LETEM SVĚTEM

Pátek 27.3.2015 - La Digue - Praslin - Mahé

Čeká nás poslední snídaně. Dneska jsme si dali i vajíčko. Banány a toast s máslem a marmeládou jsme si nechali na později. Zaplatili jsme za 4 noci se snídaní 280 eur. Doklady samozřejmě nikdo nedává, kdo ví jak to mají s daněním. Dobalili jsme věci a šli ještě k moři na pláž u hotelu Le Domaine de L' Orangeraie. Je to nejblíž, je tady čistá voda a dá se plavat. Po čtvrt na deset se vracíme na pokoj. Osprchovali jsme se, snědli toasty, rozloučili se s Charlesem a šli do přístaviště. Loď nám jede v 10:30. Máme koupené už z domu zpáteční lístky za 27 eur na osobu u společnosti Inter Island Ferry. Lístky už se nemění za boarding card jako na Praslinu, ale přímo s tím papírem co nám dali na Praslinu jdeme k lodi, kde ho odevzdáváme. Společnost Cat Cocos jezdí na Mahé. Příště už bychom to udělali jinak a levněji. Neletěli bychom letadlem mezi Mahé a Praslinem, ale pluli taky lodí, je to o něco levnější, ušetřili bychom za taxík mezi Jetty a letištěm na Praslinu minimálně 250 rupií a nemuseli bychom čekat na letadlo, lodě relativně na sebe navazují. Měla by jezdit i přímá loď mezi La Digue a Mahé. Jen tohle lze v době kdy je klidné moře a loď nehoupe. V opačném případě kdy jsou velké vlny tak to s lodí hází a lidi zvrací. Zašli jsme se rozloučit do obchodu se suvenýry i s Doris. V informačním centru jsem si vzal ještě nějaké letáčky. Loď připlouvá v 10:15, lidi vystoupí, vyloží kufry a hned nastupujeme my.

Lístky lze koupit i přímo u lodi za 15 eur/cesta na Praslin. Spodní část lodi je uzavřená, klimatizovaná a je tam bar. Sedíme na horní palubě kde fouká. Plavba trvá 15 minut. Na Praslinu u lodi nás má čekat taxikářka Judy, ale bohužel nebo bohudík tady není. Šli jsme až na parkoviště, ale není tady. Hned se nás ujal jiný aktivní řidič, ani to nebyl taxikář, že nás odveze za 300 rupií na letiště. Je to stejná cena jako jsme měli domluvenou s Judy. Děláme krky a nakonec zlevnil na 250 rupií. I tak je to hodně za 12 km. 1 kilometr jízdy tak vychází na nekřesťanských 42 Kč. Na letišti jsme v 11:15. Kufry musí projít před vstupem na letiště rentgenem, pak už ho nekontrolují. Máme letenky na 14:05, ale když je volné místo v dřívějším letu tak Vám to bez problémů na místě přebookují. Na 12 už je let plný, ale bylo místo v letadle ve 13 hodin. Zase ušetříme hodinu.

Je to let HM 3131 operovaný Air Seychelles. Boarding time je 12:30. Máme sedadla 3B a 3C. Můj kufr váží 20 kg, což je maximální povolená váha. Nevím kde se to zase vzalo, když mám kufr prázdnější. Vystavili nám palubní lístky a čekáme. 

Ještě jsme poprosili paní u přepážky, aby nám zavolala do našeho ubytování La Villa Thérese, kde máme domluvený bezplatný transfer z letiště do hotelu na 14:30 aby pro nás přijeli už ve 13:15 ať tam zbytečně nečekáme. Když procházíme osobní kontrolou (příruční batohy rentgenem), tak jsem se musel napít z plastové láhve co vezu, kde mám vodu, jestli v tom není něco jiného. Martinovi zase čichal k rumu a Cole. Odlétáme něco po 13 hodině zase malým vrtulovým letadlem De Havilland DHC-6 Twin Otter. Sedím u okýnka a fotím. Dvě místa byla ještě volná. Cesta trvala 20 minut a tentokrát bylo hezké počasí tak jsme pozorovali ostrůvky v moři.
  
Na Mahé na letišti nás vyzvedává človíček jménem Bryan z našeho ubytování. Tentokrát bydlíme na východní straně ostrova (pod letištěm) na pláži Anse Royale.

Cestou jsem ho poprosil aby mi zastavil v továrně na výrobu rumu Takamaka, chtěl jsem koupit dvě malé flašky po 125 SCR, ale malé byly jak na potvoru vyprodané. Ale prý v obchodech mají za stejnou cenu. My jsme na Mahé předtím viděli ty malé rumy za 180, na La Digue je měli za 145. Přijíždíme do našeho ubytování. La Villa Thérese se nachází minutu od pláže Anse Royale poblíž nemocnice Anse Royale Hospital. Naproti přes hlavní cestu je restaurace Kaz Kreol. Majitelé jsou Angličané, resp. Irové, Mel a Olly. Melanie Labrosse Pugh je manažerka (s tou jsem komunikoval přes maily), její otec Patrik, který ubytování vlastní je Seychelan. Apartmánový komplex je tak vedený Seychelsko/Irskou rodinou. Vila je pojmenovaná po Melanině babičce Therese, která na Mahé vyrostla. Kontakt: tel. mobile +2482610676, office +248 4371288, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Ubytování jsme měli rezervované přes www.booking.com, 2 noci se snídaní za 190 eur = 5.211 Kč. Platí se až v hotelu v SCR nebo v eurech. 1 noc vyšla na 95 eur. Check-in je mezi 12:30-21:30, parkování v areálu a wifi zdarma, zdarma transfer z a na letiště, který trvá cca 20 minut. Jsou schopni zajistit i půjčení auta (1 den 40 euro, 2 a více dnů 35 euro/den). Taky jsme toho využili a už z domu nám zajistila Melanie auto na jeden den.

