LETEM SVĚTEM

Neděle 11.11.2016 - Baťův kanál, Skalica, Petrov

Po snídani jsme měli v plánu projet se po Baťově kanále. Baťův kanál protéká okrajem Petrova, původně byl vybudován firmou Baťa ještě před 2. světovou válkou speciálně pro dopravu lignitu. Při jeho budování dostalo práci mnoho místních lidí, což bylo přínosem pro celé okolí. Baťák, jak jej místní obyvatelé nazývají, byl v nedávných letech upraven pro opětovnou dopravu lodí, teď již čistě výletních. Při znovu otevření Baťova kanálu byl v Petrově i syn zakladatele firmy, díky které mohl Baťák vůbec vzniknout, pan Tomáš Baťa mladší. Typickým prvkem Baťova kanálu jsou tzv. komory, které udržují a regulují hladinu vody. V současnosti se zde můžete v sezóně projet na loďkách, jejichž půjčovny jsou už snad po celé délce Baťáku.
Zajeli jsme do přístaviště v Petrově. Ovšem všechny malé loďky byly půjčené nebo rezervované a bylo možné se projet pouze větší turistickou lodí.
  
My jsme si chtěli ale půjčit malý motorový člun a sami si ho řídit.
Přesunuli jsme se tedy do nedaleké Skalice již na slovenské straně. Dojeli jsme do Prístavu Skalica na Baťově kanále. Tady půjčování lodí provozuje Prvá plavebná spoločnosť. Je to tady moc hezké. Výstavba přístavu byla realizována za podpory Evropské unie. Je tady postavená dřevěná věž, ve které je občerstvení a toalety.
 
Máme štěstí. Mají volný člun. Půjčujeme si na 1 hodinu malý motorový člun pro max. 8 osob se stříškou proti slunci, případně dešti. Ale ten dneska nehrozí. Slunce pořádně peče. Menší a tudíž levnější bohužel neměli, opět půjčené nebo zamluvené. Cena je 20 eur za hodinu. Je třeba zaplatit ještě vratnou zálohu 50 eur.

Po krátkém zaškolení vyplouváme směr Sudoměřice. Tomáš má zkušenosti z řízení vlastního motorového člunu. Ovládání člunu je poměrně jednoduché, je tu volant a páka, kterou se řídí rychlost a směr dopředu a zpátečka. I když udržet loď aby jela stále rovně je trošku pro mně oříšek. Plujeme úzkým kanálem po říčce Radějovka. Po půl hodině se obracíme a plujeme zpátky. Bylo to příjemné zpestření dne.
   
A když už jsme tady, zastavili jsme se ve městě Skalica. Zatímco Tomáš řídí, my ostatní si užíváme. Lednička plná vína a jde se na to.
 
Zaparkovali jsme zdarma na parkovišti u Billy v samotném centru města. Starobylé město Skalica leží v severozápadním výběžku Chvojnické pahorkatiny na hranicích s Českou republikou. Centrum města tvoří unikátní památková zóna tvořená historickými, sakrálními i světskými stavbami, jejichž dominantou je unikátní trojúhelníkové Námestie Slobody. Zachovalé je městské opevnění a středověká uliční architektura. V zóně se nachází několik klášterů, kostelů, unikátní románská Rotunda sv. Juraja, stavby arch. Dušana Jurkoviča, zrekonstruovaný mlýn z 30. let a mnoho jiných zajímavých staveb.
Když se řekne Skalica, každému se vybaví sladká specialita „Skalický trdelník“. Historie jeho výroby se datuje od 18. století. Trdelník se ve městě dodnes vyrábí původní metodou na otevřeném ohni podle tradiční receptury. My jsme na něj ale nikde nenarazili.
Město bylo vylidněné. Na ulici Štefánikova nás zaujala socha Vinára, která připomíná skalickou vinohradnickou oblast.

Odtud jsme pokračovali na Námestie slobody. Tady se nachází impozantní budova radnice se zelenou fasádou, sídlo městského úřadu. Původně pozdně renesanční budova pochází ze 17. století a později byla přestavěna v barokním a klasicistním stylu. Ze strany na náměstí je situovaný vstupní portál i ve střeše zabudovaný velký trojhranný štít s hodinami, nad kterými stojí kamenná socha spravedlnosti se dvěma rokokovými vázami po stranách.

Uprostřed historického náměstí stojí nejvýraznější dominanta města, Kostol sv. Michala archanjela ze 14. století s mohutnou hranolovou věží s renesančním arkádovým ochozem a výhledem na Skalicu a její okolí. Zrovna zde probíhala svatba a focení svatebčanů před kostelem.
Vedle kostela stojí pozdně gotická kaplička ze 14. století, což je Karner sv. Anny. Původně sloužil jako kostelík na hřbitově, který obklopoval kostel. Přestavěna byla v barokním slohu. Pod Karner se pochovávali významní měštané.
Nepřehlédnutelná je secesní stavba Dom kultúry architekta Dušana Jurkoviče, který se inspiroval lidovým stavitelstvím. Nápadně připomíná jeho domy v Luhačovicích nebo na Pustevnách u nás v Beskydech.

Velkou část náměstí zaujímá bílá budova Gymnasia F. V. Sasinka, na kterou navazuje jezuitský Kostol sv. Františka Xaverského. Před Gymnasiem stojí morový sloup sv. Panny Márie.

Vracíme se na parkoviště. V Bille jsme dokoupili nějaké zásoby. Vracíme se do Petrova.
  
Na oběd jsme se zastavili v Motorestu Plže. To byla největší chyba celého víkendu. Plno lidí, příšerná obsluha, kdy jenom na jídelní lístek jsme čekali věčnost, a o samotném jídle ani raději nemluvím. V žádném případě nedoporučuji. Divím se, že ještě neskončili. Asi těží z toho, že jsou umístěni hned u sklepů a že tudy projde hodně turistů a cyklistů. A nejsme sami, v recenzích jsou hodně podobné názory.
Před cestou domů jsme se ještě v Petrově zastavili u studny Petrovské lázně, kde vyvěrá sirný pramen. Je ukrytý pod dřevěným přístřeškem, kde je i popis historie lázní v Petrově. Málokdo totiž ví, že zde až do roku 1987 fungovaly lázně využívající pramen sirnaté vody. Následně se připravovaly projekty pro jejich přestavbu a modernizaci neboť z hlediska stáří lázní to bylo nutností. Po roce 1989 koupila lázně soukromá firma a z proslulých lázní zbyl jen tento pramen.

Načepovali jsme si do jedné plastové láhve a vydali se na cestu domů. Cesta, alespoň mně, utekla velmi rychle, protože jsem ji skoro celou prospal na jedné z postelí. To je výhoda cestování obytkou. Tak kam vyrazíme příště, pane řidiči?