LETEM SVĚTEM

Pondělí 13.1.2014 - Baracoa, El Yunque, Rancho Toa

Ráno se budíme brzo, kolem půl sedmé. Snídani máme opět na terase, tentokrát za 3 CUC, míchané ovoce (banán, karambola, mandarinka, grep, papája), pečivo, máslo, marmeláda, káva, mléko, vajíčka a rajče. Vyjíždíme autem kolem osmé hodiny směr město Moa. Po 7 kilometrech je odbočka vlevo na neudržovanou cestu plnou kamenů. Vede asi 1 km, kde se větví. Vlevo vede ke kempu Campismo El Yunque a vpravo k Fince Duaba. Vydáváme se vlevo ještě další asi 3 km. Po pravé straně se v dáli vypíná stolová hora El Yunque (čte se to el junkve) na kterou chceme vystoupat. Její název v překladu znamená "Kovadlina" kvůli svému tvaru. El Yunque se vypíná do výšky 575 m n.m. v pohoří Sierra del Purial. Horu pojmenoval Kryštof Kolumbus, který na ni nikdy nevylezl. Všude kolem rostou palmy a banánovníky, po pravé straně teče řeka Duaba.

Máme strach abychom nedostali defekt, tak jedeme hodně pomalu. Přijeli jsme ke kempu Campismo El Yunque, před ním je vstupní brána do parku a tábor správců parku, kde je nutné si najmout průvodce. Cena za osobu je 13 CUC. Jedni Němci si zajistili výlet v Baracoa i s dopravou a platili 21 CUC. Od vstupní brány vedou dvě stezky, resp. po nějaké době se cesty dělí, jedna vede vlevo k nějakému vodopádu asi 4 km (25 minut) a druhá na horu El Yunque 10 km oběmi směry. Auto necháváme zaparkované před vstupem. Byl nám přidělen mladší průvodce jménem Manuel. Nejdříve cesta vede po široké silnici, poté se cesty větví a my se vydáváme vpravo k řece Rio Duaba, kterou musíme přebrodit. Vyzouváme si boty a vydáváme se na druhou stranu, voda je čistá a poměrně teplá. Od rána svítí slunce, což je na svátek protože oblast Baracoa patří k nejdeštivějším oblastem na Kubě. Naštěstí jsme měli na sobě plavky, tak jsme sundali kraťasy a přešli řeku.

Pokračujeme přes kakaovníkovou plantáž. Manuel nás během cesty upozorňuje na nejrůznější druhy rostlin, stromů a místní faunu. Ukazuje nám kakaovníky, jeden syrový plod rozlupuje a uvnitř jsou bílé semena, která jsme ochutnali. Jsou vítanou pochoutkou místních sběračů kakaa. Oblast Baracoa, je jediná, kde se na Kubě pěstuje kakao, ze kterého vyrábí kakaové koule a čokolády. Kakaové plody rostou na stromech a mají různou barvu, zelenou, fialovou, tmavě hnědou a žlutou.

Dále nám ukazuje mandarinky, ananasy, palmu real, což je národní strom Kuby, papájovník, chlebovník, banánovníky, strom ceiba. Ve vyšších patrech rostou velké kapradiny, vypadající jako stromy. Upozorňuje nás na stahující se listy rostliny mimosa, kterých když se dotkneme tak se uzavřou, dále na nějakou divokou orchidej a rostlinu, která se používá když se lidé zraní v lese mačetou. Také tady poletuje spousta ptáků, vidíme datla, kolibříka, ještěrky, zajímavé mnohonožky, španělsky milpies. Jsou pruhované a buď je vidíme smotané nebo někde lezou.

Současně s námi jde ještě jedna skupinka s průvodcem a potom jedná Angličanka samostatně, která trpí astmatem tak aby nezdržovala druhé tak jde sólo. Cesta postupně prudce stoupá, v určitých místech je bahnitá, nedovedu si představit jít tady v dešti, kdy červené bahno musí pod nohama nehorázně klouzat. Určitě doporučuji vzít si trekové boty. V určitých úsecích cestu lemuje přírodní zábradlí, což cestu usnadňuje hlavně při cestě dolů. V polovině trasy je domek s občerstvením, kde nabízí různé druhy ovoce za 1 CUC, je odtud pěkný výhled na deštný les.

