Cestopis Lázeňský trojúhelník

Středa 9.7.2014 - Chodová Planá

Tentokrát jsme se rozhodli pro dovolenou v naší krásné domovině. Z Ostravy jsme vyjeli v 7 hodin po dálnici na Brno, nejdříve řídil Martin. V Brně jsme se vyměnili. Hezky nám to začalo. Cestou nám praskla pneumatika (po defektu), naštěstí se nic vážného nestalo, vyměnili jsme rezervu a jeli do Jihlavy, kde jsme našli pneuservis. Koupil jsem tedy 4 nové pneumatiky a nechal je hned vyměnit. Cena byla velmi přijatelných 1200 Kč za kus i s prací. Zaskočili jsme do místního Kauflandu koupit si něco malého k snědku. Přes Pražský okruh pokračujeme do Chodové Plané, kde máme zajištěné ubytovaní na jednu noc. Je pod mrakem a občas prší. Přijeli jsme přesně ve 14 hodin, kdy začíná 1x denně exkurze pivovarem Chodovar založeným v roce 1573.

Začátek exkurze a prodej lístků je v pivovarské restauraci Ve Skále.

Prohlídka pivovaru s průvodcem trvá zhruba hodinu, vstupné je normálně 85 Kč, ubytovaní hosté v hotelu U Sládka, který patří pod pivovar Chodovar, mají vstup zdarma. Překrásný historický areál pivovaru s původními ležáckými sklepy z 12. století, tesanými v žulové skále, je vyhledávaným turistickým cílem. Průvodkyně mluvila česky a německy, ostatním turistům rozdala tištěného průvodce v dalších jazycích. Prohlídka pivovaru byla zakončena ochutnávkou zde vyráběného piva Chodovar, které se čepovalo přímo z pivovarské kašny.
     
Po prohlídce pivovaru jsme se šli ubytovat. Ubytování máme zajištěné ve stylovém Beer Wellness hotelu U Sládka, který jak jsem už psal patří pod pivovar Chodovar.

Hotel disponuje velmi pěknými 120 pokoji. Dostali jsme pokoj v přízemí, s TV, minibarem, sprchovým koutem, tekuté mýdlo je vyráběné z místního piva. Wifi je na pokoji zdarma na heslo. V hotelu se nachází také konferenční sál a také originální pravé Pivní lázně. Snídaně se podávají od 7:30. Bazén je pro hotelové hosty zdarma, sauna a pára za poplatek. Hotel má vlastní uzavřené parkoviště s ostrahou za 70 Kč/noc. My jsme nechali auto zaparkované na ulici u hotelu. Ubytování máme přes poukazy Holiday Plus, takže platíme pouze cenu 27,5 eur na osobu za polopenzi. Snídaně se podávají přímo v hotelu, večeře případně oběd (polévka a hlavní jídlo) v restauraci Stará Sladovna, která je hned vedle.

V pivovarském obchodě jsme koupili nějaká místní piva, pivní šampon a pivní sprchový gel. Jelikož jsme neobědvali, zašli jsme si na pozdní oběd do Restaurace "Stará Sladovna" - Beerrarium, která se nachází v kamenné budově, kterou do roku 1860 využíval pivovar k výrobě a skladování sladu. Na komínu restaurace sedí čáp, stejně jako na vedlejším komínu. Z terasy restaurace je výhled na pivovar. Mohli jsme si vybrat jakoukoliv polévku a hlavní chod z jídelního lístku, kromě specialit šéfkuchaře. Snažili jsme se tedy vybírat mezi dražšími jídly. Oba jsme si dali zelnou pivní couračku s pikantní klobásou a já jelení medailonky s omáčkou z hříbků (290 Kč) a knedlík a Martin si dal špíz Stará Sladovna připravený z plátků svíčkové plněných vepřovou šunkou a holandským sýrem (290 Kč) a k tomu si dal domácí mlátové placičky (40 Kč). Chutnaly trochu jako bramboráčky. Pití jsme si už platili zvlášť. Restaurace je to moc pěkná a také jídlo bylo výtečné.
  Pak jsme si na půl hodiny zašli do hotelového bazénu. Voda měla sice 28°nicméně pro mě byla studená. Je tady protiproud a trysky, a Kneippova cesta. Ručníky u bazénu jsme dostali zdarma. Pivní zelňačka mě krapet prohnala. Večer jsme se ještě prošli do stylové Restaurace Ve Skále, která se nachází v části unikátního skalního labyrintu 800 let starých pivovarských sklepů. Prastaré ležácké sklepy z 12. století, tesané v žulové skále pivovar dodnes používá k dokvašení svého piva. Jediné co mi tady vadilo bylo množství Rusů, které sem vozí v rámci autobusových zájezdů na jídlo. Martin si dal dvě velká piva po 40 Kč (čepují 11° kvasnicový ležák světlý čepovaný přímo z ležáckých sudů skalního sklepa, 13° zámecký speciál světlý a zámecké černé pivo). Já jsem si dal zelený čaj a k tomu jsme si objednali výbornou škvarkovou pomazánku 100 gr za 40 Kč a chleba za 8 Kč.
 
Na Pokoj se vracíme ve 20:15. Spí se tady moc dobře.

