Cestopis Krakow 2014

Sobota 20.9.2014

Slibovali relativně pěkné počasí, tak jsme si na víkend 20.9.-21.9. naplánovali výlet do polského Krakova. Předem jsme si rezervovali ubytování přes poukaz Holiday plus v hotelu Atrium. Co mě trochu zaskočilo bylo, že chtěli platbu předem nebo po mně požadovali údaje o platební kartě k blokaci částky na účtu. To jsem jim odmítl poskytnout, tak mi poslali fakturu mailem a uhradili jsem jim ubytování převodem. S tím jsem se ještě u poukazů Holiday plus nesetkal.

Vyjeli jsme v sobotu už v 7 hodin ráno, ať jsme tam co nejdříve a máme dostatek času na prohlídku města. Hned kousek za Ostravou se spustil takový liják, že nebylo vidět na cestu. Ten neustával celou cestu. To je to relativně pěkné počasí. Snad to přejde než dojedeme do Krakova. Jedeme z Ostravy po dálnici A4, kdy musíme cestou dvakrát zaplatit mýtné po 9 zlotych. Nejhorší na tom bylo, že druhá mýtná brána byla asi 5 km před Krakowem a stejně se musí zaplatit.

V Krakowě u hotelu jsme byli v 8:45. Nechtělo se nám platit za hotelovou garáž 15 euro, tak jsme se snažili najít místo na ulici. Bezplatná místa byla pochopitelně obsazená. Pak je tady hodně parkovacích zón na nějaké karty a také parkovací místa na parkovací automaty, kde se sice přes víkend neplatí, ale jaksi chyběla volná místa. Nakonec jsme jedno místo našli u tržiště Stary Kleparz, hned vedle našeho hotelu. Ovšem nebylo zadarmo. Hned se k nám přiřítil chlapík a chtěl peníze. Za hodinu 4 zlote nebo 20 zlotych na celý den. Neděle je zdarma. Nezbývalo nám než zaplatit. Pořád méně než 15 eur v hotelu. Jelikož jsme se ještě nemohli ubytovat, věci jsme si nechali v autě a vydali jsme se na prohlídku města. Začali jsme hned na tržišti, které překypovalo zeleninou, ovocem, sýry, salámy, masem, pečivem,... Koupili jsme si každý jednu housku a malý oštiepok na svačinku. Samozřejmě pršet nepřestalo a prší stále. Jsem otrávený. Pokračujeme do historického centra, které je vzdálené tak 300 metrů.

Krakov (polsky Kraków) je historické město v jižní části Polska, zhruba 150 kilometrů od českých hranic. Jedná se o druhé největší město v Polsku a protéká jím řeka Wisła. Bez nadsázky ho lze označit za nejkrásnější polské město a kulturní centrum celého Polska, proto byl už v roce 1978 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Zázračně unikl zničení za 2. světové války a proto při toulkách Starým městem pocítíme majestátnost a slávu dávného sídla polských králů. Staré město to není pouze Hlavní náměstí, ale v síti okolních uliček narazíme na mnoho udržovaných kostelů a kostelíků, muzeí či zajímavých zákoutí s útulnými kavárničkami. Místo dávných hradeb obtáčí celé Staré město rozsáhlý park, který dává možnost odpočinout si v osvěžující zeleni.

Prohlídku jsme zahájili u nejsevernější brány původního krakovského opevnění s tlustými zdmi, střílnami a věžičkami, které se říká Barbakán. Byl postaven na konci patnáctého století v gotickém stylu a jeho tři metry široké zdi byly ještě posíleny okolním příkopem o značné šířce 24 metrů. Až do 20. století byl Barbakán spojen s Floriánskou bránou krytou chodbou, dnes ale stojí zcela samostatně a funguje jako místo různých výstav, převážně o historii. Jedná se o jednu z mála zachovalých částí někdejšího městského opevnění. Tady jsme se schovali před deštěm a snědli housku se sýrem.
 Hned u ní se nachází Floriánská brána (Brama Floriańska), původem ze 14. století, která je součástí dodnes dochovaných středověkých hradeb. Je jedinou bránou kdysi 3 km dlouhých městských hradeb, která nebyla v 19. století zbourána. Celé hradby dříve mívaly 47 věží. Původně byla vybudována na obranu proti Turkům a sloužila jako brána pro šlechtice a vyslance, kteří přicházeli do Krakova na kopec Wawel, kde leží Krakovský hrad. Samotná gotická věž brány je vysoká 33,5 metru a na jejím vrchu spočívá barokní „helma". Jižní strana brány je ozdobena reliéfem Sv. Floriána z 18. století, který měl město chránit před požáry.
  
Nedaleko stojí velmi pěkné divadlo Teatr im. Juliusza Slowackiego w Krakowie z roku 1893.

U Floriánské brány začíná ulice Floriańska, která je hlavní tepnou Starého města a je svědkem hemžení davů lidí. Spojuje Rynek Główny s Floriańskou bránou. Lemují ji obchody, restaurace a kavárny. V jednom z informačních center jsme si vyzvedli zdarma mapky města. 

