LETEM SVĚTEM

Čtvrtek 16.7.2015 - Side - Istanbul (Hatay hotel, nádraží Sirkeci, lázně Cağaloğlu Hamamı, mešita Nuruosmaniye, mešita Yeni Cami)

Ráno se budím kolem sedmi. Na snídani jsem toho před cestou moc nejedl. S sebou jsem si vzal nějaké croissanty, když budu mít hlad. Pak jsme na pokoji, sedím na netu, taxík má přijet v 10:30. Check-out je naštěstí až ve 12 hodin. Odhlášení proběhlo v pořádku, za trezor jsme nic neplatili i když jsme ho celý týden používali. Jinak cena je 1,5 eura na den, ale když se nic nedomlouvá na recepci, asi to lze takto obejít. Auto už čeká před hotelem v 10:15. Je to mikrobus Mercedes pro 13 lidí, ale jedeme sami (máme objednanou soukromou jízdu). Na letiště to je 68 kilometrů. Po chvíli nás staví policejní hlídka, ale asi jen kontrola dokladů. Na každém rohu je benzínová stanice, ceny podobné jako u nás, možná o něco málo vyšší. V 11:20 nás vysazuje na letišti v Antalyi u terminálu číslo 3 pro vnitrostátní lety. Platíme dohodnutých 35 eur. Můžu tuto společnost doporučit. Vše proběhlo, jak bylo domluvené. Před vstupem do letištní haly prochází zavazadla kontrolou. Hned jdeme na check-in. Údajně náš let TK2415 ve 13:25 byl změněný, či zrušený, přitom na tabuli svítí a dala nás na let číslo TK2413 ve 12:45. Super, aspoň budeme dříve v Istanbulu. I s vodou jsme prošli do letadla, byť tekutiny na palubu nepovolují. Na letišti je i wifi zdarma. Odlet je z Gatu 6. Ovšem odlet je opožděný a posunutý na 13 hodinu. Do letadla pouští pozdě (nemusíme tentokrát k letadlu autobusem). Letíme Boeingem B737-800, kde jsou sedadla 3-3, máme 15 řadu, sedadla D a E, tedy uličku a střed, opět na křídle. Nastaly zmatky v sedadlech, protože spojili několik letů dohromady. Jak jsem tak vypozoroval, tak Turkish Airlines, často ruší a různě přesouvají lety, aspoň ty vnitrostátní. Venku je 38 stupňů. Nakonec startujeme později, než jsme měli letět původním letem, tedy až ve 13:45. Posádce je úplně jedno, že lidi mají při startu tašky na klíně, sklopená sedadla, zatažené roletky u oken, notebooky zapnuté apod. Start byl ovšem příšerný, házelo to s letadlem, prudce zatáčel, občas jsem měl z toho špatný pocit, někteří i zvraceli. Asi nějaký učeň ten pilot. Jídlo se k nám dostalo, když už letadlo začalo klesat. Byla obložená bageta s kuřecím masem, ovocný koláč, jogurt s mátou a v tom plavalo rajče, a pití.
V Istanbulu přistáváme ve 14:35 na letišti Atatürk Havalimani na vnitrostátním terminálu.
Atatürkovo letiště, sloužící od roku 1924, patří v Evropě k těm vůbec nejvytíženějším. A bohužel jeho kapacity již pomalu ale jistě přestávají být dostačující a sílí poptávka po letech mezi Evropou a Asií. V současné době odbavuje větší množství cestujících (60 milionů osob), než s jakým počítala původní kapacita (45 mil.). Již brzy na něm bude provoz omezen a dokonce má v příštích pár letech úplně zaniknout. Což mi přijde škoda, protože nedávno prošlo značnou modernizací a mohlo sloužit jako druhé. Hodně velkých měst má letišť několik. Údajně další rozšíření už není možné, stejně jako výstavba nové přistávací dráhy. Prostě uprostřed města na ni není místo. Nahradí ho megalomanský projekt "Istanbulského nového letiště" či "Třetí letiště" jak se stavbě prozatím říká, v evropské části města, které se má stát kapacitou odbavených cestujících největším letištěm světa. První etapa má být hotova v říjnu 2018, kdy má být letiště slavnostně otevřeno 29. října, ke dni vzniku Turecké republiky v roce 1923. Jeho kapacita má být 90 mil. cestujících ročně a kapacita příletů a odletů za hodinu má dosáhnout čísla 80. Po dokončení poslední 4. fáze až 150 mil. osob s možností rozšíření až na 200 milionů. Letiště má mít celkem 6 ranvejí. Celkové investice se mají vyšplhat až na 32 miliard eur. Výhradní postavení budou mít na ploše až pro 500 letadel domácí Turkish Airlines. Po otevření nového letiště na konci října 2018 bude to současné sloužit jen pro odbavení soukromých, nákladních a tréninkových letů a během pár let zanikne úplně.

