LETEM SVĚTEM

Pondělí 14.7.2014 - Hřensko, Pravčická brána, Belveder

V noci se spalo super, byl klid, žádný hluk. V 8 hodin jdeme na snídani, kterou podávají v restauraci. Na výběr jsou míchaná vajíčka, dva druhy párků, několik druhů salámů vč. výtečného choriza, 3 druhy sýrů (Eidam, Ementál a uzený), máslo, paštika, mazací sýr, zelenina, ještě teplé pečivo, müsli, jogurt, ovoce, čaje, káva, džusy. Pořádně jsme se nasnídali.
 
Po půl deváte vyjíždíme autem do Hřenska, které se již nachází v národním parku České Švýcarsko (www.npcs.cz, www.region-ceskesvycarsko.cz). Svítí slunce, tak snad to vydrží celý den. Projíždíme městem Děčín, který se pyšní nově zrekonstruovaným zámkem. Z Děčína je možné plout výletními loděmi do Hřenska a dále do německého Bad Schandau a pokračovat až do Drážďan. Tuto plavbu zajišťuje mimo jiné Labská plavební společnost Děčín. Není to cenově nijak drahé a navíc během romantické plavby skalním kaňonem Českého a Saského Švýcarska můžete obdivovat skalní útvary, hrady, zámky a vinice. Vstupní branou do Národního parku České Švýcarsko je nejníže položená česká obec Hřensko. Nachází se zde nejnižší bod České Republiky 115 m. Domy jsou přilepeny ke skalám. Velmi pěkný je hotel Labe a hotel Praha.
 Parkujeme na placeném parkovišti za hotelem Klepáč za 120,- Kč / den (nebo je možné parkovat po hodinách za 30 Kč / hod.). Všude mimo vyhrazená parkoviště je zákaz stání. Při placení parkovného jsme dostali barevný orientační plán oblasti.

Vzal jsem si hole a vyrazili jsme. Pokud se chystáte shlédnout obě dominanty Českého Švýcarska Pravčickou bránu i Soutěsky řeky Kamenice, doporučuji vyrazit z Hřenska hned v ranních hodinách. Celý okruh je lepší zdolat ve směru Hřensko – Pravčická brána – Mezní Louka – Divoká Soutěska – Tichá Soutěska – Hřensko. Celková délka je cca 16 km z toho min. 1,5 km na pramicích Divoké a Edmundovy soutěsky. Na cestě je pouze jedno mírné stoupání a to na Pravčickou bránu, poté již jdete po vrstevnicích nebo z kopce. V opačném směru můžete očekávat velmi prudká stoupání ze Soutěsek na Mezní Louku nebo Meznou. Jdeme po červené z Hřenska, nejdříve po silnici asi 1,5 km a poté na rozcestí Tři prameny jsme odbočili opět na červenou na lesní cestu a stoupáme pod strmé skalní stěny. Cesta vede lesem do kopce až k Pravčické bráně. Nad serpentinami dosáhneme úpatí samostatného skalního útvaru Malý Pravčický kužel, který je oblíbeným cílem horolezců. Závěrečný úsek výstupu vede po visutém můstku, pak uměle proraženým tunelem. Jak jsme zjistili tak zboží do zdejší restaurace nahoru dopravují pomocí lanovky. Za vstup na vyhlídky v oblasti Pravčické brány se platí vstupné 75 Kč pro dospělého. Martin tam jít nechtěl, že mně počká, ale když pán v pokladně mi nabídl, že mi jeden lístek prodá zlevněný (dětský) za 25 Kč, tak šel taky.

Jsou tady 3 vyhlídky, ze kterých je pěkný výhled jak na Pravčickou bránu tak na okolní skály a celou okolní krajinu. Pravčická brána je největší pískovcový skalní most v Evropě, má rozpětí oblouku 26,5 m, výšku otvoru 16 m a na šířku měří od sedmi do osmi metrů. Plošina na vrcholu se nachází ve 21 metrech. Bránu dnes tvoří dvě samostatné skály a díky tomu není její oblouk vystaven takovému pnutí, které vzniká roztahováním a smršťováním pískovce vlivem střídání teplot a které by mohlo způsobit jeho rozlomení. Nachází se zde - na pískovcové skále nalepený výletní zámeček, hotel Sokolí hnízdo z roku 1881 vyzdobený původními malbami. Je tady restaurace a toalety. Venku je pak ještě jeden bufet přilepený ke skále. Martin si dal velké pivo za 40 Kč.
     Když jsme si všechno prohlédli, vracíme se na hlavní značenou cestu a pokračujeme po červené tzv. Gabrielině stezce. Cesta vede většinou po vrstevnici, takže není nijak náročná a převážně lesem. Cesta se vine podél skal, obchází boční údolíčka a neustále se přimyká ke skalním útvarům. Občas jsou z ní pěkné výhledy. Nad námi postupně defilují další známé útvary jako Velký Pravčický kužel, Homole cukru, Křídelní stěna, atd. Chvilkama drobně krápe, ale kryjí nás stromy. Posléze se napojíme na širší cestu a lesem sestoupíme na Mezní Louku. Když přicházíme k Hotelu Mezní Louka, spouští se silný déšť. Schovali jsme se do restaurace U Fořta. Tady je také parkoviště a za 100 korun na den. Po 10 minutách bylo po dešti a pokračujeme po zelené 2 kilometry po asfaltové silnici do Mezné. Už zase svítí slunce a je teplo. To je jak u bláznů. U Penzionu Na Vyhlídce odbočujeme opět na zelenou a z prudkého kopce po mnoha schodech scházíme 500 metrů k Meznímu můstku. Tady je vstup do Divoké i Edmundovy soutěsky. Soutěsky jsou na říčce Kamenice.
 Divoká soutěska navazuje na Edmundovu soutěsku a začíná u Mezního můstku, měří 450 metrů a jízda na lodičce trvá 15 min. Jedna jízda Divokou soutěskou stojí 60,- Kč, loďky jezdí od 9:00 do 17:00, poslední lodička jede ze Hřenska směr Mezná v 16:30, z Mezné směr Hřensko v 17:00. My se vydáváme po žluté asi 20 minut k nástupišti loděk v Edmundově soutěsce. Cesta vede pěknou soutěskou a několika skalními tunely. Nejdříve je restaurace a 200 metrů za ní je pokladna, kde si kupujeme za 80 Kč lístek na plavbu loďkou Edmundovou soutěskou. K hornímu nástupišti loděk to je ještě asi 100 metrů.
 