Nachází se zde Dom Jana Matejki, kde se narodil, žil a zemřel jeden z nejdůležitějších polských představitelů historického malířství. Dnes se zde nachází muzeum.
  
Na stejné ulici stojí i Hotel Pod Różą v renesančním paláci. Je to nejstarší krakovský hotel pocházející ze 17. století, odkdy v něm byla ubytována již celá řada významných hostů.

Za 1,50 zlotych jsme si koupili zdejší preclík, zvaný obwarzanky, které jsou k dostání v pojízdných stáncích téměř na každém rohu. Zvláštní je tím, že se těsto ještě před pečením nechalo chvíli povařit. Znalci tvrdí, že díky tomu tyhle chutné preclíky vydrží podstatně déle čerstvé. Jsou sypané buď mákem, sezamem, solí apod.

A to už jsme došli na hlavní krakovské náměstí nazývané Rynek Główny (česky „hlavní trh") o rozměrech 200 x 200 metrů. Se svou rozlohou 40 000 m² se jedná o největší středověké náměstí v celé Evropě. Za středověké ho lze považovat, protože vzniklo coby tržní náměstí už ve 13. století, dnes je tu většina budov novějších, nejčastěji neoklasicistních. Náměstí ve své bohaté historii fungovalo jako rušné centrum města a pro bohaté měšťany a šlechtu bylo žádoucí zde vlastnit domy, z nichž se mnoho dochovalo dodnes. Jsou svědky mnoha veřejných poprav, přehlídek a průvodů, které se před nimi odehrávaly. Během okupace Polska za 2. světové války se náměstí přejmenovalo na náměstí Adolfa Hitlera. Dnes je Rynek Główny velmi živým prostorem, který je stále plný lidí, s mnoha kavárnami, restauracemi a také stánky s květinami i různými cetkami. Zrovna zde probíhaly i nějaké farmářské trhy. Rynek je také domovem velké holubí populace. A stojí zde koňské kočáry, čekající na klienty.
   
Ve středu náměstí leží tržnice Sukiennice – Dům soukeníků (bývalé soukenické krámy). Zdobná budova byla postavená ve 14. století jako kryté tržiště s textilními výrobky. Ve středověku byla budova centrem mezinárodního obchodu a prodávalo se zde například koření a hedvábí z Asie. V polovině 16. století byla po požáru renesančně přestavěná a v 19. století k ní byly ještě přistavěny arkády. Obchůdky jsou pod arkádami dodnes, nabízejí ovšem především relativně drahé suvenýry pro turisty. Obchodníci zde nabízí celou řadu výrobků od ručních prací ze dřeva, přes různé suvenýry až po drahé šperky. V horním patře sídlí galerie polského malířství. Pod arkádami se dá posedět třeba na kávě, či nějakém zákusku.
  
Před Sukiennicí stojí socha Adama Miczkiewicze, polského národního básníka. Jedná se o kopii, protože originál byl zničen nacisty. Socha je oblíbeným místem setkávání, stejně jako třeba v Praze sv. Václav.

Radniční věž (Wieża Ratuszowa) vysoká 70 metrů je jediná zachovalá část někdejší radnice, která byla po roce 1820 zbourána. Vystoupit na tuto barokní věž se vyplatí kvůli pěknému výhledu na náměstí i celé město. Je to jedna z dominant Krakova.
 
Nepřehlédnutelnou dominantou celého náměstí je Mariánský chrám - Kostel Panny Marie (Bazylika Mariacka). Gotická bazilika byla postavená na místě staršího kostela zničeného při tatarském vpádu. Má dvě vysoké věže, z nichž jedna je vyšší. Vyšší věž je vysoká 81 metrů a na její vrchol je posazena velká pozlacená koruna o průměru 2,5 metru. Kostel pochází z roku 1223 a byl vybudován v gotickém stylu. Pyšní se bohatou vnitřní výzdobou, množstvím barev i různorodostí tvarů. Původně gotický chrám je uvnitř zdoben nádhernou polychromií z dílny Jana Matejki. Jeho největším pokladem je však největší dřevěný pětidílný pozdně gotický oltář na světě (13 metrů vysoký) znázorňující spánek Matky Boží mezi apoštoly z dílny norimberského řezbáře Veita Stosse. Každý den (kromě nedělí a svátků) se v 11:50 oltář otvírá a odhaluje vnitřní panely. Kromě samotného kostela rozhodně zaujmou Černá Madona, sousoší 12 postav, nebo krása zdobených oken. Každou celou hodinu z té vyšší věže vytrubují na polnici legendární „hejnał", který se stal jedním ze symbolů Krakova. Navíc ji hraje už od roku 1927 každý den v poledne polský rozhlas. Dříve šlo o výstražný signál. V polovině je melodie přerušená, což odkazuje na událost z válek s Tatary, kdy strážného při troubení údajně zasáhl do krku tatarský šíp. Trumpetista postupně troubí hejnal na všechny světové strany. Vstup do kostela je placený a turisté musí využít postranní vchod, protože ten hlavní je vyhrazen pro věřící. Nám se podařilo do kostela nahlédnout bez placení a dokonce vidět i otevřený oltář a to v neděli při mši, která se v chrámu konala.
  
