Kaprun, Zell am See 2014

Na to, že lyžuji již od svých 4 let, tak jsem ještě nikdy nebyl lyžovat v Alpách. Tak když se mi naskytla příležitost a známí mi nabídli, jestli bych s nimi nechtěl jet na týden do Rakouska, dlouho jsem neváhal. Navíc když u nás není sníh, je třeba za ním vyrazit. Termín byl v době jarních prázdnin Ostravy, kdy měl Ondra volno ve škole (8.2.-15.2.2014). Vyrazil jsem s Tomášem, jeho přítelkyní Dášou a jejím synem Ondrou.

Sobota 8.2.2014 - cesta do Kaprunu

Vyzvedli mě v 9 hodin ráno u baráku a vyrazili jsme směr Brno, Mikulov a už jsme v Rakousku. Po dálnici pokračujeme směr Salzburg. Cesta ubíhá celkem rychle. Cestou jsem pracoval na tabletu. Udělali jsme jednu zastávku na jednom rakouském motorestu, kde se mi při místních cenách protočily panenky. Když jsme přijeli do Zell am See, po sněhu ani slechu. Sjezdovky samá hlína. Jsem celkem zaskočený. Přijíždíme do Kaprunu, který se nachází asi 10 kilometrů od Zellu. Ubytování máme zajištěné v penzionu Pension Pinzgauerhof, kam Tomáš jezdí už 10. rokem protože se kamarádí s majitelkou, Polkou se švédským občanstvím, žijící v Rakousku a její bývalý manžel byl Slovák. Jmenuje se Malgorzata Kolenak, ale říkají ji Malgoša, nebo zkráceně Goša. Dáša ji překřtila na Margaritu. Najdete ji i na Facebooku.
Pension Pinzgauerhof 1 Pension Pinzgauerhof 2 029 Kaprun_Pension Pinzgauerhof_MalgorzataPůvodně měl Ondra bydlet s Dášou a Tomem a já sám, ale nakonec dostal i Ondra svůj pokoj. Dlouho se však neradoval. Při večeři je Goša požádala, jestli by na jednu noc mohl jít k Dáši, že přišli nějací hosté na jednu noc. Nic jiného mu nezbývalo, než sbalit saky paky a přemístit se. Pokoje jsou menší, ale útulné, mnohdy až trochu kýčovité. Mám tady menší dvojpostel, noční stolek, stůl a židle, šatní skříň, velkou plochou televizi na stěně, koupelnu se sprchovým koutem a velký balkon, který je společný pro několik pokojů. Z balkonu je výhled na Kitzsteinhorn.
001 Kaprun_Pension Pinzgauerhof 002 Kaprun_Pension Pinzgauerhof 010 Kaprun_Pension PinzgauerhofAkorát jsme se vybalili a v 6 hodin šli na večeři. Máme to s polopenzí za 40 eur na noc. Jídelna je v přízemí a má tady dokonce umělý krb. Má tady i čepované pivo místní značky Kaiser. Dneska se podávala výborná zelná polévka, potom masová roláda s malinkými brambůrkami. K dispozici byl salátový bufet, kde jsme si mohli nabrat na co jsme měli chuť a potom byl přichystaný i dort.
007 Kaprun_Pension Pinzgauerhof
Na uvítanou nám Goša všem přinesla panáka šnapsu s kompotovanou hruškou. Po večeři jsme se přemístili do baru, který se nachází ve sklepě, kde jsme pokračovali v pití. Ale moc dlouho ne, abychom ráno mohli vyrazit čilí na lyže.

