LETEM SVĚTEM

Neděle 1.11.2015 - Mikulov, Pavlov, Velké Pavlovice, Kroměříž

Spali jsme jako mimina. V 8 hodin nás čekala skvělá snídaně.

Ráno opět svítí sluníčko a čeká nás další pěkný den. V 9:20 jsme se rozloučili s penzionem a přesunuli jsme se do 10 kilometrů vzdáleného vinařského města Mikulova. Už tolikrát jsme projížděli kolem, ale ještě ani jednou jsme se tady nezastavili. Zaparkovali jsme v centru města na ulici A. Muchy na parkovišti před cukrárnou Eiscafe Delikana. Historické jádro města Mikulov je městskou památkovou rezervací. První písemné údaje o městě se datují od roku 1249. Mikulov byl od konce 13. do konce 16. století v držení Lichtenštejnů, poté patřil až do 19. století Ditrichštejnům. Vydali jsme se na krátkou prohlídku města.
První zastávkou bylo Náměstí s řadou renesančních domů. Tady nás zaujal rohový sgrafitový dům U Rytířů.

Uprostřed náměstí stojí kašna z počátku 18. století se sochou Pomony s rohem hojnosti, štítem s rodovým znakem Dietrichsteinů a s chrliči vody.

Nepřehlédnutelný je monumentální barokní sloup - Sousoší Nejsvětější Trojice z let 1723-1724 od Ignáce Lengelachera. Za ním se vypínají věže původně loretánského kostela sv. Anny ze 17. století, který byl v 18. století přestavěn na pohřební kapli rodu Ditrichštejnů. Počátkem 18. století získal dvouvěžové průčelí podle návrhu J. B. Fischera z Erlachu. Za ním se vypíná Svatý kopeček, přírodní rezervace s bohatým výskytem chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů. Na jeho vrcholu se vypíná bílá poutní kaple sv. Šebestiána a zvonice. Na vrchol vede křížová cesta, která patří mezi první poutní místa na jihu Moravy a je jednou z nejstarších křížových cest v českých zemích.

Na druhé straně náměstí se vypíná hranolová věž kostela sv. Václava z 15. století na místě původního nejstaršího románského kostela, který zde stál již na konci 12. století. Kostel je spojen krytým mostem se zámkem. Nachází se na Kostelním náměstí.

Z náměstí jsme se vydali k dominantě města a tím je mikulovský zámek, který nelze přehlédnout. Na místě mikulovského zámku původně stál kamenný románský hrad z dob Přemyslovců. Ve 13. století připadl Lichtenštejnům a začal být přestavován do gotické podoby. Ty na konci 16. století vystřídali Dietrichsteinové a za jejich vlády získal po požáru v roce 1719 zámek svou dnešní podobu. Nejdříve vstupujeme na tzv. Čestné nádvoří, kde se nachází dvoukřídlá kovaná Zahradní brána vedoucí do krásně upravených zámeckých zahrad a také tzv. Temná brána. Sochařská výzdoba čestného dvora je dílem Ignáce Lengelachera. Čestný dvůr, důležitý prostor novověkých šlechtických sídel, přímo navazoval na nástupní prostor na cestě do zámku, který se svými výstavnými domy představovalo náměstí s radnicí a kostelem sv. Anny.
 
Při vstupu do zahrad se vpravo vypíná východní průčelí zámku. Zahrady jsou nádherně udržované a volně přístupné.

Z vyhlídky se nám naskýtá krásný výhled na město a na Svatý Kopeček.

Je odtud pohled na jižní bastion zámku.
 
Přicházíme k západní bráně vedoucí na 2. nádvoří, kde se nachází vinný lis a odkud vzhlížíme k zámecké Válcové věži s polygonní kaplí a cibulovitou střechou, která se nachází nad skalním průchodem k Čestnému nádvoří. Věž patří mezi nejstarší stavby na hradním vrchu. Před rokem 1380 v ní Lichtenšteinové zřídili osmibokou kapli Panny Marie a sv. Jana Evangelisty.
  
Na druhé straně vidíme tzv. Břitovou věž z konce 13. století. Břitem se opatřovaly útočištné věže, které mohly být ostřelovány pouze z jedné strany, a to právě ve směru předpokládané palby.

Došli jsme na 3. (jižní) nádvoří s kašnou, arkádovou chodbou a velkým lisem na víno.
 