Čtvrtek 10.7.2014 - klášter Teplá, Bečov nad Teplou, Mariánské Lázně, Mostov

Vyspali jsme se moc dobře, byl tady klid. Vstáváme v 7 hodin. Snídaně se podávají přímo v hotelu v pěkné jídelně od 7:30, což nám vyhovuje, že můžeme dříve vyrazit. Snídaně byla celkem bohatá - čerstvé pečivo, koblihy, marmelády vč. pravé pivní marmelády, müsli, jogurty, káva z presovaru, čaj, mléko, džusy, salámy, sýry, párky, míchaná vajíčka a vajíčka na tvrdo, máslo, mazací sýr, paštika, zelenina. Pochutnal jsem si.

Zaplatili jsme ubytování kartou v Kč (kurz eura měli stanovený 27,50 Kč/eur). Autem jsme jeli do kláštera premonstrátů Teplá. Nachází se 14 km od Mariánských Lázní. Premonstrátský klášter Teplá byl založen již v roce 1193. Parkování je zdarma. Otevřeno je po-so 9-17, Ne 11-17, vstupné 100 Kč, prohlídka trvá 45 min. ovšem nelze uvnitř fotit. Celý areál se zrovna rekonstruuje, je hodně zchátralý a dost mě tedy zklamal. Možná tak za dva roky bude vypadat lépe. Jen jsme jej zvenčí obešli. Od rána prší. Skrz bahno se nedalo dostat ani k pokladnám, ani dřevěné desky tam nepoložili. Takže dovnitř jsme nešli. Jinak klášterní knihovna je 2. největší klášterní knihovnou u nás (100 tis. svazků), v konventu se nachází refektář s nástěnnou malbou Poslední večeře Páně, kapitulní síň má zajímavou freskovou a řezbářskou výzdobu. Klášterní chrám Zvěstování Páně slouží potřebám řeholníků.
 Odtud jsme se přesunuli do nedalekého (18 km) Bečova nad Teplou, který se nachází v CHKO Slavkovský les. Našli jsme si místo k parkování zdarma pod zámkem. Stále nám prší. Barokní zámek Bečov nad Teplou (1750-1753) je otevřen od 10 do 18 hodin. Došli jsme k pokladně, kde jsme si koupili vstupenky na prohlídky v 11 hodin, Martin za 130 Kč na relikviář svatého Maura a já za 80 Kč na II. zámecký prohlídkový okruh - zámecké interiéry. Obě prohlídky začínají stejně a trvají 45 minut. Areál se skládá z pěkného zámku a horního původně gotického hradu, který zatím není přístupný veřejnosti, ale průvodkyně říkala, že do dvou let byl měl být zprovozněn nový prohlídkový okruh i hradem. Zde v jedné věži se kdysi našel právě onen slavný relikviář, druhá nejvýznamnější památka u nás po korunovačních klenotech. Je to jeden z největších historických pokladů Evropy. V polovině 13. stol. byl zhotoven pro benediktinský klášter ve městě Florennes v dnešní Belgii. Měly do něj být uloženy ostatky tří svatých - Maura, Jana Křtitele a Timoteje. Nejdříve jsme si prošli zahrady (zdarma) a zámek zvenčí, ale v tom dešti je to hodně nepříjemné, tak jsme zalezli do cukrárny. Já si dal presso za 29 Kč a ovocnou kostku a Martin věneček, oba po 20 korunách. Mňam. Deštník jsem schoval do úschovné skříňky ať ho netahám po zámku. V 11 jsme každý vyrazili na svou prohlídku. My jsme začali v přízemí, kde je maketa celého areálu, kterou vyráběli vězni, dozvěděli jsme se informace z historie. Pak jsme se přesunuli do 1. patra, kde je pěkná knihovna. Celé jedno patro je věnováno relikviáři, který je ukrytý v trezoru. My jsme pokračovali ve druhém patře, kde jsme si prohlédli asi 5 zámeckých pokojů a úplně nahoře jsme navštívili zámeckou kapli. Nikde se nesmí fotit, ale přesto se mi podařilo pár snímků pořídit. Prohlídka byla docela zajímavá, i Martin byl spokojený.
    
Odsud už pokračujeme do nedalekých Mariánských Lázní. Parkujeme nad městem v Ruské ulici, kde stojí i pár dalších aut. V celém městě jsou buď placená parkoviště nebo místa na parkovací automaty případně zákazy stání a zastavení. Snad nám nedají pokutu, ale žádná značka tady není. Vydali jsme se na prohlídku města. 
mapa prameny
mapa vycházky
Začali jsme u Zpívající fontány z roku 1986. Zrovna ve 13 hodin je představení i s hudbou - Michail Ivanovič Glinka: Ruslan a Ludmila. Hraje denně (30. dubna - 31. října) od 7.00 do 19.00 každou lichou hodinu, ve 21.00 a 22.00 hodin včetně projekce s barevným osvětlením.