Neděle 9.2.2014 - Zell am See, Schmittenhöhe

Ráno vstávám v 7 hodin. Venku je -1° pana Celsia a přes noc napadlo poměrně dost sněhu a pořád ještě sype. Jdeme na 8 hodin na snídani, která je poměrně bohatá. Jsou tady jogurty, džemy, med, paštika, máslo, párky s lečem, výborná škvarková pomazánka, budapešťská pomazánka, vajíčka na tvrdo, rajče, salámy včetně tyrolské šunky, různé druhy pečiva, džusy, čaj a káva v termoskách na stole, mléko. Po snídani jedeme ještě autem do Zell am See, protože zatím nemáme pernamentku a tudíž bychom správně neměli využívat ještě skibus, který je v ceně pernamentky (i když většinou to nikdo stejně nekontroluje). Parkujeme u spodní stanice kabinové lanovky Areitbahn I, kde je velké parkoviště zdarma. Hned při nasedání do auta se mi v rozkroku roztrhaly fungl nové lyžařské kalhoty, což se během dne ještě zhoršovalo. Kupujeme si 6-denní skipass za 225 eur a 2 eura je vratná záloha na čipovou bezdotekovou kartu. Vyjeli jsme postupně třemi kabinkovými lanovkami až na nejvyšší bod Schmittenhöhe v nadmořské výšce 1.956 metrů. Zde najdete pěknou panoramatickou interaktivní mapu se sjezdovkami a lanovkami jak pro oblast Zell am See (Schmittenhöhe), tak pro lyžování na ledovci Kaprun, tak třetí areál Maiskogel. Webové stránky s užitečnými informacemi oblasti Schmittenhöhe najdete zde. Další zajímavé stránky týkající se oblasti Zell am See-Kaprun jsou potom tady.
SHB-WP13_A4
U horní stanice lanovky Areitbahn III., Bergstation jsou ze sněhu a ledu postavené velké sochy ledních medvědů. Jedna stojící a jedna sedící.
034 Schmittenhohe_Areithbanh III Bergstation 036 Schmittenhohe_Areithbanh III Bergstation 042 Schmittenhohe_Areithbanh III Bergstation
Celý den poměrně silně sněží, takže výhledy nejsou nic moc, spíš nic než moc. Sjíždíme různé sjezdovky a vozíme se lanovkami, některé mají dokonce vyhřívané sedadla a tzv. bublinu, kterou se můžete zakrýt před foukajícím větrem. V poledne jsme si zašli sednout do restaurace v hotelu Berghotel Schmittenhöhe, která se nachází na nejvyšším místě. Je tady jak restaurace s obsluhou, tak samoobslužná restaurace s velkým výběrem jídel a nápojů. Tomáš s Ondoru si dali polévku a Dáša tvarohový dezert a nacpali jsme se ještě obloženýma rohlíkama z domova. Venku se nachází velká terasa, kde v případě pěkného počasí sedí spousta lidí, opaluje se, hraje tady DJ. Jsou odtud pěkné výhledy jak na Kitzsteinhorn tak na Zell am See s jezerem. Taky se nahoře nachází dřevěná kaple Elisabeth kapelle.
046 Berghotel Schmittenhohe 063 Schmittenhohe_Zell am See 075 Schmittenhohe_v pozadi Kitzsteinhorn 058 Schmittenhohe_Elisabeth kapelle
Na několika místech jsou rozmístěné photopointy, kde se můžete sami automaticky vyfotit a fotografie potom najdete na webu. My jsme pořídili fotku na Sonnkogelu.
033 Sonnkogel
Vyzkoušel jsem si také 3x sjet sjezdovku skimovie, kde kamery snímají moji jízdu a poté ji najdete opět na webu. Bohužel moje jízda se ani jedna nezaznamenala, tak nevím kde udělali soudruzi z Rakouska chybu. Současně tady najdete po přihlášení s číslem skipassu informace, kolika lanovkami a vleky jste v ten den jeli, jaké sjezdovky jste sjeli a kolik kilometrů jste najezdili apod. My jsme nalyžovali za ten den asi 52 kilometrů, což je na první den celkem dost. Kolem třetí hodiny se udělala velká mlha a začalo pořádně mrznout. Jezdili jsme celí ovázaní. Ani jsme nejeli k autu až dolů na lyžích, ale zvolili jsme lanovky. Na pokoji jsme si dali sprchu a na 6 hodin jsme šli na večeři. Dneska byl vývar, pečená žebra a opékaný brambor, jablkový koláč, salátový bufet a pomeranče. Ondra se po večeři stěhuje již do svého třetího pokoje, tentokrát do přízemí a na pořád. Večer jsme seděli v baru ještě se skupinou Poláků a popíjeli jejich místní patok. Spát jsem šel kolem 22 hodiny.