Trvá než se dostanou kufry na pás. Do centra do hotelu jedeme místní dopravou. Přímo na letiště jezdí metro. Musí se až do suterénu a je to poměrně velký kus cesty než se dojde na metro. Po příletu do Istanbulu si určitě pořiďte tzv. Istanbulkart, prodává se ve stáncích nebo např. v automatu za 10 TL (tureckých lir), z toho záloha na kartu je 6 TL. Karta je přenosná a platí na téměř celý systém hromadné dopravy v Istanbulu, autobusy, tramvaje, metra (i z/na letiště), trajekty, lanovky nebo také na novou podmořskou linku „Marmaray", která spojuje evropskou a asijskou část Istanbulu. Naštěstí mám od Martina Istanbul kartu na městskou dopravu, jen je třeba ji dobít. Budka byla zavřená, tak jen v automatech, akorát ty nerozměňují, musí být přesná částka. Ale chlap u obsluhy turniketů mi 50 TL rozměnil. Ještě že jsme měli nějaké liry, protože na směnárnu jsme na domácím terminálu nenarazili. Dobíjím kartu 20 TL. Trošku je problém prolézt turnikety s kufry, občas se šprajcnou a tak tak prolezeme. Peníze na kartu můžete dobít přes mnoho automatů „Biletmatik", které jsou na každé větší zastávce. Automaty povětšinou akceptují jen bankovky, min. 5 TL. Vrátit kartu a dostat zpět těch 6 TL kdekoli, kde se dá i koupit, v automatech a trafikách. Istanbulkart se vždy přikládá na turnikety nebo v autobuse na čtečku u řidiče. Na jednu kartu může cestovat libovolný počet lidí. V systému istanbulské hromadné dopravy platí přestupní tarif, základní jízdné s Istanbulkart je 2,15 TL, každý další přestup stojí 1,45/1,60-0,80 TL. Čím více přestupů v rámci 2 hodin, tím menší sazba za nástup do dalšího prostředku.
Kromě Atatürkova letiště a letiště Sabiha Gökcen je již ve výstavbě třetí letiště.

Doprava v Istanbulu: 

Metro je v Istanbulu většinou nadzemní. Jde o druhé nejstarší metro na světě po Londýnu. První trasa která byla postavena má pouze 2 stanice. Na průchod turniketem do metra se kupuje žeton (4 TL). Pro každý přestup je potřeba nový žeton. Žetony se kupují v automatech u vstupu. RDIF kartička na hromadnou dopravu prý postupně nahrazuje žetony. Žetony, které platí v metru, neplatí v tramvaji či na lodi (různé druhy žetonů).

Základní tramvajovou linkou města a pro turisty asi nejdůležitější linkou městské dopravy vůbec je tramvajová linka T1, nazývaná též „hizli tramvay" (rychlá tramvaj). Je to v podstatě jediný způsob, jak se dostat do centra města. Tramvaj začíná (nebo končí) ve stanici Kabataş, kde je přípoj na řadu přívozů do Asie a přes podzemní lanovku (F1) též na náměstí Taksim a k zelené lince moderního metra M2. Koleje vedou po břehu Bosporu k jihu na stanici Karaköy (přestup na historické metro Tünel), přes Galatský most na zastávku Eminönü (další terminál mezikontinentálních přívozů, Nová mešita, Egyptský bazar), podle Zlatého rohu na zastávku Şirkeci (vlakové nádraží, přívoz na Asijské autobusové nádraží Harem), dále do kopce na zastávku Sultanahmet (centrum města, Modrá mešita, Hagia Sofia, sultánský palác, cisterny...). Pak pokračuje tramvaj po ulici Divan Yolu, ze zastávek Çemberlitas, Beyazit a Laleli je přístupný Velký bazar, areál univerzity a Süleymanova mešita. V zastávce Yusufpaşa lze přestoupit na červenou linku metra M1, přestup je však komplikovaný a nepřehledný, je třeba pěšky obejít dva bloky domů a neztratit se. Podstatně pohodlnější je přestup na tutéž linku metra (která jede též na Atatürkovo letiště a na autobusové nádraží) v zastávce Zeytinburnu. Zde je též praktický a jednoduchý přestup na metrobusy do Asie a parkoviště P+R snadno nalezitelné při příjezdu od Edirne. Dále tramvaj T1 pokračuje na západ do čtvrti Bahçeevler a pro turisty je bezvýznamná. Na těchto stránkách najdete plánovač městské dopravy v Istanbulu (aplikace pro Android do mobilu).

