LETEM SVĚTEM

Sobota 11.1.2014 - Santiago de Cuba

Budíme se v 7 hodin, snídani máme objednanou na 7:45. Snídáme na terase s výhledem na město a pohoří Sierra Maestra.

Dostali jsme ovoce, mini chleby, máslo, marmelády, míchaná vajíčka, salám, sýr a rajče, pomerančový džus, kávu a mléko. Na stole bylo granko, tak jsem si ho dal s mlékem. Dneska máme v plánu pěší prohlídku Santiaga de Cuba, města založeného r. 1514 jako jedno ze 7 původních villas, největší klenot oblasti Oriente a kubánská perla celé Karibské oblasti, 2. největší město Kuby. Do roku 1589 bylo hlavním městem conquistadorů. Potom si politickou mc v zemi přisvojila Havana. Prvním starostou Santiaga byl Hernando Cortez, který později rozvrátil říši Aztéků. Historická část města je zařazena pod UNESCO.
Mapa provincie Santiago
Mapa města Santiago
Prohlídku města jsme zahájili na ulici Calle Heredia a na náměstí Plaza Dolores s pěkným kostelem a parčíkem. Pokračujeme kolem Casa de la Trova na Calle Heredia 206 což je slavný hudební klub, kde vystupují během dne i večera různí muzikanti.

Vedle v Calle Heredia 260 stojí půvabný koloniální palác Casa Natal de José María Heredia, rodný dům jednoho z největších latinskoamerických básníků. Procházíme kolem pěkné budovy Museo Emilio Bacardí Moreau, naproti je socha Emilia Bacardí, někdejšího starosty Santiaga a rumového magnáta významné společnosti Bacardi.

Došli jsme na hlavní náměstí Parque Céspedes původně Plaza de Armas. Tady se nachází několik zajímavých budov včetně půvabné katedrály Catedral de Nuestra Señora de la Asunción z roku 1522, Hotel Casa Granda z roku 1914 z jehož střešní barové terasy je výhled na celé náměstí, Museo de Ambiente Cubano - dávné sídlo Diega Velázqueze (Casa de La Velázquez) a nejstarší velká obytná stavba na území Kuby z r. 1515 a jeden z nejstarších domů v Americe. Právě zde žil Diego Velázquez de Cuéllar, zakladatel Santiaga. Dále na náměstí stojí bílá budova radnice Ayuntamiento - bývalý guvernérský palác Casa del Gobierno ze 16. stol.

Pod hotelem se nachází autopůjčovna Transturu, kde jsme je poprosili, aby nám zavolali do půjčovny v hotelu Mélia Santiago, kde si máme zítra ráno vyzvedávat auto, aby nám připravili zase auto Geely. Odtud to není daleko k bývalé pevnosti Balcón de Velázquez. Vstup je zdarma, ale za focení chtějí 2 CUC, tak jsme řekli, že fotit nebudeme, že se jdeme jen podívat. Je to místo kde stálo první opevnění města s nádherným výhledem.

Poblíž se nachází čtvrť El Tivolí se slavným schodištěm Padre Pico Escalinata (Las Escaleras Padre Pico) na ul. Calle Padre Pico. Nad schody stojí Museo de la Lucha Clandestina ve velice pěkném domě s dřevěnými balkony a vyřezávanými tyčkami v oknech.

Prošli jsme kolem Museo del Ron (po-so 9-17:00, vstupné 2 CUC vč. 1 nápoje), kde se můžete seznámit s dějinami nejslavnějšího kubínského alkoholického nápoje. Zastavili jsme se na náměstí Parque Serrano, kde hraje živá hudba a místní hrají domino. Odtud vede pěší zóna plná lidí. Ve směnárně jsme vyměnili další peníze, já 500 euro za 661 CUC. Cestou jsme si koupili zmrzlinu za 1 CUP a já jsem vyzkoušel plněnou trubičku Los Churros rellenos con leche condensato za 5 CUP. Byla výborná. Je to smažená trubička jakoby z palačinkového těsta, obalená v krupicovém cukru, uvnitř je dutá a do ní speciálním strojem dá náplň buď ze sladkého kondenzovaného mléka nebo marmeládu. Odpoledne jsem si dal ještě jednu jak mi to chutnalo.