Pondělí 10.2.2014 - Zell am See, Schmittenhöhe

Ráno ještě před snídaní jsem si zahrál na madlenku švadlenku a pustil se do zašívání roztrhaných kalhot. Myslím, že jsem to zvládnul a snad teď něco vydrží. Ráno je jasno a -1 stupěň. Původně jsme chtěli jet dneska lyžovat na ledovec, Kitzsteinhorn, ale když jsem přišli na zastávku skibusu a přijel první autobus, tak nám řidič oznámil, že pro silný vítr je dneska lyžování na ledovci uzavřené a nejezdí ani lanovky. Zde je lyžařská mapa skiareálu Kitzsteinhorn. Takže nám nezbývá než jet opět do Zell am See a lyžovat na Schmittenhöhe. Je pěkné slunečné počasí, bez sněžení a tak si užíváme konečně výhledů do krajiny. Tady je odkaz na pěknou lyžařskou mapu celé oblasti Zell am See - Kaprun, kde jsou vyznačeny všechny vleky, lanovky, sjezdovky a zajímavosti.
077 Schmittenhohe_Zell am See 074 Schmittenhohe 079 Zell am See
V poledne jsme si zase zašli na oběd do Berghotel Schmittenhöhe. Dal jsem si kynutý plněný knedlík, velký přes celý talíř, zalitý vanilkovým pudingem a posypaný cukrem s mákem za 7,5 eur.
Po obědě jsme zase vyrazili na sjezdovky. Rozhodli jsme se sjet po černé 14 Trassabfahrt až ke spodní stanici lanovky Sonnenalmbahn. Ale co čert nechtěl při jízdě mi křuplo v levém koleně. Slyšel jsem křupnutí, zacítil bolest a šel jsem k zemi. První co mě napadlo, tak že je to zlomené. Kupodivu mě to ani nijak nebolelo a mohl jsem s tím hýbat. Bylo mi jasné, že dolu už nedojedu. Myslel jsem, že to aspoň s dopomocí sejdu, ale když jsem se pokusil postavit tak se mi noha podlomila a spadl jsem. Prostě mě vůbec nedržela, jako by nebyla moje. Připadal jsem si jako hadrový panák. Bylo mi jasné, že je zle. Tomáš se snažil dovolat na číslo horské služby uvedené v letáku, ale hlásilo to, že číslo neexistuje. Proto se rozhodli s Ondrou sjet dolů k lanovce a odtud zavolat horskou službu. Dáša zůstala se mnou. Pokaždé, když jsme zaslechli zvuk sněžného skútru, tak jsme si už mysleli, že pro mě jedou. Ale najednou přijel záchranář zeshora na lyžích. Ptal se mě co se stalo, naštěstí mluvil anglicky, protože němčinou nevládnu. Jestli můžu hýbat prstama atd. A jestli máme dole auto, nebo chci zavolat sanitku. Dneska už jsme byli skibusem. Za chvíli přijel jeho kolega i se sáňkami. Postupně mě na ně uložili, zabalili, přidělali ke mně lyže a hůlky a sjeli se mnou dolů. Nebyl to zrovna příjemný pocit ležet na zádech a spoléhat na cizí pomoc, ale jsou to profesionálové, tak snad by to měli zvládnout. I když se mi pořád honilo hlavou, co kdyby to neukočírovali. Tomáš čekal dole a také už přijela ambulance. Přeložili mě do záchranky. Chlapík z horské služby ještě se mnou sepsal záznam o zásahu, neříkal nic o tom, že bych měl něco platit, nejspíš je to v ceně skipassu. Tomáš mi vzal lyže a jeli pomalu busem na hotel, s tím, že až skončím ve špitále, tak že mu zavolám a přijedou pro mě autem. Ten den jsme už všichni dolyžovali. Poprvé jsem jel v sanitce. Tady se mnou sepsali další papír, vzali si na ofocení kartičku evropské pojišťovny, tu klasickou modrou z ČPZP co mám, co si u nás platím zdravotní pojištění a říkal mi, že sanitka i ošetření v nemocnici jde z toho zdravotního pojištění. Zavezli mě do nemocnice v Zell am See. Je tady jediná. Sundali mi lyžařské boty a zavezli mě na rentgen. Tady mi sundali další oblečení a naskládali do velké igelitky. Udělali dva snímky a na vozíku mě převezli ke kartotéce, kde si zapsali další údaje a čekal jsem na vyzvání lékaře. Poté jsem se přesunul do ošetřovny, lékař se představil, podal mi ruku, ptal se mě co se stalo, pohýbal s nohou a vysvětlil mi, že mám utržený vaz, aspoň tak jsem to z řeči pochopil, protože anglické odborné výrazy neznám a že budu muset jít u nás na operaci. Píchli mi injekci proti trombóze do břicha, nasadili mi na nohu velkou ortézu a ptali se mě jestli chci berle. Ty už bych si prý ale musel zaplatit a doktor mi říkal, že to zvládnu i bez berlí. Napsal mi recept, kde byly dvoje nějaké léky a injekce proti trombóze, které si mám každý den jednu sám píchat do břicha. Příšerná představa. Léky si mám vyzvednout v lékárně a také si je už zaplatit ze svého. Jen v nemocnici lékárna není, takže buď v některé z lékáren v Zell am See nebo v Kaprunu. Chtělo se mi brečet. Sedl jsem si na vozíku do čekárny a zavolal Tomovi, aby pro mě přijel. Taky jsem zavolal Martinovi, abych mu řekl co se mi stalo. Mamku jsem tím nechtěl ani strašit. Brečel jsem v telefonu jak malé děcko. Martin se mě ptal jestli má pro mě přijet. Říkal jsem mu, že se domluvím s Tomášem a dám vědět. Tomáš přijel i s Ondrou. Na vozíku mě odvezli k autu. Cestou jsme se zastavili v lékárně, kde mi vyzvedli léky za 52,40 eur. Přijeli jsme na pension. Měl jsem problém se vydrápat po schodech do prvního patra, kde jsem měl pokoj. Noha bolela, nebyl jsem schopný ji v ortéze ohnout tak jsem se přidržoval Ondry a zábradlí a nějak se tam vytáhl. Poskakuji po jedné noze. Asi jsem si měl ty berle vzít. Dáša, jako zkušená zdravotní sestra, mi pomohla se převléct do pyžama, lehce omýt, přinesla mi čaj v termosce a uložila mě do postele. Dohodli jsme se, že aby kvůli mě nemuseli jet domů a rušit svou dovolenou a také já bych tady neměl co dělat, jen bych ležel na pokoji a platil další noclehy, tak jsem se dohodl s Martinem, že pro mě přijede. Myslel jsem, že až druhý den vyjede, přespí a další den pojedeme. Už se to tak domluvilo i s Gošou. Ale Martin měl nabitý program a tak vyrazil na cestu hned a jel celou noc a přijel kolem třetí hodiny ráno. Dáša s Ondrou mi večeři přinesli na pokoj. Byla zase výborná polévka, maso s bramborem a mrkví a dort. Goša mi pak ještě přinesla jeden polštář a peřinu pro Martina. V noci jsem toho moc nenaspal. Byl jsem vzhůru i když přijel Martin.

