Cestopis Českosaské Švýcarsko, Drážďany, Wroclaw

Pokračování cestopisu Lázeňský trojúhelník

Neděle 13.7.2014 - Ostrov, Tiské stěny

Na snídani jsme šli hned v 8. Byla zatím nejslabší, ale zato měli vynikající čerstvý chleba. Dále tři druhy salámů, plátkový i mazací sýr, máslo, vajíčko na tvrdo, zelenina, jogurty, marmelády, ovoce, müsli, káva, čaj, med.

Po snídani jsme zaplatili nocleh a vyřešili maily. V 9:15 hodin vyjíždíme. Jelikož jsme si Karlovy Vary stihli prohlédnout včera, jedeme přímo na sever Čech do města Ostrov u Tisé již v oblasti Českého Švýcarska. Venku je slunečno a 22°. Přijíždíme na hotel Ostrov (Ostrov u Tisé 12, Tisá, tel. 475222428, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) ve 12 hodin. Pokoje ještě nejsou připravené jelikož měli včera plný hotel (svatba). Je to 4 hvězdičkový hotel v krásném klidném místě obklopený Ostrovskými skálami uprostřed oblasti Labské pískovce v Obci Ostrov u Tisé. Kolem hotelu jsou jezírka s lekníny a kačenkami. V areálu hotelu není telefonní signál. To je klid. Wifi je zdarma k dispozici v celém areálu hotelu a to i na pokojích (bez hesla).
    
Dali jsme si hned venku oběd. Martin kuřecí řízek v kukuřičné krustě se salátem Coleslaw za 145 Kč a Plzeňské pivo za 39 a já jsem si vybral konfitovaný hovězí špalek s pyré z kořenové zeleniny a bramborovým gratinem za 205 korun.

Máme zde rezervované 3 noclehy. Snídaně stojí 6 eur + večeře minimální konzumace za 19 eur (možno v Kč), tzn. že za oba za 3 dny musíme utratit minimálně 2850 Kč vč. nápojů (mimo snídaně, ty stojí 900 Kč pro 2 osoby na 3 noci), což je pro nás výhodnější, protože si zaplatíme to, co skutečně sníme a vypijeme. Jen bych podotknul, že máme ubytování přes poukazy Holiday Plus. V jiných hotelech je dána třeba 3-chodová večeře, třeba v hodnotě 200 Kč a přitom zaplatíme za ni třeba 20 eur. Parkování u hotelu je zdarma, vstup do wellness a bazénu neomezeně za 99 Kč/den (8-21:00), při pobytu delším než 5 nocí je vstup zdarma. Před půl druhou jsme se ubytovali. Dostali jsme pokoj č. 236 ve 3. patře s menším balkonem a výhledem na Ostrovské skály, které se tyčí v okolí hotelu. V hotelu je samozřejmě výtah. Pokoj je poměrně velký a moderně zařízený. Máme tady dvě postele, dvě křesla, konferenční stolek, psací stůl, komodu, LCD televizi s mnoha programy, varnou konev a zdarma čaje, Nescafé a cukr. Také je tady plný minibar za poplatek. V předsíni je velká šatní skříň se zabudovaným trezorem. Koupelna je moderní s vanou, umyvadlem a toaletou, mýdla, sprchové gely, ručníky a dokonce župany do wellness centra. Snídaně se podávají dole v restauraci od 8 do 10 hodin formou švédských stolů. Na hotelu je také možnost půjčit si kolo a vydat se do okolí.
    
Vydali jsme se na prohlídku Tiských stěn. Jedná se o skalní město na okraji Labských pískovců. Skály dosahují výšky 613 m. Autem jsme se přesunuli na parkoviště u turistické chaty, kde ja začátek turistického okruhu Velké Tiské stěny. Parkoviště je zdarma. Také je možné začít prohlídku Tiských stěn v obci Tisá, u kostela sv. Anny, odkud je to k druhé pokladně 500 metrů. V pokladně u takové milé paní si kupujeme vstupenky.
 Vstupné je 30 Kč na oba okruhy, k tomu každý v rámci vstupenky dostane pohled a pak jsme dostali barevně okopírovanou mapku oblasti s vyznačenými číslovanými a pojmenovanými skalními útvary. Za tu si účtují asi nekřesťanských 25 Kč, protože za dvě vstupenky vč. mapky jsme platili 85 Kč. Zde najdete průvodce Tiskými stěnami.

Vzal jsem si trekové hůlky a dobře jsem udělal, protože je tady celkem dost schodů (celkem údajně 950) a pár krkolomných míst. Oba okruhy měří 5 km a jejich prohlídka pomalou chůzí nám zabrala 2,5 hodiny i s malou přestávkou na svačinu. Začali jsme po červené Velkými Tiskými stěnami, kdy se jde většinou po hřebeni s převýšením pouhých 20 metrů. Tady je 56 pojmenovaných skalních útvarů, např. hřib, želva, Napoleonova bota, Krejčovská ulička. Naskýtají se nám výhledy na obec Tisou.
 
Došli jsme ke druhé pokladně, kde jsme navázali na okruh po zelené Malými Tiskými stěnami s 19 pojmenovanými skalními útvary a vrátili se zpět k pokladně.
    
Odtud pokračujeme po zelené Velkými Tiskými stěnami zpět k místu, kde jsme prohlídku začali. Kupodivu tady není moc turistů. Zato je tady dost horolezců, horolezkyň a horolezčat, kteří se drápou po pískovcových stěnách. Trasa není nijak zvlášť náročná, zvládnou ji i malé děti. Obě prohlídkové trasy propojuje naučná stezka označená bílým čtvercem s úhlopříčným zeleným pruhem se sedmi informativními zastávkami.

mapa s popisem skalních útvarů v sekci zajímavosti a turistika / Tiské stěny - skály

   
V 17 hodin se vracíme na hotel. Dali jsme si sprchu a uvařili čaj. Dopsal jsem deník a pak jsme si šli sednout dolů do restaurace na wifi a na večeři. Martin si dal filety pstruha duhového s máslovou omáčkou, zeleninovým tartarem a bylinkovo-bramborovým pyré za 199 Kč a dvě piva, jedno malé a jednou velké. Je zajímavé že pstruh byl úplně bez kostí, asi vykoštěný filet, což je super. Čerstvé pstruhy mají z blízkých sádek u Tří Louží v Hrobě-Křižanově. Já jsem si opravdu pošmáknul na špikované kančí kýtě na švestkové omáčce se zadělávanou kedlubnou (asi se smetanou a tymiánem) a domácími mandlovými kroketovými trojhránky za 265 Kč a dal jsem si k tomu 2 deci bílého Chardonnay za 52 Kč. Po večeři jsem si obejdnal espesso lungo za 39 Kč a vynikající a zajímavý tvarohový knedlíček plněný karamelovými jablky, sypaný perníkem, s omáčkou z bílé belgické čokolády za 95 Kč. Musím uznat, že jídlo tu mají opravdu výborné. Dávají si na tom záležet. Hotelová restaurace byla zařazena do Maurerova výběru Grand Restaurant v roce 2013 a 2014 (nezávislý průvodce po nejlepších a nejzajímavějších restauracích). Nakonec jsme si dali dvě hrušky (myšleno panáky) po 59 Kč. Usnul jsem jak špalek.
  

