LETEM SVĚTEM

Úterý 14.1.2014 - Playa Maguana, Los Pinares de Mayari, Guardalavaca

Dneska máme snídani na 7 hodinu. Z horní terasy našeho ubytování je výhled na pevnost El Castillo. Snídaně je stejná iako včera. V 8 hodin ráno se jdu ještě podívat do katedrály, protože včera byla zavřená. Uvnitř se ukrývá La Cruz de la Parra, Kříž vína, který v Baracoa vztyčil 1. prosince 1492 Kryštof Kolumbus. Z 29 křížů, které Klumbus vztyčil při svých cestách do Ameriky, zbyl už pouze tento jediný. Ve skutečnosti ale kříž vznikl asi 100 let po Kolumbových plavbách. Zrovna probíhá v kostele mše. Poté máme v plánu se přesunout o nějakých 253 km dále do přímořského letoviska Guardalavaca. Krajina kolem města Baracoa je plná palem a banánovníků.

První zastávku děláme na pláži Maguana, asi 20 km od Baracoa. Nachází se tady jediné ubytovací zařízení Villa Maguana, ovšem je odtud všude daleko a cena za ubytování je 100 USD na noc, takže k ubytováních bych to nedoporučil. Ale pláž je pěkná, moře čisté a klidné. Okoupali jsme se a pokračujeme dál.

Silnice připomíná tankodrom. Na 67 kilometrech jsme maximálně 4x zařadili rychlostní stupeň 5, jinak jedeme pořád průměrnou rychlostí 30 km v hodině. Ta cesta je šílená, má nezpevněný povrch a neustále se vyhýbáme výmolům, navíc po většinu je kamenitá. Je to druhá příjezdová cesta do Baracoa, ale rozhodně ji nedoporučuji. Jednoznačně lepší je La Farrola. Baracoa byla až do roku 1960 odříznuta od zbytku ostrova, protože zde nebyly vůbec vybudované žádné silnice. Byla přístupné pouze z moře. Tak pán Bůh zaplať za ně. Baracoa se tak vymanila z izolovanosti až díky silnice La Farola postavené v 60. letech a vedoucí do santiaga. Celá tato oblast je nejchudší částí z celé Kuby. Ta hrozná cesta trvá až do města Moa. Tady se ráz krajiny mění, cesta vede přes "měsíční krajinu". Vše dookola je červené, protože se tady nachází fabrika na nikl a kobalt. Kuba je jedním z největších producentů niklu na světě. Za městem Moa už je silnice do Holguínu (čte se Olgin) normální. Tady už můžeme šlápnout na plyn a dohnat ztráty.

Ve městě Mayarí odbočujeme vlevo směr pohoří Pinares de Mayarí, mají tady být rozlehlé kávové plantáže, ale jak se později dozvídáme kávy tady moc není už několik let, navíc loňský hurikán k tomu taky přispěl. Sledujte směrovníky Villa Pinares. Asi po 7 kilometrech polní kamenité cesty do kopce narazíte na závoru, kterou vám ochotně mladík otevře a pokračujte ještě kousek k odbočce doprava směr Salto de Guayabo. Přijeli jsme ke vstupní bráně do parku, odkud je výhled na vodopád El Salto de Guayabo v Parque Nacional La Mensura. Vstupné je již 5 CUC (podle průvodce mělo být 3 CUC, ale říkal že vláda zdražila, dal mi i vstupenku). V ceně lístku je i jedna místní káva, kterou si můžete dopřát buď před prohlídkou nebo po ní. Mladý průvodce nás provedl areálem, který je pěkně udržovaný. Jsou tady udělané i dřevěné lávky a vyhlídkové plošiny, odkud je možné pozorovat dva mohutné vodopády v nadmořské výšce 546 m (85 a 126 m), ten vyšší je dokonce nejvyšším vodopádem na Kubě. Ale výhled poněkud znemožňuje vzdálenost a stromy. Otevřeno je denně 8-16:00 hodin. Došli jsme až k bazénku s údajně minerální vodou, zabarvenou do červena, spíš bych řekl že od toho niklu, kde se dá i koupat. Také je možné jít k úpatí vodopádu (1-2 hod. s průvodcem, určitě za dalších 5 CUC). Také tady mají pár kávovníků, ale kávu tady nekoupíte.