Před chrámem se nachází Fontanna na Rynku Głównym, která je v noci nasvícená.

Vedle baziliky se nachází ještě jeden, menší jezuitský Kościół Św. Barbary.

Za Mariánským kostelem se nachází další náměstí nazývané Mały Rynek. Je typické terasovitými výstupy před domy, jež jednoznačně ukazují na středověk. Taky zde stály stánky převážně s jídlem a potravinami.
  
Jednou z mnoha restaurací na hlavním náměstí je restaurace Hawełka, kde vaří údajně výborné polské speciality.
Na druhém konci hlavního náměstí stojí v současné podobě barokní Kostel svatého Vojtěcha (Kościół św. Wojciecha), který patří mezi ty vůbec nejstarší v celém Polsku. Jeho románské základy pochází pravděpodobně z 11. nebo 12. století, i když na jeho místě stával dřevěný kostelík už ve století desátém. Za dobu existence kostela se okolní úroveň náměstí výrazně zvedla, a tak je dnešní vchod zhruba o dva metry výše než původně. Maličký kostelík je zasvěcený sv. Vojtěchu, biskupovi z českého rodu Slavníkovců, který působil i v Polsku a o jehož ostatky válčili po jeho smrti český (Břetislav I.) a polský král.

Kolem 12 hodiny konečně přestává pršet. Na chvíli. Pokračujeme dále v podstatě po Královské cestě (Via regia) - Droga Królewska, která začíná na severním konci Starého Města (Stare Miasto), vede přes centrum Krakova až k návrší Wawel, kde končí u hradu. Královská cesta sloužila pro průvody při korunovaci, ale i při návštěvách vyslanců a šlechticů, protože prochází okolo nejvýznamnějších a nejmajestátnějších památek Krakova. Začíná u Floriánské brány, vede přes Rynek Główny, dále Grodskou ulicí (Ulica Grodzka) až k vrchu Wawel, kde se nachází vchod do hradu. 
Odbočili jsme k jedné ze staveb Jagellonské univerzity - Collegium Maius Uniwersytetu Jagiellońskiego. Je gotická budova krakovské univerzity z červených cihel, která je dnes univerzitním muzeem. Prohlídky interiéru jsou možné pouze s průvodcem. Nejcennějším exponátem je globus s nejstarším vyobrazením amerického kontinentu (cca 1520) na světě. My jsme nahlédli alespoň na velmi pěkné nádvoří s arkádami a mramorovou kašnou.
  
Pokračujeme dále kolem Františkánského kostela (kościół Franciszkanów) - Klasztor i Bazylika Franciszkanów św. Franciszka z Asyżu. Podobně jako dominikáni si i jejich odvěcí rivalové františkáni, kteří přišli do Krakova ve 13. století z Prahy, postavili velký kostel. Stojí přímo naproti konkurenčnímu dominikánskému a také k němu přiléhá klášter s původní křížovou chodbou. V interiéru kostela jsou nejzajímavější secesní barevná okna a fresky Stanislawa Wyspiańského. Právě ve františkánském kostele byl v roce 1385 pokřtěn pohanský vládce Litvy vévoda Jogaila, který si poté vzal polskou princeznu Jadwigu a nastoupil na trůn jako Vladislav Jagellonský.

Naproti se nachází již zmiňovaný Dominikánský kostel (kościół Dominikanów) - Bazylika Trójcy Świętej. Je to monumentální gotická cihlová stavba, která je díky svým rozměrům viditelná ze všech vyhlídkových bodů. Byla postavena po zničení předchozího kostela Tatary v roce 1241 a byla bohužel citelně poničena při velkém požáru v roce 1850. Ke kostelu přiléhá dominikánský klášter se zachovalou křížovou chodbou.
  
Po ulici Grodzka, která je jednou z nejstarších ulic v Krakowě, kde se rovněž nachází spousta barů a restaurací, jsme došli až ke Kościółu Świętych Apostołów Piotra i Pawła. Byl vysvěcený v roce 1635. Je to první barokní kostel v Krakowě. Fasáda a interiéry byly navrženy Giovannim Trevano. Kostel byl financovaný Sigismundem III. Vasa pro jezuity.
   Vedle něj stojí Kostel svatého Ondřeje (Kościół świętego Andrzeja). Jedná se o jednu z nejstarších, dodnes dochovaných staveb v Polsku. Postaven byl v románském stylu na konci 11. století a kromě církevních záležitostí sloužil i jako pevnost pro obranu. Například v roce 1241 při nájezdu Mongolů odolal kostel sv. Ondřeje jako jediný kostel v celém Krakově. Od roku 1320 patří kostel Řádu svaté Kláry, které k němu přistavěly klášter, který je klariskami obýván dosud a dodržují striktní řeholní pravidla. Dnešní interiéry jsou barokní, stejně tak jako dómy na věžích kostela z roku 1639.
 