Pondělí 14.7.2014 - Hřensko, Pravčická brána, Belveder

V noci se spalo super, byl klid, žádný hluk. V 8 hodin jdeme na snídani, kterou podávají v restauraci. Na výběr jsou míchaná vajíčka, dva druhy párků, několik druhů salámů vč. výtečného choriza, 3 druhy sýrů (Eidam, Ementál a uzený), máslo, paštika, mazací sýr, zelenina, ještě teplé pečivo, müsli, jogurt, ovoce, čaje, káva, džusy. Pořádně jsme se nasnídali.
 
Po půl deváte vyjíždíme autem do Hřenska, které se již nachází v národním parku České Švýcarsko (www.npcs.cz, www.region-ceskesvycarsko.cz). Svítí slunce, tak snad to vydrží celý den. Projíždíme městem Děčín, který se pyšní nově zrekonstruovaným zámkem. Z Děčína je možné plout výletními loděmi do Hřenska a dále do německého Bad Schandau a pokračovat až do Drážďan. Tuto plavbu zajišťuje mimo jiné Labská plavební společnost Děčín. Není to cenově nijak drahé a navíc během romantické plavby skalním kaňonem Českého a Saského Švýcarska můžete obdivovat skalní útvary, hrady, zámky a vinice. Vstupní branou do Národního parku České Švýcarsko je nejníže položená česká obec Hřensko. Nachází se zde nejnižší bod České Republiky 115 m. Domy jsou přilepeny ke skalám. Velmi pěkný je hotel Labe a hotel Praha.
 Parkujeme na placeném parkovišti za hotelem Klepáč za 120,- Kč / den (nebo je možné parkovat po hodinách za 30 Kč / hod.). Všude mimo vyhrazená parkoviště je zákaz stání. Při placení parkovného jsme dostali barevný orientační plán oblasti.

Vzal jsem si hole a vyrazili jsme. Pokud se chystáte shlédnout obě dominanty Českého Švýcarska Pravčickou bránu i Soutěsky řeky Kamenice, doporučuji vyrazit z Hřenska hned v ranních hodinách. Celý okruh je lepší zdolat ve směru Hřensko – Pravčická brána – Mezní Louka – Divoká Soutěska – Tichá Soutěska – Hřensko. Celková délka je cca 16 km z toho min. 1,5 km na pramicích Divoké a Edmundovy soutěsky. Na cestě je pouze jedno mírné stoupání a to na Pravčickou bránu, poté již jdete po vrstevnicích nebo z kopce. V opačném směru můžete očekávat velmi prudká stoupání ze Soutěsek na Mezní Louku nebo Meznou. Jdeme po červené z Hřenska, nejdříve po silnici asi 1,5 km a poté na rozcestí Tři prameny jsme odbočili opět na červenou na lesní cestu a stoupáme pod strmé skalní stěny. Cesta vede lesem do kopce až k Pravčické bráně. Nad serpentinami dosáhneme úpatí samostatného skalního útvaru Malý Pravčický kužel, který je oblíbeným cílem horolezců. Závěrečný úsek výstupu vede po visutém můstku, pak uměle proraženým tunelem. Jak jsme zjistili tak zboží do zdejší restaurace nahoru dopravují pomocí lanovky. Za vstup na vyhlídky v oblasti Pravčické brány se platí vstupné 75 Kč pro dospělého. Martin tam jít nechtěl, že mně počká, ale když pán v pokladně mi nabídl, že mi jeden lístek prodá zlevněný (dětský) za 25 Kč, tak šel taky.

Jsou tady 3 vyhlídky, ze kterých je pěkný výhled jak na Pravčickou bránu tak na okolní skály a celou okolní krajinu. Pravčická brána je největší pískovcový skalní most v Evropě, má rozpětí oblouku 26,5 m, výšku otvoru 16 m a na šířku měří od sedmi do osmi metrů. Plošina na vrcholu se nachází ve 21 metrech. Bránu dnes tvoří dvě samostatné skály a díky tomu není její oblouk vystaven takovému pnutí, které vzniká roztahováním a smršťováním pískovce vlivem střídání teplot a které by mohlo způsobit jeho rozlomení. Nachází se zde - na pískovcové skále nalepený výletní zámeček, hotel Sokolí hnízdo z roku 1881 vyzdobený původními malbami. Je tady restaurace a toalety. Venku je pak ještě jeden bufet přilepený ke skále. Martin si dal velké pivo za 40 Kč.
     Když jsme si všechno prohlédli, vracíme se na hlavní značenou cestu a pokračujeme po červené tzv. Gabrielině stezce. Cesta vede většinou po vrstevnici, takže není nijak náročná a převážně lesem. Cesta se vine podél skal, obchází boční údolíčka a neustále se přimyká ke skalním útvarům. Občas jsou z ní pěkné výhledy. Nad námi postupně defilují další známé útvary jako Velký Pravčický kužel, Homole cukru, Křídelní stěna, atd. Chvilkama drobně krápe, ale kryjí nás stromy. Posléze se napojíme na širší cestu a lesem sestoupíme na Mezní Louku. Když přicházíme k Hotelu Mezní Louka, spouští se silný déšť. Schovali jsme se do restaurace U Fořta. Tady je také parkoviště a za 100 korun na den. Po 10 minutách bylo po dešti a pokračujeme po zelené 2 kilometry po asfaltové silnici do Mezné. Už zase svítí slunce a je teplo. To je jak u bláznů. U Penzionu Na Vyhlídce odbočujeme opět na zelenou a z prudkého kopce po mnoha schodech scházíme 500 metrů k Meznímu můstku. Tady je vstup do Divoké i Edmundovy soutěsky. Soutěsky jsou na říčce Kamenice.
 Divoká soutěska navazuje na Edmundovu soutěsku a začíná u Mezního můstku, měří 450 metrů a jízda na lodičce trvá 15 min. Jedna jízda Divokou soutěskou stojí 60,- Kč, loďky jezdí od 9:00 do 17:00, poslední lodička jede ze Hřenska směr Mezná v 16:30, z Mezné směr Hřensko v 17:00. My se vydáváme po žluté asi 20 minut k nástupišti loděk v Edmundově soutěsce. Cesta vede pěknou soutěskou a několika skalními tunely. Nejdříve je restaurace a 200 metrů za ní je pokladna, kde si kupujeme za 80 Kč lístek na plavbu loďkou Edmundovou soutěskou. K hornímu nástupišti loděk to je ještě asi 100 metrů.
 
