LETEM SVĚTEM

Pondělí 23.3.2015 - Praslin - La Digue (Perla Indického oceánu)

Vstáváme v 7 hodin. Na půl osmé snídaně. Od snídaně jsme si vzali dva banány, dva croissanty a dva ovocné jogurty. Po snídani jsme dobalili věci. Z recepce paní zavolala podle vizitky naší taxikářce, aby jsme ji připomněli domluvený odvoz. Už před devátou hodinou čekala u hotelu. Jmenuje se Judy Lablache Savy (tel. 251 0446), bydlí celý život na Praslinu a taxikářku dělá už 28 let. Za cestu jsme platili 250 rupií. Domluvili jsme se s ní i na odvoz v pátek z Jetty na letiště za 300 SCR. Prý když je dřívější let a mají v letadle místo, tak Vás klidně dají na dřívější let. Tak uvidíme. V přístavišti Baie Ste Anne Jetty jsme zašli do kanceláře Inter Island Ferry Services, kde nám na základě vytištěné jízdenky vydali palubní lístky ve formě plastových karet a dali vyplněný lístek na zpáteční cestu. Již to měli přichystané. Loď z Praslinu na La Digue a zpátky jsme měli koupenou přes www.seychellesbookings.com ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ). Dle pokynů by se mělo být v přístavu 30 minut před odjezdem. Cena v předprodeji za jednosměrnou plavbu ve třídě standard economy je 15 eur, za zpáteční 27 eur. Plavbu zajišťují moderní katamarány Cat Rose´s I a II. Existuje ještě jedna společnost Cat Cocos, která jezdí mezi ostrovy Mahé a La Digue, buď přímo nebo přes Praslin. Lístky koupíte opět přes seychellesbookings.com.
    
V přístavišti je bufet, cestovka a směnárna, kde Martin vyměnil 20 eur po 14,10 SCR a dostal 282 SCR. Lidí se shromáždilo celkem hodně. Nejdříve připlul jeden katamarán asi z Mahé, ale potom připlul druhý do kterého jsme nastoupili. Byl to Cat Rose´s II. Zavazadla na loď naložila posádka. Všichni se nahrnuli na horní palubu, aby měli lepší výhled, spodní část je uzavřená s okny, klimatizovaná a je zde i bar. Vyplouváme v deset hodin. Plavba trvá 15 minut. Je to pouze 7 km. Ani to s lodí nehoupá. Měli jsme strach že to bude houpat i podle zkušeností jiných cestovatelů a proto jsme na delší cestu z Mahé na Praslin volili raději o něco dražší letadlo. Ale taxikářka říkala že v tuhle dobu to nehoupá, že nejsou vlny. Horší je to v letních měsících, červenec-říjen kdy jsou velké vlny a s lodí to hodně háže. Pozorovali jsme vzdalující se ostrov Praslin a přibližující se ostrov La Digue. Projíždíme kolem malého ostrůvku Round Island. V 10:15 připlouváme do přístaviště na ostrově La Digue ve vesnici La Passe. Tady už čeká spousta lidí na trajekt. Kufry nám zase vyložili.
  
Ostrov La Digue vzdálený 40 km od Mahé a 7 km od ostrova Praslin má rozlohu pouze 11 km2 (5 x 4 km) a je 4. největším ostrovem Seychel (3. je ostrov Silhouette). Má pouze cca 3500 obyvatel. Původně se ostrovu říkalo Růžový ostrov, podle narůžovělých skal, ale roku 1768 byl pojmenován po jedné z výzkumných francouzských plachetnic. Hlavním centrem ostrova je malé městečko na západním pobřeží La Passe, kde je právě i přístaviště lodí.

 
V přístavu nás už čekal Elvis s cedulí našeho ubytování. V ceně ubytování má být zdarma odvoz do hotelu a zpět na loď. Ovšem šli jsme pěšky. Je to asi 5 minut chůze od přístaviště, takže v pohodě, jen nechápu proč teda píšou odvoz zdarma. Elvis vzal jeden kufr. Hned nám nabízel půjčení kola, které je na ostrově hlavní dopravní prostředek. Ale dneska jsme kolo nechtěli. Autobusy tady nejezdí, jen pár aut (hotelové mikrobusy) a pak ještě volské povozy. Dneska jsme viděli pouze jeden. Přišli jsme na ubytování, kde už nás čekal majitel Charles. Jeho žena Doris se kterou jsem ubytování domlouval přes maily nebyla doma. Pracuje totiž v La Passe v obchodě se suvenýry (poblíž Jetty), který patří jejímu bratrovi myslím. O dům a zahradu se stará Charles. Uklízí pokoje, stele, vaří, pere. Doris je z La Digue, kdežto Charles pochází z Mahé. Bydlíme v Buisson Guest House. Další jejich webovky najdete zde. Tel. +248 259 29 59, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Majiteli jsou Doris a Charles Hoareau. Máme rezervované 4 noci se snídaní pro 2 osoby za 280 eur, tedy 70 eur/noc). Je lépe si ubytování domluvit přímo s majiteli než přes různé agentury, dají Vám lepší cenu. Podle Trip Advisor obsadil tento GH 1. místo z 12 v La Passe a 4. z 39 na La Digue. Dokonce získali certifikát výjimečnosti v roce 2014, který tady mají i vystavený a hrdě s k němu hlásí. Dům se nachází v pěkné udržované zahradě jen 5 minut chůze od La Passe Jetty a obchodů. Jde se cestičkou mezi pekárnou a policejní stanicí téměř až nakonec.
 
Mají k pronájmu pouze 2 pokoje (jeden větší - family room - ten jsme dostali my a druhý menší). Charles nás přivítal welcome drinkem, což byl džus z čerstvého ovoce (banán, karambola = star fruit a ještě něco). Koš ovoce po příjezdu, který inzerují nás nečekal. Chvíli jsme si povídali s Charlesem a pak jsme se ubytovali. Dostali jsme ten větší pokoj (family room), který se skládá z obývací místnosti, kde je stůl, křesla, lednice s mrazákem, varná konev, hrnky, větrák, přistýlka pro další osobu, potom je samostatný pokoj s manželskou postelí pěkně nazdobená, šatní skříň, větrák i klimatizace, ale moskytiéra tady není (hodila by se, protože komáři večer venku byli), dva noční stolky s lampičkami. Není tady televize. A pak je tu pěkná vykachličkovaná modrá koupelna se sprchovým koutem, teplou vodou, s toaletou a pěkným umývadlem, nazdobenými ručníky, sprchové gely, mýdlo, toaletní papír a fén. K dispozici je i společná kuchyň, kde připravují snídaně a je možno ji také využívat. Je tam sporák, lednice, nádobí, toustovač, mikrovlnka,... Venku je společná terasa, kde každý pokoj má sedačku, stůl, židle a dva velké jídelní stoly se židlemi na snídaně. Dům je v pěkné zahradě se spoustou květin, je tady i venkovní sprcha a od 18:45 venkovní osvětlení na solární panely. Wifi tady není, ale v mailu mi psala Doris, že mají kartu kterou lze vložit do laptopu nebo mobilu. Pokoje Charles denně uklízí, ručníky se mění každé 2 dny. K dispozici by měly být i plážové ručníky ale ty jsme nepotřebovali a deštníky. Ubytování je možné rezervovat s nebo bez snídaně. Je možné si nechat připravit i večeře. V ceně by měla být i prádelna, ale také jsme ji nevyužili. Zajistí Vám i půjčení kola za 100 SCR/den.
  
