LETEM SVĚTEM

Neděle 12.1.2014 - La Gran Piedra, La Farola, Baracoa

Dneska vstáváme před sedmou hodinou. Snídani máme domluvenou na 7:30. Je stejná jako včera. Opět jsme snídali na terase. Po snídani jsme se vydali pěšky do autopůjčovny Cubacar (Transtur) pobočky v hotelu Melía Santiago (Calle M e/ aven. de Las Américas y Calle 4ta Rpto. Sueño ) podle instrukcí v mailu. Měli otevřeno už před 8 hodinou. Jsme tady první. Zase pán někam volá a něco domlouvá, chceme opět auto Geely s velkým kufrem. Pak přijede jiný chlap a že máme jet sním pro auto do jeho pobočky. A zavezl nás zpátky do centra do hotelu Libertad na náměstí Plaza de Marte, ob jednu ulici od naší casy. Kdybychom to věděli (nebo nám to včera řekli), nemuseli jsme se štrachat 20 minut do hotelu Santiago. Vyřízení proběhlo relativně rychle, akorát jsme si auto nepůjčili jak jsme plánovali na 6 dní a na Cayo Cocu znova na 9 dní, ale rovnou na celých 18 dní, s tím, že nám auto zůstane i na Cayo Cocu, a cenově se dostáváme na cenu 35 CUC/den+pojištění 15 CUC za den, tedy 50 CUC za den, celkem 900 CUC a vratný depozit zase 150 CUC. Auto budeme vracet až na Varaderu, kde zaplatíme ještě poplatek za drop off, tedy že auto si převezou zpět do Santiaga 85 CUC. I tak ušetříme celkově 30 CUC. Tentokrát máme auto bílé barvy, jen dveře na levé straně nejdou otevírat pomocí centrálu. Počáteční stav kilometrů je 57.587 km. Zašli nám ho zase natankovat do plna za 63 CUC. Museli jsme ještě zajít do směnárny, vyměnil jsem dalších 200 eur za 264 CUC. Nepočítali jsme dneska s takovými výdaji. V obchodě jsme koupili 4 vody po 0,70 CUC. Zašli jsme si na pokoj pro kufry a o půl 11 odjíždíme od autopůjčovny.
Dneska máme v plánu přesunout se do města Baracoa přes Guantánamo, Cajobabo (245 km,3:41). Nejdříve jsme se rozhodli ještě navštívit pohoří Sierra de la Gran Piedra. A sice jeho vrchol La Gran Piedra což v překladu znamená Velký kámen, vysoký 1214 metrů. Jedeme ze Santiaga po jižní silnici asi 10 km, pak následuje odbočka vlevo do prudkého kopce, po které jsme dojeli až na parkoviště před samotným vrcholem. Po celou cestu se naskýtají pěkné výhledy na pohoří i na moře. Rostou tady obří kapradiny, které vypadají jako stromy. Na samotný vrchol vede ještě pár schodů a vstupné je 2 CUC, ale tam jsme nešli, protože bychom o nic víc toho nejspíš neviděli.

Chtěli jsme ještě zajet k Museo Isabelica (denně 8-16:00,2 CUC) na pozemku Cafetal Isabelica, staré koloniální kávové plantáže, ke které vede ještě 2 km dlouhá cesta za Gran Piedra, ale je to prašná silnice, tak jsme to raději vzdali. Bohužel se musíme vrátit zpátky do Santiaga stejnou cestou a pokračovat po Carretera Central přes město Guantánamo. Guantanamera, což v překladu znamená žena z Guantánama, je pravděpodobně nejznámnější kubánskou písní, se kterou jsme se setkávali hodně často.

Tady se nachází slavná americká stejnojmenná námořní základna, ale ani ze dvou místních vyhlídek (Mirador de Malones a Caimanera) ji není dobře vidět. Je vzdálena asi 20 km, takže snad jen velmi silné dalekohledy by trochu pomohly. Základna byla pronajata Spojeným státům na 99 let až do roku 2033. Její součástí je velký přístav a dvě letiště a chrání ji na 3000 vojáků. Dnes je tu podivné vězení Camp X-ray a kemp Delta, připomínající koncentrační tábor. Jsou tady umístěni islámští radikálové zajati v průběhu války v Afghanistánu.
Mapa provincie Guántanamo
V Guantánamu kupujeme benzín za 10 CUC, 7 litrů, protože nám už ubyly dvě čárky hlavně díky výjezdu do prudkého kopce na Gran Piedra. Nyní je již možné tankovat na libovolné pumpě, nedávno ještě mohli turisti tankovat pouze na vybrané značce. Silnice je téměř prázdná, bez aut, takže se jede dobře. Silnice lemuje pobřeží a z jedné strany se vypínají vysoké hory. Krajina mi hodně připomíná Mexiko, je vyprahlá se spoustou velkých kaktusů. Nacházíme se v nejsušší oblasti ostrova. Chceme si dát něco k obědu, ale nikde podél cesty nic není.