Došli jsme až na náměstí Plaza de Marte. V místním obchodě jsme koupili 3 vody, mají je za 0,70 CUC, jinak všude kde jsme zatím kupovali stála 1,50 CUC. Do obchodu nás nechtěli vchodem pustit s batožinami, posílal nás k jiným dveřím, tam byl pro změnu jen východ a tam nás taky nepustil. Tak mi Martin nechal svůj batoh a šel tam sám. U východu kontrolují obsah tašek a účtenky. Vrátili jsme se na chvíli na pokoj.

Pak jsme pěšky vyrazili ke kasárnám Cuartel Moncada. Tady revolucionáři pod vedením Fidela Castra poprvé zaútočili na Batistovy vojáky 26. července 1953 a v roce 1959 pak ohlásili světu vítězství. Sídlí tady Museo Histórico 26 de Julio, vstupné je 2 CUC, dovnitř jsme nešli a škola. Kasárna jsou tvořena žlutými a bílými stavbami a obehnané žlutou zdí se vstupy s každé světové strany. Nad vstupem do muzea jsou patrné stopy po kulkách vypálených ze zbraní útočníků.

Odtud jsme chtěli jet autobusem k pevnosti ze 17. stol. Castillo del Morro San Pedro de la Roca, zkráceně "El Morro" - 13 km jižně od města. Taxi má stát 10-12 CUC nebo tam má jet autobus č. 11 a 12 který vyjíždí z nám. Plaza de la Revolución. Všichni nám tvrdí že tam jede jen autobus číslo 12. Jezdilo všechno možné, jen 12 nikde. Čekali jsme 40 minut a 12 ne a ne jet. Místní se vozí kromě autobusů a taxíků v tzv. camiones, jakési náklaďáky používané na přepravu lidí. Mi to přijde jako dobytčáky pro dopravu lidí do koncentráků. Samozřejmě jsou narvané k prasknutí.

Po třičtvrtě hodiny čekání mi došla trpělivost a řekl jsem že jdeme zpátky do centra něco sníst. Pěšky je to hodně daleko a taxík se nám brát nechtěl, když zítra budeme mít půjčené auto a můžeme si tam zajet. Ze zvědavosti jsme se zeptali jednoho taxikáře, za kolik by nás k pevnost dovezl. Řekl že za 15 CUC. Což bylo hodně. Ptal se kolik dáme. Řekl jsme mu 5 CUC a odjel. Pak jsem se zeptal dalšího a že za 6. To už je zajímavější nabídka. Bereme. Je to opravdu daleko, ještě dále než na letiště. Jedeme nějakým starým krámem. Vysazuje nás u pevnosti. Ptá se jestli má na nás počkat nebo pro nás přijet. Odmítáme, že si něco seženeme. Cesta k pevnosti je lemována stánky se suvenýry. Otevřeno je denně od 9 do 19 hodin. Za vstup do pevnosti se platí 4 CUC, za focení chtějí 5 CUC, nebo se musí foťák či kamera odložit do úschovny. Mám sice foťák v tašce, ale tvářím se že fotit nebudu nebo že se mi ho nechce do úschovy dávat, a paní u pokladny mi říká, že ok, že můžu fotit bez poplatku. Byla ráda, že zaplatíme vstupné, na které nám vstupenku stejně nedala, takže nijak neprokáže kolik lístků prodala. Jsou tam ještě nějací strážci, ale nikdo to už potom nekontroluje. Pevnost byla zajímavá.

Její silné zdivo a kanony dodnes připomínají romantiku pirátských filmů. Jde o neobyčejně mohutnou stavbu z let 1633-1639 stojící na útesu v blízkosti vjezdu do zálivu Bahía de Santiago, jejímž hlavním úkolem bylo hlídat vstup do zátoky a odrážet útoky pirátů. Je obehnána hlubokým příkopem, přes který vede padací most. Je odtud pěkný výhled na moře a na ostrůvek Granma.

Na horní terase jsme viděli leguána. Hodil jsme mu starý chleba a jak mu chutnal.

Po prohlídce pevnosti jsme se vydali k trajektům jezdícím na ostrůvek Cayo Granma. 2 km od pevnosti je přístaviště trajektů (7-21:00,plavba trvá 10 minut). Jsou tady pěkně zachované domy a restaurace. K přístavišti trajektů vede stezka odbočující hned před vstupem do pevnosti. Vede kolem pláže, kde se místní koupali. Taky nás to v tom horku lákalo. Venkovní teploměr ve městě ukazoval 38 stupňů. K přístavišti jsme došli za 15 minut, nachází se poblíž jednoho stánku s občerstvením. Čekají tady ještě jedni cizinci, tak jsem se jich zeptal, zda jedou taky na ostrov. Bylo vidět že tam jsou taxíkem. Byl to francouzský manželský pár. Říkali že ano, tak jsem se jich zeptal jestli by nás potom nevzali do centra, že jim přispějeme. Souhlasili. Taxikář říká, že by loď měla plout v 15:40. Trajekt objíždí několik ostrovů. Je plný lidí. Je to taková plechová hrůza co se z dobré vůle drží na vodě.