Ubytovali jsme se a vyrazili k moři. Procházíme vesnicí La Passe, kde je vše potřebné, obchody, restaurace, banka, hasičkská stanice, policejní stanice, pekárna, benzínová pumpa a dokonce i nemocnice.
 
Na každém rohu nabízejí kola k půjčení. Cena většinou 100 rupií na den. Je dobré si vždycky zkontrolovat stav kol, protože ne vždycky vše funguje jak má. Většina má i košíky na věci. Charles říkal, že není problém někde nechat kolo postavené. Že i kdyby ho někdo vzal, tak všichni se na ostrově znají a do večera mají své kolo zpátky. Takže kdyby nám někdo vzal naše kolo, máme si vzít zase od někoho jiného, říct to v půjčovně a oni už si to mezi sebou zařídí. A nebo si říct o zámek na kolo. Měli jsme v plánu dnes navštívit pláž Anse La Réunion na JZ pobřeží v podstatě navazující na přístaviště, ovšem voda nikde. Byl totiž odliv. Ten je kolem celého ostrova mezi 10-14 hodinou (vyjma pláží Grand Anse a Anse Patates kde se dá koupat celý den). Takže se koupat v podstatě nedá. Pláž je chráněna korálovým útesem. V supermarketu Grégoire´s, asi největší na ostrově, kde mají i maso, zeleninu,.... ale nemají třeba místní pivo a dnes ani pečivo protože prý nepřijelo, jsme si koupili kelímek se zmrzlinou za 14 rupií. Martin vanilkovou a já jahodovou. Nad obchodem je i ubytování, které jsme také zvažovali. Procházíme kolem kostela Église Notre Dame de l'Assomption z roku 1853 (v neděle zpívaná mše) a hned vedle je škola.
 
Došli jsme až k plantáži L´Union Estate - bývalá kokosová plantáž z 18. století. Od přístaviště je to sem asi 2,7 km (půl hodiny pěšky). Otevřeno je od 7 do17 hodin, po 17 hodině už vstupné nevybírají. Za vstup se platí 100 SCR (můžete navštívit vanilkovou plantáž, kokosovou plantáž, starý kreolský hřbitov, mlýn na kopru, pec na kopru, starý plantážnický dům, výběh s želvami obrovskými) a přes tuto plantáž se dostanete k nejfotografovanější a nejznámější pláži na Seychelách - Anse Source d´Argent. Ovšem vstupné se dá velmi lehce obejít a na pláž se dostanete i bez placení a plantáž si můžete prohlédnout cestou zpátky z pláže, kde už to nikdo nekontroluje. Před vstupem na plantáž je po pravé straně heliport. Před heliportem zahnete k moři a hned se dáte vlevo. Procházíme pár metrů kolem heliportu v moři, je výhoda že je odliv (za přílivu by se to moc nedalo). Stále je třeba pokračovat podél pláže Anse Union směrem na jih, částečně se jde po pláži, částečně v moři.
  
Procházíme kolem doku na opravu lodí, kde stojí stará loď. Už se rýsují velké balvany tolik typické pro tuto pláž a pro Seychelly vůbec.

Přicházíme na Pláž Anse Source d´Argent což v překladu znamená Stříbrná zátoka. Cesta nám zabrala cca 20 minut. Je to nejfotografovanější pláž zvěčněná v mnoha filmech. Najdete ji v každém propagačním materiálu o Seychelách. Typické jsou pro ni obrovské žulové balvany.
 
Je lépe ji navštívit kolem poledne kdy je odliv, moře je průzračně čisté. Je tady celkem dost lidí, ale zase to není taková hrůza jakou jsem čekal. Jsou i chvíle kdy jsme v moři sami a i na fotkách další turisty nemáme. Věci jsme si dali do stínu a šli do moře. Samozřejmě že i tady je odliv, takže můžeme jít klidně půl kilometru a stále máme vody maximálně po pás. Voda je krásně čirá a už od břehu kolem nás plave množství krásných barevných ryb, které jsou zvyklé že je lidi krmí. Taky jsme je krmili z ruky pečivem a nechaly se i pohladit. Tak byly krotké. Vyskakují i nad hladinu. Jen při krmení jim musíme dávat větší kusy aby nás nekously. Pak jsou tu i menší rybky, které občas do nás ždibnou.
  
Pláž nebo moře není až tak zajímavé (mnohem hezčí byla podle mně pláž Anse Lazio na Praslinu), ale zajímavé jsou balvany, které pláž obklopují a dotváří její typický ráz. Některé vytváří skalní okna, jiné leží na sobě div nespadnou. Na plavání to tady moc není. Příliv nastává až od 14 hodiny, kdy vody přibývá, ale zase už není tak průzračná, je zkalená pískem. Čabrali jsme se tady poměrně dlouho.
    
Potom jsme lesní pěšinou, která vede podél pláže po písku přešli ještě k dalším zálivům až na pláž Anse Pierrot. Tady už je lidí méně. Někteří si našli místo v malých zátokách mezi kameny. Všechny pláže jsou hodně podobné. Bílý písek, palmy a další stromy poskytující nutný stín, protože na slunci se nedá vydržet a žulové balvany všemožných tvarů. Jsou tady i dva plážové "bary" kde prodávají čerstvé džusy z různého ovoce. Sklenici za 80 rupií. Na další pláž Anse Bonnet Caré se už musí jít částečně po skalách, tady už žádná stezka nevede.
      
Několikrát jsme se okoupali v různých zátokách a po 16 hodině odcházíme skrz plantáž zpátky. Tady nás už nikdo nekontroluje. Takže jsme si teď prohlédli i celou plantáž L´Union Estate. Je to bývalá kokosová plantáž z 18. stol. kde zpracovávají kokosové ořechy a tzv. kopru což jsou sušená jádra kokosového ořechu z nichž se lisuje kokosový olej. Je tady vidět mlýn na kopru, který kdysi poháněli býci, dále kokosová pec a stánek s výrobky z kokosu a kokosový olej.
  
