Jižní Morava a údolí Wachau 2016 - cestopis

Čtvrtek 17.11.2016 - Vrbice, vodní mlýn ve Slupi, Znojmo

V polovině listopadu máme 4 dny volna, tak jsme se rozhodli poznat zase nějaký kout naší země a zavítat také k našim jižním sousedům, do Rakouska. Odjíždíme ve čtvrtek ráno v 8:15 z Ostravy. Zima je znát, venku jsou pouhé 4,5°C.

Zde je mapa trasy našeho výletu:

Přijíždíme na jižní Moravu do vinařské oblasti Modré hory.

Navštěvujeme vinařskou obec Vrbice, založenou německými kolonisty kolem r. 1220 jako Michelsdorf. Venku je šílená mlha a jenom 3,5°C. Prohlédli jsme si starobylé vinné sklepy na Stráži, kterou jsou vybudované až v sedmi patrech nad sebou a jsou kamenné. Místní zvláštností je záliba v gotickém lomeném oblouku v průčelí vstupu.  Presúz, vstupní část sklepa s lisovnou, vězí pod zemí a do uličky se obrací kamennou štítovou stěnou. Začali je hloubit na přelomu 18. a 19. stol. v pískovci nebo slepenci. Nikde nikdo, viditelnost je hodně špatná. Ochutnáváme i místní vinnou révu. Hrozny jsou slaďounké. Za dobré viditelnosti, což dneska není, jsou ze Strážního kopce překrásné výhledy do okolní vinařské krajiny. Na kopci se nachází kostel a nějaký památník. U prostřed obce dřevěný lis na víno. Na druhém konci se nachází kopie dřevěného větrného mlýna.
        

Na oběd se zastavujeme v obci Drnholec v obyčejném hostinci U Ondrů. Zrovna mají na menu samé zvěřinové speciality. To jsme ani nečekali. Dal jsem si zvěřinový špíz s rýží za 75 kaček a ovocný čaj za lidových 15 kaček. Martin si dal za 25 korun bažantí polévku, za 70 vepřové rizoto a vyzkoušel pivo Hostan Hradní, 11° ležák za 14 korun. Venku drobně prší.

Přijíždíme do obce Slup, 14 km od Znojma. Zde se nachází pozoruhodná renesanční stavba velkomlýna se čtyřmi funkčními vodními koly a mlýnským náhonem. Svým rozsahem a architektonickým ztvárněním je vodní mlýn opravdu ojedinělou a zajímavou technickou památkou. V roce 2009 zde byla otevřena nová expozice Vývoj mlynářství, za kterou Technické muzeum v Brně získalo 1. místo v soutěži Gloria musaealis. Těžiště prohlídky spočívá ve vlastních prostorách mlýna, kde si návštěvník může prohlédnout čtyři kompletní výrobní celky – staročeské mlýnské složení, kašník, amerikánské a válcové mlýnské složení. Na nich lze vysvětlit celý proces mletí obilí. Technickou památkou je také Krhovicko-jaroslavický náhon, na kterém mlýn leží. V současné době dosahuje délky přes 30 km. Otevřený je od dubna do října, úterý - neděle 9-12 a 13-17, vstupné je 60 Kč a prohlídka vodního mlýna je možná pouze s průvodcem. My jsme si mlýn i vodní kola prohlédli zvenčí. Trochu se oteplilo na 5,5 stupňů.
   

Pokračujeme do Znojma. Kdysi jsem tady byl, ale moc si ho nevybavuju a jsem překvapený jak je to pěkné město se spoustou pamětihodností.
Parkujeme zdarma na Masarykově (dříve) Dolním náměstí v samém centru města. Již zde se nachází několik zajímavých památek města. V dlažbě na náměstí se nachází kamenná deska s letopočtem 1437. Traduje se, že označuje místo, kde spadl z koně nemocný Zikmund Lucemburský, když městem projížděl na své cestě z Prahy do Uher. Císař a král, jemuž se už od dětství kvůli barvě vlasů přezdívalo Liška ryšavá, zemřel na znojemském hradě 9. prosince 1437.
Dům umění Jihomoravského muzea ve Znojmě se nachází v domě č.p. 11 a patří k nejkrásnějším ukázkám toho, jak znojemští měšťané prosperovali v zlatém věku renesance. Jde o první renesanční palác ve Znojmě. Uvnitř jsme si vyzvedli zdarma plánek města.

Na jižní straně Dolního (Masarykova) náměstí stojí kostel sv. Jana Křtitele s kapucínským klášterem.
Poblíž stojí Vlkova (Vlčí) věž. Je to nejlépe dochovaná a také nejmohutnější hranolová věž gotického opevnění Znojma. Bývala součástí složitého fortifikačního systému Dolní či Vídeňské brány. Dá se za poplatek vylézt i nahoru, ale je mlha, takže bychom stejně toho moc neviděli. Ještě že se aspoň trochu oteplilo. Ale i tak je to na čepku a rukavice.
  
Další památkou na náměstí je Daunův palác, renesanční dům s klenutými prostory, který vznikl v 16. stol. přestavbou dvou středověkých domů. Výstavba domu pokračovala ve století 18. a ještě před jeho koncem byla dovršena úpravou hlavního průčelí.

Od něj pokračujeme Velkou Mikulášskou ulicí k děkanskému chrámu sv. Mikuláše z 12. století, který je výraznou dominantou města Znojma. Nachází se na Mikulášském náměstí. V interiéru zaujme především barokní kazatelna ve tvaru zeměkoule. Pozoruhodný je i přilehlý gotický dům na Mikulášském nám. č. 10 s dochovaným původním členěním interiéru. Domy dnes po rekonstrukci slouží jako turistické penziony. Věrohodnou ukázkou, jak bydlel duchovní personál příslušející ke chrámu sv. Mikuláše, je soubor gotických obytných domů nacházejících se na jihovýchodním okraji Mikulášského náměstí.
    
Samotná Kaplanka (ul. U Branky č. 6) představuje jedinečně dochovaný jednopatrový pozdně gotický palác s vysokou polovalbovou střechou, na jehož nádvoří dodnes zajišťuje visutá dřevěná pavlač komunikaci mezi jednotlivými obytnými místnostmi. Pozdně gotické sedlové portálky a pravoúhlé okénko v arkýři vlevo od vjezdu datují stavbu do poloviny 15. století. Naskýtá se odtud krásný výhled na řeku Dyji a vinici Rajská zahrada rozkládající se přímo pod ní.
 
Procházíme starými uličkami. Přicházíme ke Znojemskému městskému pivovaru, který se nachází hned vedle Znojemského hradu. Zrovna probíhá november fezt, oslavy 1. narozenin Znojemského městského pivovaru. Vystupují tady různé kapely, je tady několik stánků s jídlem, za 20 korun se dá ochutnat několik druhů piva včetně 12% Znojemské IPY a zdarma je i exkurze pivovarem.

Hned vedle na ul. Přemyslovců 130/6 se nachází bývalý minoritský klášter ze 13. stol. K nejstarší části budovy patří severní křídlo s křížovou chodbou  a okna v severozápadním koutě ambitu, na jejichž parapetní desce jsou zachovány reliéfy erbů panovnických rodů z doby okolo roku 1310. Východní křídlo s kapitulní síní má již v křížové chodbě pozdně gotické klenby. K jižní straně kláštera přiléhal kostel Nanebevzetí P. Marie, který však byl v minulém století zbořen. V objektu kláštera se konávaly moravské zemské sněmy a v kryptě kostela byl pochován po bitvě na Moravském poli až do roku 1296 král Přemysl Otakar II. Dnes jsou zde pracovny, ředitelství a výstavní prostory Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Hned naproti se nachází vyhlídková plošina, odkud se naskýtá výhled na Znojemský hrad a údolí Gránického potoka.

Jižní přístupovou cestou procházíme na Znojemský hrad. Je odtud krásný výhled na město, radniční věž, chrám sv. Mikuláše a přilehlou kapli sv. Václava, do údolí řeky Dyje.

Dostáváme se k cenné románské rotundě Panny Marie a svaté Kateřiny z 12. století, která je národní kulturní památkou ČR. a patří k chloubám města. Je památkově chráněna z důvodu zachovalých nástěnných maleb z roku 1134, jež zobrazují přemyslovskou rodovou pověst a podobizny vládnoucích přemyslovských knížat a králů a také podobizny moravských údělných knížat. Je jedinou zcela dochovanou památkou přemyslovského hradu ve Znojmě, založeného na přelomu 11. a 12. století knížetem Konrádem I. a jeho synem Litoldem jako sídelní centrum údělného knížectví a hlavní pevnost na jižní hranici přemyslovské Moravy.

Znojemský hrad se vypíná nad údolím Gránického potoka. Hradní pevnost byla zapojena do systému celoměstského opevnění a stala se centrem významných historických událostí v dějinách státu. Další zachovanou částí hradu, je Deblinský zámek.

Přešli jsme k ikoně Znojma a tou je hranolová Znojemská radniční věž. Symbol jeho slavné historie a nejkrásnější ukázka znojemské pozdní gotiky. Zaujme hlavně jedinečnou věžičkovou střechou. Na objednávku zdejších konšelů byla 80 m vysoká dominanta města postavena v letech 1445-1448 kamenickým mistrem Mikulášem ze Sedlešovic. Po vystoupání po 162 schodech nabízí jedinečný výhled až na vrcholky rakouských Alp. Hned vedle na ul. Obroková č. 10 se nachází turistické centrum a Golčův palác. A v č. 8 na téže ulic je pěkný sgrafitový dům. My jsme si zašli do Kafe U Radnice na zákusek, kávičku a horkou čokoládu, abychom se trochu ohřáli.
  
K unikátním historickým památkám nejen v České Republice, ale i v rámci střední Evropy patří rozsáhlé několikapatrové Znojemské podzemí z 13. až 17. století. Jedná se o systém podzemních chodeb a sklepů, který je dlouhý téměř 27 km a má až 4 patra. Vstup a prohlídková trasa začíná ve dvoře arkádového domu na Slepičím trhu č. 2. Původně jsme dovnitř jít nechtěli, ale nalákalo nás mimosezonní vstupné 65 korun. Měli jsme štěstí, že jsme stihli poslední prohlídku toho dne v 16 hodin. Bylo nás pouze 6. Absolvovali jsme klasický prohlídkový okruh s průvodcem, který trval 70 minut. Kupodivu se v podzemí udržuje stálá teplota 12-13°C, takže jsme se i zahřáli.
  
Rozlehlé bludiště podzemních chodeb a sálů, situované pod celým areálem středověkého města, vzniklo v průběhu 14. až 15. století propojením sklepních prostor jednotlivých měšťanských domů a paláců. Smyslem tohoto propojení byla snaha ochránit obyvatele města před útrapami spojenými s obléháním města a případným rabováním cizích vojsk přímo ve městě po jeho dobytí. Labyrint pod městem je několika chodbami propojen s okolní krajinou, což mohlo právě v dobách války a obležení být klíčové pro zásobování měšťanů. Podzemí mohlo poskytnout útočiště obyvatelům města i na dlouhou dobu - prostory byly odvětrány řadou šachet, sklepní ohniště či krby byly propojeny s komíny městských domů, vykopáno zde bylo několik studen a odvodňovací systém. Znojemské podzemí bylo budováno za pomoci jihlavských či kutnohorských havířů na několika úrovních. Vytěžený materiál mohl sloužit na stavbu či opravu městských hradeb. V případě, že by do labyrintu pronikl nepřítel, mohlo znojemské podzemní bludiště, plné kluzkých a úzkých přechodů a propadel, sloužit i jako smrtonosná past. Dokonce se zde natáčel v roce 2012 i mysteriózní thriller Labyrint s Lucií Vondráčkovou. Prohlídka stála za to a jsem rád, že jsme tam šli.
   