V domě je 6 apartmánů selfcatring, tzn. samoobslužných. Hned jsme zaplatili dvě noci v eurech. Jsme ubytováni v 1. patře v pokoji č. 3. Ani jsem nevěděl, že jsme něco takového objednali. Je to v podstatě plně zařízený apartmán (byt) 3+kk. Máme tady obývák spojený s jídelnou, jídelní stůl + židle, ratanová sedací souprava a konferenční stolek, plochá TV se satelitním příjmem, větrák, plně vybavená kuchyň (lednice s mrazničkou, kde nás čeká jako welcome drink vychlazený džus), sporák, mikrovlnka, toastovač, varná konev, nádobí, talíře,... čaj, káva, sůl, pepř a dokonce olej, možná to tady někdo nechal. Z kuchyně se jde na jednu verandu, kde je pračka, sušák na prádlo, žehlící prkno, žehlička. Hned jsme pustili jednu pračku a následně druhou ať máme doma méně práce. Prací prášek máme z domu. Z obývacího pokoje je vstup na balkon, kde máme stůl a židle. Dále jsou tady dvě samostatné ložnice, z jedné je vstup na balkon jako z obýváku. V každé ložnico je manželská postel, noční stolky, psací stůl a židle, šatní skříně, klimatizace i větráky, v jednom pokoji sejf. Potom tady je koupelna společná s WC, je tady jak vana (bez sprchy), tak sprchovací kout, umyvadlo, osušky, malé ručníky, na posteli má každý plážový ručník. Pokoje se uklízí každý den, ručníky vymění když je dáte na zem. Povlečení se mění každé 3 dny. Tím že je to self-catering tak malou snídani připravují od 7:30, personál chodí na 7:15. Donesou nám to na pokoj. Čaje a kávu si vaříme sami. V jednom apartmánu můžou být ubytovány až 4 osoby. To potom vyjde samozřejmě levněji v přepočtu na osobu (na 4 osoby cena 130 eur). Připojení k internetu přes wifi je v ceně, je v celém areálu, ovšem je velmi pomalé a nestabilní, aspoň u nás v pokoji v 1. patře. Síť je lavillatherese@anseroyale, heslo je aktuálně villaholidayweb, ale občas se mění.
     
1. dubna Melanie s manželem a dětmi odjíždí na několik let do Anglie, tak dneska večer pořádají na zahradě párty na rozloučenou. Jsme také zvaní. Stavěli párty stany, mají tu osvětlení, stoly, židle, chystala se večer i hudba. Tak uvidíme. Po vybalení a zapnutí pračky jsme se vydali na pláž. Anse Royale je krásná dlouhá pláž s bílým pískem. Je to okouzlující místo pro plavání a šnorchlování. Na jednom konci pláže je anglikánský kostel, na druhém balvany a palmy.

Na dohled a na dosah je i malý ostrůvek Pointe Au Sel. Není tady moc lidí. Většina je zalezlá do stínu. Kromě turistů jsou tady i místní. Ve vodě plavou rybičky. Moře je ideální na šnorchlování. Nejlepší místo najdete v blízkosti skal na levé straně pláže a sahá až k ostrůvku. V určitých místech jsou traviny, ale i ty ukrývají různé rybičky. Viděli jsme spoustu barevných korálových rybek, ježovky, hejna větších i malých rybek, mezi skalami jsem našel i perutýny, viděl jsem velkou barakudu s vyceněnýma zubama, jak plavala pomalu těsně pod hladinou. Nejvíce života je kolem skal poblíž ostrůvku, ovšem tam už jsou silnější proudy a pořád nás to někam unáší. Ale určitě stojí zato sem zajít šnorchlovat, nebo aspoň se koupat, pláž je opravdu krásná.
  
Kolem půl šesté jdeme na pokoj. Pověsili jsme jedno prádlo a osprchovali se. Zašli jsme se projít po hlavní silnici kolem obchůdků. Je tady i policie, pošta, Seychelská univerzita, nemocnice, asi tři restaurace, pár take away a několik obchodů. V jednom supermarketu mají pouze mezinárodní zboží, vše z dovozu. Vedle je take away "La Fiesta" kde mají poměrně slušné ceny. Otevřeno má denně kromě neděle do 21 hodin a zavřeno má během poledne. Taky tady dělá pizzu, poměrně velkou i s rozvozem asi protože tam měl i krabice. Jen nejlevnější pizza je za 125 rupií, dražší pak až 200 rupií. Ale jídla se jakž takž dají, buď 50 nebo 75 SCR. V jednom obchodě, který je nejblíže k nám na hlavní silnici a vlastní ji Indové, jsem koupil dva malé rumy Takamaka 375 ml také za 125 rupií, tzn. stejnou cenu jako v továrně, 5l vodu za 30 rupií, dva balíčky vanilkového čaje po 9,75 SCR (přímo v továrně jsme je kupovali za 9, ale na trhu ve Victorii za ně chtěli i 25 rupií), arašídy v plechovce za 12 rupií a dvě kusovky místní výroby po 6 rupiích. Cigarety jsou tady drahé. Krabička deseti místních cigaret stojí 60 SCR.