Procházíme rozsáhlou vanilkovou plantáží. Stromů je tady množství, ale bez lusků, ty rostou jen v určitých měsících. Vanilkovník je tropická orchidej. Je to taková liána, která obtáčí strom. Tobolky se sbírají nedozrálé, jsou vystaveny fermentaci a suší se na slunci, přitom černají a získávají specifickou vůni. Jsou tady tabule s nápisem odneste si pouze fotky (nikoliv vanilku).

V areálu najdeme i Gigantickou skálu - The Giant Rock - La Digue Rock, která vznikla před 750 mil. lety a je národní památkou. Na úpatí skály je výběh želv obrovských. Opět jsme je krmili připravenými listy, hladili. Doslova vyžadují, aby je člověk hladil po krku.
    
Zajímavostí je i původní zrekonstruovaný koloniální dům "Plantation House" ve francouzském koloniálním stylu z 19. stol., který vlastnila rodina Hossen z Mauricia a kde se natáčel erotický film Emanuella v roce 1977 se Sylvia Kristel. Nyní je to soukromý dům a tuším že je i letním sídlem prezidenta.
 
Poslední zajímavostí je hřbitov u pobřeží, který byl soukromým pohřebním místem rodiny Mellonových, která byla mezi prvními osadníky na La Digue na počátku 19. století. Paní Louise Mellon (rozená Desjardins) byla prvním vlastníkem plantáže L´Union. Její synové, přátelé a příbuzní jsou zde pohřbeni.Její potomci stále na La Digue žijí.

Vracíme se stejnou cestou na hotel. Zastavujeme se v jednom Take Away bufetu s názvem Gala naproti turistického centra přírodní rezervace Veuve. Mají tady docela velký výběr jídel a nápojů a za některé věci i jakž takž slušné ceny. No než si dát každý hambáče za 50 rupek, dali jsme si společně půlku grilovaného kuřete s hranolkama a zeleninovým salátem za 80 rupií (celé je za 160). Ale z půlky jsme se bohatě najedli oba dva i pes, který nám dělal venku u stolu společnost. Mezitím přijeli i další turisti.
 
V obchodě Gregoire´s jsme koupili jeden litrový krabicový džus liči za 32 rupií, Martin solené oříšky za 7 a jelikož neměli místní pivo (místní pivo nevedou), tak jsme si koupili láhev tmavého místního rumu Takamaka (375 ml) za 146 rupií. Přímo v továrně na Mahé jsme ho koupili za 125 SCR. Ale jinak v obchodech jsme ho viděli většinou za 180. Takže na to že jsme na La Digue, kde je většinou všechno o něco dražší, tak tady to zrovna neplatí. Pečivo nebylo žádné, protože ho údajně dneska nedovezli. V jiném krámu teda kupujeme 8 malých housek za 12 rupií (v centru vesnice, za odbočkou k našemu ubytování je pekárna, ale to jsme zjistili až poté), místní půl litrovou Colu za 17 a 5l barel vody za 50 rupií. Zatím nejdražší, co jsme koupili. Musíme najít levnější krám. Pak už přicházíme na pokoj. Tady se setkáváme s Doris, paní majitelkou. Snídani jsme si domluvili na 7:30 a kola na 8 za 100 rupií na den. Osprchovali jsme se a sedli jsme si na terasu. Vyzkoušel jsem džus z liči, byl výborný. Dali jsme si rum s Colou. Psal jsem deník. Bohužel nás obtěžovali komáři a než jsme se nastříkali tak stačili i párkrát píchnout. Pak přišli spolubydlící z vedlejšího pokoje, který je menší, má pouze pokoj a koupelnu a moskytiéru. Je to mladý pár z Ruska. Později jsem si ještě dal malinový jogurt od snídaně a dvě housky a dva hrnky ovocného čaje. Venku bylo takové dusno, že jsme se přemístili do ložnice, kde jsme měli zapnutou klimu i větrák. Spát jsme šli kolem půl desáté. Dneska jsme toho celkem dost nachodili i když se to nezdá.

Úterý 24.3.2015 - La Digue

Vstáváme v 7 hodin. Snídani máme o půl osmé venku. Máme čaj a kávu, mléko, džus z čerstvého ovoce, domácí palačinky, dvě marmelády (pomerančovou a gold apple), máslo, opečené toasty, ovoce (banány, passion fruit, star fruit, papája, pomeranč - malý, zelený a s peckami). Palačinky Doris asi nasmažila na týden do předu, protože jich má plnou ledničku. Pak je jen přihřeje v mikrovlnce.

Kola máme připravená u hotelu už v 7:30 za cenu 100 rupií za kolo a den. Jsou to horská kola, jakž takž fungují, přehazovačka občas přehazuje sama, ale jinak to jde. Brzdy taky jakž takž brzdí. Každé kolo má košík, kde můžeme vozit batůžky nebo nákup. Vyrazili jsme na sever od La Passe. Provoz tu není nijak velký, většina lidí jezdí na kole. Akorát aut tu taky jezdí poměrně dost. Ale půjčit se nedají.

První zastávku děláme na pláži Anse Sevére. Je vzdálená 5 minut na kole nebo 10 minut pěšky. Nachází se hned za hotelem Le Domaine de L´Orangeraie. Jsme tady jediní. Je to dlouhá písečná pláž, akorát vody moc není, leda tak na čabrání, ale na plavání to moc není. A to jsme tady relativně brzy. Po 10 hodině už se do vody nedá vlézt vůbec jaký je odliv. To trvá tak do 14 hodiny, kdy začíná vody zase přibývat. Údajně je tady výborné šnorchlování. Nemůžu posoudit, nevyzkoušeli jsme. Když je odliv tak doporučují jít na severní konec pláže a šnorchlovat zpět podél útesové hrany na jih. Prý se tu vyskytují i mořské želvy. Přímo naproti pláže je ostrov Praslin.
   
Pokračujeme po pobřežní silnici dále na sever. Ze silnice jsou nádherné výhledy na tyrkysové moře. Zastavujeme u pláže Anse Patates na severu ostrova, kde je taky nejvíce lidí a nejvíce vody. A to po celý den. Takže jedno z mála míst na ostrově, kde se dá koupat celý den. U pláže je hotel Patatran Village. Pláž je nádherná, jedna z nejhezčích na ostrově. Jsou tady palmy, písek, žulové balvany a nádherné tyrkysové moře. Lokalita je vhodná ke krásnému šnorchlování. Viděli jsme tady hejna malých i větších korálových ryb všech možných barev, trumpet fish a dokonce několik opravdu velkých kousků, obrovské papouščí ryby. Tak velké papouščí ryby jsme ještě nepotkali.
      
