.jpg)
Pátek 3.1.2014 - Varadero
Díky časovému posunu se budíme už ve 4 hodiny ráno po 8 hodinách spánku, ale ještě nevstáváme, až o půl 7. Stejně už nemůžeme spát. Pobalili jsme si věci, já jsem napsal deník. Venku je pod mrakem a najednou se spouští silný déšť. To nám to hezky začíná. Déšť ustává. Jdeme na snídani, výběr je poměrně široký, všeho je dostatek, jídla jsou krytá sítěmi proti hmyzu. Po snídani jsme se šli okoupat do moře. Zdálo se mi teplejší než včera, ovšem byly poměrně velké vlny a foukal silný vítr. Moc lidí na pláži nebylo, spíš se procházeli podél pláže. Věci jsme si dali do úschovy na recepci a vydali se pěšky po pláži východním směrem. Fouká silný vítr. Naštěstí už neprší, ale je pod mrakem, což vydrželo celý den. 
Varadero se rozkládá na cca 25 km dlouhém poloostrově Hicacos. Celé jeho severní pobřeží je pokryté čistým bílým pískem a moře Atlantiku je blankytně modré a čisté. Jihovýchodní pobřeží omývá široká laguna Bahía de Cárdenas. Komunisti vyvlastňovali v minulosti pozemky a až na výjimky vystěhovali všechny Kubánce, kteří ve Varaderu žili a pracovali. Ti kteří se nechtěli dobrovolně vzdát svých domků ztratili práci i přídělovou knížku. Kubánci na Varadero nesmějí a je jakýmsi mezinárodním ghettem. Neplatí zde dokonce ani kubánská měna. Vstup na pláž Varadero a do turistických resortů mají povolený pouze zaměstnanci hotelových komplexů. Místní lidé také mají striktní zákaz jakkoli obtěžovat turisty a také nesmějí jakkoli podnikat na úkor státu (vyjma pronájmů pokojů v casas particular). I těm Kubáncům, kteří vlastní devizy, jsou zdejší hotely zakázány. Z Kubánců zde smějí trávit dovolenou (na konci sezony) jen zasloužilé kádry, úderníci a sportovci.
Došli jsme kolem golfového hřiště až k Mansión Xanadú, dříve známý jako Villa Dupont, pocházející z roku 1926 a byl postavený americkým milionářem francouzského původu Irénée du Pont. Dnes se zde nachází hotel a luxusní restaurace. Je možné si jej za 2 CUC prohlédnout. Vybavený je luxusním nábytkem. Kromě této krásné vily si tady postavil golfové hřiště, přístav pro jachty a přistávací plochu. Koupil 180 ha poloostrova Hicacos včetně 8 km pláží. Tím se varaderská pláž dostala v roce 1930 do mezinárodního povědomí. Následovali ji další američtí boháči a zakrátko se Varadero stalo domovem milionářů. V březnu 1959 ale byly všechny soukromé pláže znárodněny a na Varadero začali jezdit Kanaďané a elita z bývalého Sovětského svazu. Dnes už sem jezdí kdekdo. 
Pokračujeme až k hotelu Arenas Doradas, kde byl Martin ubytovaný minule. Zavzpomínal na staré časy. Od hotelu pokračujeme autobusem Varadero Beach Tour na východní část poloostrova. Jedná se o poschoďové turistické autobusy provozované kubánskou státní společností Transtur, které jezdí po okružní trase po celém poloostrově od 9 do 21 hodin v 15 minutových intervalech. Lístek stojí 5 CUC a platí celý den, děti do 6 let jezdí zdarma. Lístek platí i na autobusy Panoramic bus tour. V autobuse je průvodčí, která prodává lístky a hlásí zastávky. Autobus zastavuje u všech hotelových resortů a atrakcí poloostrova. Je určený pouze pro turisty. Dojeli jsme až na konec k přístavišti Marina Gaviota Varadero.