Pokračujeme po ulici Kanonicza, kde se nachází několik duchovních budov s pěknými starobylými bránami. Některé domy mají sgrafitovou výzdobu. V jednom domě, kde dnes sídlí Muzeum Archidiecezjalne, žil v letech 1951-1967 kněz Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II.
   
Dorazili jsme až k Wawelu. Wawel je nízký pahorek (228 m) na břehu řeky Wisły, který je nesmírně významným symbolem polské státnosti. Právě tady bylo po dobu více než 500 let centrum polského státu, jehož ztělesněním je wawelský hrad a katedrála. Hlavní vstup do areálu je ze severu, u sochy bojovníka za polskou svobodu Tadeusze Kościuszka. Návštěvník zde prochází Vasovskou branou (Brama Wazowska) se dvěma bastiony. Tady je i jedna z pokladen, kde se kupují lístky do některých expozicí.
 
Wawel je dávným sídlem polských králů. Vzhledem ke strategickému položení tohoto vápencového návrší nad řekou Wisłou, dočkal se velmi záhy prvních románských staveb. Wawel je doslova učebnicí architektonických stylů. Gotika, renesance, baroko i novogotika zde zanechaly své nesmazatelné stopy a vytvářejí jedinečnou atmosféru tohoto místa, které bylo sídlem světské moci (renesanční královský palác) i té duchovní (bohatě zdobená katedrála sv. Václava a Stanislava s hroby polských králů a významných polských státníků). Tento královský hrad (či zámek) - Zamek Królewski na Wawelu byl postaven ve 14. století na kopci Wawel. Během meziválečného období ve 20. století byl sídlem prezidenta Polské republiky a za 2. světové války byla z hradu řízena vláda okupovaného Polska generálním guvernérem Hansem Frankem. Po válce byl hrad přetvořen na muzeum a dnes se v něm nachází umělecká sbírka, ve které je i korunní poklad a celosvětově unikátní sbírka gobelínů (nástěnných koberců).
 Královský hrad Wawel, původně malé sídlo vládnoucí dynastie Piastovců, které dal postavit na začátku 11. století Boleslav Chrabrý, bylo ve 14. století přestavěné Kazimírem Velikým na gotický hrad a po požáru začátkem 16. století Zikmundem Starým na renesanční palác. Zikmund na tuto práci zaměstnal italského architekta Bartolomea Berrecciho, takže palác se svými arkádami připomíná italskou architekturu. V průběhu historie utržil wawelský hrad nejednu ránu. Poškodila ho řada požárů, plenění švédských i pruských vojsk, okupace Rakušanů, kteří se ho snažili přeměnit na kasárna a také koroze způsobená zhoršením životního prostředí po zahájení výroby oceli v Nové huti. Za nacistické okupace se tu usídlil guvernér Hans Frank, poklady shromážděné na hradě se však z velké části podařilo před válkou odvézt do Kanady, odkud se po dlouhých tahanicích v roce 1961 vrátily.
 
Na hradě je možné navštívit celkem pět expozic, do nichž se kupují vstupenky zvlášť. Soukromé královské komnaty lze procházet jenom s průvodcem. Vrcholem prohlídky je ojedinělá sbírka 136 vlámských tapisérií. Do ostatních prostor si stačí koupit lístek a lze jít bez průvodce. Komnaty królewskie jsou státní místnosti, které byly při rekonstrukci uvedeny do původní renesanční a barokní podoby. Komu zbývá energie, může také navštívit Královskou pokladnici a zbrojnici (Skarbiec), Muzeum orientálního umění a muzeum Zaniklý Krakov. Vstup do prvních dvou částí hradu je časově organizován a návštěvník tak dostane vstupenku s časem vstupu.
 
Nachází se zde také světoznámý obraz Leonarda da Vinci - Dáma s hranostajem. Obraz namaloval někdy v letech 1488 až 1490 pro svého tehdejšího zaměstnavatele milánského vévodu Lodovica Sforzu. Je na něm vévodova tehdy šestnáctiletá milenka Cécilia Gallerani (1473-1536), velmi půvabná a navíc i inteligentní dívka (účastnila se aktivně filosofických disputací předních filosofů té doby). Vévodovi, již ženatému s jinou, porodila roku 1491 syna Cesara a roku 1493 další dítě. Hranostaj, kterého dívka na obraze drží byl tehdy symbolem čistoty a nevinnosti, ale může jít i o narážku na dívčino příjmení - gallé je řecky hranostaj. Obraz byl roku 1798 koupen Adamem Czartoriskim, za obou světových válek pak ukraden Němci. V roce 1946 se vrátil zpět do Krakova. Nepatrně později vznikl další Leonardův ženský portrét - La Belle Ferroniére o němž někteří znalci tvrdí, že jde o portrét stejné ženy, ale o 4 roky starší.
 