Vedle pláže je část hotelu Patatran Village, kde je recepce a dole restaurace a bazén. V restauraci není až tak draho jak jsem čekal. Mají i polední menu, tady mně zaujal steak z tuňáka na horkém kameni za 200 SCR, ale bohužel tuňáka dneska nemají. Jinak ceny ryb se pohybují kolem 180-200 rupií včetně rýže a salátu. Jen se ke všemu připočítává 5% servisní příplatek a 15% daň. Večer pořádají seafood bufet od 19:30, dneska dokonce s živou hudbou. Cena není až tak závratná, 300 rupií na osobu + 20% příplatky, je tam několik druhů předkrmů a salátů a potom různé mořské plody, kuře a dezert v ceně. Pití v ceně zahrnuté není. Dokonce Vás sem zdarma přivezou a pak zase odvezou. Odvoz je třeba si rezervovat na recepci. Naši pozdější spolubydlící z Německa tady byli na tu bufetovou večeři a říkali, že žádná sláva to za ty peníze nebyla. Pokračujeme na kole dále po pobřežní silnici. Pláž hraničí s další zátokou Anse Gaulettes. Podle mapy není bezpečná na plavání (nebezpečné proudy) ale prý je tady pěkné šnorchlování - hodně rejnoků a barevných ryb.
 
Většinou je to rovinka občas menší stoupání. Slunce svítí jak zběsilé. Ze silnice je nádherný výhled na moře a okolní ostrovy. Ovšem vody je na všech dalších plážích málo, takže ke koupání to tady není (alespoň ne dopoledne). Z moře vyčuhují korály. Může tady být taky hezké šnorchlování. Místní v moři sbírají ryby co tady uvízly. Napichují je na kovovou tyč. Pak je nejspíš prodávají. 5 ks menších ryb se dá koupit za 100 rupií. Kolem cesty hodně rostou banány.
 
Dojeli jsme k pláží Anse Banane. Tady je stánek, kde prodávají čerstvé ovocné džusy. Přímo na cestě leží obrovská suchozemská želva. Nedalo mi to, abych si ji nepohladil. Prý tady mají ještě jednu a té chybí jedna noha. Poslední pláží u které cesta končí se jmenuje Anse Fourmis. Odtud už se musí po svých, třeba na pláž Anse Caiman.
 
Otáčíme se a vracíme se na pláž Anse Patates, kde se znovu koupeme. Potom se vracíme na hotel. Cestou jsme vlezli do místní pekárny, ale skoro nic tady nemají. Chtěli jsme koupi 5l vodu, ale v krámě kam jsme vlezli, kousek od přístavu za ní chtěli nekřesťanských 60 rupií. To si můžou nechat. Nejhorší je, že místní nakupují v obchodech za stejné peníze jako turisti, pro které jsou nastaveny takové ceny. Navíc vše se sem dováží. V take away v La Passe jsme si za 50 rupií koupili rybí soté s rýží a zeleninou na oběd. Koupili jsme si každý jedno pivo za 25 (aspoň že ceny piva jsou na všech ostrovech stejné) a Martin místní Colu za 18 rupií na večer k rumu. Zajeli jsme na pokoj. Pokoj byl uklizený, uklízí se každý den, jen ručníky se mění obden. Venku jsme si snědli oběd, dali si pivko, chvíli jsme si odpočinuli, i když v tom horku se ani moc odpočívat nedá. Na odpoledne jsme si naplánovali navštívit 3 pláže na východním pobřeží, ale na jihu. Nejdříve jsme se zastavili ve dvou potápěčských centrech, informovat se na potápění. Jedno, vlastněné Francouzi, Trek Divers, se nachází přímo v centru La Passe v 1. patře. Tady chtějí za jeden ponor vč. kompletní výstroje 65 eur, za dva ponory 130, tudíž žádná sleva. Potápění na La Digue je obecně dražší než na Praslinu, přitom se jezdí na stejné lokality a lokality jsou právě v okolí La Digue. Takže to nechápu. Na Praslinu chtějí 50 eur s výstrojí a mají pořád plno, kdežto tady mají o klienty nouzi. Všichni si raději zaplatí potápění na Praslinu. Druhé potápěčské centrum se jmenuje Azzurra Pro Dive a sídlí vedle hotelu La Digue Island Lodge na pláži Anse Reunion. Kontakt: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , tel. +248 4292525. Myslím že patří Italům. Otevřeno mají denně 8-17. Ranní exkurze se 2 ponory odjíždí v 9:30, návrat cca 13:30, odpolední ponor odjezd 14:30 a návrat 16:00.

Tady jsou ceny obdobné, jeden ponor 50 eur + výstroj 12 eur + 10% tax, dva ponory 95 eur, s výstrojí 107 eur + 10% tax. Taky mají prázdný sešit. Na zítra nemají nikoho, na čtvrtek dva zájemce, tak jsme se přidali a to jen proto, že máme kupon na 10% slevu díky voucheru, který nám přišel na mail, když jsme si objednali trajekt z Praslinu na La Digue přes www.seychellesbooking.com. Cena se vztahuje pouze na potápění, ne na výstroj. Maximum je 6 potápěčů na 1 divemastra. Vyjíždí se v 9:30. Bohužel ti další jdou na dva ponory, tak musíme jet s nimi a zatímco se budou potápět podruhé, tak můžeme šnorchlovat a vrátíme se zpět až po dvou ponorech kolem 13:30. Máme přijít zítra vyzkoušet si oblečení atd. Oni nám to nabalí a ve čtvrtek dovezou k Jetty, odkud se vyplouvá, abychom nemuseli ráno jít do potápěčského centra když bydlíme kousek od Jetty. Jedeme kolem přírodní rezervace Veuve, kde je vstup zdarma. Žije tady symbol ostrova La Digue, pták Black Paradise Flycatcher Bird, černý pták s dlouhým černým ocasem. Návštěvu rezervace si necháme na jiný den. Jinak toho ptáka jsme dneska zahlédli cestou na kole přes les na pláže. Naproti informačnímu centru rezervace je obchůdek, kde mají zatím co jsme objevili nejlevnější 5l vodu na ostrově za 45 rupií a i oříšky tu mají levnější než jinde. Martin si chtěl koupit zmrzlinu, ale v Grégoire´s měli dneska jen čokoládovou, všechny ostatní byly vyprodané, v Take away Gala taky jen čokoládovou a tady v tom krámku měli nějakou červenou zmrzlou vodu v sáčku za 5 rupií. Místní děti to kupovaly, ale my jsme to neriskovali. Tak si místo toho koupil Fantu v plechovce za 18 rupií. Pokračujeme na kole k plážím na východní straně ostrova. Cesta vede většinou lesem ve stínu, je to poměrně daleko, asi 3 km z La Passe, ale občas musíme vyšlapat do kopce, tak je to celkem únavné. A co teprve až pojedeme z pláže, tak zase budeme muset vyjet dva kopce. Podél cesty je pár domků, převážně místních a vedle sebe jsou dva stánky, kde místní ženy prodávají džusy z čerstvého ovoce. Jednodruhové jsou za 35-45 rupií, co jsem stihnul za jízdy pochytit.