Potom už scházíme přes 1. nádvoří zpátky dolů na náměstí.

Máme chuť na kávičku a zákusek. Zavítali jsme do stylově zařízené Zdravé kavárny s velmi pěkným interiérem na rohu Náměstí a Kapucínské ulice. Dnes se již však jmenuje (Ne)vinná kavárna.
 
Nakonec jsme skončili v kavárně Eiscafe Delikana.

Ještě nám zůstaly některé památky, které jsme si neprohlédli, tak zase někdy příště až pojedeme kolem. Určitě by mě zajímala židovská čtvrť. Část Mikulova v těsném sousedství zámeckého vrchu, od poloviny 15. století obydlená židovským obyvatelstvem, se postupně vyvinula v rozsáhlé židovské ghetto. Jeho jádrem byly dnešní ulice Husova, Alfonse Muchy a Brněnská. Zachovala se řada domů původních židovských obyvatel, pocházejících již z poloviny 16. století, tj. z doby výstavby prvních kamenných domů. Řada z nich obsahuje architektonické prvky typické pro židovské domy, a proto byla celá polovina dosud stojících budov (45) prohlášena za nemovitou kulturní památku. Jako druhý zemský rabín zde v letech 1553–1573 působil rabi Löw, tvůrce Golema. Židovskou čtvrtí vede naučná stezka, která na kilometrové trase má celkem 14 zastavení. Mimo jiné zde najdete jedinou na Moravě dochovanou synagogu tzv. polského typu. Jmenuje se nyní Horní synagoga. Dále se ve městě nachází středověká rituální židovská lázeň, mikve. Nechybí ani židovský hřbitov, který patří k nejvýznamnějším židovským hřbitovům u nás.

Kolem 11 hodiny opouštíme Mikulov a jedeme do další velmi známé vinařské obce Pavlov, vzdálené od Mikulova jen 10 km. Obec se rozkládá na úpatí nejvyššího vrcholu Pálavy, Děvína. Pavlov patří k nejstarším vinařským obcím a už v 15. století byl největší vinařskou obcí mikulovského panství. K nejcennějším památkám v obci patří náves s řadou selských gruntů, barokní hřbitov, socha sv. Floriána a 19 vinařských domů se sklepy a barokními štíty. Nad obcí se vypíná asi nejznámější místní památka - zřícenina hradu Děvičky (Dívčí hrady) z počátku 13. století. Až k hradu jsme nešli. Naskytl se nám na něj pěkný výhled skrz vinice z ulice Na Cimbuří. Dále už jsou pouze samé vinohrady.
 
Na druhé straně se leskne hladina vodní nádrže Nové Mlýny. Vodní dílo Nové Mlýny bylo vybudováno v letech 1975 - 1988 v oblasti soutoku řek Dyje, Jihlavy a Svratky na ploše 3 226 ha.
  
V Pavlově byla objevena také velmi bohatá archeologická naleziště dokládající osídlení již od dob lovců mamutů. V ulici Na Cimbuří a v ulici s názvem Česká se nachází spousta vinařských sklepních domů pocházejících ze 17. století a většina z nich je památkově chráněných. V přízemí lze vidět vstup do lisovny a do sklepa, na patře žil vinař se svou rodinou.
  
Navštívili jsme známé vinařství Paulus a jejich 400 let starý vinný sklep, kde je vytvořeno malé muzeum týkající se vína.
  
Necelé 4 km odtud se nachází obec Dolní Věstonice, která se proslavila nálezem keramické sošky nahé ženy, známé jako Věstonická venuše. Tato soška vyrobená z pálené hlíny pocházející z mladého paleolitu a datovaná do období 29 000 – 25 000 let př. n. l. je nejstarší známá keramická soška na světě.
Pokračujeme do 16 km vzdálených Velkých Pavlovic v oblasti tzv. Modrých hor. Představovat tuto vinařskou obec moc nemá smysl. Určitě skoro každý o ní někdy slyšel nebo ještě lépe ochutnal místní víno. Symbolem zdejšího kraje jsou kromě vína také meruňky. Velké Pavlovice obklopují vinice a ovocné sady ve všech směrech. První písemná zmínka o obci je z roku 1252. Ve Velkých Pavlovcích si můžete prohlédnout soubor starých vinných sklepů a lisoven, nejstarší lisovna s historickým dřevěným lisem je z roku 1817.
My jsme rovnou zamířili k luxusnímu Vinařskému penzionu André, který se nachází uprostřed vinohradů a provozuje ho Šlechtitelská stanice vinařská Velké Pavlovice a.s., která vyrábí víno z vinic vlastních i pronajatých. V současné době hospodaří společnost na 50 ha vinic, na nichž je vysázeno 19 odrůd vinné révy. Je to velmi pěkný a udržovaný areál. Šlechtitelská stanice byla založena již v roce 1901. Kromě vína se věnují také včelařství.
 
