LETEM SVĚTEM

Pátek 11.7.2014 - rezervace SOOS, Františkovy Lázně, Cheb, Kynšperk nad Ohří

Ráno je mlha a pouze 13 stupňů. Ale zatím naštěstí neprší. Před snídaní, která se podává od 8 do 10 hodin jsme šli ještě do zimní zahrady na wifi. Obešli jsme si zámek a park. Na snídani toho moc nebylo. Nějaká vaječná omeleta, párky, několik druhů salámů a sýrů, vajíčko na tvrdo, müsli, jogurty, zelenina, rybí pomazánka, káva, čaj, džusy z čerstvého ovoce.
Před 9 hodinou vyjíždíme do přírodní rezervace SOOS, která se nachází 5 km SV od Františkových Lázní. Jedete-li po silnici č. 21 od Chebu na Aš, minete odbočku do Františkových Lázní a za ní je třeba odbočit první silnicí směrem ne Třebeň. Zde doleva na Nový Drahov a odtud 2 km do osady Hájek. V pokladně si kupujeme lístky, vstupné je 90 Kč, otevřeno mají od 9 do18:30. Je tady docela dost aut a jeden místní pes, ohař, který se ke všem tulí.

Nejdříve jsme si prošli muzeum v budově, kde se prodávají vstupenky, jsou tady vystavené zkameněliny a makety pravěkých zvířat. Pak vyrážíme na asi 2 km dlouhou naučnou stezku. Jak jsme později zjistili, dalo se to obejít i bez placení, kdyby jste se vydali opačným směrem kolem vlakového nádraží, i když dále je potom označen zákaz vstupu, že se jedná o jednosměrnou trasu, ale nikdo to tam nehlídá. Ale byla to zajímavá procházka i když by vstupné mohlo být každopádně nižší. Stezka rezervací vede převážně po dřevěných chodnících se 14 zastaveními na dně vyschlého slaného jezera, kde se nachází různé bublající bahenní sopky (mofety), močály, minerální prameny a rašeliniště. V rezervaci vyvěrá na dvou stech místech oxid uhličitý, miniaturní "sopky" bublají a syčí, takže to vypadá jako v nějaké přírodní laboratoři. Rezervace SOOS je obrovská propadlina tektonického původu. První zajímavou zastávkou byl vyvěrající Císařský pramen, který je pitný. Zároveň je jedním z nejchutnějších v oblasti Františkových Lázní. Nejzajímavější byla část uprostřed stezky, kde bylo spousta bublajících jezírek. Ale voda v nich byla studená. Cestou jsme minuli ještě minerální pramen Věra.
       
U vstupu (vedle pokladny) je potom ještě muzeum, kde jsou vystavena zvířata a ptáci žijící u nás a pak je tady Stanice pro záchranu živočichů, převážně poraněných ptáků.

Odtud jsme se přesunuli do 2 kilometry vzdálených Františkových Lázní. Zaparkovali jsme zadarmo na Lesní ulici za parkem pod kolonádou.

První zastávku jsme udělali u lázeňské budovy Slatinných lázní. Hned vedle ní se nachází kolonáda Solného a Lučního pramene, která oba tyto prameny propojuje. Hned naproti vyvěrá Adlerův pramen, ale nejde pít, není k němu přístup, je za skleněnou uzavřenou nádrží. U něj je socha zakladatele lázní Dr. Bernarda Adlera. Lázeňské budovy ve městě jsou žluto-bílé. Všude okolo je spousta zeleně a rozsáhlých parků.
 Poblíž se nachází Císařské lázně v krásně udržované zahradě a u nich je socha Františka Josefa I. Město je pojmenované po rakouském císaři Františkovi I.

Pokračujeme parkem kolem honosné vily Imperial s renesančními znaky (dnes hotel) a lázeňského domu Belvedere, který je podobný zámku.
  