Pro cestu z letiště Atatürk - Atatürk Havalimani do centra města je nejlepší využít zdejší metro a pak tramvaj. Stanice metra (Atatűrk Hava Alani) je v suterénu letištní budovy (musí se tedy dolů). Do centra se dá dostat s jedním přestupem, tedy na dva žetony. Z letiště sednout na metro (červená linka M1A) a jet na stanici Zeytinburnu (6 zastávek). Tam přesednout přes složitý systém turniketů na černou linku T1 (černá linka je de facto tramvaj - Hizli Tramvay). Jede to pak přímo na stanici Sultanahmet, dále Gülhane, Sirkeci 17 zastávek). Cesta trvá asi hodinu. Na metro nám to odečetlo 2x2,15 TL a na tramvaji potom 2x1,45 TL. Tramvaj byla dost narvaná.
Vystupujeme na zastávce Sirkeci v samotném centru města hned u vlakového nádraží Sirkeci a jdeme se ubytovat do hotelu Antioch, který se nachází na ulici Nobethane Cd. Serdarsk. No:8 Sirkeci, Fatih, 34110 İstanbul, Turecko (tel. +90(212)5279600, +90(212)5270404-5, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ).

Hotel jsme našli celkem snadno. Stačí jít proti směru tramvaje T1 po ulici Hüdavendigar Cad. Je to asi 200 metrů. Přicházíme v 17 hodin. Akorát hotel Antioch kde jsme měli rezervované ubytování přes booking.com se rekonstruuje tak jsme bydleli naproti v hotelu Hatay, je to stejná skupina a majitel. Nikdo mně předem o změně neinformoval. Z venku hotel nic moc, výhodou je lokalita, protože hotel je přímo v centru, hned u vlakového nádraží Sirkeci a Galatského mostu v pěší dostupnosti všech důležitých památek (Velký bazar 500 m, palác Topkapi a Hagia Sofia 10 minut). Na recepci nám dal mapu města, přístup na wifi, které je zdarma, jméno: Hataygroup a heslo: 0102030405. Ubytování máme na 5 nocí za 220 eur za pokoj pro 2 osoby se snídaní, což je super cena na centrum města. Zatím jsme nic neplatili. Platí se až na konci pobytu a to v tureckých lirách (eurech, dolarech) podle směnného kurzu v den platby v hotelu buď hotově nebo kartou. Při rezervaci na booking.com se žádná záloha neplatila a zrušení bylo možné zdarma do 13.7. do půlnoci. Dostali jsme pokoj č. 212, vchod je přes vedlejší dveře než je recepce a jídelna. Vstup nic moc, jsou tady kamery. Snídaně se podávají v jídelně u recepce od 7 do 10 hodin. Je tady výtah.

Pokoj je fakt hodně velký, vše je pěkně a celkem moderně zařízené, jen v koupelně nad sprchovým koutem je na stropě velká plíseň a výhled z okna někam do světlíku na střechu s bordelem. Nejlépe zatáhnout závěs. Což je škoda. Další pokoje na patře mají pěkně okno s výhledem do ulice a žádnou plíseň v koupelně. Měl jsem si nechat pokoj vyměnit. Ale těch pár nocí přežijeme. Jo a máme hlučné mladé německé sousedy, všechno je slyšet, jak hlasitě mluví, třískají dveřmi, pouští vodu prostě všechno. V pokoji je plovoucí podlaha, dvojlůžko, přistýlka, křeslo, dvě židle, šatní skříň a v ní trezor zdarma, minibar, plochá TV, varná konev, čaje, kávy, ovladatelná klimatizace, bodové osvětlení, koupelna s toaletou, obklad, dlažba, sprchový kout, ručníky, šampony, sprchové gely, fén,...
 