Následně jsme vystoupili u vstupu "Muslim´s Trail" do rezervace Reserva Ecológica Varahicacos (Sendero a Cueva Musulmanes), vstupné zdražilo ze 3 na 5 CUC. Dostali jsme plánek a vyrazili podle šipek. Značení je celkem špatné. V parku jsme viděli různé rostliny, různě tvarované kaktusy, termitiště, mangrovy, vyhloubené jeskyně, do dvou jsme i vlezli, v jedné byli netopýři a ve druhé Cueva de Musulmanes zbytky kostí (byly zde odhaleny lidské kosti staré více než 2500 let), ale bez baterek jsme toho moc neviděli. Trasu jsme zakončili u velkého kaktusu El Patriarca, který je starý 300-500 let. Je propletený do velkého Fikusu. Z lesa jsme vyšli exitem na hlavní silnici. Do parku se dá dostat i zdarma právě tímto exitem, který nikdo nehlídá. Což jsme samozřejmě nevěděli a odbočku do lesa bychom ani nenašli. Laguna de Mangón kde má hnízdit 31 druhů ptáků a 24 druhů plazů už je údajně zasypaná. Stejně tak již prý nejsou La Calavera Salt Works, ruiny bývalého koloniálního skladiště soli (sůl se zde těžila ještě v 60. letech minulého stol.), šlo o první solný důl v Latinské Americe. Podobně jako velkou část Karibiku i kubánské Varadero objevili pro ostatní svět Španělé. V polovině 16. století tam narazili na vydatná ložiska soli a dlouho z nich zásobovali velkou část svých ostatních kolonií v Latinské Americe. Na poloostrově vybudovali kotviště (španělsky varadero) a dok, v němž opravovali své lodě. Chtěli jsme vidět i jeskyni Cueva de San Ambrosio, kde se nachází 72 nástěnných maleb od původních indiánských obyvatel. Na stěnách jsou africké postavy, ze kterých se usuzuje, že kdysi sloužila uprchlým otrokům jako úkryt. Mysleli jsme, že jsme u ní, a že bez baterky nic nevidíme. Celkově jsme byli z parku hodně zklamaní a za to vstupné to vůbec nestojí. Maximálně se tam dostat zadarmo. Vydali jsme se na autobus. Jeden nám zastavil u cesty a vzal nás, i když to nebyl ten turistický. Chtěli jsme jet do hotelu, když po pravé straně asi za kilometr vidíme nápis Cueva de San Ambrosio a někteří lidé tady vystupují. Vystoupili jsme také. To je ta jeskyně kterou jsme hledali, ovšem tady se platí samostatné vstupné opět 5 CUC a to se nám už fakt platit nechtělo. Takže jsme počkali na další bus a jeli na hotel. V baru jsme si dali mojito, popadli kufry a přestěhovali se do 200 metrů vzdáleného all inclusive čtyřhvězdičkového hotelu Sol Sirenas Coral Resort Varadero na Avenida Las Americas, tel.: +53 (0)45668070. Máme rezervovaný pokoj best price, rezervační kód ROZ1 A02, rezervovaný přes server nacesty.cz, pořadatel 1-2-FLY, TUI, cena 1.213 Kč/os/noc. Hotelový komplex sestává ze dvou hotelů Sol Sirenas a Sol Coral.
Mapa hotelového areálu
My jsme měli ubytování v části Sol Sirenas. Check-in je až od 4 hodin, což nám tak akorát vyšlo, aniž bychom to věděli. Na recepci jsme nafasovali plánek rozsáhlého areálu, zaplatili vratnou zálohu 15 CUC za plážovou osušku, dostali jsme na ruku modrý pásek a šli se ubytovat. Pokoj je v o něco horším stavu než jsme měli v Breezes, vybavení je starší, stará televize, ale máme balkon s výhledem do zahrady a na bazén, koupelnu s vanou a trezor zdarma. 
Chtěli jsme si objednat večeři v à la carte italské nebo mexické restauraci, ale rezervace již byly plné. Tak jsme si rezervovali místo na další den v orientální restauraci. Ve snack baru jsme si dali pivo a hamburger a tuňákový toast. Je pod mrakem, ale i přesto jsme se vydali okoupat se v moři. Jsou velké vlny. Ale plavčík i těch pár lidí co tam vlezli vyhání píšťalkou, že je červená vlajka a to zakazuje koupání. Tak jsem se okoupal jen v bazénu. Areál je rozsáhlý, a je možno využívat všech služeb obou hotelů. Převlékli jsme se a šli na autobus a jeli do centra města, abychom lístek využili maximálně. Zašli jsme se podívat na Museo Varadero (Museo Municipal) ležící na konci ulice Calle 57 u pláže, což je dřevěná budova z počátku 20. století, pravděpodobně nejhezčí historický dům ve Varaderu. Odtud jsme přešli přes silnici do parku Parque Retiro Josone, park s velkou vilou-mansionem, s jezírky a tropickými květinami. Ale už se stmívá, tak jen jezírko obcházíme kolem dokola a před půl sedmou se vracíme autobusem na hotel. Jdeme hned na večeři. Nabídka předčila naše očekávání a nedá se vůbec srovnat s tím, co jsme měli v Breezes (rozdíl mezi 3 a 4 hvězdičkovým hotelem). Výběr byl obrovský, několik druhů ryb, které nám připravili na počkání, stejně tak masa na různé způsoby, saláty, těstoviny, sýry, salámy, polévky, sladkosti. Po večeři jsme se šli projít do hotelu Sol Coral, abychom porovnali jídlo a ubytovaní. Pokoje jsou totožné s těmi v Sol Sirenas, výběr v restauraci je o poznání chudobnější. Ale mají hezčí bazény, ale ty můžeme využívat také. Takže je úplně jedno v které části Vás ubytují. V baru jsme si dali míchané nápoje. K tomu hraje živá hudba. Po celém dni jsme hodně unavení a tak kolem půl deváté uleháme ke spánku.
