Cestopis Seychely 2015

Sobota 14.3.2015 - ČR - Rakousko - let do Etiopie

Vyjíždíme vlakem z Ostravy Svinova ve 14:52, rychlík R832 do Brna. Kupujeme si skupinovou jízdenku za 406 Kč pro 2 osoby a k tomu zpáteční na 30. března z Brna do Ostravy za 169 Kč na osobu. Takže jsme hned ušetřili. Cesta se docela táhla. Hned v Brně mě namíchlo, že nemají na nádraží pojízdné schody, takže jsme se museli s kufry tahat po schodech. Přešli jsme na autobusové stanoviště Student Agency naproti hotelu Grand. Ve stánku jsme si koupili každý párek v rohlíku za 10 kaček. Autobus byl poloprázdný, což bylo fajn, takže jsme každý měli dvě sedadla. Jedno zavazadlo je v ceně. Lístky jsme měli koupené předem přes internet za 680 korun/zpáteční. V autobuse byly kožené sedačky, každý měl vlastní obrazovku, kde byly filmy, hudba, hry. Stevardka nám rozdala sluchátka, která si v cílové stanici vyzvedla. U sedadla je i elektrická zásuvka. Je tady i WIFI, ale signál byl slabý, respektive jsme se nepřipojili vůbec. Ale běží stejně jen na území ČR. Dostali jsme noviny, časopisy, nápoj zdarma (káva, čaj, capuccino, čokoláda). Cesta utekla hodně rychle. Shlédl jsem 3 cestopisné dokumenty a už jsme byli ve Vídni v 19:20, kde má první zastávku. Na letišti Vienna Airport ve Schwechatu jsme v 19:45. Zrovna se otevíraly odbavovací přepážky pro náš let. Kufry nám odbavili až na Seychelly. Povolená váha zavazadel v ekonomické třídě byla 2x23 kg na osobu. Vystavili nám hned dva palubní lístky na let do Addis Ababy (ET 0725) a na navazující let na Mahé.

Byť jsme měli rezervovaná sedadla na oba lety, na druhý let nám dali místo 19 řady řadu 32. Chtěli jsme vždy uličku a okno. Došlo i k výměně letadla na let do Etiopie a to k lepšímu, Boeing 787 Dreamliner, kde jsou sedadla 3-3-3 a měla být 2-3-2. Dostali jsme sedadla 19A a 19C, tedy okno a uličku.

Letí se z terminálu 3. Gate D25 se otevírá ve 22:20. Letíme poprvé se společností Ethiopian Airlines. Nevěděli jsme co máme od nich očekávat. Ale byli jsme mile překvapeni a určitě bychom je v budoucnu znova využili. Je největší leteckou společností v Africe a lítá do 84 mezinárodních destinací na 5 kontinentech. Za zpáteční letenku Vídeň - Addis Ababa - Mahé, kterou jsme kupovali s ročním předstihem jsme platili 572 eur (16.034 Kč) včetně tax. Martin měl na letišti volný vstup do JET Lounge, díky kartě Master Card. Může vzít někoho s sebou za cenu 23,5 eur. Ale paní mě tam pustila si sednout s tím, že jsem nic nečerpal. Otevřeno je jen do 22 hodin. Martin si dal nějaké jídlo, piva, pár panáků koňaku, aby se mu v letadle lépe spalo. Jsou tam k dispozici časopisy a noviny, internet (Wifi) i počítače. Ale říkal, že v Praze na letišti je výběr větší. Ve 22 hodin jsme se přemístili ke Gatu. Přesně ve 22:20 začali pouštět do letadla. Letadlo je téměř plné, možná proto i změnili typ letadla, že prodali více letenek. Ale tím lépe, Dreamlinerem jsme ještě neletěli. Sedadla jsou 3-3-3, ale naštěstí sedíme sami dva. Je tady hodně místa na nohy, každý má deku a polštář, vlastní dotykovou obrazovku, která se dá ovládat i ovladačem na opěrce, kde jsou filmy, hudba, hry, informace o letu včetně map apod. Dostali jsme sluchátka. Je tady i USB port. Je tady i jejich magazín na březen a duben. Co mě zaujalo, že tady nejsou roletky na oknech, ale tlačítkem se skla stmavují a rozjasňují. A jsou větší okna než u jiných letadel, aspoň mi to tak přišlo. Čeká nás 4830 km. Předpokládaná doba letu je 5 hodin a 39 minut, tzn. o hodinu méně než bylo plánované jiným typem letadla (Boeing 767-300 JET). Asi je tohle rychlejší. Startujeme ve 23:15. Vše je laděné do zelena, deky, polštáře, oblečení letušek. Všechno to jsou Ethiopanky. Letíme přes Slovinsko, Chorvatsko, Sarajevo, Bulharsko, Řecko, Krétu, Egypt, Sudán a Ethiopii.
 

Neděle 15.3.2015 - Etiopie (Addis Ababa) - Seychely (Mahé)

Myslel jsem, že jídlo budou roznášet až ráno, tak jsem snědl poslední housku z domova a ejhle v 0:10 začali nosit jídlo a pití. Byl jsem mile překvapen a nečekal jsem to. Letíme s nimi poprvé a nevěděli jsme co můžeme od africké letecké společnosti očekávat ale každopádně překvapili. Jak typem letadla, službami, jídlem. Měli k dispozici džusy, vodu, Sprite, Fantu, piva Heineken, francouzská vína od firmy Louis Eschenauer (založená 1821), červený Merlot ročník 2013 a bílé Chardonnay. Jídlo bylo výborné. Na výběr bylo buď kuřecí maso s nějakými bramborami nebo co jsem si dal já, hovězí karbenátky na způsob burgeru s bramborovou kaší, brokolice a mrkev. K tomu zeleninový salát (salát, rukola, okurka, rajče) + španělský dresing z extra panenského olivového oleje a balzamikového octa, rakouské máslo, italské krekry, houska, tvarohový sýr na způsob Gervé a čokoládová buchta. K tomu čaj a samozřejmě Ethiopská káva. Ethiopie je významným producentem kávy. Příbory byly plastové.

Potom jsme se snažili usnout, ale nedařilo se. A navíc jeden chlap příšerně chrápal. Dal jsem si i klapky na oči, ale nic. Ale let utekl rychle. Před přistáním svítá a pozorujeme východ slunce. Přistáváme v Addis Ababě ve 4:43 našeho času (6:43 místního času, je tady posun + 2 hodiny oproti ČR v době našeho zimního času). Dle plánu jsme měli být v Addis Ababě v 7:55, takže budeme mít na letišti o hodinu více času. Přistáváme na mezinárodním letišti Addis Ababa Bole International Airport (ADD), terminál 2. Od letadla nás do letištní budovy odvezly autobusy, byť tady mají i pohyblivá nástupní ramena. Máme tady přes 3 hodiny čas, tak si procházíme letiště. Není to nic velkého. Jsou tady restaurace, obchody, Duty free shopy, několik lounges pro business class a členy sky teamu Cloud Nine.

Jsou tady samozřejmě toalety, i když některé ne úplně v nejlepším stavu, modlitebna, prostor vyhrazený pro kuřáky. V některých restauracích čepují i několik druhů místního piva, ale drahé. Podařilo se nám proklouznout zadním vchodem, který byl otevřený (chodilo tam tak více lidí) do jednoho ze salónků - Cloud Nine Lounge. Jsou tady k dispozici noviny, časopisy, počítače s internetem, wifi (user name: xcloude9 a heslo LNGold63), k neblokovaným sítím se nám nedařilo připojit. Je tady i občerstvení, několik druhů čaje, káva, capuccino, laté,... z automatu, nealko nápoje, vody (vzali jsme si celou 1,5 litrovou vodu na cestu), lahvové piva, housky, máslo, mazací sýr, míchaná vajíčka, párky, houbový salát a fazole v nějaké rajčatové omáčce. Samozřejmě toalety, kuřácká část. Tak jsme tady strávili volný čas, něco snědli a vypili.

Už od letadla mě nějak braly střevní problémy, asi i tou změnou klimatu, tak jsem párkrát navštívil místní toalety. Ještě předtím, než jsme šli do salonku jsme koupili jednu půl litrovou vodu za 1 USD, resp. 1 euro, berou to úplně stejně. Nic nám nevrátila. Martin ji ještě poprosil jestli by mu za jedno euro nedala nějaké místní peníze, tak dostal papírovou 5 a 10 birovou bankovku a jednu 1 birovou minci. 1 euro (1 dolar) = 20 birů. Potom jsme šli ke Gatu 1D. Boarding time je v 9:25. Předtím ještě procházíme kontrolou, musíme se i zout. Není problém si vzít na palubu letadla pití. Asi tím, že letíme mimo Evropskou Unii. Tady to není tak přísné. Máme mít sedadla 32C a 32A a při nástupu do letadla nám vzali celé palubní lístky a dali nové, kde jsme už měli sedadla 18A a 18B, čiže okno a střed. Autobusy nás převezly k letadlu, tentokrát menší Boeing 737-700, kde jsou sedadla 3-3. Letadlo je taky téměř plné, ale přesto sedíme sami dva. Je tady mnohem méně místa na nohy, máme polštáře, ale nemáme vlastní obrazovky. V letadle je pár obrazovek, kde kromě instruktážního videa promítali nějaký film. Každý měl připravené sluchátka. Před startem dezinfikují letadlo nějakým postřikem včetně přihrádek se zavazadly. Tento let má číslo ET0879.

Dle letového řádu jsme měli startovat v 10:10, ale na tabuli na letišti byl vypsaný odlet v 10:00. Nakonec jsme se stejně odlepili od země až v 10:25. Čeká nás 2400 km a plánovaná doba letu je 4:15. Chvíli po startu každý dostal malý sáček krekrů a nosili pití. V zápětí podávali jídlo. Na výběr byla ryba s rýží nebo kuře s kari rýží. Dali jsme si to kuřecí, ale bylo to dost pálivé, takže záchod to určitě jistí. K tomu byl těstovinový salát, houska, máslo, mazací sýr, nějaké krekry a citronový dezert se strouhanou čokoládou a samozřejmě zase pití.

Nejdříve letíme nad pevninou, pod námi pouze červená zem a potom už přelétáváme Indický oceán. Přelétáváme i rovník.

Seychely nebo chcete-li Seychelská republika (v čele s prezidentem) je ostrovní stát v Indickém oceánu nacházející se pod rovníkem, nad Madagascarem, východně od Afriky na úrovni Tanzanie.
 
Je to jeden z posledních rájů na zemi a pod vodou. Souostroví tvoří 115 ostrovů a ostrůvků na ploše cca 1100 x 800 km. Ostrovy jsou dvojího druhu – vlastní Seychelské ostrovy nebo též Vnitřní ostrovy (Inner Islands), kam patří Mahé, Praslin, La Digue, Silhouette, Frégate, Félicité, Aride, Denis, Curieuse, Cousine aj. ležící na severovýchodě státu a jsou tvořeny masivními žulovými skalisky, zatímco ostatek souostroví, souhrnně označovaný jako Vnější ostrovy (Outer Islands) představují ploché korálové atoly Amirantes, Coetivy, Providence, Farquhar a Aldabra (jeden z největších atolů na světě).

Obydleno je 33 ostrovů, přičemž převážná většina obyvatel žije na největším ostrově Mahé, kde leží i hlavní město Victoria. 90% obyvatelstva představují míšenci, potomci francouzských kolonistů a afrických otroků, hovořící seychelskou kreolštinou, odvozenou z francouzštiny. Zbytek tvoří především menšiny Indů, Malgašů a Číňanů. Úřední jazyky jsou tady tři a to kreolština, francouzština a angličtina. Obyvatel je něco kolem 90 tis. Co se týče náboženství, tak převážnou většinu tvoří římští katolíci, něco málo anglikáni a jiní křesťané.

Na Seychely můžete vyrazit celoročně, leží mimo oblast obvyklého výskytu tropických bouří, nemusíte se tedy obávat špatného počasí. Teploty vzduchu dosahují celoročně mezi 26 a 32°C. Teplota vody se pohybuje mezi 28-30°C. Od května do září fouká suchý jihovýchodní pasát, od listopadu do března o něco mírnější a vlhčí severozápadní pasát. Více zapršet může od listopadu do ledna.

Na letišti na hlavním ostrově Mahé (Seychelles International Airport (SEZ) - letiště Sira Seewoosagura Ramgoolama přistáváme ve 14:45 místního času, což mně překvapuje protože jsme tady měli být až v 15:25 a to jsme ještě později vzlétli. Tady je další časový posun, vůči Etiopii + 1 hodina (GMT +4, vůči ČR zimní + 3 hodiny, letní + 2 hod dopředu). Je to jediné mezinárodní letiště na Seychelách a tak i vstupní brána na ostrovy. Jinou možností vstupu do země je potom přístav ve Victorii.
 

Ostrov Mahé je součástí tzv. vnitřních ostrovů Seychel, kam patří i další dva hlavní ostrov Praslin a La Digue. Ostrov Mahé je největším ostrovem, je dlouhý 27 km a široký 10 km (154 km2) a má cca 78 tisíc obyvatel. Celý ostrov se dá objet za 2 hodiny, má 6 silnic z toho 1 okružní.

Přivítalo nás slunečné počasí. Po přistání nám v letadle rozdali imigrační karty a kartu o zdravotním stavu, které jsme rychle vyplnili včetně ubytování na ostrovech (pozor, mohou si to telefonicky kontrolovat). Když jsme vyšli z letadla na letištní plochu, tak první jako by nás někdo přetáhl mokrým hadrem. Vstup jako do prádelny. Hned nás oblil pot. Venku je přes 30 stupňů a velká vlhkost. Za pár dní si na to člověk jakž takž zvykne. Letiště je to malé. Je tady zvlášť mezinárodní a domácí terminál. Nejdříve odevzdáváme vyplněné zdravotní karty, ještě nás sejmuli na kameru a ptali se jak dlouho jsme byli v Etiopii. Potom jsme šli k imigračnímu úředníkovi, chtěl pas, zpáteční letenku a u mně chtěla vidět všechny rezervace ubytování. Docela si to tady hlídají. Takže bez předchozích potvrzených rezervací ubytování na celou dobu pobytu nejspíš neprojdete. Někdy do hotelu dokonce i volají, jestli to někdo nemá jen na oko. Nestačilo ji první ubytování, chtěla vidět všechny na celou dobu pobytu. Po Martinovi to vidět úředník nechtěl, jen se ho ptal kde je ubytovaný. Takže záleží ke komu se dostanete, ale na to nelze spoléhat a je třeba být připravený. Jedinou výhodou je, že na Seychely nepotřebujete vízum. Dostali jsme razítko do pasu ve tvaru kokosového ořechu Coco de mer (symbol Seychel), kde vepsali datum odletu, tzn. do kdy máme povolení se na Seychelách zdržet.

Vyzvedli jsme si kufry a nějakou mapku ostrova, která tady byla zdarma k dispozici.

Při východu z letiště jsme zamířili ke stánku autopůjčovny Omega Car Hire, kde jsme měli rezervované auto přes internet. Komunikace s nimi byla občas složitá než jsem z nich dostal nějakou odpověď, někdy reagovali hned a někdy jsem je musel nahánět přes turistickou centrálu na Seychelách, ale nakonec všechno klaplo jak mělo. Kiosek na letišti je otevřený většinou během odletů a příletů. Jinak půjčovna se nachází v Pointe Larue (1 km jižně od letiště). Kontakt: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Kenneth Gabriel (Julia), tel. +248 2511562 (manager), +248 2521821, +248 4 37 69 32, +248 2511562. Čekal nás tam Charles. Vyplnil smlouvu o zapůjčení auta na 3 dny, prostudoval si moji mailovou komunikaci s autopůjčovnou. Smlouva je na Bella Vista rent-a-car. Od řidiče (Martina) chtěl vidět řidičský průkaz, stačí náš, nemusí být mezinárodní. Dokonce nechtěl vidět ani pas. V žádné půjčovně, všude stačil pouze řidičák. Neměl sice pro nás Hyundai i10, který jsme si vybrali, protože cenově vycházel na 35 eur/den, ale stejně malé Suzuki Celerio červené barvy. Zaplatili jsme za půjčení na 3 dny (počítáno po 24 hodinách, hodně autopůjčoven účtuje denní taxy, tzn. půjčit třeba ráno a večer vrátit, kdežto oni nám to počítali od hodiny kdy si auto půjčíme do stejné hodiny dalšího dne) 105 eur, s tím, že auto vrátíme 18.3. ve 12 hodin na letišti. Pokud by tam nebyl, máme auto nechat na parkovišti u letiště a klíče vhodit do schránky v jejich kiosku. To je důvěra. Cena zahrnuje komplexní pojištění, 15% daň, neomezené kilometry. Spoluúčast při nehodě je dohodnutých 800 eur, nijak to ale neblokují na kartě ani kartu nechtějí a neplatíme ani vratný depozit 200 eur, který půjčovna požaduje dle informací na jejich webových stránkách. Platíme hotově v eurech. Terminál platební tady žádný nemají, takže kartou by se nejspíš na letišti platit nedalo, jedině v jejich kanceláři asi. Dal nám taky nějakou mapku ostrovů. Šli jsme k autu, počáteční stav km je 68.995 a máme poloviční nádrž a vracíme zase s poloviční. Je to malé 4 dveřové autíčko s manuálem, ale stačí, i když do místních kopců má co dělat. Přes den se nesvítí jen večer a jezdí se vlevo. Pozůstatek po Britech. Neoznačoval ani žádné škrábance na autě. Tankuje se benzín (zelený). Benzín stojí stejně na všech pumpách 17,95 SCR/litr (2015). Půjčení auta stojí 35-45 eur/den. Tady najdete skoro všechny autopůjčovny na jednotlivých ostrovech. Pojištění je povinné.
 
Ve směnárně na letišti každý měníme 100 eur a dostáváme 1350 SCR. Oficiální měnou je 1 seychelská rupie (SCR) = 100 centů = cca 2 Kč (pro lepší počítání). Kdysi platilo, že rupie lze zpětně vyměnit na valuty, ale pouze s dokladem stejné banky. Dnes lze změnit zpětně kdekoliv bez dokladu. S penězi na Seychelách je to však složitější, protože kromě platby v hotelech a supermarketech jsou totiž podle seychelských zákonů turisté povinni platit některou z cizích měn – dolary (USD), eury (EUR) nebo librami (GBP). Nejčastěji používaná měna na Seychelách tak jsou EURa.Veškeré turistické služby (výlety, transfery, zapůjčení auta či kola, vstupné apod.) je nutné hradit v zahraniční měně. Pouze v obchodech se suvenýry, potravinami, na benzínce a v dopravě se dá platit seychelskými rupiemi.

Před letištěm je několik kiosků autopůjčoven a cestovních agentur. První co bylo když jsme vylezli z letiště a potažmo už z letadla, že nás do ksichtu udeřilo šílené vedro a vlhko. V autě s klimou se to srovnalo. Auto se každopádně vyplatilo za těchto podmínek půjčit už na letišti, protože jenom taxi na Beau Vallon, kde jsme ubytováni, stojí od 30 eur nahoru a při tom to je pouze 15 km, tzn. cena 2 eura za kilometr. Šílené. Taxíky jsou tady opravdu hodně drahé, a to na všech ostrovech. Autobus, který sice má na letišti zastávku a stojí pouze 5 SCR, tedy 10 korun a nezáleží na tom kam jedete, Vás bohužel s větší batožinou nevezme. Je to tak schválně, aby turisti platili drahé taxíky a utráceli na ostrovech velké peníze. Ale zase záleží na řidiči, některé vzal i s krosnou. Ne všechny zastávky mají čekárnu, někde je pouze nápis na silnici BUS STOP. Chvíli trvalo než si Martin zvyknul, že se zase jezdí vlevo. Už krajina z letiště směr hlavní město Victorii je okouzlující. Z jedné strany hory, z druhé moře. Občas špatně odbočíme, tak se musíme vracet. Cestou kupujeme v jednom obchodě u Inda, který má otevřeno (v neděli je většina krámů zavřených) 5 litrový barel pitné vody za 30 SCR, tzn. 60 Korun. Většinu obchodů tady vlastní a provozují Indové. Jinak prý voda z vodovodu je všude pitná a hygienicky nezávadná. My jsem to raději nezkoušeli.
Přijíždíme na pláž Beau Vallon, kde máme rezervované ubytování v Lemongrass Lodge, Mare Anglaise, Beau Vallon, Mahé, tel: +2482578025, +2482510343, Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Beau Vallon je vzdálený cca 25 min. jízdy od letiště (15 km). Chvíli nám trvalo než jsme ho našli, ale je u hlavní silnice směrem na sever na pláž Sunset Beach tabule s odbočkou doprava kousek za potápěčským centrem Big Blue Divers. Cesta vede asi 300 metrů do prudkého kopce.

Bez auta je to celkem namáhavé tam vyjít, takže se oplatí mít auto. Máme co dělat, abychom to vyjeli. Ono obecně Mahé je docela hodně hornatý ostrov a je tady několik silnic, které vedou do prudkých kopců skrz hory z jedné strany ostrova na druhou a jsou samé serpentiny. Na silnicích si člověk musí dávat bacha, aby nezapadl do nějakého rigolu, protože silnice jsou většinou nezpevněné s rigoly po stranách a chodníky v podstatě žádné. Jsou neuvěřitelně úzké. A s osvětlením v noci to taky není žádná sláva. Takže za tmy raději nejezdit. Auto jsme zaparkovali u našeho ubytování.
 
Bydlíme v soukromém "penzionu". Je odtud krásný výhled na moře. Ubytování jsme měli rezervované přes Agodu, 3 noci se snídaní za 320 USD, double room standard v Lemongrass Villa, což je hlavní budova se 3 dvojlůžkovými pokoji, dva v přízemí a jeden v patře, každý s koupelnou a terasou. Nahoře v patře je společný obývací pokoj s TV a kuchyň, kterou můžeme používat a pak mají oni svoji kuchyň a kancelář. Když chcete ušetřit, rezervujte si ubytování přímo přes email u Philippy, ušetříte za poplatky Agodě či Booking.com, které mají marži 17-20%. Hned k nám přiběhl manžel, manažerky a majitelky Philippy Larue, se kterou jsem komunikoval přes mail, Hardy. Oni bydlí v domku pod námi. Philippa pracuje ještě částečně jako učitelka. Zaměstnává dvě paní na pomoc (úklid a příprava snídaní). Měli volné dva pokoje, takže jsme si mohli vybrat. Oba byly v přízemí, každý s vlastní terasou a posezením v pěkné zahradě s výhledem na hory a na moře. Jeden byl menší, druhý větší, byly podobné, každý měl jinak řešenou koupelnu. Zvolili jsme ten menší, co jsme v podstatě měli i rezervovaný, ten druhý byl sice větší, koupelna s WC byla oddělená dveřmi, ale hned jak jsme tam vlezli, tak jsem cítil zatuchlinu a bylo rozhodnuto. Pokoj je menší, ale pro naše potřeby dostačující. Dvoj postel s moskytiérou (ale komáři tady nebyli), na oknech jsou mříže, ručníky na posteli pěkně upravené a doplněné voňavými růžovými kvítky, skříň se zabudovaným trezorem na klíček (zdarma), nějaké police, klimatizace, křeslo, lednička, varná konev, hrnky, čaje a cukr, adaptér do zásuvky. V ledničce měl pro nás přichystaný vychlazený welcome drink z citronové trávy (lemongrass) a nějakou místní specialitu (strouhaný kokos s medem, vanilkou a ještě něčím). Koupelna je společná s toaletou, obložená kamenem, malé okno, ale nejsou dveře mezi koupelnou a pokojem, takže vše jde do pokoje i horko ze sprchy. To je trochu nedomyšlené. Toaletní papír tady je, horká voda a malé mýdlo, již odbalené.
 
Snídaně říkal cenu 200 SCR, ale my už ji máme v ceně pokoje. Říkal že snídaně podávají od 8:30 do 10 hodin. My jsme chtěli na 7, ale nakonec jsme mu řekli na 8, aby jsme mohli co nejdříve vyjet, tak uvidíme jak to zvládnou. Večeře je schopný připravit za 300 SCR na osobu, rybu, nebo kuřecí, kari, a k tomu dezert. Ty ceny jsou poněkud vyšší. 600 korun za večeři. Prý to vaří přímo on. Internet je možný za 5 eur na den. Ale jinak pokoj je čistý, ubytování v hezkém místě v zeleni, jen ten kopec. Takže určitě doporučuji auto. Případně taxi pokud cestujete se zavazadly. Ale myslím si, že není problém, že by Hardy pro Vás přijel autem dolů pod kopec. Jiank nabízí i odvoz z letiště za 30 eur a zprostředkuje i půjčení auta za 35-45 eur. Nahoře je potom ještě jeden pokoj, ten je z nich nejhezčí a má balkon s výhledem na moře. Takže když by jste si mohli vybrat, určitě ten horní pokoj. Jen nevím jestli je stejná cena. Nahoře je taky společný obývací pokoj se satelitní televizí, plně vybavená kuchyň, terasa a pak tady mají kuchyň kde připravují snídaně a kancelář. Kromě této hlavní budovy, nabízí ještě ubytovaní ve dvou samostatných plně vybavených vilkách typu self-catering pod názvy Carambole a v druhé vilce jsou apartmány Palmier a Zanbrosia. 

Nijak zvlášť jsme se nevybalovali a hned vyrazili autem na pláž Beau Vallon. Je to dlouhá pláž, určité úseky (pod hotelem Lemongrass) jsou menší zátoky s velkými kameny a v okolí hotelu Savoy Resort and Spa a Coral Strand je to dlouhý pás bílého jemného písku, s čistou a hlavně teplou vodou. Ta měla snad 30 stupňů. Fakt jako kafe. Nepamatuji, že bych se někdy někde koupal v tak teplém moři. A to v tomto období je tady tak všude. Chladnější je (a to má teplota vzduchu třeba 28 stupňů) v období od června do srpna. Jen občas v moři plavaly nějaké trávy a listí. Ale jinak pláž patří k těm hezčím a nejnavštěvovanějším na ostrově. Naproti pláže je ostrůvek Silhouette Island a z druhé strany se vypínají vysoké kopce. Přímo u pláže jsou dva hotely, z toho jeden hodně luxusní Savoy Resort and Spa, který vlastní Rusi a druhý Coral Strand.

Pláž je hodně populární i u místních obyvatel, protože těch tady bylo dneska mraky. Je totiž neděle a to má většina lidí volno a vyráží na pláže na ostrově a nejspíš hlavně sem. Byly tady kvanta aut. Sešla se tady jak místní omladina tak i celé rodiny, které na pláži pořádali pikniky a barbecue. Dokonce jedni mi nabídli zdarma Muffina, že dcera slaví narozeniny. Někteří si přinesou gril na dřevěné uhlí a grilují přímo tady a někteří si všechno připraví doma a tady už jen hodují a baví se s přáteli.
 
Kolem pláže vede chodník, jakási promenáda, kde je spousta stánků s různým občerstvením. Hlavně grilované ryby, hamburgery, špízy, párky, slanina, k tomu rýže, hranolky, u jiných stánků smažené banánové lupínky, jinde kokosy a další ovoce, džusy z čerstvého ovoce apod. Jen skoro nikde nebyly ceny. Takže jsme se museli vyptávat kolik co stojí a ceny se u jednotlivých stánků lišily. Někdo měl špíz za 25 SCR, jiný za 40 SCR. Martin si dal večer grilovanou rybu, k tomu byla rýže, nějaká omáčka a salát z mrkve a zelí za 60 SCR. Ryba byla výtečná. Jen se kolem jídla slétaly otravné mouchy. Je to jedna z variant, jak se levně a chutně najíst. V restauracích je jídlo několikanásobně dražší.
 
Párkrát jsme se vykoupali, prošli po pláži, pozorovali lidi, večer jsme sledovali i západ slunce. Zapadá denně kolem 18:30.

K večeru se začaly sjíždět další mraky místních mladých v různých bourácích, ze kterých hrála hudba na plné kule. Takhle se tady baví, a to vždycky soboty odpoledne až do večera a neděle celý den. Pláž je to fakt moc hezká, písečná, moře čisté, samozřejmě žádná lehátka a slunečníky (jen pro hosty hotelů), ale jsou tady stromy kam se dá schovat, ale je to taková řekl bych "veřejná" pláž, kam se sjíždí množství místních. Takže 14 denní dovolenou přímo na této pláži bych asi strávit nechtěl. Neměl bych pocit, že jsem na Seychelách. Ale jinak jak říkám, super. Pláž patří k těm hezčím a více navštěvovaným na Mahé. Jezdí tu i vodní skútry, vodní lyže a jiné atrakce. Ve tři čtvrtě na 7 jsme sedli do auta a jeli na pokoj, abychom dojeli ještě jakž takž než se úplně setmí, protože tady není veřejné osvětlení a jízda v noci bez osvětlení na těchto silnicích musí být o hubu. Osprchovali jsme se, vybalili, něco jsem snědl co mi zbylo z letadla, dopsal jsem deník, nachystali věci na zítřek a v 9 šli na kutě. Včera jsme v letadle v podstatě vůbec nespali, tak to musíme dohnat. Zítra nás čeká první část prohlídky ostrova Mahé.