Chvíli jsme byli na internetu. Pověsili jsme věci z druhé pračky. O půl osmé jsme šli dolů na párty na kterou jsme byli pozváni. Postupně lidí přibývá. Převážně to je rodina, přátelé a také ubytovaní hosté. Pořádala to majitelka Melanie se svým manželem Ollym. V neděli odjiždí do Anglie, protože Ollyho maminka je nemocná tak aby ji byli blíž. Penzion patří ji a jejímu otci, který je Seychelan. Ten byl na akci samozřejmě taky. Melanie je z Irska, z Dublinu. Na Seychelách teď byla 3 roky a vedla penzion a teď s rodinou odjíždí. O penzion se bude starat místní paní s Bryanem, který nás vezl z letiště. V neděli má narozeniny jeden její syn, tak to spojili i s oslavou jeho narozenin. Přinesli jsme jim pár drobností co se vždycky sejdou. Byla to dobrá párty. Byli jsme mezi místními. Měli tady postavené párty stany. Byl tady bar, kde měli k dispozici piva, vína, tvrdý alkohol i nealko. Já jsem zůstal u bílého vína, Martin měl piva a nějaké whisky. Na stolech byly oříšky. Její otec Patrik měl proslov, potom nějaký místní kněz. Na hudbu měli pozvaného nějakého místního DJ. Samozřejmě bylo i jídlo. Konečně jsme ochutnali kreolský bufet. Všechno připravila jedna paní s rodinou. Bylo to vynikající. Několik druhů různých salátů a předkrmů, rýže, vynikající mango salát, kousky tuňáka v nějaké šťávě, krevety vyloupané, kuřecí kari a kari z chobotnice, makrely celé, grilovaný red snapper a k tomu cibulový salát, a spousta dalších věcí, které ani nevím co bylo. Jako dezert byl flambovaný banán v karamelu. Po jídle se jen zaprášilo, ale bylo dost pro všechny. Potom přáli k narozeninám synovi, dostal dort se zapálenými svíčkami. Pro děti ještě přinesli zmrzlinu. Každý mohl sníst a vypít co snesl. Potom se hudba rozjela v diskotéku. My jsme kolem půl jedenácté šli na pokoj. Jsme rádi, že jsme byli pozváni a že jsme zažili jak se baví místní lidé.
         

Sobota 28.3.2015 - Mahé

V 6 ráno mě vzbudila zima z klimatizace, tak jsem ji vypnul a ještě do 7 ležel. Snídani jsme si domluvili na 7:30, ale zatím nic. Šel jsem na recepci a paní co chystá snídaně se mě ptala jestli už ji chceme. Říkám, že ano. Za chvíli nám ji přinesla na pokoj. Bylo to chudobné, ale čekali jsme to. Byly to toastové chleby, které jsme si sami opekli a přitom spustili požární hlásič, dále máslo, marmeláda, jedno jabko, jeden pomeranč a dva malé banány a konvička s džusem. Sami jsme si uvařili čaj. Džus jsme si dali do ledničky, stejně jako zbytek másla a marmelády. Ovoce jsme si vzali s sebou. Jenže když jsme se k večeru vrátili, tak zůstal v lednici jen džus. Máslo a marmeládu při úklidu pokoje odnesla a vylila i zbytek čaje v konvici, který jsme si nechali.

Na 8 jsme měli objednané auto na 1 den z autopůjčovny Okap Car rental přes Melanii. Ještě to včera ověřovali. Říkali, že auto dovezou mezi osmou a půl devátou. Přijeli v 8:15. Přijel Joannes s autem Hyundai i10 Grand 1,2. Byl to automat a téměř nový. Měl najeto teprve 12902 km. Ovšem na smlouvě i na autě byl název Quality Cars. Ale telefonní číslo sedělo. Nevím jak to tady mají, ale snad nikdy jsme neměli auto nebo smlouvu s půjčovnou, kterou jsme si objednali. Ale to je jedno. Důležité je, že vše funguje jak má. Zaplatili jsme 40 eur na den. Cena zahrnuje taxy, neomezené km, CDW pojištění se spoluúčastí 1000 eur, doručení auta. Platí se při převzetí auta. Majitelkou je Jane Latulippe, tel. +248 2512721, +248 2510075 nebo +248 2512990 (Joannes), Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Dokonce jsem zjistil, že kromě půjčovny aut nabízí ještě ubytování www.devon.sc. Buď si pro auto přijde večer ve 20 hodin nebo ráno. Kdyby jsme tady nebyli, máme nechat klíče v autě. Chtěl vidět akorát řidičák, opsal si číslo a číslo kreditní karty v případě škodné události. Spoluúčast je 1000 eur. Ale tuto částku na kartě nijak neblokují. Auto jsme dostali se čtvrtinou nádrže a stejně máme vrátit.

Něco po půl deváté vyjíždíme podél pobřeží směrem na jih. Dneska máme v plánu projet zbytek pláží v jižní části ostrova a to jak na východním tak západním pobřeží. 