Odtud cesta stoupá ještě strměji. Závěrečná část už je čisté lezení po hoře. Celkově je výstup hodně náročný (v průvodci píšou, že ho zvládne průměrně zdatný turista), ale zvládli jsme to. Nahoře jsme za dvě hodiny. Manuel to běžně zvládá za 40 minut. Odměnou je nám krásný výhled do širokého okolí bujné vegetace, na Baracou i na moře. Nahoře je bronzová busta generála Antonia Mace jednoho z hrdinů kubánské historie. Při vrcholu této skály roste 9 endemických druhů palem, které nerostou nikde jinde na Zemi.

Chvíli jsme si odpočinuli a vydali se na zpáteční cestu, která nám trvala1,5 hodiny. Dole v řece jsme si dali plavky a okoupali se. Při brodění řeky Martin uklouzl na kameni, spadl do vody i s batohem a poranil si nohu, teče mu krev. Na druhé straně řeky si dávám mojito za 2,50 CUC, chci si ho vzít s sebou, ale prodavač na mně volá abych mu to vrátil. Kelímek opláchne v řece a nalije do něj mojito pro další žíznivé turisty. Mojito natural. Po návratu dáváme Manuelovi ještě tringelt 1 CUC.

V povodí řek Río Toa a Río Duaba je pravá džungle. Při zpáteční cestě se vydáváme k Finca Duaba, která leží na cestě do Moa (7 km západně od Baracoa odbočit vlevo na Campismo El Yunque a sledovat prašnou cestu vpravo). Jedná se o repliku typické kubánské plantáže, kde se můžete procházet kolem kakaovníků, stromů manga, kokosových palem a hlavně je tady restaurace pro turisty, otevřeno je denně 8-16. Podle průvodce má být vstup zdarma, ale chtějí po nás 2 CUC za osobu, tak tam ani nejdeme. Neviděli bychom nic víc než jsme měli možnost vidět při výstupu na El Yunque. Vracíme se na hlavní silnici a pokračujeme vlevo ještě asi 2 km k El Rancho Toa. Otevřeno je denně 8-19. Nachází se u řeky Toa. Půvabná řeka Toa patří k nejdelším v zemi.

Je tady pro ukázku několik stromů kakaa a dalších plodin. Hlavně je tady restaurace a není drahá a jídlo bylo výborné. Dal jsem si krevety, už vyloupané, v kokosovém mléce, k tomu byla rýže, smažené banány a zeleninová příloha a to jen za 4,80 CUC a jedno pivo Cristal za 1 CUC. Ještě si Martin koupil jedny cigarety, ale zapomněl nám je započíst při placení.
Odtud se vracíme zpátky do města Baracoa. Cestou po levé straně těsně před městem se nachází přímo u silnice továrna na čokoládu založená roku 1963 samotným Che Guevarou.

Martin mě vysadil na jednom konci města, jel mezitím natankovat auto (14,3 litry za 20 CUC) a na pokoj ošetřit si nohu a já jsem si šel prohlédnout město. Španělský název Porto Santo mu dal Kryštof Kolumbus který zde přistál v r. 1492 a vztyčil zde kříž La Cruz de la Parra. Město Baracoa bylo založeno roku 1511 Diegem Velázquezem jako první město na ostrově na příkaz španělské královny, která přikázala kolonizaci Kuby. Prohlídku jsem započal na náměstí Plaza de la Revolución což je údajně nejmenší náměstí na Kubě, vyzdobené množstvím plakátů s revolučními hesly. Na konci Maleconu je pevnost Fuerte de la Punta z roku 1803, dnes restaurace. Odtud je vidět i stolová hora El Yunque. Po ulici Antonio Maceo přicházím až do samotného centra k náměstí Parque Independencia, kde se nachází Catedral Nuestra Señora de la Asunción a uvnitř starobylý Kříž vína (La Cruz de la Parra), který podle legendy Kolumbus přivezl ze Španělska a vztyčil na zdejším pobřeží. Ale ve skutečnosti vznikl asi až 100 let po Kolumbových plavbách. Ovšem kostel je zavřený. Dále se tady nachází několik pěkných koloniálních domů.