Po ubytování jsme vyrazili do města. Istanbul byl významnou světovou metropolí od začátku 4. století až do roku 1923. Ve městě je tedy mnoho památek jak z epochy římské a byzantské, tak z pozdější epochy osmanské. Za vidění stojí i některé novodobé stavby vybudované po roce 1923. Ze všeho nejdříve se zastavujeme na vlakovém Nádraží Sirkeci - Sirkeci Garı (200 m od hotelu). Nádraží bylo zbudované výhradně pro Orient Express z Evropy. Otevřeno bylo roku 1890. Nádraží je stále funkční, jen se momentálně zvenčí opravuje.

Přešli jsme na nábřeží, odkud je výhled na Galatskou věž.

Odtud pokračujeme k tureckým lázním Cağaloğlu Hamamı, od nádraží Sirkeci vzdálené 600 m. Nachází se na adrese Prof. Kazım İsmail Gürkan Cad. No: 24 Cağaloğlu. Otevřené jsou denně od 8 do 22. Byly postavené sultánem Mahmúdem I. v r. 1741. Nakukuji dovnitř. Řadí se k luxusnějším tureckým lázním v Istanbulu. Prostory pro muže jsou zcela oddělené od prostor pro ženy. Dostal jsem se pouze do vstupní haly tzv. Camekan, což je nádvoří s kašnou, kolem jsou kabinky kde se návštěvníci převlékají do pruhu látky, který si omotají kolem těla a na nohou mají dřevěné sandály.
 
Pokračujeme dál. Bloudíme, nemůžu nic najít, nějak se neorientuji v mapě, ulice jsou špatně značené, takže vždycky dojdeme úplně jinam než jsme chtěli. Došli jsme až k mešitě Nuruosmaniye a vedle ní ležícímu Velkému bazaru, ale dovnitř jsme dnes nešli. Chtěl jsem dojít k Modré mešitě na zvukovou a světelnou show, která probíhá po setmění, ale nějak bloudíme.
 
Došli jsme k Egyptskému bazaru. Všude je plno lidí, špína a smrad. Vítejte v orientu. Ve směnárně jsme vyměnili každý 50 eur, kurz je mizerný 2,87050, ještě horší než v Side, kde byl 2,90, ale to je tady všude podobné ve směnárnách. Odtud jsme došli k mešitě Yeni Cami (Mešita Nové sultánovy matky, nepřesně zvaná též Nová mešita) ze 16. století, která se nachází u přístavu Eminönü, což je přístav u Galatského mostu přes Zlatý roh (turecky Halic). Nechala ji postavit matka sultána Mehmeda IV. Mešita je moc hezká, prošel jsem i nádvoří a vešel dovnitř. Bylo napsáno, že je zavřená pro nemodlící se, ale byli tam i jiní turisti, tak jsem tam vlezl taky. Samozřejmě venku se zouvá a boty strkají do igelitových sáčků, které tam jsou nachystané. V době modliteb je vstup turistům zakázán, nesmí se v kraťasech, ženy nesmí mít krátké sukně a musí mít zakryté ramena. Před mešitou jsou fontány a udržované květinové záhony. 
    
Naproti je mešita Rüstema Paši. 

Hledáme něco k jídlu. Procházíme uličkami Egyptského bazaru, všude bordel, smrad a plno lidí. Za toalety většinou všude chtějí 1 TL, pokud jste návštěvníkem restaurace nebo bistra pak nic. Už se stmívá. Nakonec jsme si sedli do venkovní restaurace Tatseven Restoran Eminönü na náměstí u mešity Yeni a zastávky Eminönü. Je tady plno lidí. Dali jsme si gyros (kebab) v housce se zeleninou za 8 TL. Dost drahé. Obecně je tu poměrně drahé jídlo. I venku se ochladilo. 

Pěšky se pak vracíme na hotel, kde dopisuji deník. Uvařili jsme si čaj.