Pondělí 16.3.2015 - Mahé

V noci nás vzbudil déšť, ale ráno už bylo slunečno. Trochu mě budila lednička, která střídavě spínala a klimu jsme nakonec museli kvůli zimě vypnout. Ráno jsme si prošli zahradu a udělali pár snímků. V zahradě roste mimo jiné karambola, podle kterého je pojmenovaný jeden jejich ubytovací dům.

Snídani nám připravili nahoře na terase s nádherným výhledem na moře.

Na snídani byla káva, čaj, mléko, německý ovocný jogurt, novozélandské máslo, mazací sýr, opečené toasty, vajíčko na různý způsob (dali jsme si omeletu), dva druhy marmelády z toho jedna domácí výroby z guavy, čerstvý džus z guavy a talíř s ovocem (banány, guava, mango a něco co připomínalo chutí i vzhledem naší hrušku). Dnes máme v plánu navštívit západní pobřeží a vnitrozemí v severní části ostrova Mahé. Po snídani jsme jeli autem směr Victoria, přibrali jsme německý pár z našeho hotelu, který si jel ověřit jejich zítřejší let. Victoria je od Beau Vallon pouze asi 3 km. Venku je krásné slunečné počasí.

Pokračujeme po silnici Sans Soucis Road, která vede napříč ostrovem a horami, takže je to samá zákruta a prudké stoupání a klesání. Silnice začíná ve Victorii, vede přes Morne Seychellois National Park a končí v Port Glaud na západním pobřeží. Národní park Morne Seychellois National Park byl založený roku 1979 a má 15 km turistických stezek. Zabírá plochu 30 km2 a je přístupný zdarma. Můžete v něm podniknout například zajímavou pěší túru (1-1½ hod. každá cesta) na 497 metrů vysokou horu Mount Copolia, kde najdete např. masožravé rostliny láčkovky - Nepenthes pervillei (endemit Seychel který roste pouze na Mahé a ostrově Silhouette) i řadu exotických stromů netradičního vzhledu, jako je třeba skořicovník. Z jejího vrcholu se můžete kochat nádherným výhledem na město Victoria, Mořský národní park Ste Anne a Národní park Morne Seychellois. My jsme na to bohužel neměli dostatek času. Výchozí bod začíná na silnici Sans Soucis a druhý v La Misere - "Congo Rouge"/"Copolia" horská stezka. Udělali jsme zastávku s výhledem na Victorii.

Další zastávkou na této silnici byla vyhlídka Mission Lodge, odkud se otevírá nádherný panoramatický výhled na západní pobřeží a na nejvyšší horu Seychel - Morne Seychellois (905 m.n.m.). Výstup na ní trvá 3 hod.
  
Nachází se zde i ruiny města Venn´s Town (od roku 1984 národní památka). Venn´s Town, lépe známý pod názvem "Mission" tedy misie byla osada, díky níž byla založena internátní škola v roce 1875 reverendem Williamem Chancellor z Church Missionary Society of London, aby se starala a vychovávala děti otroků osvobozených britským námořnictvem. Misie byla oficiálně uzavřena v roce 1889 když školáci ji opustili, aby navštěvovali nové misionářské školy ve Victorii, ale neoficiálně fungovala do roku 1903. Je to jedno z nejstarších míst na Seychelách. V roce 1972 když královna Alžběta II přijela na Seychely, aby otevřela mezinárodní letiště, tak rovněž navštívila ruiny města Venns Town a otevřela vyhlídku Mission Viewing Lodge. 

Pokračujeme dále až k čajové plantáži a místní továrně na zpracování čaje - STC - Seychelles Trading Company, která se nachází na silnici Sans Soucis. Byla založena v roce 1962. Čajová plantáž je v nadmořské výšce pouhých 365 m.n.m.
  
Vstupné na prohlídku je 25 SCR, nebo 2 USD či 1,5 euro. Ale jelikož jsme navštívili továrnu na čaj na Srí Lance, tak tady jsme dovnitř nešli. Místo toho jsme koupili jen 3 balíčky 50 gramového vanilkového čaje po 9 SCR a jeden pytlík citronely za 48 SCR. Lemon grass tea (citronela) je jeden z nejznámnějších nápojů na Mahé z citronové trávy. Může se to pít na teplo i na studeno a je to dobré na žaludek. Je to tady levnější než kdekoliv jinde, třeba na trhu ve Victorii. Takže když tady budete, kupte přímo na místě zrodu. Také je odtud pěkný výhled na západní pobřeží.

Sjíždíme do městečka Port Glaud na druhé straně ostrova, na západním pobřeží. Jsou tady pěkné pláže a výhledy na okolní ostrovy.

Jedeme směr Port Launay. Hned za kostelem v Port Glaud odbočujeme vpravo a cesta vede k nádhernému vodopádu Sauzier Waterfall. Nikde není žádný ukazatel. Sledujte silnici, kdy po levé ruce budete mít mangrovy. Když se cesta rozdvojuje vydejte se vlevo a dojedete na "parkoviště". Zastavují nás místní, že dál jet nemůžeme. Ptáme se na vodopád a říkají nám, že ten je přístupný pouze v neděli. Ptá se jak dlouho tam chceme být. Říkáme že si ho chceme jen prohlédnout. Tak ok, jeden hoch tam s námi za 25 SCR za oba zajde. Super. Ušetříme 25 SCR, protože to je normálně cena za jednoho. Parkujeme a následujeme hocha lesní pěšinou k vodopádu cca 5 minut. Vodopád je opravdu nádherný a dá se pod ním i koupat. Poté jsme se vrátili k autu a jen co jsme projeli bránou, hned ji zavřel. Takže jsme měli štěstí, že tady byl, jinak bychom se tam asi fakt dneska nedostali. I když jsme tam potkali ještě jiné turisty s průvodcem a ti přišli odjinud, takže asi existuje další přístupová cesta, ale tu jsme neznali, takže bychom tam nedošli. Všude kolem jsou mangrovové porosty.
  
Pokračujeme na pláž Port Launay, která se nachází u hotelu Constance Ephelia Resort. Naproti ostrovům Thérése a Conception jsou nádherné zátoky ke koupání. Převážnou většinu návštěvníků pláže tvoří hosté tohoto hotelu. Mají tady k dispozici lehátka, ručníky, .... Je tady i bar kde je možné koupit pití a nějaké jídlo, ale pěkně drahé, například obložená bageta 180 SCR. Pláž je lemovaná palmami, voda je krásně čistá a v pozadí se tyčí vysoké hory. Uvádí se, že je tady excelentní šnorchlování, ale lidi co tu šnorchlovali neviděli nic. Je fakt že to spadá do mořského národního parku Port Launay Marine National Park, námořní chráněné oblasti na severozápadním pobřeží Mahé. Takže nejspíš v rámci toho parku je potápění a šnorchlování znamenité, ale přímo u pláže nikoliv. Když je sezóna, tak se tady objevují i žraloci velrybí. Za vstup do parku se platí 200 SCR. Voda je krásně teplá. Přemýšlím, kdy jsme se naposledy koupali v tak teplém moři. A musím říct, že nikdy. Tak teplé moře jako jsme zažili na Seychelách jsme ještě nikde neměli. Ale je to pouze v těchto měsících (březen-duben). V letních měsících je moře chladnější. Slunečné počasí střídá déšť, který se opakoval několikrát. Koupali jsme se v dešti v moři. U pláže jsou i sprchy a využili jsme i hotelové chlazené vody s citronem, kterou je možné si načepovat do plastových kelímků. Pláž určitě stojí za návštěvu.
  
Pokračovali jsme autem ještě k další pláži Anse Souillac (mezi plážemi v Port Launay a Baie Ternay), malinká pláž kde břeh lemují velké balvany. Vhodná údajně na plavání a šnorchlování, ale silně prší, tak jsme do vody ani nešli, jen udělali pár fotek. Při cestě zpátky jsme se zastavili u autobusové zastávky u pláže Port Launay, kde stojí pojízdný karavan s jídlem typu take away. To je na Seychelách poměrně časté a relativně "levné". Měli tu hranolky, hambáče, párky,... dali jsme si to nejlevnější a to hranolky s kuřecími nugetami, kterých byly pouze dva kousky a kečup za 18 SCR. Skryti před deštěm na autobusové zastávce společně s čekajícími lidmi na bus jsme poobědvali.
 
Pokračujeme podél pobřeží směrem na jih. Chtěli jsme se ještě zastavit u pláže Grand Anse (600 m dlouhá pláž s bílým pískem, windsurfing, silné spodní proudy, nevhodná ke koupání), ale tu jsme projeli až k další pláži Barbarons Beach, kde se nachází hotel Le Meridien Barbarons (Avani Seychelles Barbarons Resort and Spa). K pláži je přístup chodníčkem kolem hotelového plotu (přes bránu nevím jestli by nás vrátný pustil). Ale byly poměrně velké vlny, pláž nic moc a k tomu všemu se spustil takový liják, že jsme pěkně promokli. Schovali jsme se pod jeden přídašek a čekali asi 15 minut než déšť ustal.

Usoudili jsme, že dneska už to lepší nebude, alespoň ne na této straně ostrova a rozhodli jsme se přejet na druhou stranu. Ty deště asi způsobují místní hory, protože na druhé straně nebo směrem na jih to vypadlo, že neprší, obloha byla modrá. Kdežto směrem na sever a nad horami bylo úplně černo. V Grand Anse jsme se zastavili na benzínce. Nabrali jsme jen za 100 SCR. Litr benzínu stál 17,95 SCR. Netankujeme si sami jak jsme zvyklí od nás, ale je tady obsluha. 

Benzínové stanice na Mahé:
Victoria (Capital) 05:30 – 23:00 denně
Airport Service Station (naproti letiště) 06:00 – 21:00 denně
Anse Royale (naproti Kaz Kreole Restaurant) 07:00 – 19:00 denně
Baie Lazare Service Station 07:00 – 19:00 denně
Beau Vallon Service Station 06:00 – 21:00 denně

Druhou horskou silnicí La Misere Road projíždíme skrz ostrov na východní pobřeží. Není tak šílená jako Sans Soucis. Těsně před sjezdem do Victorie je pěkná vyhlídka na město, přístav, jachty a okolní ostrovy a nový uměle vybudovaný ostrov s luxusními apartmány a vilami a jachtami Eden Island. Je odsud výhled na Národní mořský park St. Anne Marine National Park (vstup 10 eur, 200 SCR) vzdálený od Mahé 20 min. lodí. Na 2 ostrovy ze 6 je povolen vstup denním návštěvníkům, aby mohli spatřit překrásné scenérie jedinečného mořského prostředí. Moře v okolí ostrovů Cerf Island, Moyenne Island, Round Island a Ste Anne Island nabízí skvělé podmínky pro prozkoumávání podmořského světa v podobě šnorchlování a potápění.

Doprava houstne jen co jsme se přiblížili k hlavnímu městu. Zastavujeme se v jednom supermarketu. Kupujeme 5 housek (balení) za 12 SCR a Martin si koupil dvě lahvová piva, každé 280 ml. Obě jsou místní výroby, jedno je Eku 5% alkoholu za 25 SCR a druhé se jmenuje SeyBrew 4,9% za 24 SCR. Zálohu na láhev neplatíme žádnou. Kdysi se v obchodech platila záloha na láhev 2 SCR. Pivo se vyrábí místně a je dostupné jako SeyBrew, Eku a Guinness. Chutná velmi dobře, jedinou nevýhodou je že je v malých lahvích (280 ml). Na druhou stranu velké láhve rychle zteplají. Láhev piva v obchodě stojí kolem 25 SCR, v restauraci samozřejmě více.

Samozřejmě že na této straně ostrova svítí slunce. Rozhodli jsme se navštívit místo zítřka ještě dneska místní botanickou zahradu Mont Fleuri Botanical Gardens Seychelles - Victoria Botanical Gardens (zal. 1901) na ul. Mont Fleuri (Botanical Garden Rd.). Je u ní parkoviště. Otevřená je denně 8-17 hod. Vstupné je 100 SCR a platí se pouze hotově. Ke vstupnému dostáváme brožuru s plánkem a popisem. Nicméně mapka je hodně chaotická, stejně jako celá zahrada. Začíná pršet. Kur... Teď, když už jsme koupili lístky. Naštěstí to za pět minut přestalo a bylo to jen pár kapek.
  
Horší botanickou zahradu jsem ještě neviděl. Čekal jsem od toho teda mnohem více. Zaprvé tady toho moc není, značení a směrovníky téměř žádné, takže jsme i bloudili a některé místa nemohli vůbec najít. Na konci jedné trasy byla skládka odpadů, no děs. Co nás zaujalo, byly samozřejmě palmy seychelské, jejichž odborný název je Lodoicea seychelská (Lodoicea maldivica). Její běžnější pojmenování a známější je Coco de Mer.
 
Je to endemický druh palmy, rostoucí pouze na Seychelských ostrovech a to ještě pouze na dvou místech a to je ostrov Praslin a ostrov Curieuse. Všude jinde, třeba i tady na Mahé jsou to již palmy vysázené uměle ze semen palem právě z těchto dvou ostrovů. Dorůstá výšky okolo 30 metrů. Ořechy (plody) této palmy mají v průměru 40 až 50 cm a váží až 30 kg. Mají kulatý či oválný tvar. Tyto palmy jsou dvoudomé rostliny, tedy s oddělenými samčími a samičími květy, a rostou zpravidla vedle sebe, aby jejich květy mohly být snadno opylovány větrem. Samčí květ připomíná velkou, více než 50 cm dlouhou jehnědu, mi připomíná spíše penis a samičí květ je podobný dlouhému kalichu. Kokosové ořechy plodí pouze samičí palmy. Je to jediný druh rodu Lodoicea a je význačný tím, že má největší semeno ze všech rostlin na světě (ukrývá se uvnitř ořechu). Obvykle má ořech (plod) pouze jedno semeno, ale příležitostně mohou být i 2 - 4. Délka semene je okolo 30cm, šířka 20cm a váží až 17 kg. Klasická semena palem mají průměr okolo 3cm. Tvar semena nápadně připomíná lidský zadek, z jiné strany zase ženské přirození. Vývoz těchto semen je přísně hlídán a regulován. Dá se koupit jako suvenýr za ceny cca 4000 rupií a vyvézt, ale musí být opatřen certifikátem a nálepkou. Alej palem Coco de Mer začíná hned u vstupu. Byla tady jedna nově zasazená v roce 2012 a pak i několik velkých včetně jedné kterou zasadil vévoda z Edinburghu v roce 1956.

V jedné části divokého lesa nás poštípalo poměrně dost komárů. Nad hlavami nám lítali kaloni a seděli i na stromech, ale nebylo to v takovém množství jako na Srí Lance v botanické zahradě Peradenyia u města Kandy, kde byly stromy jimi obsypané a lítali ve velkých hejnech. Ale i tak to bylo zajímavé. Kaloňů je na Seychelách požehnaně a zemědělci jsou zoufalí, protože jim sežerou téměř všechno mango, které kdysi ve velkém exportovali. Je tady malé jezírko s vodními rostlinami. Nás ale hlavně lákal výběh s obřími želvami z Aldabry. Když jsme to konečně našli, ukazatele žádné a mapka k ničemu, čekalo nás další nemilé překvapení. Želvy jsou samozřejmě v ohradě. S tím jsem i počítal, že asi nebudeme chodit mezi nimi, ale tady to dovedli k dokonalosti. Když chcete jít mezi želvy, dotýkat se jich a krmit je, je třeba zaplatit dalších 50 rupek na osobu. O tom nás ovšem nikdo nikde neinformoval, ani u koupě vstupenek, hlavně že nám chlap v mapce zatrhnul, kde želvy najdeme. Když nezaplatíte, musíte stát za brankou a sledovat je odtud. Tak jsem se s ženskou začal dohadovat, říkala že mě měli informovat a že to můžu napsat do knihy stížností. Tak jsem napsal. Stejně tuto stránku beztak vytrhnou. Nicméně jsem zůstal stát před brankou, pak už dala pokoj, ale mezi želvy jsme nemohli. Nebyli jsme ovšem jediní, kterým se to nelíbilo a taky se s ní hádali. Ale zase bylo dost těch kteří zaplatili a mezi želvy šli a krmili je listím a hladili si je. Samozřejmě nesmí se na ně sedat. Ale i tak to byl zajímavý zážitek. Nikdy jsme takové velké suchozemské želvy ještě neviděli. Dokonce se nám podařilo sledovat a natočit pářící se želvy. Samec vydával bučivý zvuk. Takže to vyrovnalo tu hádku s babou. S těmito želvami jsme se při našem pobytu setkali ještě několikrát, hladili je, krmili a zadarmo, takže nezoufejte a běžte jinam. Želva obrovská je velká suchozemská želva, která žije na Seychelských ostrovech, atolu Aldabra (tam jich je 150-180 tisíc), na Zanzibaru, Mauriciu a Rodriguesu. Patří mezi nejdéle žijící tvory na světě (dožívá se i více než 200 let). Samec může vážit až 250 kg. Při pohledu na ni, jako bych viděl E.T.ho. Ta hlava, ten dlouhý zvrásněný krk. Vypadá jak z pravěku. I když působí nemotorně, dokážou se pohybovat i poměrně "rychle" a umí i bezvadně plavat. Jsou podobné želvám galapážským (želvám sloním). Tyto dva druhy želv jsou největšími suchozemskými želvami na světě.
   
Zahrada je otevřena do 17 hodin, nicméně baba od želv ve 4 zavřela branku, zamkla a šla domů. Pak jsme ještě navštívili oddělení, kde rostly orchideje a nějaké bylinky.
 
Celkově mně ta zahrada fakt hodně zklamala. Jediné co bylo zajímavé byly ty želvy a palmy Coco de Mer, které jsme sice už viděli v botanické zahradě na Srí Lance. Takže návštěvu dobře zvažte.

Odtud pokračujeme směr Beau Vallon. Město Victoria je totálně ucpané autama, na mnoha místech řídí dopravu policajti. Nevím jestli to tady tak je každý den, ale byl to mazec. Bylo 16:30. Na netu jsem v mnoha informacích o Victorii četl, že je tady pouze jediný semafor na Seychelách, ale to není pravda. Jen v samotné Victorii jsme jich viděli několik. Přes Beau Vallon pokračujeme na pláž Sunset Beach, která se nachází severně od pláže Beau Vallon. Je u ní hotel Sunset Beach. Hotelové parkoviště je pouze pro ubytované hosty, nebo pokud máte rezervaci na oběd či večeři. Naštěstí se dá téměř všude na Seychelách parkovat kdekoliv u cesty, pokud není zákazová značka. Na pláž se dá dostat buď z hotelového parkoviště nebo přímo ze silnice vede stezka lesem. Pláž není velká, ale o to je zajímavější. Je tady jemný bílý písek, krásné moře, i když celkem silný spodní proud, který nám podráží nohy. Kolem palmy a velké balvany a skály tolik typické pro Seychely. U pláže je část ubytovacích bungalovů hotelu a jejich lehátka. Je tady i sprcha. Místo je zajímavé zejména kvůli šnorchlování. Jen člověk musí dávat pozor na sílu moře když plave kolem skal. Nejlepší místa jsou na vzdálenější části pláže od hotelu kolem skalisek. Jsou tady mraky menších i větších korálových ryb, některé hodně velké, dále ježovky a viděli jsme i spotted eagle ray, tedy orlího rejnoka tečkovaného (siba skvrnitá). Můžete se tady setkat i s mořskými želvami. Kvůli pěknému šnorchlování určitě stojí za to sem zajet. Jinak toto místo je také oblíbené jak už název napovídá kvůli nádherným západům slunce. Je odtud výhled na okolní ostrovy Silhouette a North Island. V hotelu je restaurace, bar s pěkným výhledem na pláž a také bazén, ale ten je jen pro ubytované hosty.
  
V 6 hodin odjíždíme z pláže na pokoj. Osprchovali jsme se, dali ven na sušák sušit věci. Večeři jsme si nachystali na verandě. Dali jsme si housky, mazací sýr z letadla a od snídaně, jogurty od snídaně a ovocný talíř. K tomu jsme si uvařili čaj. Já jsem pak venku na terase dopisoval deník a Martin sledoval nějaký film na mobilu a popíjel ty koupená piva. Jako česká samozřejmě nejsou, ale pít se dají. Pili jsme už i horší. Na nebi jsou pěkně vidět hvězdy. Naštěstí tady nejsou komáři i když svítíme. Na pokoji máme moskytiéru nad celou postelí, ale komáři tady nejsou. Po zdech běhají gekoni, jednoho jsme měli včera v noci i v pokoji. Ale ten člověku neublíží a navíc chytá hmyz. Když jsme se bavili s paní domácí o dnešním dni a říkali ji jak nám pršelo, tak říkala ze tady v Beau Vallon celý den svítilo slunce. Jinak na Seychelách je celoročně 26-30 stupňů. Nejlepší doba pro návštěvu je březen a duben a potom září, říjen. To jsme se dozvěděli od jedné Češky (Maricy), která na Seychelách bydlí už 20 let. Nejlepší je asi březen kdy je stálé počasí, úžasně teplé moře bez vln, krásné západy slunce a moře hvězd na nebi (Beau Vallon).

Úterý 17.3.2015 - Mahé - Victoria

V noci jsem dneska skoro vůbec nespal, nemohl jsem usnout, do toho lednička hučela, gekoni vydávající nějaké zvuky, měnil jsem baterky v nabíječkách, měnil klimu. Chvíli zima, chvíli horko. No noc jak vyšitá. Snídani jsme dneska měli už v 8 hodin opět na terase s nádherným výhledem na moře. Snídaně byla v podstatě stejná jako včera, jen ovoce bylo některé jiné. Vyjeli jsme po půl deváté do hlavního města Victoria. Victoria (3 km z Beau Vallon - 10 minut autem) je jedno z nejmenších hlavních měst světa pojmenováno po královně Victorii.



Nejdříve jsme zastavili u restaurace Marie Antoinette - Le Grand Trianon Marie-Antoinette Restaurant v koloniálním domě kreolské architektury. Dům je starý přes 100 let a restaurace byla otevřená roku 1972. Jedna z nejstarších restaurací na Seychelách. Nachází se na ulici Serret Road v St. Louis (pokračování Revolution Ave. směrem vlevo od moře). Nahlédl jsem dovnitř. Paní mi řekla, že se můžu jít podívat dozadu, kde mají výběh pro velké suchozemské želvy. Jedné jsem sáhnul na krunýř. Na hlavu si sáhnout nedaly. Na to jak je to vyhlášená a drahá restaurace, tak hodně lidí doporučuje zde nejíst, že jídlo není nic moc a je drahé.
   
Parkoviště ve městě jsou placená, ale nejsou drahá, cena někde 10 SCR/hodina, na parkovišti přímo u trhu 10 SCR/30 minut. Našli jsme si místo o dvě ulice výše nad trhem u nějaké školy a zadarmo. Centrum není nijak zvlášť velké a všechny zajímavosti projdete v pohodě pěšky. Zamířili jsme ze všeho nejdřív na trh. Trhy v cizích zemích nemůžu nikdy vynechat, tam je ta pravá atmosféra. Trh Sir Selwyn Selwyn-Clarke Market se nachází na rohu ulic Market Street a Benezet Street. Nejlépe navštívit v ranních (dopoledních) hodinách. Otevřeno je po-pá 7-17:30, so 6-14. Byl otevřený již v roce 1840. Trh je poměrně velký. Poznáte ho bezpečně podle barevné konstrukce.

Jsou tady stánky s nejrůznějším ovocem a zeleninou, plno stánků s rybami včetně těch které pozorujeme při potápění či šnorchlování (korálové ryby, papouščí ryby,...), jinak tuňáci a další. Jen mě fascinuje jak to v tom horku mají jen tak vyložené na pultech. Kolem nich lítá množství much. Ale to řeší tak, že po pultech pochodují 4 ptáci, kteří mouchy chytají.

Jsou tady stánky s místními nádhernými květinami, džemy, spoustou koření, výrobků z kokosů, ale i suvenýrů. Třeba čaje které jsme včera koupili za 9 rupií, tak tady měli za 20 a citronelu co jsme koupili za 48 tak tady za 75. Takže určitě se oplatí je koupit přímo v továrně. Nadchl mě výběr koření, ten byl opravdu obrovský. Koupil jsem dva čerstvé muškátové oříšky po 5 SCR, které jsem viděl poprvé v životě. Musí se otevřít a teprve uvnitř je ten ořech, který se strouhá. Za 50 SCR jsem koupil 5 lusků vanilky. Vanilka se na Seychelách hodně pěstuje. Ale mají tady samozřejmě i skořici, vanilku v různých podobách, šafrán, kardamom, citronovou trávu sušenou = lemongrass = citronela, která se zalije horkou vodou, dá cukr a je dobrá na žaludek a zažívací potíže. To množství různých koření by jste museli vidět. A všechno se tady pěstuje. Taky různé domácí džemy, marmelády a samozřejmě suvenýry pro turisty, ale dost drahé. Koupili jsme 8 pohledů po 8 SCR, ale pro známky musíme na poštu, ty neměl.
  
Z tržiště jsme zamířili k nedávno zrenovované katedrále Cathedral of the Immaculate Conception (Cathédrale de l´Immaculée Conception). Je to katolická katedrála Neposkvrněného početí se zvonicí (1874) vedle Domu Kapucínů na ulici Olivier Maradan Street. Nahlédli jsme i dovnitř. Vnitřní vybavení je hodně strohé. Za katedrálou stojí samostatně kamenná zvonice, která podle mě kdysi patřila k vedle stojícímu Domu Kapucínů. La Domus, impozantní Dům kapucínů z r. 1934 je nebo byl rezidencí biskupa. Je to velice zajímavá stavba.
   
Další zastávku jsme udělali u hindského chrámu Arul Mihu Sri Navasakthi Vinayagar. Je to jediný hinduistický chrám na Seychelách postavený roku 1992. Otevřený je každý den od 7 do 12:15 a potom 17-18:15. Nachází se u parkoviště u trhu na ulici Quincy Street. Nahlédli jsme samozřejmě i dovnitř. Před vstupem se ale musí zout. Zvenčí každopádně zaujme bohatě zdobená barevná věž gopuram.
 
Zastavili jsme se v místní pekárně (Boulangerie). Koupili jsme jednu bagetu za 10 SCR, croissant za 7 a šneka plněného marmeládou za 10. Došli jsme až k anglikánské katedrále sv. Pavla - St. Pauls Cathedral z roku 1859, který stojí na Revolution Avenue poblíž pošty. Jedná se o nejstarší seychelský kostel. Uvnitř opět téměř žádná výzdoba. Pěkná byla vitrážová barevná okna.

Další zastávku máme u jakéhosi symbolu města, stříbrné věže Clock Tower v kreolštině "Lorloz" z roku 1903. Jedná se o zmenšenou repliku věže s hodinami z londýnského mostu Vauxhall Bridge, který stojí na jedné z křižovatek ve městě, hned u pošty.

Uvádí se, že ve Victorii se nachází jediný světelný semafor Seychel. Není to pravda. V samotné Victorii jsme jich napočítali několik. Zabrousili jsme i ke State House na State House Ave. Je to oficiální sídlo prezidenta republiky z r. 1910. Ovšem k samotné budově se nedá dostat, je to oplocené, hlídané a v bujné zeleni, takže není od nikud ani vidět. Ptali jsme se místních jestli jde budovu odněkud vidět a říkali že ne.

Zašli jsme na poštu, která se nachází u hodin v jedné budově společně s Liberty House na ulici Independence Ave. Koupili jsme známky na pohledy, cena do Evropy je 8 SCR. Jeden jsme hned tady poslali. Naproti pošty je stará soudní budova - Old Courthouse, která je oplocená a rekonstruuje se. Před ní (ze strany pošty) se nachází keramická fontána oslavující 40. výročí korunovace královny Alžběty II., a nad ní socha královny Viktorie.

Jen kousek vedle na stejné ulici Independence Avenue je hospoda The Pirates Arms. Je to údajně jediná hospoda na Seychelách, jinak jsou hospody buď v hotelích nebo tzv. boutique (plechové boudy u silnice). Mají tady i čepované pivo. Martin si dal velké SeyBrew za 50 SCR, malé stojí 26 SCR. Sklenice mají nachlazené v lednici a dokonce natočí i jakousi pěnu.
 
Na stejné ulici je i informační centrum, tam jsem si vyzvednul mapu ostrovů. Zase jiná než už máme. Na konci ulice na kruhovém objezdu (křižovatka s ulicí 5th June Ave.) je památník Monument de Bicentenaire, anglicky Bicentennial Monument. Bicentennial v překladu znamená dvousté výročí. Ale čeho to netuším.

Prošli jsme kolem památníku Liberation Monument na stejné ulici 5th June Ave. naproti přístavu. Vedle visí i vlajka Seychel a v pozadí se tyčí místní hory.

Vlajka Seychel byla osvojena 18. června 1996. Šikmé pruhy symbolizují dynamickou novou zemi směřující do budoucnosti. Modrá barva znázorňuje oblohu a moře, které Seychely obklopuje. Žlutá symbolizuje slunce, které dává světlo a život. Červená barva symbolizuje lidi a jejich odhodlání k práci v budoucnosti v jednotě a lásce. Bílý pruh reprezentuje společenskou spravedlnost a harmonii. Zelená znázorňuje zemi a přírodní prostředí. 
Poslední zastávku jsme udělali u dřevěného koloniálního domu z roku 1855 - Kenwyn House na Francis Rachel Street. Otevřeno je po-pá 9-17, so 9-13. Uvnitř jsou obchody s uměním a diamanty z Jižní Afriky. 