Nad Vinařským penzionem André se nachází na sedmi terasách přehlídková vinice (vinařská naučná stezka), kde mají vysázeno celkem 180 různých odrůd vinné révy. Naproti penzionu se uprostřed vinice nachází moderní výrobní hala. Prohlédli jsme si okolí penzionu, prošli se mezi jeho vinicemi a prohlédli si nádherně vytvořenou zahradu plnou květin, stromů, keřů, jezírek a dekorací. Mezi nimi se nachází i poschoďový moderní Apartmán Pálava, taková vilka s vlastní venkovní vířivkou. K penzionu je přilepený klimatizovaný skleník, který se využívá se k pořádání konferencí, svateb, školení, oslav apod. V zadní části penzionu najdete i letní terasu a udírnu s grilem. V průběhu jara 2016 bylo v prostoru Vinařského penzionu André vybudováno rozárium, které s více než 600 keři v 50 odrůdách růží patří mezi největší na Moravě. Rozprostírá se v zahradách okolo Penzionu André, ale zejména na nově zbudovaných terasách za ním – na kopci Poštor. Právě svým umístěním se řadí k nejkrásnějším rozáriím v celé České republice. Z altánku na kopci Poštor je nádherný výhled na okolí.
 
Nově je v penzionu také wellness centrum. A když penzion, tak samozřejmě nabízí luxusní ubytování, za trochu vyšší ceny. Ale přesto mají na dlouhou dobu dopředu vyprodáno.
O půl druhé jsme si v místní stylové restauraci, která se nachází v přízemí penzionu dali oběd. Bylo tady plno a většina měla rezervaci. Naštěstí se místo u stolu našlo. Nabízí tradiční moravské speciality i pokrmy z toskánské kuchyně. Ono totiž okolí penzionu Toskánsko v Itálii hodně připomíná. Já jsme si dal rybu s rizotem, Martin rizoto s hráškem a parmazánem, taťka od martina kačenu s červeným zelím a dvěma druhy knedlíků, mamka s Jarkou králíka se špenátem a karlovarským knedlíkem a Ervin hranolky a vepřovou panenku. Jídlo bylo dobré, porce menší, ale hlavně dost drahé.
  
Po obědě jsme navštívili jejich vinotéku, která nabízí bohatý výběr výborných vín, ale také vlastní nealko nápoje, džemy a výrobky z medu a vlastní sirupy. Nejvyšší řada VIP vín obsahuje ledová vína, slámová vína, výběry z hroznů a výběry z bobulí. Dále VIP sekt kvašený v láhvi a Cuvvé Altenberg vyrobené na přání majitele. Střední řada nese jméno po významném vědci, šlechtiteli a inovátoru Christianu Carlu Andrém. V této řadě je 10 bílých, 1 růžové a 11 červených přívlastkových vín. Základní řada nese jméno Svatý Floriánek a obsahuje 7 bílých, jedno růžové a 7 červených vysoce kvalitních odrůdových vín. Vinařství nabízí také sekty kvašené v lahvích a rovněž sekty kvašené v tancích vyrobené metodou druhotného kvašení nazvanou „Charmat“. K doplňkovému sortimentu patří dále přípravky na posílení imunity na principu tradiční čínské medicíny. Pár lahví vína jsme si koupili. Nabízí je údajně za velkoobchodní ceny.

