LETEM SVĚTEM

Sobota 18.1.2014 - Cayo Guillermo, Cayo Coco

Ráno je zatažená obloha, fouká silný vítr a prší. Jdeme na snídani, dělají výborné vaječné omelety plněné různými náplněmi a palačinky. Po snídani jsme vyprali oblečení a vyvěsili na šňůru v pokoji a něco dali na balkon. Jelikož se nedá moc koupat, vzali jsme auto a vydali se na prohlídku ostrova (mapa). Cayo Coco má rozlohu 370 km², 22 km pláží chráněných 400 km dlouhým korálovým útesem. Symbolem ostrova je pták ibis bílý jehož místní název je "coco" a dal tomuto ostrovu jméno. První zastávku děláme u přírodní rezervace Parque Natural El Bagá. Otevřeno je denně 8:30-17 Po-so 9:30-16:30. Jen co jsme zaparkovali, už se k nám přihnal nějaký človíček, anglicky neuměl, jediné co uměl říct je five dolars, přitom dle průvodce vstup měl být zdarma. Už jen proto že neuměl anglicky, tak jsme dovnitř nešli. Ani nám nebyl schopný říct co tam můžeme vidět. Podle průvodce snad strom baga vysoký 2-4m v zatopených oblastech, jutias (stromové krysy), leguány (iguanas), krokodýly, jicoteas (sladkovodní želvy), plameňáky, motýly, mangrovy, domorodou Taínskou vesnici a kubánskou farmu. Odtud pokračujeme 15 km dlouhou sypanou hrází na sousední ostrov Cayo Guillermo. Cestu lemují mangrovové porosty, mezi kterými se ukrývají různí ptáci. Vidíme i orla mořského. Cayo Guillermo je menší než Cayo Coco, má pouhých 13 km², zato příroda je tady pestřejší. V jedné laguně před odbočkou k hotelu Melia Cayo Guilermo jsme viděli hejno plameňáků růžových a nějaké volavky. Na ostrovech hnízdí na 150 druhů ptáků, především brodivých.

Pokračujeme až na konec ostrova, na pláž Playa Pilar, která se řadí mezi "top 10" v Karibiku. Za parkování vybírají 1 CUC, za lehátka na pláži pak 2 CUC. K pláži vedou dřevěné lávky kolem jedné restaurace. Na pláži je ještě jeden bar s nápoji a kokosy. Moře má nádhernou barvu a písek je úplně bílý a jemný jako mouka. I přesto, že bylo chladno a foukal silný vítr do moře jsme vlezli a pak se hned zabalili do hotelových ručníků.

Poté jsme zaparkovali u hotelu Sol Cayo Guillermo. Na recepci jsme se zeptali, zda bychom si tam mohli dát oběd, protože to je hotel ze stejné skupiny jako jsme my na Cayo Cocu. Říkal že by to nebyl problém, pokud bychom si v našem hotelu vyřídili nějakou kartičku. To nám nikdo na recepci neřekl. Prošli jsme si alespoň areál hotelu a po pláži se prošli až k vedlejšímu hotelu Meliá Cayo Guillermo, kde vybíhá dřevěné molo do modravého moře.

Zastavujeme se u místního delfinária, kde se dá plavat s delfíny ale vstupné je hodně vysoké. Na ostrově Cayo Coco ještě děláme zastávku u Sitio La Güira. Otevřeno je denně 9-23 hod, vstupné má být 2 CUC, ale nikdo po mě nic nechce, taky ani není moc za co vybírat peníze. Má to být rekonstruovaná starobylá kubánská vesnice, ale moc tady toho k vidění není. Jsou tady domy z palmových listů s doškovými střechami, casa de tabaco, pár domácích zvířat. Spíš je to pro turisty, kteří nevytáhnou paty z hotelových komplexů a nedostanou se do styku s kubánskou realitou, kterou fakt v hotelech nepotkají. Ve 13:45 se vracíme na hotel. Stihli jsme ještě oběd. Po ostrovech se dá také pohybovat prostřednictvím autobusu Bus hop on/hop off jezdící ke všem hotelům na obou ostrovech. Cena je 5 CUC na celý den. Po obědě jsme zašli do potápěčského centra Blue Diving na pláži Playa Las Coloradas v sousedním hotelu Meliá, jeden sestup stojí 45 CUC vč. vybavení, 2 sestupy pak 83 CUC. Kvůli špatnému počasí se nepotápí, ale snad v pondělí by mohlo být lépe, tak uvidíme. Ponory dělají 3x denně v 9, v 11 a potom jednou po obědě. V plážovém baru jsem si dal koktejl a Martin rum. V 15:30 jsme se zúčastnili střelby ze vzduchovky, ale moc se nedařilo. Martin byl na tom lépe. Pak jsme si vypůjčili rakety a šli si na hodinu zahrát tenis. Aspoň trochu pohybu, když pořád jenom žereme. Po tenise jsme si dali u bazénu každý pizzu. Pak jsme šli na pokoj a pustili si televizi. Byl jsem tak unavený, že jsem usnul a probudil se až o půl deváté. Tak akorát na večeři, kterou máme objednanou v restauraci Don Diego na 9 hodin. V lobby probíhá módní přehlídka. Restaurace je moc hezká, akorát je tady příšerná zima z klimatizace. Celý večer doprovází jedna paní hrou na klavír. Romantika jak blázen. Dali jsme si španělské růžové víno. Nejdříve přinesli pečivo a máslo. Následoval předkrm. Vybírali jsme si z jídelního lístku. Martin si dal krevetový koktejl, a já nějakou paštiku, ale ta mi moc nechutnala, představoval jsem si ji jinak. Následovala polévka, já měl humrovou a Martin neznámého původu. Jako hlavní chod si Martin zvolil zapečené palačinky plněné houbami a já krevety a k tomu rýži. Jako dezert hrušky na červeném víně se zmrzlinou a variace sýrů. Celkově můžu večer zhodnotit jako velmi příjemný. V baru jsme si dali ještě rum a Amaretto. Show v amfiteátru už skončila, tak jsme v 11 šli na pokoj.