LETEM SVĚTEM

Úterý 8.9.2015 - Veľké Hincovo pleso, Popradské pleso

Ráno nás konečně vítá slunce, tak snad to vydrží celý den. U snídaně jsme si objednali večeři v hotelu. Před devátou vyjíždíme autem k Popradskému plesu. U zastávky električky Popradské pleso je placené parkoviště (6 eur na den, od 6 do 16 hodin). V okolí jsou zákazy stání. Ale když přijíždíme od Smokovce tak jak je odbočka doprava na Popradské pleso, tak tam neodbočíme a popojedeme pár metrů dále směr Štrbské pleso a tam se dá stát po pravé straně zadarmo na volném prostranství u cesty. Nikde není žádný zákaz. Za chvíli tady podle nás parkují další auta. Akorát cesta na Popradské pleso se prodlouží asi o kilometr. Ale to za těch 6 eur stojí. Venku je zima, 8 stupňů, ještě že mám čepku a rukavice. Šlapeme na Popradské pleso. Vycházíme z parkoviště v 9:30. Cesta na Popradské pleso je po asfaltce a zabrala nám hodinu. Už cestou se naskýtají hezké výhledy.

U Popradského plesa (1494 m) na rozcestníku se vydáváme dále po modré značce směr Rysy a Veľké Hincovo pleso. Jsou tady nachystané vaky s nějakými granulemi nebo co to je a nabízí, že kdo odnese mezi 5-10 kily na Chatu pod Rysmi, dostane nahoře čaj. Jsou tu i nějaké plynové bomby. To bych nedal. Už tak mám co dělat. Nejdříve je cesta shodná pro oba cíle. Ze začátku vede lesem. Procházíme Mengusovskou dolinou. Cesta vede většinou po kamenech jako na většině míst v Tatrách, což není na moje kolena nejvhodnější. Přicházíme na rozcestí, kde se cesta dělí. Jedna vede doprava na Rysy a druhá rovně na pleso. My pokračujeme rovně a spolu s námi spousta dalších lidí. Je pěkná zima. Cestou se nám naskýtají nádherné výhledy na okolní horské štíty. Slunce je krásně nasvěcuje. Vidíme v dálce i chatu pod Rysmi a vrchol Rysy.
    
Tam bych bohužel už nevyšel. Mám co dělat s cestou na pleso. Trasu jsem zvolil podle recenzí, kde psali, že túra je poměrně lehká, bez technických obtíží. Ano, řetězy a další jištění tady sice není, ale jako lehkou bych trasu určitě neoznačil. Je hodně náročná. Stále se stoupá do kopce po kamenech. Ale okolí je nádherné. Nemůžu se nabažit té nádhery. Akorát kolena trpí. Překračujeme po mostě i potok a jeden pomocí lana. Po pravé straně stéká menší vodopád. Pěkné jsou i výhledy zpátky do údolí.

Už už si říkám že tam musíme být a pořád nic. Za každým kopcem čekám, že se vynoří pleso a místo toho zase kameny a další cesta a lidi v dálce před námi. Cesta nemá konce. Ve vyšších partiích leží zbytky sněhu. V nižších polohách sbíráme maliny a borůvky a ve vyšších už se můžeme koulovat. Je zajímavé, že se tady sníh udržel tak dlouho. Našel jsem dokonce jeden jedlý hřib. Ve 13:15 po útrapné cestě konečně přicházíme k vytouženému Veľkému Hincovému plesu, které se nachází v nadmořské výšce 1945 metrů.

Cesta by měla zabrat cca 2:15, no nám se to nějak protáhlo díky mým kolenům. Šel jsem pomalu a opatrně a navíc pořád něco fotil. Pleso je nádherné. Je největším slovenským jezerem, má plochu asi 20 ha a maximální hloubku 53 metrů. Teplota vody je 8 stupňů.
 
Fouká tady silný vítr. Pleso je obklopené vysokými horskými štíty. Nejvýraznější dominantou této části doliny je hřeben Mengusovských štítů, Čubriny a Kôprovského štítu (2363 m), kam někteří dále pokračují. Šílenci. Kromě hlavního plesa je tady i několik menších jezírek a také Malé Hincovo pleso. Něco málo jsme snědli, udělali množství fotek a pomalu jsme se vraceli stejnou cestou zpátky.
  
Dolů to šlo ještě hůř, šel jsem pomalu, měl jsem strach ať špatně nedošlápnu. Udělali jsme pauzu na pozdní oběd na Horském hotelu Popradské pleso (bývalá Chata kpt. Morávku). Já jsem si dal buchty na páře plněné marmeládou a posypat se daly mákem, kakaem, cukrem. Bylo jich 5 za ... eur. Martin si dal kuřecí řízek s chlebem a velké pivo, které bylo nehorázně drahé, necelé 3 eura. Vysokohorská přirážka. Seděli jsme venku a sledovali okolí. Ale bylo zima. Popradské pleso leží pod svahem Ostrvy.

Po jídle pokračujeme po asfaltce zpátky k autu, kde jsme dorazili v 17:30. Samozřejmě pokud máte kolena v pořádku a nebudete dělat zastávku na jídlo, tak celou trasu můžete zvládnout za cca 4 hodiny. Pokutový lístek za stěračem nemáme, takže můžeme v klidu odjet na hotel. Zašli jsme si odpočinout a vyhřát se do bazénu. Kolem osmi jsme šli na večeři do hotelové restaurace. Bylo tady celkem dost lidí. Volně přístupný byl salátový bufet. Polévka byla pórková krémová Vichysoisse s restovanými houbami a bylinkovým olejem. K tomu jsme si dali čerstvé pečivo. Martin si dal velkou čepovanou Plzeň za 3,50 eur. Jako hlavní chod jsem si vybral rybu, grilovaný mořský ostříž s pečenou zeleninou a pikantním cous-cousem, který byl na můj vkus rozvařený. Martin měl vepřovou pečenou krkovici na glazované cibuli s bramborovo-slaninovým gratinem a hořčicovou omáčkou. Jako dezert byl makový koláč (spíš buchta) s ořechovým krémem a ovocnou omáčkou. Myslím, že to byla stejná maková buchta jako byla dneska u snídaně jen udělali jinou polevu. Další den byla na snídani zase, asi co zůstalo ještě od večeře. Jako za 10 eur se ta večeře dala.