Úterý 11.2.2014 - cesta domů, chirurgie MNOF

Po snídani jel Martin s Tomášem do prodejny pernamentek, protože jsme se dočetli v informační brožuře, že pokud má člověk úraz a předloží lékařskou zprávu, z níž bude patrné, že už nemůže lyžovat, bude mu vrácena poměrná část peněz. Když to předložíte do 10 hodin, tak už se nezapočítává ani tento den. Takže mi naštěstí vrátili peníze za 4 dny. Goše jsem také zaplatil jen 3 noclehy. Martin mi pomohl sbalit věci a po deváté hodině odjíždíme směr Ostrava. Kamarádi šli dneska lyžovat na ledovec, kde jsem se já vůbec bohužel nedostal. Do Ostravy jsme přijeli kolem půl páté a hned jsem měl domluvenou schůzku s jedním chirurgem, MUDr. Martinem Havlíkem na chirurgické ambulanci Městské nemocnice, že se mi na to podívá. Zkoušel s tím hýbat, díval se na ten RTG snímek a říkal, že to bude nejpravděpodobněji utržený přední křížový vaz. V koleni už se mi po úraze vytvořil výpotek, takže mi udělal punkci a vytáhl 40 ml tekutiny s krví. Sestřička mě naučila píchnout si do břicha injekci proti trombóze. Mám vybrat všech 5 injekcí. Nic to není. Je to již připravená skleněná injekční stříkačka s tenounkou jehličkou jako pro diabetiky. Na břichu vedle pupku jsem si utvořil kožní řasu a prudce píchnul. V pátek mám přijít opět k němu brzo ráno na kontrolu. Musím nosit ortézu a ledovat koleno. Nafasoval jsem podpažní berle, tak se mi hned lépe chodí. Ale nesmím na tu nohu našlapovat. Konečně jsem doma, i když sám nejsem schopen cokoliv si udělat. Jsem pořád na někoho odkázaný.

Pátek 14.2.2014 - chirurgie MNOF

Dneska už před 7 hodinou ráno jsme opět u doktora Havlíka, koleno je s minimálním otokem a výpotkem, takže už mi punkci nedělá. Na 18.2. na 14 hodin mě objednal na magnetickou rezonanci kolene a s výsledky mám k němu přijít 20.2.
Naštěstí mám uzavřené celoroční cestovní pojištění Comfort u Kooperativy k platební kartě České spořitelny za 300 Kč/ročně. Takže hned po návratu jsem volal na pojišťovnu, co je potřeba doložit k tomu, aby mi proplatili léky, které jsem musel v lékárně zaplatit. Musel jsem vyplnit formulář oznámení pojistné události, doložit originál lékařské zprávy o ošetření a originál dokladu z lékárny a recept. Zanesl jsem to na Kooperativu a oni to poslali do Prahy. Jak mi v Zell am See tvrdili, že vše kryje evropské zdravotní pojištění, že nic nemusím platit, tak jen co jsem přišel domů z pojišťovny, ve schránce mě čekalo první nemilé překvapení. Faktura na 160 eur z horské služby Schmittenhöhe. Tak jsem volal na uvedené číslo a ptal se jestli to neplatí pojišťovna a paní mi řekla, že ne, jedině pokud mám cestovní pojištění, tak že jim to můžu předložit, aby to uhradili. Tak jsem volal na pojišťovnu a na infolince mi řekli, abych originál faktury podal na Kooperativu. Takže jsem tam jel znova a doklad jim zanesl, aby to poslali najednou. A aby toho nebylo málo, tak si týden na to přišla další faktura, tentokrát z nemocnice v Zell am See, kde po mě chtěli zaplatit 95,75 eur za ortézu, kterou mi dali při ošetření. Taky se mi nikdo nezmínil, že to budu muset platit. Tak jsem doklad naskenoval a poslal opět na Kooperativu. Týž den mi přišel dopis z Kooperativy o uzavření likvidace pojistné události, že mi na můj účet posílají peníze, které jsem zaplatil za léky a že na účet horské služby bylo poukázáno 160 eur. A aby mohli proplatit nemocnici částku za ortézu, že jim mám poslat opět originál. Takže jsem tak učinil a do týdne mi přišel opět dopis, že i tato častka byla uhrazena na příslušný účet v zahraničí. Mile mě překvapilo rychlé jednání Kooperativy.

