LETEM SVĚTEM

Pátek 14.10.2016 - Karlovo náměstí, Tančící dům, Žofín, Střelecký ostrov, Národní divadlo, kostel sv. Ludmily

V pátek odpoledne po práci jedeme vlakem směr Praha. Ubytování máme opět zajištěné u našich známých na Praze 9 u O2 Areny. Koupili jsme si 48 hodinovou jízdenku na MHD. Hodili jsme si věci do bytu, něco málo jsme snědli a vyrazili do města na Karlovo náměstí, které je se svými 80 552 m² největším náměstím v České republice a jedno z největších v Evropě.
Zde se nachází jedna z 5 obřích světelných figur Amandy Parer z edice Fantastic Planet, které symbolizují 5 mimozemských bytostí, které letos obsadily planetu SIGNAL. Takovéto figuríny, v podstatě vzduchem napuštěné a nasvícené "balony" jsou rozmístěné na různých místech v Praze. Ale mně nezaujaly, i když hodně lidem se to líbilo. Obří světelné figury vypadají, jako že právě dopadly na Zem a s údivem a tichým nadšením zkoumají, kde se právě ocitly. Zvědavě ohmatávají zem, pozorují okolní dění bázlivě zpoza rohu, nebo se slastně povalují po měkké trávě. Na první pohled z nich možná jde strach, diváci ale brzy poznají, jak jsou naši návštěvníci dobrosrdeční. Tato monumentální instalace se inspiruje česko-francouzským animovaným filmem ze 70. let, který se česky jmenoval Divoká planeta. Představuje nepředstavitelně dalekou budoucnost, ve které je planeta osídlena obřími futuristickými bytostmi a lidé jsou pouze divokými původními obyvateli a dostávají se na úroveň lesní zvěře.

Na Karlově náměstí se nachází ještě jedna světelná instalace v parku před velmi pěknou, nasvícenou Novoměstskou radnicí. Jsou nasvícené i stromy v parku a další stavby. Světelná instalace od Javiera Riery nese název Garden in Development. V této instalaci se Javier Riera zabývá zvláštním vztahem mezi geometrií a přírodou, tak, jak je pro jeho tvorbu typické. Projekt Garden in development ale zároveň pracuje s dalšími vztahy, a totiž těmi, které se tvoří a boří mezi diváky a prostředím, které je obklopuje. Pomocí světel mění před očima návštěvníků festivalu i náhodných kolemjdoucích místo, které dosud znali ve zcela jiné podobě. Riera geometrii chápe jako přirozenou součást krajiny, která ji tvoří a prostupuje ji skrz naskrz. Snad i proto ji sám využívá jako tvůrčí nástroj. Přibližte se k této instalaci, nechte se jí obklopit a zkuste jen tak rozjímat.
Odtud jsme pěšky přešli na Jiráskovo náměstí, kde se nachází Tančící dům. Bohužel nemám s sebou svůj foťák, ale pouze tablet, takže kvalita fotek a videí je horší. Z Jiráskova mostu se naskýtá hezký výhled na panorama Prahy s Hradčany.

Prošli jsme po Masarykovém nábřeží kolem nasvíceného Paláce Žofín na Slovanském ostrově až k Národnímu divadlu.

Odtud společně s davy dalších turistů jsme přešli přes most Legií na Střelecký ostrov, kde se nachází druhá z obřích nasvícených figur Amandy Parer, tentokrát stojící.

Stejnou cestou se vracíme k Národnímu divadlu. Z druhé strany, na Piazzetě Národního divadla, se nachází světelná instalace Michala Pustějovského s názvem Smyčka.
 
To už je o něco zajímavější. Tato sochařská intervence do veřejného prostoru připomíná obří přesýpací hodiny. Oscilující světlo uvnitř sochy vytváří dynamickou stínohru každodenních objektů vytvořených člověkem. Cyklický pohyb přelévání objektů z jedné strany na druhou představuje jeden ze základních principů bytí, od zvukové oscilace struny, přes cyklické střídání dne a noci a koloběh života, až k samotnému rozpínání a smršťování vesmíru.

Metrem jsme se přesunuli na náměstí Míru na Vinohradech, k novogotickému katolickému kostelu sv. Ludmily z konce 19. století. Tady se nachází každoročně jedna z nejzajímavějších atrakcí celého festivalu. Jedná se o videomappingovou projekci s názvem Point Line Surface Solid od Daniel Rossa. Projekce je v provozu od 19 do 24 hodin a začíná vždy v 15 minutových intervalech. Tak moc se nám líbila, že jsme si ji prohlédli dvakrát. Stál jsem s otevřenou pusou. Ještě nikdy jsem nic takového na živo neviděl, jen v televizi a je to něco neskutečného. Měl jsem pocit jako by se kostel bortil. Paráda. Projekce se promítá na fasádu kostela s jeho dvěmi 60 metrovými věžemi z okna v domě na protější straně. Videomapping je zvukem doprovázená pohyblivá projekce zpravidla na fasádu budov. Podstata videomappingu spočívá v tom, že pomocí světla lze téměř jakoukoliv plochu uzpůsobit obrazu svému, tvarovat ji či na ní vytvořit příběh. Nejčastěji se digitální vrstva vytváří na architektonických prvcích. 
 
Daniel Rossa se rozhodl vytvořit takzvané site-specific dílo na fasádě kostela sv. Ludmily. Všechny videomappingy z této série spojují čtyři základní prvky tvoření, které prozrazuje už název, a totiž bod, čára, plocha a pevná hmota. Za pomoci těchto elementů Daniel Rossa vytváří dechberoucí show, se kterou upozorňuje na jednotlivé prvky pražského kostela. Pevně se drží základů historické architektury, respektuje všechny její charakteristiky a interpretuje je skrze světelné umění. Autor nezapomněl ani na zvukovou složku, pro kterou se nechal inspirovat právě charakterem kostela sv. Ludmily a jeho okolím. Natočil jsem na tablet i video, ale není moc kvalitní.

Přikládám dvě videa jiných autorů, které jsou povedenější.

Více už toho dneska nestihneme. Je 23:30 a potřebujeme chytit poslední metro.