LETEM SVĚTEM

Pátek 17.1.2014 - Camagüey, Cayo Coco (Jardines del Rey)

Vstáváme v 7 hodin. V noci byl velký hluk z ulice, protože okna jsou do ulice. Snídani máme o půl sedmé a musím říct hodně bohatou. Snídáme na terase. Je pečivo, máslo, marmeláda, ovocný salát, káva, čaj, mléko, džus, sýr, šunka, kterou jsme si nechali opéct, vajíčka, med. Zaplatili jsme nocleh 25 CUC + 5 CUC za garáž a 8 CUC za snídani. Kufry jsme dali do auta, aby mohli uklidit pokoje a vydali jsme se na prohlídku města, což nám zabralo dvě hodiny. Historické centrum je opravdu moc pěkné a taky dobře značené. Po městě jsou rozmístěné různé tabule a mapky. Camagüey je hlavní město provincie stejného jména, jehož historické centrum je zapsané pod UNESCO a přezdívá se mu „Ciudad de los Tinajones" dle typických kulatých hliněných džbánů na vodu tinajones. Šlo o 2 metry vysoké a po obvodu 4 metry široké zásobníky na potraviny a používaly se také k převážení vína, oleje a zrní. Původně sloužily k zachycování okapové vody, protože město trpělo nedostatkem srážek. Svým zúženým koncem se zahrabaly do země a voda v nich zůstala čerstvá a chladná. Dnes slouží převážně k dekorativním účelům.

Město bylo založeno roku 1514 pod jménem Santa Maria del Puerto del Príncipe. Je to jedna ze 7 původních osad (villas), založená Diego Velazquezem. Najdete tady úzké křivolaké uličky a bílé koloniální budovy. Prohlídku jsme zahájili u kostela La Iglesia de la Soledad.

Odsud jsme pokračovali na Plaza de los Trabajadores (Náměstí dělníků), kde se nachází kostel La Iglesia Nuestra Señora de la Merced a Casa Natal de Ignacio Agramonte - Monumento Nacional. Půvabný koloniální dům s balustrádou z tmavého dřeva. Je rodištěm místního hrdiny první války za nezávislost Ignacia Agramonta. Hodně budov se zrovna ve městě opravuje.

Nedaleko odtud je velmi pěkné divadlo Teatro Principal založené roku 1850.

Velmi se mi líbilo náměstí Plaza del Carmen, kde stojí kostel Iglesia de Nuestra Señora del Carmen s dvojicí věží a bronzové sochy v životní velikosti zobrazující skutečné místní obyvatele, restaurace El Ovejito, kde můžete ochutnat speciality z jehněčího masa.

Na náměstí Parque Ignacio Agramonte se nachází hliněné nádoby tinajones, Catedral de Santa Iglesia neboli Catedral Metropolitano (Nuestra Señora de la Candelaria), katedrála ze 17. století.

Hodně zajímavé a pitoreskní je náměstí Plaza San Juan de Dios z 18. stol. s bývalým středověkým špitálem Hospital de San Juan de Dios vedle kostela San Juan de Dios. Koloniální domy na náměstí jsou různě barevné s modrými balustrádami. Uvnitř špitálu se nachází atrium, kde jsou také k vidění hliněné nádoby tinajones.

Další zastávku jsme udělali u kostela z 20. stol. La Iglesia de Sagrado Corazón de Jesús. Pokračujeme na náměstí Plaza de Antonio Maceo, kde se nachází restaurace Rancho Luna, kde jsme byli včera večer na večeři. Po pěší zóně Calle Maceo se vracíme na pokoj. Cestou si v pekárně a cukrárně Doña Neli kupuji jeden zákusek za 0,35 CUC.
V 10:20 vyjíždíme od casy. Přesouváme se z Camagüe na Cayo Coco (196 km) po Carretera Central na město Florida, Gaspar, Morón. Běžnou možností je cestovat pro nás nepochopitelně na náklaďáku. Ovšem ne stopem, ale oficiálním dopravním systémem. Cílem je co největší úspora pohonných hmot a maximální vytížení vozidel. K tomu slouží různé barvy poznávacích značek. Ke stopování přicházejí v úvahu jen auta s modrou značkou. Jsou to státní náklaďáky, podnikové autobusy a na pořadník přidělená osobní auta. Ty mají povinnost brát stopaře, kteří jim přispívají na cestu, protože stav autobusové dopravy je žalostný. Cizincům ovšem zastavovat nemají, protože pro ně jsou určené dolarové autobusy, kde cca za 100 km zaplatí 10 dolarů. Na výpadovkách z města nebo u čerpaček vždycky stojí hloučky lidí čekající na svůj spoj. Většinou jsou tady i muži v uniformách s píšťalkou, kterým řeknou kam chtějí jet, zaplatí třeba 30 centavos, což je směšná částka, a dostanou lísteček, že o nich vědí. Když se blíží náklaďák jedoucí tím směrem, tak je zavolají nebo jen vykřiknou směr jízdy a na základě toho lístečku, jestli už jste na řadě, můžete nasednout a jedete. Fronty se moc nestojí, jezdí se systémem kdo se vejde, ten se vejde. Ještě se přispívá řidiči na naftu, třeba na vzdálensot 300 km je to kolem 20 korun. Muži v uniformách mají blok, do kterého zapisují auta, která neuposlechnou jejich výzvy k zastavení a nabrání pasažérů. Na silnicích probíhají kontroly vytíženosti vozidel. Tento způsob dopravy je ale i pro kubánskou povahu hodně zdlouhavý a tak často praktikují další způsob se kterým jsme se často setkali na silnicích a sice se jedná také o autostop, ale stojí s bankovkou v ruce. Na nás také často mávali. Nikdy jsme nikoho nevzali. Nemáme tuto povinnost, protože jsme jako cizinci si půjčili auto v půjčovně, kterou vlastní stát a tím pádem jsme již do státní kasy přispěli. Akorát jsme si mohli vydělat něco na benzín. Ale obávám se, že bankovky se kterými mávali byly stejně v malých hodnotách. Podél cesty rostou lány s cukrovou třtinou.