Konečně jsme dojeli k pláži Grand Anse na JV ostrova. Cesta z La Passe je dlouhá cca 4 km. Je tady spousta zaparkovaných kol. Pláž je nádherná. Je to největší pláž na ostrově. Z obou stran ji lemují nádherné žulové skály a kameny. Pláž je písečná, moře má nádhernou tyrkysovou barvu, je tady spousta vody a to tady je i dopoledne během odlivu, ovšem jsou tady větší vlny a tabule varuje na nebezpečné silné spodní proudy a zakazuje plavání. Přesto se tady lidi koupou, ale nechodí nijak daleko do moře. Moře má opravdu velkou sílu. Na pláži se nachází i malá "restaurace", spíše bych řekl plážový bar, kde dělají různé nápoje a mají tady asi i něco malého k snědku. Pláž rozhodně patří k jedněm z nejhezčích na ostrově.
      
Z této pláže se dá dojít na sousední pláž Petite Anse. Na kraji pláže se vydejte vlevo. Cesta vede malou pěšinou poza pláží a potom lesem po kamenech, nejdříve nahoru a potom dolů na pláž. Nejsou to velké balvany, spíše kamenné schody. Zabere to max. 10 minut. I tady jsme cestou zahlédli toho černého ptáka Veuve. Pláž Petite Anse je v podstatě zmenšená Grand Anse. Opět žulové kameny, moře stejné s velkými vlnami a nebezpečnými a silnými proudy, opět tabule varující před koupáním. V pozadí se vypínají hory a lesy, které dotváří pěknou kulisu. Na pláži je pár přístřešků z palmového listí, ale ty jsou hned obsazené.
   
Z této pláže jsme se ještě vydali na třetí pláž, údajně nejhezčí z těch tří, Anse Cocos. Je už sice půl páté, tak si musíme pospíšit, abychom se ještě za světla vrátili zpátky. Cesta z této pláže zabere tak 20 minut. Dostupná je pouze pěšky. Nejdříve se jde vyšlapanou pěšinou po rovince poza pláž až na její konec a potom se zase stoupá po kamenech lesem nahoru, jde se lesem, občas nějaký ten ukazatel směru. Proti nám se vracely asi tři páry. Pozorujeme cestou i místní faunu, včetně dlouhé mnohonožky. No a když se jde nahoru, tak se logicky zase musí sejít dolů k pláži. Tato cesta je trochu náročnější než ta předešlá, ale dá se to zvládnout. Ovšem jak se někde píše, že je z těch tří nejhezčí a že ji musíte vidět, tak s tím bych až tak nesouhlasil. Jsme tady sami, asi poslední návštěvníci, to je fakt, takže máme pláž sami pro sebe. Je lemována kokosovými palmami. Taky jsou zde žulové balvany a spousta zeleně kolem. V moři jsou ale velké vlny a co je nejhorší, není tady písečné dno jako na těch dvou předchozích ale korálové podloží. A to v kombinaci s vlnami je docela nepříjemné. A to už nemluvím o tom, že opět tabule varují před silnými spodními proudy. Sice jsme tam vlezli, ale nebylo to příjemné když lezete po korálech a vlny s vámi hází a nemůžete se ani postavit na dno, aby jste na něco blbě nešlápli. Je fakt, že je tady prý hezké šnorchlování, to může být, ale v těch vlnách si to moc dobře nedovedu představit. Takže pokud máte dost času a chcete se tady projít, tak prosím, ale žádné terno to není a já už bych tady znovu nešel.
  
Pomáháme si zpátky, abychom to stihli ještě za světla. Vzali jsme jedním vrzem oba traversy až na pláž Grand Anse. Chtěli jsme se tady ještě naposledy okoupat, ale vlny byly větší než předtím, a měli bychom co dělat, abychom to ustáli. Grande Anse, Petit Anse a Anse Cocos jsou nádherné, ale ne moc vhodné na plavání, většinou jsou tady velké vlny. Každý rok se tady utopí hodně lidí kvůli silným proudům! Z Grand Anse se dá ještě dojít opačným směrem na pláž Anse Marron, což je údajně nádherná pláž na jihu ostrova s žulovými skálami, ale je špatně přístupná. Musí se jít přes vodu, přes skály vysoké 3-5 metrů, lesem. Pokud nevíte kudy, tak lehce zabloudíte. Na tuto pláž doporučují vydat se s místním průvodcem a vzít si sportovní boty. Ale prý to stojí za to. Je tady hodně ryb a s největší pravděpodobností tady budete sami díky špatnému přístupu.

Sedáme na kolo a jedeme zpátky. Nejdříve je třeba vyšlápnout jeden kopec, část jsem vyšel pěšky, protože už nemám sílu po těch kamzičích stezkách a pak ještě jeden kopec. Potom už to jede skoro samo z kopce. Už se stmívá. Nad horami už krouží kaloni. Zastavujeme se v tom "levném" obchůdku, kde kupujeme 5l vodu za 45 SCR, Martin slané oříšky za 15, jinde je prodávají i za 25 na tomto ostrově a pivo SeyBrew za 25 rupií. Večeři jsme si dali ve stejném take away Gala jako včera. Bývá tady hodně turistů. Opět jsme si dali půlku grilovaného kuřete s hranolkami a salátem za 80 rupií a najedli jsme se z toho oba dva. Jen jsem dlouho čekal. Obsluhovala jedná ženská a zrovna ti přede mnou si objednali míchané ovocné džusy a nějaké ovocno mléčné shaky, tak jim to začala připravovat. Naštěstí pak vylezla další baba z kuchyně tak jsem se dostal na řadu. Snědli jsme to venku a nakrmili i pejska. Jen ty mouchy byly otravné. Z kuchyně se linuly vůně jako z pekárny. Nakouknul jsem dovnitř přes okno a viděl tam čerstvě upečené housky. Tak jsem se ptal přes okno jestli jsou na prodej a baba řekla že ne že to mají na hamburgery které prodávají. Kdyby mi prodala dvě housky, taky by se ji nic nestalo. Už skoro za tmy se vracíme na pokoj. Je před sedmou hodinou. Každý den se stmívá mezi 18:30-19:00. S pouličním osvětlením to je slabší. Na několika místech jsou solární lampy, i u našeho domku. Ale je lépe si večer vzít s sebou baterku. Kola jsme nechali zaparkované u nás na zahradě na zítřek. Bolí mně z něho po celém dni zadek. Musel jsem si už potom na sedátko dát ručník, ale ani to moc nepomohlo. Osprchovali jsme se, uvařili čaje, dali jsme si rum a zalezli do pokoje do postele, kde máme klimu. Dopsal jsem deník a Martin se díval na film na mobilu. Ven jsme si sednout nešli, protože tam je dusno a nedýchatelno a ke všemu ještě komáři. Od včerejška máme několik štípanců. V devět jsem to zabalil a šel spát. Po dnešku toho mám plné kecky.

