LETEM SVĚTEM

Neděle 3.1.2016 - Tarangire NP

První noc byla úplně v pohodě. Poprvé jsme natáhli pořádně kostry po strastiplné cestě a téměř celodenním safari. Nemohli jsme si nechat ujít nádherný východ slunce nad Mt. Meru.

Snídaně se podávají od 8 do 10 hodin buď na verandě vedle recepce nebo v kamenném altánku mezi bažinami. Z obou míst je krásný výhled na Mt. Meru. My jsme si snídani domluvili už na 7 hodin, abychom mohli brzo vyjet do dalšího národního parku. Dneska už budeme nocovat jinde. Na snídani jsme dostali ovocný talíř, čaj a kávu, toasty, máslo, marmeládu, párek a vajíčko podle přání.
 
Náš řidič dostal pro nás obědové balíčky v krabicích a v 8:30 odjíždíme. Zastavujeme se ve městě Arusha, které není ničím zajímavé, a hlavně je prý dost nebezpečné, ale musíme vyměnit řidiče. Zastavujeme na benzínové stanici, kde se loučíme s řidičem. Dali jsme mu tringelt 10 USD. Je zvykem dát řidiči spropitné pokud jste spokojeni, většinou 5 USD za osobu a den. Naším novým řidičem na zbytek safari je 42 letý Baltazar, bratr původního řidiče. Při jednom jsme natankovali. Potkali jsme se i s majitelem cestovky, Murtazou. Kufry nám samozřejmě nikdo dosud nedovezl, už jsme volali i na letiště, dokonce i Murtaza volal, ale zatím beznadějně. Nikdo neví, kde naše kufry jsou. Myslíme si, že leží někde v kontejneru na letišti v Istanbulu směr Nairobi, podle původního plánu letu, a zatím se nikdo neobtěžoval s tím něco udělat. Vzhledem k tomu, že kromě toho co máme na sobě a pár drobností a fototechniky moc věcí nemáme, zastavujeme v jednom supermarketu, abychom dokoupili pár věcí. Já jsem zůstal v autě a Martin s Baltazarem šli nakupovat. Mezitím jsem volal i do Istanbulu na letiště, jen kecy v kleci a nic z toho. Martin si koupil polo triko za 8000 TZS a mně za 6000 TZS, zubní pastu (600 TZS), zubní kartáček (800 TZS), 1 roli toaletního papíru (1000 TZS), velké mýdlo (2000 TZS), 2 jednorázová holítka (2000 TZS), repelent proti komárům a hmyzu (5900 TZS) a dvě karty s kreditem na volání v Tanzanii za 10000 a 5000 TZS, abychom mohli volat ohledně našich ztracených kufrů. Resp. dobili jsme kredit Baltazarovi a on volal z jeho telefonu. Konečně opouštíme Arushu a míříme do národního parku Tarangire, vzdáleného 1,5 hodiny jízdy (118 km) od Arushi. Pozorujeme okolní krajinu a Masaje pasoucí dobytek.

Podél cesty jsou i jejich tradiční obydlí, tzv. Bomy. Jsou splácané z kravského trusu, písku a vody. Jinak lidé bydlí buď v hliněných nebo cihlových domech se střechou z vlnitého plechu. Ženy nosí na hlavách kbelíky s pitnou vodou a mají pěkné pestrobarevné oblečení. Na to si potrpí. Naproti tomu Masajové nosí buď červené nebo fialové kusy látek, tzv. šuka, uvázanou přes rameno a omotané kolem těla. V ruce mají většinou kopí, které mají jak na obranu, tak hlavně na pasoucí se dobytek. Většině z nich ovšem nechybí mobilní telefon.
 
Těsně před parkem projíždíme vesnicí Kwa Kuchinia, kde zrovna probíhá tradiční trh.
  
U silnice nás zaujaly různě velká termitiště a tzv. salámové stromy - kigélie zpeřená. Její plody visící ze stromu totiž připomínají salámy. Plody visí na metrových stopkách a jsou dlouhé až 1 metr a v průměru mají až 18cm. Můžou vážit i 10 kilo. 