Hned vedle fontány je socha Karla Kašpra Reitenbergera, který je považovaný za skutečného zakladatele Mariánských Lázní. V informačním centru jsem si vyzvedl mapku města. Překvapuje mně, že tady není moc lidí. Asi se nikomu moc v tom dešti nechce chodit. Je to otrava s tím deštníkem. Hned u zpívající fontány se nachází Hlavní kolonáda, která je na jednom konci přilepena na budovu Křížového pramene. Jedná se o novobarokní litinovou kolonáda dlouhou 119m a širokou 12m.
   Centrálním bodem Mariánských Lázní je Křížový pramen, který se nachází uvnitř pavilonu Křížového pramene, což je budova na 72 sloupech s kopulí a zlatým křížem (1818) v místech kde Jan Josef Nehr postavil první sanatorium. Busta Jana Josefa Nehra díky němuž Mar. Lázně vznikly se nachází uvnitř. Vyvěrá tady křížový pramen a pak je sem potrubím přivedeno několik pramenů, které si můžete načepovat. Za 5 korun jsme si koupili obyčejný plastový kelímek, ať můžeme ochutnávat. Všechny vody se dají čepovat studené nebo teplé. Většinou mi vůbec nechutnají protože mají zvláštní příchuť.
  
Na druhou stranu od Zpívající fontány vede chodníček parkem ke kolonádě Karolinina pramene z poč. 19. stol., kde vyvěrá Karolinin a Rudolfův pramen.
 Hned nad ním se tyčí kostel Nanebevzetí Panny Marie, který se nachází na Goethově náměstí. Zde stojí pomník J.W. Goetha, Městské muzeum, které je nejstarším domem v historické části města, v r. 1823 v něm bydlel Johann Wolfgang Goethe (bronzová pamětní socha nad vchodem). Dále stojí na náměstí hotel Hvězda s luxusním Červeným sálem.
  
Pod náměstím stojí hotel Centrální lázně v novorenesančním stylu. Vedle v parku vyvěrá Ambrožův pramen. Na něj navazuje Společenský dům a Casino z přelomu 19. a 20. stol. a luxusní hotel Nové Lázně z konce 20. let 19. stol.
  

Naproti Casinu se táhne podél celé Hlavní ul. mariánskolázeňský park, při vstupu od Casina stojí památník Frederyka Chopina. Přes vilovou čtvrť jsme došli až ke Kryté kolonáda s dorským sloupovím (1826-1827), kde vyvěrá Ferdinandův pramen v hloubce 21m a pramen Ferdinanda II. před kolonádou ve skleněné báni, který se nedá pít.
 Oběd jsme si dali v restauraci Švejk. Smažený sýr za 75 Kč + hranolky za 30, topinku s masovou směsí a sýrem za 49 Kč. Martin si dal velkou Plzeň a já malé řezané pivo. Pak jsme ještě zašli k pravoslavnému kostelu Sv. Vladimíra na ul. Ruská 347/9, kousek od našeho zaparkovaného auta. Je tady plno Rusů. Za vstup se platí 20 Kč nebo 1 euro a nesmí se uvnitř fotit. Jen jsme nahlédli, stejně to je uvnitř malé.
 
Odtud v 16 hodin pokračujeme do našeho dalšího ubytování a tím je 3* Hotel Zámek Mostov. Výjezd z dálnice A93 směr hraniční přechod Pomezí. Po E48 cca 12 km směr Karlovy Vary výjezd EXIT 160 ODRAVA, v obci Odrava vlevo Mostov 1 km. Já osobně bych mu nedal ale více než dvě hvězdičky. Tady jsme měli rezervované 2 noci na poukazy Holiday Plus. Jedná se o romantický zámecký hotel v rozlehlém anglickém parku, bývalé rodinné sídlo spolumajitele slavkovské porcelánky barona G. Haas z Hasenfelsu. Zámek vypadá hezky pouze z venku a to ještě zdálky. Paní na recepci o nás ani nevěděla, tak jsem ji ukázal mail s jiným recepčním. Naštěstí měli pokoj připravený ve 3. patře (podkrovní), je tady i výtah. Ale pokoj nebo spíš pokojík je strašně malinký s malinkými okny. Martin, když leze do postele tak se bouchá hlavou o strop a stropní trám. Máme tady TV, šatní skříň, telefon. V koupelně je wc, umyvadlo a sprchový kout. Všechno je tady hrozně malé. Ve skutečnosti to je tady horší než na internetu. Všechno je takové zanedbané, oprýskané stěny. Tak jsem se těšil, že budu bydlet na zámku, a zatím jsem zklamaný. Hotel v Chodové Plané byl mnohem lepší. Uvidíme jaké bude jídlo. Zámek je obehnán zahradou. Vedle se nachází ještě hotel Mlýn, který k tomu patří, tam nevím jaké jsou pokoje a v té budově je i wellness centrum (bazén a sauna), které máme zdarma.Cena za 3-chodové menu a snídani je 27,50 eur / os. (možno platit v Kč případně kartou, kurz eura 25 Kč). Paní recepční nás hned při příjezdu zkasírovala o 2748 Kč (109,90 eur), s čím jsem se taky ještě asi nikde nesetkal. Většinou se platí při odjezdu z hotelu. Parkování máme zdarma a wifi je v celém hotelu také zdarma (heslo 0123456789bmm). V pokojích (aspoň u nás ve 3. patře) je signál slabý, nejlepší je v zimní zahradě ve 2. patře. Zatím jsme šli na wifi, ale nemůzeme se připojit. Recepční musela restartovat wifinu. Na 7 hodin jsme šli na večeři (podávají se od 18 do 20 hodin). Všichni jsme měli stejnou tříchodovou večeři, hovězí vývar s masem, svíčkovou, ta byla dobrá a takový obyčejný dezert, piškotové těsto s banánem a nahoře kakaový puding. Jsem překvapený, že jsou oba hotely poměrně plné. Asi lidé také vybírali podle fotek na webu. Hotel je vybaven souborem unikátních kachlových kamen, secesní vitráže a štukovými stropy. Pak jsme si na pokoji pustili televizi. Co se musí nechat, je místní klidné prostředí, žádný hluk.
    