Vracíme se zpátky do města Mayarí, kde si za 5 CUP kupuji sýrovou pizzu, protože už mám docela hlad. V zadní části domu lisují cukrovou třtinu, ze které se vyrábí místní nápoj guarapa. Ve 14:40 pokračujeme směr Guardalavaca, ale nejedeme přes město Holguín, ale odbočujeme vpravo směr Banes, je to blíž, ovšem silnice je opět v hrozném stavu, takže jsme si asi moc nepomohli. Přes cestu nám přechází stádo krav a koní, které musí honáci rozhánět, abychom mohli projet. Při příjezdu do Guardalavacy se cesta mění. Opět přibývají palmy a banánovníky. Do města přijíždíme k hotelu Club Amigo Atlántico Guardalavaca 3* na Playa Guardalavaca, Tel.: +53(0)2430121, rezervované máme 2 noci přes server nacesty.cz. Pořadatelem je německá cestovka 1-2-FLY. Cena je 917 Kč/os/noc (70 eur). Není to málo, ale je to asi to nejlevnější co tady je a není to vůbec špatné. Připlatili jsme si za větší pokoj. Hotel se skládá ze tří komplexů, vzájemně propojených a každý má svou recepci.
Mapa hotelového areálu
Takže nás podle voucheru posílají od recepce k recepci, než jsme našli tu správnou. Parkování před hotelem je naštěstí zdarma. Na recepci jsme dostali pásky na ruku, opět modré, chtěla nám sundat naše původní z Varadera, které si chceme nechat abychom tam mohli zajít poslední den ještě na večeři. Dostáváme tedy další pásek na druhou ruku, který nám ovšem na konci pobytu odstřihne, ale to nám nevadí. Ubytování máme ve ville (double in villa, kód CK: ROX1 A02), v přízemí s terasou otevřenou do zahrady a dvěmi ještě úplně novými lehátky, velký pokoj (33 m²) se dvěmi širokými postelemi, LCD televizí, klimou, koupelnou s vanou a toaletou a k dispozici jsou i sprchové gely. Trezor sice v pokoji je ale za poplatek 2 CUC na den. Ubytování je hezké.

V ceně je kromě all inclusivu zahrnuto množství sportovních aktivit včetně minigolfu, tenisových kurtů, tělocvičny, sauny, kulečníku, půjčení kol zdarma, lehátka na pláži i u bazénů, které jsou tady 4 včetně bazénových barů. Na ručníky neplatíme žádnou zálohu, ale kdybychom je ztratili tak platíme 15 CUC pokutu. Zašli jsme se okoupat do moře k soše Kryštofa Kolumba, která se nachází v areálu hotelu v malé zátoce, kde je i bar ve tvaru pirátské lodi.

Jinak pláž Playa Guardalavaca je 3 km dlouhá s pozvolným vstupem do moře. Moře je klidné a teplé. Pak jsme se osprchovali a vydali se prozkoumávat rozsáhlý hotelový areál. Ve snack baru jsme si dali hamburger s hranolkama a dva koktejly, piňacoladu a mojito. Je tady ale vidět rozdíl mezi 4 a 3 hvězdičkovými resorty. Nikde tady nemají rum Havana Club, jen nějakou horší značku Mulata. V lobby baru u recepce, jsme si dali další koktejly (coco loco a sun shine), mají tady velký výběr. Chtěli jsme jít na večeři v hlavní budově, ale je tady dlouhá fronta až na schody. Údajně v druhé restauraci není proud a je v provozu jen tato jedna a navíc pouští dovnitř tak po 4 lidech, až další odejdou, protože není místo. Čekání jsme si zpestřili dalším panákem místního rumu. Když jsme se konečně dostali dovnitř, nabídka byla hodně omezená, vůbec se to nedá srovnat se 4 hvězdičkovými hotely na Varaderu. Ale najedli jsme se. Dal jsem si rybu, brambor, rýži a pak ještě těstoviny, Martin navíc polévku. Mají tady pouze jeden druh ryby, jeden druh masa, jeden druh pečiva. Pak jsme zašli ještě se podávat do druhé bufetové restaurace "1720", která měla být údajně zavřená a světe div se je otevřená není tady moc lidí tak jsme si ještě dali maso, které ořezávali z celého prasete nebo krávy. Já jsem si dal dezert a Martin zmrzlinu. Pak jsme si sedli do prostor, kde probíhají animace a kulturní vystoupení. Už tady sedělo dost lidí. Mají tady nachystané nejrůznější koktejly, tak jsme si samozřejmě dali. Za chvíli začala nějaká pánská skupina zpívat, bylo to hezké, pak měl být ještě "koktejl managera" a od 10 hodin kubánská show. Ale to už jsme nečekali a šli na pokoj.