LETEM SVĚTEM

Sobota 18.7.2015 - Istanbul (Topkapi, čtvrť Beyoglu, Galata)

Vstáváme opět na budík v 7 hodin. Dneska byl v noci celkem klid, tak asi už němčouři vypadli. Na 8 jsme šli na snídani. Dneska tu bylo plno, celá grupa nějakých mladých. Bohužel už nebyl salám, nevím jestli ho vyjedli nebo prostě nebyl. Viděli jsme jak si všichni z velkého barelu čepovali do flašek vodu, tak si zítra taky načepujeme ať nemusíme kupovat. Zatím ještě máme z hotelu v Side. Jinak ji prodávají na každém rohu a není někdy kupodivu ani drahá. Většinou je v zahraničí voda předražená. Vyměnil jsem dalších 40 eur, v kurzu 2,80.
Zamířili jsme k sultánskému paláci Topkapi - Topkapi Sarayi, který otevírá v 9 hodin, abychom tam byli mezi prvními než přijdou davy. Otevřeno je denně kromě úterý od 9 do 18:45. Od hotelu to máme kousek. Jinak nejbližší tramvajová zastávka je Gülhane a Sultanahmet. Vstupenky se kupují u pokladen nebo z automatu, v automatu ale pouze do paláce. Vstupné do paláce 30 TL, to si koupila mamka a já ještě k tomu za dalších 15 TL vstup do harému, čili do komplexu budov, které tvořily vlastní sultánovo obydlí. Ty se dají dokoupit i přímo u vstupu do harému v pokladně. Ráno tady moc lidí není. Prochází se bezpečnostními rámy a zavazadla kontrolují přes rentgen. Zde najdete plánek paláce. Osmanský sultán vládl říši z tohoto místa více než 400 let. 
 
Zamířil jsem nejdříve k harému podle rad z průvodce a internetu, kde se údajně objednává na prohlídky s průvodcem na určité hodiny a je třeba si rezervovat čas. Asi to je zastaralý údaj, protože prohlídky s průvodcem již nejsou, každý si chodí sám kdy chce a dokonce se dá uvnitř fotit (i s bleskem), což kdysi nebylo možné. Navíc je možné si za další peníze půjčit audio průvodce jak pro palác tak i pro harém. Proto zrušili asi průvodce a vydělávají další peníze na audio průvodcích. Ale u mnohých věcí jsou tabule s popisy. Takže já jsem si prošel harém a mamka čekala v zahradě, mezitím si prošla pár místností s vystavenými exponáty. Harém byl moc zajímavý, to už se jen tak někde nevidí, tak jsem ty peníze na to obětoval a nelituji toho. Některé části se renovují a nejsou přístupné, ale i tak je toho k vidění hodně. A nebylo tady ráno ani moc lidí. Sídlily zde ženy ze sultánovy družiny, jeho manželky a konkubíny, které obsluhovali a hlídali "bílí" a "černíů eunuchové. Nejskvělejší prostory obývala sultánova matka se svou vlastní družinou.
    
Pak jsem vyzvednul mamku a prošli jsme jednotlivá nádvoří a sály. Některé byly více jiné méně zajímavé. Kde jsou vystavené exponáty tak se fotit nesmí (hodiny, klenotnice, zbraně, kuchyně,...). S přibývajícím časem přibývá i návštěvníků. Zajímavé byly hodiny. Frontu jsme si odstáli na vstup do klenotnice, ale bylo to hezké. Klenotnice jsou dvě, do druhé už jsme nešli kvůli další dlouhé frontě. Z některých míst paláce je pěkný výhled na moře a Istanbul.
  
Jen těch lidí co tady je. Prošli jsme všechny části, moc se mi tady líbilo. Toalety jsou k dispozici zdarma. Celý areál je krásně udržovaný. Celý komplex má čtyři nádvoří, několik desítek budov, řadu zahrad a na jeho prohlídku je třeba počítat s několika hodinami, lépe alespoň s polovinou dne.
        
Palác opouštíme ve 12 hodin. Vyplatí se jít na těch 9 hodin, to se dá ještě jakž takž část zvládnout bez velkých davů. Procházíme kolem byzantského kostela Hagia Eirene - Aya Irini Kilisesi ze 6. století.

Přicházíme k Sultánově bráně (Bab-i hümayun), kde stojí stráž. V překladu to znamená přenádherná brána. Před ní se nachází jedna z nejkrásnějších rokokových kašen v Istanbulu z počátku 18. stol. kašna Ahmeda III. - Ahmet III. Çeşmesi.
 