Pátek 11.7.2014 - rezervace SOOS, Františkovy Lázně, Cheb, Kynšperk nad Ohří

Ráno je mlha a pouze 13 stupňů. Ale zatím naštěstí neprší. Před snídaní, která se podává od 8 do 10 hodin jsme šli ještě do zimní zahrady na wifi. Obešli jsme si zámek a park. Na snídani toho moc nebylo. Nějaká vaječná omeleta, párky, několik druhů salámů a sýrů, vajíčko na tvrdo, müsli, jogurty, zelenina, rybí pomazánka, káva, čaj, džusy z čerstvého ovoce.
Před 9 hodinou vyjíždíme do přírodní rezervace SOOS, která se nachází 5 km SV od Františkových Lázní. Jedete-li po silnici č. 21 od Chebu na Aš, minete odbočku do Františkových Lázní a za ní je třeba odbočit první silnicí směrem ne Třebeň. Zde doleva na Nový Drahov a odtud 2 km do osady Hájek. V pokladně si kupujeme lístky, vstupné je 90 Kč, otevřeno mají od 9 do18:30. Je tady docela dost aut a jeden místní pes, ohař, který se ke všem tulí.

Nejdříve jsme si prošli muzeum v budově, kde se prodávají vstupenky, jsou tady vystavené zkameněliny a makety pravěkých zvířat. Pak vyrážíme na asi 2 km dlouhou naučnou stezku. Jak jsme později zjistili, dalo se to obejít i bez placení, kdyby jste se vydali opačným směrem kolem vlakového nádraží, i když dále je potom označen zákaz vstupu, že se jedná o jednosměrnou trasu, ale nikdo to tam nehlídá. Ale byla to zajímavá procházka i když by vstupné mohlo být každopádně nižší. Stezka rezervací vede převážně po dřevěných chodnících se 14 zastaveními na dně vyschlého slaného jezera, kde se nachází různé bublající bahenní sopky (mofety), močály, minerální prameny a rašeliniště. V rezervaci vyvěrá na dvou stech místech oxid uhličitý, miniaturní "sopky" bublají a syčí, takže to vypadá jako v nějaké přírodní laboratoři. Rezervace SOOS je obrovská propadlina tektonického původu. První zajímavou zastávkou byl vyvěrající Císařský pramen, který je pitný. Zároveň je jedním z nejchutnějších v oblasti Františkových Lázní. Nejzajímavější byla část uprostřed stezky, kde bylo spousta bublajících jezírek. Ale voda v nich byla studená. Cestou jsme minuli ještě minerální pramen Věra.
       
U vstupu (vedle pokladny) je potom ještě muzeum, kde jsou vystavena zvířata a ptáci žijící u nás a pak je tady Stanice pro záchranu živočichů, převážně poraněných ptáků.

Odtud jsme se přesunuli do 2 kilometry vzdálených Františkových Lázní. Zaparkovali jsme zadarmo na Lesní ulici za parkem pod kolonádou.

První zastávku jsme udělali u lázeňské budovy Slatinných lázní. Hned vedle ní se nachází kolonáda Solného a Lučního pramene, která oba tyto prameny propojuje. Hned naproti vyvěrá Adlerův pramen, ale nejde pít, není k němu přístup, je za skleněnou uzavřenou nádrží. U něj je socha zakladatele lázní Dr. Bernarda Adlera. Lázeňské budovy ve městě jsou žluto-bílé. Všude okolo je spousta zeleně a rozsáhlých parků.
 Poblíž se nachází Císařské lázně v krásně udržované zahradě a u nich je socha Františka Josefa I. Město je pojmenované po rakouském císaři Františkovi I.

Pokračujeme parkem kolem honosné vily Imperial s renesančními znaky (dnes hotel) a lázeňského domu Belvedere, který je podobný zámku.
  
Došli jsme k lázeňské poliklinice, kdysi stáčírně minerální vody, dnes zde sídlí infocentrum František vyjíždí odsud turistický vláček na prohlídku lázní. Naproti se nachází Nová kolonáda se sochami sfing a budova Uhličitých a plynových lázní. Na kolonádě jsme si koupili dvě krabice lázeňských oplatků z Františkových Lázní po 34 korunách.
   Vedle (na konci Národní třídy) stojí pavilon Františkova pramene, kde jsou kelímky k dispozici zdarma. Františkův pramen je nejznámnější z františkolázeňských 21 minerálních pramenů. Vedle Františkova pramene najdeme malou sošku, které se nejvíce leskne nos a pindík, které lidi nejvíce hladí pro štěstí. Jedná se o sochu Františka s rybou v ruce. Říká se, že kdo se Františka na patřičném místě dotkne, do roka otěhotní. Nemůžeme si nesáhnout. Je jedním ze symbolů města. Pochází z poloviny 20. stol. Naproti je pěkná budova Společenského domu a INGO Casino. Společenský dům je nejvýznamnější veřejnou stavbou z dob založení lázní. Základní kámen byl položen v roce 1793. Je to komplex tří budov, uvnitř jedné z nich je například velký sál, kde se konaly všechny lázeňské bály.