První zastávku děláme u pláže Anse Parnel, kde se nachází Surfers Beach Restaurant. Udělal jsem pouze pár fotek, ale nekoupali jsme se tady. Ale pláž i moře je hezké. Je to pláž, kde želvy chodí klást vejce.

První koupací zastávku máme na pláži Anse Forbans. Je to překrásná pláž na východě ostrova s typickými granitovými balvany a s úchvatnou tyrkysovou lagunou. Zaparkovali jsme v lese vedle Anse Forbans Chalets. Tabule varuje před silnými proudy mezi červnem a zářím, kdy nedoporučují koupání. Jinak pláž je moc hezká, lemovaná palmami a moře je krásně čisté. Někteří tady i šnorchlují kolem skal. Pláž je rozdělena na dvě části skálami, resp. skalním výběžkem Cap Lascars (Cap Maçons). Na pravé straně (u Anse Forbans Chalets) je méně lidí a je to tady klidnější. Za skalami je podobná pláž a nachází se tady Double Tree Resort and Spa by Hilton Hotel Seychelles - Allamanda.
   
Odtud pokračujeme přes vnitrozemí na západní pobřeží k pláži Anse Intendance. Na rozcestí v Quatre Bornes u policejní stanice je třeba odbočit vlevo. Další odbočku k pláži jsme ovšem minuli, protože není nijak značená a dojeli jsme až k pláži Anse Corail. Pláž je sice hezká, ale jsou tady obrovské vlny a kameny v moři, že je naprosto nevhodná ke koupání. Možná tak pro surfing. I tabule varují před silnými proudy mezi červnem a zářím. Také na tuto pláž chodí snášet vejce mořské želvy.
 
Takže jsme se otočili a jeli hledat pláž Anse Intendance. U ní se nachází luxusní hotel Banyan Tree Resort. Ale žádné tabule. Takže když pojedete od té policejní stanice vlevo, tak za obchůdkem Pascalo je třeba odbočit vpravo a cesta Vás dovede až na parkoviště pro auta. Odtud vede pěšina k pláži. Opět nám již známá tabule upozorňující na velmi silné proudy od června do září. Ale proudy nejsou silné jen v tomto období, jak jsme se přesvědčili na vlastní kůži. Písečná pláž je dlouhá 800 metrů s jemným bílým pískem. Pláž je často řazená mezi nejkrásnější na ostrově Mahé. Je jedním z mála míst na Mahé, kde mořské želvy stále kladou vejce. V kopci nad pláží se nachází chatky hotelu Banyan Tree, které shlíží na zátoku. Nijak moc luxusně nevypadají. Moře má krásnou modrou barvu, ovšem vlny jsou tak velké a proudy tak silné, že si moře s námi dělá co chce. Je problém vejít do moře, udržet se v něm a pak se z něj dostat. Voda nás svou silou tahá zpět do moře, a jednotlivé vlny se mezi sebou mísí. Nejhorší bylo z moře vylézt. Jedna obrovská vlna mě svou silou smetla ke dnu, kde jsem se točil jak v pračce u dna než jsem se vynořil a bez slunečních brýlí. Ty si odnesla voda sebou. Bylo to hodně nepříjemné a do konce dne jsem bez slunečních brýlí. Taky nic moc, protože slunce je hodně silné. Takže koupání na této pláži moc nedoporučuji. Přitom lidí tady jezdí hodně. Když jsme odcházeli už vyvěsili červenou vlajku.
  
Vracíme se k autu a pokračujeme k další pláži Anse Takamaka. Vracíme se na silnici k policejní stanici a pokračujeme vlevo. Po chvilce jsme natrefili na Take away 3 Roses v obci Quatre Bornes a bylo už půl dvanácté, tak jsme se zastavili na oběd. Dali jsme si na půl lasagne za 45 rupií a kousek pizzy s párkem za 12 rupií. Jinak měla i hovězí játra se zeleninou, jehněčí kari, zeleninový salát, pak něco smažemého pálivého a nějaké sladké smažené banány.
   
Snědli jsme si to venku a pokračovali na pláž Anse Takamaka.

Parkujeme u silnice. Pláž je moc hezká, na obou stranách jsou krásné žulové balvany, v pozadí zelené hory. Taky jsou tady vlny, ne sice až tak velké jako dosud, ale jsou. Nejlépe ke koupání se mi jeví místo úplně vlevo u hotelu Chez Batista Villas, kde je to částečně kryté skálami. Ale i tady se vlny za chvíli dostavily. Chvíli bylo moře klidné a pak zase divoké. Ale koupat se tady dá. Někteří i šnorchlují v okolí skal. Pláž i moře se mi líbilo a hlavně to okolí je hezké. Lidí je tady taky více.
    
Pokračujeme k zátoce a pláži Baie Lazare. Je to nádherná písečná pláž, začíná před hotelem Lazare Picault. Lazare Picault byl první námořník, který přistál na Mahé a nárokoval si Mahé pro Francii v roce 1742. Pláž je dlouhá, písečná s palmami i žulovými skalisky.
 
Zaparkovali jsme pod stromy u pláže a šli se projít po pláži. Tady vlny nejsou tak velké, takže se dá i koupat. Moře má hezkou modrou barvu, akorát v něm plave dost travin. Musíte si najít v moři své místo, někde je písek, jinde i kameny nebo korály. Ve stínu je i spousta místních, kteří vyrazili na piknik. Je sobota odpoledne. Někteří dotáhli na pláž i grily a grilují. Jiní si přinesli již hotové jídlo a pití a sedí ve stínu pod stromy a baví se a jí. Zítra je neděle a to mají volno, to je všude nejvíce lidí. Na této pláži, respektive v její části Val Mer se nachází i luxusní 5* hotel Kempinski Seychelles Resort. Pláž Val Mer je vyhlášenou písčitou pláží.
  