Přijíždíme až do města Playita de Cajobabo, kde odbočuje vlevo 50 km dlouhá legendární horská silnice "via escenica" La Farola táhnoucí se pohořím Sierra del Purial s nádhernými vyhlídkami postavená r. 1965. Tady je krajina zase úplně jiná, plná zeleně, palem, banánovníků. Ze silnice je spousta úžasnou vyhlídek, například ze sedla Alto de Cotilla, Viaducto La Farola.

U každé vyhlídky se nás při zastavení hned vrhli drobní prodejci, nabízeli malé banány, mandarinky, kávu, čokolády, které se vyrábí v Baracoa, kakao a další věci. Samozřejmě jsme neodolali. Na jedné vyhlídce jsme koupili 3 balíčky kávy za 1 CUC a 2 cucurucha taky za 1 CUC. Směs kokosu, pomeranče, guavy, ananasu a velkého množství cukru, které prodávají v kornoutech vyrobených z palmového listu. Je to moc dobré a pro oblast Baracoy prý typické. Na další vyhlídce jsem za 1 CUC koupil 4 kakaové koule. Prý se mají nastrouhat a smíchat s mlíkem a kakao je hotové. No uvidíme doma. V 16:30 přijíždíme do města Baracoa ležící na špici Atlantického pobřeží Kuby. Ubytování máme zajištěné v Casa Particular Rafael Navarro Gallardo (La Terraza de Baracoa Rafael y Adis), Calle Felix Ruene # 29 / Cespedes and Coroneles Galano, Baracoa, Phone(s): +53 21 643441 / Mobile +53 53104984. Rezervace proběhla opět přes BBInnVinales.com, 2 noci po 25 CUC, tzn. 50 CUC, snídaně jsou možné za 3 CUC.

Jen co parkujeme před domem v centru města, majitelé hned vyšli ven. Mají tady i vnučku, které Martin dal dva sešity. Nabídli nám hlídání auta za 2 CUC na noc,což jsme odmítli. Bydlíme u nich v domě. Mají tady asi 3 pokoje které pronajímají. Zatím to je asi nejhorší ubytování co jsme měli, v pokoji je jedna velká postel a jedna menší, tv, dvd přehrávač, skříně, klimatizace i větrák, zásuvky na 220 i 110 V. Zvlášť je koupelna s toaletou, ta je trochu slabší, jsou tu ručníky a toaletní papír, mýdlo ovšem ne. U sprchy je jistič na přepínání teplé a studené vody, ale nemusí se s tím hýbat, je to nastaveno tak akorát.

Chtěli jsme se jít ještě okoupat v moři, tak jsme si oblékli plavky a vydali se na hlavní městskou pláž Playa Boca de Miel na východním konci ul. Malecón, kde se nachází i velká kamenná socha Kryštofa Kolumba a kříž. Ovšem moře je tady dost špinavé a pláž má černý písek. Muselo by se jít buď dále na východní konec pláže nebo až na pláž Playa Blanca. Takže jsme se nekoupali. U ní je i jedna ze tří městských pevností, které v 19. stol. chránily město před nájezdy pirátů, pevnost Fuerte Matachín, kde sídlí Museo Municipal. Otevřeno je denně 8-18:00, vstupné 1 CUC). Cestou jsme si koupili každý za 5 CUP sýrovou pizzu, ale nebyla nic moc. V baru Marco Polo na Maleconu jsme stihli happy hour mezi 16 a 18 hodinou, kdy nabízí míchané nápoje za poloviční cenu. Já sem si dal Caipiriňu a Martin Canchancharu (med, rum, citronová šťáva, led) oba za 2,50CUC, jinak tolik stojí jeden. Máme výhled na Malecon, místní promenádu podobnou té v Havaně, ale v menším měřítku.

Taky město je dost špinavé a neútulné. Měl jsem ještě hlad, tak jsme zašli do v průvodci doporučované restaurace La Colonial, seděli tam jedni cizinci, tak jsem se jich zeptal jaké je jídlo, říkali že super. Tak jsem si dal rybu v kokosovém mléce, mečouna a žraloka, bez kostí, (typickým jídlem pro Baracou ie ryba nebo mořské plody v kokosovém mléce). Byla to velká porce, k tomu dávají tmavou rýži smíchanou s fazolemi, salát a zeleninu zvlášť na talíři a pečivo. To vše za 7 CUC. Najedli jsme se z toho oba dva, resp. Martin co hlad neměl tak si dal jen trošku. A na pití za 2 CUC pivo Bucanero. Opravdu jsem si pochutnal.

Odtud jsme ještě zašli na ulici Antonio Maceo a náměstí Parque Independencia, což je jediné zachovalé a opravené centrum města s katedrálou. Jinak je město pěkný zapadákov. Po 7 hodině se vracíme na pokoj. Martin zjistil, že nechal v autě mobil. Naštěstí máme hodně tónovaná skla, tak není vidět dovnitř a nikdo mu ho neukradl. Osprchovali jsme se, dopisuji deník a přitom se v kubánské televizi díváme na českého Limonádového Joa se španělskými titulkami.