Asi 20 km za městem Morón přijíždíme k mýtné bráně před průjezdem na ostrov Cayo Coco. Kontrolují naše pasy. Místní zde mají vstup zakázaný (kromě zaměstnanců hotelů). Ostrůvky u severního pobřeží spatřil roku 1514 jako první Evropan Diego Velazquez a na počest španělského krále Ferdinanda je pojmenoval "Královy zahrady" - Jardines del Rey. U jižního pobřeží Kuby se pro změnu nachází Jardines de la Reina, tedy Královniny zahrady, jedna z nejlepších potápěčských lokalit, zejména kvůli velkému výskytu žraloků. Na Cayo Coco nejezdí žádná místní doprava, dá se tam dostat buď vlastním vozidlem, autobusem v rámci zájezdu, taxíkem nebo letadlem, je tam totiž i letiště. Platíme 2 CUC za auto za průjezd po sypané hrázi (pedraplén), která jako by spočívala na hladině oceánu, přes Bahía de los Perros. Po obou stranách je moře, ovšem dnes je kvůli počasí tmavé.

U silnice se nachází ostrůvek Parador La Silla s dřevěnou rozhlednou, ale nezastavujeme protože nesvítí slunce. Hráz je dlouhá 17 km.

Podle směrovníků přijíždíme ve 13:45 k našemu hotelu Sol Club Cayo Coco 4*, který se nachází téměř na konci ostrova. Check-in je až od 16 hodin, ale pokoj už mají připravený tak se můžeme ubytovat. Poprosili jsme recepčního o pokoj v patře s balkonem. Asi areál moc nezná a dal nám zase pokoj v přízemí. Tak jsem tam šel znova, aby mi to vyměnil. Dal nám nakonec pokoj č. 2366 ve prvním patře s výhledem na moře, tedy úplně jiný a lepší pokoj, než který jsme si objednali a zaplatili. Říká mi, že se za něj připlácí 15 CUC, ale že nám to dá zdarma. Měli jsme mít dvojlůžkový pokoj standard a dostali jsme superior sea view, je to velký pokoj se dvěma velkými postelemi a sedačkou, psacím stolem, nočním stolkem, satelitní televizí, klimatizací, minibarem, ovšem prázdným, máme připravenou na pokoji velkou vodu, kterou nám doplňují každý den při úklidu pokoje. Velký balkon má výhled do zahrady, kde je minigolf a na moře. Zvlášť je koupelna se sprchovým koutem, toaletou a bidetem a zvlášť umyvadlo s fénem, šatní skříní, kde je i trezor ovšem ten je za poplatek 2 CUC za den.

Samozřejmě se jedná o hotel all inclusive, kde můžeme jíst a pít co hrdlo ráčí a také využívat všemožné atrakce hotelu. Strávíme tady 4 noci. Rezervace proběhla opět přes server nacesty.cz, pořadatelem je ITS REISEN, cena 1.493 Kč/os/noc (57 eur). Hotel spadá do skupiny Melia hotels, která vlastní 350 hotelů po celém světě a je tak údajně největší, druhá největší v Evropě. Je to španělská společnost.
Mapa hotelového areálu
Hned jsme si zašli na oběd, který se podává do 14:30 v bufetové restauraci La Arcada. Výběr je veliký, připravují maso na nudličky na grilu, stejně tak i rybu, těstoviny, polévka, spousta druhů hotových jídel, smažených sardinek, salátů, ovoce, dezertů, salámy, sýry. Po obědě jsme vzali plavky a šli k moři. Ovšem dneska je celý den pod mrakem a je chladno. Na pláži a v moři nikdo není. Samozřejmě jsme tam vlezli, ale jen jsme se smočili a šli ven, protože bylo opravdu chladno. Pak jsme si v lobby baru vedle recepce dali opět Havana Club rum 7 letý a objednali jsme si dvě večeře v à la carte restauracích. Mají tady dvě, Don Diego a restauraci El Peñón. Osprchovali jsme se a šli se projít k vedlejšímu 5 hvězdičkovému hotelu Meliá Cayo Coco, tady se nachází i autopůjčovna Cubacaru a má tady sídlo i potápěčské centrum Blue dive, přímo na pláži, ale dnes mají asi kvůli špatnému počasí zavřeno. Vrátili jsme se na hotel. Vzali tablet a časopisy a šli si sednout do lobby. Od 5:30 otevírá bar, kde místní borec připravuje různé míchané nápoje. Dal jsme si Sol Cayo Coco a Martin daiquiri especial. Během dne probíhají v hotelu různé animační programy. Celý areál je v pěkné zeleni plné palem. Je tady jeden velký bazén, různá hřiště, tenisové kurty, minigolf, půjčovna vodních atrakcí, jako jsou šlapadla, kajaky, jízdy na katamaránu, ale dneska pro nepřízeň počasí je zavřeno. Večeře je opět bohatá, velký výběr masa, která připravují na grilu, špízy, hovězí, vepřové, kuřecí maso, celé ryby, ty byly výborné, losos v listovém těstě, spousta již hotových jídel, salátů. Po večeři jsme si dali v koktejlovém baru koktejl Floridita especial a Martin 7 letý rum. V 8:30 jdeme na pokoj a díváme se na televizi. Mají tady satelitní příjem s množstvím kanadských stanic, protože kanadských turistů je na Kubě většina.