Sobota 4.1.2014 - Varadero
Dneska máme celý volný den v hotelu. Vstáváme o půl sedmé. Restaurace na snídani je ještě zavřená tak jsme si ve snack baru dali presso a měli tam čerstvé croissanty a nějaké taštičky z listového těsta. Snídaně jsou od 7:30. Výběr je také větší než v Breezes, dokonce mají čerstvě upečené ještě teplé vlastní pečivo. Takže kdybych měl oba hotely srovnat, tak určitě vítězí Sol Sirenas a navíc i cenově vychází levněji. Po snídani jsme si sedli u baru, dal jsem si mátový čaj, martin tequilu a rum a dopsal jsem deník za včerejší den. Jdeme na pláž, dneska už visí žlutá vlajka, ale jsou pořád velké vlny. Koupeme se a čtu si pod deštníkem. 
Hned u pláže je plážový bar, a vedle připravují čerstvé kokosy. Nechal jsem si jeden osekat a v baru do něj nalít bílý rum. Nešetřil, nalil ho až po okraj. V poledne místo do restaurace na oběd jsme si sedli do Cuba baru, vedle plážového baru. Připravují tady jídla na ohni. Dali jsme si na půl jednu čerstvou rybu, hamburger, žlutou rýži a hnědou rýži vařenou společně s tmavými fazolemi a k tomu pivo. Sedli jsme si pod palmy v zahradě. Zrovna tady probíhal animační program, hrála živá hudba. Pak probíhala soutěž v házení kroužků na láhev rumu, musela se trefit prostřední láhev, tak jsme se taky zúčastnili. Nakonec se mi podařilo vyhrát a dostal jsem litrovou láhev bílého rumu Havana Club. Potom probíhala módní přehlídka, prodávali i lístky do tomboly, tak jsme si dva koupili po jednom cucu. Ale bohužel tentokrát nám štěstí nepřálo. Pak jsme šli zase na pláž. Sluníčko občas svítilo, což jsem večer pocítil na vlastní kůži. Odpoledne jsme šli na bazény do Sol Coralu, ale voda byla studená a slunce nesvítilo. 
Dali jsme si Cuba libre (rum s kolou). Chtěli jsme si zahrát minifgolf, ale nechtělo se nám vracet pro hole. Když jsme se vraceli na pokoj, probíhala tady bike show, kdy dva borci předváděli neuvěřitelné kousky na kolech. Na poslední číslo hledali dobrovolníka, tak mě tam Martin nastrčil. Asi aby se mě zbavil. Lehl jsem si na lehátko, zavřel oči a oba postupně přeze mně na kole přeskočili. Pokaždé ve mně pořádně zatlo, ale přežil jsem. Na pokoji jsme se osprchovali. Šli jsme na recepci, jestli by nám nezavolali do casy particular v Havaně, kde máme zítra bydlet, aby nám potvrdili ubytování. Řekli, že to nemůžou ať jdeme vedle do dveří, kde je telefonní ústředna. Samozřejmě za poplatek 0,90 centů za minutu. Ok, akorát jsem ji poprosil, aby tam zavolala ona ve španělštině. Nějakého Martina tam napsaného měli, ale příjmení nesedělo. Tak snad to klapne. Zaplatili jsme 1,75 centů. Funguje to stejně jako u nás kdysi na poště, když jsme chodili telefonovat na poštu dokud jsme neměli doma telefon. Příště už musíme použít tu předplacenou kartu, kterou jsme dostali od BBInn Vinales. V baru jsme si dali míchané nápoje, čtyřbarevný koktejl Paradise, a další jejichž jméno si nepamatuji. Na půl sedmou máme rezervaci v orientální restauraci, tedy v čínské. Moc lidí tady není. Nevybíráme si z jídelního lístku, ale mají již připravené 5 chodové menu. Na pití mají španělská vína, pivo, a nealko nápoje. Nejdříve servírují 3 druhy sushi, potom předkrm skládající se ze 3 věcí, ceviche (čte se seviče) což je salát z marinovaných syrových ryb smíchaných s cibulkou, rajčaty, koření, dále podávali smažené krevety, polévka psali z hub a mořských plodů, ale byl to jen vývar, který měl příchuť mořských plodů, ale ten mi nechutnal. Pak byl hlavní chod ze tří jídel a rýže a jako dezert smažený banán se zmrzlinou. Pak jsme ještě zašli do normální bufetové restaurace a na pivo a čaj.