Zrovna přijíždějí dvě pramice. Na loďce nás je asi 20. Edmundova (dříve zvaná Tichá) soutěska nese jméno po svém zakladateli knížeti Edmundovi Clary-Aldringenovi, měří 960 m a jízda na lodičce trvá 20 minut. Pramice jezdí od 9:00 do 18:00 hodin, poslední lodička jede ze Hřenska směr Mezná v 17:30, z Mezné směr Hřensko v 18:00. Převozník nás humorně upozorňuje během plavby na různé zajímavé útvary. Obdivujeme krásné skalní útvary, strmé skály měří od 50 do 150 m na výšku. Skalnatý kaňon tvoří zajímavě tvarované skály, které byly i originálně pojmenovány. Asi v polovině plavby zatažením za drát spouští umělý vodopád. Všechno by bylo super, kdyby se nespustil opět silný déšť. Všichni vytahují deštníky a pláštěnky, takže z plavby toho moc nemáme a navíc je mlha. Škoda. Převozník loď pohání pomocí dlouhého bidla, kterým se odráží ode dna.
    
Když jsme dopluli do přístaviště schovali jsme se pod stříšku pokladny než déšť ustane. Do Hřenska je to pak ještě asi 20 minut pohodové pěší chůze soutěskou po žluté značce (1,5 km). Kolem restaurace Klepáč (Zur Mühle), kde je vodní mlýn a v podstatě vstup do soutěsek jsme se vrátili k autu. Byla to docela náročná túra.
  
Autem jsme zajeli asi 10 km do obce Labská Stráň, kde se nachází skalní terasa Belveder na téměř kolmé 130 metrů vysoké skále s výhledem do údolí Labe. V letech 1701-1711 ji nechal postavit František Karel Clary-Aldringen. Na konci severní terasy byla do skály vytesána umělá jeskyně (grotta) s vysokým arkádovým obloukem. Mezi oběma terasami byl postaven letohrádek, v současné době tady stojí hotel Belveder s jedinečnou vyhlídkou do kaňonu Labe i na vzdálené stolové hory Kaiserkrone a Zirkelstein v Saském Švýcarsku. Parkoviště u hotelu Belveder je zadarmo.
   
Potom se vracíme přes Hřensko a Děčín na hotel. V hotelové restauraci jsme si dali pozdní menší oběd. Já jsem si dal salát Caesar s grilovaným kuřecím prsíčkem, krutony a hoblinami parmezánu za 159 Kč (do dresingu přidávají sardinky) a Martin pivko a tradiční bramboračku s lesními houbami podávanou v rozpečeném bochníku.
 
Zbytkem chleba jsme nakrmili kačenky, které žijí v rybníčcích u hotelu. Nechaly se krmit i z ruky. Pak jsme zašli na pokoj se osprchovat a s noťasy jsme se vrátili do restaurace. Martin zůstal u piv a já jsem si dal zase dvě deci bílého vína. Martin si objednal tatarák z mladého býčka s topinkami pečenými na sádle. Je toho 150 gramů za 235 Kč. Najedli jsme se z toho oba dva. Přinesli mu ho tak jak se to správně má, maso zvlášť a všechny suroviny zvlášť, ale jelikož si s tím nevěděl rady tak poprosil číšníka, aby mu to kuchař namíchal. Byl dobrý. Podle toho, kolik je aut na parkovišti, tak bude hotel dost plný. Zase začalo silně pršet, tak jsem utíkal schovat z balkónu boty. Pak jsem si dal ještě vanilkové crème brûlée s burgundskou vanilkou a domácím pomerančovým sorbetem (což je v podstatě zmrzlá tříšť) za 89 Kč, espresso lungo za 39 a Martin hruškovici "Jelínek" za 59.