Zrovna přijíždějí dvě pramice. Na loďce nás je asi 20. Edmundova (dříve zvaná Tichá) soutěska nese jméno po svém zakladateli knížeti Edmundovi Clary-Aldringenovi, měří 960 m a jízda na lodičce trvá 20 minut. Pramice jezdí od 9:00 do 18:00 hodin, poslední lodička jede ze Hřenska směr Mezná v 17:30, z Mezné směr Hřensko v 18:00. Převozník nás humorně upozorňuje během plavby na různé zajímavé útvary. Obdivujeme krásné skalní útvary, strmé skály měří od 50 do 150 m na výšku. Skalnatý kaňon tvoří zajímavě tvarované skály, které byly i originálně pojmenovány. Asi v polovině plavby zatažením za drát spouští umělý vodopád. Všechno by bylo super, kdyby se nespustil opět silný déšť. Všichni vytahují deštníky a pláštěnky, takže z plavby toho moc nemáme a navíc je mlha. Škoda. Převozník loď pohání pomocí dlouhého bidla, kterým se odráží ode dna.
    
Když jsme dopluli do přístaviště schovali jsme se pod stříšku pokladny než déšť ustane. Do Hřenska je to pak ještě asi 20 minut pohodové pěší chůze soutěskou po žluté značce (1,5 km). Kolem restaurace Klepáč (Zur Mühle), kde je vodní mlýn a v podstatě vstup do soutěsek jsme se vrátili k autu. Byla to docela náročná túra.
  
Autem jsme zajeli asi 10 km do obce Labská Stráň, kde se nachází skalní terasa Belveder na téměř kolmé 130 metrů vysoké skále s výhledem do údolí Labe. V letech 1701-1711 ji nechal postavit František Karel Clary-Aldringen. Na konci severní terasy byla do skály vytesána umělá jeskyně (grotta) s vysokým arkádovým obloukem. Mezi oběma terasami byl postaven letohrádek, v současné době tady stojí hotel Belveder s jedinečnou vyhlídkou do kaňonu Labe i na vzdálené stolové hory Kaiserkrone a Zirkelstein v Saském Švýcarsku. Parkoviště u hotelu Belveder je zadarmo.
   
Potom se vracíme přes Hřensko a Děčín na hotel. V hotelové restauraci jsme si dali pozdní menší oběd. Já jsem si dal salát Caesar s grilovaným kuřecím prsíčkem, krutony a hoblinami parmezánu za 159 Kč (do dresingu přidávají sardinky) a Martin pivko a tradiční bramboračku s lesními houbami podávanou v rozpečeném bochníku.
 
Zbytkem chleba jsme nakrmili kačenky, které žijí v rybníčcích u hotelu. Nechaly se krmit i z ruky. Pak jsme zašli na pokoj se osprchovat a s noťasy jsme se vrátili do restaurace. Martin zůstal u piv a já jsem si dal zase dvě deci bílého vína. Martin si objednal tatarák z mladého býčka s topinkami pečenými na sádle. Je toho 150 gramů za 235 Kč. Najedli jsme se z toho oba dva. Přinesli mu ho tak jak se to správně má, maso zvlášť a všechny suroviny zvlášť, ale jelikož si s tím nevěděl rady tak poprosil číšníka, aby mu to kuchař namíchal. Byl dobrý. Podle toho, kolik je aut na parkovišti, tak bude hotel dost plný. Zase začalo silně pršet, tak jsem utíkal schovat z balkónu boty. Pak jsem si dal ještě vanilkové crème brûlée s burgundskou vanilkou a domácím pomerančovým sorbetem (což je v podstatě zmrzlá tříšť) za 89 Kč, espresso lungo za 39 a Martin hruškovici "Jelínek" za 59.

Úterý 15.7.2014 - Bastei, Lichtenheiner Wasserfall, Obere Schleuse, Bad Schandau

Vstáváme o půl osmé. Snídaně byla obdobná jako včera jen ke štrůdlu ještě přibyl citronový cheesecake. Dneska máme v plánu navštívit Saské Švýcarsko na německé straně. Jedeme stejnou cestou jako včera. V Děčíne u Alberta jsme našli levnou benzínku, tak jsme natankovali do plna. Pokračujeme podél Labe, přes Hřensko, hraniční přechod v obci Schmilka. Projíždíme obcí Bad Schandau. Pokračujeme ještě 13 km k Bastei. Vše je pořádně značeno. Na Bastei (v překladu Bašta) se dostanete po silnici ve směru z Bad Schandau do Pirny. Z centra Bad Schandau se vydáte směr Pirna a před mostem odbočíte doprava na silnici S163 ve směru Porschdorf, Waltersdorf. Několik km za Waltersdorfem odbočíte doleva na silnici S165 až dorazíte k odbočce na Bastei, kde také najdete první odstavné placené parkoviště (3 eur), které je ovšem dva kilometry vzdálené od Bastei. Odtud musíte ještě 40 minut pěšky nebo kyvadlovými autobusy za 1,5 eur k Bastei. Naštěstí jsou ještě volná místa na centrálním parkovišti, které leží přibližně 500 metrů od vyhlídkové plošiny. Platíme parkovné na 3 hodiny za 3 eura (na celý den stojí 5,5 eur). Z parkoviště pokračujeme dalších 500 metrů k horskému hotelu Bastei. Tuto vzdálenost můžete zdolat i ve voze taženém koňmi za 1,5 eur na osobu.

Ještě před hotelem je odbočka vlevo na první vyhlídku.

Výhodou je, že se neplatí žádné vstupné na rozdíl od naší Pravčické brány. Jediné vstupné, které se platí je za vstup do ruin skalního hradu Neurathen 1,5 eur, ale není nutné tam chodit. Poplatek za použití WC je 50 centů. Je tady několik vyhlídek. Největší zajímavostí je kamenný 7 obloukový most Basteibrücke dlouhý 76 m vklíněný mezi skály. Klene se nad hlubokou propastí Mardertelle (Kuní jámou) a spojuje mezi sebou Bastei a skalní hrad Neurathen ze 14. stol. Kamenný most vznikl lidskou rukou již v roce 1826. Vyhlídky jsou tady mnohem hezčí než na Pravčické bráně, i když brána jako taková je zajímavější než most. Celé okolí obklopují mohutné skalní útvary. Bastei se řadí společně se Schrammsteine poblíž Bad Schandau k jedněm z nejpěknějších vyhlídek v německé části regionu Labské pískovce.
    
