osmou už jsme na snídani. Výběr jídla je opravdu neskutečný. Opět v Grandu nezklamali. Srovnatelné s Grandem ve Starém Smokovci, v Jasné v Nízkých Tatrách, kde jsme byli vloni to bylo o něco slabší. Množství druhů nejrůznějšího pečiva, klobásy, výborné párky, teplé fazole, chleby ve vajíčku, vajíčka na tvrdo, potom tady kuchyř připravuje vajíčka na různé způsoby, volské oko, omelety, míchané vajíčka, ... dále jsou hotové palačinky, několik druhů salámů, pomazánky, zavináče, obrovský výběr sýrů, korbáčiky, parenice, ovčí sýr, ementál, plísňový, niva, ani si na všechny nevzpomenu, zelenina, samozřejmě několik druhů jogurtů, müsli, ovoce, koktejly, na pití výborné čaje + měli již navařeno 5 druhů sypaných bylinkových čajů - mátový, z kopřiv, heřmánkový, mateřídouška, lipový,... káva z presovaru atd. No zkrátka pošušňáníčko. Ráno je vždy na stole tzv. ranná pošta, barevný zpravodaj, kde je předpověď počasí, kdo má dnes svátek, večerní menu a nějaká zajímavost Takže jsme se nadlábli, připravili se na tůru a vyrazili.
Je pod mrakem a poměrně chladno. Měli jsme v plánu jít z Hrebienku na Téryho chatu. Vyrazili jsme na zastávku električky, ale ujela nám před nosem a další jela zase za hodinu, což se nám čekat nechtělo. Takže jsme změnili plán a rozhodli se jít na Chatu pri Zelenom plese. Došli jsme k lanovce a koupili si zpáteční lístek na Skalnaté pleso. Normální cena je 15 eur, dostali jsme slevu 2 eura každý na kartu GOPASS, kterou jsme dostali v hotelu při ubytování. Můžeme na ni čerpat slevy právě na lanovky nebo do Tatralandie. Na první jízdu lanovkou máme slevu 2 eura, na další pak 3 eura, nantřetí 5 a na 4 a další 6 eur. Vyjeli jsme lanovkou na Skalnaté pleso ve výšce 1.751 m.n.m. Pleso bylo díky letošním vedrům téměř bez vody.
 
Odtud jsme se vydali po Tatranské magistrále po červené značce na Chatu pri Zelenom plese. Byli jsme tam předloni, ale šli jsme z Tatranských Matliarov. Podle směrovníku má dnešní trasa trvat 2:45 hod. Stoupáme do kopce, natahujeme na sebe svetry, bundy, čepice, protože je pěkná zima. Cesta je nepohodlná, jde se stále do kopce a po kamenech, balvanech, takže na kolena je to nápor jak hrom. Nasazuji si ortézu na levé koleno, ale nějak mě řeže. Mám ji poprvé. Cestou se různě zastavujeme a kocháme se pohledy na horské štíty kolem nás.
 
Došli jsme až do Sedla pod Veľkou Svišťovkou ve výšce 2.023 metrů, nejvyšší bod trasy. Cesta sem trvala 1:15. Teď nás čekal sestup k Brnčálové chatě. To teprve byl záhul. Do teď to byla procházka růžovou zahradou. Strmý sestup po balvanech, který neměl konce. Sice jsme chatu s plesem viděli již seshora, mimochodem pohled byl nádherný, ale cesta k němu byla nekonečná.

V jednom úseku jsme dokonce museli použít řetězy. I tak jsme si pomáhali jak se dalo.

Naštěstí jsme měli i trekové hole, takže jsme kolenům aspoň trochu ulevili. Z určitého místa jsou vidět další dvě plesa vedle Zeleného, druhé je také zelené a třetí menší je černé - Čierne pleso.

V dálce jsou potom vidět Veľké Biele pleso a Trojrohé pleso, kde jsme byli minule.

Konečně jsme na Chatě pri Zelenom plese ve výšce 1.551 m.n.m. Cesta nám trvala 3 hodiny. Chatě se také říká Brnčalova chata. Nachází se na břehu Zeleného plesa a je považována za jednu z nejkrásnějších chat ve Vysokých Tatrách. Historie chaty začíná rokem 1876, kdy na Rakúskej Poľane vznikla známá Egidova chata, která byla přemístěna v roce 1887 na jižní břeh plesa, kde bohužel roku 1890 podlehla požáru. O několik let později v roce 1897 byla postavena na severním břehu Fridrichova chata, která po další roky prodělala hodně rekonstrukcí, až se dostala do dnešní podoby. Chatu obklopují horské štíty.
 
Dneska je tady plno lidí. Snědli jsme nějaké zásoby, půl hodiny si odpočinuli a vyrazili dále. Rozhodli jsme se nejít stejnou cestou zpátky, ale jít jako minule po žluté přes Šalviový prameň a dále po modré značce do Tatranských Matliarov a odtud k nám na hotel. Zavolali jsme na infolinku lanovek, zda lze zpáteční jízdu využít i jindy. Odpověď byla potěšující. ANO LZE. Jízdu můžeme uplatnit do konce října. Bylo rozhodnuto. Cesta přes Šalviový prameň je mnohem příjemnější a rychlejší. Vede lesem. Dole jsme asi za 2 hodiny. Z rozcestí pri tenise u hotelů Hutník vede žlutá stezka 20 minut přímo ke Grandhotelu Prahu, u bývalé nástupní stanice lanovky na Skalnaté pleso. Takže na pokoji jsme v 16:30, celí zničení. Rodiče se přišli podívat na náš pokoj. V 5 hodin jsme se šli zrelaxovat do bazénů a v 6 na večeři. Dneska byla polévka, pórkové cappucinno s praženým sezamem a mrkvovou slamou. Jako hlavní chod jsem měl rybu tilapia s hořticí na tmavých fazolích s jarní cibulkou a zázvorem s indickou krupicí Swzzey (Sudì) se zeleninou a kurkumou, bylo to zvláštní a výborné. Martin měl konfitované vepřové maso na Segedinském zelí s jablkem a speciálním houskovým knedlíkem, připomínajícím karlovarský knedlík. Na pití jsme si dali jedno malé pivko. Jako dezert servírovali banán na karamelu s čokoládovým piškotem, likérem a citrónovou pěnou. Opět večeře neměla chybu.
 
Vyřídili jsme emaily. Já jsem si večer četl a Martin sledoval televizi.