Katedrála - Katedra Wawelska je místem, na němž po staletí probíhaly korunovace a pohřby panovníků a národních hrdinů. Bylo to jak v době, kdy byl Krakov hlavním městem Polska, tak v určité míře i později, kdy už byla metropolí Varšava. Naposledy zde byl pohřben polský prezident Lech Kaczyński, který zemřel 10. dubna 2010 při leteckém neštěstí u ruského Smolenska. S pohřbením na tomto místě však značná část Poláků vzhledem ke Kaczyńského kontroverznosti nesouhlasila. Katedrála je zasvěcená svatému Stanislavovi a také našemu svatému Václavovi. Současná gotická stavba z cihel a pískovce postavená v letech 1320-1364 je na tomto místě už třetí. První katedrála vznikla kolem roku 1020, kdy král Boleslav Chrabrý založil krakovské biskupství. Druhá stavba byla románská a asi o sto let mladší. Uvnitř uvidíte především hrobky a kaple jednotlivých polských králů (Groby Królewskie) – ze 45 je jich tu pochováno 41. Protože se kaple stavěly v různých obdobích, jsou ukázkou různých architektonických stylů. Nejkrásnější z kaplí je patrně renesanční kaple Zikmundova (Kaplica Zygmuntowska). Kromě panovníků spočívají v katedrále i členové jejich rodin a význačných aristokratických rodů, ale třeba také svatý Stanislav, patron Polska, jehož dal v roce 1079 zavraždit Boleslav II. Smělý. V kryptě byste našli i sarkofág básníka Adama Miczkiewicze, vůdce protiruského povstání Tadeusze Kościuszka nebo předválečného bojovníka za polskou nezávislost Józefa Piłsudkeho. Vstup do katedrály je zdarma. Vstupné se platí za vstup do krypty s královskými hroby, do katadrálního muzea a za výstup na Zikmundovu věž. Nesmí se uvnitř fotit. Lidí je tady tolik, že se sotva procpeme.
 
Zikmundova věž (Wieża Zygmuntowska) je přístupná ze sakristie katedrály. Stojí za to vystoupat nahoru kvůli krásnému výhledu na město. Jako bonus můžete brát prohlídku obrovského středověkého zvonu „Zygmunt", který váží osm tun, v průměru měří dva metry a po obvodu osm metrů. Tenhle kolos rozezvučí jen šest silných mužů. Dochází k tomu ale už jen při významných církevních svátcích.

Pod hradem se nalézá Dračí jeskyně (Smoczna Jama), jeskyně, v níž údajně sídlil legendární wawelský drak - Smok Wawelski. Pokud chcete jít dovnitř, nechte si prohlídku až na závěr, protože po sestoupení 135 schodů a průchodem vlhkou chodbou se vynoříte u sochy draka dole pod hradem u řeky Wisły. My jsme do jeskyně nešli, jen jsme se podívali na sochu draka, která se nachází na nábřeží Wisly.

Existuje legenda o založení města: Kdysi dávno, za panování krále Kraka měl krakovský lid velké trápení s drakem. Zabydlel se pod zámkem a zužoval lid, požíral zásoby a jinak zlobil a trápil místní občany. Nikdo nebyl sto se draka zbavit. Byla to hrozná příšera. Jednoho dne se objevil švec. „ Králi, mám nápad. Zabijeme berana, stáhneme z kůže a vycpeme kůži sírou". Jak to bylo dál, tušíte sami. Vycpaného berana předhodili drakovi, drak jej sežral, zapíjel vodou a ve finále byl roztrhán velkým třeskem. Od té doby žili lidé na kopci Wawelu šťastně a švec šil po dlouhá léta boty z dračí kůže. Dostal za ženu královu dceru a vystrojili velkolepou svatbu.

Krakov založil podle legendy bájný vládce Krak na pahorku Wawel na břehu řeky Visly. Právě tam, kde dnes stojí hrad a katedrála. Tehdy tam ale údajně sídlil věčně hladový drak, který trýznil rolníky ničením jejich polí, požíráním dobytka a dokonce i lidí. Nejraději měl mladé dívky. Nikdo nedokázal draka porazit silou, ale Krak ho přelstil. Do ovčí kůže zašil síru a nastražil ji ještěrovi jako pochoutku. Ten ji pochopitelně dychtivě zbaštil a začala ho v žaludku pálit. Běžel tedy k Wisłe a pil a pil, až nakonec prasknul a lidé mohli sledovat ohňostroj. Wawelský drak (polsky Smok Wawelski) je součástí polské mytologie a drak je také dodnes ve znaku Krakova. Dodnes, aby se na tuto událost nezapomnělo, stojí pod hradbami socha draka, chrlící v pravidelných intervalech oheň.

Z Wawelu pokračujeme pěšky do krakovské židovské čtvrti Kazimierz, která je zapsána na seznamu UNESCO.