Potom se vracíme na Dolní náměstí, které je krásně nasvícené včetně Mariánského sloupu.
 
Nasedáme do auta a jedeme na hotel. Projíždíme kolem Městského divadla a rozsáhlého Louckého kláštera, na který nám už nezbyl čas. Jedná se o premonstrátský klášter z r. 1190 založený v Louce (dnes část města Znojmo). Po staletí byl jedním z nejvýznamnějších klášterních komplexů ve střední Evropě. Kdysi býval duchovním a hospodářským centrem Znojemska. Dnes zde sídlí firma Znovín Znojmo, jedna z nejvýznamnějších vinařských společností v České republice. Prohlídka kláštera zahrnuje obrazovou galerii, vzácnou románsko-gotickou kryptu pod klášterním kostelem, muzeum bednářství a vinařství, klášterní sklepy i ochutnávku vín.
Zajímavý může být i křížový sklep v Příměticích, část Znojma. Prohlídky a ochutnávky probíhají ovšem pouze od ledna do srpna. Přímětický vinný sklep si na své konto může připsat několik nej: patří k největším křížovým sklepům na světě, zrají v něm ta nejlepší znojemská vína a unikátní je i zdejší akustika, na jejíž adresu nešetřil chválou dokonce slavný dirigent Rafael Kubelík. Raritou je zejména takzvaný jezuitský telefon – když potichu promluvíte do zdi, Váš hlas se po klenbě donese na opačnou stranu chodby.  Křížový sklep v Příměticích si nechala postavit znojemská jezuitská kolej v letech 1740–1756 na půdorysu ve tvaru kříže. Svými rozměry sklep představuje světovou raritu: hlavní chodba s obrovskými sudy po obou stranách je 110 metrů dlouhá a necelých deset metrů široká, rameno kříže pak měří 56 metrů, klenby jsou šest a půl metru vysoké, v kopuli ještě o jeden a půl metru vyšší. Jedinečné je i zdejší klima; stěny a stropy Křížového sklepa totiž pokrývá silná vrstva ušlechtilé sklepní plísně Rhacodium cellarae, která je tak dokonalým regulátorem vlhkosti, že není potřeba žádné klimatizační zařízení. V přímětickém sklepním hospodářství Znovín Znojmo zpracovává vína bílých odrůd. Vína zrají jak v tradičních dubových a akátových sudech, tak v moderních nerezových tancích, průběžně zde bývá uloženo 750 000–1 200 000 litrů bílého vína.

Večer je zase 6°C. Přijíždíme k nákupnímu a zábavnímu centru Excalibur City v Hatích u Znojma, u hranic s Rakouskem. Jak to všechno v noci svítí a bliká, tak si připadám jako v Las Vegas. Kolem se nachází i Kasína. Vlezli jsme do Free shopu s alkoholem. Takový výběr jsem dlouho neviděl. Něco bylo levnější než kdekoliv jinde, některé věci naopak dražší.

V 18:15 již konečně přijíždíme na Hotel Savannah**** deluxe ve Chvalovicích, Hatě 198 (Tel.: +420 515 284 084, E-mail:  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ). Jedná se o luxusní 4* hotel s American Chance Casinem Route 59 na hranicích s Rakouskem.

Máme rezervovaný na 2 noci pokoj Komfort, na poukazy Holiday Plus, kdy si musíme zaplatit povinný poplatek za bufetovou snídani a 3-chodovou večeři 41 eur/os./noc. Každopádně je to levnější než normální noc se snídaní. Hotel působí velmi luxusním a okázalým dojmem a to jak z venku, tak hned při vstupu do lobby hotelu. Určitě nezklame i ty nejnáročnější klienty.
  
Parkování před hotelem je zdarma. Dostali jsme pokoj Komfort č. 208 ve 2. patře. Výhled sice nic moc, ale pokoj je fakt luxusní. Je tady klimatizace, vyhřívaná podlaha v koupelně, nádherná koupelna s vanou a toaletou, telefon, LCD televize s příjmem satelitních programů, minibar, trezor, internet - WIFI (dosah je i na pokojích).
  
Check-in je od 14 hodin. Poslíček nám odnesl kufry do pokoje. Jen jsme se vybalili a vyrazili jsme na večeři. Mile nás překvapilo, že nebyla tříchodová, ale formou bufetu. Podává se do 22 hodin. Byla tady polévka - zeleninový krém, k tomu teplé rozpečené pečivo několika druhů, dva druhy salátu, brambor vařený, pečený, těstoviny, smažené kuřecí špalíky obalené v sezamu, krůtí maso v nějaké omáčce, vepřové rolády, ryba a nějaká bábovka. Můžeme sníst kolik zvládneme. Pití se samozřejmě platí.

Najezení jsme se vydali do hotelového wellness centra, které je pro ubytované hosty zdarma. Je možný i placený vstup pro lidi zvenčí. Otevřeno je do 22 hodin. Na recepci jsme si zaplatili 50 korun za župan na celý pobyt. Je tady sauna, parní lázeň, plavecký bazén (22x8m) který měl 28°C, kardiofitness,...). Je tady max. 8 lidí. K dispozici jsou i lehátka a pitná voda. Bezva relax. Trochu jsme si odpočinuli po celém dni. Potom jsme se dívali na pokoji na televizi než jsme usnuli.
 

Pátek 18.11.2016 - Retz, Schloss Rosenburg, Krems, Stift Göttweig

Ráno se probouzíme do mlhy. Na 7:30 jdeme na snídaně. Opět se podává formou bufetu. Jsou tady drahé sypané čaje několika druhů, káva, džusy, jogurty, máslo, mazací sýr, různé druhy sýrů a salámů včetně Choriza, debrecínské párky, vajíčka na různé způsoby, na požádání připraví i ham and eggs, džemy, müsli, med, zelenina, čerstvé teplé pečivo, různé sladkosti, bábovka, Fornetti, pudingoví šneci. Dobře jsme se nadlábli. Je mlha, že nevidíme ani na krok a ke všemu ještě mží. Dneska již máme v plánu navštívit některá místa v Rakousku.

Jako první jedeme k větrnému mlýnu Windmühle Retz, který se nachází na ul. Kalvarienberg 1, na kopci nad městem Retz. Dá se autem dojet až k němu, je tady parkoviště a nikde nikdo. V letní sezoně se k němu můžete svézt z náměstí turistickým vláčkem. Je to jeden ze symbolů města Retz. Jedná se o unikátní technickou památku a jediný zachovalý a plně funkční větrný mlýn v Rakousku. Zdejší mlýny, z druhého zbyl již pouze dům bez ramen, pochází z 18. stol., kdy dal k jejich stavbě podnět císař Josef II. V té době vzniklo v oblasti 40 větrných mlýnů. Současnou podobu získal v roce 1853, ale původní dřevěný mlýn tu stával už v roce 1772. Tento poslední mlel obilí až do r. 1927. Asi půlhodinová prohlídka mlýna včetně ochutnávky vína stojí 6 eur. Ve vinném sklípku, který se nachází vedle mlýna, nabízí Jaus´n, což je rakouský výraz pro svačinu - selská specialita jako např. výtečný špek, šunka, domácí salám "z komína" škvarková, liptovská či vaječná pomazánka, sulc, různé sýry.
  
Prohlédli jsme si mlýn z venčí a okolní vinice, které se kolem něj rozkládají a přejeli jsme do města Retz. Jde o starobylé malebné historické vinařské městečko v Rakousku, 15 km JZ od Znojma u hraničního přechodu Hnanice - Mitterretzbach. Městská práva mu připadla r. 1278. Historické centrum města dodnes obklopují hradby ze 13. stol. a pod sebou skrývá nejrozsáhlejší sklepní prostory v Rakousku. Podařilo se nám zaparkovat zdarma přímo v centru města.
Do města vstupujeme Znojemskou bránou, Znaimertor, postavenou kolem r. 1300. U ní se nachází Museum Retz v budově bývalého Bürgerspital.
 
Pokračujeme na hlavní náměstí Hauptplatz, které patří k nejkrásnějším a se svými 1,2 hektaru také k největším v Dolním Rakousku. Obklopují ho malebné měšťanské domy renesanční, barokní i biedermeierovské. Dominantou náměstí je historická městská radnice ze 16. stol. s 57 metrů vysokou vyhlídkovou věží. Připomíná kostel, jelikož kdysi tu byla kaple zasvěcená Panně Marii. Zničili ji však husité. V 18. století byla rokokově přestavěna na radnici. Na ochoz vede 128 schodů, kam lze za 1 euro vystoupat a kochat se pohledem z ptačí perspektivy na město a jeho okolí. V přízemí jsou zdarma toalety. A kromě toho je zde vstup do největšího vinného sklepa v Rakousku i v celé střední Evropě, Retzer Erlebniskeller, v podzemním labyrintu města Retz. Sklepy jsou hluboké až 30 m a byly vyhloubeny jen v pískovci, místy i ve třech poschodích. Celková délka sklepního labyrintu představuje asi 21 km a je tedy delší než celá pozemní silniční síť. Vinný sklep v Retzu je možno navštívit jen s průvodcem. Ve sklepě je stálá teplota 10-12°C, tak si nezapomeňte vzít svetr. Prohlídka trvá asi 1,5 hodiny (1 km chodeb) a zahrnuje rovněž krátký výklad k Hlavnímu náměstí a ochutnávku vína. Vstup je 11 eur. V informačním centru naproti vám zdarma půjčí audioprůvodce v češtině. V listopadu je prohlídka denně pouze ve 14 hodin, takže to nám nevyšlo, ale zase na druhou stranu jsme ušetřili nemalých 11 éček.
 
Naproti radnice se nachází Turistická informační kancelář, kde jsme si vzali nějaké prospekty a plánky. Určitě nelze na náměstí přehlédnout Verderberhaus, oranžovo-bílý mohutný dům rodiny Verderberů, postavený ve stylu benátské renesance. Kdysi to byly domy dva a jejich spojením a přestavbou r. 1583 vznikl Verderberhaus. Dům rodiny Verderberů patří k symbolům Retzu a na fasádě nese osudové heslo "Alles mit der Zeit".

Přímo naproti Verderberhausu stojí dvoupatrový dům z r. 1576, tzv. Sgraffitohaus. Přední i boční fasádu má celou pokrytou černobílými sgrafitovými výjevy ze středověkého života a legend. Na náměstí dále stojí krásně zdobený barokní sloup Nejsvětější Trojice z pol. 18. stol., mariánský sloup, pranýř a dvě městské kašny, ze kterých při zářijovém vinobraní teče místo vody víno.
  