   
Vydali jsme se po Národní třídě (kdysi Císařská), kde stojí 24 domů a paláců postavených v prvním desetiletí po založení lázní (1793). Všechny jsou krásně opravené. Stojí zde například Dům Tři lilie - jeden z nejstarších (1793), první balneologický ústav který hostil mimo jiné Goetha, Metternicha, Nezvala. Na domě je Goethova pamětní deska. Dům Beseda (č.p. 8) 3x hostil arcivévodu Štěpána a jednou císaře Františka. Saský dům (č.p. 11) hostil Marii Luisu, císařovu dceru a budoucí manželku Napoleona. Zašli jsme si na oběd do moderní Café Prestige na Národní třídě. Sedli jsme si venku na zahrádku. Měli 3 chodové menu za 125 Kč nebo 4,99 eur. Byla výborná zeleninová polévka s vajíčkem a krupičkou, vepřový řízek s bramborem a jako dezert byl koláček.
  
Odbočili jsem z Národní třídy k Luisinu prameni, který vyvěrá vedle Luisiných lázní na Máchové ulici.

Vracíme se zpět na Národní třídu a pokračujeme k jejímu hornímu konci, kde stojí velká mísovitá kašna. Tady začínají Městské sady. Hned u vstupu je Hudební pavilon a jezdecká socha císaře Františka Josefa I.
 
Prošli jsme kolem katolického kostela Povýšení sv. Kříže v empírovém stylu a pravoslavného kostela sv. Olgy s nápadnými byzantskými prvky.
 
Nakonec jsme se zastavili ve dvoraně Glauberových pramenů z roku 1930, kde vyvěrají tři prameny - Kostelní, který je údajně dobrý na žaludek a Glauber III a Glauber IV, které jsou pro změnu projímavé.
 
Ve 14 hodin se vracíme k autu.
mapa města 

Neplánovaně jsme se ještě rozhodli zajet do nedalekého města Cheb.

V Chebu u Kauflandu jsme opět relativně levně natankovali do plna. Auto jsme zadarmo zaparkovali na parkovišti u jednoho obchodu poblíž pěší zony. Ani jsem netušil jak je Cheb pěkné město. První zmínka o Chebu se objevila již v roce 1061. Ve středověku se Cheb stal městem, kde se dařilo řemeslníkům i obchodníkům. Po pěší zóně jsme došli až na malebné náměstí krále Jiřího z Poděbrad. Lemují ho nádherné měšťanské domy a historické budovy. Dominantou je Špalíček, neobvyklý komplex 11 úzkých a vysokých hrázděných kupeckých domů. Mezi nimi prochází uzounká Kramářská ulička, kam se vejde tak jeden člověk. Barokní stavbu Nové radnice zvýrazňuje hodinová věž. 
     
V Chebském muzeu na náměstí (Pachelbelův dům) byl 25. února 1634 zavražděn vévoda Albrecht z Valdštejna. Vraždu připomíná pamětní deska.

Za deset korun jsem si koupil višňovou zmrzlinu. Došli jsme k původně románskému kostelu sv. Mikuláše ze 13. století, který je goticky přestavěný.

Poslední zastávku jsme udělali u Chebského hradu, ze kterého toho moc nezbylo, ale je z něj pěkný výhled. Rozprostírá se na vysokém skalním ostrohu nad Ohří. Císařská falc z 12. století postavená Fridrichem Barbarossou. Zůstalo zachováno původní románské opevnění, Černá věž a hodnotná hradní kaple sv. Erharda a Uršuly.
 Celé historické centrum města na mně udělalo velký dojem. Každý dům je něčím zajímavý. Cheb má krásné staré uličky. Ať se v centru vydáte kamkoliv, čekají na Vás poetická zákoutí. Ani jsme neměli v plánu Cheb navštívit, ale když jsme měli dostatek času a navíc to nebylo daleko, tak proč ne.

Cestou zpátky jsme si udělali 6 kilometrovou zajížďku do Kynšperka nad Ohří, kde se nachází Kynšperský pivovar. Dozvěděli jsme se o něm z propagačního letáčku v hotelu Mostov. Pivovar byl založen už v roce 1595, kdy bylo městu uděleno samostatné várečné právo císařem Rudolfem II. V pivovaru je možné absolvovat exkurzi. Je tady i restaurace Šenkovna U Zajíce s tradičním staročeským prostředím v prostorách bývalé humnové sladovny. Sedli jsme si na letní terasu. Martin vyzkoušel místní 13% Vídeňský ležák, dva 12% polotmavé ležáky, které mu chutnaly mnohem více a téměř všichni hosté pili tohle. A pak vyzkoušel místní 50% zlatou pivovici. Je tady i podniková prodejna, ale lahvové pivo místní značky Zajíc tady světe div se neprodávali, jen litrovky v PETkách.
   