Z jedné vyhlídky je krásný panoramatický výhled na krajinu a stolové hory na druhém břehu Labe. Krajině dominuje stolová hora Lilienstein, Pfaffenstein a pevnost Königstein tyčící se na skále. Po Labi plují lodě do Německa. Strávili jsme tady hodinu.
 Vracíme se stejnou cestou do Bad Schandau. Před hotelem Lindenhof odbočujeme vlevo na silnici S165 (Kirnitzschatlstrasse) a jedeme po ní až k vodopádu a Gasthof Lichteinheiner Wasserfall. Koleje se vinou po silnici a auta jezdí částečně po kolejích a musí se vyhýbat Křinické tramvaji. Tramvaje Kirnitzschtalbahn vedou údolím říčky Křinice až k Lichtenhainskému vodopádu. Po romantické 8 km trati jezdí tramvaje již od roku 1898. Trať přečkala 2. sv. válku i povodně v r. 2010, kdy rozvodněná Křinice poškodila trať i část vozidlového parku. Po opravách byl provoz opět v r. 2012 obnoven. Jízdenky (základní stojí 5 eur, celodenní 8 eur) koupíte u průvodčího.
 Parkujeme na konečné lesní tramvaje Kirnitzschtalbahn, která vyjíždí z Bad Schandau. Parkovací automat nefungoval, tak parkujeme zadarmo. Popojdeme ke zdejší restauraci přimknuté ke skalní stěně, za níž z výšky 5 metrů padá do údolí Lichtenheinský vodopád (Lichtenheiner Wasserfall). Nádrž, ze které voda padá, byla vybudována už roku 1830. Potok, na kterém se vodopád nachází, byl přehrazen a turisté si za menší obnos mohou nechat zvednout stavidlo, aby viděli vodopád v celé své kráse a síle. Měli jsme štěstí a někdo si představení zaplatil. Trvalo to jen pár vteřin.
    
Odtud pokračujeme dále po stejné silnici dalších asi 10 km do obce Hinterhermsdorf. Parkujeme u Restaurace Buchenparkhalle, kde je placené parkoviště, 4 eura na den. Toalety jsou zde zdarma.

Z parkoviště jdeme lesní cestou asi 35 minut k nástupišti lodí v soutěsce Obere Schleuse (Horní zdrži) na řece Křinici, německy Kirnitzsch. Jízda loďkou soutěskou řeky Křinice patří k nejoblíbenějším výletům v Saském Švýcarsku. Cesta vede jak po rovině, tak z kopce a po schodech. Pro cestu se nabízejí dvě alternativy: přímá cesta do údolí vede po velice stupňovité cestě. Druhá trasa vede po silnici s mírným spádem a je tak pohodlnější. Je možno se nechat také za 6 éček odvézt kočárem s koňmi.

Jízda na pramici trvá dvacet minut a je dlouhá 700 metrů. Loďky jsou v provozu od 9:30 do 16:30 a cena je 4 eura včetně brožurky v češtině). Loďka nám právě odplula, tak čekáme na další, než se sežene dost lidí. Je tady i restaurace. Převozník loďku pohání pádlem, zatímco v Hřensku v soutěskách bidlem. Po dobu jízdy nás převozník informoval o všem, co vidíme okolo sebe, včetně vzácné fauny a flóry i pohádkových skalních útvarů – Krokodýla, Spící ovce, Žáby, horský duch, hřib pravý, ... Výklad je pouze v němčině. Ale zase jak už jsem psal, dostali jsme brožurku v češtině. Při začátku plavby jsme spatřili ještě jednu atraktivitu, malý ostrůvek na Křinici ve tvaru srdce. Vrcholem jízdy je doplutí k hrázi a vodopádu.
      
Soutěskou není nutno jet na lodičce, ale je možné ji projít pěšky. Pěší varianta zajišťuje krásný výhled na soutěsku a loďky pod námi. Po přistání na "konečné" je možné přímo pokračovat 1 hodinu na parkoviště. My jsme si ještě prošli soutěsku zpátky pěšky, zabralo nám to deset minut. Abychom nemuseli po schodech, vracíme se k autu po silnici dlouhé 3,5 km. Vede do kopce, ale není to tak prudké, nejsou tu schody, ale je to zdlouhavější.

Na zpáteční cestě se zastavujeme v malebném lázeňském městečku Bad Schandau (česky Lázně Žandov) které významně proslavil Dr. Kneipp svými léčivými kúrami. Nejprve jsme se zastavili u spodní stanice volně stojícího elektrického osobního výtahu s ocelovou věží - Ostrau Turm. Postaven byl v letech 1904-1905 hoteliérem Rudolfem Sendigem a dosahuje výšky 50 m. Od roku 1954 je veden jako technická památka. Pan Sendig si tímto dal za úkol, usnadnit přístup vilového městečka v Ostrau. Roku 1997 byl výtah zanesen do Guinessovy knihy rekordů jako "největší svíčka světa", resp. největší stavba světa ve tvaru svíčky. Jednosměrná jízdenka stojí 1,80 eur a zpáteční jízdné 2,80 eur. U horní stanice výtahu se nachází výběh s živými rysy.
 
Pak pokračujeme přes městskou část Postelwitzs úchvatnými hrázděnými domy Siebenbrüderhäuser – Domy sedmi bratrů. 
  
Jedeme do vilové kolonie Ostrau, která leží vysoko nad řekou Labe a skýtá nádherný výhled na okolí. Dostat se nahoru můžete buď výtahem nebo autem či autobusem. Dřevěné vily nechal roku 1903 postavit právě hoteliér Sendig podle švýcarského stylu. Například Villa Falkenstein z roku 1904.
 Ještě jsme dneska chtěli navštívit největší vojenskou pevnost a hrad v Evropě - Königstein Festung, ale vzhledem k tomu, že je na skále, asi bychom bez zaplacení nemalého vstupného (8 eur) z ní moc neviděli. Pevnost se rozkládá na ploše 13 fotbalových hřišť. Odpoledne jsme si chtěli vyjít na vyhlídku Schrammsteine, ale už nás nohy nějak nenesou, tak si necháme něco na příště. Po návratu na hotel v 17 hodin jsme si oba dali polévku,mbývar z kukuřičných kuřat s nudlemi a zeleninou po 59 Kč. Pak jsme se osprchovali a sedli si v restauraci ven. Martin si objednal pivo opět kuřecí řízek v kukuřičné krustě se salátem Coleslaw za 145 korun a já filety duhového pstruha s máslovou omáčkou, zeleninovým tartarem a bylinkovo-bramborovým pyré za 199. K pití jsem si dal dva krát dgě deci bílého vína a Marzin pivko a hruškovici. Ještě si objednal tvarohivý knedlíček plněný karamelovými jablky, sypaný perníkem a omičkou z bílé belgické čokolády.