Potom jsme si zdarma prohlédli původní sklepní prostory, které pochází z 60. let minulého století a nachází se pod Vinařským penzionem André. Jen jsme museli počkat na paní z vinotéky až nebude mít žádné hosty a do sklepa nás zavede. U vstupu do sklepa je socha sv. Urbana, patrona vinařů. Zde je řada i původních dubových sudů o objemu okolo 2500 l. Dále jsou zde i sudy určené na zrání červených vín. Tyto sudy o objemu 1500 l byly vyrobeny na zakázku ve Francii v oblasti Cognacu u firmy Seguin Moreau. Od stejné firmy pochází i jejich největší 2 sudy, každý o objemu 4500 l. Ve sklepních prostorách penzionu je také barriqový sklep. Jednou z dominant vinných sklepů je nádherná rotunda s perfektní akustikou. Součástí vinných sklepů jsou také soukromé archivní boxy, které si lze pronajmout a uskladnit svá vína. V rozsáhlém archivu najdete vína několik desítek let stará. Součástí prohlídky je i původní výrobní část, kde sklepmistři ukládají do sudů mladá vína na dlouhé měsíce zrání. Vinařství nabízí na objednávku samozřejmě také degustace jejich vín s několika vzorky. Archivní sklep se nachází více jak 7 metrů pod zemí v kopci Poštor a ukrývá poklady vinařství v podobě vín od roku 1951 až do současnosti. Jednotlivé kóje archivního sklepa jsou rozděleny podle ročníků a odrůd. Láhve jsou pochopitelně uloženy naležato. I tato vína si můžete koupit, akorát budete muset sáhnout hlouběji do kapsy.
   
Ve 14:30 jsme se s Jarkou a Ervinem rozloučili. Oni se vydali směr Bratislava a my směr Ostrava. Vzali jsme to ale přes Kroměříž. V roce 1997 byla Kroměříž vyhlášena nejkrásnějším historickým městem České republiky a o rok později byl zdejší Arcibiskupský zámek spolu s Květnou a Podzámeckou zahradou zapsán na seznam Unesco.
Moc času už nám nezbývá, tak jsme se zastavili pouze v tzv. Květné zahradě, nazývané také Libosad, což je její původní název. Je to původní, raně barokní zahrada v geometrickém stylu francouzské zahrady s typickými prvky. Byly zde zkombinované holandské i italské vlivy. Zdobí ji sochy a fontány s vodotrysky. Patří mezi nejvýznamnější zahradní díla v celosvětovém měřítku. Zahrada byla založena biskupem Karlem II. z Lichtenštejna-Kastelkornu v 17. století. Od 1.11. je otevřena pouze do 15:30. My jsme dorazili až v 15:40 a pustili nás dovnitř a dokonce jsme už neplatili vstupné do zahrad, které je normálně bez průvodce 70 korun. Hned u vstupní budovy v klasicistním stylu z 19. století se nachází dva velké skleníky s mimo jiné tropickými rostlinami.
   
Mezi krásně zastřiženými živými ploty do geometrických tvarů nacházíme i tzv. bludiště, ze kterých se musíme vymotat. Uprostřed zahrady stojí osmiboká rotunda s bohatou vnitřní štukovou a freskovou výzdobou. Ve středu rotundy je zavěšeno Foucaultovo kyvadlo na lanku dlouhém 25 m, které potvrzuje otáčení planety Země kolem své osy. Svou dráhu zapisuje do jemného písku na kamenném stole. Zrovna zde končí výstava jablek, tak jsme si některá mohli vzít.
     
Celou jednu stranu zahrady tvoří 244 m dlouhá kolonáda, která původně sloužila jako hlavní vstup. Galerie je vyzdobena 44 sochami antických bohů, historických a mytických postav v atikách a stejným počtem bust nad pilíři. Přímo v kolonádě byly původně i funkční fontány zasvěcené římským bohům Neptunovi a Venuši. Nad původním hlavním vchodem do zahrady ve středu kolonády je umístěna busta biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Nahoru se dá vystoupat po schodech a prohlédnout si celou zahradu z výšky, odkud nejlépe vyniknou geometrické obrazce vytvořené z místních stromů a keřů zastřižené do různých tvarů. Mezi nimi vedou pěšiny.
  
Listí stromů už hraje všemi možnými barvami. Zapadající slunce také nasvítilo stavby a stromy zlatavým leskem.
   
V 16 hodin nasedáme do auta a hurá domů. Byl to moc hezky strávený víkend. Počasí bylo ukázkové, ubytování a jídlo skvělé, hodně jsme toho viděli a vypili.

Fotogalerie - Flickr

Fotogalerie - Rajče