Ptám se místních na cenu, říkají 20 centavos, tak to píšou i v průvodci. Chtěli jsme jim zaplatit 1 CUP za všechny 4, ale nechtěli to vzít pořád si něco mleli a ukazovali na nějakou tabuli, kde byla napsána cena 1 $. Chtěli po nás 1 CUC za osobu, a bez našeho zaplacení nechtěli vyplout. My jsme si trvali na svém, dokonce jsme jim nabízeli 5 CUP za 4 osoby, což je mnohem více než platí místní. Pořád se rozčilovali a chtěli CUCy. A my stáli a dělali jako by se nechumelilo. Nakonec vypluli a peníze si nevzali žádné. Plavba trvala asi 10 minut se zastávkou ještě na jednom ostrově. Pak přeplul na ostrov Cayo Granma. Při vystupování zakryl pokladničku, abych mu tam nic nehodil. Takže jsme jeli zadarmo. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Samozřejmě nám bylo jasné že budou dělat problémy při zpáteční cestě, že nás nebudou chtít vzít zpátky. Prošli jsme ostrov kolem dokola za 10 minut. Zakotvili jsme v restauraci Paraíso, kde jsme se poprvé setkali s čepovaným pivem. Měli jsme takovou žízeň, že jsme jich vypili pět. Nejdříve sice tvrdili cenu 1,30 CUC, nakonec to bylo 1,50 CUC za pivo. Domluvili jsme si u číšníka privátní loď aby nás zavezla na druhou stranu, říkal, že cena je stejná jako za trajekt, tedy 1 CUC za osobu. Souhlasíme. Takže na lodi měli asi pravdu, nicméně místní platili 20 centavos, místních, tedy 20 haléřů. Loďka nás převezla na druhou stranu. Jenže zrovna odtama odjížděl trajekt a když nás zahlédl, že přijíždíme na té loďce tak se vrátil k molu a taky už tady na nás čekala policie. Zaplatili jsme převozníkovi 2 CUCy, Francouzi už nestihli zaplatit, protože loďka odjela. Asi místní nechtěli mít problémy s policií, že si takto přivydělávají.

Policie nás vedla k policejnímu autu a pořád nám něco mleli, že jsme nezaplatili za loď. Zase potahovačky s policajty, poprvé v Havaně u tunelu a teď tady. Tvrdili jsme jim, že místní platí 20 centavos a že jsme jim dávali 5 CUP, a oni, že jsme měli platit v CUCech. Pak se do toho vmíchal taxikář. Francouze chtěli nechat jít a nás chtěli nakládat do policejního auta a vézt bůh ví kam. Mohli jsme mít taxi zadarmo. Pořád se ptám, v čem je problém. Pak policajt někam volá, dlouze debatuje tak čekáme. Nakonec říká, ok. Potřese si s taxikářem rukou a odcházíme volní. Musíme si na to ale dávat bacha. Přece jen je to komunistická Kuba. Nabízeli jsme Francouzům 5 CUC, ale nic nechtěli, zase ušetřili za loď a taky zažili pěkný adrenalin. Taxikář nás vysadil na náměstí Cespedes. Došli jsme na hotel. Poprosili jsme domácí, aby nám zavolali do další casy particular a potvrdili ubytování. Pak jsme vyrazili do nočního Santiaga. Dali jsme si každý pizzu. Sedli jsme si do venkovní restaurace, kde dávají na stůl nádobu s pivem Bucanero o objemu 3 litrů s vlastní pípou za 7,50 CUC.

Dopisuji deník. Poslal jsem Martina, aby mi zašel ještě pro jednu pizzu, protože kuřecí špízy, které tady prodávali už došly. Pak Martin koupil od pouličních prodejců 10 kornoutků, které místní hodně kupují, jen jsme nevěděli co v nich je. A byly v tom arašídy. Kornoutek za 1 CUP. K pivu ideální. Nakonec jsme zašli ještě do čokoládovny, kde jsem za 1,50 CUC koupil mix čokoládových bonbónů.