Čtvrtek 20.2.2014 - chirurgie MNOF

V 7 hodin ráno jsem opět na chirurgii na kontrolu. Doktor Havlík má již výsledky magnetické rezonance, kde se prokázala parciální ruptura LCA, tedy předního křížového vazu a meniskopatii 1. st. v zadním rohu med. menisku. Na 21.2. na 14:30 mi domluvil schůzku s ortopedem Mudr. Gavlíčkem na ortopedické ambulanci v nemocnici.

Pátek 21.2.2014 - ortopedie MNOF - MUDr. Gavlíček

V pátek odpoledne jsem šel na ortopedickou ambulanci MNOF k MUDr. Gavlíčkovi, kde jsem byl objednaný. Dr. Gavlíček je klubovým lékařem hokejistů HC Vítkovice Steel. Má i svou privátní ambulanci v Hlučíně. Prohlédl mě a stanovil diagnózu rpt ligamenti cruciati anterior (LCA = přední křížový vaz) genus l. sin (lateris sinistri = vlevo) a rpt menisci medialis. Objednal mě k akutní artoskopii (ASK) kolene na 5.3. Říkal, že nejdříve se udělá artroskopie, kdy se dá pryč utržený vaz, začistí se to, prohlédnou a opraví se menisky a další struktury. Pak se bude koleno rehabilitovat a posilovat okolní svaly a podle stability v koleni se uvidí, jestli se bude nebo nebude dělat druhá operace, plastika křížového vazu. Od sestry jsem nafasoval spoustu informovaných souhlasů, které jsem musel doma prostudovat a podepsat. Informovaný souhlas s hospitalizací, artoskopií a anestezií. Dále jsem dostal pokyny k příjmu na oddělení a podklady pro obvodní doktorku, kde jsem musel absolvovat předoperační vyšetření, které nesmí být starší než 14 dní.

Úterý 4.3.2014 - nástup do nemocnice k artroskopii

V úterý v 11 hodin jsem se dostavil na Lůžkovou stanici A ortopedie, která je dočasně z důvodu rekonstrukce přemístěna do budovy interny do 3. patra. Tady si sestřička vzala všechny podepsané souhlasy, občanku a kartičku pojišťovny. Dala mi přečíst informace týkající se operace a průběhu před a po operaci. Umístili mě na pooperační pokoj k dalším třem chlapům. Myslel jsem si že budeme na pokoji maximálně dva. Omyl. Z důvodu rekonstrukce ortopedické lůžkové části tady panují bojové provizorní podmínky. Takže jsme na pokoji 4. Máme společnou toaletu s umyvadlem a samostatnou sprchu pro další 2 pokoje. To je maso. Ale 570 Kč za den za nadstandardní pokoj se mi platit nechce. Snad se tady dlouho nezdržím. Vedle mě leží chlal co jde na operaci dneska s ramenem, pak další kluk se zlomenou klíční kostí a jeden mladík, který ještě není ani plnoletý a který jde na operaci zítra s loktem. Převlékl jsem se do pyžama, vybalil si věci do stolku a poliček. Kdybych byl na ortopedické lůžkové části, tak tam jsou i skříně na pokoji, ale tady bych si správně měl věci odnést do centrální šatny ve sklepě. Taky jsou kolem toho občas obstrukce. Dokonce jsem už dneska dostal i oběd, polévka, rádoby vývar, sekaná s bramborem a kyselé zelí. Nafasoval jsem příbor na celou dobu pobytu. Každý jsme měli svou vlastní termosku s ovocným čajem. Ještě se mnou sestřička vyplnila nějaké papíry a změřila mi tlak. Léky, které užívám, jsem musel odevzdat s rozpisem a oni je potom pacientům roznášejí. Potom jsem si četl, protože tady nebylo co dělat. Odpoledne postupně po operacích přivezly ty dva pány, jeden, ten starší to jakž takzž zaspal ale ten druhý se zlomenou klíční kostí,kterou mu nějak natahovali a drátovali celkem zkuhral od bolesti. To člověku moc na náladě nepřidá. Ten mladej toho moc nenamluvil. Odpoledne byla svačina, suchý rohlík a mléko. Na večeři kolem půl šesté jsme dostali pečivo a budapešťskou pomazánku. Večer nám sestřička sdělila, kdy kdo jdeme zítra na operaci. Měl jsem být 4. v pořadí na jednom ze dvou sálů, kolem půl dvanácté. Ale pořadí a čas se může ještě upravit dle programu. V noci jsem toho moc nenaspal, hlavně ten chlap vedle mě skoro furt chrápal.