Pokračujeme autem dále na sever kolem gotického farního kostela St. Francis Church a máme v plánu navštívit údajně nejkrásnější pláž na ostrově Petite Ansé nebo se ji také říká Anse La Liberté, která se nachází poblíž Anse Soleil. Podle popisu, který jsem získal na internetu je pláž dostupná pouze pěšky a je k ní poměrně složitý přístup. Musíte nejdříve projít pralesem, pak asi deset minut pěšky do údolí. Cesta z parkoviště trvá 20 minut (parkoviště se nachází 50 m od Anse Soleil Café, kam dojedete podle ukazatelů). Díky ne příliš jednoduchému přístupu zde budete velmi pravděpodobně úplně sami. Nevím jak je tato informace stará, ale vůbec tomu tak není a sami tady rozhodně nebudete. Pláž totiž patří luxusnímu hotelu Four Seasons Resort. Možná to psali ještě v době, kdy tady tento rezort nestál. Ovšem nyní se na pláž od žádné Anse Soleil Café nedostanete. Museli jsme zaparkovat na parkovišti před vstupem do areálu hotelového komplexu a podle vrátného se jde stále po hlavní silnici hotelovým areálem cca 10 minut pěšky až k pláži. Cesta vede z kopce, to znamená zpátky k autu zase do kopce. Je to nádherný hotelový komplex zasazený do přírody. V kopcích jsou usazené luxusní vilky, každá s terasou a vlastním bazénem, většina má výhled na moře a právě na pláž Petite Ansé. Jezdí tady převážně elektromobily, které vozí hosty kam si řeknou. Nedalo mi to a nahlédnul jsem do jedné takové vilky s vlastním bazénem. Nádhera. Tady bych si dovedl představit dovolenou. Ovšem až na tu cenu. Nedalo mi to a večer jsem se podíval na internet a nejlevnější vilka s výhledem do zahrady v nižších partiích pro dvě osoby se snídaní stojí od 1130 eur. S výhledem na moře pak od 1300 eur. Tak to je opravdu pro boháče. Protože to je pouze cena za ubytování se snídaní, zbytek si musíte platit, protože tady v okolí nic jiného není, takže jste odkázání pouze na hotel. A při pohledu do jídelního a nápojového lístku v restauraci u pláže se mi přetočily panenky. Jen namátkou malé místní pivo 110 rupií, grilovaná ryba 400 rupií, míchané nápoje 250 rupií a podobně. A přesto tady bylo poměrně dost lidí. Ale pláž je to opravdu krásná a stojí za návštěvu. Písek je zde jemný jako mouka a oceán modřejší než samo nebe. Na obou dvou koncích pláže jsou menší skály vhodné pro šnorchlování. Zaplavete si v průzračné tyrkysové vodě s výhledem na tropické lesy a typické žulové balvany. Občas v ní plavou mořské trávy. Celý záliv je obklopený zelenými kopci a skálami a v nich jsou usazeny luxusní vily, které shlíží dolů. Od personálu jsme se dozvěděli, že lépe je pláž navštívit dopoledne, kdy je voda klidnější. Odpoledne už jsou vlny a není to ta pravá pohádka.
   
Mají tady i výběh se želvami, bazén, půjčovnu všeho možného, potápěčské centrum,.... fakt paráda, až na tu cenu. Cestou zpátky k autu nás část cesty svezli chlápci personálu hotelu elektromobilem, něco jako větší golfový vozík. Zajeli jsme ještě na jednu poslední pláž a to Anse Soleil. K ní pokračuje silnice od brány hotelu Four Seasons podle ukazatelů Anse Soleil Cafeteria (Chez Julien) asi 500 metrů z prudkého kopce. Dá se až k ní dojet autem, i když u parkoviště je napsáno, že je pouze pro hosty. Ale místo na zaparkování jsme našli. Je tady i nějaký hotel. Nahlédl jsem do menu restaurace Anse Soleil a celkem jsem se zděsil. Asi si myslí, ze jsou ještě součást hotelu Four Seasons. Grilovaná ryba 350 rupií, hranolky 75 rupií a podobně. Pláž je hezká, menší, podobná té u hotelu Four Seasons. Taky jsou tady balvany, palmy, moře je obdobné, vlny jsou taky ale koupat se dá. Je z ní hezký výhled na okolní kopce a ostrůvky.
   