V supermarketu jsme koupili dvě lahvová piva, Guiness místní výroby za 29 SCR (opět jen 285 ml), je ze všech tří místních nejvíce hořké a pak SeyBrew za 25 SCR. Ve Victorii je několik internetových kaváren poblíž Clocktower (Coconet) a naproti STC supermarket. V "Doubleclick" se můžete připojit na svůj vlastní notebook.

Vrátili jsme se k autu. Kolem přístavu a památníku Monument de l' Unite s fontánkami a vodotryskem na kruhovém objezdu Francis Rachel St. a 5th June Ave. u Jardin des Enfants, Bois de Rose Ave. pokračujeme směr letiště. Od letiště jedeme podél pobřeží dále na jih. Jsem překvapený jak je tady čisté moře. Na cestě byla nějaká autonehoda, tak se tvořila fronta z obou stran, tak jsme se trochu zdrželi.

Dojeli jsme až k panství La Plaine St. André na východním pobřeží mezi Au Cap a Pointe Au Sel. Součástí areálu je zrekonstruovaný plantážnický dům (La Grande Mansion) z r. 1792, kde je dnes restaurace (otevřena od pondělí do soboty od 10 hodin do půlnoci). Usedlost je stará 250 let a je na seznamu National Heritage Foundation of Seychelles.

Jinak v areálu se nachází továrna na výrobu místního rumu - Takamaka Bay Rum - Trois Frères Distillery. Od pondělí do pátku probíhají prohlídky s průvodcem v 11:30 a ve 13:30 za 250 SCR včetně ochutnávky rumu. Když si dáte v restauraci jídlo, získáte slevu 20% na vstupné. Ale dá se dovnitř do destilérky nahlédnout i bez placení, pokud nechcete exkurzi s průvodcem. Pán co tam seděl nám řekl, že se klidně můžeme jít podívat. Venku je stroj na mletí cukrové třtiny. Můžete absolvovat i ochutnávku rumů, jeden druh každý za 50 SCR případně více druhů za 200 nebo 250 SCR. Vedle je pak i obchůdek, kde můžete zakoupit veškeré jejich výrobky. Mají rum světlý, tmavý, s kokosovou příchutí, 8 leté a to jak litrovky, tak sedmičky nebo 375 ml. Martin koupil jednu menší láhev 375 ml tmavého rumu za 125 SCR (v některých obchodech se prodává i za 180, ale v některých jsme natrefili že ho měli za stejnou cenu jako tady). Vzadu za domem je zvon (Plantation Bell) označující začátek a konec pracovní doby na plantáži. Byl postaven na památku všech žen, mužů a dětí, kteří žili a pracovali na plantáži La Plaine St. André od roku 1792. Jsou zde i ruiny asi staré továrny. Připomínalo mi to pec a z ní rostou stromy.
    
Z plantáže jsme zajeli k zátoce Anse aux Pins (Turtle Bay). Je to velmi dlouhá pláž ležící na jihovýchodě a je oblíbená mezi místními obyvateli. Jsou zde prý často k vidění mořské želvy (proto asi ten název) a rybáři. Těžko se hledá vstup na pláž, dívali jsme se z auta, ptali se i místních. Nakonec jsme zaparkovali u dětského hřiště, které je na břehu. Pláž nebyla velká, ale byli jsme tady sami. Moře bylo čisté a plytké, jen na dně byly různé trávy, ale opět krásně teplé. Krásně svítilo sluníčko. Na moři se pohupovalo pár loděk. V dálce bylo vidět jak se moře láme na korálovém útesu. Okoupali jsme se, napsal jsem pár pohledů a jeli jsme ke kreolskému institutu. 
 
Kreolský institut - Lenstiti Kreol je kouzelná koloniální dřevěná budova z roku 1920. Je součástí komplexu Le Domaine de Val des Près (Craft Village - Řemeslná vesnice) v Au Cap, který se nachází jen kousek odtud směrem na jih. Kreolský institut se nachází samostatně v krásně udržované zahradě. Dá se nakouknout dovnitř, je tam nějaké vybavení a knihovna. Vstupné se neplatí.
 
Asi o 500 metrů dál směrem na Anse Royal se nachází Le Domaine de Val de Près, na některých mapách značená jako Craft Village (Řemeslná vesnice). U cesty je cedule. Opět bez vstupného. Kdysi to byla velká plantáž. Otevřeno je od pondělí do pátku mezi 8 a 16 hodinou. Prohlédli jsme si zrestaurovaný panský dům 'Gran Kaz' Plantation House postavený kolem 1870. Uvnitř je staré zařízení.
 
Venku je několik různě barevných domků ve stejném koloniálním stylu, kde umělci vyrábí a prodávají různé řemeslnické a rukodělné tradiční výrobky. Otevřených krámků byla tak sotva polovina. V jednom měli látky, v druhém nějakou keramiku. V domku pojmenovaném Maison de Coco, který byl zrovna zavřený a který mě zajímal, můžete vidět co vše se dá vyrobit z kokosového ořechu. Ale místo toho jsme nahlédli do krámku pána, který vyrábí repliky dřevěných lodí. Dal se s námi do řeči. Na Seychelách žije už 45 let. Výroba jedné průměrné lodi mu zabere tak 100 hodin. Vše je funkční, dá se otevírat, stahovat plachty apod. Paní co tam s ním byla zrovna vyráběla plachty. Měl tam hotové různé typy lodi. Fakt moc hezké. Jen jsem byl překvapený, že téměř nikde žádní turisté.
 
Přímo naproti je také celkem pěkná pláž, ale nezastavovali jsme se tady a rozhodli se přejet na západní pobřeží. Jedeme po Montagne Posee na druhou stranu ostrova. Opět horská silnice o délce 6 km. Kolem cesty roste spousta banánovníků (na Seychelách se pěstuje kolem 20 druhů). Na západním pobřeží pokračujeme směrem na jih až k zátoce Anse à la Mouche na JZ pobřeží. Je tady malé parkoviště poblíž restaurace Anchor Cafe. U parkoviště je tabule informující jak tuto část zrekonstruovali. Zasahovaly tady všude mangrovy, které narušovaly i silnici a v roce 2004 tady své stopy zanechala i Tsunami. Taky to nějak zpevnili, upravili. Je to mělká zátočina s pozvolným vstupem do moře. Moře má nádhernou barvu a tím, že je plytké tak 30-50 cm tak není teplé, ale horké. Moře je klidné, ovšem na plavání to tady není. Takže jsme se naložili do teplé vany a kochali se pohledy na okolí a pohoří v pozadí. Pláž jako taková tady není. Jen malý kousek písku. Ale byl tady klid, žádní lidé, pohodička. Prázdné pláže jsou na Seychelách kupodivu téměř standardem. Většinou je na plážích jen pár lidí.
 
Odtud pokračujeme zpět na sever a zastavujeme se u naprosto úchvatné pláže Anse Louis. Nad pláží se tyčí mezi kopci ukrytý luxusní hotelový resort Maia Luxury Resort & Spa. Na druhé straně pláže jsou velké skály a nad nimi na kopci se tyčí další zajímavé skalní útvary. K tomu nádherné moře, vhodné již k plavání, krásná písečná pláž. Prostě paráda. První pláž, která nám připomíná, že jsme na Seychelách. Na místní pláž chodí klást vejce mořské želvy. Upozorňuje tady na to tabule, kde je napsáno, jak se k nim lidé mají chovat a co nesmí dělat. Na pláži je kromě nás asi 5 lidí. Ale v podstatě jako by jsme tady byli sami. Fakt nádherné. Tuto pláž určitě doporučuji navštívit. V lesíku je i místo na zaparkování.
 
Pokračujeme dále na sever, následuje pláž Anse Boileau. Tady už se nezastavujeme. Jedeme severním směrem. Zastavujeme se u pláže Barbarons, kde jsme byli včera když tak lilo. Zaparkovali jsme na stejném místě před obchůdkem a bistrem, kde jsme si dali hot dog za 15 SCR a kuřecí hamburger za 35 SCR. V podstatě byly oba na jedno brdo, majonéza, a nějaké zelí. Měli tady i pizzu, ale za 125 SCR a beztak to bude jak naše kupovaná z mraženého polotovaru. Chtěli jsme se ještě podívat a okoupat na pláži Grand Anse, kde jsme se chtěli zastavit včera, ale díky dešti jsme tady nestavěli. Ovšem hned u pláže cedule s nápisem v několika jazycích, zákaz koupání, silné proudy. Takže jsme se na pláž jen podívali. Je dlouhá, písečná a na moři docela velké vlny. Vhodné pro surfaře, ale na plavání to tady není.
 
Odtud už pokračujeme stejně jako včera horskou silnicí La Misere Road na východní pobřeží. Projíždíme Victorií a jedeme na naši pláž Beau Vallon. Dneska tady není tolik lidí jako v neděli. Moře je krásně teplé, plaveme a pozorujeme postupný západ slunce. Přišla k nám jedná paní s klukem a ptala se špatnou češtinou, že zaslechla češtinu a že odkud jsme. A tak jsme se dali do řeči a zjistili jsme, že se jmenuje Marica, je původem ze Slovenska, ale žila i v Brně, kde se seznámila se svým manželem, Seychelanem, který v Brně studoval veterinu. A odjela s ním na Seychely, kde už žije tuším 20 let. Tady má i syna Denise, se kterým tam byla. Žijí ve Victorii, manžel dělá veterináře, ona se věnuje sportu (učí plavání) a Denis je fotograf. Fotí svatby atd. On mluví trochu slovensky, co ho máma učila. Ona mluví anglicky, francouzsky, kreolsky a česky, ale s typickým anglickým přízvukem. Byla ráda že nás potkala. Dlouho jsme si povídali až už nám byla zima ve vodě a bylo už i po západu slunce. Říkala, že život na Seychelách není tak idilický jak to vypadá. Na dovolenou super, ale jinak je tady spousta problémů. Velká nezaměstnanost, už dlouho stejná nefunkční vláda která je zkorumpovaná, plno nemovitostí vlastní Rusáci a Arabi, ničí podmořský život, zabíjí zvířata harpunou apod. Co místní lidé nesmí tak Arabové a Rusi za peníze můžou. Taky se tady dost krade, což nás překvapilo. Takže si musíme dávat bacha, necháváme věci na břehu když se jdeme koupat a říkala že se krade, hlavně na opuštěných plážích. A kradou místní. Říkala jak je tady všechno drahé i pro ně. Takže není to žádná idylka jak si lidé myslí. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavosti. Vyměnili jsme si maily a říkala, že kdybychom cokoliv potřebovali, nebo chtěli zase na Seychely přijet že se můžeme na ni obrátit. Dosud se neozvali. Já na ně kontakt nemám, pouze Denis si napsal můj mail že napíše. Ale neozvali se. V 7 se vracíme na pokoj. Osprchovali jsme se, sbalili věci, venku jsme si dali večeři, jogurt ze snídaně, bagetu, dojedli jsme mazací sýry, nějaké ovoce a čaj. Já jsem zase dopsal deník a Martin koukal na film. O půl 10 jsme šli spát.

Středa 18.3.2015  - Mahé - Praslin

Ráno vstáváme v 7, dobalili jsme zbytek věcí a v 8 šli na snídani. Nachystali jsme si svačinu, housku s marmeládou, vzali banány od snídaně a jogurty. Check-out je v 10 hodin, bohužel musíme vyklidit pokoj protože v 11 přijedou noví hosté. Takže jsme všechny věci už dali do auta. Jeli jsme na pláž Beau Vallon. Bylo tady málo lidí, pláž krásně čistá, moře průhledné a klidné, i ostrov Silhouette byl nádherně vidět. Několikrát jsme se koupali.
   
Po půl 11 jsme se osprchovali u bazénu hotelu Coral Strand, převlékli se a jeli směr letiště. Cestou jsme vzali benzín, protože musíme auto vrátit zase s polovinou nádrže jak jsme dostali. Cena byla stejná 17,95 SCR za litr, takže cca 11 litrů za 200 SCR. Celkem jsme za benzín tady utratili 300 SCR. Ve Viktorii jsme se zastavili ve směnárně. Měli lepší kurz než na letišti. Za 1 eur 14 SCR. Každý jsme vyměnili 100 eur tzn. 1400 SCR. Paní po mně chtěla pas a jméno hotelu. Kdysi platilo, že když chtěl člověk vyměnit zbylé rupie na eura či dolary musel tak učinit ve stejné bance kde je měnil. Ale teď už to neplatí, lze vyměnit kdekoliv. Zastavili jsme se ještě u pomníku osvobozeného otroka ´Zonm Lib´nebo Liberation monument u kruhového objezdu 5th June Ave a Latanier Rd, kde je odbočka na New Port.

Pokračujeme na Eden Island, což je nově vybudované a stále se buduje umělý ostrov s luxusními vilami a apartmány pro boháče z celého světa. Všude kolem kotví luxusní jachty. Moře kolem je čisté a dokonce v něm plavou rybičky.

Odtud už jedeme na letiště. Auto parkujeme dle domluvy na parkovišti u letiště. Najeli jsme 180 km. Pán z půjčovny v kiosku není, takže jsme podle dohody hodili klíče od auta do schránky v kiosku. Hned jsme z letiště poslali i pohledy. Přesunuli jsme se na domácí terminál. Je malinký. 3 odbavovací přepážky, lavičky, toalety, bufet. Paní nás hned odbavila ve 12 hodin když jsme přišli, jinak odbavují hodinu před odletem. Ale odbavovala lidi postupně. Chtěla jen pas a jméno hotelu na Praslinu kde budeme ubytováni. Povolená váha zavazadel je 20 kg. Vyžádali jsme si obě sedadla o okýnka, takže máme číslo 2C a 3C.
 
Letenky jsme kupovali z domu v srpnu 2014 přímo přes webové stránky www.airseychelles.com, kdy cena za zpáteční letenku vč. tax pro jednu osobu byla 143 USD. Je to jediná pravidelná letecká linka na Seychelách (Mahé - Praslin) a lítá cca 15x denně. Na jiné ostrovy se dostane buď lodí nebo najatým vrtulníkem. Přepravu vrtulníky a letadly mezi jednotlivými ostrovy zajišťuje soukromá charterová společnost ZILAIR.COM. Ta létá i na ostrůvky, kde jsou hotelové rezorty, ale není tady letiště aby sem lítaly letadla Air Seycheles. Není problém si vzít na palubu vodu. Jedná se o let HM3134 se společností Air Seychelles. Boarding time je ve 13 hodin a odlet ve 13:30. 

Jedná se o malé vrtulové letadlo De Havilland DHC-6 Twin Otter pro celkem 19 lidí. Let na Praslin trvá 20 minut. Snědli jsme si housky a já dopsal deník a Martin si četl noviny. Našlo mi to i 4 wifiny, dvě zabezpečené a dvě nezabezpečené, ale ani na ty jsem se bez nějakých pinů a hesel nebyl schopný přihlásit. Vše je tady za peníze. Celý den je zase dusno, jako každý den. Potom procházíme rentgenovou kontrolou a čekáme v odletové hale. Jsou tady ještě toalety a obchůdek. Začíná pršet, zrovna před naším odletem. Ve 13:15 začínají nakládat zavazadla do letadla (do jeho přední části). Pak jsme z haly přešli přímo k našemu malinkému vrtulovému letadlu.
 
Letadlo je určené pro 19 lidí, bylo nás tady 17. Sedadla jsou 1-2 ale my jsme seděli každý u okýnka a vedle nás zůstalo volné místo. Prostory jsou hodně stísněné. Vidíme do pilotní kabiny po celou dobu letu, nejsou tady žádné dveře.

Máme letět ve 13:30, ale za silného deště už ve 13:25 jsme ve vzduchu. První část letu silně prší, všude mraky, občas když jsme prolétávali mraky tak to malinko házelo, ale jinak super. Když jsme se blížili k Praslinu, tak se počasí vylepšilo, tak jsme i něco konečně viděli. Za 15 minut přistáváme na malém letišti Praslin Island Airport na Praslinu. Nachází se na JZ ostrova u Grand Anse. Tady svítí sluníčko. Kufry nám zavezli do budovy, kde jsme si je z pásu vyzvedli. Již žádná kontrola. V informačním centru na letišti jsem si vzal pěknou barevnou brožuru o Seychelách.
 
Praslin (čte se pralén) je 2. největší ostrov Seychel se 6500 obyvateli, vzdálený 45 km SV od Mahé. Měří 12 km na délku a 5 km na šířku (38 km2). Oproti Mahé je to prcek.
 
Před letištěm stojí taxíky. Autobus Vás s kufry a většími zavazadly nevezme, takže nezbývá nic jiného než taxi. Za cestu na Cote d'Or Beach (Anse Volbert) na druhé straně ostrova, kde máme rezervované ubytování chtějí všichni shodně 400 SCR. Jeden byl ochotný slevit na 375. My jsme trvali na 350 co říkala paní v informačním centru. Tak jsme se vydali pěšky naším směrem, že někoho stopneme či jiné taxi co pojede kolem, času jsme měli dost, ale přijel jeden taxík z letiště a řekl že nás za těch 350 odveze. Všichni se nejdříve ptají, který hotel a beztak podle toho určují cenu dopravy, jestli jdete do luxusního hotelu a máte plno peněz nebo bydlíte někde levně. Je to 14 km a za cestu si účtují v přepočtu 700-800 korun, tzn. 50-57 korun za kilometr. Nehorázná zlodějna. Vysazuje nás před hotelem Berjaya Praslin Resort 3* na pláži Anse Volbert nebo se jí taky říká Cote d´Or Beach.
 
Máme tady rezervovaných a zaplacených 5 nocí se snídaní, přes server www.nacesty.cz přes německou cestovku Neckermann. Cena za těch 5 nocí se snídaní pro dvě osoby byla 430 eur (12.066 Kč). To jsme objednávali už v červnu 2014. A cena to je hodně dobrá na to že je to hotel a oproti ceníkovým cenám. Vyšlo nás to pěkných 1200 kaček na osobu a noc. Kontakt na hotel: tel. + (248) 4286 286, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Měli jsme rezervovaný pokoj standard o výměře 18m2 s AC. Po příjezdu do hotelu nás posadili na recepci do křesílek, vzali si pasy a voucher na ubytování. Přinesli nám welcome drink ve formě džusu. Potom nám paní vše vysvětlila, dala leták s informacemi ohledně hotelu a zavedla nás na pokoj č. 103. Je to v podstatě přízemní bungalov v pěkné zahradě. Areál je hodně rozsáhlý, většinou jsou to přízemní bungalovy a pár patrových budov. Je tady menší bazén s lehátky, bar u bazénu otevřený od 11 do 18 hodin (podává alko i nealko nápoje), tenisový kurt. Pokojem jsme velmi mile překvapeni. Ani jsme to takové nečekali. Fakt moc pěkné. Velký moderní pokoj s bodovým osvětlením, velká manželská postel + přistýlka, dvě křesla, konferenční stolek, noční stolky, minibar, plochá TV, kde hraje 25 stanic. Dále je tady šatní skříň, psací stůl a židle, individuálně regulovaná klimatizace, máme tu varnou konev, sklenice, hrnky, kávu a čaje, telefon. Chybí mi tady sejf. Je k dispozici zdarma pouze na recepci od 8-22 hodin. Koupelna je společná s toaletou, sprcha, ručníky, fén a veškeré kosmetické věci (mýdlo, sprchové gely, šampony, kondicionér, holící strojek + pěna, hřeben, pilník, špilky do uší, koupací čepice, šití, toaletní papír. Není tady moskytiéra a občas by se sešla protože nějaké komáry jsme načapali. Nabízí i deluxe pokoje které jsou prostornější. Ale tenhle je naprosto dostačující.
   
Pokoje se uklízí denně a denně se mění ručníky. Plážové ručníky jsou k dispozici na recepci za vratnou zálohu 15 eur. Také je možné mít zdarma lehátka na pláži, musí si člověk vyzvednout na recepci kartičku a jít do pizzerie u pláže (patří k hotelu), kde mu dají lehátko na pláž výměnou za kartičku. Následně kartičky vrátí z pizzerie na recepci. Wifi Internet je možný po zakoupení karty na recepci od Cable & Wireless Seychelles, ale je hodně drahý. Karta na 1 hodinu (platí 48 hodin) stojí 100 rupií, karta na 24 hodin (platí 72 hodin) stojí 500 rupií, což je 1000 korun. a karta na 50 hodin (platná 14 dní) stojí 900 rupií. Tyto karty se dají použít kdekoliv na ostrově. Co se týče telefonování, existuje místní mobilní operátor Cable & Wirelles. K dispozici máte předplacenou kartu za SR 25 (cca 38Kč). Do zahraničí můžete volat za SR 11,44/min (cca 13Kč/min). Místní hovory stojí přes den SR 4,07/min (cca 6Kč/min), po 20. hodině pak RS 1,90 (cca 2,80 Kč/min). Za SMS do místní sítě zaplatíte RS 0,42 (cca 60h), za SMS do zahraničí RS 1,09 (cca 1,60Kč).

Snídaně se podávají formou bufetu od 7:30 do 10 hodin v restauraci Fregate vedle recepce. Večeře tady nepodávají. Na obědy a večeře se může chodit do jejich pizzerie (otevřena 12:00-22:00), která se nachází pár metrů od hotelu hned u pláže vedle potápěčského centra Octopus. Pizzerie není zrovna nejlevnější a turisti varovali nedávat si tady pizzu. Tak jsme se jejich rad drželi. Jinak tady nabízí i těstoviny, saláty a nějaké místní jídlo. Večeře tady podávají od 19:30 do 22 hodin. Před chatkou máme vlastní verandu se stolem a židličkami a osvětlením, kam nám chodí ptáčci a gekoni. Parkování u hotelu je zdarma. Možnost zdarma zapůjčit nemotorizované vodní sporty či šnorchlovací výbavu. Na recepci vystaví voucher a v Octopus diving centru vydají šnorchlovací výbavu za vratnou zálohu 100 eur a v hotelu Paradise Sun nemotorizované vodní sporty - kajak, kanoe, šlapadla, windsurfing... V hotelu je ještě stolní tenis a kulečník. Vedle restaurace Fregate je ještě koktejlový bar, ale nikdy jsem tady nikoho neviděl. Otevřený má být pouze večer od 18:30 do 22 hodin. Každý den od 16 do 17 hodin (ale trvalo to déle) jsou připravené v restauraci Fregate, kde podávají snídaně, konvice s čajem, kávou, mléko a upečená buchta. Check-out je ve 12 hodin, ale pokud odjíždíte později je k dispozici sprcha a prostor na uskladnění věcí.
 
Než jsem se vybalil, Martin zašel do obchodu k Indovi, který je kousek od hotelu (u pizzerie) a koupil 5l barel vody za 45 SCR (dražší než na Mahé, tam jsme stejný koupili za 30 SCR), dvě čínské nudlové polévky po 5 SCR, pivo SeyBrew za 25, pivo Eku za 28 a dvě menší bagetky za 8 SCR. 

Pak jsme šli na pláž Anse Volbert, také se ji říká Cote D´Or Beach, která je jak už jsem psal jen pár metrů od hotelu. Je to nádherná 3 km dlouhá písečná pláž s bělounkým pískem. Je to nejdelší pláž na ostrově. Moře je čisté a průzračné, mělké, voda teplá jak kafe. Akorát pláž by mohli uklízet, chtělo by to shrabat ty naplavené trávy a vypadalo by to o 100% lépe, ale i tak mě pláž okouzlila. Jsou tady palmy, krásné výhledy na hory, naproti pláže jen pár metrů je malinký soukromý ostrůvek Chauve Souris Island. Trochu mi vadí místní, kteří chodí po pláži a nabízí různé lodní výlety na okolní ostrůvky.
    
Šli jsme se projít po pláži. Vedle je bar Café des arts, ale všechno je tady drahé a na konci je hotelový komplex Paradise Sun, moc hezký. Jeho součástí je potápěčské centrum White Tip Dive Centre (Whitetip Divers). Kontakt: tel. +248 423 22 82 nebo mobil +248 251 42 82, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Informovali jsme se na potápění. Bavili jsme se s jednou instruktorkou (možná majitelkou, Italkou). Cena za 1 ponor včetně vybavení je 50 eur, za dva 95. Pořádají ponory dopoledne i odpoledne (dopolední je asi lepší kvůli počasí). Možno jít na jeden nebo dva ponory. V neděli pouze možnost jet na 2 ponory. Skupiny jsou max. po 6 lidech s jedním divemastrem. Lokalit je několik, je možné na všech pozorovat žraloky, želvy, manty, ryby, korály, vše záleží samozřejmě na štěstí. Lokality jsou vzdálené od 5 do 30 minut lodí. A ponory mezi 16-20 metry.
Pro srovnání jsme se zašli zeptat i do druhého potápěčského centra Octopus Diving Center (vedle pizzerie u našeho hotelu). Kontakt: tel. +248 423 26 02, mobil +248 271 54 41, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Podmínky mají v podstatě stejné, cena také 50 eur za ponor s kompletní výstrojí (bez výstroje za 40 eur). Akorát paní majitelka nebyla úplně nejochotnější na to jak je centrum hodnocené. Bylo zvoleno jedním ze 100 top potápěčských klubů na světě německým magazínem "Unterwasser". Takže rozhodl White Tip. Nejlepší období na potápění je březen-květen a říjen-listopad, viditelnost 30 metrů, voda 30°C. V okolí Mahé mezi srpnem a lednem migruje žralok velrybí (whale shark), top období pro jeho pozorování je září - říjen. Na to jak jsou obrovští (dorůstají 13 metrů a váží až 22 tun) jsou pro člověka neškodní, živí se zooplanktonem. A tím jak pomalu plavou tak jsou ideální na pozorování při šnorchlování. To umožňuje The Marine Conservation Society Seychelles.

Pak jsme se ještě váleli na pláži a koupali v moři. Furt nám někdo vnucoval nějaké výlety. A v podstatě za stejné ceny (po slevě) jako nabízí nějaká agentura mající stolek u nás v hotelu. Což je jakási jistota než nějaký pouliční (poplážový) prodavač, který nám mával před očima nějakou licencí. Tu si mohl natisknout kdekoliv a po zaplacení zálohy už ho nemusíme nikdy vidět.

V 6 jsme se vrátili na pokoj. Osprchovali jsme se, uvařili čaj a dali jsme si bagetu a jogurt. Pak jsme se vydali do ulic prozkoumat okolí. Myslel jsem si že tady toho bude vice, je to v podstatě hlavní turistické centrum na Praslinu. Je tady několik obchodů, které většinou vlastní Indové, několik restaurací, ale všechny drahé. Na Anse Volbert chybí levná bistra a take away. Málokde mají venku vystavené menu s cenami, že by se člověk podíval co a za kolik se nabízí. Ale ceny jsou fakt šílené. Polévky kolem 100 SCR, hlavní jídla od 225 SCR a podobně a k tomu se ještě ve většině případů připočítávají taxy až 20%. Taky restaurace zejí prázdnotou. Na jedněch drátech elektrického vedení a na chodníku sedí množství malých červeně zbarvených ptáčků spolu s vrabci. Na Seychelách se s nimi setkáváme poměrně často, jsou to Madagascar Red Fody.
 
Na ulici další naháněči na lodní výlety. Pár stánků s ovocem, take away krámek žádný. Podívali jsme se i na pláž, obloha byla krásně zbarvená. Došli jsme až k autobusové zastávce a kousek za ní je spíš taková rodinná restaurace La Goulue, která má o něco nižší ceny, ale i tak žádná láce. Ale mají třeba grilovanou rybu (dneska papouščí rybu) s rýží za 175 SCR. Mají buď filety nebo celé ryby. Pořád lepší celá ryba s rýží za 175 než bageta někde za 180. I pivo tady mají za 50 a jinde většinou 70 a více. Už se setmělo. Co mě ale překvapilo, mají tady veřejné osvětlení, což na Mahé třeba ne všude existuje. Autobusy taky jezdí v delších časových intervalech než na Mahé. Čekal jsem že tady toho bude více, více života, více restaurací,.... Ale pláž je fakt moc hezká. V jednom obchůdku si Martin ještě koupil malý pytlík bramborových chipsů za 5 SCR a nějaké oříšky malé taky za 5 SCR, které si dal na pokoji k pivu. Já jsem si ještě udělal jedny ty čínské nudle a snědl si je na terase. Martin už tady chytal komára. Já jsem dopsal deník, Martin se chtěl dívat na telku, ale když zjistil že dneska nějak blbne signál, tak koukal na mobilu na film.
 

Čtvrtek 19.3.2015 - Praslin

Snídaně se podávají od 7:30 do 10 hodin ve Fregate restauraci vedle recepce formou bufetu. Šli jsme hned mezi prvními. Výběr je celkem slušný. 4 druhy ovoce (ananas, jablko, passion fruit a vodní meloun), několik druhů džusů, čaj, káva, mléko, müsli, jogurty, máslo, tvrdý sýr, jeden druh salámu, rajčata, uzená ryba slaná na plátky s citronem (ta byla výborná), několik druhů pečiva a sladké pečivo vč. croissantu, krupicová kaše, párky, míchaná teplá zelenina, fazole v nějaké omáčce, opečená slanina, vajíčka na různé způsoby připraví kuchař na místě (dali jsme si omeletu se vším - salám, cibule, houby, sýr, rajče), čerstvé palačinky připraví na počkání, marmelády. U stolu všem lidem dělají společnost místní ptáci podobní holubům ale v menším provedení - Barred Ground Dove a malí červení ptáčci Madagascar Red Fody.