Středa 5.3.2014 - artroskopie

Ráno nás vzbudili už kolem půl šesté. Začali měřit tlak. Ten mladej měl jít n aoperaci jako první kolem půl osmé. Byla malá vizita. Domů pustili oba dva pány. Před operací by jsme se měli osprchovat, ale i když tam byl sprchový kout, tak nevím, jak bych to tak asi zvládnul, když jsem nebyl schopný sám nic udělat. Snídani ani čaj už jsem bohužel nedostal, od půlnoci se nesmí jíst, pít, kouřit a žvýkat žvýkačky. Mám docela hlad. Dali nám na pokoj další dva nové pány, jeden šel dneska na artroskopii s meniskem a druhý něco s rukou. Potom mi sestřička přišla oholit koleno z obou stran. Ještě se za mnou zastavil Dr. Gavlíček. A čekal jsem. Naštěstí ne moc dlouho, protože se operační program změnil a přišel jsem na řadu už kolem půl desáté. Sundal jsem si ortézu, převlékl se do anděla a dostal jsem tři nějaké tabletky na zklidnění. Potom mě na posteli museli převézt na ortopedické oddělení, kde jsou operační sály. Jedním výtahem jsme sjeli do sklepa, potom jsme jeli dlouhý kus příšerným sklepem, připadal jsem si jak kdyby mě už vezli do márnice. Všude samé dráty, potrubí. Děs. Potom mě dalším výtahem převezli do druhého patra, kde se nachází operační sály. Tady jsem si přelezl s dopomocí na operační stůl, sundali mi anděla a přikryli mě, a nasadili mi jednorázovou čepici. Navezli mě na sál. Byla tady hrozná zima z klimatizace. Prý musí, kvůli kostem, aby jim to nehnilo. Představila se mi paní doktorka z anestezie. Říkal jsem jí, že ji neznám, že jsem kdysi dělal v této nemocnici na operačním sále na gynekologii civilní vojenskou službu, tak jsme vzpomínali na lékaře z ARA. Sestřička, asi učeňka se marně snažila mi napíchnout žílu. Nakonec s dopomocí mi ji napíchli do předzápěstí. Pak mi paní doktorka přiložila k obličeji masku a říkala mi ať si volně dýchám. Od té doby si už nic nepamatuji, ani to jak jsem se dostal na pokoj. Pamatuji si až to, jak jsem se probudil na pokoji a říkal že je mi zima. Tak přeze mně dali ještě jednu peřinu. Na nohu mi dali led. A připnuli mě na dvě hodiny na přístroje, které měři tep, tlak, srdce atd. A dali mi infuzi od bolesti. Z kolena mi trčel drát (drén) s redonem, do kterého odtékala krev. Moc už jsem toho nenaspal. Po dvou hodinách mě odpojili od přístrojů a mohl jsem se konečně napít. Ale první moje jídlo byla až večeře. Zastavil se za mnou pan Dr. Gavlíček. Říkal, že během artroskopie udělali egalizaci pahýlu LCA, tzn. že odstranili zbytky urvaného vazu, začistili to a provedli parc. med. ME, tzn. že odstranili část poškozeného menisku. Ale říkal mi, že když zkoušeli ještě na sále stabilitu toho kolene, tak že bude hodně nestabilní, a že se asi nevyhnu té plastice předního křížového vazu. Stejně jsem s tím počítal. Jsem ještě mladý a nebudu do smrti čekat, že se mi bude podlamovat koleno a bude nestabilní a budu padat. Ve 3 hodiny za mnou přišla na návštěvu mamka s Martinem, tak mi čas trochu utekl. Před 6 hodinou podávali večeři, pečivo a mazací sýr. Ale když jsem jedl druhý krajíc, začalo mi být jako by na zvracení. Tak jsem to ani nedojedl. Večer mi dali léky + nějaké od bolesti. Poprosil jsem sestřičku, aby mi pomohla dojít na toaletu, ale skrz ten drén v koleni to bolelo jak čert. naráželo to tam na nějaký nerv či co. Byl jsem rád, že jsem zpátky v posteli. Nohu mám skoro celou zabandážovanou. Taky mi píchli injekci proti trombóze. V noci jsem toho moc nenaspal, chlap vedle mně chrápal a skr tu bolest se moc spát nedalo.
IMG_20140305_114411 IMG_20140305_114419 IMG_20140305_114425