Kazimierz, kdysi jedno z nejvýznamnějších evropských center židovské kultury, bylo založeno jako samostatné město ve 14. století. Kromě mnoha synagog zde najdeme i jedny z největších krakovských katolických kostelů. Pokojnému soužití křesťanských a židovských obyvatel učinila rázný konec 2. světová válka. Kazimierz si dokázala zachovat něco ze své dávné atmosféry a v posledních letech se stává jakýmsi krakovským „Žižkovem". Procházíme kolem kostela Kościół Na Skałce.

Po celém Krakowě jezdí spousta turistických elektro mobilů, které vozí turisty po nejvýznamnějších památkách města. Zastavili jsme se ve Frytka baru na ul. Krakowska 29. Za 7,50 zlotych jsme si dali na půl jednu zapiekanku s houbami, schwarzwaldskou šunkou a mozzarellou. Je to taková velká houska rozpůlená s různými přísadami a zapečená v troubě. Setkáte se s tím ve městě na každém rohu. A pak jsme si dali na půl za 4 zlote jedny malé "belgické" hranolky, které se smaží 2x v různých teplotách.

Dějiny krakovské židovské obce jsou podobně smutné jako v mnoha dalších polských a evropských městech. Zdejší komunita patřila v Polsku k největším po dobu šesti století. První Židé se v Krakově usadili ve 13. století, konkrétně kolem ulice sv. Anny (tehdy se jmenovala Židovská). Počet Židů se však díky imigraci z jiných evropských zemí výrazně zvýšil až v 15. století, kdy už se Židé usazovali v ghettu na jih od starého města v části zvané Kazimierz. Židé výborně ovládali obchod, řemesla, byli vynikající v kultuře i vzdělání, zejména v 16. století. V době polské nezávislosti mezi válkami se zdejší populace zvýšila ze 45 tisíc na 64 tisíc lidí. Pak ale přišla nacistická invaze, která židovskou populaci zdecimovala, přežilo ji pouze 6 000 členů komunity. V březnu 1941 bylo ustanoveno nové ghetto na předměstí Podgorze, na jih od Kazimierze za řekou Wisłou. Desetitisíce lidí žily natěsnané na malém a nehygienickém prostoru. V listopadu 1942 byl na jih od ghetta založen nový kemp nucených prací Plaszow vedený sadistickým Amonem Göthem. 14. března 1943 proběhla neblaze proslulá operace SS, při níž její příslušníci ghetto zlikvidovali, lidi buď zabili, nebo odvezli na práci do Plaszowa, kde řada z nich umírala nebo byla zavražděna.

Kazimierz je místem, kde se prolínají židovské a křesťanské tradice. Někdejší Kazimierz se dělil na část křesťanskou a židovskou. Židovská část zahrnovala současné ulice Miodowa, Starowiślna, Św. Wawrzyńca, Wąska, Józefa a Nowa, které byly oddělené parkánem a kamennou zdí, jež stála až do roku 1800. Na křižovatce ulic Jakuba a Józefa byla jedna ze tří vstupních bran. Centrem byla dnešní ulice Szeroka. Na ní a v sousedních uličkách vznikal hřbitov, četné židovské modlitebny a domy. Čtvrť leží na jih od hradu Wawel, už mimo Staré město, ale v pěším dosahu od něj. Dříve šlo o samostatné město s vlastní správou, které založil v roce 1335 král Kazimír, po němž se také jmenuje. Přestože je známé především jako centrum židovské komunity v Krakově, žili tu i katolíci, především v západní části Kazimierze. Dnes je složení obyvatelstva po řádění nacistů už úplně jiné, ale katolické a židovské části lze rozlišit podle architektury.

V židovské čtvrti se dochovalo několik synagog. Na ulici Szeroka, která je v podstatě spíše náměstí a která byla dlouho hlavním centrem židovského města a kde se dnes nachází hodně restaurací, stojí nejstarší z místních synagog – Stará synagoga (Stara synagoga v Krakowie). Stará synagoga si zaslouží svůj název, protože je nejstarší dochovanou synagogou v Polsku. V 16. století byla po velkém požáru přestavěna do dnešní renesanční podoby. Po důkladné destrukci Němců za druhé světové války prošla rekonstrukcí a dnes slouží jako muzeum židovské kultury, jsou v ní umístěny sbírky Historického muzea města Krakova. Uprostřed synagogy stojí pěkná kovaná bíma, tj. vyvýšená plošina na čtení Tóry.
  
Na stejné ulici Szeroka č. 40 se nachází jediná dnes činná synagoga, Synagoga Remuh, která byla bohužel v sobotu zavřena. U ní leží jeden z nejstarších evropských židovských hřbitovů - Cmentarz Remuh, na němž byli židé pohřbíváni od poloviny 16. do poloviny 19. století. Mohli jsme do něj nahlédnout pouze přes plot. První a nejstarší židovský hřbitov se nacházel vedle již neexistujícího rybníku za městskými hradbami na severovýchodní straně města, poblíž dnešní ulice Dajwor. V roce 1800 byl založen nový hřbitov na ulici Miodowa 55. Nový hřbitov (Nowy cmentarz żydowski) je obrovský hřbitov s 9 000 židovskými náhrobky. Teprve z rozměrů areálu a množství hrobů si uděláte představu o velkém rozsahu bývalé komunity. Navíc je hřbitov velmi klidný, zastíněný stromy a zarostlý rostlinami. Přístupný je od neděle do pátku od 9 do 17 hodin.
  