Po tolika pivech dostal hlad, tak si v místním Penny marketu koupil housku a klobásku. Vrátili jsme v 17 hodin na hotel. Převlékli jsme se do plavek a rozhodli se jít vyzkoušet místní wellnes centrum, které máme zdarma. Nachází se ve vedlejším hotelu Mlýn, musí se jít venkem a ručníky si taky musíte vzít z pokoje, je to tam bez obsluhy. Jen co jsme sešli dolů, začalo silně pršet. Chvíli jsme čekali, ale déšť neustával tak jsme se vrátili na pokoj. Naštěstí. Martin totiž nechal otevřené střešní okno a pod ním noťas, mobil a plno dalších věcí. Všechno samozřejmě mokré včetně zdí, televize,... Když déšť ustal, vyrazili jsme na druhý pokus. Tentokrát to vyšlo. Ovšem byl to šok. Nejsou tady žádné skříňky na odložení věcí, pouze věšáky, žádné šatny, o mýdle ve sprchách ani nemluvě. Horko tu je na zdechnutí, žádné okno otevřené. Voda v bazénu měla tak minimálně 40 stupňů. To byl masakr. S tím jsem se ještě nesetkal. Nedalo se tam vůbec dýchat. Takže jsme tu vydrželi tak 20 minut a vypadli jsme. To se fakt nedalo. Na pokoji jsme se osprchovali a šli na večeři. Byť jsme měli mít 3-chodovou večeři, tak jsme měli připravený příbor i na předkrm. A skutečně. Dostali jsme játrovou paštiku v listovém těstě, k tomu chleba, brusinky a zeleninu. Polévka byla gulášová. Jako hlavní chod měli všichni pečené kuře s rýží, ale nám přinesli vepřovou kotletu na grilu s pepřovou omáčkou a opékané brambory. Jako dezert byl kakaový zákusek s perníkovou polevou posypaný strouhaným kokosem. Dneska jsme si pochutnali. Po večeři jsme šli ještě do zimní zahrady na wifi. Dopsal jsem deník a Martin dodělal pracovní věci. Pak jsme se chvíli dívali na telku a šli spát.

Sobota 12.7.2014 - Loket, Svatošské skály, Karlovy Vary

Dneska už jsme vzhůru o půl sedmé a v 7 už jsme na internetu v zimní zahradě. V 8 jsme posnídali a o půl deváté jsme vyjeli do města Loket (13 km od Karlových Varů). Město Loket se vypíná na skále nad řekou Ohří. Zaparkovali jsme na Nádražní ulici kousek od kaple sv. Anny (zdarma). Byla vystavěna před vstupem do města roku 1744.

Vydali jsme se do historické části města. Prošli jsme kolem hranolové Černé věže (věž při bývalé městské bráně v místě kdysi jediného vstupu do města).

Většina domů je pěkně opravených. Došli jsme na náměstí T.G. Masaryka, kde stojí krásně zrekonstruované domy. Ze všeho nejdřív jsme zamířili na hrad, který zde stojí více než 800 let a patří mezi nejstarší kamenné hrady v českých zemích. Na cestě k hradu míjíme hrázděné domy v Pivovarské ulici. Hrad je otevřený od 9 do 16:30 (v zimním období do 15:30), vstupné s průvodcem je 120 Kč (prohlídka trvá asi 50 min + 30 min. individuálně (věž, vězení, expozice porcelánu), za focení se připlácí 20 Kč. Pokladna hradu se nachází v domě č.p. 69.
 Koupili jsme si vstupenky na prohlídku s průvodcem na 9:45. Je možné si vše prohlédnout i bez komentované prohlídky. Máme ještě 30 minut čas, tak jsme si prošli části, kam průvodce nechodí. Martin vyšel i na vrchol věže, ze které je pěkný výhled na hrad i na město.

Navštívili jsme sklep, kde byly cely a mučící nástroje - expozice útrpného práva.
 
Ve třičtvrtě na deset jsme se přidali ke skupině. Nikdo po nás nechtěl vidět vstupenky, takže by asi bylo možné si hrad prohlédnout i bez vstupenky. Prohlídka trvala 50 minut. Pak jsme si ještě prošli zbývající části hradu, výstavu porcelánu, historické zbraně, Markrabský dům, kde je vystaven mimo jiné originál části loketského meteoritu, jednoho z nejstarších na světě, dále stará lékárna, nábytek z loketských sbírek.
  
Zajímavá je postavička Strakakala. Střapatý mužíček, který drží v jedné ruce knihu a ve druhé hřeben. Chodí po hradě a vyhledává rozcuchané návštěvníky, zvláště děti. Najde-li takové rozcuchané děti, udeří je knihou do zad a hřebenem je učeše. Podle pověsti proto, aby všichni dbali upraveného vzhledu.

Kolem Markrabského domu jsou v řadě postaveny náhrobní kameny z bývalého loketského hřbitova u kostela sv. Jana a renesanční náhrobek rabína Benjamina ze zaniklého židovského hřbitova.

Na nádvoří hradu se nachází malá postavička Gottsteina, o které se říká, že kdo se dotkne špičky jeho vousů, bude si přát dobrý úmysl a zanechá zde symbolický peníz, tomu se přání vyplní. Ale běda tomu, kdo se dotkne kyje v rukou za zády , či jenom na zlý úmysl pomyslí... Toho do roka stihne Gottsteinův hněv!

Po prohlídce hradu jsme si prošli staré město. Martin si koupil zmrzlinu. Pod hradem stojí barokní kostel sv. Václava z roku 1734 postavený na místě původního pozdně gotického kostela - červenobílá stavba se zelenkavou střechou. Hlavní oltář od Petra Brandla jsem bohužel neviděl, protože se zrovna rekonstruuje.

Na náměstí stojí městská radnice z konce 17. stol. v raně barokním slohu z roku 1682.