Čtvrtek 6.3.2014 - 1. den po operaci

Ráno kolem 8 byla velká vizita. Dr. Gavlíček tady nebyl, už v nemocnici moc nepracuje. I na ambulanci bývá pouze v pátky. A jiank sem chodí jen operovat. Z našeho pokoje pustili dnes domů jen toho pána po artroskopii kolene. Já myslel, že už taky půjdu domů, ale bohužel. Mám drén v koleni a to hned tak domů nepouští. Snědl jsem snídani. Dopoledne jsem si četl. Místo toho pána nám tu dali zase jiného kluka, co šel na artroskopii kolene. Byl to takový mladík, kterého přijali na oddělení až v den operace (nejspíš po známosti) protože jeho matka byla u něj hned jak ho dovezli z operačního sálu. Za chvíli byl čilý a skákal už o berlích. Já se nemohl ani hýbat a on už tu skáče. To je nespravedlivé. Doktor mi říkal, že je to tím, že já jsem to měl po úraze. Dopoledne jakž takž uteklo a byl oběd. Potom zase návštěvy, svačina a večeře. V noci opět nespím a cpu se o půl noci Hořickými trubičkami.

Velice zajímavé jsou dvoje webovky, kde se dozvíte spustu užitečných a reálných rad týkající se artroskopie a plastiky předního křížového vazu, jak probíhá samotná operace, co to vlastně je, jak cvičit po operaci apod.
Jedny velmi pěkně udělané stránky věnované anatomii a poranění a operacím kolene http://acl-plastika.wbs.cz/
Druhé stránky jsou diskuze na bike foru, týkající se plastiky křížových vazů

Pátek 7.3.2014 - 2. den po operaci

Ráno byla vizita a pan doktor mě potěšil, že můžu jít dneska domů. Před vizitou mi sundali bandáž. Potom mi sestra vytáhla ten drén, docela to bolelo. Ale pak se mi za chvíli ulevilo. To bylo to, co mi v té noze tolik vadilo. Přelepili mi to a znova nohu zabandážovali.
IMG_20140307_065850 IMG_20140307_071153
Ještě mi píchli injekci proti trombóze. Taky mi naspali ještě 10 injekcí, které si budu doma sám píchat dokud budu více méně ležet. Po snídani pro mě přijel Martin. Pomohl mi sbalit věci a musel jsem uvolnit pokoj pro další pacienty. Dostal jsem předběžnou propouštěcí zprávu. Konečná zpráva bude k vyzvednutí na ambulanci do týdne.  3 týdny mám nohu odlehčovat o berlích, ale již lehce na ni došlapovat, neskákat po jedné noze jako dosud. 14.3. mám přijít na ambulanci na kontrolu k Dr. Gavlíčkovi. Konečně jsem doma. Nohu leduji. Ještě to bolí a moc s tím nemůžu hýbat. Bolí mě každý pohyb s nohou. Ale měl bych již brzy začít posilovat stehenní sval, který je po operaci hodně oslabený. A také pomalu hýbat s kolenem.

Úterý 11.3.2014 - 6. den po operaci

Koleno mi stále natéká a nedá se moc ohýbat, tak jsem se rozhodl jít na ortopedickou ambulanci ještě před páteční kontrolou. Opět byl v koleni výpotek, který se po operaci běžně tvoří a musí se 2-3x vytahovat. Takže mi Dr. Houček udělal punkci a vytáhl 30 ml hematin. výpotku a poté se dá hned kolenem lépe manipulovat. Nohu mám stále bandážovat a ledovat.

Pátek 14.3.2014 - kontrola po operaci

V pátek jsem přišel na kontrolu. Dr. Gavlíček tady bohužel nebyl, měl dovolenou, byl přítomen Dr. Čmelík. Vytáhl mi stehy a opět udělal punkci, kdy vytáhl 25 ml výpotku. Tentokrát to bolelo jako čert, že jsem křičel a bylo mě slyšet až v čekárně. Bandáž už nosit nemám. Stále mi natéká nárt a kotník. Je to tím, když sedím a nohu mám spuštěnou dolů, tak se ta tekutina z kolene přesouvá do kotníků. Je proto nohy střídavě dávat do zvýšené polohy a v této poloze rychle hýbat oběmi chodidly k sobě a od sebe. Doktor mi napsal žádanku na rehabilitaci k posílení stabilizátorů a kontrolu u Dr. Gavlíčka po skončení rehabilitace.  Hned jsem se šel objednat na rehabilitační oddělení v nemocnici. Mám to asi nejblíž. Objednali mě na vstupní prohlídku na 24.3. na 8:20.