Okoupali jsme se, oschli a jeli pomalu na hotel. U pláže Anse à La Mouche jsme odbočili doprava na silnici vedoucí přes vnitrozemí na východní pobřeží a vyjeli jsme přímo na Anse Royale. Zajeli jsme na benzínku, která je hned u našeho ubytování. Najeli jsme dneska pouze 36 km (konečný stav kilometrů je 12938) a podle našich propočtů by mělo stačit natankovat nějakých 5 litrů. Tak jsme vzali benzín za 80 rupií (4,5 litrů, cena za litr 17,86 SCR). A ouha, ručička palivoměru se ani nehla a taky dojezd zůstal beze změny. Tak co teď. Více jsme nemohli najet. Tak jsme to nechali tak a uvidíme jak to dopadne. Zaparkovali jsme auto do dvora. Parkoviště je u nás v hotelu zdarma. Šli jsme na pokoj, vypili džus z ledničky, který nám pokojská naštěstí nechala. Osprchovali jsme se. Posbírali prádlo, už bylo suché. Sbalili jsme nějaké věci do kufru. Chtěli jsme jít do obchodu a na večeři, ale spustil se silný, ale naštěstí krátký déšť. Tak jsme počkali než to přejde. V obchodě u Inda jsme si koupili k večeři každý jedno pivo SeyBrew za 25 rupií. Vlezl jsem do dvou obchodů se suvenýry. Ještě pořád nemám tu magnetku. A ani tentokrát jsem nekoupil. Ty co se mi nelíbily stály 35 rupií a ty co by se mi líbily tak v jednom krámu 60 a ve druhém 75 rupií. No nejsem blázen. Letos odjedu z dovči bez magnetky. Na večeři jsme šli do take away La Fiesta. Dělají tady i pizzu, hodně místních si ji dávalo, vypadala dobře, byla velká, tenké těsto a i na ní něco bylo. Nejlevnější za 125 rupií. Martin si dal fisch and chips za 50 rupií a já za stejnou cenu, měli napsáno grilovaná ryba, ale bylo to spíš rybí kari s rýží a zelným salátem. Bylo to dobré a bylo toho fakt hodně. V pohodě by se z toho najedli dva lidé. Ani jsem to nemohl dojíst, ale přece to tady nenechám.

Místní se sjíždí na pláž, je před nimi volný den. I většina obchodů je zítra zavřených. Jsem zvědavý, kde seženeme něco k obědu. Cestou na pokoj jsme koupili ještě jednu litrovou vodu za 15 rupií. Je to nepoměr, litr za 15 a 5 litrů za 30. Ale to už bychom nevypili. Vrátili jsme se na pokoj. Pro auto si dneska nikdo nepřišel. Dopsal jsem deníček a Martin sledoval na internetu fotbal.

Neděle 29.3.2015 - Mahé - Etiopie

Dneska se mi nechtělo vstávat. Snídani paní přinesla o půl osmé, stejnou jako včera, toasty, máslo, marmeláda, džus, ovoce. Pro auto si přijeli už o půl sedmé. Naštěstí nic neříkali na ten benzín. Naše klíče od auta jsme pak dali na recepci, oni si je vyzvednou. Check-out je v 10:30. Bohužel náš pokoj musí připravit pro nové hosty, takže ho musíme vyklidit do 10:30. Udělali jsme to tak, že jsme šli do 10 hodin na pláž. Moře je klidné a průzračné, téměř žádní lidé, tak jsme si užili posledního koupání. V deset jsme se vrátili na pokoj, v klidu se osprchovali, dobalili a kufry dali na recepci. Paní uklízela náš apartmán, ale mohli jsme tam zůstat v obýváku a na balkoně, takže jsme byli na wifi a u větráku. Až douklízela, přesunuli jsme se do apartmánu č. 6 o patro výš, který byl volný a tady jsme mohli být do odjezdu na letiště. Dali jsme si jabko a pomeranč. Chtěli jsme si zajít za poslední rupie někam na oběd (moc nám toho nezůstalo), ale malé take away jsou v neděli prý zavřené. Otevřeno má drahá restaurace Kaz Kreol. Odvoz na letiště máme domluvený na 14 hodinu. Paní tam při jednom z našeho letu vyzvedne nové hosty. Dneska je opět horko, 32 stupňů. O půl jedné jsme šli najít něco k snědku. Nejdříve jsme šli tedy do Kaz Kreol. Tady by nám naše peníze (114 rupií) stačily buď na polívku za 100 rupií nebo bruschetu za stejné peníze, případně na dětskou porci pizzy či nějakého jídla. Ani na tu nejlevnější pizzu Margharitu za 110 by jsme neměli, protože ke všemu se ještě připočítává 15% daň. Nechceme už měnit další eura. U autobusové zastávky vedle nemocnice jedno take away mělo otevřeno a to nás zachránilo. Dali jsme si každý beefburger za 25 rupií a hranolky za 15. Bylo toho dost a dobré. Snědli jsme si to na autobusové zastávce jako socky. Jinak měl ještě smažené kuřecí stehno s hranolkama za 40, pak ještě párek s hranolkama. Zasytilo nás to, hlady neumřeme. V obchodě u Inda jsme si koupili poslední pivo za 24 rupií a za posledních 10 jsem ještě koupil jeden vanilkový čaj. Vrátili jsme se na pokoj. Sedíme na netu. Plavky nám do té doby uschly. Je to fajn, že jsme mohli využít ten pokoj, je tu klima, sedačka, wifi, záchod, všechno. Nevím kde bychom jinak čekali v tom horku. Teď v domku vedle recepce bydlí Melanie, ale až odjede do Anglie bude z toho místnost právě pro hosty kteří přijedou a ještě nebude třeba uklizeno a naopak při pozdějším odjezdu. Bude k dispozici TV, sprcha atd. Ve 14 hodin odjíždíme na letiště. Veze nás paní, která bude nyní vést hotel když Melanie bude v Anglii. Odjiždí hlavně kvůli nemoci Oliho maminky, aby ji byli blíže. Na letiště to není daleko. Odvoz máme zdarma (v rámci ceny pobytu). Vystupujeme na mezinárodním terminálu. Na letišti už je fronta na odbavení.