V ulici Józefa č. 38 stojí Synagoga Wysoka. Uvnitř je také nějaké muzeum a platí se vstupné.
  
Izákova synagoga (Synagoga Izaaka) pochází ze 17. století. V roce 1989 byla navrácena židovské komunitě a začala sloužit jako muzeum. Kromě interiéru se tu můžete podívat na dva němé filmy: jeden o životě v židovské čtvrti natočený štábem BBC v roce 1936, druhý z roku 1941 o násilném vystěhování Židů z ghetta.

Občas jsme v uličkách zahlédli i typické ortodoxní Židy v černých kabátech, kloboucích, s pejzy a brejličkami. Došli jsme na náměstí Plac Nowy, na němž stojí kruhové kryté tržiště fungující dost podobně jako v dobách, kdy tu žili Židé. Tehdy byla na tržišti i jatka pro rituální „košer" zabíjení zvířat. Dnes se zde téměř ve všech okénkách prodávají zapiekanki.

Nedaleko odtud mezi ulicemi Józefa a Beera Meiselsa se nachází průchod se dvorem a v něm restaurace a apartmány Stajnia. Místo je zajímavé i tím, že se tady natáčely některé záběry ze Spielbergova filmu Schindlerův seznam. Na to upozorňují i fotografie na stěnách. martin si tady dal jedno belgické pivko za 12 zlotych.
  

Vracíme se pěšky na Rynek Główny. Martin si kupuje na náměstí za 6 zlotych další pivko. Nemohli jsme vynechat posezení v Pijalnie Czekolady Wedel z roku 1851. Kavárnu Wedel najdete na Hlavním náměstí, poblíž Mariánského kostela (Rynek Glowny 56). Pijárna čokolády nabízí nejen klasickou horkou čokoládu, ale i různé druhy. A tak si můžete objednat horkou čokoládu s chilli kořením, bílou horkou čokoládu, pomerančovou, višňovou a další. Objednali jsme si na vyzkoušení "trio", kdy nám přinesli 3 šálky a v každém byla jiná čokoláda (bílá, mléčná a hořká). Všechny byly dobré, ale na můj vkus moc tekuté, myslel jsem si, že bude hustější. Celkem toho bylo 240 ml za 18 zlotych. Čokoládovna nepatří zrovna k nejlevnějším ve městě.

  
Odtud se vracíme již zpátky k autu. Bereme tašky a jdeme se ubytovat do hotelu Atrium, který se nachází na ulici Krzywa 7.

3* hotel je čistý, v přízemí je recepce a restaurace. Paní recepční byla moc příjemná. Za povinnou 4-chodovou večeři a snídani jsme platili 70 eur. Hned na recepci nám paní dala vybrat ze 3 čtyřchodových menu. Večeři jsme si objednali na 17:30. V celém areálu hotelu je bezplatný wifi internet. Dostali jsme pokoj č. 306a ve 3. poschodí. Pokoj byl menší, ale dostačující a hlavně čistý. Byly tady dvě postele, noční stolky, stůl, dvě židle, TV i se satelitními stanicemi, šatní skříň, v koupelně sprchovací kout, ručníky, šampony. Dostali jsme i voucher na 20% slevu na konzumaci v hotelové restauraci. Na pokoji jsme si dali sprchu a na chvíli se natáhli.

  
Na 17:30 jsme šli na večeři. V restauraci jsme byli sami. Není zrovna nejlevnější. Ale pokud si rezervujete zdarma ubytování přes poukaz Holiday plus, je nutné si zaplatit povinnou snídani a večeři. Jako předkrm jsme měli plátky uzeného lososa s rukolou, jablkem a citronovou zálivkou. Polévka byla bramborovo-křenový krém, byť jsem tam spíše cítil celer než křen. A v polévce byly plátky opečené slaniny a tymián. Jako hlavní chod jsme měli grilované kuřecí prsa, grilované brambory a grilovanou zeleninu (cuketa, lilek, olivy, rukola, cherry rajčátka). Jako dezert, který jsme už ani celý nesnědli byla jahodová dřeň. K pití byl na stole džbánek s vodou a citronem a mohli jsme si dát ještě zdarma kafe nebo čaj. Na jídle jsme si pochutnali. Hotelová restaurace, jejíž součástí je i bar, se zavírá ve 22 hodin.
   
Po večeři jsme vzali stativ a šli se projít ještě do města. Všude bylo plno lidí, kočáry vozily turisty po nočním Krakowě. Restaurace byly plné, u stánků s jídlem byly fronty. Všechno bylo hezky nasvícené a tak jsem udělal pár nočních snímků.
        