Procházíme svažující se úzkou dlážděnou uličkou Soğukçeşme Sokaği ("ulici Studené kašny") lemovanou tradičními malovanými dřevěnými domy. Ale rekonstruuje se, je oplocena a domy zakryté plachtami. Podobné tradiční osmanské domy se ve městě stavěly od konce 18. stol. Charakteristické jsou arkýře (kryté balkony), dřevěné okenní závěry v horních patrech, které umožňovaly ženám sledovat dění na ulici aniž by je někdo viděl.

V jednu se vracíme na pokoj. Už je uklizený. Dojedli jsme pizzu ze včerejška, dal jsem si čaj a mamka kafe, chvíli jsme si odpočinuli a po 14 hodině jsme opět vyrazili do ulic. Tentokrát přes Galatský most do čtvrti Beyoğlu, která se vypíná na pahorku severně od Zlatého rohu. Byl domovem cizinců žijících ve městě. Prodíráme se mezi davy lidí kolem přístavu Eminönü, kde nastupují a vystupují na různé lodě.
 
Procházíme na druhou stranu přes Galatský most, který překlenuje ústí Zlatého rohu (turecky Halic). Přejde se za 3 minuty. Je z něj výhled na palác Topkapi, kupole a minarety Aya Sofya, Modrou mešitu, mešitu Yeni Cami a Süleymanovu mešitu. Na mostě jsou rybáři, kteří chytají z mostu ryby a přímo pod mostem jsou restaurace, které je prodávají. Galatský most čtvrť Galata s Eminönü. Zrovozněn byl r. 1992 a jeho střední část se zvedá, aby mohly proplout i vysoké lodě. Zlatý roh tvoří zaplavené říční údolí, které se na jihozápadě setkává s Bosporem.
   
Nemůžeme najít zastávku staré podzemní dráhy Tünel, abychom se vyvezli na horní stanici Tünel Meydani a nemuseli šlapat do kopce pěšky, a taky jsme se chtěli svézt druhou nejstarší podzemní dráhou na světě (po londýnském metru) z roku 1874 (1835 ji postavili Francouzi pro Evropany dojíždějící ze svého bydliště na svazích města do úřadoven na březích Zlatého rohu a zpět). Dráha jezdí na kopec čtvrtě Beyoğlu mezi dolní stanicí Tünel (Karaköy) v ulici Tersane Caddesi u Galatského mostu a horní stanicí Tünel Meydani (Tünelské náměstí) na začátku ulice İstiklâl Caddesi. Tünel je zároveň nejkratší podzemní dráhou na světě, má jen dvě zastávky, a je dlouhá pouhých 573 metrů. Jízda mezi oběma stanicemi trvá minutu a půl, na vlak se čeká dvě minuty. Soupravy jsou dvouvozové, s pneumatikami a pohybují se rychlostí 25 km/h. Když už jsme ji ale konečně našli, tak kvůli nějakému technickému problému byla mimo provoz a nevěděli jestli pojede zítra, nebo pozítří, nebo ..... ale místo ní jezdil náhradní autobus, tak jsme do něj nasedli. Přejel jsem kartou na dopravu v buse jen za jednu osobu. Autobus nás stejně vyvezl jen do poloviny, poblíž válcové Galatské věže.
Galatská věž - Galata Kulesi ze 14. století byla součástí sítě opevnění vystavěného Janovany, kteří jako jedni z mnoha mocných osadníků zahradili břehy Zlatého rohu pevnostmi. Otevřeno je denně 9-20:30 a vstup činí 18,50 TL. Je to jedna z nejstarších a nejkrásnějších věží v Istanbulu. Byla postavena ze dřeva jako maják v roce 528 byzantským císařem Anastasius Oilosuz. V roce 1348 byla přestavěna Janovany z kamenného zdiva a nazvaná Christea Turris (Kristova věž). Dočasně sloužila i jako vězení, námořní skladiště a požární hláska. Od země je vysoká 66,9 metrů a 140 m od mořské hladiny. Průměr věže je 8,95 m a zdi jsou 3,75 metrů silné. Je z ní krásný výhled na Bospor a na město. Uvnitř se nachází i restaurace s tureckou a mezinárodní kuchyní.