V městském informačním centru u mostu přes Ohři jsem si vyzvednul plánek města. Došli jsme na most přes Ohři, odkud je krásný výhled na hrad, na řeku Ohře, která městem protéká i na zbytky hradeb. Hrad dostal své jméno právě podle řeky Ohře, která se ve městě ohýbá do tvaru ruky - lokte.
 
Součástí hradebního opevnění města je i Robičská věž.

Vracíme se zpět na hlavní náměstí, kde se tyčí sloup Nejsvětější trojice z roku 1719.

Hned u něj stojí hotel Bílý Kůň, kde se nachází Schwarzenberská (Goethova) terasa s výhledem na tok Ohře. Zde proběhl slavnostní oběd Goetha (narozeniny 74 let) a jeho milenky Ulriky von Levetzow. Jejich společný obraz se nachází v hotelové restauraci. Básník Johann Wolfgang Goethe v Lokti a v tomto hotelu často pobýval. Na jižní straně města se nachází městské hradby se 4 baštami.
  
Z Lokte jsme přejeli již do Karlových Varů, městské části Doubí. Podle ukazatele Svatošské skály jsme dojeli na neplacené parkoviště na konci sídliště, kde musíme nechat auto, dále se již musí po svých nebo na kole. Hodně lidí jede na kolech. Cesta ke Svatošským skalám nám zabrala 35 minut pomalé pěší chůze. Cesta vede podél řeky Ohře, po které se plaví spousta vodáků na lodích. Je sobota, tzn. den volna, tak je všude plno lidí. Došli jsme k restauraci Jan Svatoš. Zde se nachází skalní město. Jedná se o mohutné skalní pilíře a jehlany, tyčící se nad řekou Ohří. Skalní útvary představují zkamenělý svatební průvod.
 
Přes houpací závěsný most jsme přešli na druhou stranu řeky, kde je popis skalních útvarů a pověst o jejich vzniku.
     
Celý den svítí slunce a je teplo. V restauraci jsme si nic nedávali, protože tady bylo plno lidí a dost draho. Stejnou cestou jsme se vrátili k autu a zajeli jsme si na oběd do nedalekého Globusu. Martin si dal za 59 korun smažený sýr s hranolkama a já jsem si dal bramboračku za 17 a vepřové srdce na slanině s rýží za 49 korun. Využil jsem stravenku, kterou jsem měl od voleb.

Pak už jsme přejeli na karlovarské předměstí v obci Březová u řeky Teplá, kde máme rezervované přes booking.com ubytování na jednu noc v Hotelu St. Michael (tel. 353224397, 604320404, 775031600, mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Hamerská 27). Máme zamluvený dvojlůžkový pokoj se snídaní, která se podává od 8 do 10 hodin. WIFI má být k dispozici zdarma v celém hotelu, ale v našem druhém patře to nějak nefunguje. U recepce úplně v pohodě. Heslo na wifi je hotelmichael. Cena za pokoj je 39 eur (1050 Kč), parkování zdarma na hotelovém parkovišti. Slečna na recepci nám dala i mapku města Karlovy Vary. Dostali jsme pokoj č. 204 ve druhém patře. Pokoj není nijak velký, máme tady dvě postele, konferenční stolek, gauč, televizi, kde je pouze 5 stanic, z toho česká jen ČT24, šatní skříň a malá koupelna společná s toaletou a sprchovacím koutem. K dispozici jsou mýdla a ručníky.
 
Auto necháváme u hotelu, ať nemusíme platit drahé parkovné a jedeme do centra Varů autobusem. Autobus č. 7, který staví přímo před hotelem, jezdí do 3,4 km vzdáleného městského lázeňského centra. Jsou to tři zastávky autobusem. Bohužel přes víkend jezdí autobus méně často, takže nám jede až v 15:40. Zašli jsme tedy na konečnou, Martin si v restauraci Slunce dal pivo a koupili jsme dvě jízdenky po 18 Kč. Za chvíli jsme byli v centru Karlových Varů. Karlovy Vary byly založeny již kolem roku 1350 samotným Karlem IV. a s oblibou je navštěvovali významní hosté ze všech koutů světa, například Johann Wolfgang Goethe, ruský car Petr Veliký, Friedrich Schiller, Ludwig van Beethoven, Niccolo Paganini, Fryderyk Chopin, Jan Evangelista Purkyně, Johannes Brahms, Antonín Dvořák, Alexej Tolstoj či rakouská císařovna Alžběta zvaná Sissi. Vystupujeme u hotelu Richmond. Po Goethově promenádě jsme došli až ke Grandhotelu Pupp, jednomu z nejluxusnějších hotelů ve městě, který založil obyčejný cukrář Johann Georg Pupp, který se v roce 1760 přiženil do bohaté karlovarské rodiny a z nevěstina věna přestavěl původní Saský sál na velkolepý hotel.
 Dnes je poslední den filmového festivalu, takže je všude ještě spousta lidí a ty ceny! Hodně se to blíží centru Prahy. Ovšem město je moc hezké. Všechny domy jsou nádherně zrekonstruované. V mnohých jsou hotely a luxusní obchody. Bohužel ze všech stran slyšíme ruštinu. Invaze Rusů zaplavila naše město. Všude jsou nápisy v ruštině. V Sadech Karla IV. se nachází pseudorenesanční lázeňská budova Císařských lázní z let 1893 – 1895 vídeňských architektů Fellnera a Helmera.