Středa 25.3.2015 - La Digue

Budíme se jako každý den v 7 hodin. Ani jsme nezaznamenali, že v noci pršelo, ale prý jen 5 minut. O půl osmé jsme si dali snídani. Byla v podstatě stejná jako včera, navíc jsme měli smažené volské oko ze dvou vajec každý, banánovou marmeládu (všechny marmelády jsou domácí), některé jiné ovoce a rajče, ale bylo ještě nezralé. U snídaně jsme zaplatili Doris za půjčená kola za dva dny. Každý 200 rupií (100 rupií na den). To je běžná cena všude po ostrově. Někde chtějí i 125. Po snídani jedeme na kole směrem do vnitrozemí.

Po včerejšku mě pěkně bolí zadek z kola. Moje přehazovačka moc nefunguje, tak si s Martinem vyměňuji kolo. Projíždíme kolem koloniální usedlosti Chateau St. Claude (nyní hotel). Byl postavený během Napoleonských válek jako plantážnický dům vanilkové farmy. Přesto že kokosové ořechy jsou dobrou prodejní komoditou na tomto ostrově, vanilka která byla na La Digue zanesena v roce 1866 tak její export prudce vzrostl.

Cesta poblíž Chateau vede do prudkého kopce na vyhlídku Belle Vue, která se nachází pod vrcholem Nid d´Aigles v samém srdci ostrova. Odtud je to na Belle Vue 1,4 km do kopce a další 1 km na nejvyšší bod ostrova a tím je Eagle´s Nest Mountain - Nid d´Aigle (Orlí hnízdo) ve výšce 333 m n.m. Je odtud okouzlující výhled na Praslin a okolní ostrovy. Zaparkovali jsme kolo a vyrazili nahoru po svých. Ale hned z kraje jsme to vzdali, protože v tom horku by to byl zabiják. A to je teprve 8:30. Možná to zkusíme později. Nejlépe je sem zajít na západ slunce, to musíte nahoru přijít už před 6 hodinou. Zajeli jsme místo toho do přírodní rezervace Veuve. Ale hned z kraje lesa se na naše zpocené těla vrhli komáři a repelent jsme u sebe neměli, takže jsme odsud rychle utíkali než nás sežerou. Zajdeme sem po obědě. V tom horku se nedá dělat nic jiného než se koupat. Letošní vedra v březnu jsou moc i na místní. Zajeli jsme tedy na pláž Grand Anse, kde jsme byli už včera. Jsme tady dopoledne a úplně v pohodě se tady dá koupat, žádný odliv jako na jiných plážích, takže sem můžete přijet kdykoliv. Ovšem vlny jsou stejné jako včera. Míst ve stínu je tady dopoledne málo. Lehli jsme si úplně vlevo v zákrytu skal. Za chvíli tady bylo plno, protože nikde jinde stín nebyl. Naštěstí většinu dopoledne byl polostín, mraky zakrývaly slunce takže se to dalo přežít. Několikrát jsme se koupali.
  
Šli jsme se projít k plážovému baru. Mají tady pití a ve 13 hodin pořádají kreolský bufet za 300 rupií na osobu. Na grilu na dřevěném uhlí připravují ryby, nevím jestli i další mořské plody, nějaké předkrmy a saláty, přílohu asi a čaj a kávu. Na to, že je to taková plechová bouda na pláži, hygiena žádná a kultura stolování taky o ničem, tak cena 300 rupií je poměrně hodně. A samotnou rybu neprodávají, pouze bufet. Když jsme po 12 hodině odjížděli z pláže, měli na grilu 3 velké namarinované ryby.

První kopec jsme zase vyšli po svých. Zastavili jsme se v krámu naproti rezervace kde jsme koupili dvě piva. V Take away Gala jsem ukecal prodavačku, aby mi prodala dvě hamburgerové housky, které tady sami pečou pro své hamburgery které prodávají. K tomu si Martin koupil za 15 rupií točenou jahodovou zmrzlinu v kornoutku. Měli ještě čokoládovou. Celkem jsme platili 35 rupií, tzn. že za ty housky si naúčtovala 10 rupií za kus, tzn. 20 korun. Asi nás natáhla. No co se dá dělat. V obchodě Grégoire´s (STC LADIGUE) jsme si k těm houskám dokoupili mražené hovězí hamburgery, 4 ks za 46 rupií (kuřecí stojí 32 rupek), balíček 8 samostatně balených plátků sýra Gouda Happy Cow 150 gramů za 24 rupií a litrový krabicový džus liči za 32 rupií. Dojeli jsme na pokoj, kde jsme si v kuchyňce připravili na oběd hamburger. Veškeré nádobí je k dispozici, sporák, mikrovlnka, toastovač,.... Nemohli jsme najít olej, včera tady ještě byl. Tak jsme použili ještě naše máslo. Na pánvi jsme opekli burgery, na každou housku použili dva plátky sýra a v ledničce jsem našel i pěkné červené rajčátka, tak jsme si jedno "půjčili". Hořčici ani kečup jsme tady nenašli. Dva hamburgery a sýr jsme si nechali na zítřejší oběd. Pojedli jsme venku a dali jsme si k tomu pivo. Jeden hambáč nás vyšel na 27 rupií. Po obědě jsme se na chvíli natáhli v klimatizovaném pokoji. Odpoledne jsme se zastavili v obchodě se suvenýry, kde Doris pracuje. Chtěli jsme koupit magnetky, na Mahé je měli za 50, tady za 40 rupií, ale zase neměla žádné co by se nám líbily. Chtěl jsem nějakou typickou seychelskou, buď pěknou pláž s palmami, ale ty byly vyprodané a už měla jen takové kýčovité. Bylo mi blbé u ní nic nekoupit když u ní bydlíme, ale když se nám žádná nelíbila. Chtěl jsem ji udělat kšeft, ale nekoupili jsme. Nebudu kupovat něco co se mi nelíbí a ještě za 80 korun. Všude po světě to patří k levnějším suvenýrům. Odtud pokračujeme do potápěčského centra Azzurra Pro Dive, kde máme domluvené potápění na zítra. Obloha se zatahuje, zvedá se vítr, nad Praslinem už je černo a prší, tady to přijde za chvíli. Hlavně ať se to do zítřka spraví. V diving centru jsme vyplnili formuláře a vyzkoušeli neoprén, BCD, ploutve. Nabalili nám to do vaků a zítra přivezou k lodi. V sešitu je nás na zítra 6 potápěčů. Jeden instruktor je nemocný, tak vše zajišťuje pouze Lana. Zítra v 9:30 máme čekat v Jetty. Žádnou zálohu neplatíme předem. Z potápěčského centra jedeme do přírodní rezervace Veuve. Je to les na Anse Reunion mezi kostelem a horami, místo kde pod ochranou žije kriticky ohrožený lejsek černoocasý, Black Paradise Flycatcher Bird (Veuve), jeden z nejohroženějších ptáků na světě, symbol La Digue (vev znamená v kreolštině vdovu, protože černá ocasní pera samečka lejska připomínají černý závoj vdovy). Tento pták žije pouze na Seychelách. Je tady i informační centrum. Vstupné se neplatí žádné. Je otevřeno od 8 do 16 hodin (pondělí až pátek), ale přijet sem můžete v podstatě kdykoliv, protože rezervace je volně přístupná s několika vstupy a hodně místních přes ní prochází ke svým domovům. Tentokrát jsme se už nastříkali repelenty. Na prohlídku stačí 45 minut. Není to nijak velké. Je tady množství stromů, hlavně stromů Takamaka, které dorůstají 10-15 metrů, nějaké kapradiny a jiné stromy. Jsou tady stezky a u stromů cedulky s názvy. V parku můžete pozorovat hodně druhů ptáků. Mnohé z nich pouze slyšíme. Hlavní atrakcí je právě pták Black Paradise Flycatcher Bird. Sameček je černý s dlouhým ocasním pérem, které vypadá jako závoj. Samička je šedivější a nemá tak dlouhé ocasní peří. Tady jsme zahlédli pouze jednoho vysoko v korunách stromů. Je to o štěstí. Žije tady i hodně kaloňů, někteří jsou zavěšeni hlavou dolů na stromech jako hrušky a hodně jich létá nad našimi hlavami, jako na celém ostrově. Viděli jsme i pavouky.
   