Po snídani jsme se informovali na výlety u místní cestovky, která má kiosek v hotelu. Majitelka se jmenuje Patricia Chown ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript nebo Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ). Mimo jiné nabízí i ubytování na Anse Volbert za 50 eur za pokoj pro 2 osoby + 5 eur snídaně. Můžete ji klidně napsat, je velmi příjemná, pošle Vám fotky. Zaujal nás celodenní výlet na dva blízké ostrovy Curieuse a St Pierre Island za 50 eur + 200 SCR poplatek za vstup do přírodní rezervace (oba ostrovy patří do stejné rezervace, tudíž poplatek jen jeden, jinak pokud by se jelo samostatně tak na každý ostrov poplatek 200 SCR). Jezdí se každý den, odjezd v 9:30 a návrat v 16:30. Na ostrově Curieuse se stráví asi 3 hodiny, procházka ostrovem, 250 velkých želv volně žijících, nějaký dům bývalého lékaře (lepra), pláže a barbecue (ryba, kuře, rýže, zelenina), pití v ceně (voda a nealko). Pak se přejede k ostrůvku St Pierre, kde je hodina šnorchlování (výbava v ceně). Je možno k tomu přidat ještě malebný ostrov Cousin (25 ha), ale ten je dál a vysoké vstupné do parku (500 SCR), tudíž celková cena 130 eur. Ale na ostrov Cousin je přístup pouze pondělí až pátek 9:30-12:30. Ostrůvek, vyhlášený za přírodní rezervaci, je domovem mnoha druhů vzácného ptactva (endemické ptactvo - pěnice a červené straky), a obřích mořských želv karet. Je zde i nádherná dlouhá pláž. Prohlídka s průvodcem trvá 75 minut. Nakonec jsme se rozhodli na výlet nejet. Není to nejlevnější, krásné pláže jsou i tady a budou i na La Digue, želvy jsme viděli a uvidíme, šnorchlovat můžeme na spoustě jiných míst na ostrovech a bez placení.

V 9 hodin přijeli z autopůjčovny Century Cars (tel. 256 06 11/252 46 00, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) a dovezli nám objednané auto. Auto jsme měli rezervované již z domu sice u Aventure Car Hire (Aventure Car Hire, C/o Driven (Pty)Ltd, Baie Ste Anne, Praslin, Tel: 00248 2527291/2526805 (Deepak, Car Salesman), Sophia Parmantier, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) manuál Daihatsu Sirion/Hyundai i10/Kia Picanto s klimatizací, ale neměli volné auta, tak se dohodli s druhou autopůjčovnou a přivezli nám také Hyunai i10, ale automat a za stejnou cenu jako domluvený manuál, tedy 35 eur na den. Platíme hotově 70 eur na dva dny. Normálně mají cenu 40 eur/den za manuál (45 eur za automat), ale jelikož jsme koupili lístky na loď přes server Sychellesbookings.com přišla nám od nich nabídka (spolupracují spolu) že můžeme mít auto se slevou 5 eur/den. Takže jsme na těch 35 eurech. Cena zahrnuje neomezené km, všechny taxy, neplatí se žádný depozit, pojištění se spoluúčastí 1200 euro, zdarma doručení vozidla (letiště, hotel, jetty). Platí se hotově při převzetí auta. Auto je poměrně nové. Sepsali jsme smlouvu, spoluúčast při nehodě je 1000 eur. Máme ho na 2 dny, vracíme v sobotu v 9 ráno (případně můžeme i večer hodit klíče do kastlíku na recepci). Máme tam půl nádrže a vracíme zase s polovinou. Počáteční stav kilometrů je 33947. Na Praslinu jsou pouze 2 benzinové pumpy: v Baie St. Anne a na Grande Anse.

Po vyřízení všech formalit (jde to rychle) vyrážíme na sever po východním pobřeží. Aut je tady nesrovnatelně méně než na Mahé a taky krajina je trochu jiná. Lemujeme pobřeží s krásnými výhledy. Kolem ostrova vede jedna pobřežní silnice (ale na severní straně ostrova je přerušena takže se nedá ostrov objet celý) a jedna silnice, která protíná ostrov od východu k západu a vede přes NP Valée de Mai mezi "hlavním" městem Baie Ste Anne a Grand Anse.
 

Nejdříve jsme zamířili k nejvyššímu bodu ostrova a tím je Morne Grand Fond vysoký 344 m n.m., odkud má být krásný výhled. Na konci Anse Boudin je třeba odbočit vlevo na Zimbabwe (nebojte nejsme v Africe) a pokračovat do prudkého kopce. Bohužel úplně nahoru se dostat nedá, před vrcholem je uzamčená brána s tabulí se zákazem vstupu a jsou tady i kamery. Takže se otáčíme a jedeme dolů. Udělali jsme pár fotek a pokračujeme k třešničce nejen tohoto ostrova, k pláži Anse Lazio. Tady autobus nezajíždí. Jede pouze k Anse Boudin a odtud se musí asi 25 minut pěšky do kopce a z kopce.

Pláž Anse Lazio je právem považována za nejkrásnější na ostrově. Řadí se dokonce mezi TOP 10 pláží světa. Úplně nám vyrazila dech a to po všech stránkách.


Je tady parkoviště pro auta, dvě drahé restaurace (Bon Bon Plume a Le Chevalier) a i pobřežní hlídka. Je tady vymezený prostor pro bezpečné a hlídané plavání. Někde jsem četl, že tady došlo ke dvěma útokům žraloka. Jinak žraloci se tady vyskytují, my jsme je neviděli ale někteří říkali že je v podvečer viděli při šnorchlování. I když je tady dost lidí, pláž není vůbec přeplněná a pořád se cítíte jako by jste tady byli sami. Písek je jemný a bílý, moře je průzračné s tyrkysově modrou vodou a teplé, v moři žulové balvany tolik typické pro Seychely. Obklopená je horami. Na moři se pohupuje pár luxusních katamaránů. Nemohli jsme se pláže nabažit.
    
Je vhodná jak pro plavání tak pro šnorchlování. A šnorchlování je tady naprosto úžasné. Asi nejlepší na ostrově. Spousta korálových ryb ať už větších nebo menších, ježovky, viděli jsme hejno malých barevných olihní (sépií). Paráda. A moře teplé jako kafe. Jen nás tady pořád ve vodě něco drobně štípalo, jakoby jehličky. Přisuzoval jsem to opálené (spálené) kůži, ale to je asi nesmysl. Zůstali jsme tady do 12 hodin. Stín jsme si našli pod stromy. Vedle parkoviště je ohrada s velkými želvami. Tady se mi podařilo si na ně sáhnout, hladit je po krku, který mi připomínal sloní chobot a dokonce je z ruky krmit listím na větvičkách, které tam pro ně byly. Úžasný zážitek. A zdarma.
  
Odsud pokračujeme směrem na jih. Zastavujeme hned u pláže Anse Boudin, což je dlouhá pláž s jemným pískem, klidným průzračným mořem, které hraje všemi barvami. Je tady snad jen 6 lidí. Je odtud nádherný výhled na protější blízký ostrov Curieuse. Taky jsme tady šnorchlovali. To už nebylo tak excelentní jako na Anse Lazio, ale zase jsme viděli dva velké rejnoky zahrabané do písku ležící na dně, čouhaly jim jen velké oči a dlouhé jehlicovité ocasy s jedovatým hrotem. Jen na ně nešlápnout. Místní rybáři dovezli loďkou plný barel ryb a hned je tady čistili a kuchali.
 
Zastávku na šnorchlování jsme udělali i u pláž Anse Takamaka, která se rozkládá pod luxusním hotelem Raffles Praslin. Vilky jsou v kopci s nádherným výhledem a mnohé z nich mají vlastní bazének přímo u terasy. Křišťálově čisté a klidné vody Anse Takamaka jsou ideální pro plavání. Tato oblast je také vyhlášena jako Mořský Národní Park s hojným mořským životem, včetně želv. Pláž má velký prostor pro relaxování, při kterém můžete pozorovat utíkající kraby nebo můžete pozorovat zvědavé rejnoky, kteří plavou obvykle v párech. Ani tady není moc lidí. Přístup na pláž je veřejný.
   
Šnorchlovali jsme, ale moc jsme toho tady neviděli. Zato už pěkně cítím spálená záda, ruce, ramena, nohy. Vůbec jsem se nemazal a tak jsem dopadl. Tady na rovníku Váš žádné krémy moc neochrání, slunce svítí téměř kolmo a opaluje člověka ze všech stran. Nejlépe prý ochrání natřít se kokosovým mlékem. 

Projíždíme kolem další pěkné pláže Anse Possession a Anse Petit Cour (nutné povolení hotelu Le Domaine de La Reserve Hotel). Tento hotel a pláž se nachází v podstatě za výběžkem u naší pláže Anse Volbert. Vracíme se na hotel. Osprchovali jsme se, namazali po opalování, vzal jsem si Acylpirin a košili s dlouhým rukávem.
Jedeme směrem na jih přes město Baie Ste Anne (jakési centrum ostrova) a pokračujeme k přírodní rezervaci Fond Ferdinand Nature Park. Je k němu odbočka u pláže Anse Marie Louise. Všichni říkají (jak mnoho turistů, tak nám to doporučil taxikář cestou z letiště i paní z cestovky hotelu), že je to tady mnohem hezčí a zajímavější a hlavně levnější než ve známém Vallée de Mai, které jsme chtěli původně navštívit. Jenže tam je vstupné 20 eur (340 SCR), kdežto tady je vstupné 125 SCR. Prohlídka je možná pouze s průvodcem (v ceně) a zabere asi 3 hodiny. Je tady dost stoupání, nádherná příroda, různé druhy rostlin, samozřejmě množství palem Coco de Mer, které lákají turisty do Vallée de Mai a nádherné výhledy. Je otevřeno denně od 7 do 15 hodin. Tzn. poslední možná prohlídka cca od 12 hodin. A my sem přijeli zrovna těsně před zavírací dobou, kdy už všichni zaměstnanci odjížděli. Takže se tady vypravíme druhý den hned po snídani.

V zátoce Anse Marie Louise se moc koupat nedá protože tady není pláž s přístupem do moře. Vracíme se pomalu na hotel. Zastavujeme se v přístavišti trajektů Jetty Baie Ste Anne (je to 7 km od hotelu). Sem přijíždí lodě jak z Mahé tak z La Digue. Momentálně tu kotví jen jedna. Mají tady kancelář dvě společnosti provozující lodní dopravu (Inter Island Ferry a Cat Cocos), je tady bufet, směnárna a tři taxikáři.
  
Chtěli jsme si domluvit odvoz z hotelu na trajekt na pondělí, tak se ptáme na cenu, ale za 7 km chtějí 250 SCR a nechtějí více slevit, takže jsme se nedohodli. Když jsme se později ptali v našem hotelu na cenu, tak říkali 300 SCR. Přitom je to o více než polovinu kratší než z letiště kde jsme jeli za 350 SCR. Musíme se ještě někde poptat a domluvit odvoz. Na parkovišti u Jetty je pojízdný stánek s rychlým občerstvením. Ještě jsme dneska neobědvali. Na tabuli má baba vypsáno co nabízí a u toho dvě ceny xy-zx s nápisem visitor. Tak se ptám co to znamená a říká že první cena je pro Seychelany a druhá pro turisty. To jsme tady ještě neviděli. A za obyčejný hamburger chtěla 50 rupií. Takže nic, má smůlu. Takovou podporovat nebudeme. Zastavujeme se u místního kostela sv. Anny (Église de Sainte Anne) z roku 1853. V neděli se v něm koná mše.

V blízkém obchůdku kupujeme 5l vodu za 40 SCR (o 5 levnější než na Cote d'Or kde bydlíme), čínské nudle za 5, 2 piva SeyBrew po 25, arašídy v plechovce za 12, a dva litrové 100% džusy po 33 SCR, jeden aloe vera s dužinou a jeden z mangostanu. Měli jsme už docela hlad, ale neměli jsme štěstí na žádné take away. Až jsme natrefili na Pizza plus, kde na tabuli nabízí nejlepší pizzu na ostrově. Vešli jsme dovnitř, má tam i jiná jídla včetně hamburgerů,.... pizzu většinou kolem 130 rupií, ale má před zavíráním a už skoro nic nemá, kromě grilovaného kuřete s hranolkama a lasagne. Já si dal tedy lasagne za 40 SCR a Martin kuře, dostal 2 kuřecí stehna, hromadu hranolků a kečup a to vše za 45 SCR. Dokonce nám to vše přihřál. Lasagne byly v aluminiové mističce a byly moc dobré a bylo toho hodně a za méně než u baby hamburger za 50. Bylo tam maso, těstoviny a dost sýru. I toho kuřete bylo spousty. Už zavíral a otevře zase večer v 19 hodin do 21, v pátek do 22 a v neděli je zavřeno. Měl venku plastové dva stoly a židle tak jsme si to venku snědli. Respektive snědli jsme lasagne a hranolky a kuře jsme vzali na pokoj.

Vracíme se na hotel. Cestou jsme se ještě zastavili v potápěčském centru Whitetip a domluvili si u Italky jeden ponor na sobotu ráno. Od 4 do 5 každý den v hotelové restauraci kde se podávají snídaně je odpolední snack zdarma, čaj, káva a byla bábovka. Tak jsme si dali. Společnost nám dělali opět ptáčci. Pak jsme šli na pokoj, že si odpočineme a kolem 6 že ještě zajdeme do moře se okoupat, ale nakonec už jsme nikam nešli. Odpočívali jsme, já pak dopsal deník, Martin koukal filmy a četl noviny. Já necítím celé své tělo. To bude noc.

Pátek 20.3.2015 - Praslin

Dneska jdeme na snídani už před půl osmou. Je v podstatě stejná jako včera, jen bylo navíc pečené kuře, opékané brambory a čínské nudle se zeleninou. Po snídani vyrážíme na prohlídku zbývajících částí ostrova. Vzal jsem si košili s dlouhým rukávem, abych chránil aspoň ruce před sluncem, nicméně mi bylo horko. Jedeme na jih.


Zastavujeme se v Jetty, kde jsme na parkovišti odchytli jednu taxikářku a domluvili si odvoz na pondělí na 9 hodin z hotelu na trajekt do Jetty za 250 SCR. Níž nikdo nechce jít. A v hotelu nám říkali dokonce cenu 300 SCR. No co se dá dělat. Jmenuje se Judy Lablache Savy a mobil na ní je 2510446, sídlí v Baie Ste Anne a mail Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Odtud už jedeme rovnou do přírodní rezervace Fond Ferdinand Reserve na jihu ostrova, odbočka doprava podle ukazatele z pláže Anse Marie Louise. Jsme tady asi první návštěvníci. Otevírají v 7 hodin a zavírají ve 3 odpoledne. Ale prohlídka je možná pouze s průvodcem a trvá cca 3 hodiny, takže je třeba přijet max. ve 12 hodin. U vstupu je parkoviště. Vstupné je 125 SCR na osobu včetně průvodce.

Je to alternativa k národnímu parku Vallée de Mai, který všude prezentují, ale je to tady mnohem lepší a hlavně levnější a málo turistů protože zatím se o tom moc neví. Koupili jsme si lístky a ještě přijel jeden mladý pár Amíků, takže jsme vytvořili skupinu a vyrazili na prohlídku parku s průvodcem v 8:30. Měli "nepatrně" lepší fotografickou výbavičku než my. Tak metrové objektivy. Taky podle toho ty fotky vypadaly, co jsme se dívali. Já toho ptáka ve větvích ani neviděl a oni ho vyfotili úplně detailně. Vzali jsme si raději pevnou uzavřenou obuv, byť náš průvodce byl jen v žabkách. Ale udělali jsme dobře. Bylo mu 53 let a prohlídku parku absolvuje někdy i 3x denně. Nezávidím.
 
Túra je poměrně náročná a hlavně v tom horku je to masakr. Tak první třetina túry byla ok, to se šlo ve stínu v lese a nebylo to nijak náročné stoupání. Druhá třetina už byla horší, když jsme šli na vyhlídku, to už pralo slunko a šlo se po slunci do kopce. Nejhorší byl sestup, kdy se šlo většinou po slunku a po schodech dolů. To už jsem fakt mlel z posledního. Nohy se mi třásly, zimnice z těch spálenin a horka. No byl jsem rád, že jsem dolezl dolů. Celá túra zabrala 3 hodiny. Ale každopádně to stálo za to. Bez průvodce by to bylo o ničem, ale s ním jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací k jednotlivým rostlinám, živočichům atd. Studoval ptáky a botaniku. Jinak pro srovnání a proč je lepší navštívit tuto rezervaci než známější a zprofanovanější Vallée de Mai. Tato rezervace je údajně 6x větší než Vallée de Mai, roste tady na 800 samičích palem Coco de Mer, park je mnohem světlejší, tudíž lepší na focení, ve Vallée de Mai je více tma, palmy jsou tady lépe dostupné, vidíte je zblízka, kdežto tam je vše vysoko a daleko. Palmy Coco de Mer rostou přirozeně a pouze na dvou místech na světě, na ostrově Praslin a ostrově Curieuse. Všude jinde kde je vidíte jsou vysazeny uměle z palem z těchto dvou ostrovů. Kokosy plodí pouze samičí stromy, samčí stromy mají pouze květ ve tvaru penisu, ale kokosy na nich nenajdete.
  
Dožívají se 700-800 let. Nejdříve nám ukázal malou palmu, která měla teprve 7 let, u ní ještě nejde poznat zda se jedná o samčí či samičí, to se dá poznat až po 25 roku palmy. Některé palmy stále dosazují. Ořechy (semena) vypustí něco co vypadá jako kořen, ale není to kořen a to se zasadí do země a z toho vyroste nová palma.
 
Na palmě může být až 50 ořechů. Některé jsou jednoduché, některé dvojčata, tzn. že uvnitř budou dvě semena. Zajímavé je že uvnitř není kokosové mléko jako u kokosových ořechů, které známe. Ale také se dužina zužitkovává na jídlo, vyváží se především do Japonska. Kokosové ořechy jsou zelené, postupně rostou a když změní barvu na žlutou, tak většinou spadnou na zem, že už jsou zralé. Měli jsme možnost vidět jak mladé palmy, tak nově zasazené, tak už i vzrostlé palmy a to jak samčí tak samičí a některé hodně zblízka. palmy seychelské, jejichž odborný název je Lodoicea seychelská (Lodoicea maldivica). Její běžnější pojmenování a známější je Coco de Mer. Je to endemický druh palmy, rostoucí pouze na Seychelských ostrovech a to ještě pouze na dvou místech a to je ostrov Praslin a ostrov Curieuse. Všude jinde, třeba i tady na Mahé jsou to již palmy vysázené uměle ze semen palem právě z těchto dvou ostrovů. Dorůstá výšky okolo 30 metrů. Ořechy (plody) této palmy mají v průměru 40 až 50 cm a váží až 30 kg. Mají kulatý či oválný tvar. Tyto palmy jsou dvoudomé rostliny, tedy s oddělenými samčími a samičími květy, a rostou zpravidla vedle sebe, aby jejich květy mohly být snadno opylovány větrem. Samčí květ připomíná velkou, více než 50 cm dlouhou jehnědu, mi připomíná spíše penis a samičí květ je podobný dlouhému kalichu. Kokosové ořechy plodí pouze samičí palmy. Je to jediný druh rodu Lodoicea a je význačný tím, že má největší semeno ze všech rostlin na světě (ukrývá se uvnitř ořechu). Obvykle má ořech (plod) pouze jedno semeno, ale příležitostně mohou být i 2 - 4. Délka semene je okolo 30cm, šířka 20cm a váží až 17 kg. Klasická semena palem mají průměr okolo 3cm. Tvar semena nápadně připomíná lidský zadek, z jiné strany zase ženské přirození.

První část trasy vede ve stínu lesem, částečně po rovině, částečně do kopce po schodech. Průvodce nás upozorňuje na další zajímavé rostliny a živočichy. Ukazuje nám vanilku, což je druh orchideje, skořicovník, dokonce nám uřezal část kůry stromu a opravdu voní jak známe skořici, kůru jsme si mohli odnést, dále citronovou trávu neboli lemongrass, kterou když ohnul a promnul mezi prsty tak voní jako citron, je dobré se tím potřít proti komárům a jinak se z toho vaří nápoj proti žaludečním problémům.
 
Taky nám ukázal jinou palmu Latannyen (Verschaffeltia splendida), jejíž listy se používají na výrobu střech. Je to endemická palma vnitřních ostrovů Seychel. Z plodů další palmy se dělá salát k jídlu. Ukazuje nám několik druhů ptáku. Na Seychelách žije 9 endemitů, tzn. že se nevyskytují nikde jinde na světě. Měli jsme příležitost zahlédnout seychelského modrého holuba (Seychelles Blue Pigeon - Alectroenas pulcherrima) s červenou hlavou, černého papouška který je seychelský endemit (Seychelles Black Parrot - Coracopsis nigra barklyi), kolibříka, ptáka jménem Bulbul (hypsipetes crassirostris) jsme pouze slyšeli ale neviděli. Chtěl nám ukázat i malého chameleona, kterého včera 2x viděl na jednom stromku, ale dneska tady prostě nebyl. Viděli jsme několik gekonů a to jak hnědých tak zelených (Green Day Gecko - Phelsuma astriata), převážně na stromech. V podstatě vypadají jako ještěrky.

Také jsme viděli Praslinské šneky, je jich několik druhů, bez ulity, zakroucené a ještě jeden. Taky jsme viděli několik termitišť, zajímavé je že termiti si na skalách kde mají pak termitiště staví k němu tunely, ve kterých lezou, aby byli chráněni před ptáky, kteří by je sezobli.

Několikrát jsme viděli pavučinu s pavoukem, není jedovatý, a samička po sexu sežere samečka. Jmenuje se Palm Spider, latinsky Nephila inaurata.

V potoku na konci túry jsme viděli dva sladkovodní úhoře, jeden malý a druhý hodně velký a tlustý.

Opadané a zežloutlé listy palem neuklízí, ale nechávají je svému osudu, protože když prší, tak po nich stéká voda a nedochází k erozi půdy. Následuje úsek do kopce a už po slunci na vyhlídku. Výhled je odtud nádherný na Baie Ste Anne, Jetty odkud jezdí trajekty, Round Island, ostrov La Digue, za ním ostrov Felicité a mnohé další. Nahoře roste i několik kávovníků.
   
Zpět se dá jít stejnou cestou, nebo pokračovat delším okruhem. Zvolili jsme druhou variantu. Ta vede bohužel téměř pořád na slunci. Sestupujeme z kopce dolů. Vidíme celý park pěkně seshora a v dálce ostrov Mahé. Následuje sestup převážně po schodech, které neberou konce a to příšerné slunko a horko. Ještě že máme dost vody s sebou. I ta pevná obuv se ukázala jako vhodná. Od průvodce jsme se také dozvěděli, že školství i zdravotnictví vč. léků je na Seychelách zdarma, rodiče dětem kupují pouze uniformy. Ve škole se učí anglicky, francouzsky a kreolsky. Hodně jich jezdí studovat do zahraničí. Může jim to zaplatit vláda, ale potom jim to musí splatit formou práce. Proto to většinou některým zaplatí rodiče, aby se nezadlužili a mnoho z nich se po škole domů již nevrátí, protože tady není dost práce a zůstávají v cizině a posílají peníze rodičům. Ke vstupu se vracíme v 11:30 úplně hotoví. Je to fakt docela namáhavé. Ale každopádně to stálo za to. Takže vykašlete se na předražené Vallée de Mai pod Unescem za jednou tak vysoké vstupné a jeďte sem, nebudete litovat. Amíci dali průvodci dýško, nevím kolik, my dali jen 25 SCR. Můžete si tady kokosový ořech (přesněji řečeno semeno co vypadá jako prdel) koupit. Nějací turisté zrovna vybírali který se jim bude doma nejlépe vyjímat na polici. Ovšem cena je 4000 rupií. Musí být na něm nálepka a vystavený certifikát, aby se dal vyvézt ze země. Trochu drahý suvenýr.

U auta jsme se převlékli do plavek, vyměnili boty za cukle a pokračujeme podél západního pobřeží směrem na sever. Cestou děláme několik fotozastávek. Zastavili jsme se až na pláži Grand Anse poblíž letiště. Je nejdelší na Praslinu. Nachází se tady menší městečko Grand Anse Village, kde je pumpa, obchody, nákupní centrum, škola, policie, kostel,..... U silnice je Památník nezávislosti, který jsme si vyfotili.

Zaparkovali jsme u Alize Apartment přímo u pláže. Vedle v krámu jsme koupili 5l barel vody za 50 SCR (nejlevnější je v Baie Ste Anne). Šli jsme se okoupat, abychom si odpočinuli po náročné túře. Pláž je sice nejdelší na ostrově, písek bílý, v moři se koupat dá, ale je tady téměř všude spousta travin ve vodě. Takže úplně ideální to není, samozřejmě nepatří k těm nejhezčím. Ale zvlažili jsme se, chvíli jsme si odpočinuli a pokračovali dále na sever. Nad námi létali bílí ptáci - Fairy Tern.
 
Chtěli jsme navštívit farmu na pěstování a zpracování černých perel - Praslin Ocean Farm and Aquarium, kde se v sádkách chovají mlži, vytvářející perly. Otevřeno je po-pá 10-16, so 10-12, Ne zavřeno. Nachází se na konci letištní dráhy mezi Anse Kerlan a Grand Anse. Ovšem je tady vstupné 50 SCR, což se nikde nepíše, tak jsme dovnitř nešli. Jen jsem nakouknul. Jsou tam nádrže, kde chovají ty mlže a pak někde zpracovávají ty perly. U letiště je taková zajímavost, že je tady semafor a když přistává letadlo tak začne blikat a auta musí zůstat stát. Asi pro případ, že by to pilot neubrzdil. Na letišti jsme hodili do schránky poslední pohled. Před letištní halou je fontána a na ní velký Coco de Mer a ze 4 penisů (květů samčí palmy) na něj stříká voda.
 
Další zastávku děláme u pláže Anse Kerlan. Ta je už mnohem hezčí, voda má krásnou tyrkysovou barvu. Jsou tady části s písečnými plážemi menšími nebo se vstupem do vody po kamenech. Zvolili jsme kameny, vzali šnorchlovací výbavu a honem do vody. Kolem skal nějaké ty korálové ryby byly, ale dále už potom byla jen tráva, takže jo dalo se, ale žádná pecka to není.

Dojeli jsme až na samý konec ostrova k luxusnímu hotelu Lemuria Resort na SZ výběžku ostrova. Na jeho území se nachází dvě nádherné pláže, ovšem pro přístup k těmto plážím musíte projít hotelovým areálem a k tomu je nutné mít vyřízené předem povolení. Buď jako my už z domu přes email Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) nebo den předem z Vašeho hotelu na Praslinu. Do emailu je třeba uvést jméno, počet osob, datum, čas, národnost a hotel kde bydlíme na Praslinu. Nic se za to neplatí, ale bez toho Vás dovnitř nepustí. A byla by to škoda tyto pláže vynechat. Patří k nejhezčím na Praslinu. Pláže na Seychelách jsou veřejné. Další možností jak se k pláži dostat je lodí. Vrátný ze security má seznam lidí, kteří mají povolený vstup. Auto jsme museli nechat před branou a jít pěšky. Někteří mohli vjet i dovnitř na parkoviště. Nejdříve jsme zamířili k pláži Anse Georgette. Cesta od brány zabere 15-20 minut pěší chůze. Celá vede po chodníku (cestě) kolem 18 jamkového golfového hřiště, jediného na Seychelách. Areál je to obrovský. Prý nejhezčí výhled je od jamky 15. K pláži Vás navedou ukazatele. Trochu je to v tom horku únavné protože se jde několikrát do kopce a z kopce. Ubytované hosty vozí auty nebo golfovými vozítky. Došli jsme na pláž Anse Georgette. Doslova nám vyrazila dech. Ale dle mého na pláž Anse Lazio nemá. Pláž je krásná s bílým pískem, palmy, voda průzračná, z obou stran je obklopená žulovými kameny, takže jinam se dostat nedá. Jsou tady celkem vlny a tabule varující před plaváním kvůli silným proudům. Na mapce je dokonce vyznačeno zakázané šnorchlování. Přesto mnozí šnorchlují kolem skalisek a všichni se koupou. Malou pihou na kráse bylo, že zde zrovna kotvil výletní katamarán s turisty, kteří se tady koupali, takže tady bylo dost lidí. Ovšem když loď odplula, zůstalo tady maximálně dvacet lidí. Dokonce jsme 3x zahlédli těsně u břehu v mělké vodě žraloky, nevím co to bylo za druh, měřili tak 80 cm a byli světlí až nažloutlí. To mi trochu nahnalo strach, ale přesto jsme do vody vlezli. Snad jsou plaší a neškodní. Někteří je viděli včera v podvečer stejně jako rejnoky na pláži Anse Lazio, která odtud není daleko, ale dá se k ní odtud buď dojít pěšky, aspoň to tak je naznačeno na jedné mapce nebo dojet autem kolem celého ostrova po silnici přes Vallée de Mai. Ale koupání suprovní.
  