Sedli jsme si v jedné hospodě a dali jsme si místní čepované pivo Kasztelan, velké za 5 a malé za 4 zlote. Dostal jsem chuť na něco k snědku, tak jsem si u jednoho stánku dal za 3 zlote bramborový placek. Byl celkem velký a dobrý. Daly se k němu přikoupit různé omáčky. 
 
O půl desáté jsme se vrátili na hotel.

Neděle 21.9.2014

Snídaně se podávají od 7 do 10 hodin. Výběr mě mile překvapil. Byly čaje, džusy, kávy z pressovaru, sladké buchty, pečivo, máslo, mazací sýr, několik druhů sýra a salámů, mozzarella s rajčetem a bazalkou, vejce na tvrdo s majonézou, míchaná vajíčka, párky, fazole, teplá zelenina, paštika, tvaroh s cukrem a vajíčkový salát, zelenina, jogurty, müsli, ovoce. Přišli jsme o půl osmé a už tady byli němečtí důchodci z jednoho zájezdu. Po snídani jsme si sbalili věci a zanesli tašky do auta a šli se projít po městě. Prošli jsme se parkem, který se táhne kolem celého starého města. Minuli jsme budovu Jagellonské univerzity Collegium Novum.

Zase poprchá. Přes ulici Grodzka, kde prodávali malé hrací strojky, které hrály různé melodie jsme došli až na Mały Rynek.

Dneska tady nebyly žádné stánky, ale kamion MasterChef, kde rozdávali zadarmo plněné tortilly. Tak jsme se taky postavili do fronty. Dneska ve 20 hodin bude na soukromé polské televizi TVN finále této kuchařské show.
 
Pak jsme zašli nakouknout do baziliky, kde zrovna probíhala mše a měli jsme tak příležitost zahlédnout ten slavný oltář. Ve Florianské ulici č. 40 jsme zašli do čokoládovny Karmello. Oba jsme si dali šálek horké čokolády za 6 zlotych. Ta byla panečku hustá. Já jsem si dal s chilli a fakt to pálilo. Martin udělal lépe, když si dal čokoládu s jablky a skořicí. Je tady zdarma i wifi.
   
Vracíme se k autu a jedeme na nábřeží Wisły. Přešli jsme se po lávce pro pěší Kładka Ojca Bernatka, na které je zavěšených spousta zámků.
 Autem jsme zajeli do čtvrti Podgórze na druhém břehu Wisły, kde se na ulici Lipowa 4 nachází Fabryka Emalia Oskara Schindlera. Továrna Oskara Schindlera založená v roce 1937. Původní továrna Oskara Schindlera známá z oscarového snímku Schindlerův seznam z roku 1993 dnes prezentuje historii Krakova během německé okupace 1939-1945. Moderní multimediální muzeum je jednou z největších atrakcí Krakova umístěnou mimo jeho centrum. Oskar Schindler, který se narodil v Československu ve Svitavách byl kontroverzní německý obchodník, známý tím, že zachránil 1 200 Židů před smrtí v koncentračním nebo vyhlazovacím táboře. Schindler se stal arizátorem krakovské továrny na smaltované výrobky, zkonfiskované židovským majitelům, kterou pojmenoval Deutsche Emailewaren-Fabrik. V jeho továrně pracovalo okolo 1000 dělníků, z toho asi polovina byli Židé z krakovského ghetta. Tvrdí se, že původně byly jeho jedinou motivací peníze, ale později se stále více snažil bránit své dělníky, mezi jiným tzv. „investory" - zámožnější Židy, kteří mu na koupení a provoz továrny půjčili peníze (postavení zaměstnaných Židů bylo všeobecně lepší; za daných poměrů byla taková spolupráce oboustranně výhodná). Tvrdil, že i nekvalifikovaní dělníci (např. investoři s rodinami) byli pro továrnu nepostradatelní a pokud by jim někdo způsobil újmu, stěžoval by si a žádal náhradu od vlády. Schindler vyráběl zejména pro armádu a tím se vyhnul tomu, aby jeho továrna byla jako jiné „válečně nedůležité" provozy uzavřena.
     Zajeli jsme do místního Tesca, kde jsme udělali menší nákup a v restauraci si dali oběd. Polovinu grilovaného kuřete s houskou a Pepsi za 8,49 zlotych. Měli jsme ještě v plánu navštívit zoologickou zahradu v Krakowě, ale cestou k ní se spustil takový liják, že jsme to vzdali. Cestou jsme se na chvilku zastavili v Katowicích, které na mně žádný velký dojem neudělaly. Je to průmyslové město podobné Ostravě. Zabrousili jsme do nákupního centra Galeria Katowicka, která navazuje na vlakové nádraží. Je podobná naší ostravské "Fukušimě". Odtud už se vracíme do Ostravy, kde jsme přijeli v 17 hodin. Celkem jsme najeli 360 km.

Fotogalerie Krakow