Ve 12 hodin přijíždíme do národního parku Tarangire. Park má rozlohu 2850 km². Po rezervaci Selous má nejvíce druhů zvířat v celé Tanzanii. Nejlepší měsíce pro safari v Tarangire jsou od října do května (jinde uvádí červenec -prosinec). My jsme tady v lednu a paráda. Je období dešťů (byť svítí slunce), všechno je nádherně zelené a vidíme spoustu zvířat. Baltazar opět na správě parku vyřizuje vjezd. Na konci, když park opouštíme, zase se musí na bráně odhlásit, aby rangeři věděli, že v parku nikdo nezůstal. Brána parku je otevřena od 6:30 do 18:30 a průvodce není povinný. Vstupné je  45 USD/os./den (24 hodin) + poplatek za auto 20,000 TZS. 
http://www.tanzaniaparks.go.tz/, http://tarangireconservation.com/

Zatímco Baltazar vyřizuje vstupenky, my jsme si zašli na toalety a vylezli na vyhlídkovou plošinu u návštěvnického centra odkud je rozhled do parku. Rostou tady akácie, které mají duté ostny a živí se jimi hlavně žirafy. Na stromě pozorujeme nádherného zoborožce (Red-Billed Hornbill). Na parkovišti kolem aut pobíhá a poletuje spousta nádherných ptáků jako je snovač bělohlavý (White-Headed Buffalo-Weaver), leskoptev nádherná (Superb starling) a také nám již dobře známý zoborožec. Ale je zakázáno je čímkoliv krmit. 
    
Zvedáme střechu a vzhůru za dalšími zážitky. Park je proslavený zejména velkými stády slonů a stromy baobaby (svahilsky mbuyu). Některé velké baobaby jsou starší více než 1000 let. Obvod jejich kmene dosahuje až 10 metrů. Čekal jsem, že budou vypadat tak jak je znám z dokumentů o Madagaskaru, kdy větve jsou holé a stromy vypadají jako by rostly kořeny vzhůru. A tady jsou stromy košaté a nádherně zelené.
 
Celý park je nádherně zelený a také je tady mnohem více aut než v NP Arusha. Všechna auta jsou vybavena vysílačkami a pokud se někde objeví něco zajímavého, hlavně kočkovité šelmy, tak se tam všechna auta sjíždějí. Každý chce vidět lva, leoparda, geparda a jiné. Proto sem taky přijel. I my jsme chtěli vidět. A viděli. Celou smečku lvů. Tři byli na vyvýšeném kopečku a rozhlíželi se po krajině a další asi 4 chodili kolem. Jeden dokonce prošel po cestě mezi auty. Paráda. Měli jsme štěstí. Většina z nich měla na krku obojek s GPS, což potvrzuje výzkum této smečky. Aut se tu sjelo asi 12.
  
Tím, že je park tak obrovský, není šance jej za odpoledne projet celý. Baltazar zvolil severní část parku - oblast Matete, blízko brány parku. Jsou tady rozsáhlé travnaté pláně, akáciové stromy a baobaby. Jezdí se pouze po vyznačených cestách. Nesmí se z nich vybočovat. Zvířat jsme zde viděli hodně, větší stáda impal, prasata bradavičnatá jejichž kly působí hrozivě, opice kočkodany bělozelené, husice nilské.
   
Na pahýlech stromů jsme zahlédli pár dravců - orlíka hnědého (Brown snake eagle).

Mezi akáciemi jsme nacházeli žirafy masajské, které se jimi živí. Skrývali se ve stínu buď akácií, nebo mohutných baobabů. Společně s jednou krmící se žirafou jsme si dali oběd i my. Samozřejmě v autě, protože vystoupit se může pouze na vyhraničených místech.
  