Přes náměstíčko Vinzenziplatz přicházíme k dominikánskému klášteru s kostelem. Podařilo se mi nakouknout i dovnitř. Zrovna tady vysával nějaký ministrant a když mě viděl, že chci fotit tak se mně zeptal jestli mi má rozsvítit.
 
Odtud pokračujeme kolem Schloss Gatterburg, což je zámeček v soukromých rukách (poněkud zchátralý), ve kterém se nachází Muzeum jízdních kol - Fahrradmuseum (s´Fahrradl im Schloss). Sbírka více než sta historických kol přibližuje vývoj cyklistiky od roku 1820 až po současnost. Přicházíme zpátky na hlavní náměstí.

Městečko je malé a v pohodě se dá projít za hodinku. Ve městě ještě stojí farní kostel svatého Štěpána, na jehož barokní přestavbě poč. 18. stol. se podílel i známý Jakob Prandtauer.

Odtud máme namířeno do města Krems, ale podle jedné mapky nás zaujal ještě renesanční zámek Rosenburg, který se nachází po cestě u města Horn, tak jsme se rozhodli si tam ještě udělat krátkou zastávku. Venku jsou pouhé 3,5°C a mlha, že by se dala krájet. Jedeme krokem a vidíme tak na 2 metry. Renesanční klenout patří k nejnavštěvovanějším památkám Dolního Rakouska. Vypíná se vysoko na mohutné skále.
 
K zámku jsme přijeli, ale hlavní vstup byl uzavřený. Podařilo se nám ovšem proklouznout na nádvoří boční bránou, která byla otevřená, jelikož zde dělníci stavěli stánky na vánoční trhy. Díky tomu se nám podařilo proniknout i do některých částí zámku, než nás odhalila nějaká paní a slušně nás vyhodila. Každopádně zámek je moc pěkný a určitě by stál za příští návštěvu. Postavený byl již roku 1175 jako hrad a v 16. století byl přebudovaný do renesanční podoby. Zámek je znám také svými zahradami. Součástí zámeckého areálu je i největší dodnes zachovalý turnajový dvorec v Evropě, téměř 100 metrů dlouhá růžová zeď, růžová zahrada s anglickými růžemi Davida Austina a leknínová zahrada. Dodnes na zámku také žije prastará tradice sokolnictví.
   

Odtud již jedeme přímo do města Kremže, které se nachází již v údolí Wachau, které je našim hlavním cílem. Máme v plánu během tří dnů projet celé údolí Wachau a navštívit většinu jeho hlavních atrakcí a že jich tady je. Dolní Rakousko se dělí na 4 části, doslova "čtvrtě" (Viertel) a to Mostviertel, Weinviertel, Waldviertel a Industrieviertel. A právě 36 km dlouhé údolí Wachau ve spolkové zemi Dolní Rakousko (Niederösterreich) patří mezi nejkrásnější říční oblasti Evropy. Dunaj zde lemuje množství hradů a klášterů. Obklopují ho nádherné přírodní scenérie. Je to malebný kraj vinic. Místními specialitami jsou odrůdy Feinburgunder a Weissburgunder. Kdo dá přednost vínu osvědčené značky, určitě nezklame veltlínské zelené (Grüner Veltliner) nebo Riesling. Díky jedinečné scenérii byl úsek rozkládající se podél Dunaje mezi městy Krems a Melk v roce 2000 zapsán jako kulturní krajina na seznam světového dědictví UNESCO. Dunaj, druhá nejdelší řeka Evropy (po Volze) a nejdůležitější vodní cesta Rakouska, ovlivňuje odedávna přírodu i lidi na svém břehu. Svými 260 kilometry je dunajský region v Dolním Rakousku opravdovým pokladem, a to díky svému podílu na půvabném úseku údolí řeky, který dostal už do vínku. Mimořádně poutavá je prohlídka údolí Wachau z lodi, ale bohužel v těchto měsících se již vyhlídkové plavby nepořádají. Proto nám nezbývá než si celé údolí projet autem. Další možností je také kolo, jelikož po celém území vede množství cyklostezek.
  

Ale to už přijíždíme do města Krems an der Donau, česky Kremže. Jedná se o překrásné historické město v údolí Kremstal na soutoku řek Kremže a Dunaje. Pochází odtud oblíbená štiplavá kremžská horčice. Více ovšem Krems proslavila historie a víno. Už ve středověku bylo město důležitým tržištěm zvláště se solí. Toto právo mu udělil český král Přemysl Otakar II. První zmínka o městě (Chrimsa) pochází již z roku 995, později bylo v mapách označeno jako důležité obchodní město na Dunaji. V 11. a 12. století byla Krems dokonce mnohem významnější než samotná Vídeň. Díky výhodné poloze tu nebývale kvetl obchod. V 16. století se město stalo centrem reformace a za třicetileté války je načas okupovali Švédové. Historické jádro Kremže je dnes na seznamu UNESCO. Podařilo se nám zaparkovat u poblíž vlakového nádraží v tzv. zelené zóně, kde vychází parkování na 0,5 eur za hodinu. V automatu jsme si koupili parkovací lístek na 2 hodiny, což by nám na prohlídku města mohlo stačit. Odtud je to kousek do centra města na náměstí Täglicher Markt, kde se nachází pěkný dům zvaný Göglhaus.

Po městě se pohybujeme pomocí navigace v mobilu. Odtud jsme zamířili úzkou uličkou se schodištěm na náměstí Hoher Markt 11, kde se nachází Gozzoburg, což je dávná pevnost ze 13. stol. Jeho místnosti s nejstaršími církevními freskami Rakouska jsou jedinečné. Tyto fresky si vyžadují speciální konzervační ochranu.

Odtud je to kousek k uličce Pulverturmgasse, kde se nachází mohutná kruhová věž z roku 1477 v obranném systému města, tzv. Pulverturm (Prašná věž). U ní stojí socha muže bez hlavy nazvaná Mandl ohne Kopf.
 
Ulicí Margarethenstrasse kolem krásného sgrafitového domu Grosses Sgraffitohaus a Renaissancehaus na náměstí Pfarrplatz 15 (Farní náměstí).
  
Přicházíme k farnímu baroknímu kostelu sv. Víta (Stadtpfarrkirche St. Veit nebo také Dom der Wachau) s mohutnou věží. Stojí na místě původní románské baziliky, později goticky upravené. Gotická bazilika byla přestavěna v raném baroku a vyzdobena ve slohu tereziánského baroka. Stropní fresky a oltářní obrazy vymaloval věhlasný zdejší barokní malíř Martin Johann Schmidt, zvaný Kremser-Schmidt (Kremžský Schmidt). Pohřbený je ve Steinu, což je nyní část Kremsu.
 
Na náměstí v č.p. 9 se nachází zajímavý dům Sangerhof.

Podél něj vede kryté dřevěné schodiště k piaristickému kostelu Piaristenkirche. Jde o vůbec první chrám ve městě, který si vysloužil přezdívku "malá sestra" katedrály sv. Štěpána ve Vídni. Uvnitř se nachází Schmidtův barokní oltář podle plánů Josepha Marii Götze.
     
Vracíme se do středu města na ulici Obere Landstrasse, která je jakousi osou historického centra. Je to pěší zóna lemovaná řadou historicky cenných měšťanských domů. V mnohých jsou obchůdky, kavárničky i vinné šenky. Jelikož je již pomalu období adventu, tak všude voní horký punč, pečené kaštany a jiné dobrůtky. Na jedné straně plynule přechází v Untere Landstrasse a vede k Vídeňskému mostu (Wiener Brücke) přes Dunaj.

Na druhou stranu nás ulice dovedla až k bráně "Steiner Tor", která je jedinou dochovanou z původních 4 městských bran z roku 1480. Fotku této brány můžete najít na většině prospektů o Rakousku.
 
Nedaleko odtud se nachází turistické informační centrum (Utzstrase 1), které je od půlky října do dubna otevřené od pondělí do pátku od 9 do 17 hodin. Chtěli jsme si tam zajít pro nějaké mapky, ale nakonec jsme se na to vykašlali.
Poblíž brány se nachází dům Gasthof zur Alten Post, který poznáte podle žluté fasády a černého znaku kočáru s koněm. Nachází se tady restaurace, penzion, ale také nádherný vnitřní dvůr, který je volně přístupný a jeho návštěvu si nenechejte při prohlídce městem ujít.
  
Ještě jsme se zastavili na náměstí Körnermarkt. Uprostřed se vypíná barokní mariánský sloup z r. 1685. Ale hlavní dominantou toho náměstí je Dominikanerkloster und Museumkrems, gotický kostel s bývalým klášterem dominikánů (Dominikanerkloster), kde dnes sídlí Muzeum vinařství - Weinstadtmuseum.

Na Dominikanerplatz č. 5 stojí i rodný dům matky Franze Liszta.

Po ulici Obere Landstrasse jsme ještě došli ke kašně Simandlbrunnen (Untere Landstraße, Wegscheid).

U ní se nachází Pizzeria Al Capone, kam jsme ve 14 hodin zapadli na oběd. Bohužel výhodné obědové menu podávali jen do 13:30, takže jsme si museli objednat z klasické nabídky. Dali jsme si pizzu Al Capone za 9,50 eur, Martin pivo značky Zipfer a já bílé víno Veltlínské zelené, když už jsme v tom vinařském kraji. Nebyly toho ani dvě deci, ale 1/8 za 2,50 eura. Celý oběd vyšel na 16 eur. Žádná láce. Ale pizzu měli dobrou.

Původně jsme dneska ještě podle plánu chtěli navštívit předměstí Kremsu, Stein, ale to bychom všechno už nestihli, tak jsme si ho nechali na zítřek a zamířili jsme k benediktinskému klášteru Stift Göttweig, který se vypíná na kopci na protějším břehu Dunaje.

Benediktinský klášter byl založený r. 1083 a řád Benediktinů jej získal o 11 let později. Barokní přestavbou prošel po roce 1719 po  tureckém nájezdu, rozsáhlých požárech a moru. Přestavba byla svěřena přednímu baroknímu architektovi a staviteli Johannu Lukas von Hildebrandtovi. Od r. 2001 je na seznamu UNESCO. Je to jedna z dominant údolí Wachau. Masivní barokní stavbě se přezdívá pro jeho polohu na kopci a vzhled „rakouské Monte Cassino".

V mlze jsme vyjeli až ke klášteru. Venku je již jen 2,5°C. Opět i zde již není turistická sezóna, tudíž interiéry si nelze prohlédnout. Muzeum v císařském traktu s vévodskými a císařskými místnostmi je přístupné 19.3.-1.11.2016. Umělecké sbírky v císařských a knížecích pokojích patří ke speciální výstavě. Do 26.12.2016 je otevřený pouze klášterní obchod a to denně od 8 do 18 hodin. Mohli jsme si volně ale prohlédnout některé části kláštera (kromě muzea). Prošli jsme až na nádvoří, kde se z mlhy vynořovala růžová silueta klášterního kostela. Ten byl přístupný pouze bočním vchodem. Ale aspoň něco. Autorem hlavního oltáře klášterního kostela je kremžský mistr Hermann Schmidt. V klášterním kostele se dvěma věžemi, toskánskými sloupy a monumentálním barokním schodištěm upoutají stropní fresky od Paula Trogera s datem 1739. Lze navštívit kostel s kryptou a pozůstatky křížové chodby. Schodiště patří k nejkrásnějšímu a největšímu baroknímu schodišti v Evropě.
    