Mimo jiné i čokoládovna Casa del Chocolate (Calle Maceo 121 e/Maraví y Pais). Uvnitř jsou fotografie které znázorňují proces pěstování a zpracování kakaa, také tady prodávají čokolády velké 100 gramové za 3 CUC, menší 50 gr za 2 CUC a jednotlivé bonbony za 0,60 CUC. Včera mi cestou po silnici La Farolla nabízeli 2 čokolády za jeden cuc a já je blbec nekoupil. Poučení pro Vás ostatní. Neváhat a koupit. Nad městem se vypíná Hotel El Castillo de Seboruco umístěný v prostorách 2. z městských pevností odkud je nádherný výhled na město, ale až nahoru jsem nešel.

Vracím se na pokoj. Oblékáme plavky a po Maleconu a kolem sochy Kryštofa Kolumba a velkého kříže na jeho konci u pevnosti Matachel, poslední z městských pevností jsme došli na pláž Playa de Miel. Je pokrytá černým pískem. Voda je poměrně teplá, dvakrát jsme se okoupali. Pláž v jednom místě omývá moře a z druhé strany teče řeka Rio Miel.

Když slunce pomalu zapadá zašli jsme na happy hour do stejného baru na Maleconu jako včera Marco Polo' s, kde mají šťastnou hodinku denně od 4 do 6 na vybrané míchané nápoje za 1,25 CUC. Je tady hodně cizinců. Sedli jsme si nahoru odkud máme výhled na moře. Čekali jsme ale dneska poměrně dlouho. Objednali jsme si každý jednu canchancharu a Martin k tomu mojito a já Ron Collins, což je v podstatě mojito, ale bez máty. Cestou na pokoj si dávám pizzu za 5 CUP a kupujeme 6 vod za 4,20 CUC. U stánku s pizzou mě zastavil jeden chlápek a lámanou slovenštino-kubánštinou mi nabízel dvě "mléčné čokolády" za 30 CUP. Tak jsem je vzal. Uměl trochu slovensky, protože jak říkal 5 let na Slovensku kdysi asi pracoval. Něco mlel o Malackách a Bratislavě. Vracíme se na pokoj. Okoupali jsme se a vydali se ještě na procházku na náměstí Parque Independencia. Zavedl jsem Martina do Casa del Chocolate. Koupil 2 čokolády PURE po 3 CUC, já jsem si dal k pití horkou čokoládu za 1,50 CUC a Martin pivo za 2 CUC. Čokoláda byla výborná, úplně jiná než prodávají u nás. Spíš mi svou chutí připomínala kávu, ale byla hustá. Pak jsme se zastavili v jednom baru na rum Havana Club reserva, panák za 0,65 CUC. K tomu Martin venku koupil od jednoho prodejce 7 kornoutků s arašídy za 1 CUC. Překvapuje mně, že přímo v Baracoa nikdo nenabízí kávu, kakako, čokolády, cocorucho, jako cestou sem přes silnici La Farola. V Havaně nás na každém kroku oslovovali s doutníky a vším možným a tady nic. Přitom Baracoa je hlavní producent kakaa. Ještě že jsme něco koupili cestou. Takže pokud sem pojedete, určitě si vše kupte již na silnici La Farola, ve městě to už nekoupíte. Cestou na pokoj jsem si dal ještě jednu pizzu sýrovou za 5 CUP, ale moc mi nechutnala. Na pokoji dopisuji deník a snědl jsem jednu tu mléčnou čokoládu, byla zajímavá. Zaplatili jsme dva noclehy 50 CUC a 4 snídaně 12 CUC a domluvili si snídani na zítra už na 7 hodin, abychom dříve vyjeli, protože nás čeká dlouhá cesta do Guardalavacy, asi 253 km.