V obědovém balíčku nás čekalo pečené kuřecí stehno, plněný  sendvič, vajíčko na tvrdo, muffin, velké čokoládové oplatky, banán a džus. Je toho až až. Vždycky jsme něco z toho dali i Baltazarovi, byť on měl vždycky svoji vlastní krabici s obědem. Během oběda jsme cvičně zkusili zavolat jestli náhodou není něco nového s našimi kufry. Není. Rostou zde zajímavé stromy, pryšce, latinsky euphorbia candelabrum. Jak už jsem se zmiňoval, park je populární díky velkým stádům slonů, žije zde největší sloní populace v severní Tanzánii (2500 kusů, z toho 250 samců). Dožívají se až 72 let, mají špatný zrak, ale dobrý sluch a čich. Viděli jsme několik početných stád, ve kterých byly převážně samice s mláďaty, občas i samci, nebo samci byli o samotě mohutní samotáři. Sloni se stále krmí a putují savanou v zástupech. Několikrát nám zkřížili cestu, když ji přecházeli. Vždy jsme museli zastavit a nechat je projít, mohli by nás jinak i napadnout. Několikrát jsme je zahlédli zblízka u velkých louží, jak pili a sprchovali se. Dokonce se nám podařilo zblízka pozorovat páření samce se samicí. Kam jsme se podívali tam byli sloni.
      
Potom jsme projeli část parku nazvanou River Circuit (okruh kolem řeky), kde se také pásla velká stáda slonů. Park získal své jméno podle řeky Tarangire. Jedná se o stále tekoucí řeku. Tarangire v překladu znamená řeka prasat (tara=řeka, ngire=prase). Řeka přitahuje tisíce zvířat z vyprahlých masajských stepí během období sucha (srpen-říjen). Nyní je vody a zelené trávy všude dostatek, proto není problém zvířata pozorovat kdekoliv v parku. Dolů k řece jsme nesjížděli, dívali jsme se na ni seshora.

Jednou se Baltazarovi podařilo s autem trochu zapadnout, tak jsme museli pravidla nepravidla vylézt s Martinem z auta a navádět Baltazara ať se může otočit a nepřevrhne se, protože tam byl hned rigol. Povedlo se a nic nás nesežralo.

Dojeli jsme až k piknikovému místu, kde se již dále jet nedá a musí se vrátit. Jsou tady piknikové stoly, toalety a výhled na řeku. Dovádí tady kočkodani obecní (bělozelení).
  
Odtud se vracíme pomalu ke správě parku. Ještě jsme zahlédli vodušky velké, neboli antilopy vodní (angl. Waterbuck).

Projeli jsme pouze malou část parku, ale viděli jsme toho hodně. Kromě těchto zvířat zde můžete potkat leopardy, buvoly africké, gazely, přímorožce, antilopy žirafí, velké antilopy losí, antilopy trávní, pakoně, stepní zebry, paviány anubi (babuin), mangusty, buvolce stepní, kudu menšího a vzácně gepardy. Kromě velkých savců zde žije na 550 druhů ptáků, nejvíce z tanzanských parků. Nejlepší období pro jejich pozorování je od září do května. Můžete tady narazit na jeřáby královské, dropa kori což je nejtěžší létající pták, největší ptáky na světě - pštrosy, barevného endemického papouška jménem Agapornis fischerův, endemického snovače (rufous-tailed weaver), endemickou leskoptev popelavou (ashy starling) nebo třeba dudka. 

V 17 hodin se odhlašujeme na správě parku a jedeme cca hodinu do 60 km vzdálené vesnice Mto Wa Mbu, která je blízko vstupní brány do NP Lake Manyara na úbočí srázu Velké příkopové propadliny, a kde máme zajištěné ubytování na 2 noci. Cestou nás zastihnul krátký, ale prudký déšť. Podél cesty při výjezdu z parku čekají děti, kterým podáváme z auta prázdné 1,5 litrové PET lahve od našich vod. Mají z nich radost, protože do nich chodí nabírat vodu, říkal náš průvodce. Podél cesty opět spousta Masajů pasoucích krávy, kozy a ovce. Přijíždíme do vesnice Mto Wa Mbu, která je proslulá množstvím různých druhů banánů. Podél cesty sedí spousta žen prodávajících banány.
  