Došli jsme k lázeňské poliklinice, kdysi stáčírně minerální vody, dnes zde sídlí infocentrum František vyjíždí odsud turistický vláček na prohlídku lázní. Naproti se nachází Nová kolonáda se sochami sfing a budova Uhličitých a plynových lázní. Na kolonádě jsme si koupili dvě krabice lázeňských oplatků z Františkových Lázní po 34 korunách.
   Vedle (na konci Národní třídy) stojí pavilon Františkova pramene, kde jsou kelímky k dispozici zdarma. Františkův pramen je nejznámnější z františkolázeňských 21 minerálních pramenů. Vedle Františkova pramene najdeme malou sošku, které se nejvíce leskne nos a pindík, které lidi nejvíce hladí pro štěstí. Jedná se o sochu Františka s rybou v ruce. Říká se, že kdo se Františka na patřičném místě dotkne, do roka otěhotní. Nemůžeme si nesáhnout. Je jedním ze symbolů města. Pochází z poloviny 20. stol. Naproti je pěkná budova Společenského domu a INGO Casino. Společenský dům je nejvýznamnější veřejnou stavbou z dob založení lázní. Základní kámen byl položen v roce 1793. Je to komplex tří budov, uvnitř jedné z nich je například velký sál, kde se konaly všechny lázeňské bály.

   
Vydali jsme se po Národní třídě (kdysi Císařská), kde stojí 24 domů a paláců postavených v prvním desetiletí po založení lázní (1793). Všechny jsou krásně opravené. Stojí zde například Dům Tři lilie - jeden z nejstarších (1793), první balneologický ústav který hostil mimo jiné Goetha, Metternicha, Nezvala. Na domě je Goethova pamětní deska. Dům Beseda (č.p. 8) 3x hostil arcivévodu Štěpána a jednou císaře Františka. Saský dům (č.p. 11) hostil Marii Luisu, císařovu dceru a budoucí manželku Napoleona. Zašli jsme si na oběd do moderní Café Prestige na Národní třídě. Sedli jsme si venku na zahrádku. Měli 3 chodové menu za 125 Kč nebo 4,99 eur. Byla výborná zeleninová polévka s vajíčkem a krupičkou, vepřový řízek s bramborem a jako dezert byl koláček.
  
Odbočili jsem z Národní třídy k Luisinu prameni, který vyvěrá vedle Luisiných lázní na Máchové ulici.

Vracíme se zpět na Národní třídu a pokračujeme k jejímu hornímu konci, kde stojí velká mísovitá kašna. Tady začínají Městské sady. Hned u vstupu je Hudební pavilon a jezdecká socha císaře Františka Josefa I.
 
Prošli jsme kolem katolického kostela Povýšení sv. Kříže v empírovém stylu a pravoslavného kostela sv. Olgy s nápadnými byzantskými prvky.
 
Nakonec jsme se zastavili ve dvoraně Glauberových pramenů z roku 1930, kde vyvěrají tři prameny - Kostelní, který je údajně dobrý na žaludek a Glauber III a Glauber IV, které jsou pro změnu projímavé.
 
Ve 14 hodin se vracíme k autu.
mapa města 

Neplánovaně jsme se ještě rozhodli zajet do nedalekého města Cheb.

V Chebu u Kauflandu jsme opět relativně levně natankovali do plna. Auto jsme zadarmo zaparkovali na parkovišti u jednoho obchodu poblíž pěší zony. Ani jsem netušil jak je Cheb pěkné město. První zmínka o Chebu se objevila již v roce 1061. Ve středověku se Cheb stal městem, kde se dařilo řemeslníkům i obchodníkům. Po pěší zóně jsme došli až na malebné náměstí krále Jiřího z Poděbrad. Lemují ho nádherné měšťanské domy a historické budovy. Dominantou je Špalíček, neobvyklý komplex 11 úzkých a vysokých hrázděných kupeckých domů. Mezi nimi prochází uzounká Kramářská ulička, kam se vejde tak jeden člověk. Barokní stavbu Nové radnice zvýrazňuje hodinová věž. 
     
V Chebském muzeu na náměstí (Pachelbelův dům) byl 25. února 1634 zavražděn vévoda Albrecht z Valdštejna. Vraždu připomíná pamětní deska.