Vracíme se stejnou cestou zpátky. Procházíme kolem recepce, vilek (vždy dva suite ve vilce) až k plážovému baru a místnímu potápěčskému centru. Tady se nachází další dvě pláže, které jsou dostupné pouze z hotelu či lodí. Jedna je větší s písečnou pláží, palmami ale většími vlnami, Grand Anse Kerlan, ale nikdo tady není a druhá menší, malebná s nádherně čistou vodou, lemovaná balvany ze žuly, Petit Anse Kerlan. Je dobrá jak na plavání tak na šnorchlování. A nejsou tady vlny. K dispozici je sprcha i toalety. Touto pláží jsme zakončili dnešní výlet. Hotel má i svůj vlastní heliport, několikrát tady přistával a přelétal vrtulník. Přepravu vrtulníky a letadly mezi jednotlivými ostrovy zajišťuje soukromá charterová společnost ZILAIR.COM. Ta létá i na ostrůvky, kde jsou hotelové rezorty, ale není tady letiště, aby sem lítaly letadla Air Seycheles.
  
Odtud se vracíme zpátky na hotel. V Grand Anse se zastavujeme na benzínové pumpě, abychom dotankovali do poloviny pro vrácení auta. Druhá pumpa je v Baie Ste Anne. Jsou to jediné dvě pumpy na ostrově. Ale to bohatě stačí. Cena je stejná jako na Mahé, 17,95 SCR za litr. Natankovali jsme za 100 SCR, tolik jsme za dva dny projeli. Konečný stav kilometrů u hotelu byl 34026, tzn. že jsme za dva dny najeli 79 km a to jsme objeli celý ostrov a 2x do hlavního města. Jedem zkratkou na východní pobřeží kolem chráněné rezervace Vallée de Mai což v překladu znamená Májové údolí. Od roku 1983 je zapsáno na seznamu UNESCO. Otevřeno je denně 8:30-16:30, vstupné pro turisty je 20 eur / 340 SCR, každý den v 9 a ve 14 hodin je zdarma prohlídka s průvodcem cca 1 hodinu. V ostatní dobu pokud chcete průvodce musíte si ho zaplatit. Nejdelší okruh trvá asi 1:10, 2 km. Roste zde údajně 7000 palem Coco de Mer - palmy seychelské - Lodoicea maldivica (největší kokosový ořech na světě). Nejoblíbenějším okruhem je tzv. Les palem, který je domovem vegetace staré od roku 1499. Na Google Play je ke stažení průvodce v elektronické podobě.
 
Je už po 17 hodině a už mají zavřeno. U nás u hotelu si Martin kupuje dvě lahvové piva SeyBrew za 25 a Eku za 26 rupií. Vrátili jsme auto stylem, že jsme nechali klíček na recepci. Zanesli jsme věci na pokoj. Zašel jsem do restaurace a ještě tam měli kávy, čaj a buchtu, přestože se to podává jen do 17 hodin. Tak jsem si dal buchtu a oba čaj. To jsem ještě jednou zopakoval a nemusel jsem vařit čaj na pokoji. Na večeři jsme si každý dali jedno kuřecí grilované stehno ze včerejška a k tomu bagetu. Za celý den jsme měli jen jeden croissant od snídaně a jednu müsli tyčinku. Osprchovali jsme se, nachystali věci na zítřejší potápění, Martin si vypral nějaké věci. Pak jsem dopsal deník za dnešní den, Martin opět koukal na nějaký přiblblý seriál na mobilu a luštil křížovku. Po deváté jsme zalehli. Dneska docela unaveni. Bylo to celkem náročné.

Sobota 21.3.2015 - Praslin, potápění White Bank

Vstáváme v 7 hodin. O půl osmé už jsme v jídelně. Dneska jsem moc nesnídal protože se jdeme potápět tak ať mi není zle a s plným žaludkem je to taky blbé. Dneska byla navíc rýže se zeleninou. Na 9 hodin jdeme do potápěčského centra Whitetip Divers, které se nachází v hotelu Paradise Sun na konci pláže, cca 10 minut chůze od hotelu. Už je tady celkem dost lidí. Začínají chystat výstroj, všechno připravili. Vyzkoušeli jsme si neoprén, ploutve, žaket, nachystali závaží. Chtěli vidět potápěčskou licenci a museli jsme vyplnit formulář zdravotní a o potápění. Potápěčské centrum vlastní nebo vede Italka jménem Simon. Vytvořily se dvě skupiny a dvě lodě. Jedna loď jela na dva ponory a naše loď na jeden ponor.
 
Věci je možné si nechat v potápěčském centru, já jsem vzal batoh na loď, měli jsme tam i vodu protože tu nám nikdo nenabídl. Většinou co jsme se potápěli tak voda na lodi byla pro potápěče připravená. Je nás na lodi 7, z toho dva se jdou potápět sami. Jsou to Francouzi, kteří na Praslinu žijí už 8 let a paní dělala i instruktorku potápění několik let. Takže nás nakonec bylo 5 potápěčů a jeden divemaster + dva pomocníci a řidiči lodi v jedné osobě. Věci musíme do člunu donést mělkou vodou. Vyplouváme v 9:30 na lokalitu White Bank vzdálenou 15-20 minut lodí na dohled ostrovu La Digue. Člun jede hodně rychle a celkem to houpe tak jsem si pro jistotu vzal Travel Gum, aby mi nebylo zle a zklidnil se žaludek.
  
Pomohli nám obléct výstroj a skáčeme do moře. Zanořujeme se do 16 metrů, voda i na dně má neuvěřitelných 29°C, takže máme jen krátký neopren. Ponor trval 55 minut. Dno bylo písečné, největší objev byl obrovský rejnok ležící na dně. Jinak jsou tady tvrdé i měkké korály, skaliska, spousta života, ale nic extra co bychom neviděli již někde jinde. Viditelnost taky nebyla dneska zrovna nejlepší, tak 10 metrů. Jinak jsme viděli perutýna, dva nahožábré plže, dlouhé trumpetfish, velká hejna různých ryb včetně korálových, ryb tady bylo opravdu dost. Vyskytují se tady i žraloci a želvy, ale je to o štěstí, jako celé potápění. Vracíme se na loď. O pár metrů dále vyzvedáváme ty dva Francouze a vracíme se na břeh. Věci zase musíme odnést na břeh, tentokrát je to dále, protože je větší odliv.
 
Vyplňujeme potápěčský deník a listujeme v katalogu živočichů Indického oceánu co jsme viděli. Platíme 50 eur každý za ponor vč. kompletní výstroje. Více informací o ponoru zde. Jdeme na pokoj. Na pokoji Martin zjistil že nemá masku. Tak hurá zpátky. Naštěstí mu ji nikdo neukradl, ale měli ji už schovanou vevnitř. Udělali jsme si na oběd čínské nudle. Martin si koupil 4 piva SeyBrew po 25 SCR. Pak jsme šli k bazénu, který jsme dosud nevyzkoušeli. Jsme tady sami. Jsou tady lehátka, slunečníky, sprcha a bar, ale obsluha žádná, taky není pro koho.

Dneska je šílené vedro, teda v podstatě jako každý den. Naměřil jsem neuvěřitelných 42°C na potápěčském počítači. Pak jsme šli na pláž. Tady to byl taky mazec. Do vody se nedalo ani vlézt jak byla horká, tak 37 stupňů, to bylo fakt kafe. Tak teplou vodu jsem ještě nezažil nikde ve světě. I spálené části těla reagovaly na tu horkou vodu. Takže osvěžení žádné. Regulérní horká voda. Takže jsme se naložili do horké lázně. Taky to horké dnešní počasí přineslo v 17 hodin déšť. Ale předtím jsme ještě stihli jízdu na kajaku. Na recepci našeho hotelu jsme si vyzvedli voucher na bezplatné zapůjčení nemotorizovaných vodních sportů. Na pláži vedle Paradise Sun hotelu je půjčovna vodních sportů, se kterou to mají domluvené. Dvojkajak nám zrovna někdo před chvílí vyfouknul, tak buď bychom museli hodinu čekat nebo si půjčit dva jednokajaky. Foťák jsem zabalil do nepromokavého vaku. Jeli jsme k ostrůvku Chauve Souris Island, který se nachází naproti pláže. Je to soukromý ostrov. Chtěli jsme ho obeplout, ale ze strany volného moře byly už vlny. Z druhé strany to je klidné protože je moře chráněné právě tím ostrovem. O kousek dál je další malý ostrůvek St. Pierre Islet. Z kajaku jsme viděli ve vodě několik ryb a rejnoka - Eagle spotted ray. Jízda na kajaku nebyla nijak náročná protože moře bylo klidné. A zase to bylo něco jiného a trochu pohybu neuškodí.
   
Vracíme kajaky a skáčeme se ještě okoupat v kafi. Před půl pátou se vracíme na pokoj. Osprchovali jsme se a šli si sednout do ratanových křesílek do odpočívárny vedle restaurace na odpolední snack. Dali jsme si několik kousků buchty a kávu a čaj. Společnost nám dělali ptáci. Hned jak zaregistrují, že se někdo blíží hned jsou u stolů a otravují. Jsou příšerně dotěrní. To mi tady trochu vadí. Obtěžují i u snídaně. Já píšu deník a Martin si čte knihu. Povídám si s paní z cestovní kanceláře, která má kiosek u nás v hotelu. Říkala že práce na Seychelách je, ale že Seychelané jsou líní a nechtějí pracovat a mzdy jsou nízké (myšleno asi jako recepční, pokojské,....). Ti co pronajímají pokoje, pořádají zájezdy, taxikaří, tak ti jsou podle mně na tom dobře, ti si nestěžují. Je tady draho, to uznala i ona. Je z Austrálie, ale rodiče jsou Seychelané, resp. její otec, sestra žije v Anglii a syn ve Švýcarsku. Také pronajímá pokoje na Anse Volbert. Má v domě 4 pokoje, každý s vlastním sociálním zařízením a je tam společná kuchyň. Blízko k pláži. Cena je 50 eur za noc pro dvě osoby, což je velmi slušná cena. Pokud chcete i snídani, je to možné za 5 eur. Pokud by jste měli zájem se u ní ubytovat, napište ji na mail Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript nebo také na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript (cestovka). Můžete se podívat i na stránky Cocobay Villa Praslin. Slunce střídá krátký déšť. Je příšerné dusno. Za chvíli jsme utekli do klimatizovaného pokoje, jinak bychom se mohli jít znova sprchovat. Na recepci jsem si vyzvedl jízdní řád autobusů. Zítra jsme na Praslinu poslední den a chceme ještě jednou zajet na pláž Anse Lazio, která je bezkonkurenčně nejkrásnější. Na večeři jsme si dali jogurt a croissant od snídaně. O půl sedmé jsme šli do hotelu Paradise Sun. Nad hlavami nám občas proletěl kaloň. V hotelu je wifi připojení k internetu zdarma bez jakéhokoliv hesla. Dá se připojit pouze na jednu ze dvou sítí. Nejsilnější signál jsme měli na sedačkách na terase nad bazénem. Vyřídili jsme poprvé maily atd. O půl deváté se vracíme na pokoj. Cestu nám občas zkřížili velcí krabi. Dopsal jsem deník a ještě jsme si chvíli četli. Spát jsme šli o půl desáté.

Neděle 22.3.2015 - Praslin, Anse Lazio

A máme tady poslední den na Praslinu. Snídaně tradičně v 7:30. Dneska jsem poprvé vyzkoušel ovoce passion fruit. Je kyselé a uvnitř pecky. Taky jsem si dal dneska konečně i palačinku. Jinak byla i rýže se zeleninou, nudle se zeleninou a pečené kuře. Na dnešek jsme si naplánovali zajet ještě jednou na pláž Anse Lazio, která je opravdu úžasná po všech stránkách.

A pojedeme místním autobusem ať vyzkoušíme i hromadnou dopravu na Seychelách. Autobusová doprava funguje pouze na Mahé a na Praslinu. Autobusy jezdí podle jízdních řádů a poměrně často. Dopravu zajišťuje Seychelles Public Transport Corporation. Jízdní řády seženete buď na internetu, kde jsou i ke stažení, nebo Vám je poskytnou v hotelu. U nás v hotelu je vyvěšený a paní recepční nám ho i okopírovala. Na autobusových zastávkách nevisí. Autobusové zastávky jsou většinou jen na zemi namalované žluté čáry a nápis BUS STOP. Navíc za čelním sklem autobusu je napsána buď cílová stanice nebo částečně i trasa autobusu. Výhodou autobusové dopravy je, že je levná. Jedna jízda stojí 5 SCR a nezáleží na vzdálenosti a cílové stanici. Při přestupu na jiný autobus se platí znova. Lístky se kupují u řidiče, který Vám vydá lístek. Nastupuje i vystupuje se „na znamení". Do autobusu nelze vzít kufr (větší zavazadlo). Ale na procestování ostrovů to není zrovna ideální způsob dopravy, protože ztratíte hodně času čekáním, pomalými přesuny a navíc nemůžete si zastavit kde chcete a vyfotit co chcete. Proto doporučuji půjčit si auto (na La Digue kolo). Na Praslinu jezdí od 6 do 18:30 hod. Základní trasa vede z Anse Boudin do Mont Plaisir přes Anse Volbert, Baie Ste Anne, Vallée de Mai, Grand Anse a letiště. Autobusy jezdí v každém směru každou hodinu (každou půl hodinu mezi Baie St Anne a Mont Plaisir). Anse Consolation a Anse La Blague jsou rovněž zajišťované.
 
Autobus by nám měl jet v 9:10. Zastávka je přímo u hotelu Berjaya u zadní brány. Není plný. U řidiče kupujeme lístky za 5 rupií na osobu. 
Cesta na konečnou (Anse Boudin) trvá 10-15 minut. Když chcete vystoupit zazvoníte v autobuse na tlačítko u stropu. Vystupujeme na konečné. Odsud se už musí na pláž Anse Lazio pěšky. Pěší chůze zabere 20 minut. Chvíli se jde lesem a pak už po slunci. Nejdříve do prudkého kopce a pak zase z kopce. Je to poměrně únavné a hlavně v tom vedru. Ale za tu námahu to stojí. Cestou jsme viděli na stromě holuba modrého (Seychelles Blue Pigeon - Alectroenas pulcherrima), což je seychelský endemit. Má červenou hlavičku.

Ve třičtvrtě na deset už jsme na pláži a je tady ještě málo lidí. Roztáhli jsme si věci ve stínu pod stromy a šup do moře. Téměř u břehu kolem nás proplaval tečkovaný rejnok, tipnul bych to na Eagle spotted ray. Pak už jsme se vždycky dívali pod nohy, abychom náhodou na nějakého nešlápli. Jinak oni pokud plavou, tak před vámi uplavou, jen kdyby leželi na dně zahrabaní v písku a člověk by na ně šlápl, tak je to nebezpečné, protože mají jedovatý hrot na ocase. Dokud tady není moc lidí šli jsme prozkoumávat podmořský život s maskou a šnorchlem. Jedním slovem paráda. Lepší místo na šnorchlování jsme zatím na Seychelách neobjevili. Šnorchlujeme na levé straně (bráno pohledem čelem k moři). Prostě akvárium s nepřeberným množstvím korálových ryb všech barev a velikostí. Něco neskutečného. Škoda že nemáme podvodní foťák nebo kameru. Ale to nejlepší nás teprve čekalo. Koukám a najednou vidím mořskou želvu jak ohlodává korály a najednou začala plout. Pronásledovali jsme ji skoro deset minut. Plavali jsme pomalu za ní, chvíli nad ní, občas jsme se k ní i ponořili, málem se ji Martin jednou dotknul. Dvakrát vyplavala na hladinu kde se nadechla a zase se zanořila. Byl to neskutečný zážitek. Dokonce pustila jednou i regulérní ho... přímo přede mnou. Viditelnost suprovní. Je škoda jezdit na nějaké předražené šnorchlovací výlety, stačí si zajet busem za 10 korun sem. Nad pláží občas proletí kaloň (netopýr) z místních lesů.
    
U pláže jsou dvě restaurace. Obě nehorázně drahé. Jedna se jmenuje Le Chevalier Bay Restaurant, obědy podávají mezi 11 a 16 hodinou. Stačilo se podívat do jídelního lístku a přešla nás chuť. Talíř hranolků 130 SCR, sendviče 180, burger s hranolkama 250, saláty 200, pivo 80, ryby a mořské plody od 400 až po 1000 rupií za humra na česneku. Tuším že jsou jídla včetně dezertu, kávy/čaje a čerstvého džusu. Taky paní majitelka roznášela po pláži letáčky, aby nalákala lidi. Když jsem se tam později podíval znova, měla obsazené pouze dva stoly. Druhá restaurace Bonbon Plume má ceny podobné, možná o něco nižší, ale má pořád plno. Linou se odtud nádherné vůně až se nám sbíhají sliny, ale za ty prachy to odmítáme. Snědli jsme v průběhu dne banán, jablko a croissant od snídaně. Jinak u restaurace jsou i toalety a velmi čisté. Počasí je dneska proměnlivé, je horko, ale chvíli slunce pere jak sedlák cepem a pak přijde mrak a obloha se zatáhne třeba na hoďku. Ale to nám vůbec nevadí. Chodíme pořád do moře. V jedné části pláže je v moři ohraničený prostor bójemi a sítěmi pro bezpečné plavání. Tabule upozorňují, že by lidé měli plavat jen tam, tam že je to kontrolované pobřežní hlídkou. Asi je to proto, že zde v minulosti již dvakrát došlo k napadení žralokem. Ale stejně to nikdo nedodržuje. Jedni Slováci, které jsme před dvěma dny potkali na pláži Anse Georgette nám říkali, ze když tady v podvečer šnorchlovali, tak žraloky viděli. Na moři kotví několik nádherných velkých katamaránů. Samozřejmě jsme nemohli vynechat želví ohradu. Chovají tady asi tak 10 suchozemských želv obrovských z atolu Aldabra. Některé jsou menší, jiné obrovitánské. Dožívají se až 250 let a mohou vážit až 250 kg. Je zajímavé pozorovat jak se těžce zvedají a nesou ten těžký krunýř. Mezi sebou se proplétají. Jednu želvu jsme museli převrátit protože ležela na zádech a nedařilo se ji samé přetočit se. Hladili jsme je po hlavě a na krku. Bylo vidět že se jim to líbí. Natahovali krk a hlavu k nám. Snažili se prostrčit nohy i hlavu přes ohradu. Krunýř mají jako pancíř. Prý ty největší unesou i dospělého člověka. No nevím, už tak mají co dělat samy se sebou, než se zvednou na nohy. Vypadají opravdu jak ET mimozemšťan nebo jako prehistorická zvířata. Krmili jsme je jablkem. To jim šmakovalo. To se mi moc líbilo. Byl jsem u nich několikrát. Martin šel ještě odpoledne šnorchlovat na druhou stranu pláže. Taky zajímavé, spousta rybiček, ale stejných jako na druhé straně. Jen se k němu hodně přibližovaly. Zdrželi jsme se tady do 15:15.

Ve třičtvrtě na čtyři má jet autobus. Je třeba se zase vyškrábat na kopec a sejít dolů, slunce peče tak je to námaha. Autobus zrovna přijel, ale ještě deset minut jsme čekali spolu s dalšími turisty. Ve 4 jsme zpátky na hotelu. Vzali jsme si na pokoj bábovku a čaje. Dopil jsem ten ovocný džus. Osprchovali jsme se, sbalili nějaké věci a dopsal jsem deník. Pokoj byl samozřejmě zase uklizený, jen ne každý den doplnili sprchový gel a šampon. Ale vždycky pěkně ustlali a ozdobili postel a koupelnu živými květy. Dneska jsme se rozhodli vyhodit si z kopýtka a vyzkoušet něco ze srílanské kuchyně. Zatím jsme si většinou vystačili s jídly od snídaně a k tomu dokoupili pečivo, nebo čínské nudlové instantní polévky od Indů. Nejdříve jsme se šli podívat do restaurace, která sousedí s naším hotelem. Mají to formou kreolského bufetu za cenu 27 eur na osobu. Zahrnuje to grilované ryby a maso, různé saláty a dezert. Cena nezahrnuje pití a nějakou taxu (ani nevím kolik činí). Otevřeno mají od 19:30 a ve středu je zavřeno. Potom jsme prošli další restaurace a nahlédli do jídelních lístků, ceny byly cca podobné, drahé, hlavní jídlo většinou od 220 rupií nahoru + taxy 15-20%. Zavítali jsme do italské restaurace Gelateria Côte d´Or, kde mají převážně italská jídla, pizzu, ale dnes mají pokaženou pec a měli tu i zmrzlinu. Asi 10 druhů. Martin neodolal a jeden kopeček za 20 rupií v kornoutku si dal. Vyzkoušel kokosovou a byly v tom i kousky čokolády.

Ve většině restaurací si ještě připočítávají k celkovému účtu třeba 10%. Měli jsme v merku restauraci La Goulue Restaurant (tel. 4232223), která se nachází již cestou z pláže Anse Volbert, vedle je hotel L´Hirondelle. Bylo tady plno a to jak místní (je totiž neděle, den volna a pikniků) tak hlavně turisti. A stále přicházeli další a neměli si už kam sednout tak čekali než se uvolní stůl a někteří odjeli. Sedí se venku i vevnitř. My jsme seděli sami v takovém altánku a hlavně tam bylo dost světla což na rybu bude potřeba. Ceny tady mají nejnižší z celé Côte d' Or. Ovšem jak co. Nejdříve tady obsluhovala jen jedna servírka ale vůbec nestíhala, pak se k ní přidala další, ale i tak měli co dělat. Já jsem si objednal celou grilovanou rybu s rýží za 175 SCR a Martin rybí filet Meunier za 180 SCR. Taky je k tomu v jídelním lístku rýže, ale šlo to za stejnou cenu nahradit hranolkama. Byl to filet (bez kostí) a k tomu omáčka citronovo česneková a v tom kapary a zeleninová příloha. Já měl celou rybu (s červenou kůží) namarinádovanou a upečenou na grilu a k tomu byla něco jako lečová omáčka a taky příloha a citron. Ryba byla výborná, neměla až tolik kostí, ale byla pálivá. Asi ta marináda. To mě nenapadlo se zeptat a kreolská kuchyně asi je pálivá. Ta omáčka pálivá nebyla. Ale pochutnal jsem si. Martin si dal jednoho panáka 12 leté whisky Glenfiddich za 80 SCR. Stejná cena jako za panáka místního rumu Takamaka. Jinak pivo SeyBrew měli za 50 rupií (v jiných restauracích od 75 nahoru, v obchodě 25), litrová voda taky 50 SCR, což je více než 5 litrový barel, boloňské špagety 125 SCR, polévka 100 rupií, takže jak říkám jak co. Něco se dá, něco je dražší. Před jídlem všem ke stolu přinesli nějaké slané tyčinky jako pozornost podniku. Tady si nic navíc k účtu nepřipočítávali. A jídlo tady mají dobré. Jen myslím že v pondělí mají zavřeno.
  
Pak se vracíme na pokoj. Je neděle a tak většina obchodů je zavřených. Na pokoji jsme si ještě uvařili bylinkový čaj z vlastních zásob a po deváté zalehli. Zítra se po snídani přesouváme na ostrov La Digue.

Pondělí 23.3.2015 - Praslin - La Digue (Perla Indického oceánu)

Vstáváme v 7 hodin. Na půl osmé snídaně. Od snídaně jsme si vzali dva banány, dva croissanty a dva ovocné jogurty. Po snídani jsme dobalili věci. Z recepce paní zavolala podle vizitky naší taxikářce, aby jsme ji připomněli domluvený odvoz. Už před devátou hodinou čekala u hotelu. Jmenuje se Judy Lablache Savy (tel. 251 0446), bydlí celý život na Praslinu a taxikářku dělá už 28 let. Za cestu jsme platili 250 rupií. Domluvili jsme se s ní i na odvoz v pátek z Jetty na letiště za 300 SCR. Prý když je dřívější let a mají v letadle místo, tak Vás klidně dají na dřívější let. Tak uvidíme. V přístavišti Baie Ste Anne Jetty jsme zašli do kanceláře Inter Island Ferry Services, kde nám na základě vytištěné jízdenky vydali palubní lístky ve formě plastových karet a dali vyplněný lístek na zpáteční cestu. Již to měli přichystané. Loď z Praslinu na La Digue a zpátky jsme měli koupenou přes www.seychellesbookings.com ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ). Dle pokynů by se mělo být v přístavu 30 minut před odjezdem. Cena v předprodeji za jednosměrnou plavbu ve třídě standard economy je 15 eur, za zpáteční 27 eur. Plavbu zajišťují moderní katamarány Cat Rose´s I a II. Existuje ještě jedna společnost Cat Cocos, která jezdí mezi ostrovy Mahé a La Digue, buď přímo nebo přes Praslin. Lístky koupíte opět přes seychellesbookings.com.
    
V přístavišti je bufet, cestovka a směnárna, kde Martin vyměnil 20 eur po 14,10 SCR a dostal 282 SCR. Lidí se shromáždilo celkem hodně. Nejdříve připlul jeden katamarán asi z Mahé, ale potom připlul druhý do kterého jsme nastoupili. Byl to Cat Rose´s II. Zavazadla na loď naložila posádka. Všichni se nahrnuli na horní palubu, aby měli lepší výhled, spodní část je uzavřená s okny, klimatizovaná a je zde i bar. Vyplouváme v deset hodin. Plavba trvá 15 minut. Je to pouze 7 km. Ani to s lodí nehoupá. Měli jsme strach že to bude houpat i podle zkušeností jiných cestovatelů a proto jsme na delší cestu z Mahé na Praslin volili raději o něco dražší letadlo. Ale taxikářka říkala že v tuhle dobu to nehoupá, že nejsou vlny. Horší je to v letních měsících, červenec-říjen kdy jsou velké vlny a s lodí to hodně háže. Pozorovali jsme vzdalující se ostrov Praslin a přibližující se ostrov La Digue. Projíždíme kolem malého ostrůvku Round Island. V 10:15 připlouváme do přístaviště na ostrově La Digue ve vesnici La Passe. Tady už čeká spousta lidí na trajekt. Kufry nám zase vyložili.
  
Ostrov La Digue vzdálený 40 km od Mahé a 7 km od ostrova Praslin má rozlohu pouze 11 km2 (5 x 4 km) a je 4. největším ostrovem Seychel (3. je ostrov Silhouette). Má pouze cca 3500 obyvatel. Původně se ostrovu říkalo Růžový ostrov, podle narůžovělých skal, ale roku 1768 byl pojmenován po jedné z výzkumných francouzských plachetnic. Hlavním centrem ostrova je malé městečko na západním pobřeží La Passe, kde je právě i přístaviště lodí.

 
V přístavu nás už čekal Elvis s cedulí našeho ubytování. V ceně ubytování má být zdarma odvoz do hotelu a zpět na loď. Ovšem šli jsme pěšky. Je to asi 5 minut chůze od přístaviště, takže v pohodě, jen nechápu proč teda píšou odvoz zdarma. Elvis vzal jeden kufr. Hned nám nabízel půjčení kola, které je na ostrově hlavní dopravní prostředek. Ale dneska jsme kolo nechtěli. Autobusy tady nejezdí, jen pár aut (hotelové mikrobusy) a pak ještě volské povozy. Dneska jsme viděli pouze jeden. Přišli jsme na ubytování, kde už nás čekal majitel Charles. Jeho žena Doris se kterou jsem ubytování domlouval přes maily nebyla doma. Pracuje totiž v La Passe v obchodě se suvenýry (poblíž Jetty), který patří jejímu bratrovi myslím. O dům a zahradu se stará Charles. Uklízí pokoje, stele, vaří, pere. Doris je z La Digue, kdežto Charles pochází z Mahé. Bydlíme v Buisson Guest House. Další jejich webovky najdete zde. Tel. +248 259 29 59, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Majiteli jsou Doris a Charles Hoareau. Máme rezervované 4 noci se snídaní pro 2 osoby za 280 eur, tedy 70 eur/noc). Je lépe si ubytování domluvit přímo s majiteli než přes různé agentury, dají Vám lepší cenu. Podle Trip Advisor obsadil tento GH 1. místo z 12 v La Passe a 4. z 39 na La Digue. Dokonce získali certifikát výjimečnosti v roce 2014, který tady mají i vystavený a hrdě s k němu hlásí. Dům se nachází v pěkné udržované zahradě jen 5 minut chůze od La Passe Jetty a obchodů. Jde se cestičkou mezi pekárnou a policejní stanicí téměř až nakonec.
 