Od tohoto roku zpřístupnili i nejvýše položený meruňkový sad ve Wachau. Na jižní straně kláštera se dozvíte vše podstatné o wachauských meruňkách. Meruňky a produkty z nich můžete koupit ve wachau na každém kroku. A to jak v tekutém stavu tak jako džemy apod. V klášteře dodnes žije 45 mnichů. Za předpokladu krásného počasí je od kláštera z výšky 449 m jedinečný panoramatický výhled do údolí Dunaje a Wachau. Opatství s jedním z nejstarších vinohradů v Rakousku se chlubí benediktinským dortem podle receptury z roku 1401.

Ještě jsme chtěli navštívit zámek Grafenegg, ale špatně jsme odbočili, tak se nám již nechtělo vracet a jedeme tedy rovnou na hotel. Přece jenom je to ještě nějakých 65 km a už je tma. Na hotel přijíždíme v 17:45. Už se těším na večeři. Dneska je jako polévka kukuřičný krém, salát, těstoviny se sušenými rajčaty a slaninou, opečený brambor, houskový knedlík, hovězí na houbách, pečený stehenní řízek, krkovička a dva druhy pudingu. Lidí je zde dneska více než včera. Přece jenom je pátek. Taky místní kasíno je plné lidí. Jsem překvapený, kolik lidí holduje hazardu. Po večeři jsme si v baru dali hruškovici za 55 korun a 7 letý rum Havana Club za 80 korun. Na bazén jsme dneska nešli. Martin si ještě zajel do jednoho free shopu a já jsme už zůstal na pokoji a díval se na televizi.

Sobota 19.11.2016 - Schloss Grafenegg, Stein, Dürnstein, St. Michael, Spitz, Burg Oberranna, Willendorf, Schwallenbach, Weissenkirchen

Po snídani, opět za mlhy, mžení a 5°C opouštíme hotel. Začínáme tam, kde jsme včera chtěli skončit a to na zámku Schloss Grafenegg. Nachází se pouhých 10 km od Kremsu. Probíhají tady dneska nějaké závody aut, tak je parkoviště téměř plné, ale místečko jsme našli a zdarma. Areál zámku je otevřený celoročně, interiéry 23.4.-26.10.2016. Vstup do zámku stojí 6 eur. Jedná se o původně středověký hrad. Během 19. stol. byl přestavěn ve stylu romantického historismu do současné podoby. Dnes je zámek Grafenegg směsicí prvků anglické novogotiky 19. století a stavebních stylů 17. století. Ve vnitřní části stojí za viděnou především nádvoří, schodiště se síťovou žebrovou klenbou, knihovna, salonky a rytířský sál.
     
Romantický zámek je obklopen anglickým parkem o rozloze 32 ha, ve kterém roste 200 vesměs exotických stromů. V parku se kromě zámku nachází Wolkenturm, což je největší evropská aréna pod širým nebem, dále Reitschule, jezdecká škola z 19. stol. a Auditorium, moderní koncertní sál. Zámek na mně udělal velký dojem.
 

V 10:10 odtud pokračujeme do Steinu.

Stein an der Donau je část (čtvrť) Kremsu. Po staletí to bylo oddělené město, dvojměstí Krems-Stein, až v roce 1849 byl připojen k městu Krems jako jeho předměstí. Stejně jako centrální Krems i centrum Stein an der Donau je na seznamu UNESCO. Pro mě osobně je Stein hezčí než samotný Krems. Stein v podstatě navazuje na Krems. Podařilo se nám v 10:30 zdarma zaparkovat na nábřeží Dunaje přímo u domu Salzstadl na ul. Donaulände  č. 32. Je to tady na parkovací hodiny. Opět jsme přímo v centru historické části města. Působí na mně středověkým dojmem. Samotný dům Salzstadl je jednou z památek Steinu. Je starý přes 500 let.

Odtud je to kousek k bráně s věží Kremser Tor.

Poblíž se nachází Muzeum karikatury - Karikaturmuseum. V průběhu celého roku muzeum prezentuje humorná díla, s humorným akcentem mnoha autorů. Vedle stálé výstavy karikaturisty Manfreda Deixe (největší sbírka jeho prací) je zde mnoho jiných výstav historické i moderní karikatury. Je jediným rakouským muzeem umění orientovaným na komiksy a satiru a jedním z mála, které se v evropském kontextu touto oblastí zabývá. Bohužel cesta k němu vede přes staveniště, tak se nám tam nechtělo prodírat.
Osou města je ulice Steiner Landstrasse, lemovaná krásnými měšťanskými domy. Co dům, to unikát.
 
Odbočili jsme do vedlejší uličky Göttweigerhofgasse, kde se v čísle 7 nalézá dvůr Göttweigerhof a kaple Gottweigerhofkapelle, raně gotické umělecké dílo s freskami z poč. 14. stol. a patří k nejdůležitějším v Rakousku z raně gotického období. Göttweigerhof od 11. do 19. století sloužil jako hospodářský dvůr benediktinského kláštera Göttweig, kde jsme byli včera.

Odtud už jsme zamířili na náměstí Minoritenplatz, kde je možné vidět dům Salzstadl z druhé strany. Dále se tady nachází Minoritenkirche und kloster - gotický kostel Frauenbergkirche s bývalým klášterem minoritů ve Steinu z roku 1264. Je nejdůležitější památkou ve Steinu. Nad náměstím se vypínají vinice.
  
Procházíme kolem budovy staré radnice - Altes Rathaus - Grashof.

Jen o pár kroků dál na ulici Steiner Landstraße 55 stojí farní kostel sv. Mikuláše (Pfarrkirche Hl. Nikolaus) ze 13. stol. se Schmidtovými freskami z pol. 18. stol. Na oltáři vytvořil také sv. Nepomuka. Vedle něj se vypíná věž kostela Frauenbergkirche. Obě věže jsou typickou dominantou města Stein.
    
Nedaleko se nachází dům s názvem Pfarrhof.

Přicházíme na náměstí Rathausplatz. Zde stojí budova radnice Rathaus Stein a sloup sv. Jana Nepomuckého (Johannes Nepomuk-Denkmal). Na nábřežní ulici Donaulände v č. 56 se nachází Haus der Regionen.
 
Pokračujeme kolem zajímavě zdobeného domu Großer Passauerhof (Steiner Landstraße č. 76).

A přicházíme na nejhezčí náměstí ve Steinu Schürerplatz. Tady najdeme hned několik zajímavých kousků. Předně dům Mazzettihaus (Schürerplatz 8), dále nádherně zdobený a barevný dům Mauthaus (ul. Steiner Landstrasse) a vedle něj stojící neméně zdobný Einzingerhof. Dále věž Fisherturm, hasičskou zbrojnici a spoustu dalších.
     
Pokračujeme po ulici Steiner Landstrasse, kde v č.p. 90 se nachází dům Holzingerhaus se zajímavým vyobrazením na fasádě, v č.p. 92 potom Grüne Burg.
 
Přicházíme na náměstí Johann Michael Ehmann Platz, kde se nachází morový sloup a firma Eugen Bailoni Wachauer Marillen Destillerie, jeden z výrobců produktů z již zmiňovaných wachauských meruněk.
  
Odtud už je to kousek k bráně Linzertor. Vedle ní na ulici Steiner Landstrasse č. 122 se nachází pozdně barokní dům, ve kterém žil a tvořil malíř Martin Johann Schmidt - Wohnhaus des Malers Martin Johann Schmidt. Na fasádě je vyobrazení Marie s dítětem.
  
Na jednom náměstíčku jsme si na chvíli sedli, dali si malou svačinu a vrátili se k autu. Ve 12 hodin Stein opouštíme. Byl jsem překvapený, jak tady bylo málo lidí. Je fakt, že je již mimo sezónu. V hlavní turistické sezóně to musí být masakr. To, že jsme tady v listopadu má na jednu stranu výhodu, že se neproplétáme davy turistů, na druhou stranu jsou již některé pamětihodnosti uzavřené. Ale musím říct, že na nic závratného to nemělo vliv, takže klidně se můžete do údolí Wachau vydat i v jiném období než v létě. Má to své kouzlo. Krásný pohled na Stein, Krems, jako i další místa, se naskýtá z druhého břehu Dunaje. Tam se dá dostat po několika mostech, případně trajekty, které fungují na několika místech, ale opět pouze v hlavní sezóně.
   

Odtud pokračujeme do malebného středověkého městečka Dürnstein. Cestou bereme za 20 eur benzín, resp. Diesel. Cena je příjemných 1,034 eur za litr. Je to samoobslužná pumpa, kde se platí kartou. Podél silnice lemující Dunaj, se mezi městečky Förthof a Rothenhof na ul. Pfaffenbergweg rozkládá vinice Pfaffemberg (Weinlage Pfaffenberg). Zastavujeme uprostřed vinice a pořizuji pár fotek krásně upravených vinohradů a ruiny hradu Dürnstein. Již v Dürnsteinu jsme odbočili k baroknímu sklepnímu zámku Kellerschlössl z r. 1714-1719. Patří vinařství Domäne Wachau s jehož vinicemi se setkáváme na několika místech. Jsou zde vinné sklepy a vinice. V období listopad - březen mají otevřeno pouze od pondělí do pátku mezi 10 a 17 hodinou, takže máme smůlu. Nevadí.
    

Čeká nás další klenot údolí Wachau a to malebné středověké městečko Dürnstein zapsané na seznamu UNESCO. Ve městě neexistuje bezplatné parkování. Parkoviště jsou označená P1, P2, P3 a P6, první hodina stojí 1,5 eur, 2 hodiny 3 eura a celý den 4 eura. Také my jsme museli dát auto na placené parkoviště. Z automatu jsme si vytiskli lístek na hodinu za 1,5 eur, byť jsme to potom samozřejmě přetáhli, jelikož hodina na toto městečko nestačí, ale nikdo nic nekontroloval. Také asi proto, že je již mimo sezónu. Informační centrum mělo zavřeno, ale naštěstí měli ve foyer nějaké propagační materiály a mapky, takže jsme se zásobili a vyrazili na prohlídku města. Jak už jsem se zmiňoval dříve, jsme tady opět skoro sami. Jestli jsme potkali 10 turistů, tak je to moc. Přitom v hlavní sezóně tady není ke hnutí. Dürnstein a jeho zříceniny se staly prvořadým turistickým cílem ve Wachau. Každoročně ho navštíví 1,7 milionu turistů. Takže paráda. A taky se nám umoudřilo počasí, takže vzhůru na prohlídku.
Prohlídku nádherného městečka zahajujeme u východní brány Steiner Tor (Kremser Tor) se strmým schodištěm a s hranolovou věží z 15. stol. Jsou tady vidět i pozůstatky hradeb z městského opevnění. Hned za branou začíná hlavní ulice Hauptstrasse.
  