Středa 16.7.2014 - Weesenstein, Pillnitz, Moritzburg, Drážďany

Dneska máme v plánu dopoledne navštívit tři zámky v Sasku, nedaleko Drážďan a to Weesenstein, Pillnitz a Moritzburg. Po snídani jsme zaplatili za povinnou konzumaci 3802 Kč. Jedeme přes Tisou na dálnici a pokračujeme až na zámek Weesenstein. Jedeme po dálnici A17 směr Drážďany, sjezd Pirna na silnici S178 a odbočíme podle ukazatelů na Altenberg. K zámku to jsou ještě 2 km po Altenberger Straße. Parkoviště pro auta k dispozici hned u zámku. Parkovné je 1 euro za 3 hodiny z parkovacího automatu. Do zámeckého areálu a zahrad se může zdarma, vstupné se platí jenom na prohlídky. Celý areál je moc pěkný a udržovaný. Zámecký park v barokním duchu byl založen okolo roku 1775. Za shlédnutí stojí zejména květinová zahrada. Najdete tady množství růží z Francie, Dánska, Německa a Iránu. Zámek Weesenstein bývá nazýván perlou saské koruny.Tento romantický zámek se nachází v údolí řeky Müglitz. Chtěli jsme navštívit Královskou rustikální zámeckou kuchyni krále Johanna (Königliche Schlossküche) v originálních sklepích krále Jana I. (König Johann), ale otevírá se bohužel až ve 12 hodin. Uvnitř se nesmí fotit. Stejně tak Zámecký pivovar (Schlossbrauerei) na posledním nádvoří v historicky významných prostorech dřívějšího pivovaru, jejichž tradice sahá až do 16. století otevírá až ve 12 hodin.
    
Asi za hodinu pokračujeme na předměstí Drážďan, do části Pillnitz, kde se nachází další klenot, zámek a park Pillnitz. Parkování jsme našli zdarma u silnice. Některé části zámku jsou volně přístupné, do jiných se platí vstupné. Nám se podařilo dostat dovnitř zdarma a to v místě, kde je východ u nábřeží Labe. Je tady sice kulička, ale stačí počkat než někdo vychází a proklouznout tak dovnitř. Je tady krásně udržovaný park a pěkné zámecké budovy. August Silný získal kdysi zámek pro svoji metresu (milenku panovníka), hraběnku Coselovou. Když později upadla v nemilost, August zde nechal zřídit horní a vodní palác podle plánů architekta Pöppelmanna. V zámku a krásně udržovaném parku najdete kromě muzeí a Pavilónu palem i 250 let starou japonskou kamélii dosahující výšky 8,90 metrů, průměr skoro 11 m a obvod 33,6 m. Pokud by jste ji chtěli vidět kvést, museli by jste sem přijet mezi únorem a dubnem.
     Odsud už pokračujeme po dálnici k baroknímu zámku Moritzburg, který se nachází 14 km severně od Drážďan. Parkování je ve městě možné i zdarma na parkovací hodiny po dobu 1 hodiny. Koupili jsme si zmrzlinu, já smetanově borůvkovou jeden kopeček za 90 centů a Martin dva kopečky za 1,70 eur. Prošli jsme si zámek pouze zvenčí. Celý je obklopený jezerem. Vstup do parku obklopujícího zámek a na nádvoří je zdarma. Jedná se o někdejší lovecký zámeček a letohrádek saského kurfiřta Augusta Silného. Postavil jej opět známý architekt Pöppelmann. Je to jen shoda jmen, ale známý je zámek tím, že se tady natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku s Libuškou Šafránkovou. Na zámku je mimo jiné vystavena největší evropská sbírka loveckých trofejí a jedinečná Péřová komnata.
    
Odtud jsme popojeli 2,5 km k rokokovému Bažantímu zámečku - Fasanenschlössche. Je možné se nechat svézt koňským kočárem nebo dojít pěšky. Velké parkoviště je tady zdarma. U Bažantího zámečku stojí také růžový maják Leuchturm am Fasanenschlösschen u Velkého rybníka.
  
Odtud se vracíme do Drážďan a jedeme se nejdříve ubytovat. Bydlíme v Hotel Tryp by Wyndham v Dresden Neustadt na Fritz-Reuter-Straße 21, Telefon: 0049 351 8095 0, E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Ubytování máme opět přes Holiday Plus. Cena za osobu za povinnou minimální konzumaci snídani a 3 chodovu večeři při svíčkách je 27 eur + místní taxa 1,30 eur za osobu a den. Je to moderní hotel hned u tramvajové zastávky. Dostali jsme velký dvojlůžkový pokoj komfort ve 2. poschodí s výtahem. Jsou tady dvě postele, kožená sedačka, konferenční stolek, LCD televize, klimatizace, která bohužel nefunguje, větrák, skříně. Velká koupelna s vanou, společná s toaletou. Hotel nemá své vlastní parkoviště, ale parkování na ulici u hotelu je zdarma. Také wifi je zdarma v celém hotelu na heslo vygenerované pro každý počítač zvlášť. Signál je v pohodě i na pokoji. Snídaně se podávají od 7 hodin.
   
Rozhodli jsme se jet do centra tramvají a auto nechat u hotelu, byť jízdenky jsou dražší než parkování. Dobrým tipem na parkování v centru je nová nadzemní garáž v nákupním centru Centrum-Galerie na Prager Str. (Reitbahnstrasse), která je od náměstí Altmarkt vzdálená zhruba 400 metrů. Tam stojí parkování na hodinu 1,50 eur, sazba za celý den je 3,5 euro. Levné je parkování v Schießgasse, které stojí 6 euro na den, a v neděli a o svátcích pak jen 3 eura za den. Jízdenky na tramvaj je možné koupit i v tramvaji v automatu, ale my si je kupujeme na recepci hotelu. Cena je 2,20 eur za hodinovou přestupní jízdenku.

Drážďany německy Dresden jsou přezdívány "Florencie na Labi" nebo "Florencie severu". Je to hlavní město spolkové země Sasko na břehu Labe.

plán města 

Tramvají číslo 13, která stojí přímo u hotelu, jedeme s jedním přestupem do Velké zahrady (Großer Garten). Lovecká zahrada ze 17. století je největší zelenou plochou v centru města. V jejím středu stojí majestátní raně barokní Palác, který je obklopen francouzskými zahradami, symetrickými cestami a umělými fontánami. Inspirací byl stavitelům samotný francouzský královský dvůr ve Versailles. V parku se také nachází drážďanská ZOO a projíždí ji turistický vláček po kolejích.
 Opět tramvají v rámci jedné jízdenky jsme se přesunuli k budově radnice (Neues Rathaus) na ul. Dr.-Külz-Ring, vybudované v letech 1904-1910. Vedle se nachází velké náměstí Altmarkt a kostel sv. Kříže (Kreuzkirche). Nejstarší a největší drážďanské náměstí Altmarkt (česky Starý trh) je proslavené konáním různých trhů. Nejvýznamnějším z nich je vánoční trh Striezelmarkt, který je nejstarší v Německu. Po zničení města v roce 1945 bylo rozlehlé náměstí zastavěno v letech 1953-56 na východě a na západě řadami reprezentativních domů, připomínajících drážďanské baroko. Na jižní straně vznikly nové obchodní a administrativní budovy. Na severu ohraničuje náměstí funkcionalistická budova Kulturpalast (Palác kultury), dokončený v roce 1969. V slavnostním sále pro 2400 návštěvníků se konají nejen pravidelné koncerty Drážďanské filharmonie, nýbrž i četné další koncerty a kulturní akce. Kostel Kreuzkirche (sv. Kříže) stojí na místě kostela sv. Mikuláše, postaveného ve 13. století. Dnešní kostel v pozdně barokním a raně klasicistickém slohu vznikl v letech 1764-1800. Působí v něm chlapecký pěvecký sbor Kreuzchor, který se může pochlubit 700 letou tradicí. Významné hudební dějiny Drážďan připomíná v oddávací kapli pískovcový reliéf s portrétem Heinricha Schütze. Tento "nestor německé hudby" působil v Drážďanech 55 let jako dvorní kapelník. Z věže je krásný výhled na střechy historického centra Altstadt a daleko do údolí Labe.
  