Mají k pronájmu pouze 2 pokoje (jeden větší - family room - ten jsme dostali my a druhý menší). Charles nás přivítal welcome drinkem, což byl džus z čerstvého ovoce (banán, karambola = star fruit a ještě něco). Koš ovoce po příjezdu, který inzerují nás nečekal. Chvíli jsme si povídali s Charlesem a pak jsme se ubytovali. Dostali jsme ten větší pokoj (family room), který se skládá z obývací místnosti, kde je stůl, křesla, lednice s mrazákem, varná konev, hrnky, větrák, přistýlka pro další osobu, potom je samostatný pokoj s manželskou postelí pěkně nazdobená, šatní skříň, větrák i klimatizace, ale moskytiéra tady není (hodila by se, protože komáři večer venku byli), dva noční stolky s lampičkami. Není tady televize. A pak je tu pěkná vykachličkovaná modrá koupelna se sprchovým koutem, teplou vodou, s toaletou a pěkným umývadlem, nazdobenými ručníky, sprchové gely, mýdlo, toaletní papír a fén. K dispozici je i společná kuchyň, kde připravují snídaně a je možno ji také využívat. Je tam sporák, lednice, nádobí, toustovač, mikrovlnka,... Venku je společná terasa, kde každý pokoj má sedačku, stůl, židle a dva velké jídelní stoly se židlemi na snídaně. Dům je v pěkné zahradě se spoustou květin, je tady i venkovní sprcha a od 18:45 venkovní osvětlení na solární panely. Wifi tady není, ale v mailu mi psala Doris, že mají kartu kterou lze vložit do laptopu nebo mobilu. Pokoje Charles denně uklízí, ručníky se mění každé 2 dny. K dispozici by měly být i plážové ručníky ale ty jsme nepotřebovali a deštníky. Ubytování je možné rezervovat s nebo bez snídaně. Je možné si nechat připravit i večeře. V ceně by měla být i prádelna, ale také jsme ji nevyužili. Zajistí Vám i půjčení kola za 100 SCR/den.
  
Ubytovali jsme se a vyrazili k moři. Procházíme vesnicí La Passe, kde je vše potřebné, obchody, restaurace, banka, hasičkská stanice, policejní stanice, pekárna, benzínová pumpa a dokonce i nemocnice.
 
Na každém rohu nabízejí kola k půjčení. Cena většinou 100 rupií na den. Je dobré si vždycky zkontrolovat stav kol, protože ne vždycky vše funguje jak má. Většina má i košíky na věci. Charles říkal, že není problém někde nechat kolo postavené. Že i kdyby ho někdo vzal, tak všichni se na ostrově znají a do večera mají své kolo zpátky. Takže kdyby nám někdo vzal naše kolo, máme si vzít zase od někoho jiného, říct to v půjčovně a oni už si to mezi sebou zařídí. A nebo si říct o zámek na kolo. Měli jsme v plánu dnes navštívit pláž Anse La Réunion na JZ pobřeží v podstatě navazující na přístaviště, ovšem voda nikde. Byl totiž odliv. Ten je kolem celého ostrova mezi 10-14 hodinou (vyjma pláží Grand Anse a Anse Patates kde se dá koupat celý den). Takže se koupat v podstatě nedá. Pláž je chráněna korálovým útesem. V supermarketu Grégoire´s, asi největší na ostrově, kde mají i maso, zeleninu,.... ale nemají třeba místní pivo a dnes ani pečivo protože prý nepřijelo, jsme si koupili kelímek se zmrzlinou za 14 rupií. Martin vanilkovou a já jahodovou. Nad obchodem je i ubytování, které jsme také zvažovali. Procházíme kolem kostela Église Notre Dame de l'Assomption z roku 1853 (v neděle zpívaná mše) a hned vedle je škola.
 
Došli jsme až k plantáži L´Union Estate - bývalá kokosová plantáž z 18. století. Od přístaviště je to sem asi 2,7 km (půl hodiny pěšky). Otevřeno je od 7 do17 hodin, po 17 hodině už vstupné nevybírají. Za vstup se platí 100 SCR (můžete navštívit vanilkovou plantáž, kokosovou plantáž, starý kreolský hřbitov, mlýn na kopru, pec na kopru, starý plantážnický dům, výběh s želvami obrovskými) a přes tuto plantáž se dostanete k nejfotografovanější a nejznámější pláži na Seychelách - Anse Source d´Argent. Ovšem vstupné se dá velmi lehce obejít a na pláž se dostanete i bez placení a plantáž si můžete prohlédnout cestou zpátky z pláže, kde už to nikdo nekontroluje. Před vstupem na plantáž je po pravé straně heliport. Před heliportem zahnete k moři a hned se dáte vlevo. Procházíme pár metrů kolem heliportu v moři, je výhoda že je odliv (za přílivu by se to moc nedalo). Stále je třeba pokračovat podél pláže Anse Union směrem na jih, částečně se jde po pláži, částečně v moři.
  
Procházíme kolem doku na opravu lodí, kde stojí stará loď. Už se rýsují velké balvany tolik typické pro tuto pláž a pro Seychelly vůbec.

Přicházíme na Pláž Anse Source d´Argent což v překladu znamená Stříbrná zátoka. Cesta nám zabrala cca 20 minut. Je to nejfotografovanější pláž zvěčněná v mnoha filmech. Najdete ji v každém propagačním materiálu o Seychelách. Typické jsou pro ni obrovské žulové balvany.
 
Je lépe ji navštívit kolem poledne kdy je odliv, moře je průzračně čisté. Je tady celkem dost lidí, ale zase to není taková hrůza jakou jsem čekal. Jsou i chvíle kdy jsme v moři sami a i na fotkách další turisty nemáme. Věci jsme si dali do stínu a šli do moře. Samozřejmě že i tady je odliv, takže můžeme jít klidně půl kilometru a stále máme vody maximálně po pás. Voda je krásně čirá a už od břehu kolem nás plave množství krásných barevných ryb, které jsou zvyklé že je lidi krmí. Taky jsme je krmili z ruky pečivem a nechaly se i pohladit. Tak byly krotké. Vyskakují i nad hladinu. Jen při krmení jim musíme dávat větší kusy aby nás nekously. Pak jsou tu i menší rybky, které občas do nás ždibnou.
  
Pláž nebo moře není až tak zajímavé (mnohem hezčí byla podle mně pláž Anse Lazio na Praslinu), ale zajímavé jsou balvany, které pláž obklopují a dotváří její typický ráz. Některé vytváří skalní okna, jiné leží na sobě div nespadnou. Na plavání to tady moc není. Příliv nastává až od 14 hodiny, kdy vody přibývá, ale zase už není tak průzračná, je zkalená pískem. Čabrali jsme se tady poměrně dlouho.
    
Potom jsme lesní pěšinou, která vede podél pláže po písku přešli ještě k dalším zálivům až na pláž Anse Pierrot. Tady už je lidí méně. Někteří si našli místo v malých zátokách mezi kameny. Všechny pláže jsou hodně podobné. Bílý písek, palmy a další stromy poskytující nutný stín, protože na slunci se nedá vydržet a žulové balvany všemožných tvarů. Jsou tady i dva plážové "bary" kde prodávají čerstvé džusy z různého ovoce. Sklenici za 80 rupií. Na další pláž Anse Bonnet Caré se už musí jít částečně po skalách, tady už žádná stezka nevede.
      
Několikrát jsme se okoupali v různých zátokách a po 16 hodině odcházíme skrz plantáž zpátky. Tady nás už nikdo nekontroluje. Takže jsme si teď prohlédli i celou plantáž L´Union Estate. Je to bývalá kokosová plantáž z 18. stol. kde zpracovávají kokosové ořechy a tzv. kopru což jsou sušená jádra kokosového ořechu z nichž se lisuje kokosový olej. Je tady vidět mlýn na kopru, který kdysi poháněli býci, dále kokosová pec a stánek s výrobky z kokosu a kokosový olej.
  
Procházíme rozsáhlou vanilkovou plantáží. Stromů je tady množství, ale bez lusků, ty rostou jen v určitých měsících. Vanilkovník je tropická orchidej. Je to taková liána, která obtáčí strom. Tobolky se sbírají nedozrálé, jsou vystaveny fermentaci a suší se na slunci, přitom černají a získávají specifickou vůni. Jsou tady tabule s nápisem odneste si pouze fotky (nikoliv vanilku).

V areálu najdeme i Gigantickou skálu - The Giant Rock - La Digue Rock, která vznikla před 750 mil. lety a je národní památkou. Na úpatí skály je výběh želv obrovských. Opět jsme je krmili připravenými listy, hladili. Doslova vyžadují, aby je člověk hladil po krku.
    
Zajímavostí je i původní zrekonstruovaný koloniální dům "Plantation House" ve francouzském koloniálním stylu z 19. stol., který vlastnila rodina Hossen z Mauricia a kde se natáčel erotický film Emanuella v roce 1977 se Sylvia Kristel. Nyní je to soukromý dům a tuším že je i letním sídlem prezidenta.
 
Poslední zajímavostí je hřbitov u pobřeží, který byl soukromým pohřebním místem rodiny Mellonových, která byla mezi prvními osadníky na La Digue na počátku 19. století. Paní Louise Mellon (rozená Desjardins) byla prvním vlastníkem plantáže L´Union. Její synové, přátelé a příbuzní jsou zde pohřbeni.Její potomci stále na La Digue žijí.

Vracíme se stejnou cestou na hotel. Zastavujeme se v jednom Take Away bufetu s názvem Gala naproti turistického centra přírodní rezervace Veuve. Mají tady docela velký výběr jídel a nápojů a za některé věci i jakž takž slušné ceny. No než si dát každý hambáče za 50 rupek, dali jsme si společně půlku grilovaného kuřete s hranolkama a zeleninovým salátem za 80 rupií (celé je za 160). Ale z půlky jsme se bohatě najedli oba dva i pes, který nám dělal venku u stolu společnost. Mezitím přijeli i další turisti.
 
V obchodě Gregoire´s jsme koupili jeden litrový krabicový džus liči za 32 rupií, Martin solené oříšky za 7 a jelikož neměli místní pivo (místní pivo nevedou), tak jsme si koupili láhev tmavého místního rumu Takamaka (375 ml) za 146 rupií. Přímo v továrně na Mahé jsme ho koupili za 125 SCR. Ale jinak v obchodech jsme ho viděli většinou za 180. Takže na to že jsme na La Digue, kde je většinou všechno o něco dražší, tak tady to zrovna neplatí. Pečivo nebylo žádné, protože ho údajně dneska nedovezli. V jiném krámu teda kupujeme 8 malých housek za 12 rupií (v centru vesnice, za odbočkou k našemu ubytování je pekárna, ale to jsme zjistili až poté), místní půl litrovou Colu za 17 a 5l barel vody za 50 rupií. Zatím nejdražší, co jsme koupili. Musíme najít levnější krám. Pak už přicházíme na pokoj. Tady se setkáváme s Doris, paní majitelkou. Snídani jsme si domluvili na 7:30 a kola na 8 za 100 rupií na den. Osprchovali jsme se a sedli jsme si na terasu. Vyzkoušel jsem džus z liči, byl výborný. Dali jsme si rum s Colou. Psal jsem deník. Bohužel nás obtěžovali komáři a než jsme se nastříkali tak stačili i párkrát píchnout. Pak přišli spolubydlící z vedlejšího pokoje, který je menší, má pouze pokoj a koupelnu a moskytiéru. Je to mladý pár z Ruska. Později jsem si ještě dal malinový jogurt od snídaně a dvě housky a dva hrnky ovocného čaje. Venku bylo takové dusno, že jsme se přemístili do ložnice, kde jsme měli zapnutou klimu i větrák. Spát jsme šli kolem půl desáté. Dneska jsme toho celkem dost nachodili i když se to nezdá.

Úterý 24.3.2015 - La Digue

Vstáváme v 7 hodin. Snídani máme o půl osmé venku. Máme čaj a kávu, mléko, džus z čerstvého ovoce, domácí palačinky, dvě marmelády (pomerančovou a gold apple), máslo, opečené toasty, ovoce (banány, passion fruit, star fruit, papája, pomeranč - malý, zelený a s peckami). Palačinky Doris asi nasmažila na týden do předu, protože jich má plnou ledničku. Pak je jen přihřeje v mikrovlnce.

Kola máme připravená u hotelu už v 7:30 za cenu 100 rupií za kolo a den. Jsou to horská kola, jakž takž fungují, přehazovačka občas přehazuje sama, ale jinak to jde. Brzdy taky jakž takž brzdí. Každé kolo má košík, kde můžeme vozit batůžky nebo nákup. Vyrazili jsme na sever od La Passe. Provoz tu není nijak velký, většina lidí jezdí na kole. Akorát aut tu taky jezdí poměrně dost. Ale půjčit se nedají.

První zastávku děláme na pláži Anse Sevére. Je vzdálená 5 minut na kole nebo 10 minut pěšky. Nachází se hned za hotelem Le Domaine de L´Orangeraie. Jsme tady jediní. Je to dlouhá písečná pláž, akorát vody moc není, leda tak na čabrání, ale na plavání to moc není. A to jsme tady relativně brzy. Po 10 hodině už se do vody nedá vlézt vůbec jaký je odliv. To trvá tak do 14 hodiny, kdy začíná vody zase přibývat. Údajně je tady výborné šnorchlování. Nemůžu posoudit, nevyzkoušeli jsme. Když je odliv tak doporučují jít na severní konec pláže a šnorchlovat zpět podél útesové hrany na jih. Prý se tu vyskytují i mořské želvy. Přímo naproti pláže je ostrov Praslin.
   
Pokračujeme po pobřežní silnici dále na sever. Ze silnice jsou nádherné výhledy na tyrkysové moře. Zastavujeme u pláže Anse Patates na severu ostrova, kde je taky nejvíce lidí a nejvíce vody. A to po celý den. Takže jedno z mála míst na ostrově, kde se dá koupat celý den. U pláže je hotel Patatran Village. Pláž je nádherná, jedna z nejhezčích na ostrově. Jsou tady palmy, písek, žulové balvany a nádherné tyrkysové moře. Lokalita je vhodná ke krásnému šnorchlování. Viděli jsme tady hejna malých i větších korálových ryb všech možných barev, trumpet fish a dokonce několik opravdu velkých kousků, obrovské papouščí ryby. Tak velké papouščí ryby jsme ještě nepotkali.
      
Vedle pláže je část hotelu Patatran Village, kde je recepce a dole restaurace a bazén. V restauraci není až tak draho jak jsem čekal. Mají i polední menu, tady mně zaujal steak z tuňáka na horkém kameni za 200 SCR, ale bohužel tuňáka dneska nemají. Jinak ceny ryb se pohybují kolem 180-200 rupií včetně rýže a salátu. Jen se ke všemu připočítává 5% servisní příplatek a 15% daň. Večer pořádají seafood bufet od 19:30, dneska dokonce s živou hudbou. Cena není až tak závratná, 300 rupií na osobu + 20% příplatky, je tam několik druhů předkrmů a salátů a potom různé mořské plody, kuře a dezert v ceně. Pití v ceně zahrnuté není. Dokonce Vás sem zdarma přivezou a pak zase odvezou. Odvoz je třeba si rezervovat na recepci. Naši pozdější spolubydlící z Německa tady byli na tu bufetovou večeři a říkali, že žádná sláva to za ty peníze nebyla. Pokračujeme na kole dále po pobřežní silnici. Pláž hraničí s další zátokou Anse Gaulettes. Podle mapy není bezpečná na plavání (nebezpečné proudy) ale prý je tady pěkné šnorchlování - hodně rejnoků a barevných ryb.
 
Většinou je to rovinka občas menší stoupání. Slunce svítí jak zběsilé. Ze silnice je nádherný výhled na moře a okolní ostrovy. Ovšem vody je na všech dalších plážích málo, takže ke koupání to tady není (alespoň ne dopoledne). Z moře vyčuhují korály. Může tady být taky hezké šnorchlování. Místní v moři sbírají ryby co tady uvízly. Napichují je na kovovou tyč. Pak je nejspíš prodávají. 5 ks menších ryb se dá koupit za 100 rupií. Kolem cesty hodně rostou banány.
 
Dojeli jsme k pláží Anse Banane. Tady je stánek, kde prodávají čerstvé ovocné džusy. Přímo na cestě leží obrovská suchozemská želva. Nedalo mi to, abych si ji nepohladil. Prý tady mají ještě jednu a té chybí jedna noha. Poslední pláží u které cesta končí se jmenuje Anse Fourmis. Odtud už se musí po svých, třeba na pláž Anse Caiman.
 
Otáčíme se a vracíme se na pláž Anse Patates, kde se znovu koupeme. Potom se vracíme na hotel. Cestou jsme vlezli do místní pekárny, ale skoro nic tady nemají. Chtěli jsme koupi 5l vodu, ale v krámě kam jsme vlezli, kousek od přístavu za ní chtěli nekřesťanských 60 rupií. To si můžou nechat. Nejhorší je, že místní nakupují v obchodech za stejné peníze jako turisti, pro které jsou nastaveny takové ceny. Navíc vše se sem dováží. V take away v La Passe jsme si za 50 rupií koupili rybí soté s rýží a zeleninou na oběd. Koupili jsme si každý jedno pivo za 25 (aspoň že ceny piva jsou na všech ostrovech stejné) a Martin místní Colu za 18 rupií na večer k rumu. Zajeli jsme na pokoj. Pokoj byl uklizený, uklízí se každý den, jen ručníky se mění obden. Venku jsme si snědli oběd, dali si pivko, chvíli jsme si odpočinuli, i když v tom horku se ani moc odpočívat nedá. Na odpoledne jsme si naplánovali navštívit 3 pláže na východním pobřeží, ale na jihu. Nejdříve jsme se zastavili ve dvou potápěčských centrech, informovat se na potápění. Jedno, vlastněné Francouzi, Trek Divers, se nachází přímo v centru La Passe v 1. patře. Tady chtějí za jeden ponor vč. kompletní výstroje 65 eur, za dva ponory 130, tudíž žádná sleva. Potápění na La Digue je obecně dražší než na Praslinu, přitom se jezdí na stejné lokality a lokality jsou právě v okolí La Digue. Takže to nechápu. Na Praslinu chtějí 50 eur s výstrojí a mají pořád plno, kdežto tady mají o klienty nouzi. Všichni si raději zaplatí potápění na Praslinu. Druhé potápěčské centrum se jmenuje Azzurra Pro Dive a sídlí vedle hotelu La Digue Island Lodge na pláži Anse Reunion. Kontakt: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , tel. +248 4292525. Myslím že patří Italům. Otevřeno mají denně 8-17. Ranní exkurze se 2 ponory odjíždí v 9:30, návrat cca 13:30, odpolední ponor odjezd 14:30 a návrat 16:00.

Tady jsou ceny obdobné, jeden ponor 50 eur + výstroj 12 eur + 10% tax, dva ponory 95 eur, s výstrojí 107 eur + 10% tax. Taky mají prázdný sešit. Na zítra nemají nikoho, na čtvrtek dva zájemce, tak jsme se přidali a to jen proto, že máme kupon na 10% slevu díky voucheru, který nám přišel na mail, když jsme si objednali trajekt z Praslinu na La Digue přes www.seychellesbooking.com. Cena se vztahuje pouze na potápění, ne na výstroj. Maximum je 6 potápěčů na 1 divemastra. Vyjíždí se v 9:30. Bohužel ti další jdou na dva ponory, tak musíme jet s nimi a zatímco se budou potápět podruhé, tak můžeme šnorchlovat a vrátíme se zpět až po dvou ponorech kolem 13:30. Máme přijít zítra vyzkoušet si oblečení atd. Oni nám to nabalí a ve čtvrtek dovezou k Jetty, odkud se vyplouvá, abychom nemuseli ráno jít do potápěčského centra když bydlíme kousek od Jetty. Jedeme kolem přírodní rezervace Veuve, kde je vstup zdarma. Žije tady symbol ostrova La Digue, pták Black Paradise Flycatcher Bird, černý pták s dlouhým černým ocasem. Návštěvu rezervace si necháme na jiný den. Jinak toho ptáka jsme dneska zahlédli cestou na kole přes les na pláže. Naproti informačnímu centru rezervace je obchůdek, kde mají zatím co jsme objevili nejlevnější 5l vodu na ostrově za 45 rupií a i oříšky tu mají levnější než jinde. Martin si chtěl koupit zmrzlinu, ale v Grégoire´s měli dneska jen čokoládovou, všechny ostatní byly vyprodané, v Take away Gala taky jen čokoládovou a tady v tom krámku měli nějakou červenou zmrzlou vodu v sáčku za 5 rupií. Místní děti to kupovaly, ale my jsme to neriskovali. Tak si místo toho koupil Fantu v plechovce za 18 rupií. Pokračujeme na kole k plážím na východní straně ostrova. Cesta vede většinou lesem ve stínu, je to poměrně daleko, asi 3 km z La Passe, ale občas musíme vyšlapat do kopce, tak je to celkem únavné. A co teprve až pojedeme z pláže, tak zase budeme muset vyjet dva kopce. Podél cesty je pár domků, převážně místních a vedle sebe jsou dva stánky, kde místní ženy prodávají džusy z čerstvého ovoce. Jednodruhové jsou za 35-45 rupií, co jsem stihnul za jízdy pochytit.

Konečně jsme dojeli k pláži Grand Anse na JV ostrova. Cesta z La Passe je dlouhá cca 4 km. Je tady spousta zaparkovaných kol. Pláž je nádherná. Je to největší pláž na ostrově. Z obou stran ji lemují nádherné žulové skály a kameny. Pláž je písečná, moře má nádhernou tyrkysovou barvu, je tady spousta vody a to tady je i dopoledne během odlivu, ovšem jsou tady větší vlny a tabule varuje na nebezpečné silné spodní proudy a zakazuje plavání. Přesto se tady lidi koupou, ale nechodí nijak daleko do moře. Moře má opravdu velkou sílu. Na pláži se nachází i malá "restaurace", spíše bych řekl plážový bar, kde dělají různé nápoje a mají tady asi i něco malého k snědku. Pláž rozhodně patří k jedněm z nejhezčích na ostrově.
      
Z této pláže se dá dojít na sousední pláž Petite Anse. Na kraji pláže se vydejte vlevo. Cesta vede malou pěšinou poza pláží a potom lesem po kamenech, nejdříve nahoru a potom dolů na pláž. Nejsou to velké balvany, spíše kamenné schody. Zabere to max. 10 minut. I tady jsme cestou zahlédli toho černého ptáka Veuve. Pláž Petite Anse je v podstatě zmenšená Grand Anse. Opět žulové kameny, moře stejné s velkými vlnami a nebezpečnými a silnými proudy, opět tabule varující před koupáním. V pozadí se vypínají hory a lesy, které dotváří pěknou kulisu. Na pláži je pár přístřešků z palmového listí, ale ty jsou hned obsazené.
   
Z této pláže jsme se ještě vydali na třetí pláž, údajně nejhezčí z těch tří, Anse Cocos. Je už sice půl páté, tak si musíme pospíšit, abychom se ještě za světla vrátili zpátky. Cesta z této pláže zabere tak 20 minut. Dostupná je pouze pěšky. Nejdříve se jde vyšlapanou pěšinou po rovince poza pláž až na její konec a potom se zase stoupá po kamenech lesem nahoru, jde se lesem, občas nějaký ten ukazatel směru. Proti nám se vracely asi tři páry. Pozorujeme cestou i místní faunu, včetně dlouhé mnohonožky. No a když se jde nahoru, tak se logicky zase musí sejít dolů k pláži. Tato cesta je trochu náročnější než ta předešlá, ale dá se to zvládnout. Ovšem jak se někde píše, že je z těch tří nejhezčí a že ji musíte vidět, tak s tím bych až tak nesouhlasil. Jsme tady sami, asi poslední návštěvníci, to je fakt, takže máme pláž sami pro sebe. Je lemována kokosovými palmami. Taky jsou zde žulové balvany a spousta zeleně kolem. V moři jsou ale velké vlny a co je nejhorší, není tady písečné dno jako na těch dvou předchozích ale korálové podloží. A to v kombinaci s vlnami je docela nepříjemné. A to už nemluvím o tom, že opět tabule varují před silnými spodními proudy. Sice jsme tam vlezli, ale nebylo to příjemné když lezete po korálech a vlny s vámi hází a nemůžete se ani postavit na dno, aby jste na něco blbě nešlápli. Je fakt, že je tady prý hezké šnorchlování, to může být, ale v těch vlnách si to moc dobře nedovedu představit. Takže pokud máte dost času a chcete se tady projít, tak prosím, ale žádné terno to není a já už bych tady znovu nešel.
  
Pomáháme si zpátky, abychom to stihli ještě za světla. Vzali jsme jedním vrzem oba traversy až na pláž Grand Anse. Chtěli jsme se tady ještě naposledy okoupat, ale vlny byly větší než předtím, a měli bychom co dělat, abychom to ustáli. Grande Anse, Petit Anse a Anse Cocos jsou nádherné, ale ne moc vhodné na plavání, většinou jsou tady velké vlny. Každý rok se tady utopí hodně lidí kvůli silným proudům! Z Grand Anse se dá ještě dojít opačným směrem na pláž Anse Marron, což je údajně nádherná pláž na jihu ostrova s žulovými skálami, ale je špatně přístupná. Musí se jít přes vodu, přes skály vysoké 3-5 metrů, lesem. Pokud nevíte kudy, tak lehce zabloudíte. Na tuto pláž doporučují vydat se s místním průvodcem a vzít si sportovní boty. Ale prý to stojí za to. Je tady hodně ryb a s největší pravděpodobností tady budete sami díky špatnému přístupu.

Sedáme na kolo a jedeme zpátky. Nejdříve je třeba vyšlápnout jeden kopec, část jsem vyšel pěšky, protože už nemám sílu po těch kamzičích stezkách a pak ještě jeden kopec. Potom už to jede skoro samo z kopce. Už se stmívá. Nad horami už krouží kaloni. Zastavujeme se v tom "levném" obchůdku, kde kupujeme 5l vodu za 45 SCR, Martin slané oříšky za 15, jinde je prodávají i za 25 na tomto ostrově a pivo SeyBrew za 25 rupií. Večeři jsme si dali ve stejném take away Gala jako včera. Bývá tady hodně turistů. Opět jsme si dali půlku grilovaného kuřete s hranolkami a salátem za 80 rupií a najedli jsme se z toho oba dva. Jen jsem dlouho čekal. Obsluhovala jedná ženská a zrovna ti přede mnou si objednali míchané ovocné džusy a nějaké ovocno mléčné shaky, tak jim to začala připravovat. Naštěstí pak vylezla další baba z kuchyně tak jsem se dostal na řadu. Snědli jsme to venku a nakrmili i pejska. Jen ty mouchy byly otravné. Z kuchyně se linuly vůně jako z pekárny. Nakouknul jsem dovnitř přes okno a viděl tam čerstvě upečené housky. Tak jsem se ptal přes okno jestli jsou na prodej a baba řekla že ne že to mají na hamburgery které prodávají. Kdyby mi prodala dvě housky, taky by se ji nic nestalo. Už skoro za tmy se vracíme na pokoj. Je před sedmou hodinou. Každý den se stmívá mezi 18:30-19:00. S pouličním osvětlením to je slabší. Na několika místech jsou solární lampy, i u našeho domku. Ale je lépe si večer vzít s sebou baterku. Kola jsme nechali zaparkované u nás na zahradě na zítřek. Bolí mně z něho po celém dni zadek. Musel jsem si už potom na sedátko dát ručník, ale ani to moc nepomohlo. Osprchovali jsme se, uvařili čaje, dali jsme si rum a zalezli do pokoje do postele, kde máme klimu. Dopsal jsem deník a Martin se díval na film na mobilu. Ven jsme si sednout nešli, protože tam je dusno a nedýchatelno a ke všemu ještě komáři. Od včerejška máme několik štípanců. V devět jsem to zabalil a šel spát. Po dnešku toho mám plné kecky.

Středa 25.3.2015 - La Digue

Budíme se jako každý den v 7 hodin. Ani jsme nezaznamenali, že v noci pršelo, ale prý jen 5 minut. O půl osmé jsme si dali snídani. Byla v podstatě stejná jako včera, navíc jsme měli smažené volské oko ze dvou vajec každý, banánovou marmeládu (všechny marmelády jsou domácí), některé jiné ovoce a rajče, ale bylo ještě nezralé. U snídaně jsme zaplatili Doris za půjčená kola za dva dny. Každý 200 rupií (100 rupií na den). To je běžná cena všude po ostrově. Někde chtějí i 125. Po snídani jedeme na kole směrem do vnitrozemí.

Po včerejšku mě pěkně bolí zadek z kola. Moje přehazovačka moc nefunguje, tak si s Martinem vyměňuji kolo. Projíždíme kolem koloniální usedlosti Chateau St. Claude (nyní hotel). Byl postavený během Napoleonských válek jako plantážnický dům vanilkové farmy. Přesto že kokosové ořechy jsou dobrou prodejní komoditou na tomto ostrově, vanilka která byla na La Digue zanesena v roce 1866 tak její export prudce vzrostl.