Na dvě noci jsme ubytováni v Twiga Campsite & Lodge, což má takové průměrné hodnocení na tripadvisor. V podstatě s tím můžu souhlasit. Ale nebylo to zase tak hrozné. Baltazar je tady ubytovaný s námi. Tel: +255 272 539 101, Cell: +255 784 901 479, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Areál je oplocený a hlídaný. Baltazar nás varuje, abychom sami nevycházeli za bránu, že by nás mohli přepadnout a okrást. Pokud bychom chtěli jít ven, máme mu říct a půjde s námi. V areálu se nachází 8 nových luxusních bungalovů a 16 standardních pokojů s vlastním balkonem. Máme pokoj standard, který se nachází ve dvojdomcích. Kromě "bungalovů" je tady i kemp, který je samozřejmě levnější a lidé spí ve stanech, které jim průvodci postaví. Mají společné toalety a sprchy jakousi venkovní kuchyni a jídelnu, kde jim průvodci = kuchaři připravují jídlo. My jsme zvolili bungalov. Na pokoji máme klimatizaci, satelitní TV, ledničku, dvě oddělené postele a každá má moskytiéru, vlastní koupelnu se studenou a teplou vodou a toaletou. K dispozici jsou ručníky, toaletní papír, mýdlo a peřiny. Mají tady i lepší "luxusnější" pokoje, ale ty by byly za příplatek 2700 Kč/os./noc, ale Bobby (Murtaza) říkal když jsme domlouvali itinerář a ubytování, že by si nechal to co máme, že za ten příplatek to nestojí. Na druhou stranu máme to pouze na přespání.
   
Dali jsme si sprchu a přeprali nějaké oblečení, když toho máme tak málo. V areálu je i bazén, ovšem voda je dost studená a není úplně nejčistější, hlavně je v něm napadáno spousta listí.

V hotelu je i směnárna, prádelna, bar a restaurace. Wifi je za 3000 TZS/1 USD/30 min. pouze ve veřejných prostorách a u bazénu, ale připojení je nespolehlivé. Vedle hotelu se nachází mešita a brzo ráno údajně budí. Nějak jsme to nepostřehli. Večeři podávali v restauraci. Seděli jsme u stolu i s Baltazarem. Večeřel s námi stejné jídlo. Asi v ceně zájezdu je i ubytování a strava pro průvodce. Většinou bydlel ve stejných hotelech jako my, možná levnějších pokojích pro řidiče a průvodce, nevím. Akorát v Serengeti nebydlel přímo v našem drahém hotelu, ale v oddělené budově pro řidiče a stejně tak si myslím i v Ngorongoro. Jídlo je tady jednoduché, ale najedli jsme se, bylo toho dost a bylo to kupodivu i chutné. Polévka byl zeleninový krém a k tomu opečené toasty. Potom tady byl malý bufet, kde jsme si mohli vzít co jsme chtěli a kolik jsme toho chtěli. Nečekejte bufet hotelů all inclusive. Byla tady rýže, hranolky, pečené kuře, smažená ryba, hovězí maso v nějaké omáčce, zeleninový salát, špenátové listy na teplo, ananas a meloun. Pití si každý kupuje sám, není zahrnuto v ceně zájezdu. Martin si dal půllitrové pivo Serengeti za 3500 TZS a já čaj za 1500 TZS. Co se týče podávání čaje (bylo to tak i v Kiboko Lodge) vždycky přinesou termosku s horkou vodou a 2 sáčky čaje. Takže je toho čaje habaděj. Ne jak u nás v restauracích, kde podávají jeden šálek, max. malou konvičku. Čaj je převážně černý.
 
Co se týče piva, tak všechna jsou pouze lahvová a jména mají typicky africká, například Serenegeti, Kilimanjaro a Safari. Nejvíce nám chutnalo Serengeti (je hořké), potom Safari a nejméně Kilimanjaro.

Po večeři jsme dneska zalehli, byli jsme dost unavení.