Pěšky jsme již přešli na náměstí Neumarkt, kde stojí pomník Martina Luthera, soubor měšťanských domů a šlechtických paláců z 18. stol. Zde stojí barokní kostel Frauenkirche (kostel Panny Marie) zničený při bombardování za 2. sv. války. V místě středověkého mariánského kostela zde vznikla v letech 1726-1743 podle plánů Georga Bähra nejvýznamnější protestantská sakrální stavba v Německu. Charakteristická kopule, nazývaná podle svého tvaru "kamenným zvonem", se zřítila 15. února 1945 při požáru města. Kostel Frauenkirche, do začátku devadesátých let působivý protiválečný památník, byl znovu vybudován v původní podobě převážně peněžitých darů z celého světa. Dvě žlutá křídla vstupní brány hned vedle patří k rekonstruovanému Coselovskému paláci.
  
Uličkami jsme došli na nejoblíbenější drážďanskou promenádu Brühlova terasa - Brühlsche Terrasse rozkládající se mezi mosty Augustusbrücke (pěkné panorama města z mostu) a Carolabrücke. Terasa bývala součástí drážďanského opevnění. Byla založena původně jako soukromá zahrada saského ministerského předsedy hraběte Brühla a až později zpřístupněná veřejnosti. Kvůli krásnému výhledu na Labe se jí říká "Balkón Evropy". Z terasy se naskýtá nádherný výhled na řeku Labe s historickými kolesovými parníky i na čtvrť Neustadt.
  
Brühlova zahrada (Brühlschen Garten) se rozkládá naproti Albertinu na někdejší baště Jungfern. Naproti Albertina se nachází i kašna Delphinbrunnen. Na Brühlově terase se nachází několik významných budov. První z nich je Albertinum na východním konci terasy, kde je umístěna Galerie moderního umění (tzv. Noví mistři či Neue Meister), kde vystavují umění od romantismu až do současnosti a sbírka plastik.
 Mezi Albertinem a mostem Carolabrücke vyrostla nová synagoga. Původní sakrální stavba byla zničena nacisty při pogromu v roce 1938. Další stavbou na Brühlově terase je Lipsiusbau, honosný dům pro umění se skleněnou kopulí v podobě lisu na citrony.

Vedle se nachází budova Kunstakademie (1887-1894). Severní průčelí gigantického komplexu neorenesančních a neobarokních budov dominuje Brühlově terase.
 
Z terasy směrem ke kostelu Frauenkirche vede Mincovní ulička (Münzgasse) z roku 1873. Původně Rybářská ulička dostala své dnešní jméno podle nedaleké mincovny, kterou do Drážďan přeložil z Freibergu v roce 1556 kurfiřt August. Dnes je zde plno restaurací.

Vedle se nachází budova Sekundogenitury. V ní byla umístěna knihovna a sbírka mědirytin druhorozeného saského prince. Novobarokní žlutá budova byla kdysi palácem druhorozeného prince, jak její název "Sekundogenitura" prozrazuje.
 Vedle ní, v zemské sněmovně - Stavovský dům (Ständehaus) až do roku 1933 zasedal saský sněm. Široké schodiště lemují čtyři sousoší znázorňující denní doby. Čtyřkřídlá stavba má 50m věž korunovanou pozlacenou sochou Saxonie.
 
Po schodech jsme sešli dolů na náměstí Schlossplatz, česky Zámecké náměstí. Bývalý katolický dvorní barokní kostel Hofkirche, povýšený jako katedrála Sanctissimae Trinitatis (tj. Katedrála Nejsvatější trojice) v roce 1980 na biskupské sídlo diecéze Drážďany-Míšeň, byl vybudován v letech 1738-1755 Gaetanem Chiaverim a Johannem Christophem Knöffelem a je jedinečnou syntézou římské a německé barokní architektury. Autorem oltářního obrazu je Anton Raffael Mengs (1751), rokoková kazatelna je dílem Balthasara Permosera (1722), varhany jsou od Gottfrieda Silbermanna (1755) a Pietu z míšeňského porcelánu vytvořil Friedrich Press (1973). V hrobce se nacházejí sargofágy rodu Wettinů a schránka se srdcem Augusta Silného.
 
Bezprostředně na katolický dvorní kostel navazuje sídelní zámek saských kurfiřtů a králů Residenzschloss s věžovitým novorenesančním průčelím. Dům vévody Jiřího (Georgenbau) je nejstarší renesanční stavba Drážďan, která vznikla jako pokračování severního křídla zámku v letech 1530-1535. Nachází se zde vchod do rezidenčního zámku a na zámeckou věž Hausmannsturm. Nejstarší částí zámku je 100 metrů vysoká Hausmannova věž (Hausmannsturm) z 2.pol. 17. stol, která dominuje severní straně zámku. Je z ní údajně nejkrásnější výhled na historické město Alstadt a na Labe. Zatímco dolní části zámku pocházejí ještě ze 14. století, odráží nádvoří s italsky inspirovanými sgrafitovými malbami stav z 16. století. V roce 1985 byla zahájena rekonstrukce jako muzejní komplex Státních uměleckých sbírek Drážďany. Jako první se do nových prostor zámku nastěhoval Kabinet mědirytin a klenotnice Zelená klenba (německy „Grünes Gewölbe"). Rezidenční zámek na Zámeckém náměstí vznikl přestavbou dávného středověkého hradu. Uprostřed zámku se nachází Velké nádvoří s rozsáhlou renesanční sgrafitovou výzdobou. Vstup na nádvoří je ovšem možný pouze se vstupenkou.
  
Podívali jsme se také na nádvoří bývalé konírny Stallhof (Augustusstraße 1) s nástěnnými sgrafitovými malbami a původním středověkým kolbištěm.
 Vnější průčelí tzv. Dlouhé chodby v Augustově ulici (Augustuss-Straße) spojující drážďanský zámek se stájemi zdobí legendární 102 metrů dlouhý Knížecí průvod (Fürstenzug). Největší porcelánový obraz na světě vytvořený z 25.000 kachlíků míšeňského porcelánu zachycuje 35 wettinských knížat vládnoucích od 12. do 19. stol. a dalších 59 osob.
 Pokračujeme na Divadelní náměstí (Theaterplatz), jehož dominantou je impozantní budova Saské státní opery - Semperova opera (Semperoper). Byla vybudovaná v letech 1871-78 podle plánů Gottfrieda Sempera. Budova byla v roce 1945 úplně zničena a po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1985 znovu otevřena. Je to jediné divadlo v Německu pojmenované podle svého architekta. S nádherným interiérem Semperovy opery se můžete nejlépe seznámit v rámci prohlídky.