Letíme opět se společností Ethiopian Airlines, let č. ET 878 do Addis Ababy. 

I když jsme měli sedadla již rezervovaná z domu, požádali jsme o místa u nouzového východu, kde je více místa na nohy. Říkal, že máme již sedadla rezervovaná. Tak jsem mu řekl jestli by to nešlo změnit. Říkal že se zeptá. Chvíli to trvalo a nakonec to vyšlo, aspoň na let do Etiopie. Kufry nám odbavili samozřejmě až do Vídně. Jen nevím kde jsme nabrali takovou váhu kufrů, spíš jejich váha vážila více. Prošli jsme pasovou kontrolou, dostali jsme výstupní razítka do pasu. Ani jsem si předtím nevšiml, že na razítku které jsme dostali při příletu je napsáno datum kdy letíme zpátky a do kdy nám platí pobyt. Proto chtěli vidět zpáteční letenku. Odletová taxa se žádná neplatí, je zahrnuta v ceně letenky. Prošli jsme i rentgenovou kontrolou. Opět není problém vzít na palubu pití, jen jsem se musel před ní napít. Pak jsme se dostali do klimatizované části. Je tady několik duty free shopů, obchodů se suvenýry, bistro a restaurace, toalety a v patře salonek pro Air Seychelles. Martin si koupil 16 letou skotskou whiskey Jura za 450 rupií. Dalo se platit i v eurech (32) nebo platební kartou. Jelikož v Addis Ababě máme transfer do Evropy, zabalili to do uzavřených sáčků. Ale jinak tady nic moc levného nebylo. Třeba ten vanilkový čaj, který jsem ještě dneska jeden koupil za 10 rupií (v podstatě stejná cena jako v továrně), tak na tržišti ve Victorii ho prodávali za 20-25 rupií a tady na letišti za 50. Nastupovat do letadla máme v 15:55, ale začínají pouštět až v 16:25, kdy máme dle plánu startovat, takže je jasné že budeme mít zpoždění. Ale nám to nevadí, protože v Etiopii máme na přestup 4 a půl hodiny. Letadlo přiletělo o hodinu později než jsme přiletěli my. Než vyložili kufry, uklidili atd. Tak se to zpozdilo.

Konečně jsme v letadle a máme místa u nouzového východu, řadu 29 sedadla L a K, střed a okno. Ale už s námi nikdo nesedí, takže máme 3 místa. Ještě že tak, protože u okna se moc sedět nedá, protože je před ním plastová krabice ve které je úniková skluzavka. Jinak místa na nohy máme hodně. Stolečky jsou výklopné v ruční opěrce. Letíme letadlem Boeing 757-200. Sedadla jsou 3-3. Ne všechna místa jsou obsazená. Obrazovky vlastní nemáme jen pár rozmístěných po letadle.
 
Přímo před námi jsou 3 toalety, z toho na dvou je cedule že je mimo provoz. To bude zajímavé. K tomu jednomu furt někdo běhal, splachoval, a zase dal ceduli zpátky. Asi to opravovali. Pak se jim podařilo jeden záchod zprovoznit, ale druhý zůstal uzavřený. Měli nějaké problémy na letišti se startem, tak jsme skoro hodinu seděli v letadle a vzlétli jsme až v 17:25. Je zajímavé, že u nás, myslím tím v ČR se ze soboty na neděli posouval čas ze zimního na letní o 1 hodinu dopředu. Tzn. že tady došlo ke snížení časového posunu na +2 hodiny oproti nám (v době letního času). Dosud byl posun +3 hodiny (v době zimního času). Při startu jsem viděl z okýnka okolní ostrůvky a ostrovy Praslin a La Digue, kde jsme byli a zpětně i ostrov Mahé. Po startu (v 18:15) začali hned nosit pití a jídlo. Už máme docela hlad. Na jídlo bylo kuřecí maso na kari na indický způsob, lehce pálivé a k tomu rýže s hráškem (velká porce), k tomu fazolový salát složený z bílých a tmavých fazolí a hrášku, to jsme raději nejedli, ovocný kompot, máslo, mazací sýr a houska a krekr. K pití francouzské víno, dánské pivo Carlsberg, džus, káva/čaj.

Venku už se stmívá. Po jídle zhasli a mohli jsme spát. Sklopil jsem si sedadlo pro posádku naproti mně a natáhnul si nohy. To byla paráda. Za chvíli jsem usnul. Jen bohužel nespal jsem dlouho, za chvíli rozsvítili a blížili jsme se na přistání. V Addis Ababě (Addis Ababa Bole International Airport) jsme měli být v 19:40 místního času, přistáli jsme ve 20 hodin. Tady je posun -1 hodina oproti Seychelám. Z letadla nás autobusem odvezli k terminálu 2. V Customer service stánku, který se nachází ve stejném poschodí jako všechny obchody a restaurace jsme požádali o změnu sedadel opět k nouzovému východu, přece jenom je to delší let. Původně jsme dostali sedadla, která jsme měli rezervovaná už z domu při koupi letenek. Teď jsme dostali sedadla 28B a 28C. Jedná se o let č. ET 724 do Vídně. Boarding time je ve 23:30 u Gate 1C zase na stejném terminálu 2. Původní odlet měl být v 0:15, ale všude na tabulích svítí 0:05. Je to let s Ethiopian Airlines do Stockholmu přes Vídeň.