Od Grandhotelu Pupp jsme se vyvezli za 25 korun lanovkou Diana z roku 1912 na první zastávku Jelení skok. Jízda trvá asi 2 minuty a pozemní lanovka tažená lanem stoupá do prudkého kopce. Z protější strany jede druhý vůz. Setkávají se právě na Jelením skoku. Je to podobné lanovce na Petřín.
 
Odsud jsme se vydali po žluté značce k Vyhlídce Jelení skok. Je tady restaurace U Myslivny a dvě vyhlídky s nádherným výhledem na celé Vary. Dolů jsme šli pěšky. Cesta vede z kopce, což není nic moc pro moje koleno. Došli jsme k soše kamzíka.
   
Sešli jsme dolů a vyšli jsme u Městského divadla z roku 1884.

Nedaleko odtud stojí Vřídelní kolonáda. Moderní prosklená železobetonová kolonáda ve funkcionalistickém slohu z roku 1975. Autorem projektu je architekt J. Otruba. Původní litinová kolonáda firmy Fellner a Helmer byla na začátku 2. světové války rozebrána. Uvnitř vyvěrá Vřídlo (nejteplejší z pramenů, 73,4°C). Unikátní přírodní úkaz, vydá za minutu průměrně 2000 litrů minerální vody a díky vysokému tlaku vystřikuje až do výšky 12 metrů.
   
Hned vedle stojí Tržní kolonáda. Bohatě vyřezávaná, dřevěná kolonáda ve švýcarském stylu byla postavena v letech 1882 – 1883 podle projektu slavných vídeňských architektů Fellnera a Helmera v prostoru historického tržiště pod Zámeckou věží. Spolu s architekty se na ní podílel tesařský mistr Österreicher z Vídně. Byla postavena na místě první karlovarské radnice zbořené v roce 1875. Uvnitř vyvěrá pramen Karla IV. (62,8°C) - nad pramenem je Zörklerův bronzový reliéf, který zobrazuje pověst o objevení Vřídla Karlem IV., dále Zámecký dolní první vývěr (52,7°C) a Tržní pramen (61,5°C). Nad kolonádou se na skále nad Tržištěm tyčí gotická třípatrová hranolová Zámecká věž. Vedle vyvěrá Zámecký horní pramen (52,3°C) pod klasicistním pavilonem s kruhovým půdorysem. Bohužel je mimo provoz. Zámecká kolonáda z let 1911-1913 je dílem architekta F. Ohmana a je významnou památkou secesní architektury.
  
Největší a nejstarší kolonádou ve městě je neorenesanční Mlýnská kolonáda z let 1871-1881 od arch. Josefa Zítka. Atiku kolonády zdobí dvanáct pískovcových alegorických soch představujících jednotlivé měsíce roku. Část u Skalního pramene byla dostavěna v roce 1892. Uvnitř vyvěrá 5 pramenů: Mlýnský (56,6°C, 16. stol.), Rusalka (60,2°C, 16. stol.), Pramen kníže Václav I. (65°C), Libuše (62°C) a Skalní (nejchladnější 45°C).
  
Vedle v altánku ještě vyvěrá samostatně pramen Svoboda. Na Mlýnském nábřeží vedle Mlýnské kolonády stojí Lázně III, monumentální lázeňská budova ve stylu raného historismu postavena v letech 1864 – 1866 podle projektu stavitelů L. Rennera, Gustava Haina a Eduarda.
 Kolem Sanatoria Kriváň a po Sadové ulici jsme došli k pravoslavnému kostelu sv. Petra a Pavla. Nádherně zdobený byzantující pravoslavný kostel byl vystavěn v tehdy vznikající výstavní vilové čtvrti Westend v letech 1893 - 1898 podle plánů architekta Gustava Widemanna. Bohužel se zrovna rekonstruuje, je na něm lešení a není ani přístup dovnitř. Vedle Sanatoria Kriváň ve Dvořákových sadech se nachází další z městských kolonád, tentokrát litinová Sadová kolonáda z roku 1881, která je opět dílem architektů Fellnera a Helmera. Zde vyvěrá Hadí pramen (29,3°C). Sadový pramen vyvěrá v suterénu Vojenského lázeňského ústavu (38,4°C).
 
Poté jsme přes Dvořákovy sady, kde bylo spousta lidí došli k Hotelu Thermal. V hotelu Thermal se koná dnes slavnostní zakončení mezinárodního filmového festivalu. Takže je tady spousta lidí. Natažený je stále červený koberec.
  
Martin si dal jednoho Lobkowicze za 40. Kolem budovy Hlavní pošty z doby Rakouska-Uherska jsme Smetanovými sady došli až k Lázním V, pseudobarokní objekt Alžbětiných lázní (1905-1906), fontána s aktem dívky od Břetislava Bendy z roku 1963.

Na večeři jsme si zašli do pizzerie Mamma Mia za Alžbětinnými lázněmi. Dali jsme si jednu středně velkou na půl za 140 Kč. Odtud jsme již šli na autobusové nádraží Tržiště, odkud nám ve 20 hodin jede autobus číslo 7 zpátky do Březové. Kupujeme si v trafice jízdenky (u řidiče stojí 25 Kč). Martin ještě skočil do Alberta. Autobus jede 16 minut. Já vystupuji u hotelu a Martin jede o zastávku dál do hospody Slunce na dvě pivka. Osprchoval jsem se a dopsal jsem deník.

Pokračování cestopisu - Českosaské Švýcarsko 2014