Uprostřed Divadelního náměstí je jezdecký pomník krále Jana (1801-73). Jan či německy Johann jako první přeložil Dantovu Božskou komedii do německých tercínů. Z náměstí je pěkný výhled na kostel Hofkirche, zámek i Zwinger.

Směrem k Labi je vidět novobarokní restauraci "Italienisches Dörfchen" (v překladu Italská vesnička), pojmenovanou podle italských řemeslníků, kteří zde pracovali na stavbě katedrály. Sedli jsme si zde u Labe do venkovní Bier Garten, patřící k restauraci Italienisches Dörfchen. Dali jsme si pozdní oběd. Kotletu na grilu s houskou za 5 eur, smažený řízek s houskou za 4,50 eur a dvě piva (pivo stálo 3,60 eur).
   Nemohli jsme vynechat nejproslulejší drážďanskou stavbu, kterou je barokní galerie Zwinger. Jeho název souvisí s jeho polohou v bývalém městském opevnění. Je to velký komplex budov.

Celou jednu stranu zabírá tzv. Semperova galerie (Sempergebäude) dostavěna k Zwingeru až v pol. 19. stol. Zde je umístěna Obrazárna starých mistrů (Gemäldegalerie Alte Meister).
 Oranžerie na SZ straně je tvořena 3 stavbami (Matematicko-fyzikální salon, Francouzský pavilon a uprostřed Hradební pavilon (Wallpavillon) na šestibokém půdorysu). Sochařská výzdoba průčelí Hradebního pavilonu patří k uměleckým vrcholům Zwingeru. Zde sám sebe nechal zobrazit Augustus Silný jako Herkules nesoucí zeměkouli.

Když jsme prošli Francouzským pavilonem, dostali jsem se na nádvoří plné soch a fontán, tzv. Lázeň nymf, připomínající římské a toskánské vzory.
  
Naproti obrazárně stojí Korunní brána (Kronentor). Triumfální oblouk zakončený zlatou korunou obklopenou 4 orly připomínal, že August Silný je i polským králem.
 
Na levé straně Zwingeru se nachází Německý a Porcelánový pavilon a mezi nimi Pavilon zvonkohry (Glockenspielpavillon) nazvaný podle zvonkohry z míšeňského porcelánu z roku 1936. V Porcelánovém pavilonu je umístěna sbírka porcelánu, která je dnes nejvýznamnější svého druhu na světě.
 Překrásnou barokní architekturu stavebního komplexu, postaveného v letech 1710-38 Matthäusem Danielem Pöppelmannem pro pořádání slavností, doplňuje jedinečným způsobem bohatá sochařská výzdoba z dílny Balthasara Permosera. Koruna, orel a erb ztělesňují královskou hodnost Augusta Silného. Do obrazárny jsme nešli. 

Odtud jsme pěšky přešli přes Augustův most (Augustusbrücke) do čtvrti Neustadt na druhé straně Labe. Z mostu je krásný panoramatický výhled na město i na Labe.
 
Čtvrť Neustadt neboli Nové město se rozkládá na pravém břehu Labe. Čtvrť Neudstadt, kde se ještě dochovala část měšťansko-barokní a gründerské architektury zprostředkuje dojem o tom, jak vypadaly Drážďany před rokem 1945. Dům Blockhaus po levé straně novoměstského předmostí byl postaven v letech 1732-55 podle plánů Zachariase Longuelune jako Novoměstská strážnice.

Zde se rozkládá náměstí Neustädter Markt (česky Novoměstský trh), kterému vévodí socha Zlatého jezdce (Goldener Reiter) připomínající zakladatele čtvrti kurfiřta Augusta Silného v nadživotní velikosti. Pomník byl slavnostně odhalen v roce 1736. Před koncem války byl uschován a u příležitosti 750. výročí založení Drážďan v roce 1956 se opět vrátil na své původní místo. 

Na rohu náměstí, v restauraci Watzke Café und Speisehaus - Watzke Brauereiausschank, kde je úplně plno a mají tady pivo z vlastního pivovaru jsme si každý dali velké pivo za 3,20 eur.
  
Z náměstí vybíhá ulice Hauptstraße s půvabnými rokokovými a klasicistními domy a spoustou obchodů. Došli jsme k paláci Japanisches Palais na náměstí Palaisplatz s fontánou uprostřed. Jeho stavba byla zahájena v roce 1715. V letech 1727-1733 byl rozšířen v pozdně barokním a klasicistickém slohu na čtyřkřídlový komplex, ve kterém měla být původně vystavena sbírka porcelánu Augusta Silného. Dnes je zde umístěno Zemské prehistorické muzeum a Národopisné muzeum. Z malé vyvýšeniny vedle budovy, pozůstatku městského opevnění, se otevírá krásný výhled na Semperovu operu, katedrálu a Labe, podobně jak je namaloval Canaletto v polovině 18. století.
  
Pokračujeme ulicí Königstraße. Reprezentantivní třída Königstraße vznikla v roce 1731 podle plánů architekta Pöppelmanna v prodloužení středové osy budovy Japanisches Palais. Měšťanské domy, které byly v posledních letech nákladně restaurovány, zprostředkují ucelený dojem starých Drážďan. Pozoruhodné jsou četné vnitřní dvory. V některých se nachází útulné restaurace, v jiných zvou elegantní butiky a pasáže s obchody k nákupům. Došli jsme ke kostelu Tří králů (Dreikönigskirche). Kostel byl vybudován v letech 1732-1739 podle plánů, které navrhl George Bähr a Matthäus Daniel Pöppelmann. Novobarokní věž, ze které je nádherná vyhlídka na město, byla přistavěna teprve o sto let později. Po rekonstrukci slouží objekt jako církevní kongresové a kontaktní centrum. Část budovy je vyhrazena bohoslužbám. V prostoru kostela připomíná torzo barokního oltáře od Benjamina Thomae vybombardování Drážďan v roce 1945. Pod kruchtou vidíte jednu z nejlépe dochovaných renesančních památek Drážďan - 12,5 m dlouhý "Drážďanský tanec smrti" (německy Totentanz), který vytvořil v letech 1534 až 1536 Christoph Walter. Původně se nacházel na staré Jiřího bráně (Georgentor) drážďanského zámku.

Naproti kostelu stojí Novoměstská tržnice z roku 1899 (Neustädter Markthalle), která byla zrenovována v původní podobě jako nákupní středisko.

Vracíme se zpátky na most Augustusbrücke, odkud už pokračujeme tramvají zpátky na hotel. Na 20 hodin jsme si objednali večeři. Podává se v hotelové restauraci v suterénu při svíčkách. Mají připravené 3-chodové menu, mrkvový krém, připomínající svou chutí svíčkovou omáčku, dále vepřový kotlet na leču s hranolkama a jako dezert byl tvaroh s citrónem a citrónovou kůrou s hroznovým vínem a ananasem. Martin si dal k pití malé pivo a já džus celkem za 5 eur.
  