Prošli jsme obchody, Martin chtěl koupit etiopskou kávu. Ceny se v jednotlivých krámech dost liší. Nakonec koupil dvě různé půlkilové po 5 USD (v některých obchodech chtěli za stejnou kávu až 10 USD). Dolary jsme neměli tak platil eury a ty potvory počítali euro=dolar. Je fakt, že se to už pomalu hodně blíží. Jsem se vyptával jak to že to tak počítá, že by nám měl vrátit nějaké peníze, a tak místo vrácení peněz nám do tašky ještě přidal jednu 600 ml vodu. Chtěli jsme koupit pohled a známku a poslat, ale pohledy jsme nikde nenašli. Ovšem poštovní schránka tady je (vedle internetové kavárny). Zážitek jsou místní toalety, moc jich tady není, čekají se fronty a jsou v dost hrozném stavu. Všude plno vody, no děs. Přitom uklízečky tady furt pobíhají. Ale místní jsou prasata. Martin snědl oba ovocné "kompoty" z letadla. Do Cloud Nine Lounge jsme se tentokrát nedostali, dveře už opravili a byly zavřené, takže sedíme v hale. Ve 23:30 procházíme kontrolou. Pro let do Vídně nás poslal do jiné řady, kde už stál vozík s láhvemi od pití. Martin svou vyndal, já jsem tu novou nechal v igelitce a normálně jsem prošel. Pomalu už pouští do letadla. Zase nás odvezli autobusem. Je to zase ten moderní Boeing 787 Dreamliner. Krásné moderní letadlo, sedadla 3-3-3. Máme místo u nouzového východu, střed a uličku, je tu množství místa na nohy, výklopný stolek a výklopná obrazovka. Jen vedle nás měl místo jeden místní, tak jsme se mačkali 3. Ale letadlo nebylo úplně plné, takže jsem si rychle ještě před startem zabral trojsedačku uprostřed v 32. řadě, ať si můžu lehnout. Podle mapy je plánovaná doba letu 6:12 hod a vzdálenost 5089 km. Měli jsme startovat v 0:05. Máme každý deku a polštář. Venku je 18 stupňů.
  

Pondělí 30.3.2015 - Etiopie - Vídeň - Ostrava

Startujeme až v 0:40. Chvíli po startu, v 1:30 nosili jídlo a pití. Bohužel jídlo bylo úplně stejné jaké jsme měli z Mahé do Addis Ababy. Tak jsem snědl jen maso s rýží, přece jenom je noc a nemám moc hlad, a zbytek jsem sbalil do batohu. Dal jsem si bílé víno a čaj a ulehnul ke spánku. Tři polštáře a deka to jistí. Na očích klapky z Emirates a hajdy na kutě. Skoro celou cestu jsem prospal. Probudil jsem se asi 50 minut před Vídní. Přistáváme na čas v 5:50. Autobus do Brna nám jede až v 8 takže není kam spěchat. Spoj v 6 bychom nestihli.Ve Vídni je 12 stupňů. Vyzvedli jsme kufry a vyšli do příletové haly. Je tady wifi zdarma tak aspoň jsme na internetu. Dal jsem si něco malého k jídlu. Ve třičtvrtě na osm jdeme k autobusu Student Agency. Už tady stojí. Za deště jsme odjeli a za deště jsme přijeli. Z letiště nejede až tolik lidí, zato ve Vídni se hodně naplnil. Dali jsme si čaje, sledovali dokumenty a nabil jsem si i tablet, u sedačky je zásuvka 220V. V Brně jsme v 10:30, tady je jasno a naštěstí neprší. Přešli jsme na vlakové nádraží, kde jsme stihli vlak č. R829 z Brna do Bohumína v 11:02. Lístky jsme si kupovali už při cestě do Brna. V Ostravě Svinově jsme ve 13:17. Na tramvaj a domů. Seychel se rozhodně nebojte. Není to destinace jen pro bohaté jak si mnozí myslí. Dá se tady strávit moc pěkná dovolená a za pár peněz. Já už bych se sem asi znovu nevrátil a to ne proto, že by se mi tady nelíbilo, bylo tady krásně, ale viděli jsme vše co se vidět dá a nic dalšího bychom tady již neobjevili. Jednou to myslím stačí. Ale v žádném případě nikoho nechci od cesty na Seychely odrazovat, každý by je měl jednou vidět. Stojí to za to. A Váš rodinný rozpočet to taky nezrujnuje, pokud se neubytujete zrovna v hotelu Four Seasons za 1300 eur na noc se snídaní. Turismus vydatně dotuje státní kasu a Seychely drží laťku cen záměrně vysoko. Chtějí odradit batůžkáře a být rájem jen pro boháče.

Tady najdete odkaz na tabulku celkových výdajů a jednotlivých cen pro představu.

Užitečné odkazy:

www.seychelles.travel

www.seychellesbookings.com - lodní přeprava

www.seychelles.net/iif - lodě Inter Island Ferry

www.na-seychely.cz

http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/afrika/seychely/pruvodce/

http://www.lonelyplanet.com/seychelles/things-to-do

http://www.destination360.com/africa/seychelles

http://www.travel-images.com/seychelles.html

http://www.seychelles-info.com