Odtud jsme museli na horní stanici lanovky pokračovat pěšky do kopce po ulici Galipdede Caddesi která vede nahoru po úbočí pozoruhodnou čtvrtí uliček a schodišť. Věnují se vždycky jednomu řemeslu nebo sortimentu. Ulici lemují převážně stánky se suvenýry a kavárny. Na konci ulice u náměstí Tünel Meydani je klášter Mevlevi - Mevlevi Tekkesi založený roku 1529. Otevřeno je 9-19, vstupné 10 TL. My jsme pouze nahlédli do zahrady. Nachází se zde nevelké muzeum súfijského řádu mevlevíjů. V roce 1925 sice Atatürk súfismus zakázal, ale tento klášter se dochoval jako Muzeum dívánu (klasické osmanské poezie). Klášter náležel nejslavnějšímu súfijskému řádu, proslulému jako tančící derviši. V neděli v 17 hodin zde probíhají pro veřejnost ukázky vystoupení rituálních tanců (sema) tančících dervišů.

Tünel Meydani - náměstí Tünel je příjemné náměstí lemované obchody a kavárnami. Tady začíná hlavní třída Beyoğlu s názvem İstiklâl Caddesi (třída Nezávislosti) nebo také Grand Rue de Péra. V jejích elegantních obchodech a kavárnách si mohli Evropané žijící v sousední čtvrti Pera nakoupit pařížské modely, pochutnat si na francouzském pečivu a cítit se jako doma. İstiklâl je příjemná ulice na procházku. Jezdí po ní starodávně vypadající, plně funkční nostalgická tramvaj. Tramvaj je provozována historickými vozy, ale má i význam pro prostou dopravu. Jedna konečná je u horní stanice historického města (poblíž Galatské věže a kláštera tančících dervišů), druhá je na náměstí Taksim (zde se přestupuje na metro M2 a na podzemní lanovku).

Cestou se projíždí celá čtvrť Galata, míjí se několik kostelů a řada konzulátů západoevropských zemí. Budovy v okolí této ulice jsou možná nejvýstavnější v Istanbulu, je to tady prominentní adresa. Ovšem těch lidí co tady je, to jsem nezažil. Tady je snad celý 14 milionový Istanbul. Tady se nedalo hnout. Dav lidí nás sám vlekl. Bylo to odporné. Ulici lemují krásné domy, spousty restaurací a barů, které jsou i v bočních ulicích, množství obchodů a to jak obyčejnějších tak luxusních. Celá ulice se liší od starého Istanbulu, kde vše smrdí a je špína. Tady je čisto, žádný smrad. Je tady množství pasáží, ve kterých jsou opět převážně restaurace, bary, kavárny a obchody.
 
Na mnoha místech jsou stánky se zmrzlinou, kde prodavači předvádí při nabírání zmrzliny zábavnou show pro lidi, kdy kopečky zmrzliny různě vysypává, bere lidem kornoutky, dělá jako že jim zmrzlina spadla, vyklopí ji, dá jim prázdný kornoutek apod.... nabírá ji dlouhou kovovou tyčí, se kterou dělá i tu show, mezitím zazvoní na zvonek, který visí nad ním, tím i láká zákazníky. Taky jsem se nechal zlákat a pobavil se. Nikde ovšem nejsou uvedeny ceny za zmrzlinu, jen tam mají pokladničku s nápisem tips, tzn. spropitné. Hajzl si řekl o 10 lir za cca dva větší kopečky. Dal jsem mu 4 liry a vzal i to. Naštěstí. U jiného stánku mladí Turci taky kupovali zmrzlinu, dával mu 5 lir a zmrzlinář po něm řval, nakonec mu kornout se zmrzlinou vyrval z ruky a kydnul ji zpátky. Jinak ale musím říct, že chuťově byla výborná a hustá, krémová. Měl jsem čokoládovou a trochu vanilkové. 

Nachází se tady i rybí trh Kumkapi - Balik Pazari. Kromě čerstvých ryb na ledu a restaurací prodávajících jídla z mořských plodů tady prodávají Balık-Ekmek, což je rybí sendvič. Jsou čerstvé a údajně nejlepší ve městě. Prodávají je i v přístavišti Eminönü. Balik pazari je menší ulice kde jsou restaurace převážně s rybami a i stánky kde prodávají čerstvé ryby a mořské plody. Na mnoha místech prodávají i mušle. Ceny i kebabů a podobně mi přišly levnější než v Sultanahmetu. I pivo čepované půl litr za 6 lir. 