Pondělí 24.3.2014 - rehabilitace

V pondělí se mi pořád zdá koleno nateklé, tak jsem ještě před návštěvou rehabilitace šel na ortopedickou ambulanci. Byl jsem tady už v 7 hodin v domně, že už se bude ordinovat, ale ouha. Doktor prý přijde mezi 8-8:30 po vizitě. Dneska byl na ambulanci MUDr. Valach. Už jsem těch doktorů tady vystřídal dost. Řekl, že mi že to nateklé ještě nějako dobu bude, že výpotek tam snad ještě malý je, ale že už to punktovat nebude, že otok převládá nad výpotkem. Odtud jsem se přesunul na rehabilitační oddělení. Šel jsem se zaregistrovat. Dlouho si mně nikdo nevšímá. Konečně jsem se dočkal. Sestra si vzala papíry, skasírovala mě o 30 kaček a šel jsem zpátky do čekárny. Místo v 8:20 jsem přišel na řadu v 9:20. Mezitím několikrát sestra vyšla ven a zeptala se: "Není tady ještě někdo o kom bychom nevěděli?" Humorná. Když tady tak čekáme, tak primář vyhlásil požární poplach, že v budově hoří a že se máme evakuovat. Je fakt, že to tady smrdělo. Tak se všichni sebrali a jali se vyklízet budovu. Naštěstí to nebylo nic vážného, ani hasiči nepřijeli a do 20 minut nás nahnali zpátky. Konečně si mě zavolala do ordinace MUDr. Věra Peterková, zástupkyně primáře. Dvakrát příjemná nebyla. Prohrabala se všemi těmi mými zprávami, vyšetřila mně a nabídla mi 14 denní hospitalizaci u nich na oddělení. To jsem odmítl, jsem rád, že jsem doma a ne abych ležel 14 dní ve špitále. Tak jsme se dohodli na ambulantní léčbě 3x týdně (pondělí - středa - pátek) vždy od 13:30. Napsala mi 2x elektro, jedno na posílení stehenního svalstva (10 minut) a jedno na koleno na uvolnění bolesti (14 minut) a individuální cvičení s fyzioterapeutkou. Když jsem se ji zeptal, jestli by nebyl lepší magnet než elektro, tak mi řekla, ať to rozhodnutí laskavě nechám na ní, že ona ví co je nejlepší. Stejně tak to dopadlo i s dotazem na sanitku, která by mě vozila na rehabky a zpátky. Na to mi řekla, že oni sanitky nedávají. Že i staří lidé tam chodí po svých. Že mi nabízela hospitalizaci. A když jsem ji řekl, že na jiných rehabkách kam jsem chodil běžně jezdil jeden cigán tam i zpátky sanitkou, tak proč nemůžu já, tak mi řekla, že oni nedávají ani cigánům. No byl jsem rád, když jsem vypadl. Nafasoval jsem francouzské berle, protože již mám mít třetinovou zátěž na tu nohu. Hned mi domluvili instruktáž na chůzi s "franckama". Jedna sestřička mě učila chodit po rovině (nejdříve jdou berla, pak nemocná noha a nakonec zdravá). Stejný postup je i při chůzi ze schodů dolů. Při chůzi po schodech nahoru je to naopak, nejdříve jde zdravá noha, pak nemocná a nakonec berle. Kontrolu mám 15.4. Do té doby mi vyjde rehabilitace 9x.

Pátek 11.4.2014 - plná zátěž

Dneska jsem byl na kontrole u ortopeda, dr. Gavlíčka, který mě operoval. Ode dneška už mi povolil plnou zátěž, chůzi bez berlí, co nejvíce nohu namáhat, rotoped a hlavně už můžu řídit. Tak jsem hned z nemocnice jel autem domů. Na kontrolu mám přijít za 3 měsíce po skončení rehabilitací. V úterý 15.4. jsem byl na kontrole u rehabilitační doktorky. Říkala, že chůze ještě není moc stabilní, takže mám po venku chodit o berlích. Nechala mi individuální cvičení, elektro tzv. mipy (stahování stehenních svalů) a místo elektra proti bolesti mi dala magnet 3x týdně (pondělí, středa, pátek) a v úterky a čtvrtky mi napsala posilovnu (asi tam bude i rotoped) a bazén. Bazén nehradí pojišťovna, takže za každý platím 35 kaček.