Ale my jsme ještě odbočili ke Kunigundskému kostelu - Kunigundenkirche, který je kulturním pokladem rakouské architektury. Je nejstarším kostelem v Dürnsteinu. Bývalý farní kostel byl vysvěcen a postaven roku 1289 a v roce 1783 zničen. Zůstaly pouze věž a sakristie. Zařízení a materiál byly použity k jiným církevním stavbám v Dolním Rakousku. Na místě bývalého kostela se nachází hřbitov a Karner, což je románsko-gotická stavba uprostřed hřbitova ze 14. století s kryptou a kostnicí v suterénu. Nachází se zde kosti mrtvých z bitvy u Loiben v roce 1805. Kaple nad ní je zasvěcena archandělovi Michaelovi a v roce 1925 byla přeměněna na válečnou pamětní kapli. Je to tady celé takové tajemné a cítím se jako ve středověku.
  
Je odtud i výhled na ruinu hradu Dürnstein (Ruine Dürnstein), který se vypíná nad městem. Hrad Kuenringerburg postavili v letech 1140-1145 Kuenringové. Azzo z Kuenringu, praotec Kuenringů, získal území kolem hradu od Kláštera Tegernsee. Jeho potomek Hadmar I. († 1138) hrad postavil. Město Dürnstein i hrad jsou spojené městskými hradbami. Nad kaplí bývalo kdysi vnitřní hradní nádvoří s mohutným sklepem vybudovaným ve skále. Hrad je známý, protože tu byl vězněn od prosince 1192 anglický král Richard I. Lví srdce, když se vracel z křížové výpravy z iniciativy vévody Leopolda babenberského za Hadmara II. z Kuenringu, a na žádost německého císaře Jindřicha VI. Štaufského byl za úplatu propuštěn. Anglický král, v arabštině nazývaný Malek al-Inkitar, byl údajně zatčen v  hostinci v Erdbergu, když byl nápadný podle sedla a také dvorského chování, které bylo na poutníka, za kterého se i s družinou vydával, přece jen neobvyklé. Podle legendy se mu stal osudným jeho pečetní prsten. Zatčení Richarda I. Lví srdce je zobrazeno v rukopise Petra z Ebula. Obrovské výkupné (150 000 marek ve stříbře) použil Leopold V. mimo jiné na založení Vídeňského Nového města. V roce  1306 byla poprvé zmíněna hradní kaple, zasvěcená svatému Janu Evangelistovi. Roku  1588  hradní  zámek obnovil Streun ze Schwarzenau (1538-1600) jako pevnost. Roku 1645 dobyli Švédové v závěrečné fázi třicetileté války pod Lennartem Torstenssonem také Dürnstein. Při odchodu zničili hradní bránu. Po roce 1662 již nebyl hrad obyvatelný, ale mohl být znovu opraven. O rok později se stal "Zámek Dürnstein" útočištěm Turků. V roce 1679 byl "Hradní dům" již neobyvatelný a zcela pustl. V roce 1882 byl hrad zařízen jako „Starhemberg-Warte" nad Dürnsteinem. Kníže Camillo Starhemberg (1835-1900) nechal vybudovat na vlastní náklady také přístupovou cestu.
 
Přicházíme na náměstí Prangerplatz nazvané podle pranýře (Pranger), který zde stojí. Je to kulturní poklad rakouské architektury. V roce 1920 byl starý kamenný pranýřový sloup rozdělen do několika částí, smontován a postaven na místě bývalé městské fontány. Velkou část náměstí zabírá bývalý Klášter klarisek - Klarissen Kloster - postavený r. 1289. Dva-trojlodní kostely. Dnes je v bývalém klášteře elegantní 4* hotel "Richard Lví srdce" - Richard Löwenherz Hotel. Chudé sestry svaté Kláry (zkráceně klarisky) je církevní římskokatolický ženský řád. Řád, který založil František z Assisi roku 1212 jako druhý řád menších bratří na podnět svaté Kláry. Sv. Klára se v roce 1215 stala představenou prvního konventu u sv. Damiána v Assisi, po jejím svatořečení řád přijal její jméno. V roce 1253 papež Inocenc IV. schválil řeholi, kterou sestavila sv. Klára pro své sestry. Řád se rychle rozšířil po celé Evropě. Kláštery byly budovány společně s mužskými kláštery příslušníků řehole. Tito příslušníci byli i jejich duchovními správci. V čele konventu stojí abatyše, kterou zastupuje převorka (vikářka), hospodářskými záležitostmi se zabývá ekonomka. Řeholní oděv klarisek je hábit ve tvaru kříže, hnědé nebo černé barvy, přepásaný cingulem a hnědý nebo černý závoj. U laických sester má pak závoj bílou barvu.
  
Jen pár kroků odsud se rozkládá nádherný klášter augustiniánů Stift Dürnstein s působivou modrou věží kolegiátního kostela. V roce 1410 ho postavili na skále nad Dunajem, v roce 1788 díky Josefu II. ho přestavěli a v první polovině 18. století ho J. Munggenast, pravděpodobně spolu s M. Steindlem a J. Prandtauerem, barokizovali a přestavěli. Interiér tím dostal nádhernou podobu, teplé a jasné barvy, a modrobílou věž. Díky markantním barvám a ušlechtilým materiálům, stojí zde jako symbol architektury této země. Je to unikát, a vše ostatní se orientuje podle věže. Modro-bílá zvonová klášterní věž - Der blaue Stiftsturm - se pokládá za symbol celého kraje Wachau. Věž je údajně uspořádána v teologickém programu. Je ozdobena vzácnými reliéfy křížové cesty a na jejím vrcholu je umístěn kříž coby symbol vítězství Krista nad bezprávím a smrtí. Najdeme zde také čtyři obelisky a postavy Evangelistů. Celkově působí modro-bílá věž (jedná se o obnovené původní barvy) kolegiátního kostela, která bývá považována za nejkrásnější a nejzdobnější barokní věž i jeden z vrcholů barokní architektury v celém Rakousku, jako by se jednalo o keramiku. Na seznamu UNESCO se Boží prst - tedy věž klášterního kostela - objevil i s městečkem v roce 2001. V každém případě se jedná o místo nesmírně půvabné, které obklopují rozlehlé vinice a kde se můžeme setkat s neuvěřitelným množstvím pozoruhodných historických památek. Však se také jedná o místo, které bylo osídleno již v 9. století a název Dürnstein používá od roku 1192. Město Dürnstein je však poprvé uváděno až koncem 1. poloviny 14. století. „Novodobá" historie Dürnsteinu se přitom začíná psát už někdy na přelomu 13. a 14. století, kdy zde byl založen klášter klarisek, kolem kterého vyrostlo o půl století později samotné město. Na přelomu 15. a 16. století pak převzali tento klášter augustiniáni. Nový výstavný barokní klášterní komplex zde byl vystavěn v letech 1710 až 1740. Na celkové podobě barokního kláštera se podílelo několik významných architektů své doby. Uváděni bývají nejčastěji Joseph Munggenast coby realizátor a Jakob Prandtauer s Matthiasem Steinlem, jako autoři projektu. Hlavní zásluha na přestavbě kláštera je ovšem připisována tehdejšímu proboštovi Hieronymu Übelbacherovi. Klášter, který dnes slouží jako centrum pro mezinárodní setkávání, je stále v majetku augustiniánského řádu. V roce 1985 byla zahájena komplexní rekonstrukce dürnsteinského kláštera. Samotný vrcholně barokní klášterní komplex v Dürnsteinu svými čtyřmi křídly obklopuje čtvercové nádvoří, které je volně přístupné. Prohlídka kláštera Dürnstein je možná pouze v období od 1. dubna do 31. října, a to každý den od 9 do 18 hod. Za 3 eura (vstup bez průvodce) je návštěvníkům umožněno vstoupit na klášterní nádvoří Stiftshof s krásným rokokově zdobeným portálem, do klášterního chrámu (Kirche), výstavních prostor (Augustinus-Ausstellung) a na vyhlídkovou Dunajskou terasu (Donauterrasse) s balustrádou pod věží. Pokud si dopředu zarezervujete komentovanou prohlídku, čeká Vás za 5 eur navíc prohlídka barokního kláštera a krypty. Do kostela se nám bohužel nahlédnout nepodařilo, byl uzavřený. Kolegiátní kostel se pyšní impozantním světlým interiérem. Klenby zdobí krásná práce císařského dvorního štukatéra Santina Bussiho s mnoha figurálními výjevy. Najdeme zde také asi stovku putti a zcela unikátní volně otočný svatostánek v podobě dřevěné zeměkoule, ozdobený 44 výjevy ze života Ježíše. Martin Johann Schmidt (Kremser Schmidt) vytvořil pro klášter v roce 1767 oltářní plátna sv. Moniky a sv. Kateřiny. V interiéru kláštera je za nejcennější považován oltář Carla Haringera s obrazem Johanna Schmidta (otec slavného „Kremser Schmidta), který je zřejmě také autorem kazatelny, a svatý hrob od Galli Bibienase. Ten svou podobou připomíná barokní divadlo.
 
Na klášter v podstatě navazuje Neue Schloss. Zámek byl postavený r. 1622. Architektem byl pravděpodobně Cipriano Biasino z města Como, který žil v Kremsu a také stavěl farnost Kremser. Dnes je zde 5* Hotel Schloss Dürnstein, který se momentálně rekonstruoval.

Uličkou Traunergassl jsme sešli dolů k Dunaji, kde se nachází Wasserstand, měřič výšky hladiny vody, kde je ukázáno, kam až hladina Dunaje v některých letech dosahovala. Také je zde pěkný dům nazvaný Malerwinkel, který působí jako z pohádky. Podél Dunaje vede promenáda. Kousek odtud je i přístaviště přívozu přes Dunaj, který je určený pouze pro pěší a kola.
    
Dalším schodištěm vysekaným ve skále v uličce Grubelgasse jsme se vrátili zpátky na hlavní pěší zónu, ulici Hauptstrasse.
  
Od hotelu Schloss Dürnstein je pěkná vyhlídka na Dunaj a malebné domy na západním okraji, jako je bývalá věznice (Gefängnis), dům kata (Henkerhaus), bývalá západní brána a věž Burgerturm. Tvoří malebný celek na svažité cestě k hlavní silnici a Dunaji.
 
Zavítali jsme také do podnikové prodejny Brennerei und marmelade Wieser Wachau. Druhou prodejnu mají u brány Steiner Tor. Prodávají tady různé marmelády a také místní whisky. Mohli jsme zdarma i jejich produkty okoštovat. Martin si jednu menší láhev za 18,5 eur koupil.

Poslední zastávku jsme udělali u místní radnice (Rathaus) na stejné ulici. Od r. 1547 pozdně gotická radnice, r. 1563 byla přestavěna renesančně. Nahlédli jsme i na nádvoří s malebným schodištěm (Innenhof).
 
Ovšem nejhezčí pohled na Dürnstein včetně ruiny hradu je buď z paluby lodě nebo z protějšího břehu. My jsme si tento výhled vychutnali následující den při zpáteční cestě po druhém břehu Dunaje.
   