Za deset korun jsem si koupil višňovou zmrzlinu. Došli jsme k původně románskému kostelu sv. Mikuláše ze 13. století, který je goticky přestavěný.

Poslední zastávku jsme udělali u Chebského hradu, ze kterého toho moc nezbylo, ale je z něj pěkný výhled. Rozprostírá se na vysokém skalním ostrohu nad Ohří. Císařská falc z 12. století postavená Fridrichem Barbarossou. Zůstalo zachováno původní románské opevnění, Černá věž a hodnotná hradní kaple sv. Erharda a Uršuly.
 Celé historické centrum města na mně udělalo velký dojem. Každý dům je něčím zajímavý. Cheb má krásné staré uličky. Ať se v centru vydáte kamkoliv, čekají na Vás poetická zákoutí. Ani jsme neměli v plánu Cheb navštívit, ale když jsme měli dostatek času a navíc to nebylo daleko, tak proč ne.

Cestou zpátky jsme si udělali 6 kilometrovou zajížďku do Kynšperka nad Ohří, kde se nachází Kynšperský pivovar. Dozvěděli jsme se o něm z propagačního letáčku v hotelu Mostov. Pivovar byl založen už v roce 1595, kdy bylo městu uděleno samostatné várečné právo císařem Rudolfem II. V pivovaru je možné absolvovat exkurzi. Je tady i restaurace Šenkovna U Zajíce s tradičním staročeským prostředím v prostorách bývalé humnové sladovny. Sedli jsme si na letní terasu. Martin vyzkoušel místní 13% Vídeňský ležák, dva 12% polotmavé ležáky, které mu chutnaly mnohem více a téměř všichni hosté pili tohle. A pak vyzkoušel místní 50% zlatou pivovici. Je tady i podniková prodejna, ale lahvové pivo místní značky Zajíc tady světe div se neprodávali, jen litrovky v PETkách.
   
Po tolika pivech dostal hlad, tak si v místním Penny marketu koupil housku a klobásku. Vrátili jsme v 17 hodin na hotel. Převlékli jsme se do plavek a rozhodli se jít vyzkoušet místní wellnes centrum, které máme zdarma. Nachází se ve vedlejším hotelu Mlýn, musí se jít venkem a ručníky si taky musíte vzít z pokoje, je to tam bez obsluhy. Jen co jsme sešli dolů, začalo silně pršet. Chvíli jsme čekali, ale déšť neustával tak jsme se vrátili na pokoj. Naštěstí. Martin totiž nechal otevřené střešní okno a pod ním noťas, mobil a plno dalších věcí. Všechno samozřejmě mokré včetně zdí, televize,... Když déšť ustal, vyrazili jsme na druhý pokus. Tentokrát to vyšlo. Ovšem byl to šok. Nejsou tady žádné skříňky na odložení věcí, pouze věšáky, žádné šatny, o mýdle ve sprchách ani nemluvě. Horko tu je na zdechnutí, žádné okno otevřené. Voda v bazénu měla tak minimálně 40 stupňů. To byl masakr. S tím jsem se ještě nesetkal. Nedalo se tam vůbec dýchat. Takže jsme tu vydrželi tak 20 minut a vypadli jsme. To se fakt nedalo. Na pokoji jsme se osprchovali a šli na večeři. Byť jsme měli mít 3-chodovou večeři, tak jsme měli připravený příbor i na předkrm. A skutečně. Dostali jsme játrovou paštiku v listovém těstě, k tomu chleba, brusinky a zeleninu. Polévka byla gulášová. Jako hlavní chod měli všichni pečené kuře s rýží, ale nám přinesli vepřovou kotletu na grilu s pepřovou omáčkou a opékané brambory. Jako dezert byl kakaový zákusek s perníkovou polevou posypaný strouhaným kokosem. Dneska jsme si pochutnali. Po večeři jsme šli ještě do zimní zahrady na wifi. Dopsal jsem deník a Martin dodělal pracovní věci. Pak jsme se chvíli dívali na telku a šli spát.