Cesta poblíž Chateau vede do prudkého kopce na vyhlídku Belle Vue, která se nachází pod vrcholem Nid d´Aigles v samém srdci ostrova. Odtud je to na Belle Vue 1,4 km do kopce a další 1 km na nejvyšší bod ostrova a tím je Eagle´s Nest Mountain - Nid d´Aigle (Orlí hnízdo) ve výšce 333 m n.m. Je odtud okouzlující výhled na Praslin a okolní ostrovy. Zaparkovali jsme kolo a vyrazili nahoru po svých. Ale hned z kraje jsme to vzdali, protože v tom horku by to byl zabiják. A to je teprve 8:30. Možná to zkusíme později. Nejlépe je sem zajít na západ slunce, to musíte nahoru přijít už před 6 hodinou. Zajeli jsme místo toho do přírodní rezervace Veuve. Ale hned z kraje lesa se na naše zpocené těla vrhli komáři a repelent jsme u sebe neměli, takže jsme odsud rychle utíkali než nás sežerou. Zajdeme sem po obědě. V tom horku se nedá dělat nic jiného než se koupat. Letošní vedra v březnu jsou moc i na místní. Zajeli jsme tedy na pláž Grand Anse, kde jsme byli už včera. Jsme tady dopoledne a úplně v pohodě se tady dá koupat, žádný odliv jako na jiných plážích, takže sem můžete přijet kdykoliv. Ovšem vlny jsou stejné jako včera. Míst ve stínu je tady dopoledne málo. Lehli jsme si úplně vlevo v zákrytu skal. Za chvíli tady bylo plno, protože nikde jinde stín nebyl. Naštěstí většinu dopoledne byl polostín, mraky zakrývaly slunce takže se to dalo přežít. Několikrát jsme se koupali.
  
Šli jsme se projít k plážovému baru. Mají tady pití a ve 13 hodin pořádají kreolský bufet za 300 rupií na osobu. Na grilu na dřevěném uhlí připravují ryby, nevím jestli i další mořské plody, nějaké předkrmy a saláty, přílohu asi a čaj a kávu. Na to, že je to taková plechová bouda na pláži, hygiena žádná a kultura stolování taky o ničem, tak cena 300 rupií je poměrně hodně. A samotnou rybu neprodávají, pouze bufet. Když jsme po 12 hodině odjížděli z pláže, měli na grilu 3 velké namarinované ryby.

První kopec jsme zase vyšli po svých. Zastavili jsme se v krámu naproti rezervace kde jsme koupili dvě piva. V Take away Gala jsem ukecal prodavačku, aby mi prodala dvě hamburgerové housky, které tady sami pečou pro své hamburgery které prodávají. K tomu si Martin koupil za 15 rupií točenou jahodovou zmrzlinu v kornoutku. Měli ještě čokoládovou. Celkem jsme platili 35 rupií, tzn. že za ty housky si naúčtovala 10 rupií za kus, tzn. 20 korun. Asi nás natáhla. No co se dá dělat. V obchodě Grégoire´s (STC LADIGUE) jsme si k těm houskám dokoupili mražené hovězí hamburgery, 4 ks za 46 rupií (kuřecí stojí 32 rupek), balíček 8 samostatně balených plátků sýra Gouda Happy Cow 150 gramů za 24 rupií a litrový krabicový džus liči za 32 rupií. Dojeli jsme na pokoj, kde jsme si v kuchyňce připravili na oběd hamburger. Veškeré nádobí je k dispozici, sporák, mikrovlnka, toastovač,.... Nemohli jsme najít olej, včera tady ještě byl. Tak jsme použili ještě naše máslo. Na pánvi jsme opekli burgery, na každou housku použili dva plátky sýra a v ledničce jsem našel i pěkné červené rajčátka, tak jsme si jedno "půjčili". Hořčici ani kečup jsme tady nenašli. Dva hamburgery a sýr jsme si nechali na zítřejší oběd. Pojedli jsme venku a dali jsme si k tomu pivo. Jeden hambáč nás vyšel na 27 rupií. Po obědě jsme se na chvíli natáhli v klimatizovaném pokoji. Odpoledne jsme se zastavili v obchodě se suvenýry, kde Doris pracuje. Chtěli jsme koupit magnetky, na Mahé je měli za 50, tady za 40 rupií, ale zase neměla žádné co by se nám líbily. Chtěl jsem nějakou typickou seychelskou, buď pěknou pláž s palmami, ale ty byly vyprodané a už měla jen takové kýčovité. Bylo mi blbé u ní nic nekoupit když u ní bydlíme, ale když se nám žádná nelíbila. Chtěl jsem ji udělat kšeft, ale nekoupili jsme. Nebudu kupovat něco co se mi nelíbí a ještě za 80 korun. Všude po světě to patří k levnějším suvenýrům. Odtud pokračujeme do potápěčského centra Azzurra Pro Dive, kde máme domluvené potápění na zítra. Obloha se zatahuje, zvedá se vítr, nad Praslinem už je černo a prší, tady to přijde za chvíli. Hlavně ať se to do zítřka spraví. V diving centru jsme vyplnili formuláře a vyzkoušeli neoprén, BCD, ploutve. Nabalili nám to do vaků a zítra přivezou k lodi. V sešitu je nás na zítra 6 potápěčů. Jeden instruktor je nemocný, tak vše zajišťuje pouze Lana. Zítra v 9:30 máme čekat v Jetty. Žádnou zálohu neplatíme předem. Z potápěčského centra jedeme do přírodní rezervace Veuve. Je to les na Anse Reunion mezi kostelem a horami, místo kde pod ochranou žije kriticky ohrožený lejsek černoocasý, Black Paradise Flycatcher Bird (Veuve), jeden z nejohroženějších ptáků na světě, symbol La Digue (vev znamená v kreolštině vdovu, protože černá ocasní pera samečka lejska připomínají černý závoj vdovy). Tento pták žije pouze na Seychelách. Je tady i informační centrum. Vstupné se neplatí žádné. Je otevřeno od 8 do 16 hodin (pondělí až pátek), ale přijet sem můžete v podstatě kdykoliv, protože rezervace je volně přístupná s několika vstupy a hodně místních přes ní prochází ke svým domovům. Tentokrát jsme se už nastříkali repelenty. Na prohlídku stačí 45 minut. Není to nijak velké. Je tady množství stromů, hlavně stromů Takamaka, které dorůstají 10-15 metrů, nějaké kapradiny a jiné stromy. Jsou tady stezky a u stromů cedulky s názvy. V parku můžete pozorovat hodně druhů ptáků. Mnohé z nich pouze slyšíme. Hlavní atrakcí je právě pták Black Paradise Flycatcher Bird. Sameček je černý s dlouhým ocasním pérem, které vypadá jako závoj. Samička je šedivější a nemá tak dlouhé ocasní peří. Tady jsme zahlédli pouze jednoho vysoko v korunách stromů. Je to o štěstí. Žije tady i hodně kaloňů, někteří jsou zavěšeni hlavou dolů na stromech jako hrušky a hodně jich létá nad našimi hlavami, jako na celém ostrově. Viděli jsme i pavouky.
   
Zvedá se vítr a za chvíli se spouští slejvák. Schovali jsme se pod stromy, aby na nás nepršelo. Netrval dlouho. Po deseti minutách bylo po dešti. V obchodě si Martin koupil ještě na večer dvě piva. Vrátili jsme se na pokoj. Na terase sedí dva noví turisti. Je to mladý pár z Německa. Přijeli v poledne na 5 dní. Rusi už jsou pryč, přitom dopoledne jsme je viděli ještě na pláži Grand Anse. Tak nevím jestli už odjeli nebo se přestěhovali jinam. Vzali jsme si jen ručníky a vodu a zajeli se ještě okoupat na pláž u hotelu Le Domaine de L'Orangeraie. Je to část pláže La Passe Beach, kousek od přístaviště. U hotelu mají vyhrazenou malou část pláže, která je veřejně přístupná. Mají tady lehátka a matrace. V moři mají taky vyhrazený úsek ohraničený kameny, takže tady nejsou vlny. Voda je plytká, ale dá se v ní plavat. Opět je ovšem horká. Jinou pláž tento hotel nemá. Na druhé straně je potom pláž Anse Severe.
 
Okoupali jsme se, snědli každý malou housku s máslem a vrátili se na pokoj. Osprchovali jsme se a nachystali věci na zítřejší potápění. Uvařili jsme si do konvice bylinkový čaj. Martin si dal piva a oříšky a já jsem snědl ananasový jogurt, který nám ještě zůstal z hotelu na Praslinu a k tomu jsem si dal dva opečené tousty, které zůstaly v kuchyňce od snídaně, asi od těch Rusů. Pak jsem dopsal deník a Martin zkouknul zase film. Chtěli jsme si sednout ven, je tam dneska příjemně, ale zase by nás žrali komáři, tak jsme raději zůstali v klimatizovaném pokoji. Ve čtvrt na devět mám dopsáno a jdu na kutě. Chci si odpočinout před zítřejším potápěním.

Čtvrtek 26.3.2015 - La Digue, potápění Ave Maria

Budíček tradičně v 7 hodin. Už jsme tak naučení. Spí se tady dobře, akorát když ve vedlejším pokoji pustí vodu tak to slyšíme, asi mají koupelnu sousedící s naší ložnicí. Snídáme opět venku. Dneska jsme si vajíčka nedali. Snědli jsme palačinky s marmeládami, ovoce, čaj. Toasty, máslo, banány a ovocný džus jsme si vzali na pokoj na horší časy. Ráno je opět krásně a předpověď počasí slibuje opět parný den. Na 9:30 máme domluvené potápění. Máme ještě čas, tak jsme se zašli okoupat na pláž Anse La Passe k hotelu Le Domaine de L´Orangerie. Moře je klidné, ještě "chladné" takže i osvěží. Nakouknul jsem i do hotelu, vypadá hezky. Dneska jsem poprvé viděl dva volské povozy, které zajišťují dopravu po ostrově jako taxi. Myslel jsem že jich tady bude jezdit více, když se tak o tom píše. Místo toho tady jezdí spousta aut a mikrobusů co zajišťuje rozvozy turistů pro hotely.
  
Na 9:30 jdeme do přístaviště, kde máme čekat kvůli potápění. Zrovna zase přijel trajekt, takže všude plno lidí. Hodně lidí přijede pouze na jednodenní výlet z Praslinu, většinou přes cestovku. Půjčí si kola a jedou převážně na Anse Source d' Argent. Na plno lidí tady čekají zástupci hotelů a taxikáři. Na centrálním náměstíčku je i informační centrum, směnárna (dneska už je kurz 14,30 SCR za euro), kancelář trajektů. Jak tak postáváme na molu tak v moři přímo v přístavišti vidíme několik rejnoků orlích (eagle spotted ray).
  
Náklaďák z potápěčského centra přijel s věcmi a dalšími potápěči až v 9:45. Všechno jsme museli vyložit a naložit na motorový člun. Věci pro jednotlivé potápěče měli nachystané v očíslovaných taškách. Ještě na molu jsem se převlékl do neoprenu. Na lodi nás je 6 + divemaster Lana a dva pomocníci a řidiči lodi v jedné osobě. Museli jsme si sami nachystat láhve, žaket a automatiky. Připravili nám závaží.

Vyplouváme po 10 hodině na první lokalitu, kterou je Ave Maria, vzdálená asi 10 minut jízdy. Původně Lana chtěla jet na White Bank, ale když jsme ji znovu připomněli, že už jsme tam byli tak to naštěstí změnila na Ave Marii. Na stejnou lokalitu bychom nešli. Na lodi proběhl krátký brífing během plavby. Zakotvili jsme na moři u malebného malého ostrůvku.

Nastrojili se a skočili do vody. Mi nějak pořád unikal vzduch skrz automatiku a také už jsem měl jako jediný pouze 200 barů, zatímco ostatní 220 barů. Taky žaket mi už nešel více dotáhnout a to jsem měl velikost M jako vždycky. Lana mi v moři ještě nějak upravila ten unikající vzduch. Naštěstí to v konečném důsledku nebylo žádnou překážkou a vydržel jsem do 50 barů, kdy jsme se vynořili za 59 minut. Taky jsme nebyli nijak hluboko. Průměrná hloubka byla kolem 10 metrů, maximum 13,4 metrů. Teplota vody 30 stupňů. Byla to moc hezká lokalita. Dno je písečné, jsou tady i velké skály a spousta korálů. A samozřejmě spousta života. Hned po zanoření jsme viděli dva velké Humphead parrotfish, vypadají trochu jako Napoleoni a mohli mít tak metr na délku. Z těch zajímavějších živočichů určitě perutýni ukrývající se ve škvíře mezi skalami, další jedovatá ryba scorpionfish (česky ropušnice) ležící na dně, červená chobotnice, Trumpetfish, ryba vypadající jako trubka, jakoby měla z obou stran hlavu s okem. Měli jsme štěstí a viděli jsme sice krátce i žraloka, Whitetip reef shark, který údajně není pro člověka nebezpečný a je plachý, na závěr ponoru ještě rejnoka a další dva velké Humphead parrotfish. Jinak spoustu korálových ryb, nějaké nahožábré plže, ale asi jen dva, hejna chňapalů a dalších. Ponor byl moc hezký. Škoda jen, že jsem měl ze začátku zamlženou jednu polovinu masky. Taky nejsem nadšený z množství potápěčů na jednoho instruktora (6). Pak se různě motáme. Skoro za hodinu jsme se vynořili, vylezli na loď a čekal nás triumfální závěr v podobě dvou skákajících delfínů na moři. Detaily ponoru najdete zde.

Potom jsme se pomalu přesunuli na druhou lokalitu, Channel 16 mezi Praslinem a La Digue. Cestou jsme dostali vodu a domácí buchtu, kterou Lana napekla.
 
My už jsme na druhý ponor nešli. Počkali jsme až se zbytek zanořil a šli jsme šnorchlovat. Byl tady korálový útes tyčící se až k hladině, ale silný proud. Měli jsme co dělat abychom někam doplavali. Dlouho jsme to nevydrželi ale zato se nám podařilo vidět 3 bělocípé žraloky. Pak jsme vylezli na loď. Z lodě jsme ještě v dálce zahlédli želvu. Počkali jsme než se zbytek výpravy vrátil. Jedna paní měla v koleni zapíchnuté bodliny asi od ježka. Jak fotila tak na něho klekla a to měla dlouhý neopren a ta potvora to propíchla. Lana říkala jen nevytahovat ostny (trčely krátké černé) protože na nich jsou ještě další drobné ostny. Nejlépe potřít Betadinou a zavázat obvazem, nebo citron či ocet a to změkne do druhého dne. Vracíme se ke břehu do přístaviště asi ve 13:20. Tady jsme zase všechno vytáhli z lodi na břeh. Čekáme na náklaďák, který nás odveze do potápěčského centra. Vše musíme naložit na korbu a nakonec i nás. Já jsem zůstal stát. Odvezl nás do Diving centra. Tady jsme zase vše museli vyložit a neopreny a výstroj opláchnout ve sladké vodě a dát sušit. Za tolik peněz a ještě tolik roboty. To není jak v Asii, kde za Vás všechno udělají a ještě je to o polovinu levnější. Vypsali jsme deník, zaplatili 62 eur za ponor se slevou. 50 eur ponor - 10% sleva + 12 eur zapůjčení kompletní výstroje a k tomu všemu + 10% tax. Všichni měli podvodní foťáky. I Lana. Jen jsem s sebou neměl tablet abych si stáhnul od ní nějaké fotky. Tak jsme se domluvili že se stavíme později, že tu bude do 5. Zašli jsme na pokoj na oběd. Cestou jsme si koupili jedno pivo SeyBrew k obědu za 25 SCR a Martin vanilkovou zmrzlinu v kelímku za 16 SCR. Na pokoji jsme si zase ukuchtili hamburgery, jen místo housek jsme použili toastový chleba z ledničky a zase sýr a jedno rajče jsme si vzali od Doris. Chvíli jsme si odpočinuli a po půl čtvrté šli zpátky do Dive centra. Ono se to nezdá, ale dost jsme se nachodili. Kolo už jsme neměli tak jsme šli po svých. Jen Lana tam nebyla, byla na nějaké poradě, tak jsme na ni museli počkat jen jsme nevěděli v kolik přijde. Tak jsme mezitím šli do bazénu hotelu La Digue Island Lodge, jehož součástí je i potápěčské centrum Azzurra Pro Dive. Nikdo to nehlídá a vůbec nevadí, že nejsme hosty hotelu. Protože nikdo nemá žádné pásky na ruce že patří do tohoto hotelu. Navíc areál je rozsáhlý a bazén mohou používat i hosté ubytováni v apartmánech Grégoire´s. Koupali jsme se v bazénu a Martin v baru u bazénu objednal dva panáky Baileys za 50 SCR/jeden. Je to levnější než místní Takamaka Rum. Když se Lana vrátila, stáhnul jsem si od ní z notebooku do tabletu nějaké fotky a videa z dnešního ponoru. Na zítra už má v sešitu zase 7 potápěčů a na sobotu 5. V hotelu je i Wifi, ale není volně přístupné. Je třeba koupit na recepci kartu. Jinak jen pro zajímavost nějaké wifi připojení k internetu ISURF stojí 100 SCR na 1 hodinu, 500 rupií na 24 hodin a 900 rupií na 50 hodin. Šílená cena. Cestou na hotel jsme si koupili v supermarketu flašku malého tmavého Takamaka rumu za 146 rupií a v jiném obchodě (ne ve všech měli) místní půl litrovou Colu za 18 rupií na večer. Vrátili jsme se na pokoj. Původně jsme chtěli zajít večer někam na grilovanou rybu, ale už jsme neměli moc sil někam chodit. Uvařili jsme si na pokoji ovocný čaj do konvice, já jsem si dal opečené toasty od snídaně s máslem a rajčetem (od Doris z ledničky). A večer pak rum s Colou. Balení necháváme na ráno. Dopsal jsem deník a Martin si chvíli četl. Zítra už ostrov La Digue bohužel opouštíme.

Pátek 27.3.2015 - La Digue - Praslin - Mahé

Čeká nás poslední snídaně. Dneska jsme si dali i vajíčko. Banány a toast s máslem a marmeládou jsme si nechali na později. Zaplatili jsme za 4 noci se snídaní 280 eur. Doklady samozřejmě nikdo nedává, kdo ví jak to mají s daněním. Dobalili jsme věci a šli ještě k moři na pláž u hotelu Le Domaine de L' Orangeraie. Je to nejblíž, je tady čistá voda a dá se plavat. Po čtvrt na deset se vracíme na pokoj. Osprchovali jsme se, snědli toasty, rozloučili se s Charlesem a šli do přístaviště. Loď nám jede v 10:30. Máme koupené už z domu zpáteční lístky za 27 eur na osobu u společnosti Inter Island Ferry. Lístky už se nemění za boarding card jako na Praslinu, ale přímo s tím papírem co nám dali na Praslinu jdeme k lodi, kde ho odevzdáváme. Společnost Cat Cocos jezdí na Mahé. Příště už bychom to udělali jinak a levněji. Neletěli bychom letadlem mezi Mahé a Praslinem, ale pluli taky lodí, je to o něco levnější, ušetřili bychom za taxík mezi Jetty a letištěm na Praslinu minimálně 250 rupií a nemuseli bychom čekat na letadlo, lodě relativně na sebe navazují. Měla by jezdit i přímá loď mezi La Digue a Mahé. Jen tohle lze v době kdy je klidné moře a loď nehoupe. V opačném případě kdy jsou velké vlny tak to s lodí hází a lidi zvrací. Zašli jsme se rozloučit do obchodu se suvenýry i s Doris. V informačním centru jsem si vzal ještě nějaké letáčky. Loď připlouvá v 10:15, lidi vystoupí, vyloží kufry a hned nastupujeme my.

Lístky lze koupit i přímo u lodi za 15 eur/cesta na Praslin. Spodní část lodi je uzavřená, klimatizovaná a je tam bar. Sedíme na horní palubě kde fouká. Plavba trvá 15 minut. Na Praslinu u lodi nás má čekat taxikářka Judy, ale bohužel nebo bohudík tady není. Šli jsme až na parkoviště, ale není tady. Hned se nás ujal jiný aktivní řidič, ani to nebyl taxikář, že nás odveze za 300 rupií na letiště. Je to stejná cena jako jsme měli domluvenou s Judy. Děláme krky a nakonec zlevnil na 250 rupií. I tak je to hodně za 12 km. 1 kilometr jízdy tak vychází na nekřesťanských 42 Kč. Na letišti jsme v 11:15. Kufry musí projít před vstupem na letiště rentgenem, pak už ho nekontrolují. Máme letenky na 14:05, ale když je volné místo v dřívějším letu tak Vám to bez problémů na místě přebookují. Na 12 už je let plný, ale bylo místo v letadle ve 13 hodin. Zase ušetříme hodinu.

Je to let HM 3131 operovaný Air Seychelles. Boarding time je 12:30. Máme sedadla 3B a 3C. Můj kufr váží 20 kg, což je maximální povolená váha. Nevím kde se to zase vzalo, když mám kufr prázdnější. Vystavili nám palubní lístky a čekáme. 

Ještě jsme poprosili paní u přepážky, aby nám zavolala do našeho ubytování La Villa Thérese, kde máme domluvený bezplatný transfer z letiště do hotelu na 14:30 aby pro nás přijeli už ve 13:15 ať tam zbytečně nečekáme. Když procházíme osobní kontrolou (příruční batohy rentgenem), tak jsem se musel napít z plastové láhve co vezu, kde mám vodu, jestli v tom není něco jiného. Martinovi zase čichal k rumu a Cole. Odlétáme něco po 13 hodině zase malým vrtulovým letadlem De Havilland DHC-6 Twin Otter. Sedím u okýnka a fotím. Dvě místa byla ještě volná. Cesta trvala 20 minut a tentokrát bylo hezké počasí tak jsme pozorovali ostrůvky v moři.
  
Na Mahé na letišti nás vyzvedává človíček jménem Bryan z našeho ubytování. Tentokrát bydlíme na východní straně ostrova (pod letištěm) na pláži Anse Royale.

Cestou jsem ho poprosil aby mi zastavil v továrně na výrobu rumu Takamaka, chtěl jsem koupit dvě malé flašky po 125 SCR, ale malé byly jak na potvoru vyprodané. Ale prý v obchodech mají za stejnou cenu. My jsme na Mahé předtím viděli ty malé rumy za 180, na La Digue je měli za 145. Přijíždíme do našeho ubytování. La Villa Thérese se nachází minutu od pláže Anse Royale poblíž nemocnice Anse Royale Hospital. Naproti přes hlavní cestu je restaurace Kaz Kreol. Majitelé jsou Angličané, resp. Irové, Mel a Olly. Melanie Labrosse Pugh je manažerka (s tou jsem komunikoval přes maily), její otec Patrik, který ubytování vlastní je Seychelan. Apartmánový komplex je tak vedený Seychelsko/Irskou rodinou. Vila je pojmenovaná po Melanině babičce Therese, která na Mahé vyrostla. Kontakt: tel. mobile +2482610676, office +248 4371288, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Ubytování jsme měli rezervované přes www.booking.com, 2 noci se snídaní za 190 eur = 5.211 Kč. Platí se až v hotelu v SCR nebo v eurech. 1 noc vyšla na 95 eur. Check-in je mezi 12:30-21:30, parkování v areálu a wifi zdarma, zdarma transfer z a na letiště, který trvá cca 20 minut. Jsou schopni zajistit i půjčení auta (1 den 40 euro, 2 a více dnů 35 euro/den). Taky jsme toho využili a už z domu nám zajistila Melanie auto na jeden den.

V domě je 6 apartmánů selfcatring, tzn. samoobslužných. Hned jsme zaplatili dvě noci v eurech. Jsme ubytováni v 1. patře v pokoji č. 3. Ani jsem nevěděl, že jsme něco takového objednali. Je to v podstatě plně zařízený apartmán (byt) 3+kk. Máme tady obývák spojený s jídelnou, jídelní stůl + židle, ratanová sedací souprava a konferenční stolek, plochá TV se satelitním příjmem, větrák, plně vybavená kuchyň (lednice s mrazničkou, kde nás čeká jako welcome drink vychlazený džus), sporák, mikrovlnka, toastovač, varná konev, nádobí, talíře,... čaj, káva, sůl, pepř a dokonce olej, možná to tady někdo nechal. Z kuchyně se jde na jednu verandu, kde je pračka, sušák na prádlo, žehlící prkno, žehlička. Hned jsme pustili jednu pračku a následně druhou ať máme doma méně práce. Prací prášek máme z domu. Z obývacího pokoje je vstup na balkon, kde máme stůl a židle. Dále jsou tady dvě samostatné ložnice, z jedné je vstup na balkon jako z obýváku. V každé ložnico je manželská postel, noční stolky, psací stůl a židle, šatní skříně, klimatizace i větráky, v jednom pokoji sejf. Potom tady je koupelna společná s WC, je tady jak vana (bez sprchy), tak sprchovací kout, umyvadlo, osušky, malé ručníky, na posteli má každý plážový ručník. Pokoje se uklízí každý den, ručníky vymění když je dáte na zem. Povlečení se mění každé 3 dny. Tím že je to self-catering tak malou snídani připravují od 7:30, personál chodí na 7:15. Donesou nám to na pokoj. Čaje a kávu si vaříme sami. V jednom apartmánu můžou být ubytovány až 4 osoby. To potom vyjde samozřejmě levněji v přepočtu na osobu (na 4 osoby cena 130 eur). Připojení k internetu přes wifi je v ceně, je v celém areálu, ovšem je velmi pomalé a nestabilní, aspoň u nás v pokoji v 1. patře. Síť je lavillatherese@anseroyale, heslo je aktuálně villaholidayweb, ale občas se mění.
     
1. dubna Melanie s manželem a dětmi odjíždí na několik let do Anglie, tak dneska večer pořádají na zahradě párty na rozloučenou. Jsme také zvaní. Stavěli párty stany, mají tu osvětlení, stoly, židle, chystala se večer i hudba. Tak uvidíme. Po vybalení a zapnutí pračky jsme se vydali na pláž. Anse Royale je krásná dlouhá pláž s bílým pískem. Je to okouzlující místo pro plavání a šnorchlování. Na jednom konci pláže je anglikánský kostel, na druhém balvany a palmy.

Na dohled a na dosah je i malý ostrůvek Pointe Au Sel. Není tady moc lidí. Většina je zalezlá do stínu. Kromě turistů jsou tady i místní. Ve vodě plavou rybičky. Moře je ideální na šnorchlování. Nejlepší místo najdete v blízkosti skal na levé straně pláže a sahá až k ostrůvku. V určitých místech jsou traviny, ale i ty ukrývají různé rybičky. Viděli jsme spoustu barevných korálových rybek, ježovky, hejna větších i malých rybek, mezi skalami jsem našel i perutýny, viděl jsem velkou barakudu s vyceněnýma zubama, jak plavala pomalu těsně pod hladinou. Nejvíce života je kolem skal poblíž ostrůvku, ovšem tam už jsou silnější proudy a pořád nás to někam unáší. Ale určitě stojí zato sem zajít šnorchlovat, nebo aspoň se koupat, pláž je opravdu krásná.
  
Kolem půl šesté jdeme na pokoj. Pověsili jsme jedno prádlo a osprchovali se. Zašli jsme se projít po hlavní silnici kolem obchůdků. Je tady i policie, pošta, Seychelská univerzita, nemocnice, asi tři restaurace, pár take away a několik obchodů. V jednom supermarketu mají pouze mezinárodní zboží, vše z dovozu. Vedle je take away "La Fiesta" kde mají poměrně slušné ceny. Otevřeno má denně kromě neděle do 21 hodin a zavřeno má během poledne. Taky tady dělá pizzu, poměrně velkou i s rozvozem asi protože tam měl i krabice. Jen nejlevnější pizza je za 125 rupií, dražší pak až 200 rupií. Ale jídla se jakž takž dají, buď 50 nebo 75 SCR. V jednom obchodě, který je nejblíže k nám na hlavní silnici a vlastní ji Indové, jsem koupil dva malé rumy Takamaka 375 ml také za 125 rupií, tzn. stejnou cenu jako v továrně, 5l vodu za 30 rupií, dva balíčky vanilkového čaje po 9,75 SCR (přímo v továrně jsme je kupovali za 9, ale na trhu ve Victorii za ně chtěli i 25 rupií), arašídy v plechovce za 12 rupií a dvě kusovky místní výroby po 6 rupiích. Cigarety jsou tady drahé. Krabička deseti místních cigaret stojí 60 SCR.

Chvíli jsme byli na internetu. Pověsili jsme věci z druhé pračky. O půl osmé jsme šli dolů na párty na kterou jsme byli pozváni. Postupně lidí přibývá. Převážně to je rodina, přátelé a také ubytovaní hosté. Pořádala to majitelka Melanie se svým manželem Ollym. V neděli odjiždí do Anglie, protože Ollyho maminka je nemocná tak aby ji byli blíž. Penzion patří ji a jejímu otci, který je Seychelan. Ten byl na akci samozřejmě taky. Melanie je z Irska, z Dublinu. Na Seychelách teď byla 3 roky a vedla penzion a teď s rodinou odjíždí. O penzion se bude starat místní paní s Bryanem, který nás vezl z letiště. V neděli má narozeniny jeden její syn, tak to spojili i s oslavou jeho narozenin. Přinesli jsme jim pár drobností co se vždycky sejdou. Byla to dobrá párty. Byli jsme mezi místními. Měli tady postavené párty stany. Byl tady bar, kde měli k dispozici piva, vína, tvrdý alkohol i nealko. Já jsem zůstal u bílého vína, Martin měl piva a nějaké whisky. Na stolech byly oříšky. Její otec Patrik měl proslov, potom nějaký místní kněz. Na hudbu měli pozvaného nějakého místního DJ. Samozřejmě bylo i jídlo. Konečně jsme ochutnali kreolský bufet. Všechno připravila jedna paní s rodinou. Bylo to vynikající. Několik druhů různých salátů a předkrmů, rýže, vynikající mango salát, kousky tuňáka v nějaké šťávě, krevety vyloupané, kuřecí kari a kari z chobotnice, makrely celé, grilovaný red snapper a k tomu cibulový salát, a spousta dalších věcí, které ani nevím co bylo. Jako dezert byl flambovaný banán v karamelu. Po jídle se jen zaprášilo, ale bylo dost pro všechny. Potom přáli k narozeninám synovi, dostal dort se zapálenými svíčkami. Pro děti ještě přinesli zmrzlinu. Každý mohl sníst a vypít co snesl. Potom se hudba rozjela v diskotéku. My jsme kolem půl jedenácté šli na pokoj. Jsme rádi, že jsme byli pozváni a že jsme zažili jak se baví místní lidé.
         