Poblíž náměstí Galatasaray Meydani se nachází pasáž Çiçek Pasaji (Květinový trh - Flower Passage) známá také jako Cité de Péra. Je to 3. patrová budova, označovaná jako květinová pasáž. Původně to byl květinový trh. Žádné stánky s květinami tady dnes již nejsou, jen restaurace a bary, ale je to pěkné místo. Možná někdy v minulosti tady nějaký trh s květinami býval. 

Hotel Pera Palas, který jsme chtěli ještě navštívit jsme minuli a už se nám nechtělo vracet zpátky. Hotel Pera Palas - Pera Palas Oteli (dnes 5* Pera Palace Hotel Jumeirah) byl postavený v 90. letech 19. stol. převážně pro cestující Orient Expressu na trase Paříž - Konstantinopol. Hotel navštívili Mata Hari, mnoho členů královských rodin a státníků a také Agatha Christie, která tady napsala r. 1934 detektivku Vražda v Orient Expressu. Hotel představuje úchvatný dobový klenot.
Ulice končí na velkém náměstí Taksim meydanı. Uprostřed kruháku na Taksimu je socha Atatürka, Památník nezávislosti. Dále se tady nachází Cumhuriyet Aniti (Památník Republiky) postavený ve 20. letech během bouřlivých oslav na počest Atatürka, díky kterému zavládla v Turecku demokracie. A konečně Atatürk Kültür Merkezi (Atatürkovö kulturní centrum), největší koncertní síň ve městě. Na tomto náměstí několik měsíců po naší návštěvě byl další útok atentátníků.

Tady jsme sedli na moderní pozemní lanovku (říkají ji Metro F1) a sjeli jednu zastávku (více jich nemá) na zastávku Kabataş za cenu něco přes liru.

Přestoupili jsme na tramvaj T1 za 0,7 lir a jeli narvanou tramvají 5 zastávek přes Galatský most k hotelu na zastávku Sirkeci. Na zastávce Eminönü bylo narvané nástupiště, a všichni se začali rvát do tramvaje, kde už se nedalo pohnout ani dýchat, člověk ani nevěděl na čí noze stojí. Jen tak tak zavřel dveře. Měli jsme co dělat, abychom na další zastávce vystoupili. Museli jsme se tlačit. Lidi i padali. Tomu říkám kultura cestování. Došli jsme na hotel něco po šesté. Necítím kříže. Museli jsme si chvíli odpočinout. Pak jsme se vydali ještě na večeři. Nešli jsme daleko. Delší dobu už nás láká jeden co mluví česky a má kousek od nás restauraci a byl v Čechách, že má čerstvou rybu s hranolkama, rýží a salátem za 26 TL. Uvažovali jsme, že bychom si to dali na půl, to by nám stačilo. Nakonec jsme se nechali ukecat od jiného v restauraci Old City Garden na ulici Nöbethane Cad. kousek od našeho hotelu. Že má kladná hodnocení na Tripadvisoru. To jsem samozřejmě neměl jak hned ověřit. Ale nabídnul nám slevy jak na jídlo, tak na pití a nějací lidé už tam seděli a přišli další. Dali jsme si na půl grilovanou rybu s hranolkama a přílohou, cena v jídelníčku byla 25 TL a dal nám to za 20 TL, víno 1 dcl má normálně za 12, ale dal nám to za 8 TL, já si dal bílé, chlazené a mamka červené v pokojové teplotě jak má být. Jinak velké pivo má za 15, dal by ho za 10. Stoly měl hezky připravené. Nejdříve přinesl předkrm jako pozornost podniku, černé olivy s nějakým kořením a trochu olivovým olejem a k tomu pečivo. Pak následoval hlavní chod, ryba byla dobrá, hranolek bylo málo, ale nevadilo mi to, mamka si dala hranolky a já dojedl to pečivo. Ale ptal se jestli je dost hranolek nebo ještě chceme dodat. Když jsem požádal o účet, přinesl nám jako pozornost podniku jablkový horký čaj, hodně sladký a k tomu ještě kostky cukru a za chvíli i meloun, který jsme už odmítli. Nakonec přinesl účet, tak jsem čekal co tam na mně zase vybafne za cenu, byť jsem věděl protože to v jídelníčku měl napsané že se platí ještě 10% servis tax, tak jsem počítal že by to mělo být 40 TL, ale na účtu bylo 38 TL, takže daň měl menší. Stejně jsme mu těch 40 dali, už za ten předkrm a čaj. Venku už se k večeru pěkně ochladilo, dokonce dávali některým lidem deky. Takže můžu říct, že jsme byli spokojeni.

Pak už jsme šli na pokoj, už toho máme za celý den dost.