Zvedá se vítr a za chvíli se spouští slejvák. Schovali jsme se pod stromy, aby na nás nepršelo. Netrval dlouho. Po deseti minutách bylo po dešti. V obchodě si Martin koupil ještě na večer dvě piva. Vrátili jsme se na pokoj. Na terase sedí dva noví turisti. Je to mladý pár z Německa. Přijeli v poledne na 5 dní. Rusi už jsou pryč, přitom dopoledne jsme je viděli ještě na pláži Grand Anse. Tak nevím jestli už odjeli nebo se přestěhovali jinam. Vzali jsme si jen ručníky a vodu a zajeli se ještě okoupat na pláž u hotelu Le Domaine de L'Orangeraie. Je to část pláže La Passe Beach, kousek od přístaviště. U hotelu mají vyhrazenou malou část pláže, která je veřejně přístupná. Mají tady lehátka a matrace. V moři mají taky vyhrazený úsek ohraničený kameny, takže tady nejsou vlny. Voda je plytká, ale dá se v ní plavat. Opět je ovšem horká. Jinou pláž tento hotel nemá. Na druhé straně je potom pláž Anse Severe.
 
Okoupali jsme se, snědli každý malou housku s máslem a vrátili se na pokoj. Osprchovali jsme se a nachystali věci na zítřejší potápění. Uvařili jsme si do konvice bylinkový čaj. Martin si dal piva a oříšky a já jsem snědl ananasový jogurt, který nám ještě zůstal z hotelu na Praslinu a k tomu jsem si dal dva opečené tousty, které zůstaly v kuchyňce od snídaně, asi od těch Rusů. Pak jsem dopsal deník a Martin zkouknul zase film. Chtěli jsme si sednout ven, je tam dneska příjemně, ale zase by nás žrali komáři, tak jsme raději zůstali v klimatizovaném pokoji. Ve čtvrt na devět mám dopsáno a jdu na kutě. Chci si odpočinout před zítřejším potápěním.

Čtvrtek 26.3.2015 - La Digue, potápění Ave Maria

Budíček tradičně v 7 hodin. Už jsme tak naučení. Spí se tady dobře, akorát když ve vedlejším pokoji pustí vodu tak to slyšíme, asi mají koupelnu sousedící s naší ložnicí. Snídáme opět venku. Dneska jsme si vajíčka nedali. Snědli jsme palačinky s marmeládami, ovoce, čaj. Toasty, máslo, banány a ovocný džus jsme si vzali na pokoj na horší časy. Ráno je opět krásně a předpověď počasí slibuje opět parný den. Na 9:30 máme domluvené potápění. Máme ještě čas, tak jsme se zašli okoupat na pláž Anse La Passe k hotelu Le Domaine de L´Orangerie. Moře je klidné, ještě "chladné" takže i osvěží. Nakouknul jsem i do hotelu, vypadá hezky. Dneska jsem poprvé viděl dva volské povozy, které zajišťují dopravu po ostrově jako taxi. Myslel jsem že jich tady bude jezdit více, když se tak o tom píše. Místo toho tady jezdí spousta aut a mikrobusů co zajišťuje rozvozy turistů pro hotely.
  
Na 9:30 jdeme do přístaviště, kde máme čekat kvůli potápění. Zrovna zase přijel trajekt, takže všude plno lidí. Hodně lidí přijede pouze na jednodenní výlet z Praslinu, většinou přes cestovku. Půjčí si kola a jedou převážně na Anse Source d' Argent. Na plno lidí tady čekají zástupci hotelů a taxikáři. Na centrálním náměstíčku je i informační centrum, směnárna (dneska už je kurz 14,30 SCR za euro), kancelář trajektů. Jak tak postáváme na molu tak v moři přímo v přístavišti vidíme několik rejnoků orlích (eagle spotted ray).
  
Náklaďák z potápěčského centra přijel s věcmi a dalšími potápěči až v 9:45. Všechno jsme museli vyložit a naložit na motorový člun. Věci pro jednotlivé potápěče měli nachystané v očíslovaných taškách. Ještě na molu jsem se převlékl do neoprenu. Na lodi nás je 6 + divemaster Lana a dva pomocníci a řidiči lodi v jedné osobě. Museli jsme si sami nachystat láhve, žaket a automatiky. Připravili nám závaží.

Vyplouváme po 10 hodině na první lokalitu, kterou je Ave Maria, vzdálená asi 10 minut jízdy. Původně Lana chtěla jet na White Bank, ale když jsme ji znovu připomněli, že už jsme tam byli tak to naštěstí změnila na Ave Marii. Na stejnou lokalitu bychom nešli. Na lodi proběhl krátký brífing během plavby. Zakotvili jsme na moři u malebného malého ostrůvku.