Podél vinic vypínajících se podél hlavní silnice Donau Bundesstrasse jsme se přesunuli až do městečka Mosinghof - St. Michael, jehož asi jedinou pamětihodností je farní gotický kostel Wehrkirche Sankt Michael z r. 987 s impozantní věží, barokním oltářem a přidruženým opevněním. Jde o jeden z nejstarších církevních kostelů ve východním Rakousku. Nahlédli jsme i do kostela, byl otevřený a také jsme vylezli až na vrchol okrouhlé věže, z níž byl krásný výhled na Dunaj i na město.
        

Odtud pokračujeme do dvoutisícového městečka Spitz an der Donau. Zde funguje celoroční trajekt pro auta přes Dunaj Rollfähre Spitz - Arnsdorf. Most je v Melku a Mautern. Zaparkovali jsme u Barock Landhof Burkhardt. Přímo nad centrem města se zdvihají vinice a kopec Tausendeimerberg neboli Vrch tisíců věder. Za název kopce může množství vína, které se tu ročně produkovalo. Kamenné uličky navozují středověkou atmosféru městečka. Došli jsme až na náměstí Kirchenplatz k pozdně gotickému farnímu kostelu Pfarrkirche Hl. Mauritius (sv. Mauricia), což je hlavní památka města a je viditelná téměř ze všech míst ve městě. Uvnitř se nachází barokní oltář s obrazem J. M. Schmidta a prostor pro varhany lemují sochy 12 apoštolů z 15. stol.
       
Z výšky shlíží na město zřícenina hradu Hinterhaus ze 13. stol. se zahradou.
 

Ze Spitzu pokračujeme 6 km do městečka Mühldorf, kde se v lesích ukrývá románský hrad Burg Oberranna, dnes 4* hotel. Našli jsme ho podle ukazatelů. Nicméně byl zavřený (asi měl taky už po sezóně) a působil opuštěným dojmem jako z pohádky o Šípkové Růžence, kde usnulo celé království. Podle fotek na jejich webu opravdu vypadá jako z pohádky. Venku už se stmívá.
 

Zastavujeme se ve vesnici Willendorf in der Wachau, která je vzdálená 5 km od Spitzu. Vesnici proslavila pouhých 11 cm velká soška Willendorfské venuše (Venus von Willendorf) vyrobená z vápence, kterou v roce 1908 archeologové objevili právě v této vesnici. Její stáří se odhaduje na 20-25 tisíc let. Patrně znázorňuje symbol plodnosti. Originál se nachází ve Vídni v Naturhistorisches Museum Wien. Ve městě u cesty se nachází muzeum Venusium a od něj se po asi 150 metrech dostanete k volně přístupnému nalezišti, kde jsou různé informační panely a také její mnohokrát zvětšená kopie. V noci byla hezky nasvícená.
   

Pomalu se již vracíme k našemu dnešnímu ubytování, ale nemohli jsme se nezastavit v půvabném středověkém městečku Schwallenbach s kamennými domy, které nás zaujalo ze silnice. Neměli jsme ho v plánu, ale dobře jsme udělali, že jsme se tady alespoň na chvilku zastavili. Poprvé je zmiňován již v r. 830. Dnes zde žije pouhých 150 obyvatel. U silnice je malá vinice a za ní se tyčí pozdně gotický kostel sv. Zikmunda - Filialkirche zum Hl. Sigismund. 
  
Sv. Zikmund byl legendární burgundský panovník, který žil okolo roku 500. Kostel je považován za typický a krásný příklad dolnorakouské gotiky. Schwallenbach, který svého času patřil např. Karlu Velikému, má svou historií blízko i k českým zemím – v roce 1463 zde totiž zabíjela, znásilňovala, plenila a vypalovala vojska Jiříka Poděbradského. Tento akt se současné podoby kostela sv. Zikmunda ještě nijak výrazně nedotknul, útok císařských vojsk během třicetileté války již ano. Roku 1620 byl poškozen, vyhořel a následně získal současnou kamennou helmici. A aby toho nebylo málo, s blížícím se koncem války jej v roce 1645 vážně poškodili také Švédové. Přesto všechno se jedná o jeden z nejzajímavějších gotických chrámů, které můžete v oblasti Wachau potkat. Původně na místě tohoto kostela stála kaple, kterou kostel sv. Zikmunda nahradil v roce 1419 nebo 1420, aby byl následně součástí někdejšího klášterního komplexu, a nechal jej postavit rytíř Seyfried s manželkou Annou. Jeho současná podoba zůstala pozdně gotická, o čemž nejlépe vypovídají vnitřní pilíře a oblouky žeber. V interiéru jistě zaujme socha Madony z roku 1515 nebo barokní oltář, který v roce 1724 vysvětil pasovský biskup. Najdeme na něm sochy sv. Benedikta a jeho sestry sv. Scholastiky. Oltářní obraz se sv. Zikmundem je dílem věhlasného a „velmi pilného“ malíře Martina Johanna Schmidta, zvaného Kremser Schmidt, a pochází z roku 1767. Nachází se zde také fragmenty fresek se sv. Jiřím a sv. Kryštofem. Freskám vévodí zeleno-fialová barva, typická pro pozdní gotiku oblasti Wachau. Mobiliář doplňuje například pozdně barokní kazatelna. Nad vstupem si pak můžete prohlédnout dva erby, spojené se zakladateli kostela. Jedná se o erb rytířů ze Schwallenbachu (vpravo) a jejich rodové vsi Ritz. Kromě toho zde narazíte na starou faru Pfarrhof a bývalou synagogu, obě stavby pochází z 15. a 16. století.
 

Vedle něj se nachází zámek Schloss Schwallenbach (původně kamenný gotický hrad), dvoupatrová čtyřkřídlá budova s pětipodlažní věží na středověkém nádvoří. Zámek je jako rodové sídlo de Swelpachů poprvé zmiňován již roku 1243. Jednalo se však o hrad „nížinný“, byl několikrát vypálen (v roce 1463 např. Jiříkem z Poděbrad). Současnou podobu zámku dala v roce 1617 jeho tehdejší majitelka Anna von Polheim. Mezi majitele hradu nebo zámku patřili také např. bavorští vévodové, Habsburkové, církev nebo Kuefsteinové. Později se zde nacházela i nemocnice nebo oblíbená restaurace „Glöckerl von Schwallenbach". V současné době prý zámek patří známému vídeňskému obchodníkovi s uměním Reinholdovi Hofstätterovi. Rozsáhlá budova má na jihovýchodní straně zkosené hlavní průčelí, které je jakoby namířeno proti Dunaji. Jižní fronta je poměrně jednoduchá a oživuje ji pouze kamenný portál a domovní znamení z tepaného železa. Východní část si naopak zachovala některé středověké komponenty. Najdeme zde například úzké kamenné schodiště do prvního patra nebo velká obdélníková okna s krásně profilovaným ostěním. Pětipodlažní hranolová věž – tzv. bergfrit - je postavena v severním křídle. Její horní patro zdobí ochoz s cimbuřím. Věž je sice středověká, ale cimbuří bylo dodatečně obnoveno. Pod malebným nádvořím se nachází nádrž na vodu z přelomu 15. a 16. století. Na jeho východní straně najdete v prvním patře část s dochovanou gotickou křížovou klenbou na čtyřbokých pilířích se zkosenými hranami. Totéž se opakuje také na jižní straně. Na některých stěnách můžete najít také kamennou heraldiku a v interiérech štukovou výzdobu nebo sál se zrcadlovou klenbou.
 
Zajímavý je ve vesnici také kamenný dům Rannahof-Haus, který kdysi sloužil jako klášter a vedle něj další gotický dům z 15. století obrostlý vinnou révou. 
  

V 16:30 přijíždíme do místa našeho ubytování v obci Weißenkirchen in der Wachau. Bydlíme u velmi příjemné paní majitelky Dorrit Schneeweiß v penzionu Wein und Keramik, Ferienwohnungen Fam. Schneeweiß (Salzstadl) na ulici Wachaustraße 233. Je to přímo u hlavní silnice u Dunaje. Telefon Geschäft  +43 (0) 2715 / 2214, Telefon Privat +43 (0) 2715 / 2227, mobil: 0043-676-6210025, E-Mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Pokoj jsme měli rezervovaný předem přes internet. S paní Dorrit jsem komunikoval přes email v angličtině, což u jiných ubytování byl problém. Většina angličtinou nevládla. Hodně penzionů je v zimní sezóně zavřených. Dům, resp. tři spojené domy (Salzstadl) kde se penzion nachází pochází ze 17. století. Jestli jsem to dobře pochopil, tak se jedná o bývalé stodoly, sloužící k uskladnění soli.
 
Vybrali jsme si pokoj "Mini-Donaublick" v 1. patře s výhledem na Dunaj za 64 eur pro 2 osoby se snídaní formou bufetu vč.  místní daně (52 eur pokoj vč. místní daně 1,5 eur/os./den + 6 eur snídaně/os.). Paní majitelka nás ubytovala a hned jsme ji i pokoj zaplatili, jelikož ráno bývá v jejím obchůdku až od 10 hodin a to my už budeme nejspíš dávno pryč. Nelze ale platit kartou, pouze hotově. Všechno je ve dřevě. Pokojík je menší, ale to nám na jednu noc vůbec nevadí. Jinak má i větší pokoje a o něco dražší. Je tady menší postel 140/200 cm, HD TV, nábytek, v předsíni šatní skříň, koupelna s toaletou, sprchovací kout, fén, internetové připojení. K dispozici je v pokoji i plně vybavený kuchyňský kout s nádobím, vařičem, ledničkou,... prostě všechno co bychom mohli potřebovat. Je to hodně útulné. Přesně takové, jaké jsem si to podle fotek na internetu představoval. A hlavně perfektní paní domácí. Hned jsme se dohodli v kolik hodin budeme chtít snídani. Ještě je obsazený jeden pokoj vedle nás. Parkování je možné přímo před domem.
   
Zajímavý je již samotný dům, ve kterém se penzion nachází. Paní majitelka tady i sama bydlí a také tu má svůj krámek s keramikou a vínem. Nemohli jsme se tam nezajít podívat. Všechno tady krásně voní, je přece již pomalu advent. Před domem hoří oheň, svíčky a všechno je krásně nazdobené. Její rodina je již třetí generací, která vlastní i vyhlášené vinařství a mají asi 5 ha vinic. Hrozny jsou sklízené ručně a jen ty nejlepší jsou zpracované. Pěstují bílé odrůdy Veltlínské zelené, Ryzlink, Muškát, Chardonnay, Neuburské, bílý Sauvignon a další. Koupili jsme si na pokoj na její doporučení jednu láhev 0,75 l zelený Veltlín 2015 za 13 eur, oceněný AWC 2016 zlatou medailí. Za svá vína získali již několik významných ocenění. Lze zde vína i ochutnat. A opravdu bylo výtečné. Otevřeli jsme si ho jen co jsme se vrátili z večeře. V penzionu restaurace není, takže jsme se vybrali do vesnice.
 
Je tady několik restaurací a typických vinných šenků, kterým se říká Heuriger. Nad jejich vchody jsou vyvěšené borové větvičky oznamující, že je ausg´steckt (Ausg´steckt is), což znamená volný vstup pro žíznivé a hladové kolemjdoucí. Samozřejmě to neznamená, že se tady zadarmo najíte a napijete. Většinou kde je plno místních, tak tam se dobře vaří. Nakoukli jsme tedy do Heuriger Weixelbaum, ale tady bylo ovšem plno do posledního místa a zábava byla v plném proudu. Všichni měli na stolech různé pochutiny a k tomu samozřejmě víno, jsme v kraji vinic. Volný stůl by měli až od 20 hodin a tak dlouho se nám nechtělo čekat.
 