Čtvrtek 17.7.2014 - Drážďany, Wroclaw

Snídaně se podávají od 7 hodin. Jsou poměrně bohaté, velký výběr pečiva, míchaná vajíčka, vajíčko na tvrdo, německé párky, salámy, sýry, paštiky, vajíčkový salát, pomazánky, máslo, tvaroh, mazací sýr, müsli, jogurty, marmelády, zelenina, káva, čaj, džusy, bublanina bez ovoce. Po snídani jsme zaplatili povinnou konzumaci 61,60 eur a již autem jeli k budově tržnice Markthalle. Zaparkovali jsme na parkovací automat na 40 minut za 1 euro. Pěšky jsme došli na náměstí Albertplatz. Ve velkém rondelu náměstí vynikají dvě monumentální kašny, navržené v roce 1894 Robertem Diezem. Na jihovýchodním okraji, na rohu ulice Georgenstraße, září opět v nové kráse novobarokní pískovcová fasáda vily Eschebach. Dnes zde sídlí banka. Řadu domů na severní straně náměstí převyšuje první drážďanská výšková budova "mrakodrap", postavená v roce 1929 na rohu ulic Antonstraße/Königsbrücker Straße.
 
Hned vedle v severní části náměstí při počátku Königsbrücker Straße označuje malá pyramidová budova vrt pro artéskou studnu. Podzemním potrubím se dostává voda do vlastní studny na druhé straně ulice. Návrh ve tvaru kruhové svatyně pochází od Hanse Erlweina. Zde začíná čtvrť Äußere Neustadt, česky Vnější Nové Město. Atmosféru předválečných Drážďan necítíte snad nikde tak silně jako v této čtvrti. Byla založena v 19. století za bývalými městskými hradbami. V půvabné směsi reprezentativních tříd a úzkých uliček, honosných měšťanských domů a tichých zadních dvorů si dodnes zachovala svou původnost. Velká čtvrť z gründerského období mezi ulicemi Bautzner Straße a Prießnitzstraße, Bischofsweg a Königsbrücker Straße žije z protikladu již láskyplně restaurovaných budov a starých chátrajících domů, elegantních barů a svérázných pivnic, oblíbených hospůdek a restaurací s mezinárodní kuchyní v okolí Alaunstraße a Luisenstraße. Také se tu etablovala alternativní kulturní scéna, např. projektové divadlo a řada malých galerií. Po ulici Alaunstraße jsme došli k neoficiálnímu symbolu čtvrti Neustadt a tím je Kunsthof Passage (mezi Alaunstraße a Görlitzer Straße, vchod přes Alaunstr. 70 a také Görlitzer Str. 23). Jedná se o umělecký architektonický projekt tvořený souborem tematických dvorů s invenčími fasádami - Dvůr světla, zvířat, prvků, proměn. Týmy umělců zde vytvořily z pěti propojených dvorů poutavý labyrint pod širým nebem s romantickými hospůdkami, drobnými obchody a dílnami uměleckých řemeslníků. Je to jakési "srdce alternativní kultury" Neustadtu, hospůdky, bary, restaurace.
   
V potravinách jsme koupili jednu vodu a švarcvaldskou šunku k pečivu, které jsme si vzali ze snídaně (2 eura). Poslední zastávku jsme udělali v Bautzner Straße číslo 79, kde se nachází nejkrásnější mlékárna na světě Dresdner Molkerei Gebrüder Pfund - Drážďanská mlékárna bratří Pfundových. Mlékárná má nádherný interiér tvořený 3000 původních pestrobarevných kachlů. Pochází z r. 1880. Otevřeno je až od 10 hodin, ale naštěstí měla paní prodavačka otevřené dveře, tak jsme mohli alespoň nakouknout dovnitř. Fotit je ale zakázáno.
   
Po prohlídce Neustadtu jsme se vydali na dálnici a pokračovali směr Görlitz. V Polsku jsme si udělali zastávku ve městě Wroclav (česky Vratislav, německy Breslau), kterému se přezdívá město sta mostů. Wroclaw je 4. největší město Polska a také jedno z nejstarších polských měst. Patří mezi nejkrásnější města v Polsku s velmi bohatou historií. Zaparkovali jsme v centru města v nadzemních garážích za cenu 6 zlotych za hodinu (dvě hodiny nám na zevrubnou prohlídku města stačily). Prošli jsme historické centrum města. V informačním centru na hlavním náměstí jsme si vyzvedli plánek města zdarma. Hlavní náměstí Rynek (jedno z největších středověkých náměstí v Evropě) s pěknými domy je centrem města. Založené bylo ve 13. století.
    
Zde stojí stará radnice - Ratusz v gotickém slohu z let 1327-1504, na kterou navazuje nová radnice, před kterou stojí moderní fontána (bohužel bez vody).
     
V jednom rohu náměstí se vypíná kostel Sv. Alžběty - Kosciol sw. Elzbiety.
 
Odsud pokračujeme až k budově univerzity - Uniwersytet Wroclaw. Budova univerzity je největší barokní stavbou ve městě.
 
Vedle je moderní samoobslužná jídelna kde se prodává jídlo na váhu (2,59 zlotych za 100 gramů), tak jsme si dali oběd. Dal jsem si řízek, kuřecí plátek, brambory, kuskus a mrkvový salát a platil jsem 13 zlotých a k tomu za 1,80 zlotych šťávu z kompotu.

Poblíž se nachází Ossolineum neboli Národní knihovna Ossolinských ve Vratislavi v kláštěře sv. Matouše.
 
Na křižovatce u Piaskoweho mostu stojí budova tržnice - Hala Targowa.

Po mostě Most Piaskowy jsme přešli na Ostrów Piaskowy. Pořádají se odtud výlety na lodích po řece Odře. Wroclaw je položená na 12-ti ostrovech.
  
Přes most Tumski se zavěšenými zámky zamilovaných jsme přešli na Ostrów Tumski (také Katedrální ostrov), který je nejstarší částí města. Zde se nachází množství náboženských staveb, zejména katedrála sv. Jana Křtitele (Vratislavský dóm) ze 13.-16. století. Je ústředním chrámem města a katedrálou vratislavské diecéze.
           
Za dvě hodiny se vracíme na parkoviště. Zajeli jsme ještě na benzín do Auchanu (1335 Kč) a na nákup do Auchanu. Z Wroclawi potom domů řídím já. Celou cestu jedeme po dálnici až do Ostravy. Projíždíme jedním placeným úsekem dálnice. Na mýtné bráně při výjezdu platíme 16,30 zlotych. Bohužel nás na jednom místě na dálnici 40 minut zdržela zácpa kvůli autonehodě. Do Ostravy jsme přijeli o půl osmé večer. Celkem jsme najeli 1875 km.