Sobota 28.3.2015 - Mahé

V 6 ráno mě vzbudila zima z klimatizace, tak jsem ji vypnul a ještě do 7 ležel. Snídani jsme si domluvili na 7:30, ale zatím nic. Šel jsem na recepci a paní co chystá snídaně se mě ptala jestli už ji chceme. Říkám, že ano. Za chvíli nám ji přinesla na pokoj. Bylo to chudobné, ale čekali jsme to. Byly to toastové chleby, které jsme si sami opekli a přitom spustili požární hlásič, dále máslo, marmeláda, jedno jabko, jeden pomeranč a dva malé banány a konvička s džusem. Sami jsme si uvařili čaj. Džus jsme si dali do ledničky, stejně jako zbytek másla a marmelády. Ovoce jsme si vzali s sebou. Jenže když jsme se k večeru vrátili, tak zůstal v lednici jen džus. Máslo a marmeládu při úklidu pokoje odnesla a vylila i zbytek čaje v konvici, který jsme si nechali.

Na 8 jsme měli objednané auto na 1 den z autopůjčovny Okap Car rental přes Melanii. Ještě to včera ověřovali. Říkali, že auto dovezou mezi osmou a půl devátou. Přijeli v 8:15. Přijel Joannes s autem Hyundai i10 Grand 1,2. Byl to automat a téměř nový. Měl najeto teprve 12902 km. Ovšem na smlouvě i na autě byl název Quality Cars. Ale telefonní číslo sedělo. Nevím jak to tady mají, ale snad nikdy jsme neměli auto nebo smlouvu s půjčovnou, kterou jsme si objednali. Ale to je jedno. Důležité je, že vše funguje jak má. Zaplatili jsme 40 eur na den. Cena zahrnuje taxy, neomezené km, CDW pojištění se spoluúčastí 1000 eur, doručení auta. Platí se při převzetí auta. Majitelkou je Jane Latulippe, tel. +248 2512721, +248 2510075 nebo +248 2512990 (Joannes), Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Dokonce jsem zjistil, že kromě půjčovny aut nabízí ještě ubytování www.devon.sc. Buď si pro auto přijde večer ve 20 hodin nebo ráno. Kdyby jsme tady nebyli, máme nechat klíče v autě. Chtěl vidět akorát řidičák, opsal si číslo a číslo kreditní karty v případě škodné události. Spoluúčast je 1000 eur. Ale tuto částku na kartě nijak neblokují. Auto jsme dostali se čtvrtinou nádrže a stejně máme vrátit.

Něco po půl deváté vyjíždíme podél pobřeží směrem na jih. Dneska máme v plánu projet zbytek pláží v jižní části ostrova a to jak na východním tak západním pobřeží. 

První zastávku děláme u pláže Anse Parnel, kde se nachází Surfers Beach Restaurant. Udělal jsem pouze pár fotek, ale nekoupali jsme se tady. Ale pláž i moře je hezké. Je to pláž, kde želvy chodí klást vejce.

První koupací zastávku máme na pláži Anse Forbans. Je to překrásná pláž na východě ostrova s typickými granitovými balvany a s úchvatnou tyrkysovou lagunou. Zaparkovali jsme v lese vedle Anse Forbans Chalets. Tabule varuje před silnými proudy mezi červnem a zářím, kdy nedoporučují koupání. Jinak pláž je moc hezká, lemovaná palmami a moře je krásně čisté. Někteří tady i šnorchlují kolem skal. Pláž je rozdělena na dvě části skálami, resp. skalním výběžkem Cap Lascars (Cap Maçons). Na pravé straně (u Anse Forbans Chalets) je méně lidí a je to tady klidnější. Za skalami je podobná pláž a nachází se tady Double Tree Resort and Spa by Hilton Hotel Seychelles - Allamanda.
   
Odtud pokračujeme přes vnitrozemí na západní pobřeží k pláži Anse Intendance. Na rozcestí v Quatre Bornes u policejní stanice je třeba odbočit vlevo. Další odbočku k pláži jsme ovšem minuli, protože není nijak značená a dojeli jsme až k pláži Anse Corail. Pláž je sice hezká, ale jsou tady obrovské vlny a kameny v moři, že je naprosto nevhodná ke koupání. Možná tak pro surfing. I tabule varují před silnými proudy mezi červnem a zářím. Také na tuto pláž chodí snášet vejce mořské želvy.
 
Takže jsme se otočili a jeli hledat pláž Anse Intendance. U ní se nachází luxusní hotel Banyan Tree Resort. Ale žádné tabule. Takže když pojedete od té policejní stanice vlevo, tak za obchůdkem Pascalo je třeba odbočit vpravo a cesta Vás dovede až na parkoviště pro auta. Odtud vede pěšina k pláži. Opět nám již známá tabule upozorňující na velmi silné proudy od června do září. Ale proudy nejsou silné jen v tomto období, jak jsme se přesvědčili na vlastní kůži. Písečná pláž je dlouhá 800 metrů s jemným bílým pískem. Pláž je často řazená mezi nejkrásnější na ostrově Mahé. Je jedním z mála míst na Mahé, kde mořské želvy stále kladou vejce. V kopci nad pláží se nachází chatky hotelu Banyan Tree, které shlíží na zátoku. Nijak moc luxusně nevypadají. Moře má krásnou modrou barvu, ovšem vlny jsou tak velké a proudy tak silné, že si moře s námi dělá co chce. Je problém vejít do moře, udržet se v něm a pak se z něj dostat. Voda nás svou silou tahá zpět do moře, a jednotlivé vlny se mezi sebou mísí. Nejhorší bylo z moře vylézt. Jedna obrovská vlna mě svou silou smetla ke dnu, kde jsem se točil jak v pračce u dna než jsem se vynořil a bez slunečních brýlí. Ty si odnesla voda sebou. Bylo to hodně nepříjemné a do konce dne jsem bez slunečních brýlí. Taky nic moc, protože slunce je hodně silné. Takže koupání na této pláži moc nedoporučuji. Přitom lidí tady jezdí hodně. Když jsme odcházeli už vyvěsili červenou vlajku.
  
Vracíme se k autu a pokračujeme k další pláži Anse Takamaka. Vracíme se na silnici k policejní stanici a pokračujeme vlevo. Po chvilce jsme natrefili na Take away 3 Roses v obci Quatre Bornes a bylo už půl dvanácté, tak jsme se zastavili na oběd. Dali jsme si na půl lasagne za 45 rupií a kousek pizzy s párkem za 12 rupií. Jinak měla i hovězí játra se zeleninou, jehněčí kari, zeleninový salát, pak něco smažemého pálivého a nějaké sladké smažené banány.
   
Snědli jsme si to venku a pokračovali na pláž Anse Takamaka.

Parkujeme u silnice. Pláž je moc hezká, na obou stranách jsou krásné žulové balvany, v pozadí zelené hory. Taky jsou tady vlny, ne sice až tak velké jako dosud, ale jsou. Nejlépe ke koupání se mi jeví místo úplně vlevo u hotelu Chez Batista Villas, kde je to částečně kryté skálami. Ale i tady se vlny za chvíli dostavily. Chvíli bylo moře klidné a pak zase divoké. Ale koupat se tady dá. Někteří i šnorchlují v okolí skal. Pláž i moře se mi líbilo a hlavně to okolí je hezké. Lidí je tady taky více.
    
Pokračujeme k zátoce a pláži Baie Lazare. Je to nádherná písečná pláž, začíná před hotelem Lazare Picault. Lazare Picault byl první námořník, který přistál na Mahé a nárokoval si Mahé pro Francii v roce 1742. Pláž je dlouhá, písečná s palmami i žulovými skalisky.
 
Zaparkovali jsme pod stromy u pláže a šli se projít po pláži. Tady vlny nejsou tak velké, takže se dá i koupat. Moře má hezkou modrou barvu, akorát v něm plave dost travin. Musíte si najít v moři své místo, někde je písek, jinde i kameny nebo korály. Ve stínu je i spousta místních, kteří vyrazili na piknik. Je sobota odpoledne. Někteří dotáhli na pláž i grily a grilují. Jiní si přinesli již hotové jídlo a pití a sedí ve stínu pod stromy a baví se a jí. Zítra je neděle a to mají volno, to je všude nejvíce lidí. Na této pláži, respektive v její části Val Mer se nachází i luxusní 5* hotel Kempinski Seychelles Resort. Pláž Val Mer je vyhlášenou písčitou pláží.
  
Pokračujeme autem dále na sever kolem gotického farního kostela St. Francis Church a máme v plánu navštívit údajně nejkrásnější pláž na ostrově Petite Ansé nebo se ji také říká Anse La Liberté, která se nachází poblíž Anse Soleil. Podle popisu, který jsem získal na internetu je pláž dostupná pouze pěšky a je k ní poměrně složitý přístup. Musíte nejdříve projít pralesem, pak asi deset minut pěšky do údolí. Cesta z parkoviště trvá 20 minut (parkoviště se nachází 50 m od Anse Soleil Café, kam dojedete podle ukazatelů). Díky ne příliš jednoduchému přístupu zde budete velmi pravděpodobně úplně sami. Nevím jak je tato informace stará, ale vůbec tomu tak není a sami tady rozhodně nebudete. Pláž totiž patří luxusnímu hotelu Four Seasons Resort. Možná to psali ještě v době, kdy tady tento rezort nestál. Ovšem nyní se na pláž od žádné Anse Soleil Café nedostanete. Museli jsme zaparkovat na parkovišti před vstupem do areálu hotelového komplexu a podle vrátného se jde stále po hlavní silnici hotelovým areálem cca 10 minut pěšky až k pláži. Cesta vede z kopce, to znamená zpátky k autu zase do kopce. Je to nádherný hotelový komplex zasazený do přírody. V kopcích jsou usazené luxusní vilky, každá s terasou a vlastním bazénem, většina má výhled na moře a právě na pláž Petite Ansé. Jezdí tady převážně elektromobily, které vozí hosty kam si řeknou. Nedalo mi to a nahlédnul jsem do jedné takové vilky s vlastním bazénem. Nádhera. Tady bych si dovedl představit dovolenou. Ovšem až na tu cenu. Nedalo mi to a večer jsem se podíval na internet a nejlevnější vilka s výhledem do zahrady v nižších partiích pro dvě osoby se snídaní stojí od 1130 eur. S výhledem na moře pak od 1300 eur. Tak to je opravdu pro boháče. Protože to je pouze cena za ubytování se snídaní, zbytek si musíte platit, protože tady v okolí nic jiného není, takže jste odkázání pouze na hotel. A při pohledu do jídelního a nápojového lístku v restauraci u pláže se mi přetočily panenky. Jen namátkou malé místní pivo 110 rupií, grilovaná ryba 400 rupií, míchané nápoje 250 rupií a podobně. A přesto tady bylo poměrně dost lidí. Ale pláž je to opravdu krásná a stojí za návštěvu. Písek je zde jemný jako mouka a oceán modřejší než samo nebe. Na obou dvou koncích pláže jsou menší skály vhodné pro šnorchlování. Zaplavete si v průzračné tyrkysové vodě s výhledem na tropické lesy a typické žulové balvany. Občas v ní plavou mořské trávy. Celý záliv je obklopený zelenými kopci a skálami a v nich jsou usazeny luxusní vily, které shlíží dolů. Od personálu jsme se dozvěděli, že lépe je pláž navštívit dopoledne, kdy je voda klidnější. Odpoledne už jsou vlny a není to ta pravá pohádka.
   
Mají tady i výběh se želvami, bazén, půjčovnu všeho možného, potápěčské centrum,.... fakt paráda, až na tu cenu. Cestou zpátky k autu nás část cesty svezli chlápci personálu hotelu elektromobilem, něco jako větší golfový vozík. Zajeli jsme ještě na jednu poslední pláž a to Anse Soleil. K ní pokračuje silnice od brány hotelu Four Seasons podle ukazatelů Anse Soleil Cafeteria (Chez Julien) asi 500 metrů z prudkého kopce. Dá se až k ní dojet autem, i když u parkoviště je napsáno, že je pouze pro hosty. Ale místo na zaparkování jsme našli. Je tady i nějaký hotel. Nahlédl jsem do menu restaurace Anse Soleil a celkem jsem se zděsil. Asi si myslí, ze jsou ještě součást hotelu Four Seasons. Grilovaná ryba 350 rupií, hranolky 75 rupií a podobně. Pláž je hezká, menší, podobná té u hotelu Four Seasons. Taky jsou tady balvany, palmy, moře je obdobné, vlny jsou taky ale koupat se dá. Je z ní hezký výhled na okolní kopce a ostrůvky.
   
Okoupali jsme se, oschli a jeli pomalu na hotel. U pláže Anse à La Mouche jsme odbočili doprava na silnici vedoucí přes vnitrozemí na východní pobřeží a vyjeli jsme přímo na Anse Royale. Zajeli jsme na benzínku, která je hned u našeho ubytování. Najeli jsme dneska pouze 36 km (konečný stav kilometrů je 12938) a podle našich propočtů by mělo stačit natankovat nějakých 5 litrů. Tak jsme vzali benzín za 80 rupií (4,5 litrů, cena za litr 17,86 SCR). A ouha, ručička palivoměru se ani nehla a taky dojezd zůstal beze změny. Tak co teď. Více jsme nemohli najet. Tak jsme to nechali tak a uvidíme jak to dopadne. Zaparkovali jsme auto do dvora. Parkoviště je u nás v hotelu zdarma. Šli jsme na pokoj, vypili džus z ledničky, který nám pokojská naštěstí nechala. Osprchovali jsme se. Posbírali prádlo, už bylo suché. Sbalili jsme nějaké věci do kufru. Chtěli jsme jít do obchodu a na večeři, ale spustil se silný, ale naštěstí krátký déšť. Tak jsme počkali než to přejde. V obchodě u Inda jsme si koupili k večeři každý jedno pivo SeyBrew za 25 rupií. Vlezl jsem do dvou obchodů se suvenýry. Ještě pořád nemám tu magnetku. A ani tentokrát jsem nekoupil. Ty co se mi nelíbily stály 35 rupií a ty co by se mi líbily tak v jednom krámu 60 a ve druhém 75 rupií. No nejsem blázen. Letos odjedu z dovči bez magnetky. Na večeři jsme šli do take away La Fiesta. Dělají tady i pizzu, hodně místních si ji dávalo, vypadala dobře, byla velká, tenké těsto a i na ní něco bylo. Nejlevnější za 125 rupií. Martin si dal fisch and chips za 50 rupií a já za stejnou cenu, měli napsáno grilovaná ryba, ale bylo to spíš rybí kari s rýží a zelným salátem. Bylo to dobré a bylo toho fakt hodně. V pohodě by se z toho najedli dva lidé. Ani jsem to nemohl dojíst, ale přece to tady nenechám.

Místní se sjíždí na pláž, je před nimi volný den. I většina obchodů je zítra zavřených. Jsem zvědavý, kde seženeme něco k obědu. Cestou na pokoj jsme koupili ještě jednu litrovou vodu za 15 rupií. Je to nepoměr, litr za 15 a 5 litrů za 30. Ale to už bychom nevypili. Vrátili jsme se na pokoj. Pro auto si dneska nikdo nepřišel. Dopsal jsem deníček a Martin sledoval na internetu fotbal.

Neděle 29.3.2015 - Mahé - Etiopie

Dneska se mi nechtělo vstávat. Snídani paní přinesla o půl osmé, stejnou jako včera, toasty, máslo, marmeláda, džus, ovoce. Pro auto si přijeli už o půl sedmé. Naštěstí nic neříkali na ten benzín. Naše klíče od auta jsme pak dali na recepci, oni si je vyzvednou. Check-out je v 10:30. Bohužel náš pokoj musí připravit pro nové hosty, takže ho musíme vyklidit do 10:30. Udělali jsme to tak, že jsme šli do 10 hodin na pláž. Moře je klidné a průzračné, téměř žádní lidé, tak jsme si užili posledního koupání. V deset jsme se vrátili na pokoj, v klidu se osprchovali, dobalili a kufry dali na recepci. Paní uklízela náš apartmán, ale mohli jsme tam zůstat v obýváku a na balkoně, takže jsme byli na wifi a u větráku. Až douklízela, přesunuli jsme se do apartmánu č. 6 o patro výš, který byl volný a tady jsme mohli být do odjezdu na letiště. Dali jsme si jabko a pomeranč. Chtěli jsme si zajít za poslední rupie někam na oběd (moc nám toho nezůstalo), ale malé take away jsou v neděli prý zavřené. Otevřeno má drahá restaurace Kaz Kreol. Odvoz na letiště máme domluvený na 14 hodinu. Paní tam při jednom z našeho letu vyzvedne nové hosty. Dneska je opět horko, 32 stupňů. O půl jedné jsme šli najít něco k snědku. Nejdříve jsme šli tedy do Kaz Kreol. Tady by nám naše peníze (114 rupií) stačily buď na polívku za 100 rupií nebo bruschetu za stejné peníze, případně na dětskou porci pizzy či nějakého jídla. Ani na tu nejlevnější pizzu Margharitu za 110 by jsme neměli, protože ke všemu se ještě připočítává 15% daň. Nechceme už měnit další eura. U autobusové zastávky vedle nemocnice jedno take away mělo otevřeno a to nás zachránilo. Dali jsme si každý beefburger za 25 rupií a hranolky za 15. Bylo toho dost a dobré. Snědli jsme si to na autobusové zastávce jako socky. Jinak měl ještě smažené kuřecí stehno s hranolkama za 40, pak ještě párek s hranolkama. Zasytilo nás to, hlady neumřeme. V obchodě u Inda jsme si koupili poslední pivo za 24 rupií a za posledních 10 jsem ještě koupil jeden vanilkový čaj. Vrátili jsme se na pokoj. Sedíme na netu. Plavky nám do té doby uschly. Je to fajn, že jsme mohli využít ten pokoj, je tu klima, sedačka, wifi, záchod, všechno. Nevím kde bychom jinak čekali v tom horku. Teď v domku vedle recepce bydlí Melanie, ale až odjede do Anglie bude z toho místnost právě pro hosty kteří přijedou a ještě nebude třeba uklizeno a naopak při pozdějším odjezdu. Bude k dispozici TV, sprcha atd. Ve 14 hodin odjíždíme na letiště. Veze nás paní, která bude nyní vést hotel když Melanie bude v Anglii. Odjiždí hlavně kvůli nemoci Oliho maminky, aby ji byli blíže. Na letiště to není daleko. Odvoz máme zdarma (v rámci ceny pobytu). Vystupujeme na mezinárodním terminálu. Na letišti už je fronta na odbavení.

Letíme opět se společností Ethiopian Airlines, let č. ET 878 do Addis Ababy. 

I když jsme měli sedadla již rezervovaná z domu, požádali jsme o místa u nouzového východu, kde je více místa na nohy. Říkal, že máme již sedadla rezervovaná. Tak jsem mu řekl jestli by to nešlo změnit. Říkal že se zeptá. Chvíli to trvalo a nakonec to vyšlo, aspoň na let do Etiopie. Kufry nám odbavili samozřejmě až do Vídně. Jen nevím kde jsme nabrali takovou váhu kufrů, spíš jejich váha vážila více. Prošli jsme pasovou kontrolou, dostali jsme výstupní razítka do pasu. Ani jsem si předtím nevšiml, že na razítku které jsme dostali při příletu je napsáno datum kdy letíme zpátky a do kdy nám platí pobyt. Proto chtěli vidět zpáteční letenku. Odletová taxa se žádná neplatí, je zahrnuta v ceně letenky. Prošli jsme i rentgenovou kontrolou. Opět není problém vzít na palubu pití, jen jsem se musel před ní napít. Pak jsme se dostali do klimatizované části. Je tady několik duty free shopů, obchodů se suvenýry, bistro a restaurace, toalety a v patře salonek pro Air Seychelles. Martin si koupil 16 letou skotskou whiskey Jura za 450 rupií. Dalo se platit i v eurech (32) nebo platební kartou. Jelikož v Addis Ababě máme transfer do Evropy, zabalili to do uzavřených sáčků. Ale jinak tady nic moc levného nebylo. Třeba ten vanilkový čaj, který jsem ještě dneska jeden koupil za 10 rupií (v podstatě stejná cena jako v továrně), tak na tržišti ve Victorii ho prodávali za 20-25 rupií a tady na letišti za 50. Nastupovat do letadla máme v 15:55, ale začínají pouštět až v 16:25, kdy máme dle plánu startovat, takže je jasné že budeme mít zpoždění. Ale nám to nevadí, protože v Etiopii máme na přestup 4 a půl hodiny. Letadlo přiletělo o hodinu později než jsme přiletěli my. Než vyložili kufry, uklidili atd. Tak se to zpozdilo.

Konečně jsme v letadle a máme místa u nouzového východu, řadu 29 sedadla L a K, střed a okno. Ale už s námi nikdo nesedí, takže máme 3 místa. Ještě že tak, protože u okna se moc sedět nedá, protože je před ním plastová krabice ve které je úniková skluzavka. Jinak místa na nohy máme hodně. Stolečky jsou výklopné v ruční opěrce. Letíme letadlem Boeing 757-200. Sedadla jsou 3-3. Ne všechna místa jsou obsazená. Obrazovky vlastní nemáme jen pár rozmístěných po letadle.
 
Přímo před námi jsou 3 toalety, z toho na dvou je cedule že je mimo provoz. To bude zajímavé. K tomu jednomu furt někdo běhal, splachoval, a zase dal ceduli zpátky. Asi to opravovali. Pak se jim podařilo jeden záchod zprovoznit, ale druhý zůstal uzavřený. Měli nějaké problémy na letišti se startem, tak jsme skoro hodinu seděli v letadle a vzlétli jsme až v 17:25. Je zajímavé, že u nás, myslím tím v ČR se ze soboty na neděli posouval čas ze zimního na letní o 1 hodinu dopředu. Tzn. že tady došlo ke snížení časového posunu na +2 hodiny oproti nám (v době letního času). Dosud byl posun +3 hodiny (v době zimního času). Při startu jsem viděl z okýnka okolní ostrůvky a ostrovy Praslin a La Digue, kde jsme byli a zpětně i ostrov Mahé. Po startu (v 18:15) začali hned nosit pití a jídlo. Už máme docela hlad. Na jídlo bylo kuřecí maso na kari na indický způsob, lehce pálivé a k tomu rýže s hráškem (velká porce), k tomu fazolový salát složený z bílých a tmavých fazolí a hrášku, to jsme raději nejedli, ovocný kompot, máslo, mazací sýr a houska a krekr. K pití francouzské víno, dánské pivo Carlsberg, džus, káva/čaj.

Venku už se stmívá. Po jídle zhasli a mohli jsme spát. Sklopil jsem si sedadlo pro posádku naproti mně a natáhnul si nohy. To byla paráda. Za chvíli jsem usnul. Jen bohužel nespal jsem dlouho, za chvíli rozsvítili a blížili jsme se na přistání. V Addis Ababě (Addis Ababa Bole International Airport) jsme měli být v 19:40 místního času, přistáli jsme ve 20 hodin. Tady je posun -1 hodina oproti Seychelám. Z letadla nás autobusem odvezli k terminálu 2. V Customer service stánku, který se nachází ve stejném poschodí jako všechny obchody a restaurace jsme požádali o změnu sedadel opět k nouzovému východu, přece jenom je to delší let. Původně jsme dostali sedadla, která jsme měli rezervovaná už z domu při koupi letenek. Teď jsme dostali sedadla 28B a 28C. Jedná se o let č. ET 724 do Vídně. Boarding time je ve 23:30 u Gate 1C zase na stejném terminálu 2. Původní odlet měl být v 0:15, ale všude na tabulích svítí 0:05. Je to let s Ethiopian Airlines do Stockholmu přes Vídeň.

Prošli jsme obchody, Martin chtěl koupit etiopskou kávu. Ceny se v jednotlivých krámech dost liší. Nakonec koupil dvě různé půlkilové po 5 USD (v některých obchodech chtěli za stejnou kávu až 10 USD). Dolary jsme neměli tak platil eury a ty potvory počítali euro=dolar. Je fakt, že se to už pomalu hodně blíží. Jsem se vyptával jak to že to tak počítá, že by nám měl vrátit nějaké peníze, a tak místo vrácení peněz nám do tašky ještě přidal jednu 600 ml vodu. Chtěli jsme koupit pohled a známku a poslat, ale pohledy jsme nikde nenašli. Ovšem poštovní schránka tady je (vedle internetové kavárny). Zážitek jsou místní toalety, moc jich tady není, čekají se fronty a jsou v dost hrozném stavu. Všude plno vody, no děs. Přitom uklízečky tady furt pobíhají. Ale místní jsou prasata. Martin snědl oba ovocné "kompoty" z letadla. Do Cloud Nine Lounge jsme se tentokrát nedostali, dveře už opravili a byly zavřené, takže sedíme v hale. Ve 23:30 procházíme kontrolou. Pro let do Vídně nás poslal do jiné řady, kde už stál vozík s láhvemi od pití. Martin svou vyndal, já jsem tu novou nechal v igelitce a normálně jsem prošel. Pomalu už pouští do letadla. Zase nás odvezli autobusem. Je to zase ten moderní Boeing 787 Dreamliner. Krásné moderní letadlo, sedadla 3-3-3. Máme místo u nouzového východu, střed a uličku, je tu množství místa na nohy, výklopný stolek a výklopná obrazovka. Jen vedle nás měl místo jeden místní, tak jsme se mačkali 3. Ale letadlo nebylo úplně plné, takže jsem si rychle ještě před startem zabral trojsedačku uprostřed v 32. řadě, ať si můžu lehnout. Podle mapy je plánovaná doba letu 6:12 hod a vzdálenost 5089 km. Měli jsme startovat v 0:05. Máme každý deku a polštář. Venku je 18 stupňů.
  

Pondělí 30.3.2015 - Etiopie - Vídeň - Ostrava

Startujeme až v 0:40. Chvíli po startu, v 1:30 nosili jídlo a pití. Bohužel jídlo bylo úplně stejné jaké jsme měli z Mahé do Addis Ababy. Tak jsem snědl jen maso s rýží, přece jenom je noc a nemám moc hlad, a zbytek jsem sbalil do batohu. Dal jsem si bílé víno a čaj a ulehnul ke spánku. Tři polštáře a deka to jistí. Na očích klapky z Emirates a hajdy na kutě. Skoro celou cestu jsem prospal. Probudil jsem se asi 50 minut před Vídní. Přistáváme na čas v 5:50. Autobus do Brna nám jede až v 8 takže není kam spěchat. Spoj v 6 bychom nestihli.Ve Vídni je 12 stupňů. Vyzvedli jsme kufry a vyšli do příletové haly. Je tady wifi zdarma tak aspoň jsme na internetu. Dal jsem si něco malého k jídlu. Ve třičtvrtě na osm jdeme k autobusu Student Agency. Už tady stojí. Za deště jsme odjeli a za deště jsme přijeli. Z letiště nejede až tolik lidí, zato ve Vídni se hodně naplnil. Dali jsme si čaje, sledovali dokumenty a nabil jsem si i tablet, u sedačky je zásuvka 220V. V Brně jsme v 10:30, tady je jasno a naštěstí neprší. Přešli jsme na vlakové nádraží, kde jsme stihli vlak č. R829 z Brna do Bohumína v 11:02. Lístky jsme si kupovali už při cestě do Brna. V Ostravě Svinově jsme ve 13:17. Na tramvaj a domů. Seychel se rozhodně nebojte. Není to destinace jen pro bohaté jak si mnozí myslí. Dá se tady strávit moc pěkná dovolená a za pár peněz. Já už bych se sem asi znovu nevrátil a to ne proto, že by se mi tady nelíbilo, bylo tady krásně, ale viděli jsme vše co se vidět dá a nic dalšího bychom tady již neobjevili. Jednou to myslím stačí. Ale v žádném případě nikoho nechci od cesty na Seychely odrazovat, každý by je měl jednou vidět. Stojí to za to. A Váš rodinný rozpočet to taky nezrujnuje, pokud se neubytujete zrovna v hotelu Four Seasons za 1300 eur na noc se snídaní. Turismus vydatně dotuje státní kasu a Seychely drží laťku cen záměrně vysoko. Chtějí odradit batůžkáře a být rájem jen pro boháče.

Tady najdete odkaz na tabulku celkových výdajů a jednotlivých cen pro představu.

Užitečné odkazy:

www.seychelles.travel

www.seychellesbookings.com - lodní přeprava

www.seychelles.net/iif - lodě Inter Island Ferry

www.na-seychely.cz

http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/afrika/seychely/pruvodce/

http://www.lonelyplanet.com/seychelles/things-to-do

http://www.destination360.com/africa/seychelles

http://www.travel-images.com/seychelles.html

http://www.seychelles-info.com