Hledali jsme dál až jsme natrefili na Heuriger Ferdl Denk na stejné ulici (Obere Bachgasse 74). Ten už působil o něco honosněji. Ale chybu jsme neudělali. Vzadu byl salónek, kde probíhala nějaká oslava a hosté stále přicházeli. Jak jsme se dočetli v jídelním lístku, tak vinařství vlastní jejich rodina již od roku 1861. Tenhle šenk provozují od roku 2007 a nabízí zde jejich vlastní vína a také různé pochutiny. Nabízí regionální produkty prvotřídní kvality od místních výrobců. Provozují i penzion. Martin si dal čepované pivo Hirter Pils Draught Beer, půl litr za 3,70 eur a já jsem si dal za 1,5 eur 1/8 zeleného Veltlínu. Když nám přinesla jídelní lístek v němčině, tak jsme byli takříkajíc v prdeli. Snažili jsme se z toho vyvodit co by to tak asi mohlo být. Když paní zjistila že nějak tápeme, tak se zeptala jestli nechceme lístek v angličtině. Huráááá. Máme vyhráno. Zvolili jsme "studenou" večeři jak jsme zvyklí z domu. Vybral jsem si Martina´s heißes Laberl za 5,40 eur. V lístku se psalo že je to Wachauská laberl (Wachauer Laberl - podle chytré wikipedie je to houska, což jsme nevěděli) s wachauskou šunkou, cibulí, paprikou a strouhaným sýrem. Očekával jsem nevím ani co. Nakonec se z toho k našemu milému překvapení vyvrbily teplé zapečené housky se sýrem, salámem, pažitkou,... Bylo to vynikající. Martin si vybral Hauerbreze za 6,20 eur. Přinesli mu veliký preclík plněný šunkou, uzenou slaninou, pečeným vepřovým masem na studeno, salátem, rajčetem, sýrem, křenovým smetanovým sýrem a česnekovou omáčkou. Taky něco úplně jiného než jsme čekali. Takže ani anglický jídelníček nám moc nepomohl. Ale pochutnali jsme si. Nakonec jsme si každý ještě objednali jednu palačinku s meruňkovou marmeládou, oříšky, šlehačkou a ozdobené rybízem za 2,70 eur (Wachauer Marillenpalatschinke). Tady jsme se už nespletli. Ale každopádně jsme si pochutnali na všem. Potom jsme se vrátili na pokoj a otevřeli si lahvinku vína.
      

Neděle 20.11.2016 - Weissenkirchen, Burgruine Aggstein, Schloss Schönbühel, Emmersdorf, Europaschloss Leiben, Schloss Artstetten, Schloss Schallaburg, St. Lorenz

A máme před sebou poslední den našeho výletu. Za oknem nás vítal východ slunce nad Dunajem slibujíc konečně slunečný den.
 
Snídaně je dle dohody připravena v 7:30. Také zvláštní způsob. Každý pokoj měl u svých dveří na stolečku připraven tácek s jídlem, kde bylo máslo, marmeláda meruňková a jahodová, plátkový sýr, 3 druhy salámu, látkový pytlík s houskami a termoska s horkou vodou na přípravu čaje. Čaje, cukr, ... jsme měli v pokoji. Kdybychom chtěli kafe, tak by nám ho taky připravila. A potom tady byl plný bufetový stůl pro oba pokoje společně. Připravena byla čokoládová buchta, slaný quiche se sýrem, 2 druhy výborného chleba, domácí pomazánka, játrovka, šunkové rolky plněné křenem, sýr typu hermelín + domácí čatní, malé rajčátka, mozzarella, rajčata a okurka - okořeněné a s olivovým olejem, dále džus, müsli, 2 druhy jogurtu, med, mazací sýr, mandarinky. Hleděli jsme jak z jara. To jsme ani ve snu nečekali. A většina věcí byla domácích a čerstvě připravených. Nevím kdy to všechno stihla nachystat. Fakt jsme se výborně nasnídali. Sbalili jsme si věci a šli se projít ještě po vesnici, jelikož za tmy toho už moc vidět nebylo.
  

Weißenkirchen in der Wachau je vinařská obec, která patří k nejmalebnějším městečkům v údolí Wachau. Vinice se vinou, kam oko pohlédne. Také je nazývána Srdcem Wachau. V sezóně je v provozu přes Dunaj trajekt pro auta, který spojuje Weissenkirchen a městečko Sankt Lorenz na druhém břehu s historickým opevněným kostelem Filialkirche zum Hl. Lorenz a tzv. Wachauským nosem. Zastavili jsme se tam při zpáteční cestě po druhém břehu.
 
Hlavní památkou ve Weissenkirchenu je gotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie - Wehrkirche Weißenkirchen. Je jedním z nejvýznamnějších opevněných církevních kostelů v Dolním Rakousku. Pozdní středověká tvrz byla postavena kolem roku 1530 a do značné míry je neporušená. Masivní hranolová věž byla původně postavena na obranu proti Turkům.
 
Součástí impozantního opevnění kostela je Teisenhoferhof, jeden z nejkrásnějších renesančních (gotických) dvorů Wachau postavený r. 1335 zdobený arkádami. Sídlí zde Wachau Museum vystavující díla umělců tzv. Podunajské školy a nachází se na náměstíčku pod kostelem. Bohužel je zavřeno a tak se nám nepodařilo nakouknout dovnitř. Krytým schodištěm jsme se vyšplhali ke kostelu, který byl ovšem taky zavřený. Aspoň se nám odtud naskytl pěkný výhled na celé město, Dunaj a vinice.
    
Kdybychom měli více času, mohli jsme se ještě vydat na 4 km lehkou panoramatickou cestu mezi vinicemi - Panoramaweg Achleiten. Druhou cestou jsme se vrátili dolů. Ve městě najdete domy z 16. a 17. stol. a nerovnou dlažbu z oblých kamenů.
 

V 9 hodin opouštíme město a jedeme směrem na Melk. Venku je slunečno a 6,5°C. Cestou míjíme impozantní mohutnou zříceninu hradu Aggstein (Burgruine Aggstein), která se vypíná asi 300 m vysoko na skále nad pravým břehem Dunaje. Přístupný je od března do října. V listopadu je otevřený pouze o víkendu. Autem se tam dá pohodlně dopravit Jakubovou cestou z obce Maria Langegg. Pravděpodobně na konci 12. století ho postavil Manegold III. z Aggsbachu a byl sídlem šlechtického rodu Kuenringů. Dodnes si zachoval svou hlavní podobu. Často se zde střídali majitelé. Sloužil také k odražení švédských a tureckých útoků. Je odtud nádherný pohled na Wachau a Dunaj. Schované schody, dvory a věže, kaplička, rytířský sál a restaurace pozývají znovuobjevit staré časy. Kolem celého areálu vede jakási trasa. I ty nejvyšší zdi je možné zdolat díky dřevěným schodům. Návštěvníkům nabízí fundované prohlídky, a tak mohou intenzivněji prožít dávné časy. My jsme ale nahoru nejeli. Když jsme se vraceli, bylo parkoviště dole pod hradem úplně plné a davy lidí mířily pěšky nahoru. Asi tam byly zase nějaké vánoční trhy.
  

U vesnice Grimsing jsme odbočili z hlavní cesty ke starému ramenu Dunaje (Alter Donauarm) a odtud jsme se lužním lesem prošli k Dunaji.

Odtud se nám naskytl nádherný výhled na zámek Schloss Schönbühel na pravém břehu Dunaje, který je vzdálený pouhých 5 km od Melku. Zámek není přístupný veřejnosti jelikož je v soukromých rukách. Nejlépe vynikne při pohledu z řeky. Pochází z 12. století, ale byl několikrát přestavován. Vedle hlavního vstupu se nachází kostel z 11. století, který sloužil až do roku 1667. Nechal ho postavit biskup z Passau. Zámek byl v r. 1819 opuštěný a zachovaly se pouze věže, hlavní vstup a kostel. Do dnešní podoby se dostal v r. 1821, kdy byly ke komplexu přistavěny nové části.
 
Vlevo od něj se také na skále vypíná bílá stavba a to je Klášter Servitů Schönbühel - Serviten Kloster - Pfarre Schönbühel. Kdysi klášter Servitů Schönbühel postavili v 17. století díky jedné šlechtické rodině na třicetimetrové skále nad Dunajem. Právě zde mělo být vše světské, „napodobit" Izrael, Golgotu, hrob Krista, rodiště Krista i „podzemní betlehem". Známým a velkým se kostel stal jako poutní místo tehdy, když se věřící přišli modlit ke sv. Rosalii - ochránkyni před morem. Po josefínských reformách církve ustal zájem o poutě, a tak nakonec i kvůli nedostatečnému zájmu o řád Servitů klášter v roce 1980 zavřeli. Obzvlášť pozoruhodné jsou originály, výjevy útěku z Egypta a zejména kaplička Peregrinus s freskami od známého barokního malíře Johanna Bergla. Cestou dolů po schodech, které vedou k řece, je vyobrazení narození Ježíše Krista. Kdysi tudy vystupovali nahoru lodníci, když se šli pomodlit do kostela.


Další zastávka byla ve městě Emmersdorf an der Donau. Zde se nachází most přes Dunaj, kterým se lze dostat na pravý břeh. Z tohoto města se naskýtají nejlepší výhledy na klášter Melk - Stift Melk. Návštěvu Melku vynecháváme, jelikož jsme zde již byli v roce 2011, když jsme byli v Salcbursku. Odkaz najdete zde. Ale jinak jeho návštěvu každopádně doporučuji. Pěkné je i samotné městečko Melk.

V Emmersdorfu jsme zaparkovali zdarma v samém centru na historické ulici Marktstrasse. Nikde ani živáčka. Městečko je malé, takže projděné ho máme za chvilku. Na této ulici se nachází stará Magdalenenkapelle a naproti ní restaurace a 4* hotel U Černého medvěda (Zum Schwarzen Bären).
   
Odtud jsme se po schodech vyškrábali do kopce, kde se nachází pozdně gotický farní kostel Pfarrkirche Heiligen Nikolaus - Katholisches Pfarramt s barokní osmibokou věží. Zrovna končila mše.

Je odtud pěkný výhled na místní viadukt dokončený r. 1908, který je jakýmsi symbolem obce. 8 oblouků se klene nad hlubokým údolím a slouží pro železnici Donauuferbahn z Kremže do Grein. V dálce vidíme rozsáhlý komplex kláštera Melk a také bývalý zámek Schloss Rothenhof, který nyní slouží jako ubytování a restaurace.

Po skončení mše se všichni domácí přemístili do stodoly vedle kostela. Konal se tady Adventmarkt. Prodávali tady vánoční ozdoby, cukroví, štoly, prodávali různé pochutiny, gulášovou polévku za 3,5 eura, punče apod. Dal jsem si bezalkoholový punč, takový větší hrnek za 2 eura a byl výborný. K tomu krajíc chleba se schwarzwaldskou šunkou za 1,5 eur. Potom ještě prodávali krajíc chleba s pomazánkou za 1 euro, nějaké smažené kolečka, kávy,... Za 400 gramový balíček cukroví chtěli 8 eur.
    

