LETEM SVĚTEM

Středa 4.9.2013 - Téryho chata

Dneska jsme byli na snídani už před půl osmou, abychom stihli električku. V Tatranské Lomnici si za euro kupujeme jízdenku do Starého Smokovce a v 8:43 vyjíždíme.

Z nádraží jsme zamířili k zubačce na Hrebienok (1.285 m.n.m.), kde nás pokladní bohužel informovala, že slevovou kartu GOPASS nemůžeme použít, že platí pouze v Jasné, v Tatranské Lomnici a na Štrbském plese. 6,5 eura se nám za jednu 5 minutovou jízdu dát nechtělo tak jsme šli nahoru pěšky. Cesta nám zabrala asi 30 minut.

Odtud jsme zamířili po červené ponad Rainerovou chatou na Zamkovského chatu přes Obrovský vodopád. Naskýtají se nám krásné výhledy na Slavkovský štít.
  
Na Zamkovského chatě ve výšce 1.475 m.n.m. jsme za hoďku. Zamkovského chata je útulná, vysokohorská chata v dolní části Malé studené doliny. Chatu postavil v letech 1942-1943 známy horský vůdce a horolezec Štefan Zamkovský s manželkou Ludmilou, tehdejší nájemce Térryho chaty. V období 2.světové války poskytla Zamkovského chata úkryt pronásledovaným politickým utečencům, partyzánům a židovským rodinám. Po znárodnění chaty komunistickým režimem byl Štefan Zamkovský krátce správcem Bilíkovy chaty, později označen za bývalého kapitalistu, zbaven místa a vykázán z Tater. Roku 1952 odchází s rodinou do Banskej Štiavnice, kde je pochovaný. Členové Horské služby mu udělili "in memoriam" stříbrný odznak vůdce I. třídy Horské služby. Roku 1992 byla chata v rámci restituce vrácena potomkům Štefana Zamkovského.

Chvíli jsme si odpočinuli a v 11 hodin pokračovali po zelené Malou Studenou dolinou na Téryho chatu 4,5 km. Cesta trvala 1:45 a byla hodně zajímavá. Nejdříve vedla podél Studeného potoka, Malou Studenou dolinou. Malá Studená dolina je 4,5 km dlouhá, terasovitá, turisticky často navštěvovaná dolina – do poloviny 19. století se zde těžilo zlato a měď. Spodní zalesněná část přechází do pásma kosodřeviny, následují skalní terasy, po kterých se šplháme až k Téryho chatě. Cesta stoupá, kamenný chodníček se místy ztrácí mezi obrovskými balvany. Naštěstí je cesta dobře značená a tak není problém najít ten správný kámen.
  
Cestou jsme se setkali s horskými nosiči, kteří na Téryho chatu vynášeli hromady pití. Obdivuji je, protože my sami jsme měli co dělat, abychom to vyšli.
 
Potom nastalo docela prudké stoupání po kamenech, ale výhledy stály za to. Jak zpátky do doliny, tak na vodopády stékající po skalách, Lomnický štít z druhé strany a spoustu dalších horských štítů, které se nad námi tyčily.
   
Dalo nám to pěkně zabrat, ale ve 12:45 jsme konečně na Téryho chatě ve výšce 2.015 metrů. Také se jí říká Terinka. Je to nejvýše položená chata s celoročním provozem založená v roce 1899. Pojmenovaná je podle banskoštiavnického „lekára chudobných" Edmunda Téryho, který se zasloužil o rozvoj tatranské turistiky. Chata prošla několika stavebními úpravami, naposled r. 1983. Roku 1944 spravovali chatu slovenští vysokoškoláci - horolezci, kteří tu ukrývali polské odbojáře i ruské utečence ze zajateckých táborů.
 
Kolem chaty se nachází 5 Spišských ples různé velikosti. Nižné Spišské pleso je nejníž položeným plesem. Malé Spišské pleso je nejmenším plesem. Veľké Spišské pleso je naopak největší s rozlohou 3,5 ha. Prostredné Spišské pleso. Vyšné Spišské pleso je nejvýše položeným plesem na konci Malé Studené doliny. U jednoho jsme se na chvíli posadili a odpočívali. Chata a plesa jsou obklopena skalními velikány jako například Pyšný štít nebo Prostredný hrot.
   
Na chatě jsme si dali oběd, já guláš s knedlíkem za 6 eur a Martin za 3 eura česnekovou polévku. Ve 13:45 jsme vyrazili stejnou cestou zpátky. Šlo to o něco rychleji, nicméně kolena dostala opět pořádně zabrat. Spousta lidí šla teprve nahoru. Jsme rádi, že už jdeme opačným směrem.

V 15:20 jsme opět na Zamkovského chatě ve výšce 1.475m. Zašli jsme si na záchod (čistý) a dali si jedno pivo za 2,5 eur. V 15:30 jsme se vydali po magistrále červené na Skalnaté pleso. Zastavili jsme se na Lomnické vyhliadce ve výšče 1.529 metrů. Odtud už po magistrále po kamenech na Skalnaté pleso, kde jsme došli v 16:40. Tak tak jsme stihli lanovku do Tatranské Lomnice, která jezdí do 17 hodin. Nahoru jezdí poslední lidi v 16 hodin. Dole jsme vrátili zálohované karty a dostali zpět každý 2 eura. Vracíme se na hotel. Cestou potkáváme Martinova otce. Oni byli dneska na Hrebienku. Na pokoji jsme si uvařili čaj, okoupali se, podívali chvíli na telku, já dopsal deník z dnešního dne a po půl 7 jsme vyrazili na večeři. V hotelu jsme si ráno z nabídky poprvé nevybrali. Zašli jsme do pizzerie Marcello poblíž vlakového nádraží. Každý jsme si dali pizzu, za dvě pizzy jsme dostali zdarma malé pivo Šariš, Martin další dvě Plzně a slivku a já čaj a spišskou borovičku. Cestou zpátky na hotel jsme vyplašili stádo srnek u našeho hotelu.