Nastrojili se a skočili do vody. Mi nějak pořád unikal vzduch skrz automatiku a také už jsem měl jako jediný pouze 200 barů, zatímco ostatní 220 barů. Taky žaket mi už nešel více dotáhnout a to jsem měl velikost M jako vždycky. Lana mi v moři ještě nějak upravila ten unikající vzduch. Naštěstí to v konečném důsledku nebylo žádnou překážkou a vydržel jsem do 50 barů, kdy jsme se vynořili za 59 minut. Taky jsme nebyli nijak hluboko. Průměrná hloubka byla kolem 10 metrů, maximum 13,4 metrů. Teplota vody 30 stupňů. Byla to moc hezká lokalita. Dno je písečné, jsou tady i velké skály a spousta korálů. A samozřejmě spousta života. Hned po zanoření jsme viděli dva velké Humphead parrotfish, vypadají trochu jako Napoleoni a mohli mít tak metr na délku. Z těch zajímavějších živočichů určitě perutýni ukrývající se ve škvíře mezi skalami, další jedovatá ryba scorpionfish (česky ropušnice) ležící na dně, červená chobotnice, Trumpetfish, ryba vypadající jako trubka, jakoby měla z obou stran hlavu s okem. Měli jsme štěstí a viděli jsme sice krátce i žraloka, Whitetip reef shark, který údajně není pro člověka nebezpečný a je plachý, na závěr ponoru ještě rejnoka a další dva velké Humphead parrotfish. Jinak spoustu korálových ryb, nějaké nahožábré plže, ale asi jen dva, hejna chňapalů a dalších. Ponor byl moc hezký. Škoda jen, že jsem měl ze začátku zamlženou jednu polovinu masky. Taky nejsem nadšený z množství potápěčů na jednoho instruktora (6). Pak se různě motáme. Skoro za hodinu jsme se vynořili, vylezli na loď a čekal nás triumfální závěr v podobě dvou skákajících delfínů na moři. Detaily ponoru najdete zde.

Potom jsme se pomalu přesunuli na druhou lokalitu, Channel 16 mezi Praslinem a La Digue. Cestou jsme dostali vodu a domácí buchtu, kterou Lana napekla.
 
My už jsme na druhý ponor nešli. Počkali jsme až se zbytek zanořil a šli jsme šnorchlovat. Byl tady korálový útes tyčící se až k hladině, ale silný proud. Měli jsme co dělat abychom někam doplavali. Dlouho jsme to nevydrželi ale zato se nám podařilo vidět 3 bělocípé žraloky. Pak jsme vylezli na loď. Z lodě jsme ještě v dálce zahlédli želvu. Počkali jsme než se zbytek výpravy vrátil. Jedna paní měla v koleni zapíchnuté bodliny asi od ježka. Jak fotila tak na něho klekla a to měla dlouhý neopren a ta potvora to propíchla. Lana říkala jen nevytahovat ostny (trčely krátké černé) protože na nich jsou ještě další drobné ostny. Nejlépe potřít Betadinou a zavázat obvazem, nebo citron či ocet a to změkne do druhého dne. Vracíme se ke břehu do přístaviště asi ve 13:20. Tady jsme zase všechno vytáhli z lodi na břeh. Čekáme na náklaďák, který nás odveze do potápěčského centra. Vše musíme naložit na korbu a nakonec i nás. Já jsem zůstal stát. Odvezl nás do Diving centra. Tady jsme zase vše museli vyložit a neopreny a výstroj opláchnout ve sladké vodě a dát sušit. Za tolik peněz a ještě tolik roboty. To není jak v Asii, kde za Vás všechno udělají a ještě je to o polovinu levnější. Vypsali jsme deník, zaplatili 62 eur za ponor se slevou. 50 eur ponor - 10% sleva + 12 eur zapůjčení kompletní výstroje a k tomu všemu + 10% tax. Všichni měli podvodní foťáky. I Lana. Jen jsem s sebou neměl tablet abych si stáhnul od ní nějaké fotky. Tak jsme se domluvili že se stavíme později, že tu bude do 5. Zašli jsme na pokoj na oběd. Cestou jsme si koupili jedno pivo SeyBrew k obědu za 25 SCR a Martin vanilkovou zmrzlinu v kelímku za 16 SCR. Na pokoji jsme si zase ukuchtili hamburgery, jen místo housek jsme použili toastový chleba z ledničky a zase sýr a jedno rajče jsme si vzali od Doris. Chvíli jsme si odpočinuli a po půl čtvrté šli zpátky do Dive centra. Ono se to nezdá, ale dost jsme se nachodili. Kolo už jsme neměli tak jsme šli po svých. Jen Lana tam nebyla, byla na nějaké poradě, tak jsme na ni museli počkat jen jsme nevěděli v kolik přijde. Tak jsme mezitím šli do bazénu hotelu La Digue Island Lodge, jehož součástí je i potápěčské centrum Azzurra Pro Dive. Nikdo to nehlídá a vůbec nevadí, že nejsme hosty hotelu. Protože nikdo nemá žádné pásky na ruce že patří do tohoto hotelu. Navíc areál je rozsáhlý a bazén mohou používat i hosté ubytováni v apartmánech Grégoire´s. Koupali jsme se v bazénu a Martin v baru u bazénu objednal dva panáky Baileys za 50 SCR/jeden. Je to levnější než místní Takamaka Rum. Když se Lana vrátila, stáhnul jsem si od ní z notebooku do tabletu nějaké fotky a videa z dnešního ponoru. Na zítra už má v sešitu zase 7 potápěčů a na sobotu 5. V hotelu je i Wifi, ale není volně přístupné. Je třeba koupit na recepci kartu. Jinak jen pro zajímavost nějaké wifi připojení k internetu ISURF stojí 100 SCR na 1 hodinu, 500 rupií na 24 hodin a 900 rupií na 50 hodin. Šílená cena. Cestou na hotel jsme si koupili v supermarketu flašku malého tmavého Takamaka rumu za 146 rupií a v jiném obchodě (ne ve všech měli) místní půl litrovou Colu za 18 rupií na večer. Vrátili jsme se na pokoj. Původně jsme chtěli zajít večer někam na grilovanou rybu, ale už jsme neměli moc sil někam chodit. Uvařili jsme si na pokoji ovocný čaj do konvice, já jsem si dal opečené toasty od snídaně s máslem a rajčetem (od Doris z ledničky). A večer pak rum s Colou. Balení necháváme na ráno. Dopsal jsem deník a Martin si chvíli četl. Zítra už ostrov La Digue bohužel opouštíme.