Po svačině jsme se vrátili k autu a popojeli pár kilometrů k zámečku Schloss Luberegg, který stojí přímo u silnice poblíž hotelu Landhotel Wachau. Je to nejromantičtější a nejneobvyklejší stavba v regionu postavena r. 1787. Jednou dobou patřil i císařské rodině (František II.) a byl používán jako letní sídlo v letech 1803-1811. Dvě kamenné kulaté věže sloužily v dávných dobách jako signální věže lodní dopravy. Dnes patří rodině Pichler.

Ve městě Weitenegg se na kopci tyčí ruina hradu Weitenegg.


Tady jsme odbočili doprava a pokračujeme po této silnici až do městečka Leiben, kde se nachází další mohutný, bílý zámek, tentokrát Europaschloss Leiben. Původní hrad postavili kolem roku 1113 rytíři z Leibenu, kteří zde sídlili do roku 1332. Zažil různá období díky různým majitelům. Až v roce 1989 se mohl zásluhou obce propagovat tento úžasný stavebný památník, zrenovovali ho a dali do užívání hostům i návštěvníkům. V roce 1617 koupil majetek Hans Christian Geyer z Osterburgu. Za jeho panování získal zámek svůj dnešní vzhled. V roce 1796 přešel zámek do vlastnictví císařské rodiny. Po zániku rakousko-uherské monarchie byl v roce 1919 majetek předán pod správu Invalidního fondu. Od roku 1945 byl zámek ve správě Rakouských zemských lesů. V roce 1989 získal zámek městys. Po provedených opravách je nyní celý objekt využíván pro pravidelné výstavy a slavnosti. Zámek je postaven na návrší. Objekt tvoří čtyřpatrová budova nepravidelného půdorysu s věžemi a pětihranný arkádový dvůr s věžními hodinami a s malým atriem. Kulturně významný je  kazetový strop ze 17. století v ložnicích a rytířském sále – práce neznámého umělce. Ceněné jsou i  mytologické a alegorické výjevy, jakož i obrazy duchovního rázu. Cyklus bohů od mistra Hendrika Goltzima z roku 1569. Od roku 1991 je v něm umístěno muzeum zemědělské techniky venkova a prvních traktorů - Landtechnikmuseum. Je zde vystaven zemědělský traktor z roku 1910 i s příslušenstvím, jakož i četné modely a dokumentace historického vývoje zemědělské techniky. Otevřeno je od velikonočního pondělí až do konce října, vždy v neděli  a ve státní svátky od  10.00 - 17.00 hodin. Pro skupiny od 10 osob je možná návštěva, když se nahlásí dopředu. Parkoviště je úplně plné. Konají se zde zrovna vánoční trhy a tudíž se ani na nádvoří zámku nedostaneme. Za vstup vybírají 3 eura, což se nám platit nechtělo.
   

Tak jsme se jen podívali z venku a jeli dalších 6 km do města Artstetten. Cestou v dálce vidíme zasněžené vrcholky Alp. Zaparkovali jsme v centru města na náměstíčku u pranýře. Opět nikde nikdo.

Zdejší zámek Schloss Artstetten patří k významným památkám v Rakousku a snad k tomu nejzajímavějšímu co může údolí Wachau nabídnout. Je vzdálený pouhých 15 km od Melku. Otevřeno je od dubna do konce října. Takže do zámku se ani tentokrát nedostaneme. Poprvé je tento zámek zmíněn v historických pramenech na začátku druhé poloviny třináctého století. Stojí na místě původního gotického hradu a od doby vzniku prošel několika různými přestavbami, vždy podle stávající architektonické módy a změnil několikrát i majitele. Rozhodující přestavbu nařídil r. 1869 arcivévoda Ludvík, který se rozhodl přeměnit Artstetten na elegantní reprezentační sídlo s cibulovými věžemi. Od 19. století má Artstetten v držení dynastie rakouských císařů (v roce 1823 jej totiž odkoupil císař František I.) a jejich rodin, kteří zdejší zámek využívali jako letní sídlo. Zámek Artstetten nejvíce proslavil arcivévoda František Ferdinand d´Este, který si zdejší krajinu spolu se svou ženou, vévodkyní Žofií (Sophie von Hohenberg) velice zamiloval a často se zde zdržoval. Po tragickém osudu, který tuto dvojici potkal (po sarajevském atentátu r. 1914), našla místo posledního odpočinku právě ve zdejší kryptě. Nachází se zde muzeum věnované této významné osobnosti světových dějin. Muzeum arcivévody Erzherzog-Franz-Ferdinand-Museum podává návštěvníkům obraz o pohnutém životě následníka trůnu a jeho rodiny. Nádherný zámek se sedmi cibulovými věžemi leží uprostřed parku, který se právě rekonstruoval. V parku jsou zajímavě vypadající moderní plastiky a spousta dřevin. Rakouská národní banka nechala dokonce tento zámek razit na mince v nominální hodnotě deseti eur.
   
Mohli jsme si pouze prohlédnout otevřený gotický kostel Sv. Jakuba Většího (Pfarrkirche zum Hl. Apostel Jakobus d. Ä.), který se nachází na východní straně zámku a připomíná dobu, kdy nebyl Artstetten ještě velkolepým renesančním šlechtickým sídlem, nýbrž „pouze" gotickým hradem.
 
Po prohlídce kostela jsme se chvíli prošli parkem a potom přes Melk dojeli ke krásnému renesančnímu zámku Renaissanceschloss Schallaburg, který se vypíná na kopci v místě sousedství oblasti Mostviertel s oblastí Wachau, pouhých 5 km od Melku na pravém břehu Dunaje. Už z dálky působí impozantním dojmem.
    
Je tady několik parkovišť a všechny zejí prázdnotou. Zámek je totiž otevřený od 19.3.-6.11.2016 od 9 do 17 (18:00) hodin. Vstupné činí 11 eur. Ale nádvoří je volně přístupné, jelikož se zde nachází restaurace, která byla i dnes otevřená, ale nikde ani noha. Aspoň že to nádvoří je přístupné, protože to je asi na celém zámku to nejzajímavější. Od středověku tady zámek stojí jako ochrana proti nepřátelům a později jako domicil šlechtického rodu, který si ho přizpůsobil pro svoje potřeby. Zámek patří k nejkrásnějším renesančním zámkům severně od Alp. Nejstarší kořeny zámecké historie sahají až do středověku a najdeme je ještě dnes v podobě románské části a gotické kaple. Kolem roku 1570  si vytvořil zámožný rod Losensteiner panské sídlo podle předlohy italských Palazzi, jehož silueta je patrná na zámku dodnes. Mistrovské příklady překrásné renesance jsou především idylický turnajový dvůr s venkovním schodištěm a jedinečnými sochami dvoupatrového dvoru s arkádami a terakotová mozaika ze 1600 kousků od Jakoba Berneckera. Kaple a krypta pocházejí z období gotiky, ze 13. stol.K zámku patří  6500 m2 historických zahrad v manýristickém stylu. Poprvé v roce 1242 byl hrad v listině uvedený jako pevnost „Schala". Od 13. až do 15. století byli držitelé hradu páni ze Zelkingu. Od roku 1450 do 1614 byl Schallaburg v držení pánů z Losensteina. V té době se prováděla zásadní přestavba hradu na renesanční zámek. Po smrti „Hanse Wilhelma von Losenstein" museli dědicové nadměrně zadlužený hrad prodat pánům ze Stubenberga, kteří v roce 1660 z náboženských důvodů museli prodat panství rodině „Kletzlů z Altenachu". V roce 1762 získal hrad dvorní rada Bartoloměj z Tinti (asi 1703-1799). Karl Gustav baron Tinti v letech 1906-1908 nechal rekonstruovat arkádové nádvoří. Zchudlý Hugo baron z Tinti prodal v roce 1940 zámek Josef baronu z Nagel-Doornik ze staré vestfálské rodiny. Po druhé světové válce byl hrad jako německý majetek převeden na USIA a podle Rakouské státní smlouvy převeden na zemi dolnorakouskou k dalšímu prodeji. Dnes je zámek autentickou scénou pro živé cesty a historii, bodem setkání cizích kultur i objevování kultury zahrad v renesanci. Na nádvoří je již také postavený vánoční strom, takže i zde se jistě budou konat vánoční trhy. 
    

Celý den je jasno a teploty kolem 9°C. Ve 13 hodin opouštíme zámek a po pravém břehu Dunaje se vracíme do Kremsu. I pravý břeh skrývá mnoho pamětihodností, i když více jich je každopádně na břehu levém. Ale zase se nám naskýtá pohled na levý břeh ze břehu pravého, takže nyní vidíme mnohé věci z jiného pohledu a opravdu to stojí za to. Jelikož v této roční době již nefungují vyhlídkové plavby po Dunaji, jediná možnost jak si levý břeh prohlédnout je z protějšího břehu. Zastavujeme se v Schönbühelu, kde si z jiného úhlu fotíme zámek. 

Projíždíme pod ruinou hradu Aggstein, odkud se davy lidí vydávají pěšky nahoru. 

Potom se zastavujeme ve vesnici Oberarnsdorf, kde se nachází vinice a socha papeže sv. Urbana I., který je patronem vinařů a bednářů. Na protějším břehu se nachází město Spitz, nad kterým se tyčí ruina hradu Hinterhaus. 
  
Další zastávkou je městečko Sankt Lorenz, které se nachází přímo naproti Weissenkirchenu, kde jsme byli ubytováni a se kterým ho spojuje trajekt. Jeho hlavní a také jedinou památkou je historický opevněný kostel Filialkirche zum Hl. Lorenz. Je jedním z nejstarších kostelů ve Wachau. Bohužel byl uzavřený, takže dovnitř jsme se nedostali. U Dunaje se nachází zvláštní moderní skulptura tzv. Wachauský nos (Wachauer Nase), jehož nosními dírkami se dá prolézt. 
  
Samozřejmě jsme museli udělat zastávku naproti Dürnsteinu, odkud se nám naskytl nádherný výhled na celé panorama města i s hradem tyčícím se nad ním. Tento obrázek se nachází téměř ve všech propagačních materiálech týkajících se údolí Wachau.

Poslední fotografickou zastávkou je pohled na Stein a Krems.

Také se nám podařilo dnes konečně vidět mohutnou stavbu kláštera Göttweig, který se předchozí dny před námi ukrýval v mlze.

Ve 14:15 opouštíme Krems a jedeme směr Česká republika a Znojmo. Cestou se nám naskytl nádherný pohled na západ slunce.
 
V Rousínově jsme se zastavili na obědo-večeři v motorestu Bonaparte, kde často zastavujeme při našich cestách. Dobře tady totiž vaří. Do Ostravy přijíždíme v 18:30. Máme za sebou cca 1200 km a 4 nádherně strávené dny. Zase jsme viděli něco nového z naší krásné Evropy.

FOTOGALERIE Flickr

FOTOGALERIE Rajče